Úterý 26. listopadu 2019, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Vojtěch Filip)

8.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 62/2003 Sb.,
o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 336/ - druhé čtení

V podkladech mám usnesení vlády České republiky o pověření ministra kultury Lubomíra Zaorálka, aby na 39. schůzi tento návrh zákona místo místopředsedy vlády a ministra vnitra odůvodnil. Požádám tedy pana Lubomíra Zaorálka, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Stejně tak požádám, aby u stolku zpravodajů zaujal své místo zpravodaj ústavně-právního výboru pan poslanec Jiří Strýček, kterého již vidím.

Nyní tedy mohu udělit slovo panu ministru kultury, který je pověřen úvodním slovem k tomuto tisku 336. Ještě požádám sněmovnu o klid. (Takřka bez reakce.)

Vážené paní kolegyně, páni kolegové, pokud chcete diskutovat něco jiného, než je zákon o volbách do Evropského parlamentu, tak zásadně v předsálí. Pan ministr kultury má slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, pane místopředsedo. Takže přítomní, dovolte mi, abych připomněl vládní návrh zákona, jsme ve druhém čtení. Toto je vládní návrh, máte ho v dispozici jako tisk 336. Prošel prvním čtením v červnu tohoto roku. Slouží k vnitrostátnímu provedení novely evropského aktu o volbě členů Evropského parlamentu ze 13. července 2018. V tomto aktu se členským státům zavádí povinnost přijmout nezbytná sankční opatření k zajištění toho, aby nikdo nemohl v týchž volbách do Evropského parlamentu hlasovat více než jednou. V návaznosti na tento princip, který nesmí být porušen, se v českém zákoně o volbách do Evropského parlamentu nově stanoví příslušný přestupek, pokud to tedy někdo takto udělá, že hlasuje ve volbách dvakrát, bude mu možné uložit pokutu až do výše 10 tisíc korun.

Další změny obsažené v návrhu jsou už potom jenom legislativně technické úpravy, které především promítají zavedení přestupku do příslušných pasáží zákona.

Pokud vím, tak návrh byl projednán ústavně-právním výborem a ten vznesl pozměňovací návrh. Účelem pozměňovacího návrhu je v souladu s nedávno schválenou novelou zákona o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv posunout datum nabytí účinnosti na 1. leden 2021. Já vím, že s tímto pozměňovacím návrhem Ministerstvo vnitra souhlasí, takže mi připadá, že situace je poměrně přehledná.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi. A požádám zpravodaje, když konstatuji, že jsme v prvním čtení přikázali tento tisk k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. Usnesení výboru vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 336/1. Požádám teď zpravodaje, aby se ujal slova. Máte slovo, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jiří Strýček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych ještě jenom na doplnění pana ministra kultury. V podstatě předložený vládní návrh implementuje do volebního zákona požadavek na účinné, přiměřené a odrazující sankce pro případy dvojího hlasování při volbách do Evropského parlamentu s tím, že zaváděná sankce je až do výše 5 tisíc za pokus o dvojí zápis do volební evidence a až do výše 10 tisíc za dvojí hlasování. Já osobně si tedy myslím, že u nás je to upraveno dobře, že tady tato situace nemůže nastat, ale tato navržená sankce má spíše odradit voliče od dvojího hlasování v případech, kdy má volič dvojí občanství a z toho titulu je automaticky zapsán v seznamech voličů obou členských států. To za prvé. A za druhé, může dojít k pochybení ze strany volebních orgánů při zápisu do volebních seznamů.

Tento vládní návrh zákona projednal ústavně-právní výbor na své 50. schůzi dne 31. října 2019 a přijal následující usnesení:

Po odůvodnění náměstka ministra vnitra pro řízení sekce legislativy, státní správy a územní samosprávy pana Petra Mlsny a zpravodajské zprávě poslance Ing. Jiřího Strýčka a po rozpravě ústavněprávní výbor

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila;

II. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala k tomuto návrhu zákona tuto změnu a doplněk: Článek 2 včetně nadpisu zní: Účinnost. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2021;

III. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu;

