Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

11.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 23/2017 Sb., o pravidlech
rozpočtové odpovědnosti, ve znění zákona č. 277/2019 Sb.
/sněmovní tisk 812/3/ - zamítnutý Senátem

Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo doručeno jako sněmovní tisk 812/4. S přednostním právem pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně, kolegové, jak jsem včera avizoval, navrhuji, abychom umožnili účastnit se projednávání toho bodu paní předsedkyni Národní rozpočtové rady, tak aby se mohla účastnit i vystoupit v naší rozpravě. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. O přítomnosti jiné osoby nechám bezprostředně hlasovat. Přivolám kolegy z předsálí.

 

Hlasujeme o možnosti přítomnosti paní předsedkyně Národní rozpočtové rady.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 52, přihlášeno je 178 poslanců, pro 171, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

 

Já nyní mezi námi vítám pana senátora - pan senátor Goláň bude pokračovat? Pan senátor Vilímec tu není. Pochopil jsem to správně?

Já nyní poprosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřila místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím ještě jednou o klid v sále! Máte-li co k řešení, běžte do předsálí. Umožněte vystoupení svých kolegů. (Zvoní zvoncem.)

Prosím, máte slovo, paní ministryně.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych vám ještě jednou uvedla návrh zákona, kterým se mění zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Návrh projednáváme nyní, protože přípravná fáze státního rozpočtu na rok 2021 a jeho střednědobého výhledu začíná již v dubnu. Do konce tohoto měsíce musí být v souladu se zákonem schváleny výdajové rámce na příští tři doky. Bez přijetí novely zákona bychom museli přistoupit ke konsolidaci, která by v dějinách České republiky neměla obdoby. Jen na příjmech bude v příštím roce chybět -

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ještě jednou prosím o klid!

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Jen na příjmech bude v příštím roce chybět minimálně 140 mld. korun. Podtrhuji slovo minimálně, protože nezávislý výbor pro rozpočtové prognózy se ve svém pondělním stanovisku vyslovil, že pokles příjmů považuje za optimistický. Propad ekonomiky a jeho důsledky očekává daleko dramatičtější. K tomu všemu přičteme vyšší výdaje na sociální dávky dané ekonomickým vývojem či dodatečnými dopady letošní recese a dostáváme se k ještě vyšším řádům.

Oproti střednědobému výhledu schválenému v minulém roce by to tak buď znamenalo seškrtat výdaje alespoň o 150 mld. korun, nebo o tuto částku zvýšit daně. Obojí považuji z národohospodářského hlediska za chybný krok. Takovou iracionální hospodářskou politiku by žádná kompetentní vláda a parlament neměly připustit. Letos schvalujeme jedno opatření za druhým, které má co nejvíce tlumit zdravotní a hospodářské následky této krize, a v příštím roce bychom utahováním opasků vyvolali druhou recesi. To by bylo nejen kontraproduktivní, ale zcela proti logice vyhlazování hospodářského cyklu. Nepomohlo by to nikomu, lidem, firmám a nakonec ani veřejným financím.

Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti je v části zaměřené na výdaje státního rozpočtu ideální pro běžné cyklické výkyvy ekonomiky, ale v době razantního propadu, kdy dochází ke zlomu trendů a k přenosu následků recese do dalších let, nutí k přehnané fiskální restrikci.

(Obrací se k předsedajícímu:) To se fakt nedá. (Předsedající zvoní zvoncem pro zjednání klidu.)

Toho si je vědoma i Evropská komise. Ta právě proto na konci března poprvé v historii navrhla aktivovat obecnou únikovou doložku z evropského fiskálního pravidla. Umožnila tak dočasný odklon od střednědobých rozpočtových cílů členských zemí. Tím otevřela prostor pro zvládnutí mimořádné situace tohoto roku a potenciálních budoucích následků. Prostor, který využíváme touto novelou zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

Na rozdíl od naší rozpočtové rady Evropská fiskální rada ve svém stanovisku z března letošního roku uvedla, že obecná úniková doložka by pro takovýto šok měla být použita v plném rozsahu, a rovněž připomíná, že následky finanční krize před deseti lety byly charakterizovány hlubokými škrty ve veřejných investicích. Evropská fiskální rada namísto toho podporuje tempo konsolidace v souladu s rychlostí oživení, a které navíc ponechává prostor pro ochranu a posílení národních veřejných výdajů podporujících růst. V tomto ohledu vyzývá Evropská fiskální rada k využití příležitosti, kterou nabízejí současné historicky nízké úrokové sazby.

Návrh novely, který zde překládám, vytváří podmínky, které umožní naší zemí pozvolný, avšak soustavný návrat na její střednědobý rozpočtový cíl. Rychlost a délka konsolidace byly zvoleny plně v souladu s pravidly EU. Stejnou míru konsolidace využije většina zemí EU. Ty ovšem na rozdíl od nás nemusí k novele národního zákona vůbec přistoupit. Mají totiž v národních legislativách zakotveno, že postupná, v letech rozložená konsolidace směrem ke střednědobému rozpočtovému cíli je nejen možná, ale i žádoucí. My nikoli. Chtěli jsme být papežštější než papež. Patrně proto, že se zde tehdy hledala ústavní podpora zákona, ze které nakonec sešlo. Zda to byl záměr, či nikoli, nechci spekulovat. Zůstalo však toto nekoncepčně striktní omezení, že k plnému návratu na střednědobý rozpočtový cíl musí dojít ihned příští rok. A já vás, dámy a pánové, žádám o nápravu tohoto stavu.

