(18.50 hodin)
(pokračuje Skopeček)

Samozřejmě kvůli nárůstu velikosti veřejného přerozdělování roste i daňové břemeno, což koneckonců potvrzují i materiály Ministerstva financí, které jsou součástí návrhu státního rozpočtu na rok 2020. Složená daňová kvóta, která měří daňové břemeno v ekonomice, bude podle Ministerstva financí v příštím roce na historicky nejvyšší úrovni, atakuje 36 %, přesně se počítá se 35,9 % hrubého domácího produktu, což je skutečně nejvyšší složená daňová kvóta v historii. Je to rekord. Je to potvrzení faktu, že tato vláda si vybrala daňového poplatníka jako terč, od kterého chce vybrat co nejvíce v porovnání i s předchozími vládami.

Přestože rostou daňové příjmy obrovským tempem, a ta čísla jsem zmínil, tak opětovně vláda navrhuje schodek rozpočtu ve výši 40 mld. korun. Je potřeba znovu a znovu opakovat, že nám premiér Andrej Babiš lhal v pozici ministra financí, když pro rok 2017 sliboval vyrovnaný rozpočet. Máme tady návrh rozpočtu na rok 2020 a ani v roce 2020 nemáme návrh státního rozpočtu vyrovnaný, nebo s menším navrženým schodkem rozpočtu než v minulých letech. Tedy Andrej Babiš, který tu podle mého názoru plácal dopoledne, předvedl naprosto neuvěřitelný projev, který nedával hlavu ani patu, tak je potřeba mu připomínat, že před mnoha lety v pozici ministra financí sliboval občanům České republiky vyrovnaný rozpočet, a pro rok 2020 nám připravil opětovně rozpočet deficitní.

Nebyl schopen připravit vyrovnaný rozpočet spolu s paní ministryní Schillerovou přesto, že vládne v letech, kdy se ekonomice poměrně daří. Máme nadprůměrná tempa hospodářského růstu a máme rekordně nízkou nezaměstnanost, čili i ten tlak na sociální výdaje charakteru dávek v nezaměstnanosti je samozřejmě nejmenší za posledních mnoho let. A přesto vláda hnutí ANO, sociálních demokratů podporovaná komunisty nebyla schopna připravit rozpočet takový, který by nepřinášel deficit a další zadlužování státu.

Tady ještě připomenu jednu důležitou věc - ono nejde jenom o plánovaný deficit. Když se podíváme na plnění rozpočtu letošního za listopad, tak zjišťujeme, že aktuálně ke konci listopadu činí plnění státního rozpočtu, nebo výsledek hospodaření státu minus 38 miliard korun. Velmi se blížíme k tomu schválenému schodku pro letošní rok, ale to číslo není úplně vypovídající, protože do něj musíme započíst i to, co udělala paní ministryně financí, a sice že vysála privatizační fond, který tu zůstal po Fondu národního majetku, a pomohla si v rámci rozpočtového roku s 18 miliardami korun navíc. Kdybychom připočetli k tomu deficitu, který... (Obrací se ke stolku zpravodajů.) Můžu poprosit tady kolegy vedle, jestli by se mohli utišit? Kdybychom přičetli 18 miliard k těm 38 miliardám, které má deficit oficiálně na konci listopadu, tak jsme v čísle přes 50 miliard korun, kterému by odpovídal reálný deficit. To, jak vláda není schopna hospodařit tak, jaké má příjmy.

A já se obávám, že to se může stát samozřejmě i v příštím roce. Že ten navržený deficit může brát Andrej Babiš pouze jako číslo, a on to často říká, že nezáleží na tom, jaký schodek státního rozpočtu schválí, ale že je důležitá ta realita. Já si nemyslím, já tuto tezi nezastávám. Já si myslím, že státní rozpočet je nejdůležitější zákon roku a jako takový má přinášet Poslanecké sněmovně a poslancům realistická čísla, která odpovídají realitě. Nemá to být virtuální realita, ve které se Andrej Babiš v poslední době pohybuje. A to číslo, se kterým přichází před poslance, má být takové, za kterým si stojí. Ale protože on to tak nepovažuje a protože se můžeme podívat na tu praxi současné vlády, které nestačí ani ten schodek, který si schválila, ale musí ještě vysávat rezervní fondy, rezervní peníze, které by měly státu sloužit na období, kdy se ekonomice daří hůře, tak můžeme počítat, že číslo 40 miliard korun, které jako deficit tato vláda navrhuje, nemusí být vůbec číslem konečným, a že ten deficit reálně může být daleko větší, protože může tato vláda přistoupit k dalšímu vysávání těch rezervních prostředků, které má k dispozici a které jí našetřily předchozí vlády.