IV. zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi ústavněprávního výboru;

V. zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám rozpravu, do které mám zatím přihlášené s přednostním právem pana místopředsedu Okamuru a pana místopředsedu Pikala. První se ujme slova pan místopředseda Okamura. Ještě než dojde ke stolku, konstatuji došlou omluvu paní poslankyně Aleny Gajdůškové od 17.30 do konce jednacího dne a pana Martina Kupky od 16.00 do 17.15. Nyní pan místopředseda Tomio Okamura v obecné rozpravě. Máte slovo, pane poslanče.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme tady další vládní návrh zákona, který v podstatě oslabuje Českou republiku ve prospěch Evropské unie. Hnutí SPD s tímto návrhem nesouhlasí a bude hlasovat proti. Nemám připomínky k technikám, které novela upravuje, ale zaujala mě důvodová zpráva, která zmiňuje pozoruhodné změny v aktu o volbě členů Evropského parlamentu.

Každý občan Evropské unie má právo volit a být volen ve volbách do Evropského parlamentu v České republice, pokud tu má přechodné nebo trvalé bydliště alespoň 45 dní. To je dost nefér, protože v rámci přímé volby by své zástupce měli volit občané jednotlivých zemí. Cílem, tedy alespoň formálně deklarovaným, kdysi bylo, aby jednotlivé země měly v europarlamentu svůj hlas a alespoň formální, když ne faktickou možnost hájit zájmy mateřské země. Jak víme, Lisabonská smlouva zakázala hájit zájem mateřské země eurokomisařům, takže řeči o tom, že máme my, tedy Česká republika, svého zástupce v Evropské komisi je faktický blábol a odporuje jak platné legislativě, tak koneckonců i praxi, protože pravda je, že naši údajní zástupci zájmy republiky opravdu nikdy nehájili, a Lisabonskou smlouvu tedy neporušovali.

V tuto chvíli jsou na cestě další změny. Bruselistům jde o to odnárodnit i zástupce europarlamentu - a o tom je tady řeč - jednak tím, že volit může v podstatě každý v podstatě kdekoliv, takže se z volby v reálu vytratí princip zastupování zájmů občanů konkrétního státu, protože zástupce státu nevolí výhradně občané daného státu, ale kdokoliv, kdo si tam nahlásí nějakou formu pobytu. Brusel je v salámové metodě důsledný. A protože stále formálně jsou poslanci zvoleni v jednotlivých zemích, chtějí formálně zástupci České republiky změnit i toto.

Evropský parlament přijal dne 11. listopadu 2015 usnesení o reformě volebního práva Evropské unie, jedná se o usnesení 2015/2035, ve kterém navrhl změny aktů o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu. Tento návrh byl následně předán Radě EU a ta rozhodnutím ze dne 13. července 2018 změnila akt o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách. A to je to, o čem bych tady chtěl mluvit a co tady vůbec nezaznívá, a připadá mi, že se tady projednává něco, o čem si možná mnozí poslanci jiných stran ani neuvědomují, co tady vlastně projednáváme.

Rozhodnutí Rady totiž upravuje celkem osm článků, na kterých členské státy nalezly jednomyslnou - zdůrazňuji jednomyslnou - shodu, takže to podpořila i vláda hnutí ANO se svými koaličními partnery. Mně se jedná konkrétně o následující ustanovení. Jedná se o článek 1, který novelizuje stávající článek 1 tak, že poslanci Evropského parlamentu jsou v reakci na Lisabonskou smlouvu a v souladu s článkem 14 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii nově uvedeni výslovně jako zástupci občanů Evropské unie. Tedy ještě jednou bych to chtěl zmínit, co se tady prosazuje - že europoslanci nebudou už výslovně zástupci národních zemí, ale budou to zástupci občanů Evropské unie. A tuhletu globalizační politiku, tuhletu salámovou metodu hnutí SPD důrazně odmítá a nebudeme tyto návrhy podporovat.