Někteří z vás namítají, zda si vůbec můžeme dočasné rozvolnění pravidla dovolit. Vzhledem k celkové výši zadlužení veřejných financí, která klesla pod 31 % HDP a je jedna z nejnižších mezi vyspělými zeměmi, nemám sebemenších pochyb o tom, že české veřejné finance krátkodobý stimul ekonomiky unesou. Kdy jindy využít léta přebytku veřejných financí a nízkého zadlužení než právě nyní při této bezprecedentní krizi?

Nepřijetí novely by znamenalo pouze cestu drastické fiskální restrikce a další hospodářský propad. Vzpomeňme si na období před deseti lety. S cestou z krize pomocí silné fiskální konsolidace máme jako země své negativní zkušenosti. Prošli jsme si díky tomu dluhovou recesí, nezaměstnanost narostla o 60 %, sociální tíseň obyvatel se prohloubila. Přesto zadlužení během vzpomínaných čtyř let vzrostlo o 17 procentních bodů. Opravdu chceme jít stejnou cestou? Vlastně ani ne stejnou. Ještě bezohlednější k lidem a ekonomice této země. Tehdy totiž dosáhla výše konsolidace na úrovni státního rozpočtu 110 mld. korun za čtyři roky. Nyní by to muselo být 150 mld. korun za rok. Opravdu bych nerada, abychom zase jako před deseti lety začali řešit, zda vůbec valorizovat důchody, zda začít šetřit na učitelích, lékařích či bezpečnostních složkách. Na lidech dnes často v první linii. A už vůbec odmítám, abychom jako tehdy nedostatečné příjmy rozpočtu z vyvolaného propadu ekonomiky začali řešit tím, že zvýšíme daně. Myslím si, že jeden nezdařený experiment už stačil. Poučme se a zvolme tentokrát jinou cestu.

Před ukončením mého projevu mi dovolte, abych se věnovala oponentnímu názoru Národní rozpočtové rady k novele tohoto zákona. K názoru, který odpůrci rádi opakují. Jako právník musím konstatovat, že velmi lacině, aniž by si dikci zákona ověřili a konfrontovali stanovisko rady jak s předmětnou národní, tak evropskou legislativou.

Vyjádření rozpočtové rady lze shrnout slovy, že novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti není nutná, protože situaci lze zvládnout v rámci stávající legislativy. Bez škrtů či zvýšení daní. Věřte mi, kdyby taková možnost existovala, byla bych první, kdo by se jí chopil. Bohužel realita taková není. Nedají se využít radou doporučované únikové klauzule, protože ty uvedené v odstavci 4 § 10 se týkají pouze aktuálního roku. Roku, kdy bezprostředně došlo či dochází k nepříznivé události. Tedy pokud ovšem Národní rozpočtová rada nepředpokládá, že nouzový stav nebo propad ekonomiky nebudou pokračovat i v letech příštích.

Stejně tak jednorázové a přechodné operace uvedené ve druhém odstavci stejného paragrafu nelze aplikovat. Vždyť výpadek příjmů za minimálně 140 mld. korun, o kterém jsem hovořila na začátku, není žádná operace ve smyslu vládního či jiného opatření. Jde o důsledek hluboké recese, která má svými dopady zásadní přesah do let následujících.

Já zde nežádám o žádný bianko šek, ale především o udržení stávajících výdajů. O udržení životní úrovně našich občanů. A jelikož je propad příjmů záležitost změny trendu, nikoli pouze hospodářského cyklu, běžné nástroje nestačí. Koncept strukturálního salda zde selhává. Je třeba přistoupit k dočasnému uvolnění fiskálního pravidla. Ke změně, která nevnímá budoucnost pouze omezenou optikou rozpočtu, ale ve všech souvislostech a vazbách společenského a ekonomického rozvoje. Teprve tak zanechají události roku 2020 v našich myslích vzpomínku na sice výjimečnou, ale pouze krátkodobou epizodu našeho života.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A nyní poprosím, aby se slova ujal pan senátor Tomáš Goláň.

 

Senátor Tomáš Goláň: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně a vážení poslanci, se vším, co tady bylo řečeno, souhlasím. Ale samozřejmě čekáte, že přijde "ale". Jak jste se včera smáli, když jsem řekl, že jsem tady jako odborník a ne jako politik, tak dnes se opět budu snažit být tady jako odborník a nikoliv jako politik, abych vás mohl pobavit hned po ránu.

To "ale" spočívá v tom, že neustále tady zaznívala dočasnost. Já v sedmiletém plánu žádnou dočasnost nevidím, protože vy víte sami, že jste schválili tento nový rozpočtový rámec na roky 2021 až 2027, což je sedm let. My se tady bavíme o únikové klauzuli EU. Ta je dočasná, ale nikoliv sedmiletá.

