(10.20 hodin)
(pokračuje Juránek)
To dlouhodobé opatření se povedlo udělat v Bretani. Tam to tedy nebyli čeští lesníci, ale když se podíváte na Bretaň, která byla vlastně holinou, která je srovnatelná v současné době se Šumavou, tak se podívejte, co tam udělalo vysazování lesů, a také jakých lesů, které tam jsou vysazeny, a kdo z vás se bude chtít o tom přesvědčit, skutečně naplánujte si týden v Bretani, která není zrovna turisticky hojně navštěvovaným regionem, ale je to region, který zachránili lesníci. Je to mimochodem popsáno i v nádherné knize, která je o skutečnosti, a ta se jmenuje Muž, který sázel stromy. Když si to přečtete a pojedete se podívat do té Bretaně, tak to bude také dobrým návodem, jak dlouhodobě řešit tu situaci u nás. A já ale zdůrazňuji, dlouhodobě, tak, že se toho nedožijeme.
A já chápu, že pro nás pro všechny je důležité, jak dopadnou nejbližší volby, a v posledních letech jsou volby každý rok a to je ta nevýhoda lesníků. To je ta nevýhoda lesníků, protože když jim to svěříte, tak za dobu své politické kariéry uvidíte velmi málo, a to jen když ta kariéra bude velmi dlouhá. Určitě ne za jedno volební období. Nejste schopni zhodnotit, jestli se ta situace podařila, nebo nepodařila. Proto je třeba k tomu přistupovat i s určitou mírou důvěry v ty, kteří tomu rozumějí a jsou tělem i duší i srdcem lesníci.
Já to znovu zopakuji. Prosím, zkusme dělat i ty malé kroky, které nebudou vidět, kterých se dožijí možná naši vnuci a vnučky, možná ani ti ne, zkusme doopravdy dělat krok za krokem, prostě sázet pokaždé aspoň ten jeden strom podle toho, jak každý z nás může, a zkusme ty věci posunout. Ale vždycky se na to dívejme s tím pohledem deseti let, o kterých můžeme něco teď v tuto chvíli rozhodnout, ale také pohledem těch sta let, kterých se žádný z nás nedožije.
Prosím tedy ještě jednou a na závěr, abychom si všichni vzali k srdci to přísloví, že je lepší zasadit jeden strom než nadávat na kůrovce a přijmout jedno smysluplné usnesení než mlčet. Děkuji vám.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a je zde jedna faktická poznámka. Reagovat chce pan poslanec Holík.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové, já si dovolím zareagovat na slova svého předřečníka Juránka. Myslím si, že jeho slova by měla být zasazena do zlata, protože opravdu tady z jedné strany likvidujeme deštné pralesy a z druhé strany my jsme dneska lesníky, které on tady chválí, a já za ním stojím plně, my jsme je degradovali z té pozice lesníka do pozice úředníka. V minulosti se o všechny lesy starala, nebo byla organizace Československé státní lesy a ti lidé opravdu s tím lesem žili. V současné době se část tohoto rozprodala akciovkám, kterým nezáleží na tom rostlinném pokrytí našeho povrchu země, ale záleží na zisku. Takže ještě jednou, pane Juránku, já vám moc děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: To byla faktická poznámka a do rozpravy je přihlášen pan poslanec Bendl.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedo. Kolegyně, kolegové, já bych to nezvládl v technické, protože bych chtěl reagovat na některé své ctěné kolegy, tak ještě jednou v obecné rozpravě. Pokusil bych se jednak vyjádřit vděčnost za to, že se o této problematice můžeme na plénu Poslanecké sněmovny takto bavit.
Myslím si, že Česká republika, vyjma koronaviru, ze kterého máme asi všichni už kopřivku, dneska nemá většího problému než skutečnost, že trpíme nedostatkem vody, byť to v těchto deštivých dnech, které teď zažíváme, není příliš vidět, ale zmiňovala to řada předřečníků, že s podzemní vodou jsme na tom špatně, takže jsem opravdu rád, že o tom můžeme mluvit a že si tady můžeme vyměnit názory na to, jak tu věc vidíme, jak ji cítíme a co případně bychom mohli nebo kam směřovat naše úsilí v jednotlivých legislativních opatřeních, která nás čekají. Brzy budeme projednávat zákon o vodách a věřím, že přijdou další legislativní opatření, stavební zákon a další legislativa, která může pomoci s nakládáním s vodou v území, a budeme-li brát zřetel na fakt, že vody máme málo, pak učiníme něco pro budoucí generace.
Pan kolega Juránek tady zcela správně říkal, že už se nedožijeme výsledku našeho chování, dožijí se jej pravděpodobně generace, které, věřím, přijdou po nás, stejně tak jako dnešní generace úplně nemůže za to, jak ta situace dnes vypadá. V duchu téhle argumentace chci říct, že vlastně i kdybychom tisíckrát chválili naše lesníky v tuhle chvíli, tak i oni nakládají s lesem, který byl založen kdysi dávno, a byť existují výjimky, kde bych třeba některé jednotlivce vytahal za uši, tak si také myslím, že naši lesníci se o les starají správně. Proto se mě trošku dotklo i to, co tady řekla paní kolegyně Langšádlová, vážená paní kolegyně, kterou mám rád, známe se spoustu let. To její napadení kolegy Zahradníka nebylo úplně fér, protože já to zažíval, tu dobu. Myslím si, že čas ukázal, že jsme přírodu poničili natolik, že si sama často už pomoct nemůže, a že my musíme najít nástroje, jak té přírodě pomoct. Tehdy samosprávy, a já u toho byl poměrně nablízko, velmi volaly po tom - jak komunální úroveň, tak ta regionální - aby k pomoci lesu došlo, abychom kůrovce zastavovali, a nebylo to volání vyslyšeno. Zažil jsem ho na řadě úrovní i tady v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že to byla chyba, a je to jedna z chyb, ze kterých bychom se měli poučit, že zkrátka tam, kde si příroda pomoct nemůže, měli bychom zasáhnout my, abychom té rovnováze uvnitř přírody napomohli, neboť se velmi podílíme na tom, že příroda v rovnováze bohužel není.
Stávající situace se tvořila opravdu velmi dlouhou dobu a jenom připomenu ta čísla, protože někdy až teprve stokrát opakovaná pravda se stane pravdou. To, co tady říkal pan předseda KSČM, že jsme tady vždycky ty lesy měli, tak já znovu připomenu ta fakta, která jsou dohledatelná, a nikdo nepřišel s ničím lepším, že v roce 1750 jsme tady měli milion hektarů lesů a v roce 2000 máme registrováno 2,6 milionu hektarů, a to není vše, protože něco nemá kategorii lesa, ale jsou to zarostlá území, takže se zcela bezpečně pohybujeme nad 3 miliony hektarů. My jsme byli v minulosti, v dávné minulosti, zemí blat, močálů apod., tady nebyly všude lesy, a je třeba se na tu historii také podívat z tohoto pohledu. A v té historii se stalo, že jsme vysázeli - ale já bych to nevyčítal těm předkům, oni zkrátka sázeli smrky proto, a už to tady zmiňoval i pan kolega Zahradník, že smrkové dřevo je klíčové pro stavebnictví jako takové, je to důležitý stavební materiál, a tak byla snaha hospodařit, protože platilo v minulosti, že kdo měl les, měl finanční zdroje, se kterými si mohl pomoct v případě, že ten hospodář najednou měl nějakou finanční krizi nebo chtěl investovat, pak z toho lesa vytěžil dřevo, získal finance a byl součástí rozvoje jeho třeba společnosti, firmy apod. ***