(10.20 hodin)
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych vás chtěl seznámit se svou reakcí na odpověď pana premiéra Andreje Babiše na moji interpelaci ve věci energetické bezpečnosti České republiky. Svou reakci uvedu citací toho, co pan premiér řekl letos v lednu v Právu. On řekl: Nenecháme si od Evropy vnucovat věci, které by měly ohrožovat naše hospodářství. Určitě se nenecháme strhnout fanatickým zelenými opatřeními, která by ohrožovala náš průmysl. To se radši budeme soudit a budeme se v nejhorším dohadovat o sankcích.
Tak musím říci, že odpověď, kterou panu premiérovi připravili jeho podřízení, v žádném případě toto jeho rozhodnutí nijak nereflektuje. Autoři těch odpovědí se zřejmě na tu problematiku dívají úplně jinak, i když pravdou je, a to bych uvedl jednoduchým číselným údajem, zatímco tady mluvíme o solárním tunelu, který by měl dosáhnout výše 1 bilionu korun, tak z těch dalších kroků při naplňování zeleného údělu by to naši zemi stálo možná 3, možná 5 bilionů korun. Tahle svá tvrzení nemám nějak nepodložena, ale vycházím z toho, co řekl na konci prosince loňského roku náměstek ministra průmyslu a obchodu pro energetiku René Neděla. On řekl: počítali jsme, na kolik nás vyjde splnění cílů podílu obnovitelných zdrojů do roku 2030, včetně energetické účinnosti to vycházelo na 3 biliony. Tedy 1 bilion, to je ten dotační titul na obnovitelné zdroje a ten bude ještě deset let dobíhat, a 2 biliony podle náměstka Neděly pak připadají na energetickou účinnost.
Dámy a pánové, já bych si teď dovolil postupně ty odpovědi analyzovat.
První moje otázka se týkala počtu fotovoltaických elektráren, plochy panelů, instalovaného výkonu, kapacity případných bateriových úložišť, která by se dala umístit a) na střechy rodinných domů, na nevyužívané plochy po ukončené těžbě, a jak velké náklady v podobě investic by to přineslo.
Musím konstatovat, že odpověď na moji první otázku se neopírá o žádné konkrétní výpočty, které by provádělo samo Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale pouze o materiály vypracované pro lobbistická sdružení, kterými jsou Solární asociace a Česká fotovoltaická asociace. První o sobě na webu píše, že je největší profesní sdružení podnikatelů v solární energetice a dalších příznivců fotovoltaiky, a to druhé sdružení pak, že cílem činnosti spolku je obecně prospěšná činnost spočívající v prosazování a rozvoji využívání fotovoltaické energie jakožto obnovitelného přírodního a ekologického zdroje energie. Čili to hovoří za vše, jaké zdroje použili ti, kteří navrhovali panu premiérovi odpověď na moji otázku.
Nyní tedy, co nám říkají čísla, která můžeme v odpovědi pana premiéra vidět. Střešní plochy rodinných a bytových domů mají podle nich potenciál ve výši 4 500 megawatt-peak. Megawatt-peak nebo kilowatt-peak je jednotka výkonu solárního článku nebo solární elektrárny při, řekněme, standardních, možná lépe řečeno optimálních podmínkách, když tedy svítí sluníčko a je teplo.
Další, ostatní budovy, veřejný sektor, budovy služeb, průmyslové, dokonce skýtají možnosti dalších 7 300 megawatt-peak instalovaného výkonu, tedy dohromady celkem nějakých 12 tisíc megawatt-peak, což bych označil jako variantu jedna. A to by odpovídalo dodávce 12 milionů megawatthodin, tedy 12 terawatthodin, protože podle zprávy Energetického regulačního úřadu za rok 2018 je roční měrná dodávka fotovoltaické elektrárny 1 tisíc megawatthodin na instalovaný megawatt-peak, což tedy podle naší analýzy, těch 12 terawatthodin bylo zhruba 14 procent výroby elektřiny v roce 2018. Odhad instalovaného výkonu fotovoltaiky na brownfieldech je ve výši 600 megawatt-peak, což je číslo ve výši necelých 5 procent, a nebudeme tedy se jím příliš zabývat.
Odpověď se odvolává na studii firmy ENACO, která uvádí trochu jiné údaje. Podle nich je odhad celkového potenciálu v roce 2045, ke kterému se mnohé úvahy vztahují a který vychází z předpokladu, že by ten trh byl saturován ne všemi objekty pro bydlení, ale jejich zhruba 50 procenty, tam, kde se lidé mohou rozhodnout, zdali chtějí, nebo nechtějí si dát na střechu fotovoltaické panely, a u 70 procent u ostatních objektů, tam, kde by stát mohl možná autoritativně rozhodnout a jenom technické podmínky by bránily případné instalaci.
Toto by znamenalo instalaci výkonu 7 500 megawatt-peak, což je pro mě varianta B. Zda je tento odhad reálný, nebo není, zda je jenom zbožným přáním, nechme stranou. Ale i kdyby se jej podařilo naplnit, tak by nám v tom roce 2045 fotovoltaické elektrárny dodávaly zhruba 9 procent výroby elektřiny v roce 2018. Ta byla takřka rekordní, dosáhla u nás 88 terawatthodin, což je takové vztažné číslo udávající každému laikovi zhruba význam té jednotky terawatthodina. Takových terawatthodin ročně u nás vyrobíme a z větší části spotřebujeme 88.
Odhad pro rok 2050 udává spotřebu 83 terawatthodin, čili můžeme vycházet z toho nižšího údaje, ať jsme v tomhle, řekněme, korektní. A když provedeme jednoduché výpočty reflektující dnešní realitu, a to už je naše reakce, tak pokud bychom na všechny obydlené rodinné domy - a podle Českého statistického úřadu z roku 2011 je jich zhruba 1,5 milionu - instalovali dneska nabízenou fotovoltaickou kapacitu, fotovoltaickou energetiku, z prosince 2019, instalovaný výkon na střechu je 4,75 kilowatt-peak, baterie by měla kapacitu zhruba 7,2 kilowatthodin, cena je odhadována ve výši 335 tisíc korun. A pokud bychom něco podobného taky instalovali na všechny obydlené bytové domy nebo na paneláky, těch je zhruba 200 tisíc, pak bychom dostali instalovaný výkon ve výši 12 tisíc megawatt-peak a potenciál dodávek zhruba 14 terawatthodin, což zase je 15 procent výroby elektřiny z roku 2018.
Stálo by to, po přepočtu těch investičních údajů, které jsem uváděl, zhruba 840 miliard korun, vycházeje tedy ze současných, reálných cen na trhu. Kdybychom tedy vycházeli podobně jako firma ENACO z určité padesáti-, zhruba, pětiprocentní saturace, když bychom zprůměrovali těch 50 a 70 procent, dostali bychom tedy zhruba poloviční částku, 450 miliard korun, kolik by to vyžadovalo. ***