Já se musím ohradit proti tomu, že tím, že chceme zamítnout tuto novelu, nechceme sanovat, že bychom nechtěli sanovat veřejné finance. My chceme zabránit prodlužování narůstání schodku. Když se podíváme do predikcí, tak vlastně původní predikce růstu ekonomiky činila 2,2 %. Dneska Ministerstvo financí predikuje hospodářský pokles o 5,6 %. Když to sečteme, je to 7,8 %. A ekonomové všichni vědí, že na každý procentuální bod klesají příjmy o 21 mld. Takže jsme svědky toho, že letos bude propad o 165 mld. Samozřejmě víme, že další výdaje na sanaci ekonomiky v této situaci budou kolem 76 až 100 mld. To znamená, že ten deficit, který dneska budete schvalovat, že by měl být 300 mld., bude dočasný.

Ano, je to situace mimořádná, je to situace na základě nouzových opatření a lze na ni aplikovat § 10 odstavec 4 písmeno a) zákona o rozpočtové odpovědnosti.

Podívejme se, dneska paní ministryně řekla, že jsme na celkovém zadlužení 30,8 % hrubého domácího produktu, to je pravda. Ale pokud přijmeme tento zákon, tak se již v roce 2022 dostaneme na deficit 40 % hrubého domácího produktu. Podívejte se, za ta všechna léta jsme se dostali na 30,8 % a takhle už se dostaneme na 40 % hrubého domácího produktu. A v roce 2026, ještě rok předtím, než přestane platnost toho rozpočtového rámce, se dostaneme podle tohoto zákona na deficit ve výši 43 % hrubého domácího produktu.

Myslím si, že vy, kteří jste vládními stranami a vždycky jste se pasovali do role vlády rozpočtové odpovědnosti, vlády, která se snažila mít přebytky, si myslím, že je to pro vás stejně nepřijatelné jako pro všechny ostatní. To není o tom, že nemáme ekonomiku jakýmsi způsobem sanovat a že nemáme zajistit pokles důchodů a tak dále. To o tomhle není. To je o tom budoucím vývoji. To je o tom vývoji v dalších letech, až tohle všechno skončí. Protože ani jeden z nás si nemyslí, že tahle situace se bude promítat až do roku 2027. Ale o tom ten rozpočtový rámec je.

Senát ten zákon vrátil proto, že chce, abyste připravili zákon nový, krátkodobější. Současný rozpočtový rámec, předchozí, byl také na kratší dobu. A najednou chytáte rozpočtový rámec na sedm let dopředu, který počítá s obrovským zadlužením tohoto našeho společného státu. A to si myslím, že je naprosto nepřijatelné i pro vás, protože vždycky jste se stavěli, jak říkám, k té rozpočtové odpovědnosti.

Celá ta situace má ještě jiný rámec. Takovýto zákon, který zásadním způsobem zadlužuje budoucnost této republiky a budoucí generace, by měl být přijímán formou ústavního zákona a určitě ne ve stavu legislativní nouze. Protože víte sami, že rozpočtový deficit na 300 mld. jste schopni zvládnout i bez tohoto zákona.

Vím, že paní ministryně tady řekla, že do konce dubna musí být schválen rozpočtový rámec na rok 2021. Ale na to jste měli myslet už předtím. Ale nemůže být takovýhle zákon s takovými fatálními dopady do zadlužení této naší republiky přijímán ve stavu legislativní nouze. Ten zákon bezprostředně nesouvisí s opatřeními proti koronaviru, bezprostředně nesouvisí s touto pandemií a bezprostředně nesouvisí se současnou hospodářskou situací. To v žádném případě. Vždyť to sami cítíte. Je to na sedm let dopředu.

Proto vás žádám, abyste tento zákon zamítli a přijali zákon nový, který bude reflektovat současnou situaci, ale bude reflektovat i vaši osobní rozpočtovou zodpovědnost pro léta budoucí a pro budoucí generace. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Chtějí se k usnesení Senátu postupně vyjádřit zpravodajka garančního výboru paní poslankyně Vostrá, případně zpravodaj menšiny rozpočtového výboru pan poslanec Ferjenčík? Paní poslankyně není v sále, pan poslanec Ferjenčík se chce vyjádřit. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych jenom zmínit ještě druhý aspekt toho projednávání. Jedna věc je, že podle nás je ten návrh věcně špatně. To znamená, namísto toho, aby se řešily ty technické detaily aplikace v těch únikových klauzulích v reakci na boj, na krizi - podle našeho názoru je ta stávající úprava dostačující, Ministerstvo financí nesouhlasí, přestože Národní rozpočtová rada jako orgán, který toto má garantovat, s tím souhlasí a je přesvědčena, že je možné tu únikovou klauzuli aplikovat i příští rok. Ale budiž, pokud Ministerstvo financí nesouhlasí, tak nechť navrhne řešení té únikové klauzule a ne návrh, který ten zákon plošně likviduje na sedm let. To je jeden aspekt.

