(18.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)

Jestliže dnes vláda uvažuje o zavedení sektorové daně na pojišťovnictví na uhrazení běžných rozpočtových výdajů, který sektor ekonomiky bude postižen příště? No bude nějaký! (Zvýšeným hlasem.) Teď má vláda 10 miliard na dva roky a třetí rok to už nebude, takže si vláda najde jiný sektor. Možná to nebudou banky, jak chtějí sociální demokraté, protože Andrej Babiš je proti - já myslím, že ví, proč je proti -, tak to bude možná jiný sektor. Podíváme se, kdo má nějaké zisky, koho bychom mohli ještě mimořádnou daní připravit o peníze, a dostat je do státního rozpočtu. Takže je to evidentní příklad daňové diskriminace.

Vyšší rezervy v pojišťovnictví jsou vždy ve prospěch klientů. Jejich snižování vede ke snížení odolnosti sektoru, přitom pojišťovnictví působí jako stabilizující prvek pro celou ekonomiku. Některé pojišťovny však odvedou odhadem 300 až 500 procent čistého zisku. Slyšeli jste dobře - 300 až 500 procent čistého zisku jako jednorázová daň. Je to diskriminační i proto, jak jsem říkal, že to nedolehne na všechny pojišťovny stejně. Na ty, které byly obezřetnější, to dopadne mnohem více.

Navíc ta zmiňovaná směrnice Solvency II nebyla přijata kvůli zdanění, ale jako ochrana klientů pro minimální výši rezerv, ne pro zdanění rezerv, jak nás uvádí v omyl Ministerstvo financí a vláda České republiky. Zdanění budoucích zisků v životním pojištění je vlastně stop pro začínající pojišťovny v okamžiku - v oblasti životního prostředí je ta situace obzvlášť dramatická - kdy dojde ke zdanění očekávaných budoucích zisků životního pojištění, což znamená odvod daně z prostředků, které pojišťovny ještě nemají. Potom tato situace může být opravdu likvidační, zejména pro začínající pojišťovny, kde daň může dokonce překročit jejich obrat - ne zisk, ale obrat.

Jaký může být dopad na klienty? Pojišťovny očekávají růst cen. To není úplně překvapivé, že ano. Když na někoho uvalíte vyšší daň, tak je velký předpoklad, že ten, který platí vyšší daně, přenese část nebo celou novou daňovou zátěž na své klienty. Pojišťovny budou hledat způsoby, jak tento výpadek ve svých budoucích příjmech nahradit. Takže nevím, z čeho vychází v důvodové zprávě uvedená věta, že nelze očekávat růst pojištění pro jednotlivce a pro firmy. Pojišťovny si myslí pravý opak. Tak já nevím, jestli zavedeme státní pojišťovnu, která bude garantovat nějaké ceny, pod vedením paní ministryně financí, jinak nevím, jak na tuto větu z důvodové zprávy Ministerstvo financí přišlo, a docela bych rád slyšel od paní ministryně, z čeho vycházela, když vládě a nám posléze předložili komentář, nebo názor, že nedojde ke zvýšení cen pojistného pro jednotlivce nebo pro firmy.

Jednorázové zdanění rezerv zvyšuje rizikovost odvětví a akcionáři tak budou požadovat větší výnos. Je to logické. Alternativně se mohou taky rozhodnout veškerý nadbytečný kapitál z pojišťoven v České republice stáhnout a investovat je v méně rizikových zemích, které podobná opatření nezavádějí. Díky tomu, že pojišťovny budou mít méně peněz, bude méně inovací a dojde ke zpomalení zlepšování služeb. Minimálně se sníží chuť investorů dávat nové prostředky do sektoru, což povede ke snížení schopnosti pojišťoven investovat do nových služeb nebo zlepšení jejich kvality a bude to mít taky dopad na investiční výnos u životního pojištění. Víte, že i u životního pojištění může docházet, a velmi často dochází, ke spoření a investičnímu výnosu.

Co opravdu existuje - nevím, jestli to Ministerstvo financí a vláda zvažovaly - je riziko konverze na pobočky. Vzhledem k mimořádnému ekonomickému dopadu lze očekávat, že pojišťovny a jejich akcionáři budou zvažovat všechny možnosti, jak dopad opatření omezit. Hrozí tak, že například zahraniční akcionáři pojišťovny rozhodnou o převodu své dceřiné společnosti na pobočky s tím, že přestanou být dohlíženy Českou národní bankou a veškerý reporting, včetně výpočtu Solvency II technických rezerv, proběhne mimo kontrolu České republiky do země sídla mateřské společnosti. Tím může Česká republika přijít o přímou regulatorní kontrolu nad podstatnou částí pojišťovacího sektoru. Takže můj třetí dotaz pro paní ministryni, zda toto riziko vůbec zvažovali, zda ho považují za minimální, střední nebo vysoké.

