(11.10 hodin)
(pokračuje Vích)

Já se domnívám, že by mělo být i posuzováno přijetí případné tohoto protokolu Makedonie i v souvislosti se statutem Kosova. V den, kdy probíhá v naší republice v Praze summit států Visegrádské čtyřky s balkánskými státy, víme, že Slovensko statut Kosova neuznalo, a já se domnívám, že by měl být i soulad s tím v rámci Visegrádské čtyřky, jaký je náš postoj celkově k otázce Kosova jako státu. Proto nejsem v tomto okamžiku pro, aby se NATO rozšiřovalo o nestabilní státy, které podle mě na to nemají ani politicky, ani vojensky. A podle mě mezi ně Severní Makedonie patří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Poslanec Jiří Kobza v rozpravě, po něm poslanec Schwarzenberg. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, náš postoj k přijetí Severní Makedonie do NATO jsem nastínil již během prvního čtení. Dnes bych rád tyto okolnosti rozebral trošku podrobněji. Ona totiž ta věc není tak jednoduchá, jak vypadá na první pohled, a považujeme za svoji povinnost, nás poslanců, upozornit na všechny aspekty, dokud je čas.

Rád bych zdůraznil, že postoj nás, poslanců SPD, i postoj České republiky k Republice Severní Makedonie je a byl přátelský. Chováme velký respekt k tomu, jak se vypořádala s nelehkým dědictvím rozpadu Jugoslávie a se všemi peripetiemi vývoje na západním Balkáně od té doby. Obdivujeme také její nesmlouvavý a velmi konkrétní boj proti nelegální migraci, kde nese tíhu jedné z hlavních migračních tras. Jsme toho názoru, že máme a musíme Severní Makedonii pomáhat. A podle našeho názoru bychom jí mohli pomáhat víc, silněji a efektivněji než dosud.

Otázkou je, jestli takovou pomocí bude naše podpora jejího vstupu do NATO. O tom máme pochybnosti. Stojí za to připomenout, že vstup Severní Makedonie do NATO dosud neratifikovalo více států kromě České republiky, takže náš rezervovaný postoj by rozhodně neohrozil termín vstupu, protože se na nás nečeká. Nevisí to prostě jenom na České republice. Česká republika se vždycky k Makedonii chovala kolegiálně a přátelsky. Bylo to Řecko, které skoro 30 let blokovalo jakoukoliv možnost vstupu do NATO, a proto jsme všichni uvítali Prespanskou dohodu, která byla přijata mezi Řeckem a Makedonií o změně názvu na Severní Makedonii, které prolomila tuto blokaci.

Nicméně jak už jsem řekl ve svém projevu během prvního čtení, v řeckém parlamentu Prespanská dohoda prošla většinou pouhých tří hlasů. Navíc je odmítaná zhruba polovinou řecké populace, a to někdy velmi emotivně. Víme, že v době hlasování proti ní v Aténách probíhaly rozsáhlé demonstrace. Ve vztahu k Prespanské smlouvě je rozdělena i makedonská společnost a politická scéna. Současná opozice označuje smlouvu jako protiústavní, příslušné parlamentní hlasování blokovala. Je tedy otázkou, jak se opozice zachová v případě, že v budoucnu převezme exekutivní moc. S ohledem na tyto okolnosti a perspektivy je skutečně obtížné hovořit o nějaké stabilitě v řecko-makedonských vztazích. (V sále je silný hluk.)

Pro jakoukoliv alianci nemůže být nic horšího než napjaté vztahy mezi jejími členy, zejména jsou-li negativně zatíženy historickými resentimenty a pocity vzájemných křivd. Známe v moderních dějinách několik takových případů, například Severní Kypr, a víme, k čemu také napětí může vést a kam až může eskalovat. V takovém případě by totiž byla zcela nabourána základní idea i účel existence NATO, které je úzce spjato s důvěrou mezi jednotlivými partnery.

Pane předsedající, mohu poprosit o klid?