Takže jak prakticky, tak fakticky Brusel za souhlasu naší vlády, a je to vláda hnutí ANO, ČSSD a KSČM, což mě překvapuje zvláště v případě komunistů, kteří, ani jsem netušil, že až do té míry podporují bruselskou politiku, takže za souhlasu této vlády v podstatě odsouhlasili další oslabení národních států v Evropské unii. Poslanci v europarlamentu už nebudou zástupci svých zemí, ale zástupci občanů celé Unie, což je pro nás v SPD zcela nepřijatelné, pro nás jako pro vlasteneckou stranu a stranu, která hájí národní zájmy. Vím, že v praxi samozřejmě většina stran v europarlamentu nehájí zájmy českých občanů a jsou v nadnárodních frakcích, které přímo práva a zájmy národních států a jejich občanů popírají. A je jedno, zda to je hnutí ANO, ČSSD, nebo ODS, či lidovci. U nás v SPD je to naopak. Naši europoslanci jsou členy vlastenecké frakce Identita a demokracie - ID. To je dobré vědět, jelikož v České republice politici vedou řeči o obhajobě národních zájmů, ale karavanu Bruselu směrem k odnárodnění a zrušení národních států táhnou v nezměněném tempu dál za souhlasu všech, kdo o tom mají sílu rozhodovat, včetně zástupců České republiky. Hanba jim!

Naši předkové za tuto republiku, za její svrchovanost po tisíciletí bojovali, umírali, byli vězněni a mučeni. Na jejich oběti a na jejich dílo svým konáním v Bruselu strany, které budou hlasovat pro tyto návrhy, plivou. Je odporné zrazovat svou vlast a ještě odpornější je pokrytectví, se kterým to děláte v čele s vládou této země. A já znova říkám, že skutečně pro SPD není, i kdybychom tady měli být jedinou stranou, která bude hlasovat proti, a zatím to tak vypadá, nebo to tak asi dopadne, jak to tak vidím, tak my prostě nemůžeme přijmout rétoriku posouvání tou salámovou metodou, že europoslanci nejsou zástupci národních států, ale jsou zástupci všech občanů Evropské unie. To prostě není možné posouvat tímto globalizačním směrem a směrem odnárodnění. To je cesta do pekel.

Takže hnutí SPD v žádném případě tento vládní návrh zákona nepodpoří. Děkuji za pozornost. (Potlesk několika poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Tomiu Okamurovi. Nyní pan místopředseda Vojtěch Pikal v obecné rozpravě. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní tedy trošku více k věci, k tomuto návrhu zákona. Jak již bylo řečeno, tento návrh zákona vyplývá z implementace jistého aktu, a ten akt nedělá pouze to, že zavádí ten nový přestupek. Ten akt dělá také jinou věc, kterou zavádí povinně, a to je povinná pětiprocentní klauzule v některých státech Unie, konkrétně v těch, kde se volí v systému aspoň 31 europoslanců v jednom obvodu. To se týká Německa a Španělska. Takže se zde zavádí nová povinnost v rámci nějaké dohody velkých stran Evropské unie, která cílí na to, aby se upevnila nějaká většina některých stran, která se jim ztrácí pod nohama. My s tímto principiálně nesouhlasíme. Skutečně si nemyslím, že je namístě zavádět pětiprocentní klauzuli povinně. Spousta států má daleko nižší klauzule. Pětiprocentní je spíše výjimečná v evropských volbách. Většina států nemá žádnou klauzuli, nebo největší skupina států nemá žádnou klauzuli. Spousta států má takovou tu přirozenou, jako Kypr, který má 1,8 %, nebo Itálie a Švédsko, které mají 4 %.

Čili já nevidím důvod zavádění této povinné klauzule. Myslím si, že je to špatně. Ostatně my jako Piráti jsme dlouhodobě proti těmto nepřirozeným bariérám pro vstup politických stran do politického života. Myslím si, že v Evropském parlamentu k tomu skutečně není žádný důvod, protože ta klauzule na národní úrovni nezajistí to, že budou ty strany v Evropském parlamentu, ty frakce, které tam jsou a jsou poměrně velké, vznikat nebo zanikat, protože na národní úrovni nikdy neuděláte dost europoslanců na to, abyste vytvořili frakci. Takže ta klauzule je prostě nesmyslná.