U toho rozpočtu nejde samozřejmě jenom o schodek jako takový. Stejně důležité, stejně kritičtí jsme i ke struktuře toho rozpočtu. Andrej Babiš velmi rád používá slovo investice. Když se podíváte na celkový objem investic a srovnáte ho opět s těmi krizovými léty, na která se Andrej Babiš tak v souvislosti s tehdejší pravicovou vládou odkazuje, tak zjistíte, že v poměru k celkovým výdajům státního rozpočtu ty nenáviděné pravicové vlády, o které se Andrej Babiš tak rád opírá, dokázaly investovat vůči celkovým výdajům státního rozpočtu více, než dokáže Andrej Babiš, přestože mu ekonomika roste.

Takže na jedné straně tu máme krizi, pád ekonomiky, pravicové vlády a investice, které činily v rozpočtu více než 10 % vůči celkovým výdajům, a pak tu máme vládu Andreje Babiše, která vládne v době slušného ekonomického růstu a minimální nezaměstnanosti, která hrozně ráda mluví o investicích, ale ty jsou relativně nižší, ty činí méně než 10 % vůči celkovým výdajům. Takže je to hrozně velká pohádka. Andrej Babiš může donekonečna mluvit o investičním plánu, může ho psát, jakkoli chce, může ho mít dlouhý, může ho ukazovat, může s ním chodit do televize, ale realita podle státního rozpočtu je jiná. Relativně bude Andrej Babiš investovat méně, než investovaly pravicové vlády v době krize, a samozřejmě tím pádem i méně posunuje Českou republiku směrem dopředu.

V tom rozpočtu, v té struktuře je dalším problémem samozřejmě poměrně rychlé tempo růstu mandatorních výdajů. Tady je potřeba férově dodat, že na tom se podílela i zčásti opozice, když schvalovala navýšení penzí, kterým se opět Andrej Babiš hrozně rád chlubí, že ho zařídil on. Mluví o té celkové částce přesto, že její dominantní část byla dána zákonnou valorizací. Ale i ten příspěvek nad tu zákonnou valorizaci samozřejmě schválila celá Poslanecká sněmovna a celá Poslanecká sněmovna má tak i svým způsobem svůj díl odpovědnosti za ten růst mandatorních výdajů. Což bych této vládě nevyčítal, pokud by zároveň připravovala veřejné finance nejen na příští rok, nebo na tu nejbližší budoucnost, ale i na období v horizontu 5, 10, 20 let, kdy je zcela zřejmé, že z důvodu toho, jak vypadá demografický trend, ty mandatorní výdaje porostou. I kdybychom už nikdy nezvyšovali nad rámec valorizace důchody, tak samozřejmě spontánně porostou poměrně vysokým tempem. A pokud vláda neprovede penzijní reformu a reformu zdravotního systému, tak se dostanou další vládní reprezentace, ale především občané České republiky do obrovských potíží.

Čili já nevyčítám vládě, že například zvyšuje seniorům penze, nicméně vyčítám vládě, že nic nedělá s penzijní reformou. Takové to divadlo té důchodové komise, která předvádí činnost v čele s paní Maláčovou, to samozřejmě nikdo z nás nemůže brát vážně, že bychom se snad od nich dočkali do konce tohoto volebního období nějakého smysluplného scénáře penzijní reformy, která by měla šanci na to projít touto Poslaneckou sněmovnou. Je to pouze vytváření dojmu před občany České republiky, že se s penzijním systémem něco dělá, ale realita je taková, že se provedou maximálně nějaké kosmetické změny a dál ten penzijní systém bude směřovat k větší a větší neudržitelnosti. A samozřejmě čím více budeme přidávat nad rámec penzistům, aniž bychom řešili ty systémové potíže penzijního systému, tak tím dříve hrozí, že ten systém zkolabuje, a zatímco stávající senioři si těch pár set korun navíc zaslouží a užijí, tak ale budoucí generace nemusí mít důchod tak vysoký, jako mají současní senioři. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP