(16.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Vojenské velení nebylo schopno v Afghánistánu definovat, s kým vlastně bojujeme a proč. Byla nepřítelem Al-Káida, nebo Tálibán? Byl Pákistán spojencem, nebo protivníkem? Co si počít s Islámským státem a různorodými zahraničními džihádisty, nehovoře o polních velitelích v Afghánistánu podporovaných SIA? V bojových operacích nebylo možné rozlišit přátele od nepřátel. Ta studie, o které mluvím, stála 11 milionů dolarů. Zpracovala se na základě rozhovorů se stovkami expertů a odborníků, kteří se na tomto konfliktu podíleli. A říká, že co se týče toho, že nebylo možné často rozlišit, s kým bojujeme, tak s přáteli, které jsme nějak měli definované, to nebylo jednoduché. Byli především z velké části zkorumpovaní, vláda prezidenta Karzáího byla organizovanou kleptokracií, velká část americké pomoci končí v korupčních zátočinách, korupce podrývala legitimitu afghánské vlády.
Co se týče bojeschopnosti afghánské armády a policie, panuje shoda, že nejsou schopny klást odpor ani Tálibánu, a vůbec už nad ním zvítězit. Jedno svědectví - výsledek, že v afghánské politice jsme rekrutovali ze třetiny narkomany, ze třetiny tálibánce. Země se propadá do chaosu. Celou dobu roste produkce opia. V roce 2018 se Afghánistán podílel 82 % na světové produkci - pod naším dohledem. 9 miliard dolarů. Jakým způsobem my jsme s tím byli spojeni, ani se neptejte.
Závěr, který tam píše generální inspektor, je: Neustále jsme lhali americkému lidu. Jako říkal ten Maďar - lhali jsme mu večer, lhali jsme mu odpoledne, lhali jsme mu celý den. Mluví se tady o tom, jakým způsobem se falšovaly zprávy zpravodajských služeb. Jakým způsobem se mluvilo o vítězstvích, která vůbec neexistovala. Opakuji, to je zpráva, která neměla být veřejná, ale kterou si Washington Post opatřil a celou zveřejnil. Je to zhruba týden, můžete si to ověřit. Nikdo nezpochybňuje ta fakta, která tam jsou, dneska. Jsou prostě pravdivá. Je tam napsáno - vy tady mluvíte celou dobu o tom, jak si budeme všichni věřit - jak třeba reagujete teď na to, že se tady píše - lhali jsme si celou dobu, falšovalo se neuvěřitelně. V debatách, ve kterých jsem sám byl, jsem se často setkával s čísly, kterým jsem těžko oponoval. Samozřejmě. Teď se ukazuje, že byla vymyšlená, proto se tak těžko s tím polemizovalo.
Vy říkáte, že máme spojence. Já jsem člověk, který má rád Ameriku, rád tam jezdím, miluju Ameriku. Ale říkám si, jak říká Platón, milejší je mi pravda, než si tady něco nalhávat. Máme dneska autistickou politiku zahraniční, když to řeknu jemně, americká politika je autistická. Je těžké jednat s autistou. To je prostě realita. Lidi, se kterými jsem tam včera jednal, tam už dávno nejsou. Odborníci, kteří tam byli, tam dávno nejsou. Takže co si tady budeme namlouvat, že máme spojence. Já jsem také spojenec toho, že jsme v Alianci a EU. Ale přece si nebudu lhát, že je všechno v pořádku.
Nedávno francouzský prezident řekl, že NATO utrpělo mozkovou příhodu. Jenom aby bylo jasno, já jsem dělal rozhovor pro deník Figaro a prezidenta Macrona jsem kritizoval. Řekl jsem, že ten jeho projev a jeho vystoupení je v podstatě něčím, co nám podtrhává nohy, abyste si nemysleli, že jsem z toho nadšený. Já to neříkám proto, že chci někoho napadat. Já vám to říkám jenom proto - říkejme si pravdu. A to, co vám říkám, to jsou fakta, která si můžete všichni přečíst. Takže tohle je příběh Afghánistánu, který jsme v této Sněmovně ještě ani pořádně neuzavřeli.
Pochopte, že já jsem tady o tom mluvil snad léta, a když se podíváte zpět, co jsem říkal, tak když to zjednoduším, pořád jsem říkal: Co tam proboha děláme? Já za sebe nechápu, jaký je smysl té akce, čeho chceme dosáhnout. Já nechci nikomu vyčítat, co mi tehdy odpovídal, to je hloupé a nemělo by se to takhle dělat.