Proto předkládám v této věci dva pozměňovací návrhy, a to jeden, který navrhuje, abychom my tady doma si snížili klauzuli pro vstup do europarlamentu z 5 % na 3 %. Je to čistě proto, protože my jsme tohle prosazovali vždycky. Ta tříprocentní klauzule je blízká té přirozené klauzuli, která odpovídá tomu, že pokud získáte dostatečný počet hlasů k tomu, abyste měli 3 % hlasů, tak to stačí prostě, odpovídá to zhruba jednomu mandátu, takže je namístě dostat ten jeden mandát. Není přece žádný smysl v tom, abyste získávali více hlasů, když váš počet hlasů odpovídá jednomu mandátu. Stejně se čeští poslanci připojují k nějakým větším frakcím v Evropském parlamentu a sama tady žádná strana jednu frakci neudělá. Takže není žádný důvod stavět tuto umělou bariéru. Samozřejmě pro nás ta bariéra není nepřekonatelná, ale jsou zde jiné strany, které by to určitě mohly ocenit. Myslím si, že debata o nějakém narovnávání volebních systémů tak, aby byly skutečně poměrné, je opět na stole. Čili to je jeden z těch návrhů.

Druhý návrh se potom týká samotného aktu, kdy předkládáme doprovodné usnesení, kde Poslanecká sněmovna vyjádří nesouhlas s rozhodnutím Rady 2018/994 ze dne 13. července 2018 jako celkem, přestože implementujeme některá ta usnesení, protože proti těm změnám, které implementujeme do naší národní legislativy, proti těm samozřejmě nic nemáme, to je smysluplné, to je namístě. Ale toto povinné nastavování vyšších klauzulí shora v některých státech považujeme skutečně za nevhodné. Nepřijde nám namístě, aby se do toho Evropa takhle míchala. Ostatně spousta států má většinové systémy. Spousta států má nějaké regionální způsoby volby, preferenční hlasování a podobně. A nepřipadá nám namístě, aby v několika vybraných případech, kde se volí v jednom obvodu více poslanců, bylo nutné mít pětiprocentní klauzuli. Čili to je druhý pozměňovací návrh. K němu se ještě podrobněji dostanu v podrobné rozpravě.

A nyní k jiné věci, kterou považuji zde za důležitou, protože ten akt Rady se nevěnuje, nemá jenom povinné části, ale má i nějaké doporučené části, a ty se nezahrnuly do té změny, přestože v těch doporučených částech se jasně doporučuje, že by státy měly zajistit svým občanům možnosti přednostního hlasování, korespondenčního hlasování, případně i elektronického hlasování. A to je věc, která u nás chybí, přestože valná většina států Evropské unie nějakou formu distančního hlasování má. Většina států má hlasování poštou, některé a ještě více států má aspoň možnost hlasování pro své občany, kteří jsou v zahraničí, na ambasádách.

A já tedy zde předkládám dva pozměňovací návrhy poměrně obsáhlé, jsou legislativním textem delší než samotný návrh zákona, a to bez podrobného zdůvodnění, které si samozřejmě můžete najít v systému. Čili jsou to dva pozměňovací návrhy, které navrhují korespondenční volbu pro naše občany v zahraničí, případně alespoň možnost prezenční volby na ambasádách v evropských volbách pro naše občany v zahraničí. Protože nyní je skutečně situace taková, že naši občané jsou znevýhodněni proti jiným občanům Evropské unie, kteří na ambasádách nebo poštou, případně dokonce i elektronicky volit mohou, kdežto naši občané mají smůlu. To mi přijde úplně absurdní v případě hlasování na ambasádách, protože to aspoň umožňujeme v případě poslaneckých či prezidentských voleb, ale v případě podobných celonárodních voleb, jako jsou volby evropské, možnost hlasovat občanům na ambasádách neumožňujeme. A to mi skutečně nepřijde vhodné.

Dnes jsem se vrátil ze zahraniční cesty, kde jsme se právě setkali se zástupci českých komunit v zahraničí v těch státech, kde třeba hlasování poštou je zcela běžná záležitost, jako je Austrálie. Jedna z těch věcí, kterou nám říkali, že by jim pomohla, a z těch podle mě jednoduše vyřešitelných na rozdíl od nějakých sociálních opatření ohledně započítávání odpracované doby ve státech, kde nemáme smlouvu a podobně, je ta volba. Ti občané se zajímají o to, co se děje doma. A pokud chceme, aby si zachovali vztah k České republice, aby se třeba někdy vrátili s tou zahraniční zkušeností, kterou si udělají, a přenesli ji domů, tak bychom jim měli jít naproti a umožnit jim alespoň to korespondenční hlasování, nebo hlasování na ambasádách. Čili to je k tomu.

