(18.00 hodin)
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Já jsem rád, že tady opozice ústy kolegy Baxy hovoří pozitivně o tom návrhu. Samozřejmě já se ztotožňuji s tím v tom smyslu, že dochází k posílení role ředitele coby manažera, a to jsme vždycky chtěli, takže to jsou rozhodně pozitivní rysy. Na druhou stranu vnímám to, co říkal předřečník pan kolega Staněk. A ještě bych řekl, mám jakési osobní zkušenosti z minulého vysokoškolského zákona, kdy jsme prostě povolili v podstatě chod MBA a tady těch zahraničních studijních programů bez akreditací víceméně, a výsledek tedy je, že kdejaké eseróčko z Horní Dolní to dělá. Takže si myslím, že bychom měli diskutovat o problematice akreditace dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, aby to nebylo úplně hozené do vzduchu, aby se toho chytil kdejaký, já nevím, prostě nějaký člověk nebo firma, kterým jde jenom o zisk, ale že nám musí jít taky o tu kvalitu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je v obecné rozpravě pan poslanec Jiří Mihola. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Na úvod řeknu, vážím si práce pana ministra Plagy. V řadě věcí s ním souhlasím. A jak jste mohli zaregistrovat v předchozí rozpravě, zdůrazňoval jsem zde, že je potřeba konstruktivně hledat co nejširší konsenzus zejména pro důležité školské body. Ale platí to samozřejmě i pro jiné body. Co se týká tohoto návrhu zákona o pedagogických pracovnících, jsem ovšem kritický a mám pohled odlišný, který vám teď nabídnu v následujících chvílích.
Víte, jsem 26 let učitelem a 20 let připravuji budoucí učitele, tak si troufám mít pocit, že mám nějaký pouvoir na to se k tomu opravdu kompetentně vyjádřit, neskromně řeknu kompetentněji než řada těch, kteří třeba se školstvím něco společného mají, ale prostě 20 let si myslím, že je docela dlouhá doba a že za tu dobu opravdu jsem nějakou zkušenost nabyl. A vnímám, jak my se tady na jedné straně zaklínáme kvalitou, kontinuitou, profesionalitou. Známe ta slova dobře. Není to tak dlouho, pár desítek minut, co tady někteří lamentovali nad tím, jak vlastně ta kvalita školství je problematická, v čem je zakopán pes, jsme přemýšleli a diskutovali. A teď najednou, ono to možná tak nevypadá, ale trošku vrážíme klín právě do té kvality českého školství. Možná trošku nevědomky.
Pokusím se to rozklíčovat. Zaprvé si uvědomme, že před zhruba čtyřmi nebo pěti lety, dá se to přesně dohledat, tehdejší vládní koalice prosadila v této Sněmovně, že učitel musí být kvalifikovaný, to znamená musí mít vysokoškolské vzdělání pedagogického směru. Tady tato Sněmovna, předchozí vláda, dvě vládní strany jsou vládní koalicí i dnes. Uznejte, že není to příliš dlouhá doba. A já trvám na tom, že úplně nejhorší pro české školství jsou ty neustálé změny. Tak v jednu chvíli se usneseme, že učitel musí být kvalifikovaný, po pár letech přijdeme na to, že to vlastně tak důležité není.
Na rovinu řeknu hned na začátek, že považuji tento návrh zákona za zbytečný, že je dostačující ta stávající možnost řešit nějakou možnou kritickou situaci, ke které reálně dochází. I dnes má ředitel možnost vzít nekvalifikovaného učitele. A také se to děje. Není tak úplně malé procento těch nekvalifikovaných. Prostě je to faktum. Takže tento návrh považuji do značné míry za zoufalý a hlavně za zbytečný.
K tomu dodám, že máme, teď nevím úplně přesně, protože jsem narazil na různá data, že nám chybí šest tisíc, ale setkal jsem se i s číslem sedm, nebo dokonce devět tisíc učitelů. Tak znáte to - velká lež, malá lež a statistika. Ale prostě i tak je to alarmující číslo. Ale opět, kolegyně, kolegové, uznejte - stalo se to včera nebo před týdnem, že nám začalo chybět tady po stovkách nebo tisících učitelů? Já myslím, že ne. Takže je to zase o tom, abychom opravdu reálně, cokoli děláme, zvažovali v souvislosti se situací a nepřijímali tady něco, co odporuje skutečnosti, pokud pak s tím máme mít problém. Skutečně já nevím, jestli vám je příjemné, že jednu chvíli něco odhlasujete, a vzápětí vlastně budete hlasovat o něčem jiném. Mně to tedy vadí. Mně to vadí. Nejen jako učiteli, ale i jako politikovi a poslanci.
A byl tady zdůrazňován a bývá velmi často v médiích a všude zdůrazňován model Finska. Zaklíná se tím kdekdo. Školský výbor by tam letos měl směřovat po letech, protože v minulém období se tam nebylo, až v předminulém. A myslím, že to Finsko nám může být vzorem. Ale i sám pan ministr tady zdůraznil, že tam prostě vlak nejede přes to, že učitel musí být kvalifikovaný a musí to být vysoká škola pedagogického směru. A je to spojené samozřejmě s prestiží učitelského povolání a s jeho platovým ohodnocením.
Tady k tomu bych chtěl říct, že jsem požádal Parlamentní institut, a je to teď dostupné, máte možnost srovnat napříč Evropou, jak je to vlastně s přípravou budoucích učitelů. Stačí do toho opravdu nahlédnout, udělat si obrázek, ať zas nerazíme nějakou tak specificky českou cestu, že se nám z toho nakonec zamotá hlava. Já bych se opravdu držel toho příkladu Finska, když už ho adorujeme, tak opravdu, a ne jenom, kdy se nám to hodí.
Potom dejme pozor na pojmy. Chápu, že ne každý se musí zabývat pedagogickými pojmy, když má úplně jiné portfolium nebo vzdělání. Ale nepleťme pojmy jako aprobace a kvalifikace. To jsou pojmy rozdílné.
Jak už jsem říkal, považuji návrh za zbytečný, protože dnes ředitel má možnost využít nekvalifikovaného. A o chybějících učitelích jsme museli vědět určitě už i v minulém volebním období. Ostatně se mi nezdá, že bychom jednali, jako kdyby nám, jak se lidově říká, hořela koudel za zadkem, s prominutím, protože ten návrh je na stole, pokud vím, minimálně od podzimu. Tak kdyby něco tak strašně hořelo a lopotně jsme to museli dohánět, tak bych předpokládal, že by to vládní koalice dala jako prioritu a už by to bylo projednáno snad někdy v říjnu, jestli ne ještě dřív.
Podstatné je to, že dostatek učitelů tento návrh de facto neřeší. Velmi pochybuji o tom, že přijde nějaká vlna altruisticky smýšlejících odborníků z praxe, kteří za znatelně menší peníze se pohrnou do škol, kde na ně budou čekat nejrůznější nástrahy, se kterými nebudou tak úplně počítat. Víte, kdo byl někdy aspoň chvíli na základní škole, jenom třeba na nějaké exkurzi, nebo se stavil za kolegou, tak se od něj dozví, anebo to může vidět na vlastní oči, anebo od svých dětí slyšet, že ten učitel tam často víc vychovává, nebo ty děti musí umravňovat, a pak teprve vzdělávat. Čili není to jenom o tom, že je odborník, ale že musí mít to know-how, předat to, a vůbec ten přístup k nim, aby ten pedagogický nebo výchovně-vzdělávací proces mohl být realizován. ***