Já vám doporučím, abyste si třeba o Vánocích přečetli knížku velmi dobrého polského spisovatele Wojciecha Jagielskeho Modlitba za déšť. Je to nádherná kniha o Afghánistánu. A vlastně tam najdete ty odpovědi na to, jak je možné, že se tohle vůbec stalo, a co se vlastně stalo. Dvacet let. Stálo to bilion dolarů. A Usáma bin Ládin na dně oceánu se směje, přátelé. Obávám se, že se směje. Já si to teda představuju, když vidí ty prachy, který se tam utratily. Kolik jsme vlastně na tom ztratili. A dneska si stěžujeme, že Čína staví svou Belt and Road Initiative. Ale ta Belt and Road je třetina peněz, které my jsme vrazili do Afghánistánu. Úplně zbytečně a marně. Chápete, nenaříkejme, že Číňané jsou dneska aktivní a že nám to vadí, jak pronikají do těch zemí. Za ty peníze jsme mohli pronikat třikrát víc než oni, ale my jsme si vymysleli tohle.
Chápete, já to nekritizuju jenom proto, že mám potřebu kritizovat, já to kritizuju, protože v tom vidím promarněnou možnost Západu, ke kterému patřím a ke kterému jsem chtěl, abychom patřili i my. Takže já nechci tady v této sněmovně nikoho napadat, protože já vím, že pravda je těžká a že se v tom světě těžko hledá, a vím, kolik mi to stojí četby, abych se v tom trošku vyznal. Takže já se na nikoho nezlobím a nechci, aby někdo se cítil napadán tím, co říkám. Já tady jenom cítím potřebu říkat věci, se kterými se musím sám nějak vyrovnat, a říkám vám, pokud věříte, že já říkám pravdu, tak se s tím pojďme vyrovnávat společně. S tím, že dneska ani s našimi spojenci není všechno úplně ideální. Já bych si přál, abychom je měli. A budeme je mít zítra? Kdo ví. Jak se v tom světě zařídíme? A když se ptáte, kde jsou hrozby, tak na to je jednoduchá odpověď. Mně připadá, že největší hrozba je samozřejmě v nás samých, v naší neschopnosti se o tom nějak přesně a racionálně bavit. Nejsem si jist, chápete, že to řešení je, že najdeme nějakého velkého nepřítele tam. Vůbec žádného bych se tak úplně nebál, kdybych věděl, že my sami jsme schopni nějaké odolnosti díky tomu, že jsme schopni se domluvit v této zemi.
A teď ta Čína - jestli mám ještě čas a budete poslouchat, tak vám řeknu, co si myslím o Číně. (S úsměvem.) Čína. Já jsem to už někde říkal, tak se omlouvám, kdo to už ode mě slyšel, ale je to něco, co mi stále v hlavě zůstává jako základní věc ve vztahu k Číně. Setkal jsem se - měl jsem asi hodinovou debatu s 14. tibetským dalajlámou. A to hlavní, co říkal a čím jsem se opravdu řídil - on říkal: Prosím, proboha, mluvte s nimi. Mluvte s nimi. Oni nejsou všichni stejní. Dokonce i v tom politbyru mu líčili, jak každý z nich je jiný. Nevěřte tomu, že jsou všichni jako jeden. To, co dneska cítím, že se píše v této zemi, čte se jedna kniha o umění válečném a říká se, že Číňané jsou ti, kteří se jenom přetvařují a chystají pomstu. To najdu v devíti článcích z deseti, které teď čtu. Tohle jsou Číňané, přetvařují se, lžou a chystají pomstu. No a já proti tomu vám říkám - já si myslím, že tohle je takové, když to přeženu, skoro rasistické. Ta 1,3 miliardy lidí, to jsou nepředstavitelné rozmanitosti typů ras, etnik, názorů. A i když vím, že dnešní Čína na tom není dobře, já to vím, nejsem přece dnešní, já vím, že to, co se dneska v Číně děje, v posledních letech, je i pro mě zklamáním, že se chová represivně, že prosazuje iliberální politiky, že zakazuje svobodnou řeč, že zakazuje ty vnitřní náboženské minority nebo jim omezuje život velmi brutálním způsobem. Já vím, že intenzifikuje politickou kontrolu, ekonomické ovládání státu nebo státní ekonomiku, kterou se snaží stále více ovládat doma, vím, že je stále asertivnější v zahraničí.
Já jsem si do určité míry zažil ještě tu stoupající asertivitu, když jsem končil jako ministr zahraničí, tak jsem tím byl překvapen, jak se mění v těch jednáních postoj Číny, takže já jsem to viděl sám. Takže to není tohle, co bych zpochybňoval, ale přesto si dovolím vám říci něco, co tady nikdo neříká, já se pokusím o nějaký trochu odlišný pohled na to, co tady všichni opakují - nebo ne všichni, ale řekněme část těch výpovědí. Já vám třeba řeknu, že dnešní Čína, když se podívám na plynutí času v posledních desetiletích, je pro mě obrovské zlepšení. Myslím, že to bylo v roce 1957, kdy Mao Ce-tung vystupoval a říkal, že je nutné nevyhnout se třeba nukleární válce, pokud bude potřeba. Mao Ce-tung mluvil o tom, že je třeba uspořádat proti imperialismu i nukleární válku. A pokud zahyne polovina lidstva, tak to bude dobře, protože ta druhá polovina bude socialistická. A takovýchto výroků vám najdu celou řadu. To bylo teprve děsivé, to, co Čína představovala tehdy. ***