Podrobněji ještě k těm dvěma návrhům - je to poměrně obsáhlý legislativní text. My jsme se inspirovali, resp. měl jsem to napsané, ale pak jsem to musel přepisovat, protože se objevil ten legislativní návrh v připomínkovém řízení od Ministerstva vnitra na všeobecnou úpravu voleb, kde právě je návrh na korespondenční hlasování v zahraničí, takže tam jsme přepisovali. Je to uděláno tedy stejně, jako je to v tom návrhu Ministerstva vnitra. To znamená, že je to dvouobálkový systém, je to pouze volba v zahraničí. Pouze občané, kteří si požádají v těch zemích, kde je to možné, o zaslání volebních dokumentace, obdrží volební dokumentaci, přidají svůj vlastní hlasovací lístek, řádně to zaobálkují do dvou obálek a pošlou zpátky na ambasádu. Není to nic, co by ty ambasády nemohly zvládnout, jak se mi vyjádřil pan velvyslanec, tisíc obálek za den zvládli v minulosti, není důvod, aby nezvládli pár desítek za měsíc teď.

Tolik asi obecně k tomuto a já se k těm návrhům potom ještě podrobněji vrátím. Čili jsou zde dvě skupiny návrhů ode mne. Jedno je ten návrh na řešení povinné pětiprocentní volební klauzule, která je zbytečně diskriminační vůči menším stranám a vlastně ohýbá volební systém z té přímé poměrné volby, tak jak by měla být, v něco méně poměrného. A ty druhé návrhy se týkají našich občanů v zahraničí, kteří mají vztah k České republice, mají vztah k Evropské unii, jsou to přece jenom světoobčané a myslím si, že by měli mít právo volit v evropských volbách, podobně jako to mají občané jiných evropských států. Pro ty občany je velice obtížné se jinak těch voleb zúčastnit, protože by vlastně museli cestovat tisíce kilometrů do České republiky. Nejdříve, aby si tady případně vyřešili věci ohledně trvalého bydliště a zjistili, ve kterém okrsku vlastně tentokrát hlasují. A potom podruhé, aby mohli hlasovat. To skutečně není něco, co bychom po nich rozumně mohli žádat.

A i pokud bychom zavedli jenom ambasádní volbu, tak bych se chtěl zastat korespondenční volby, kdy v tom zahraničí skutečně jsou státy, kdy korespondenční volba běžně funguje, je s tím hluboká zkušenost a není žádný důvod, abychom to nemohli zvládnout i my. Ti občané jsou na to často zvyklí ze svého zahraničního prostředí. A pokud by volili na ambasádách, budou muset dvakrát, případně i třikrát cestovat tisíce kilometrů, nejdříve, aby si vyřídili zapsání do seznamu voličů, a podruhé, aby provedli samotný akt volby. To znamená prostě hodiny v letadle, tisíce kilometrů cestování. To zase není otevřenost a přístupnost k volbě, jakou by si náš občan v dnešním 21. století měl pěstovat. Volba poštou není žádná novinka, je to věc 19. století. Prosím, pojďme se posunout v tomto alespoň do 19. století.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo. To byla poslední přihláška do podrobné rozpravy. Nikdo se dále nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Je zájem o závěrečná slova? Byl jsem informován předcházejícím řídícím schůze, že se jedná o podrobnou rozpravu. (Místopředseda Pikal mimo mikrofon informuje, že vystupoval v obecné rozpravě.) Pane místopředsedo, ale můžete se přihlásit, pokud chcete. Přihlásil jste se, ještě jsem neukončil rozpravu podrobnou, takže můžete vystoupit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji velice, pane předsedající. Já si to potom ověřím ve stenozáznamu, jestli jsem tak unavený já, nebo co se děje. Nicméně abych se přihlásil k těm jednotlivým pozměňovacím návrhům podrobně.

