(10.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás musím přerušit, abych vyhověl usnesení číslo 764 Poslanecké sněmovny k tomuto vládnímu návrhu zákona. (Poslanec Kalousek: Pokorně souhlasím. Děkuji za pozornost.) Ještě předtím přečtu omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 18.30 hodin se omlouvá paní poslankyně Jana Pastuchová.
Nyní tedy je 10.00 hodin a podle usnesení číslo 764, které stanoví, že hlasování o opravných návrzích, o návrhu zákona jako celku v případě sněmovního tisku 509, vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů, proběhne ve středu 6. 10. od 10.00 hodin. Desátá hodina uplynula, vyjasnili jsme si poslední procedurální návrh pana poslance Miroslava Kalouska, tedy i pořadí hlasování, a já bych požádal po skončení rozpravy, kterou ukončuji... o ukončení rozpravy ještě požádám Sněmovnu v hlasování, a to v hlasování pořadové číslo jedenáct...
Pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já se omlouvám, pane místopředsedo, já jsem jenom říkal, že respektuji rozhodnutí Sněmovny, ale chtěl bych se zeptat, na základě kterého odstavce či článku podáváte návrh na ukončení rozpravy? Podle mě to není možné. Než o tom dáte hlasovat, tak bych rád slyšel, na základě kterého článku jednacího řádu platného zákona České republiky přednášíte tento návrh? V jednacím řádu jsou přesně popsány typy návrhů, které mohou zaznít v rozpravě. Žádný takový jsem tam nenašel. Mohu se mýlit, takže bych poprosil o informaci, kterou nemám v této chvíli k dispozici. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Jde o to, že před hlasováním o pozměňovacích návrzích musí být ukončena rozprava a tento návrh mi umožňuje usnesení Poslanecké sněmovny z minulých volebních období, kde takový postup byl několikrát použit. (Hlásí se poslanci Michálek a Stanjura.) Mohu například citovat usnesení číslo 326 z 13. schůze z 8. června 1999, případně váš návrh, pane předsedo klubu ODS, z listopadu 2012 při jednání o tzv. církevních restitucích, kdy jste stejný návrh na ukončení rozpravy, která nebyla vyčerpána, předložil vy sám. A tento návrh byl prohlasován. Máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane předsedající, vidím na tabuli, že je přihlášeno 25 poslanců a poslankyň do rozpravy. Vy chcete nechat hlasovat o ukončení rozpravy, takže já podle jednacího řádu vznáším námitku proti postupu předsedajícího a prosím, aby se o této námitce hlasovalo. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Samozřejmě této námitce vyhovím. Je to procedurální návrh, který budeme hlasovat bez rozpravy, a to v hlasování číslo jedenáct. Pan předseda klubu ODS navrhl námitku proti mému postupu. Já vás odhlásím, požádám vás o novou registraci, prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami a budeme hlasovat o námitce proti mému postupu.
Zahájil jsem hlasování číslo 11 a ptám se, kdo souhlasí s námitkou proti postupu předsedajícího. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování číslo 11. Z přítomných 185 pro 83, proti 98. Námitka byla zamítnuta.
Budeme tedy hlasovat o ukončení rozpravy. Ještě předtím s přednostním právem předseda klubu Pirátů Jakub Michálek. Máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, já jsem chtěl přednést stanovisko poslaneckého klubu Pirátů. Jednací řád Poslanecké sněmovny stanoví v § 66, že předsedající rozpravu ukončí, nejsou-li do rozpravy přihlášeni další řečníci. Teď vidíme, že řečníci tam přihlášeni jsou, takže ukončení rozpravy v tento okamžik by bylo v rozporu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny.
Pan předseda Faltýnek navrhl stanovit s odkazem na platné usnesení Poslanecké sněmovny, které v článku 1 praví: Poslanecká sněmovna se může usnést, že v určitém čase nebude hlasováno a hlasování o podaných návrzích proběhne ve stanovenou dobu. Pro stenoprotokol je třeba uvést, že pan poslanec toto usnesení uvedl chybně, neboť jde o usnesení číslo 248 z 26. února 1997, nikoliv 1999. Uznáváme samozřejmě, že platnost autonomních usnesení Poslanecké sněmovny přijímaných na základě § 1 odstavce 2 zákona o jednacím řádu, nicméně nedomníváme se, že jakékoliv autonomní usnesení je možné vykládat tak, aby bylo v přímém protikladu k zákonu o jednacím řádu samému a v protikladu k rozhodnutí Ústavního soudu, o kterém budu nyní mluvit.
