(15.50 hodin)
Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěl tady krátce zareagovat na svou předřečnici. Velice mě pobavilo to, jak se dostává olovo do toho potravinového řetězce. No tak logicky. Pokud zastřelím nějaké zvíře na lovu a pak si ho dám k večeří, tak musím dávat opravdu pozor, abych si ten brok jakoby nezobl taky, že jo. To je logické.
Ale jinak tady byla zmíněna i naše agrochemická činnost, kterou provádíme při pěstování rostlin na našich polích, a to bych řekl, že je daleko větší problém než to olovo, které tady teď skloňuje Evropská komise skrze Evropskou unii. Protože používáme tady poměrně dost jedů jak proti škůdcům, kteří jsou živí, tak i proti nějakým plísním a podobně. A všechny tyto látky se samozřejmě dostávají do životního prostředí a posléze i do spodních vod.
Takže my tady skutečně tím, že chceme zakázat použití olova ve střelivu a v rybářských olůvkách, si tady skutečně děláme z těch našich střelců a rybářů legraci. Nebo Evropská komise si dělá legraci. Protože pokud by šlo opravdu o tu ochranu životního prostředí, tak ta svinstva, která se používají na našich polích, ta by se tam skutečně přestala používat.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Vácha s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Já jenom ke kolegovi, který vystupoval před kolegou Kotenem. Já jsem se teď podíval na nějaký rybářský web a tam jsou odhady, kolik se dostane olova díky rybářům do vod, a je to přibližně 90 až 150 tun ročně.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Pavel Bělobrádek, připraví se pan poslanec Pavel Růžička. Prosím.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já mám zbrojní průkaz asi dvacet let, jsem vystudovaný ekolog, mám za sebou i ekotoxikologii, toxikologii, ochranu životního prostředí. Tedy celkem jsem je vystudoval na vysoké škole. A samozřejmě otázka olova není tak úplně bagatelní, jak by se mohla zdát. Protože jsou popsány případy, a na základě toho byl vlastně i zákaz, který máme v zákoně o myslivosti, používat olověné broky v mokřadech. Protože když spadne to olovo na dno, tak se tam usadí, a když vodní ptactvo, které se živí jak rostlinami, tak někdy těmi drobnými živočichy, tak potom z toho byly úhyny. To znamená, bagatelizovat toxicitu olova, si myslím, že není správné. Otázkou jsou také mechanické důsledky pozření olověných broků a podobně.
Olovo je toxické. To, že se používalo ve vodovodních trubkách, je jistě pravda. A jedna z teorií, proč také zanikly některé civilizace, je, že používaly některé nádoby, myslím cín a právě i olovo, a pak došlo k chronickým otravám. Olovo bylo samozřejmě používáno i k trávení lidí. Takže toxicita je jasná. Ovšem není to tak jednoduché. Také záleží, v jaké formě to olovo je, zda je ve sloučeninách, zda je v organických sloučeninách a podobně.
Pokud tady máme nějaké vědecké sledování, od čehož máme v podstatě i některé orgány, které jsou zřizovány a testovány, tak v Evropské unii se řídíme takzvaným pravidlem předběžné opatrnosti. Vzpomeňte si, s jakým nadšením bylo možno - a když hovoříte někteří o svobodě, tak svobodně dále používejme například DDT nebo polychlorované bifenyly. Ano, u nás se natíraly silážní jámy, natíraly se trubky barvami, které byly polychlorované bifenyly. Bylo to velmi výborné, protože vlastnosti byly skvělé. Jen se ukázalo, že holt se z těchto látek potom stávají v potravním řetězci látky, které způsobují velké problémy, a to nejenom ekologické, ale i zdravotní. Z tohoto hlediska bych to tedy nebagatelizoval. A rozhodně si myslím, že je lépe, když se prověří skutečně všechny možnosti, které jsou.