Na prvním místě je to sněmovní dokument 3594, to je snížení volební klauzule z 5 procent na 3 procenta v evropských volbách v České republice. Jak jsem říkal, je to vlastně pod tou přirozenou klauzulí, která se pohybuje někde mezi 3,1 a 3,4 procenta. Je to skutečně drobná změna, kdy se číslovka 5 nahrazuje číslovkou 3. A jde v zásadě o to, aby nebyl volební systém poměrný do Evropského parlamentu v České republice zbytečně diskriminační vůči menším stranám, tak, aby ta volební soutěž byla prostě rovná a poměrná, jako má být. Není žádný důvod pro to, abychom zde měli klauzuli pětiprocentní, protože na evropské úrovni se nesestavuje vláda, a už vůbec se nesestavuje na základě toho, jaké zastoupení tam mají čeští europoslanci. Takže není žádný důvod stavět tuto umělou překážku vstupu politických stran do Evropského parlamentu. Čili to je pozměňovací návrh, který najdete pod sněmovním dokumentem 3594.

Jako další je zde potom doprovodné usnesení, které se podle zvyku načítá jako pozměňovací návrh, čili je to sněmovní dokument 3595 a je to doprovodné usnesení, kdy by se Sněmovna měla usnést na tom, že z důvodu zavedení povinné uzavírací klauzule pro některé členské státy Poslanecká sněmovna nesouhlasí s rozhodnutím Rady 2018/994 ze dne 13. července 2018 jako celkem, byť implementuje některá ustanovení tohoto rozhodnutí. Tohle je ten případ, kdy my nemáme jinou možnost, jak vyjádřit nesouhlas s těmi články, které nemusíme implementovat, než tím, že řekneme, že s nimi nesouhlasíme. Protože prostě v tom procesu nikde jinde se nedá najít způsob, jak vyjádřit nesouhlas. Proto jsem se rozhodl pro tento zvláštní způsob doprovodného usnesení. Věřím, že ho pochopíte. A jak říkám, opět je to něco, kdy Evropská unie, resp. větší evropské strany vytvářejí zbytečné bariéry pro to, aby udržely svoji většinu, která se jim stejně hroutí. Takže si myslím, že to je zbytečný boj proti něčemu, co není potřeba. A opět se zde odvolám na to, že volba do Evropského parlamentu by měla být poměrná, být přímá, co nejlépe kopírovat rozložení názorů v evropské společnosti tak, aby byli občané co nejlépe zastoupeni poměrně těmi lidmi, které si skutečně chtějí zvolit.

A pak je zde návrh, sněmovní dokument 3621, což je pozměňovací návrh, který zavádí korespondenční a prezenční volbu v zahraničí. To znamená za prvé možnost našich občanů, aby mohli v evropských volbách hlasovat na ambasádách, protože to aktuálně nemohou, přestože to je poměrně běžná záležitost. A za druhé i to, aby mohli hlasovat korespondenčně v zahraničí. Čili ti čeští občané, kteří mají dlouhodobý pobyt v zahraničí, aby mohli v evropských volbách hlasovat korespondenčně. Jak jsem říkal, jde o to, že náročnost té volby je v zahraničí často velice obtížná, jsou to skutečně hodiny v letadle a tisíce kilometrů cestování, nemalé náklady a často musíte na ten úřad dvakrát nebo třikrát. Takže korespondenční volba, kde skutečně nehrozí nějaký obrovský únos nebo změna volebních výsledků, ale je to prostě nějaká podaná ruka našim občanům v zahraničí, že na ně nezapomínáme a že bychom byli třeba rádi, kdyby se někdy k nám vrátili, protože tato země nezůstává pozadu a nezůstává pozadu např. za ostatními evropskými státy, které svým občanům korespondenční volbu umožňují.

A pak je zde - čili to byl sněmovní dokument 3621, korespondenční a prezenční volba v zahraničí. A pak je zde sněmovní dokument 3622, což je pouze prezenční volba v zahraničí, tzn. pouze možnost hlasování na ambasádách. To je ověřený způsob, který používáme ve volbách prezidenta nebo ve volbách do Poslanecké sněmovny v zahraničí. Zde navíc nejsou komplikace s tím, kterému kraji se hlasy přičtou. Prostě máme jeden volební obvod, takže není žádný komplikovaný důvod, proč by nemohla proběhnout volba na ambasádách stejně, jako probíhá do Poslanecké sněmovny. Aspoň toto minimum k vyrovnání hlasů našich občanů v zahraničí vůči hlasům občanů jiných evropských států v zahraničí bychom myslím mohli provést.