Jak už jsem řekl, § 66 odstavec 1 zákona o jednacím řádu stanoví, že předsedající ukončí rozpravu, nejsou-li do rozpravy přihlášeni další řečníci. Pokud je tedy o další rozpravu zájem, není možné postupovat proti tomuto zákonnému ustanovení, ukončit rozpravu a přistoupit k hlasování na základě pouhého autonomního usnesení, které svoji platnost odvozuje od jiného ustanovení téhož zákona a nemá a nemůže mít vyšší platnost.
Připomínáme, že při obdobném případu v minulém volebním období, šlo o zákon EET, se touto otázkou zabýval Ústavní soud, a to ve svém nálezu Pl. ÚS 26/16. V bodě 58 tohoto nálezu Ústavního soudu čteme: Z citace uvedených ustanovení jednacího řádu Poslanecké sněmovny vyplývá, že omezení, respektive ukončení rozpravy o návrhu přezkoumávaného zákona ve třetím čtení nebylo provedeno v souladu se zákonem, konkrétně v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, když sama Ústava ani jiná část ústavního pořádku v tomto ohledu podrobnosti nestanoví, a to jak Poslaneckou sněmovnou, tak jejím předsedou. To i přesto, že nebyly využity možnosti, které zákon předsedajícímu schůze pro usměrnění rozpravy dává.
Takže to k tomu řekl Ústavní soud České republiky. Tento způsob aplikace předmětného autonomního usnesení je tedy i podle názoru Ústavního soudu protizákonný, odporující jednacímu řádu Poslanecké sněmovny. Ústavní soud, a to je potřeba dodat, tehdy, protože šlo o první případ, neshledal, že by intenzita porušení zákona byla taková, aby ospravedlnila derogaci uvedeného zákona.
Je zde třeba upozornit na výrazný rozdíl mezi tehdejší a dnešní situací. V tehdejším případě vláda čelila snahám opozice, které považovala za obstrukční, nejprve tak, že vyčerpala běžné nástroje, které jí jednací řád k překonání obstrukcí dává. Zde je možno uvést především § 59 odstavec 1 a 2 zákona o jednacím řádu o omezení řečnické doby. V současné situaci ovšem vláda k takovému kroku nepřistoupila, a je proto nepochopitelné, proč rovnou vědomě přikročila k řešení, které je podle známého názoru Ústavního soudu protizákonné.
Pokud bychom takové porušení zákonných procesních pravidel mohli považovat za krajní řešení, ospravedlnitelné by bylo jen v případě úplného ochromení Poslanecké sněmovny dlouhodobou obstrukcí znemožňující efektivní výkon vládnutí. Pak je třeba zdůraznit, že současná situace se svou intenzitou ničemu takovému ani zdaleka nepřiblížila. Nezlepšuje to ani to, co už zde bylo uvedeno, že bylo několikrát navrhováno, aby Poslanecká sněmovna jednala delší dobu. Teprve poté, co se vyčerpají standardní protiobstrukční nástroje a ani poté se nedobereme k výsledku, je možné vůbec začít přemýšlet nad razantnějšími kroky. Protože k ničemu takovému nedošlo, je třeba krok většiny hodnotit jako nedůvodný útok na práva opozice a jako takový by již mohl dosáhnout intenzity, která by Ústavní soud přes jeho pověstnou zdrženlivost přiměla k zásahu.
Nezpochybňujeme tedy samo usnesení Poslanecké sněmovny, kterým byla stanovena doba pro hlasování o sněmovním tisku, ale k naplnění tohoto usnesení je možno přistoupit pouze tehdy, bude-li tou dobou vyčerpána a ukončena rozprava, jinak dojde ke zřetelnému porušení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V takovém případě vidíme značné riziko, že schválený zákon neobstojí před Ústavním soudem, což by v tomto volebním období nebylo poprvé. ***