(9.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Může také dojít ke stažení nadbytečného kapitálu. To jednorázové zdanění zvyšuje rizikovost odvětví a akcionáři tak mohou požadovat větší výnos. Je to logické, pokud máte riskantnější podnikání, tak ti akcionáři zvažují i budoucí nejisté, riskantní situace, a proto krátkodobě jsou vedeni snahou zvýšit výnosnost. Anebo se alternativně mohou pojišťovny rozhodnout veškerý nadbytečný kapitál z pojišťovny v České republice stáhnout a investovat jej v méně rizikových zemích, které podobná opatření nezavádějí. Myslím, že v debatě v prvním a druhém čtení jsme o tom už debatovali a skutečně jsme nenašli jinou evropskou zemi, která by zdaňovala rezervy podle Solvency II.
Samozřejmě hrozí, pokud budou mít pojišťovny méně prostředků k dispozici, že se sníží chuť investorů do sektoru dávat nové prostředky, což může vést ke snížení schopnosti pojišťoven investovat do nových služeb či do zlepšení stávajících služeb. Může nastat situace, že i v tomto sektoru bude docházet k menšímu počtu inovací. A samozřejmě když se bavíme o dopadu na klienty, tak to může mít dopad i na investiční výnos u životního pojištění vzhledem k tomu, že pro zajištění prostředků na platbu daně mohou být pojišťovny nuceny předčasně odprodat některá svá aktiva za nevýhodných podmínek, což může mít také negativní dopad na investiční výnos ze stávajících smluv životního pojištění.
Pro ty z vás, kteří nesouhlasně kroutí hlavou, tak si všimněte, že používám sloveso mohou, uvidíme, žádný imperativ, že se tak stane. Je to jenom odhad budoucího chování, protože popravdě řečeno, kdo z vás zná daňové poplatníky, kteří radostně platí vyšší a vyšší daně? Já se přiznám, že takové daňové poplatníky neznám, ale mohu se samozřejmě mýlit. Ale zdůrazňuji, že jsem zatím použil slova mohou, hrozí, může se stát, ne že se to určitě stane, protože to si pak můžeme říct s odstupem tří čtyř pěti let, pokud by takový návrh zákona prošel, jaký měl dopad na klienty.
Jaké hrozí obecně riziko v tomto sektoru? Tak tady hrozí riziko, že dnešní právnické osoby, které mají sídlo podnikání v České republice a platí tady daně, provedou konverzi na pobočky. To znamená, může se stát, že akcionáři budou zvažovat i další možnosti, jak se tomu opatření - klidně můžeme použít slovo, sloveso vyhnout, a jedním z možných opatření je, že dceřiná společnost se převede na pobočku. Tím pádem přestanou být dohlíženy národním regulátorem a veškerý reporting včetně stanovení výše technických rezerv může proběhnout mimo kontrolu České republiky, do země sídla mateřské společnosti. Tím může Česká republika přijít o přímou regulatorní kontrolu nad podstatnou částí pojišťovacího sektoru, a myslím, že se můžeme v té debatě shodnout, že to je zrovna sektor, který nezaznamenal žádný větší otřes v průběhu minulých let. A já vám potom v tom bloku týkajícím se pojišťoven také připomenu tragické následky povodní v roce 1997 u nás na Moravě, ve Slezsku a v roce 2002 v Praze a v dalších českých krajích.
Na základě schváleného návrhu zákona Ministerstvo financí očekává, že bude činit vybraná daň zhruba 10,5 mld. korun, které budou rozloženy do dvou let. To znamená, ten největší dopad na pojišťovnictví lze očekávat v roce 2021, kdy budou, pokud to projde, zdaněny technické rezervy ke stavu 31. 12. 2019, tudíž za zdaňovací období 2020. Může to mít dopad i na nově sjednávané smlouvy, zejména na životní pojišťovny, protože tady budou platit pojišťovny daň z očekávaných zisků. Odhad těchto zisků je přitom velmi závislý na vývoji úrokových měr, na vývoji inflace a na dalších, v čase proměnných faktorech. Daňový výnos v těch prvních dvou letech bude sice velký, ale pak v zásadě může dokonce poklesnout, to vám ukážu pak na tom konkrétním příkladu modelové jedné smlouvy o životním pojištění. Zjednodušeně řečeno, to, co by stát vybral za 20 let, vybere najednou, respektive nadvakrát, a v ostatních letech to už danit nebude, o to mohou být ty daně z příjmů sníženy.