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, máte pravdu, pane poslanče. Dámy a pánové, prosím o klid, ať všichni slyšíme, co nám poslanec Kobza říká. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jiří Kobza: Podívejme se na vnitřní situaci v Makedonii a v jejím blízkém okolí. Téměř třetinu makedonské populace tvoří etničtí Albánci, kteří se netají, že jejich dlouhodobým cílem je nejenom široká autonomie, ale i případné odtržení od Severní Makedonie a následné spojení s Kosovem i s Albánií a vytvoření takzvané Velké Albánie. A zde se nejedná pouze o verbální proklamace. Už v roce 1992, krátce po vzniku samostatné Makedonie, například radikální křídlo albánské menšiny zorganizovalo referendum, ve kterém se 90 % albánských obyvatel vyjádřilo pro nezávislost a vyhlásili nelegální autonomní republiku Iliridu. Na přelomu tisíciletí vyvolali Albánci v zemi dokonce ozbrojené povstání, které bylo zastaveno pouze za pomoci mezinárodních ozbrojených sil včetně NATO. Další nepokoje a etnické střety se odehrály v letech 2012 a 2015, kdy mimo jiné v hlavním městě Skopje probíhaly demonstrace přecházející až v rabování a další násilí. Při přestřelce mezi ozbrojenci a policií v městě Kumanovu zemřelo 22 lidí. A můžeme si připomenout poměrně nedávný výrok bývalého makedonského exprezidenta Ivanova, že albánská platforma podrývá suverenitu, územní celistvost a nezávislost Makedonie.

Podle studií významných balkanologů, například Přemysl Rosůlek uvádí, že albánské etnikum je permanentně a dlouhodobě radikalizováno ze zahraničí, zejména z Kosova, ale i z Bosny, a to ve smyslu masivní islamizace. Doslova uvádí: "V posledních letech byla zaznamenána mezi Albánci a Makedonií zvýšená aktivita wahhábistických kruhů, patrně podporovaná z Blízkého východu." Jde mimo jiné i o indoktrinaci mladých makedonských Albánců v náboženských školách, madrasách, a výjimkou není ani jejich účast v bojích na straně Islámského státu. Tato skutečnost se v případě makedonského členství v NATO může stát - a obdobné zkušenosti tu jsou - další rozbuškou nebo záminkou regionálního terorismu či praktik krevní msty, kdy se pro islamisty v regionu stane Makedonie jako člen nepřátelské aliance, mající na rukou krev jejich bratrů ve víře, v jejich očích legitimním cílem násilných akcí.

Další záležitostí je i možnost, že na základě demografických studií v průběhu jedné, maximálně dvou generací albánské etnikum převýší etnikum slovanské a nastanou etnické konflikty. Zde je velmi zajímavý rozbor právě v knize Albánci a Makedonská republika jmenovaného balkanologa Přemysla Rosůlka. Doporučuji, koho to zajímá. Skutečně to stojí za to přečíst.

Koneckonců i pan premiér Severní Makedonie, který je dnes zde přítomen, si určitě pamatuje nepokoje v roce 2017, kdy dav vtrhl do parlamentu a sám pan premiér byl tenkrát zraněn.

Takže z výše uvedených skutečností je jasné, že zde existuje reálná možnost vypuknutí docela závažných sporů mezi členskými zeměmi NATO, Řeckem a Albánií a potenciálním členským státem Severní Makedonií. A to nehovoříme o možnosti vypuknutí širšího vojenského konfliktu, do kterého už by mohly být zapojeny další regionální mocnosti, jako Turecko a podobně, které má speciálně v tomto regionu své zájmy.

Podle našeho hlediska tedy pro přijetí Severní Makedonie do NATO nejsou splněny minimálně dva důležité parametry, a to je vnitrostátní stabilita a stabilita a bezpečnost v nejbližším regionu. Z toho důvodu jsme přesvědčeni, že souhlasit se vstupem Severní Makedonie do NATO by bylo minimálně velmi nezodpovědné. (Hluk v jednací síni přetrvává.)***




Přihlásit/registrovat se do ISP