Čili to byly všechny pozměňující návrhy. Děkuji vám za pozornost. Děkuji, pane předsedající, děkuji panu ministrovi a sejdeme se nad nimi ve třetím čtení.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Myslím, že tím jsme se vyrovnali s tou nejasností, která zde vznikla. A ještě jednou připomínám, že jsme na konci podrobné rozpravy, a ptám se, jestli se někdo ještě hlásí do podrobné rozpravy. Nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím a ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Nemá ani pan ministr, ani pan zpravodaj. Pan ministr přece jenom má. Prosím, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já jenom jsem tady vlastně původně předložil návrh, který mi připadal jednoduchý, ve kterém jsem navrhoval, aby se přijalo opatření, kterým by se zamezilo tomu, aby někdo volil dvakrát v evropských volbách, a aby za to, kdy když to někdo poruší, byla příslušná sankce. Takže to, co tady znělo, ty připomínky si já netroufám posoudit, to učiní asi ústavně-právní výbor nebo někdo, aby se posoudilo, jestli to takto lze tady vznášet, jestli jsou to přílepky apod. Takže to si myslím, že se někde posoudí, jestli to je možné takto k tomu, co já jsem navrhl, přidat. Já si tím za sebe jist nejsem.

A na to, co tady řekl pan poslanec, nebo místopředseda Okamura, bych řekl jenom takovou krátkou poznámku. Já si za sebe prostě nemyslím, že fungování v orgánech evropských institucí je zároveň spojeno s nějakým odnárodňováním těch politiků, kteří tam jsou, protože já za sebe jsem mnohokrát byl v evropské Radě ministrů zahraničí, teď mám možnost jednat evropské Radě ministrů kultury, a já se tam nejezdím odnárodňovat. Jsem přesvědčen, že tam, když dneska člověk sedí jednak v případě kultury, tak to je dneska suverénní oblast každého státu, tzn. ještě oproti zahraniční politice tam každý stát má možnost dělat svou politiku, žádná evropská politika v tomto neexistuje.

A druhá věc, která je ještě podstatnější. Já bych tady rád připomenul, že když tam člověk jezdí, tak tam jede proto, že já jsem přesvědčen, že to je zájem toho státu. A kdo si to nemyslí, tak bych mu rád připomenul Československo v roce 1938, nebo ještě lépe Edvarda Beneše v roce 1938, který jezdil, leštil kliky a nikdo se s ním nebavil, protože žádné takové instituce tehdy neexistovaly. Jenom bych rád připomněl tu samotu Československa v roce 1938, kdy neexistoval žádný takový stůl, u kterého bychom se mohli s klíčovými zeměmi Evropy bavit. A já bych vám rád, kolegové, připomněl, že za 30 let se zahraničněpolitická situace ve světě výrazně zhoršila. Opakuji, když porovnám situaci před 30 lety a dnes, tak se zahraničněpolitická situace výrazně zhoršila. To znamená, možnost dneska být součástí evropských institucí, kde máme možnost vytvořit úplně jiné podmínky pro obhajobu zájmů státu, než to bylo v roce 1938, je podle mě veliká věc. Možná naše šance, kterou dneska máme, a proto si myslím, že evropské instituce bychom tady neměli líčit jako odnárodňovací instituce, ale instituce, kde máme šanci díky tomu jako stát vůbec do budoucnosti obstát. A takhle bychom je, si myslím, měli chápat.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. To bylo závěrečné slovo, a protože nezazněl žádný návrh, o kterém bychom měli hlasovat, tak končím druhé čtení tohoto návrhu. Děkuji panu ministru, děkuji panu zpravodaji.

Seznámím vás s omluvami, které v průběhu projednávání tohoto návrhu přišly. Pan ministr dopravy Vladimír Kremlík se omlouvá z jednání Poslanecké sněmovny od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Kateřina Valachová se také od 17 hodin do konce jednacího dne omlouvá také z pracovních důvodů.

 

Nyní se budeme zabývat bodem číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.




Přihlásit/registrovat se do ISP