Druhý aspekt je, že je podle nás zcela nepřijatelné, aby zákon, který se týká ledna příštího roku a dalších sedmi let, byl přijímán ve stavu legislativní nouze, ve zrychleném procesu.

Jsem velmi rád, že konečně paní předsedkyně Zamrazilová může vystoupit, ale ona zatím nemohla vystoupit na vládě, kde se to schvalovalo, na rozpočtovém výboru, kde se to projednávalo, ve Sněmovně poprvé, kdy se to schvalovalo. Takže proces přijímání tohoto zákona je také velmi nešťastný a to byl i důvod, proč jsme k tomu dělali oponentní zprávu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Jenom technicky. S náhradní kartou číslo 26 hlasuje pan poslanec Holomčík, s náhradní kartou číslo 23 pan poslanec Lubomír Volný.

Dodatečně se omlouvá z dnešního jednání paní poslankyně Lenka Kozlová ze zdravotních důvodů a pan poslanec Ivan Bartoš z pracovních důvodů od 10.30 do konce dopoledního bloku, tedy do 13 hodin.

Otevírám rozpravu. Pan poslanec Kubíček s procedurálním návrhem.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já opět navrhnu zkrácení vystoupení jednotlivých poslanců v rozpravě na pět minut a poprosím o hlasování.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Přivolal jsem kolegy z předsálí. Hlasujeme o tom, aby byla řečnická doba na každého poslance omezena na pět minut.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 53, přihlášeno je 181, pro 102, proti 25. Návrh byl přijat.

 

Děkuji vám. Nyní je do rozpravy přihlášena paní předsedkyně Zamrazilová. Jenom pro upřesnění. Hlasovali jsme, že řečnická doba poslanců je omezena na pět minut. Na paní předsedkyni se toto omezení nevztahuje. Jedná se o gentlemanskou dohodu. Prosím máte slovo.

 

Předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová Děkuji. Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Velice děkuji za možnost vystoupit na dnešním jednání Poslanecké sněmovny a pokusím se stručně shrnout argumenty, které vedly Národní rozpočtovou radu k nesouhlasnému stanovisku ohledně této novely zákona.

Národní rozpočtová rada od svého vzniku ve všech svých vystoupeních, osobních, mediálních, oficiálních, která jsem i já tlumočila na vládě přímo paní ministryni nebo celé vládě, jednomyslně jsme říkali jedno doporučení: v dobrých časech je potřeba vytvořit rezervu na časy horší, které zákonitě přijdou. Přesto jsme se dopracovali do situace, kdy podle posledních čísel z Ministerstva financí dosáhl onen zde diskutovaný strukturální schodek svého domácího jednoprocentního limitu, který mu tedy stanoví zákon o rozpočtové odpovědnosti, prosím pěkně, již v roce 2019, který byl rokem zhruba průměrného hospodářského růstu. A samozřejmě nezapomenu dodat - ještě před jakýmkoliv nástupem koronaviru.

Zcela zásadní je to, že naše domácí kritérium jednoprocentního strukturálního deficitu jakožto jeden z klíčových prvků zákona o rozpočtové odpovědnosti je volnější než kritérium evropské, takzvané střednědobé výdajové rámce. Zde nám byla stanovena hranice 0,75 % strukturálního deficitu a od hladiny půl procenta náš dělily pouhé tři setiny procentního bodu.

Prosím pěkně, jsou to samozřejmě všechno jen čísla, ale za těmi čísly stojí příběh. Je to příběh o tom, že stejně tak, jak se říká, že dobrý hospodář skočí přes plot pro pírko, tak tento hospodář může v opačném případě přijít o celý polštář po jednotlivých pírkách. Tím narážím na to, že Ministerstvo financí říká: Copak jsme neměli přidat učitelům, valorizovat důchody, zvýšit rodičovskou, umožnit důchodcům zvýhodněné cestování? Na to nedokážu odpovědět. Ale fakt je, že to zákonné pravidlo jsme de facto prolomili již před příchodem koronaviru. A nyní tedy byl kvůli všem těm peříčkům ten fiskální polštář v posledních dvou letech díky všem těmto úpravám naprosto vypuštěn a nezbývá žádný fiskální prostor pro stimulaci bez zmírňování pravidel.

Jak říkám, strukturální deficit dosáhl svého jednoprocentního limitu již v předchozím roce a evropské pravidlo bylo prolomeno. Samozřejmě že to, že bylo prolomeno evropské pravidlo, de facto nevadí, protože Evropská unie zvolnila pro tento rok - nehovoří prosím pěkně o letech příštích - zvolnila únikovými klauzulemi tyto evropské limity, které nás zavazují evropským právem.

