(9.10 hodin)
(pokračuje Munzar)
Já se chci zeptat, paní ministryně, jestli mi můžete sdělit taková rizika. Vy jste v odpovědi uvedla, že by pak mohlo být daňovým subjektům vyměřeno penále, a tím údajně chráníte daňové subjekty. Opravdu je chráníte tím, že jim radši zadržíte úplně všechno? Já této tezi rozumím tak, že aby ty peníze neutratili, tak jim je radši zadržíte. Já jsem přesvědčen, že jsou úplně blahem bez sebe, jak jsou chráněni Finanční správou. Ale skutečně ta otázka zní: Jaké riziko je tak vysoké, aby opravňovalo nerespektovat nález Ústavního soudu? Vy jste mi, paní ministryně, také odpověděla, že závěr Ústavního soudu je závazný pouze pro tuto konkrétní kauzu. Já sice nejsem právník, ani ústavní, ale pokud Ústavní soud použil argumenty, které platí všeobecně, tak by k nim také měla Finanční správa takto přistupovat.
Já si vám, kolegyně a kolegové, dovolím ocitovat pouze krátký výňatek ze závěru Ústavního soudu, který zní: "Ústavní soud závěrem shrnuje, že chybějící zákonný základ pro zásah do vlastnického práva chráněného článkem 11 Listiny nelze nahradit konstatováním orgánů veřejné moci, že zákon neposkytuje konkrétní procesní postup, jak se tohoto zásahu do práv nedopustit. Daňový řád umožňuje správci daně prověřovat před vyměřením daně pouze tu část plnění, o níž existují důvodné pochybnosti. Nedává však správci daně pravomoc zadržovat nespornou část nadměrného odpočtu odvozenou od těch zdanitelných plnění, která jako nesporná nemohou být předmětem prověřování."
Tedy argumentaci, že neexistuje procesní postup, a proto Ministerstvo financí nevrací, respektive Finanční správa nevrací nadměrné odpočty, Ústavního soud nejen vyvrátil, ale také ji označil za nesprávnou. Přesto Ministerstvo financí a Finanční správa i takto dále argumentují a ignorují tím rozhodnutí Ústavního soudu. Jinými slovy zde Ústavního soud řekl, že Finanční správa nešetří práv daňových subjektů a nadužívá své pravomoci. Bohužel se zde opět Ministerstvo financí snaží obhájit postup Finanční správy a snaží se tedy obhájit neobhajitelné.
Nález Ústavního soudu je zajímavý ještě z jednoho hlediska, a to je to, že na tomto příkladu upozornil na další nepřiměřený postup a přístup Finanční správy k daňovým subjektům. Jinými slovy říká, že by Finanční správa měla postupovat v souladu s principem proporcionality, minimalizovat své zásahy, aby se její postup nestal vůči jednotlivci nepřiměřeným. A Finanční správa bohužel takto nekoná. Tím Finanční správa popírá to, jaké má zákonné pravomoci. A Ústavní soud popírá zcela správně tu politiku posledních let, která je nastavena na Finanční správě, kterou si Ministerstvo financí a Finanční správa daly do vínku, a to je agresivní přístup k daňovým subjektům za účelem maximalizace výběru daní.
Táhne se to bohužel jako červená nit konáním Finanční správy. Toto není jediný příklad, toto není jediná kauza. Táhne se to skutečně mnoha kauzami, které tady neustálé projednáváme. Ale zdá se, že rozkaz z Ministerstva financí zněl jasně. Vidíme to na mnoha dalších příkladech. Jenže účel výběr daní, byť bohulibý, nesvětí jakýkoliv prostředek. A na to se snažil dle mého názoru Ústavní soud upozornit.
Vážená paní ministryně, doufám, že mi některé věci osvětlíte a zejména se budete soustředit na ta rizika, která vás vedou k nerespektování rozhodnutí Ústavního soudu. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Zahajuji rozpravu a jako první vystoupí paní ministryně, aby reagovala.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, dnešní projednání ústní interpelace se týká problematiky zadržování daňových odpočtů, nebo nadměrných odpočtů, chcete-li, orgány Finanční správy a navazuje na předchozí písemnou interpelaci pana poslance Vojtěcha Munzara, který požádal o její zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny.
Jak s obsahem interpelace, tak s obsahem mé odpovědi, kterou jsem zaslala 21. května 2019, včetně podrobné argumentace doplněné i číselnými údaji v dané věci, jste měli možnost se seznámit. Takže nebudu opakovat prosím, pane poslanče, jestli dovolíte, všechny vznesené argumenty, ale pouze ve stručnosti zopakuji závěr, který z mé odpovědi vyplývá.