Je zcela nepochybné, že v mnoha směrech je olovo zatím nenahraditelné technicky. Samozřejmě se různé látky používaly i dříve. Dneska jsme v situaci, kdy technologie jdou tak dopředu, že mnohé technologie jsou nahrazeny a nepoužíváme to co dříve. Samozřejmě jsou možné náhražky, co se týče například střeliva, ale ty, jak už tady padlo, buď ničí zbraně, nebo také nemají ty vlastnosti, které jsou. U té ranivosti pro zvěř to je samozřejmě, pokud myslivci používají polopláště, tak je to z toho důvodu, že to, co je v Ženevských konvencích zakázáno, tedy střely dum-dum, tak tam se používá ta ranivost větší, aby zvěř neodběhla a aby zůstala pokud možno co nejblíže toho ohně, aby se mohla dohledat, aby nebyla jaksi vniveč, postřelena a potom se nedohledala. Takže to má všechno svůj význam.
Já jsem přesvědčen, že členové vlády si v tomhle směru - a ta diskuze je v tomhle určitě cenná - budou vědomi toho, že nebudou těmi, kteří budou tuto záležitost přebírat jako něco, co je nutné přijmout za každou cenu, a že se budou chovat racionálně. Buďme taky racionální. Olovo je skutečně toxický kov a myslím si, že tam, kde je nahrazeno, tak ať nahrazeno je. Technologie jdou dopředu, ne všechno se asi podaří. Nicméně i ta debata, například jak tady bylo u vojáků, tam to samozřejmě je vyloučeno, to je úplně jasné. Jde o to, do jaké míry jsme ochotni si přiznat, že je potřeba být opatrný.
Také se ukazuje, že mnohé z toho, co bylo zakázáno, se ukázalo jako přemrštěné, a také se propadalo hysterii. Já myslím, že je tady potřeba zachovat zdravý rozum a vědecké postupy. Já jsem těmato rukama odebral tisíce vzorků na BSE, takzvanou nemoc šílených krav. Tady byla taková hysterie, že víc jak polovina národa nejedla jeden čas hovězí maso. Ukázalo se, že nakonec žádný přenos na lidi nebyl prokázán. Je potřeba vždycky skutečně být velmi opatrní. To, že olovo, pokud možno, by se do toho ekosystému dostávat nemělo. Samozřejmě olovo je přirozeně přítomno v přírodě, ale to jsou konečně i radioaktivní látky. Přirozená radioaktivita je všude. I my jsme radioaktivní, televizní obrazovka je radioaktivní. Ale to neznamená, že řekneme, že je to všechno v pořádku, a že všichni budete chtít mít za barákem složenou pětikilovou bedničku s nějakou radioaktivní látkou, která vás ozáří. Už Paracelsus říkal, že každá látka je toxická a záleží na dávce. A samozřejmě i na tom, v jaké formě je použita.
Takže z tohoto hlediska si myslím, že ta debata je cenná. Myslím, že si z ní můžeme vzít, že budeme apelovat na naše zástupce, aby v tomto smyslu nepodlehli hysterii, ale zároveň abychom nebagatelizovali to, že olovo je skutečně toxický kov a že musíme mít na paměti nejenom životní prostředí jako takové, nejenom zvířata nebo zvěř, které v ní žijí, ale také lidi, tak abychom se potom nedostali do podobných situací, jako jsme se dostali u mnoha látek, které i třeba člověk vyvinul, nebo které používal, a ukázalo se, že i přes jejich vynikající fyzikální nebo chemické vlastnosti se ukázaly jako problematické.
Takže já osobně důvěřuji tomu, že i podle těch materiálů, které máme k dispozici, tak i to zadání je takové, aby se všechno řádně prověřilo, abychom skutečně použili tam, kde je to možné, nějaké náhražky, které jsou adekvátní, a tam, kde to možné není, tak se o to pokoušeli dál. Myslím, že celá ta debata, které věnujeme už opravdu poměrně velkou část dnešního jednání, by si zasloužila, abychom ji ukončili a abychom se skutečně dostali k dalším bodům dnešního jednání.
Jsem přesvědčen, že naši zástupci si to vezmou k srdci a budou se snažit, abychom skutečně nepoškodili nikoho z těch, o kterých tady byla debata, ale zároveň abychom dále nepáchali nesmysly v tom smyslu, že se budeme tvářit, že se nic neděje, a že potenciální nebezpečí, které samozřejmě existuje - a znovu zmíním DDT nebo polychlorované bifenyly - tady prostě existuje.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Podal. Prosím. ***