Co se týká, vážené dámy a vážení pánové, toho strukturálního deficitu, on je to těžko uchopitelný pojem. Je těžké si ho věcně představit. Ale zkusím to říct jednoduše: je to saldo veřejných financí očištěné o vliv hospodářského cyklu a navíc ještě o jednorázová opatření. Ta jednorázová opatření jsou definována podle společné metodiky Ministerstva financí a Národní rozpočtové rady, s tím, že to, zda šlo nebo zda do budoucna půjde o jednorázové opatření, má posoudit i Národní rozpočtová rada. A dámy a pánové, skutečně mnoho opatření, která vláda v posledních týdnech přijala, Národní rozpočtová rada zcela jistě posoudí jako opatření jednorázová. Jde jenom o to, aby se tato opatření nepropsala do mandatorních výdajů natrvalo. Aby skutečně byla přechodná! Jejich objem je de facto vedlejší záležitostí.

Ministerstvo financí bude letos potřebovat navíc oproti původně deklarované výpůjční potřebě 270 mld. korun, o které jsme hovořili před koronavirem. Navíc v případě 300miliardového deficitu ještě 260 mld. korun navíc. Půjde tedy celkově o více než půl bilionu korun. Zatím je vláda schopna si na trzích půjčovat v dostatečných objemech a za dobrý úrok. Máme pokrytu značnou část původní výpůjční spotřeby emisemi státních dluhopisů. Je ale potřeba vzít v úvahu, že k dobré pozici na finančním trhu a k dobrému ratingu České republiky přispěl právě dlouho protahovaný zákon o rozpočtové odpovědnosti a jeho dodržování. Už dva roky, co Národní rozpočtová rada existuje, nás navštěvují zástupci nejenom z Evropské komise, z Mezinárodního světového fondu, ale také z ratingových agentur Moody's a dalších. A v této souvislosti by novela zákona skutečně mohla znamenat, že rozvolnění jedné z těch dvou základních pojistek, které tento zákon obsahuje, tedy ten zmíněný jednoprocentní strukturální deficit, by mohlo dobrou pověst, kterou my se opravdu snažíme při všech těchto misích podporovat všemi silami, mohlo tuto dobrou pověst poškodit.

Z finančních trhů nyní zcela jasně zaznívají signály, že investoři začnou diferencovat. A Česká republika je mladý dlužník s krátkou historií na finančním trhu a ve srovnání nejenom se starou Evropou, ale i s řadou tzv. emerging markets. Současně je náš domácí finanční trh velmi mělký, to znamená, že budeme do budoucna velmi závislí na ochotě zahraničních investorů investovat do našich státních dluhopisů. A už nyní zahraniční investoři vlastní více než 40 % českého státního dluhu. To je číslo z konce roku 2019. Možná, že po posledních aukcích to bude ještě více. Z hlediska obecně, historicky a mezinárodně přijímaných pravidel je bezpečnou hranicí 30, maximálně 33 %. Na toto riziko jsme, dámy a pánové, upozorňovali již v obou našich zprávách o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, které si vám dovolujeme každoročně předkládat.

Proč o tom hovořím tak obšírně? Stále častěji zaznívá názor ekonomů i finančníků, že z této krize obdobně jako z hypoteční krize započaté v roce 2008 ve Spojených státech se postupně rychle vyvine krize dluhová. Kdybych bývala nebyla v epicentru minulé krize jako státní úředník, možná bych tuto situaci vnímala poněkud jinak. Ale byla jsem tehdy za Českou národní banku reprezentantem při založení Evropské rady pro systémová rizika, tzv. ESRB. Nemohu také zapomenout jako zástupce ČNB při komisi pro hospodářskou politiku OECD na slova generálního tajemníka pana Gurríi, který v Paříži i v Praze upozorňoval, že malá otevřená ekonomika musí být opatrnější a obezřetnější než její velké protějšky, které jsou též soběstačnější. Ve volném překladu tehdy pan Gurría říkal, že malá loď plovoucí v otevřeném moři musí být postavena z extrémně pevného dřeva.

Dámy a pánové, tyto reflexe a principy se mi do paměti vryly zcela nesmazatelně, a proto se o ně chci s vámi podělit. Nechci zpochybňovat, že naše zadlužení na konci roku 2019 bylo relativně nízké v kontextu vyspělých ekonomik i celého světa. Ale bohužel k tomu musím dodat i to, že na stárnutí populace jsme naopak jednou z nejhůře připravených zemí nejenom v evropském, ale světovém kontextu. I toto riziko budou finanční trhy zapracovávat, samozřejmě v negativním směru. Když k tomu přidáme fakt, že rozvolnění pravidel po pouhých třech letech existence zákona, a to ve velmi razantní a dlouhodobé podobě, dobrým signálem to jistě nebude.

Ještě jednou připomenu, že novela má rozvolnit jednu ze dvou základních pojistek, a to na celých sedm let počínaje velmi vysokou hodnotou čtyřprocentního strukturálního deficitu, což je nějakých 200 až 250 mld. korun navíc. S návratem k původní hodnotě až v roce 2027. Důvodová zpráva přitom hovoří o krátkodobé stimulaci, ale náš názor je, že sedm let je doba velmi dlouhá.

Nejen náš věcný výklad, ale i právní stanovisko, které jsem si vám dovolila zaslat, ukazuje, že státní rozpočet na rok 2021 a roky další lze vytvořit i bez této novely. Navíc propad, který nás čeká, znamená, že ani v roce 2021 se naše ekonomika nevrátí na svůj potenciál.