Zadržování nárokovaných nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty z důvodu nutného prověření jejich oprávněnosti je nepochybně legitimním krokem, který vyplývá z daňového řádu, následně samozřejmě částečně i ze zákona o DPH. Na druhou stranu se ale jedná o zásah do vlastnického práva daňového subjektu, o tom není pochyb, takže by měl být používán maximálně šetrným a přiměřeným způsobem.
A jak je i v mé odpovědi dokumentováno na konkrétních údajích od roku 2014, Finanční správa se snaží minimalizovat objem zadržovaných nadměrných odpočtů, a tím tedy minimalizuje ten zásah do vlastnického práva. Jenom pro vaši informaci, velmi tomu pomohlo i takzvané kontrolní hlášení. Protože kontrolní hlášení dnes znamená, že Finanční správa disponuje ve své analytické činnosti miliony dat, dochází k prvnímu párování, k druhému párování a v podstatě v tom systému zůstávají jenom problémové odpočty. A já na té tabulce, kterou jsem vám zaslala, kde jsou tvrdá čísla zadržovaných odpočtů od roku 2014 do roku 2019, tak ten trend v té tabulce je jednoznačně jasný. Máte tam podrobná čísla. Objem zadržených nadměrných odpočtů se podařilo snížit na částku lehce přesahující miliardu korun. To bylo číslo někdy k začátku roku.
Včera jsem měla pravidelnou pracovní schůzku se zástupci Ministerstva financí a Finanční správy, kde pravidelně analyzujeme pokladní plnění, a včera ten meziroční rozdíl těch zadržených odpočtů byl asi 600 milionů. To je historicky nejnižší číslo. To znamená, že neustálou analytickou činností Finanční správa zpřesňuje své kroky a neobtěžuje většinu poctivých daňových subjektů, nebo subjektů, které nechybují. Ona tam samozřejmě může být i chyba, která nesouvisí s tím, že by se jednalo o nepoctivého podnikatele.
Takže zatímco v některých měsících roku 2014 tato částka přesahovala 17 miliard korun, přičemž dlouhodobý průměr byl kolem 5 miliard korun, tak v podstatě dneska se pohybujeme skutečně na těchto částkách, které vám říkám, a je to zejména díky institutu kontrolního hlášení a na něj navazující analytické a metodické práci. Vedle toho v případě, že daňovému subjektu je zadržován nadměrný odpočet delší dobu - zákon říká čtyři měsíce - je mu od roku 2017 přiznávána kompenzace v podobě úroku z daňového odpočtu. To máme v zákoně.
Přes všechny tyto pozitivní posuny Ministerstvo financí spolu s Finanční správou již delší dobu s odbornou veřejností - a bylo to i s takzvaným expertním týmem k daňovému řádu, kde sedí zástupci Nejvyššího správního soudu, Ministerstva spravedlnosti, státního zastupitelství, advokátní komory, Komory daňových poradců, ombudsmana a tak dále. Je to skutečně expertní tým, který léta pracuje. Účastnila jsem se, i na nižších úrovních jsem pracovala, a pokud mi čas dovolí, tak chodím i alespoň na část tohoto jednání v této době.
Diskutovala se otázka, zda by nebylo možné přijmout legislativní změnu, která by umožnila vyplatit část nárokovaného nadměrného odpočtu, takzvanou, říkáme tomu pracovně takzvaná nesporná část, a to dřív, než bude potvrzena v celé výši a než dojde k jejímu stanovení. Tyto diskuze už se odehrávají, to je dokladatelné a doložitelné, dávno předtím, než byl přijat aktuální nález Ústavního soudu v dané věci, který vyšel 28. února 2019, a vy jste na něho teď poukázal. Výsledkem tohoto snažení je aktuální návrh novely daňového řádu a souvisejících zákonů, který obsahuje institut zálohy na daňový odpočet, která bude moci být daňovému subjektu vyplacena v rozsahu, v jakém oprávněnost nadměrného odpočtu nevyžaduje dalšího prověřování. Tento návrh zákona byl Ministerstvem financí 21. května 2019 rozeslán do mezirezortního připomínkového řízení, které stále probíhá. A vy to víte, protože jste z něj už citoval některé pasáže.
Samozřejmě, říkal jste, není to předmětem interpelace, takže já jsem schopna se vyjádřit okamžitě z hlavy k těmto věcem. Ale předpokládám, že povedeme debaty velice, protože se dostane velmi rychle na půdu, ať už Poslanecké sněmovny, rozpočtového výboru. Víte, že chodím osobně na tyto věci, takže určitě - a vy tam chodíte, i když nejste člen rozpočtového výboru - takže určitě se o tom budeme bavit. ***