Myslím, že je poctivé přiznat, že smyslem regulace sektoru podle Solvency II nikdy nebylo její využití pro daňové účely, ale na prvním místě ochrana sektoru, respektive ochrana klientů před riziky fungování finančních trhů. Výsledky dle Solvency II je vždy nutno chápat v kontextu nejlepších předpokladů budoucího vývoje, které se ale nemusejí v dlouhodobém horizontu individuálně vždy naplnit. Díky této volatilitě se může vnímání rezerv v budoucnu výrazně změnit a solventnostní rezervy v závislosti na ekonomickém vývoji a dalším vývoji mohou stoupnout. Pak je otázka, zda i poté stát přistoupí k dalšímu zdanění těchto technických rezerv, nebo se skutečně bude jednat pouze o jednorázovou operaci.
Trošku odběhnu. Politická zkušenost s tím, že daně zavedete na nějaké období, se ukazuje jako mylná, pokud to není v jednom funkčním období jedné konkrétní vládní většiny. Vzpomeňme si - spotřební daň na pivo, kterou zaváděla úřednická vláda, v důvodové zprávě, bylo to v roce 2009, bylo uváděno, že se s tím uvažuje na rok nebo na dva, platí to dvanáct let. Vzpomeňme si na opatření na zvýšení daní za naší vlády, které mělo platit tři roky, a už platí sedm let. To znamená, když se něco udělá jednou, nikdo nemůže vyloučit, že k tomu modelu se vláda, kterákoliv jiná vláda, vrátí a použije jej znovu.
Pokles daňových výnosů v budoucnosti také může nastat vzhledem k očekávaným úpravám pravidel Solvency II. Jak jsem říkal, je to evropská směrnice harmonizovaná a nemůžeme vyloučit, že ten vývoj půjde směrem, který si přeje Česká republika, že ty povinné minimální rezervy podle Solvency II se budou zvedat, a to povinně ve všech členských zemích Evropské unie.
Nejdřív v krátkosti a pak podrobně vás seznámím s připomínkami, které k této části sněmovního tisku 509 zaujal regulátor, to je Česká národní banka. Člověk by očekával, že pokud se vláda rozhodne měnit daňové podmínky pro finanční sektor, tak že to bude ve shodě s národním regulátorem a že po vzájemné debatě předloží návrh zákona, který bude podporovat Ministerstvo financí, vláda, ale také regulátor, což je Česká národní banka. Úplně se tak nestalo. Takže v této chvíli vás seznámím se třemi zásadními připomínkami České národní banky, které v rámci standardního meziresortního připomínkového řízení nebyly vyslyšeny, na což má vláda bezesporu právo. Nicméně vzhledem k situaci, že jsou to připomínky regulátora, tak je to přinejmenším nestandardní.
První z připomínek, s kterou vás chci podrobně seznámit, je, že dva roky, na které je rozložena ta daň, podle názoru České národní banky jsou nedostatečná doba. Vzhledem k významnému dopadu navrhované úpravy na pojišťovny považuje Česká národní banka rozklad do dvou let jako nedostatečný. Česká národní banka očekává, že právní úprava povede k významnému tlaku na likviditu. Pojišťovny budou v důsledku nové právní úpravy nuceny k odprodeji některých aktiv, což může vést k budoucím ztrátám, neboť jinak by tato aktiva mohla být držena do splatnosti. ***