Ten potenciál je opět takový virtuální pojem, ale pokusím se zjednodušeně vysvětit. Je to v podstatě hrubý domácí produkt, jehož by v příštím roce bylo dosaženo, pokud by v roce 2020 a 2021 ekonomika rostla svým průměrným dlouhodobým tempem. A když této úrovně nebude příští rok dosaženo, jako že nebude, pak z definice bude problém na straně hospodářského cyklu, a lze tedy sestavit rozpočet minimálně se schodkem 100 mld. korun i bez zásahu do zákona. Není tedy kvůli němu třeba posouvat strukturální deficit na 4 % pro příští rok.

Škrty, o nichž předkládací a důvodová zpráva hovoří, zdaleka nehrozí v tom uvedeném objemu, protože skutečně na vině bude ten doběh hospodářského cyklu. A o ten je pravidlo strukturálního deficitu osvobozeno. Navíc připomínám možnost jednorázových opatření, o kterých se tady hovořilo. Je to evidentně právní spor, nebo nejistota. Ale jednorázová opatření nesouvisejí s únikovými klauzulemi.

Naše propočty Národní rozpočtové rady ukazují, že novela by vedla v roce 2021 ke zvýšení zadlužení minimálně na 36 % HDP, v případě letošního schodku 300 miliard korun by to potom bylo ještě více, nějakých 38 % dluhu ve vztahu k hrubému domácímu produktu. V roce 2022 by zadluženost zcela jistě prolomila 40% hranici a v roce 2025 by činila minimálně 45 % hrubého domácího produktu, což je, dámy a pánové, už poměrně blízko u dluhové brzdy druhého základního parametru toho zákona, která, dovolím si připomenout, je stanovena ve výši 55 %.

Tato krize odezní jako každá krize a my se poté vrátíme k problému, jak se mají veřejné finance vypořádat se stárnutím populace a s důchodovou reformou. Budeme mít ale mnohem vyšší výchozí zadlužení, blíže k té dluhové brzdě, a tedy mnohem horší startovací pozici. Nad rámec rozpočtových pravidel utratíme v těch letech kolem 650 miliard korun a v přípravě na stárnutí nebudeme dále ani o krok. Letošní rok, kdy dluh prolomí hranici 2 bilionů korun, nechávám záměrně stranou, protože rozumím tomu, že je potřeba jednat rychle, efektivně a dostat do ekonomiky peníze. To nikdo nezpochybňuje.

Omlouvám se za to, že jsem hovořila tak dlouho. A moc děkuji za to, že jste mě vyslechli. Já jsem vám, kteří jste mě potvrdili v této funkci, zodpovědná za dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a cítím za to obrovskou zodpovědnost. Všem jsem vám zaslala materiály, které přinášejí argumenty, že státní rozpočet lze sestavit i bez přijetí novely. Chtěla jsem vás pouze prosím seznámit s širším kontextem našeho stanoviska.

Dámy a pánové, moc prosím, zvažte důkladně své dnešní rozhodnutí, byť se může zdát být v záplavě všech těch materiálů, se kterými se denně potýkáte, a všech těch změn, které padají na vaše bedra, může vám to připadat jako drobná právní úprava. Jde ale o mnohem závažnější záležitost, která by mohla velmi negativně ovlivnit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.

Děkuji. (Dlouhý potlesk z pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. A teď tu mám dvě faktické poznámky. A já bych si to tedy jako předsedající rád teď vyjasnil. První je přihlášen s faktickou poznámkou pan předseda Jurečka, ten má samozřejmě i přednostní právo. Nebo je to možná omyl? Pak je tady pan poslanec Benda. Já se chci zeptat, protože jsem vycházel z toho, i včera jsem se ptal, že jsme se u toho zákona u všech zkrácených jednání dohodli, že nebudou uplatňovány faktické poznámky. Tak se ptám, zda ta dohoda platí, či nikoli. (Reakce z pléna.) Nebo je to něco procedurálního, pane poslanče? Prosím. Já samozřejmě musím dát slovo každému, každý má právo na faktickou poznámku. Jenom bych prosil, abychom tu dohodu drželi. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Já se moc omlouvám, pane předsedající, že jsem to nestihl, ale nechal jste hlasovat tak rychle. Já si myslím, že návrh pana poslance Kubíčka byl v tomto případě nekorektní a že se o něm hlasovat nemělo. Třeba zvládneme tuhle rozpravu bez něj, to není problém. Ale nejednáme v zákoně ve druhém a třetím čtení ve stavu legislativní nouze, ale jednáme o zákonu, který nám vrátil Senát, sice původně schváleném v legislativní nouzi, a tam jsou nějaké výluky v § 99 odst. 9, že nemusíme dodržet lhůty pro vrácení. Ale o omezení rozpravy nad rámec jednacího řádu tam není řečeno nic. Já teď nechci revokaci usnesení. Ale jenom prosím, aby se to do budoucna vyjasnilo a abychom v těchhle procedurálních věcech nespěchali. Pořád se někam ženeme a občas děláme chyby.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Přiznám se, že mě návrh pana Kubíčka nepřekvapil, protože byl dopředu konzultován i s legislativním odborem. A v tomto případě vycházím z § 99 odst. 7, kde vlastně celý § 99 hovoří o zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze. Nepochybně se ve stavu legislativní nouze nacházíme i nyní. A i o tomto tisku jsme rozhodli o zkráceném jednání. To rozhodnutí trvá. A myslím si, že ten § 99 je aplikovatelný, neboť tam není kumulativně ta zkrácená řečnická doba s druhým čtením. Tam je napsáno, že Sněmovna může rozhodnout o zkrácení řečnické doby. Pro jistotu jsem vše konzultoval. Měli jsme krátký spor i ohledně omezení na jedno vystoupení. Tam to bylo řekněme padesát na padesát. Já vždycky v tomhle případě nechám rozhodnout Sněmovnu jako suveréna. Hlasovali jsme a doufám, že takhle společně zvládneme další diskusi.

