(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak dobře. Pro jistotu, myslím si, že je to usnesení Poslanecké sněmovny, a já nechci vést procedurální spor, chápu i asi slyším námitku Marka Bendy (se smíchem), jestli můžu bez rozpravy to nechat odhlasovat, že ji vedeme, když je v usnesení rozpočtového výboru, pane kolego.
Zahájil jsem hlasování 93 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování číslo 93 z přítomných 97 pro 83, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první je přihlášen pan poslanec Miroslav Kalousek, druhý je pan poslanec Radim Fiala.
Pane předsedo, než vám dám slovo, paní poslankyně Adamová Pekarová má náhradní kartu číslo 16. (Hluk v sále.) Ještě požádám sněmovnu o klid. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, kterému se dlouho říkalo finanční ústava, si přála řada politických reprezentací patnáct let zpátky. Nebyla úspěšná, protože nikdo si nedokázal představit, že by to nebyl ústavní zákon. On to má být ústavní zákon. A ústavní většina se pro něj nikdy nenašla.
Současná vládní reprezentace to obešla a místo ústavního zákona schválila obyčejný zákon, na což mnoho z nás reagovalo: jaký to má smysl, když to nebude ústavní zákon? No tak při první kolizi si ho ta vláda, vládní většina prostá, upraví, tak jak se jí to bude líbit. To znamená, žádné stabilizační pravidlo to není. Dnešní..., protože to bylo za minulé vlády sociální demokracie a hnutí ANO, takže i dnešní vládní většina říkala: To není pravda, my to budeme ctít. A koneckonců strážcem těchto pravidel bude Národní rozpočtová rada, která je zřízená na základě stejného dokumentu, jako byl schválen tento zákon, protože všechny země, které přistoupily k fiskální úmluvě EU, se zavázaly, že si zřídí národní rozpočtovou radu a schválí zákon o rozpočtové odpovědnosti, což se nějakým způsobem povedlo.
No a co se stalo při první krizové situaci? Dochází přesně k tomu, čeho jsme se obávali, že ta vláda říká: No a teď prostě se nám to nehodí, tak si to prostou většinou změníme.
Měla tenkrát pravdu v té argumentaci ta vláda, že je tady na stráži Národní rozpočtová rada, ale to by ji musel někdo respektovat. Národní rozpočtová rada velmi silně se vyjádřila proti přijetí tohoto zákona. Dokonce tak silně, že kromě standardního a písemného stanoviska její předsedkyně vystoupila i mediálně a ve včerejších Hospodářských novinách můžeme číst velmi erudovaný článek s názvem Zabraňme pandemické trajektorii zadlužení - doporučuji ten článek k přečtení -, kde velmi jasně a přehledně popisuje, proč tuto novelu je škodlivé přijímat.
Takže my jsme si zřídili Národní rozpočtovou radu. Tam jsme nominovali úctyhodné renomované ekonomické osobnosti - pana profesora Pavla, pana profesora Hindlse. V čele té rady je paní docentka Zamrazilová, bývalá členka Bankovní rady České národní banky. Ti té vládě v dobré víře doporučili a varovali, dokonce tak silně, že varují celou veřejnost před krokem, který máte na stole - a vláda říká: Proč bychom je poslouchali? To jsou naprostí nýmandi. Ty budeme poslouchat, jenom když budou říkat to, co se nám líbí. Když se nám to líbit nebude, tak vlastně na Národní rozpočtovou radu kašleme. Úplně stejně jako kašleme na závazek rozpočtové odpovědnosti. Kašleme na všechno, co nevyhovuje našim okamžitým záměrům.
Já to pokládám za mimořádnou neodpovědnost. Je to navíc skutečně zbytečné. Jako nikdo z nás neví... Jestli si myslí někdo, že ví, jaký bude propad hrubého domácího produktu na konci tohoto roku, tak je jasnovidec. Ministerstvo financí prognózuje minus 5,1, což je prostě - (ministryně financí mimo mikrofon: 5,6.) 5,6 mě opravuje paní ministryně Což je pravděpodobně seriózní - ne pravděpodobně, určitě seriózní prognóza na základě dnes dostupných informací. Ale těch proměnných, těch nejistot je tam tolik, že co když to bude na konci roku osm? Co když to bude deset? A vy tady dnes chcete schvalovat, že to bude čtyři a že každý rok to budete konsolidovat půl bodem. Co si počnete s tímhle zákonem, když to na konci roku bude deset? Počnete si s tím to samé, jako byste si s tím počali to, kdybyste dnes žádnou novelu nepřijímali, protože tenhle zákon počítá, ten, který dnes platí, počítá s mimořádnými událostmi, počítá s katastrofami. Nejenom že počítá s výkyvy hospodářského cyklu, ale on skutečně počítá i s katastrofami. To znamená, je možné rozvolnit fiskální pravidla v případě - teď cituji z toho zákona - v případě environmentální katastrofy, v případě ohrožení národní bezpečnosti - to může být ozbrojený konflikt - a v případě pandemie. Zákon o rozpočtové odpovědnosti, který jste přijali opravdu myslí i na pandemii. A počítá s tím, že v takovém případě můžete rozvolnit rozpočtovou kázeň, která je v tom zákoně napsaná.
Důvody, proč to vláda předkládá jsou v zásadě dva. Jeden je ryze úřednický. Chápu aparát Ministerstva financí, který na konci dubna má napsat konvergenční program a finanční strategii a v květnu má začít psát rozpočet se střednědobým výhledem, a teď neví, na základě čeho. Nevíme, jak to bude. Neví to nikdo. Tak nám to, Sněmovno, rozhodni, že to budou čtyři. A příští rok 3,5. A další rok 3. No jo, ale ono to vůbec nemusí být pravda. Ale to už tomu aparátu je jedno, protože Sněmovna svojí autoritou mu řekla, jak to má být, a on už může tedy psát ty příslušné dokumenty. Jinými slovy, může psát přesné součty zcela nepřesných čísel. Ty dokumenty budou k ničemu, ale aparát bude z obliga, protože mu Sněmovna řekla, jak to má napsat. Tak to je jeden velmi vážný důvod, který jako dlouholetý státní úředník dokonce trochu chápu, ale pokládám to za naprostou zbytečnou práci.
Ten mnohem vážnější důvod je, že vláda dopředu říká: No, my víme, že budou volby, a chceme dopředu říct, že jsme ochotni udělat jakoukoliv trajektorii zadlužení, abychom nemuseli dělat nepopulární opatření, ke kterému by nás nutil zákon o rozpočtové odpovědnosti. No tak prostě to... tak si ten zákon o rozpočtové odpovědnosti změníme na zákon o rozpočtové neodpovědnosti, což je přesně to, co teď máte na stole. ***