(16.10 hodin)
(pokračuje Rusnok)
Ještě k tomu, co se stalo v mezidobí. Tak samozřejmě příznivá konjunkturální situace až do počátku letošního roku spojená v našich podmínkách s de facto plnou zaměstnaností, resp. spíše akutním nedostatkem pracovních sil v různých vrstvách našeho trhu práce, významný růst domácí spotřeby, determinovaný samozřejmě jednak tou historicky vysokou zaměstnaností, historicky nejvyšší de facto mírou zaměstnanosti, oproti tomu odpovídající historicky nejnižší mírou nezaměstnanosti a už déle trvajícím velmi robustním růstem příjmů, zejména mezd, ale v poslední době i sociálních transferů, důchodů, dalších sociálních dávek typu rodičovský příspěvek, tak pochopitelně vedl k určitému vzedmutí inflačních tlaků, mírnému, nicméně viditelnému, ke kterému potom počátkem letošního roku samozřejmě přistoupily změny některých daní, daňových sazeb, zejména spotřebních daní a částečně DPH - takže to dohromady samozřejmě vytvořilo situaci spolu s výrazným pohybem spíše evropských cen v oblastech, jakou jsou např. potraviny a energie, ty už rostly v minulém roce a růst do jisté míry pokračoval i na začátku roku, vedlo k tomu, že v lednu činila spotřebitelská inflace meziročně 3,6 % a podobně v únoru.
Toto je samozřejmě nad naším tolerančním pásmem, nicméně bych chtěl zdůraznit, že hodnota dvouprocentního inflačního cíle není něco, co bychom si měli představovat tak, že je to možno dosahovat v každém měsíci, v každém čtvrtletí na desetinu přesně. Je to nějaký cíl, je to nějaká limita, ke které se musíme a snažíme se nastavením své měnové politiky blížit. A samozřejmě je to také to, co primárně rozhoduje o nastavení naší měnové politiky.
Proto také Česká národní banka rozhodla v minulosti, tzn. zejména v roce 2018, opakovaně zvýšit úrokové sazby a posléze naposledy i v tom posledním na závěr našeho posledního měnového jednání, které jsme měli v lednu tohoto roku. Čili chtěl bych zdůraznit, že naše měnová politika je postavena na cílování inflace a na pružném přístupu k tomuto cílování tak, abychom dosahovali v tom samozřejmě velmi živém organismu, jakým je národní hospodářství, úrovně inflace, která je blízko našeho cíle, protože to je jedna z nutných podmínek pro udržitelný pozitivní hospodářský růst, a tím také pro udržitelný materiální blahobyt v této zemi.
Ještě mi dovolte jednu velmi stručnou poznámku k aktuálnímu vývoji. Samozřejmě v tuto chvíli nikdo nevíme přesně, nebo ani nepřesně, neumíme odhadnout všechny potenciální ekonomické a zejména makroekonomické důsledky tohoto stavu. Nicméně chci konstatovat, že se domnívám, že Česká republika rozhodně se nachází v relativním srovnání se zbytkem Evropy, případně i dalších částí světa, ve velmi relativně komfortní situaci z hlediska schopnosti a možnosti zvládat takový nenadálý ekonomický šok. Uvědomme si, že máme velmi solidní situaci v oblasti celkového zadlužení. Náš veřejný dluh se pohybuje někde okolo 30 % HDP. Znamená to, že oproti jiným podobným ekonomikám jsme o desítky procent níže a ten tzv. fiskální prostor je zde nepochybně významný. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Máme samostatnou měnovou politiku s plovoucím kurzem, který sám o sobě je určitým absorbérem šoku. A pokud by to situace vyžadovala, tak také za tím stojí opravdu velké devizové rezervy, kterými v tuto chvíli díky minulé politice spíše jako vedlejší produkt této politiky disponuje Česká národní banka. Máme v poměru k HDP pravděpodobně nejvyšší devizové rezervy na světě a i v absolutním vyjádření jedny z těch nejvyšších. Čili nějaká obava o nějaké totální selhání naší vlastní měny není absolutně namístě.
K tomu bych chtěl říct, že díky politice ČNB nemáme ani nulové, ani záporné úrokové sazby v tuto chvíli. Čili máme opět prostor i v tom standardním nástroji na případné, pokud to bude situace vyžadovat, snížení úrokových sazeb a uvolnění měnověpolitických podmínek. A v neposlední řadě, o tom jsme se dneska také tady zmínili, máme velmi robustní, stabilní a rezervami dobře vybavený bankovní sektor. Čili obava o to, že by nějaký ekonomický záchvěv, který samozřejmě znamená ztráty pro všechny, následně i pro ty, kteří jsou financiéry té činnosti, tzn. i banky, měly nějakým způsobem ohrožovat stabilitu českých bank, opět není namístě.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu guvernérovi České národní banky Jiřímu Rusnokovi. Než budeme pokračovat, konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny: od 16 do 18 hodin z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Miloslava Vostrá.
Konstatuji, že podle zákona číslo 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, je Česká národní banka povinna podávat Poslanecké sněmovně nejméně dvakrát ročně k projednání zprávu o měnovém vývoji. Zprávu projednal rozpočtový výbor, jehož usnesení vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 564/1. Nyní požádám zpravodaje rozpočtového výboru pana poslance Karla Raise, aby nás informoval o jednání výboru a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Zde se podává návrh usnesení jak v obecné, tak v podrobné rozpravě, ještě připomínám text zákona o České národní bance. Pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Tak my jsme se zabývali detailně touto zprávou 4. září 2019. To je Zpráva České národní banky o inflaci za první polovinu roku 2019. Detaily jste slyšeli tady. Tehdy na výboru jsem se o tom bavili taky a bylo mi doporučeno v rámci usnesení, abychom vzali na vědomí Zprávu České národní banky o inflaci a za druhé, abychom přijali pak jako Poslanecká sněmovna Parlamentu následující usnesení ve smyslu: "Poslanecká sněmovna Parlamentu bere na vědomí zprávu České národní banky o inflaci - červenec 2019 (Zpráva o měnovém vývoji za první pololetí 2019.)" Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho vystoupení a budeme pokračovat. Otevírám obecnou rozpravu. Prvním přihlášeným je Mikuláš Ferjenčík a další přihlášky eviduji z místa. Pane poslanče, máte slovo. ***