Docela zajímavé jsou připomínky regulátora, to znamená České národní banky. V rámci připomínkového řízení Česká národní banka jako povinně připomínkující místo k vládnímu návrhu zákona uplatnila řadu připomínek, které zůstaly nevypořádány, respektive nezapracovány, protože způsob vypořádání je takový, že neakceptuji a formálně jsem ji vypořádal. Mám tady velmi konkrétně ty jednotlivé připomínky a způsob vypořádání, ale nebudu vás tím unavovat, mám tu jenom nějaké shrnutí.

Například Česká národní banka, jedna z jejích zásadních připomínek byla, že dva roky na placení, to není nedostatečný rozklad. Vzhledem k významnému dopadu navrhované úpravy na pojišťovny považuje Česká národní banka - ne opozice, Česká národní banka - jako regulátor rozklad do dvou let jako nedostatečný.

Česká národní banka očekává, že právní úprava povede k významnému tlaku na likviditu. Pojišťovny budou v důsledku nové právní úpravy nuceny k odprodeji některých aktiv, což může vést k budoucím ztrátám, neboť by jinak tato aktiva mohla být držena do splatnosti. V této souvislosti Česká národní banka také upozorňuje na riziko dopadu na klienty, protože předčasný vynucený odprodej investičního portfolia může mít negativní dopad... (Odmlka pro neklid v levé části sálu.)

No já myslím, že sociální demokracie by to měla obzvlášť poslouchat. Docela dobře jsou připraveni tuto sektorovou daň svého koaličního partnera podpořit, přestože jejich sektorová daň nemá šanci. Ale to je dobře, že nemá šanci. V tom stojím za větším koaličním partnerem ve vládě, protože každá sektorová daň je špatně, ať už to jsou pojišťovny, nebo banky.

Takže Česká národní banka upozorňuje vládu, ale i nás, protože připomínkové řízení probíhá veřejně, kdo chce, se může v eKLEPu podívat na připomínky, které zazněly, a co s nimi Ministerstvo financí udělalo. Takže Česká národní banka upozorňuje na rizika dopadu na klienty. Na klienty. Ještě jednou opakuji - na klienty. Všichni se tady zaklínáte klienty a ochranou a nevím... a tady když Česká národní banka upozorňuje na negativní dopad na klienty, vláda to neslyší. My bychom to ale slyšet měli, protože předčasný vynucený odprodej investičního portfolia může mít negativní dopad na výši podílů na zisku připisovaných klientům životních pojištění. Dle názoru České národní banky se také jednorázové zdanění projeví snížením vlastních zdrojů, takže nelze vyloučit ani ohrožení plnění předepsaných regulatorních požadavků. Stanovisko ministra financí - neakceptováno.

Další podstatnou výhradou regulátora, České národní banky, je obsahový nesoulad, to znamená neobjektivní obraz rozdílů výše závazků. Česká národní banka upozorňuje na obsahový nesoulad mezi rozsahem závazků zahrnutých do účetních technických rezerv a solventnostních technických rezerv. Dle názoru České národní banky zjednodušené porovnání výše solventnostních a účetních technických rezerv nemusí dát objektivní obraz rozdílu výše závazků. Některé rezervy, které jsou v českém účetnictví vykazovány jako technické, jsou pro účely Solvency II považovány za rezervy netechnické. Příkladem může být rezerva na splnění závazků z ručení za závazky České kanceláře pojistitelů.

Jiné položky účetnictví jsou nazvány rezervami, například rezerva na nezasloužené pojistné, ale ve skutečnosti jde o časové rozlišení, jak už jsem o tom mluvil, jehož řešení se Solvency II také odlišuje od účetního přístupu. Dojde tudíž ke dvojímu zdanění, ke dvojímu zdanění těchto významných položek, které se v účetnictví a Solvency II vykazují zcela odlišně. Co na to vláda a Ministerstvo financí? Nic. Neakceptováno. Nezajímá je to. Obsahová nejasnost, jiné názvosloví. Prostě vláda chce peníze, nic jiného ji nezajímá.***




Přihlásit/registrovat se do ISP