Do rozpravy je přihlášena paní poslankyně Kovářová jako první.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní předsedkyně, návrh, který Senát vrátil, jeho obsah spočívá v tom, že vláda navrhuje a chce, aby se Česká republika v příštích sedmi letech zadlužila více, než pravidla odpovědnosti dovolují. Vláda se odvolává na to, že finanční prostředky půjdou na opatření, která budou přijata v souvislosti s dopady pandemie koronaviru, a v dalších sedmi letech se tedy budou vytvářet výrazně vyšší deficity. Paní ministryně argumentovala tím, že pokud se tento návrh nepodaří prosadit, tak budou nutné škrty a samozřejmě také navyšování daní a to Ministerstvo financí ani vláda nechce.

Je samozřejmě jasné, že rozvolnit pravidla, která by bránila nadměrnému zadlužování státu v době koronavirové, by se zdálo býti samozřejmě logické, protože nelze vyčítat vládě, a my to také podporujeme, že chce zajistit dostatek peněz na podporu živnostníků a firem, které byly zasaženy ekonomickými dopady pandemie. Potřebné finanční prostředky si ovšem vláda může obstarat i podle stávajícího zákona. Zákon totiž na takové situace, a tady to bylo několikrát zmíněno, pamatuje. Obsahuje takzvané únikové klauzule a institut jednorázových a přechodných opatření. A při využití těchto opatření je možné rozvolnit pravidla rozpočtové odpovědnosti na omezené období. Z toho tedy vyplývá, že rozpočet na rok 2021 i na roky následující by tedy bylo možné sestavit i bez novelizace tohoto zákona.

Ještě jednou opakuji, že nás velmi mrzí, že tato úprava nebyla konzultována s Národní rozpočtovou radou, a to z toho důvodu, že právě ona rada má dohlížet nad dodržováním pravidel rozpočtové odpovědnosti. A právě Národní rozpočtová rada označila za nepříliš racionální zakotvení hodnoty 4 % HDP strukturálního deficitu na rok 2021 přímo do zákona. Důvody uvádí následující. Nikdo přece neví v tuto chvíli, jak se bude vyvíjet hospodářská situace za pár týdnů, natož napřesrok, a jak velká fiskální stimulace tedy bude nutná. Národní rada také říká, že zákony v oblasti fiskálních pravidel by měly být univerzálně platné a neměly by pokud možno zohledňovat každou specifickou situaci novými paragrafy.

Pokud se vláda domnívá, že je s tímto zákonem nějaký problém, nechť tedy navrhne jeho obecnou úpravu. O skutečných důvodech, proč vláda předkládá tento návrh a rozvolňuje fiskální politiku na dalších sedm let, bychom mohli diskutovat. Podle stávajícího zákona má dostatečné prostředky, v tomto případě podle stávajícího zákona, buď na řešení důsledků stávající mimořádné situace, anebo je mít na časově omezenou dobu. (V sále je velký hluk a neklid.)

Ministerstvo by potom také mělo spolupracovat s Národní rozpočtovou radou. Po přijetí novely tohoto zákona hrozí, že vláda použije finanční prostředky nejen na opatření, která budou souviset s koronavirovou krizí, ale také na pokrytí jiných výdajů, a to především v dalším roce, v roce 2021, který bude rok volební, a tyto výdaje pak nebudou souviset právě s onou ekonomickou krizí.

Paní ministryně se ptá: Chceme být bezohlednější k lidem? A my říkáme: Ne, naopak. My chceme být ohleduplní, zodpovědní a chceme vládu, která bude usilovat o dlouhodobou udržitelnost svých veřejných financí. A z tohoto důvodu a těch dalších, které jsem uvedla, tento zákon nepodpoříme.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Váš čas. Děkuji za přesné dodržení času. S přednostním právem se hlásil pan předseda Jurečka.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, já bych chtěl poděkovat paní předsedkyni Národní rozpočtové rady, paní docentce Zamrazilové, za vysvětlení té argumentace, která nám jako poslancům byla také samozřejmě zaslána i mailem.

Já nebudu dlouhý. Jenom chci říci, když jsme v minulé koaliční vládě institut Národní rozpočtové rady legislativně ukotvovali, a někteří jste u toho byli a hlasovali jste pro to, tak to bylo z důvodu, abychom tady vytvořili pravidla, která povedou k dobrému hospodaření České republiky, která budou dávat tu předvídatelnost, abychom byli čitelní, abychom tím také snížili náklady na obsluhu státního dluhu. Bylo tady mnoho racionálních argumentů a myslím si, že v tom dopise i ve vystoupení paní předsedkyně, pokud jste pozorně poslouchali, což nevím, kolik z nás bylo, jasně zazněly argumenty, které vyvracely to, že by vláda letos nebo v příštím roce nemohla v rámci pravidel, která jsou platná dnes, efektivně realizovat pomoc na podporu oživení domácí ekonomiky, stabilizaci pracovních míst.

Musím říct, že za nás, za KDU-ČSL, jsme takovéto rozvolnění nepodpořili při minulém projednávání v Poslanecké sněmovně ani v Senátu a nepodpoříme to ani nyní, protože tady zjevně opravdu zaznívají jasné argumenty, že to není nutné a vytváří to rámec, který může také výrazným způsobem i Českou republiku poškodit. Já se ptám, kdo z poslanců, kteří pro to zvednou ruku, za to ponese zodpovědnost v okamžiku, kdy nám bude zhoršen rating a ponese to vyšší náklady na obsluhu státního dluhu. Prosím vás, kdo, kdo z vás za to ponesete zodpovědnost?

Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. S přednostním právem se do rozpravy hlásí paní ministryně financí. Ne, tak to jsem špatně pochopil, tak se omlouvám. V tom případě pan poslanec Dolejš. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji. Trochu jsem se proběhl, ale stihl jsem to.

Mám tři poznámky, protože mám pocit, že tato debata se poněkud začíná odchylovat od původní materie, tedy od korekce příslušného zákona o dluhové odpovědnosti a smyslu té korekce, a míří někam, co bych nazval předvolební kampaní v roce 2021. A já si myslím, že bychom tyto dvě roviny zaměňovat neměli, protože my teď tady nevedeme spor o to, jakou Česká republika, až projde ten náraz ekonomické krize, zvolí konsolidační strategii, protože politickou odpovědnost za podobnou strategii ponesou vlády, které vzejdou z voleb v roce 2021, protože, nechci být pesimista, ale obávám se, že letošní rok je jasný. A nad dozvuky či určitými echo efekty v roce 2021 bychom teď mohli vést debatu, ale bohužel nemáme křišťálovou kouli, takže to úplně přesně stejně stanovit nejde.

Pravdou je, že dnes se řeší příprava rozpočtu na rok 2021, který má jedno kouzlo, a to že je to rok volební. Na druhou stranu je jaksi fakt, že pokud bychom měli vycházet z české verze zákona o rozpočtové odpovědnosti, tak to meritum se posouvá nikoliv do ekonomicky strategické roviny, ale do roviny pragmaticky právnické. To znamená, jestli skutečně je ta formulace o pravidlu strukturálního deficitu bariérou, anebo není bariérou.

A tím se dostávám k tomu, že se tady vlastně střetávají dvě stanoviska, zejména právní stanoviska. Jedno stanovisko je exekutivního orgánu, tedy Ministerstva financí, to je nadáno odpovědností. A proti tomu stojí stanovisko Národní rozpočtové rady, které je vybaveno též právním názorem, byl nám rozeslán, a které tvrdí něco jiného. A my se teď musíme rozhodnout a pro případné dozvuky a debaty o oprávněnosti našeho kroku v legislativní nouzi et cetera, et cetera, tak vše se v podstatě odvíjí od tohoto. A na to bychom se měli soustředit. Protože názor, že příslušná úniková ustanovení jsou neaplikovatelná, je jaksi pochopitelně nesmírně významný pro běžnou proceduru, tak jak ji ukládají rozpočtová pravidla. Pokud bychom se měli soustředit na to, zda tím, že je to v čase nataženo na sedm let, už předjímáme jakési rozpočtové uvolnění, místo abychom řešili technikálie, tedy napravovali onu neaplikovatelnost, tak se obávám, že v tom zrychleném procesu na tento typ právní diskuse asi není úplně čas, protože si pamatuji, když se tento zákon - před kolika? - čtyřmi, pěti lety, myslím, že to byl rok 2016, schvaloval, jak složité to byly debaty. A ti kritici dnešního kroku jsou sami nositelé názoru, že vlastně to, co jsme tehdy schválili, je nicotné, má to minimální význam, protože původně měli představu o tvrdším zákonu, a zejména na ústavní úrovni. A teď se budeme prát o zákon, který podle vás je v podstatě stejně nicotný a nemá velký význam?

Já si myslím, že bychom se měli skutečně soustředit na to hlavní. Můžeme se podívat i na evropskou zkušenost. Ale problém je, že český specifický zákon je trochu jiný, a jestliže Evropa, evropské státy, teď nemyslím evropská kompaktáta, která jsou obecně v Evropě zřejmě na nějakou dobu také nepoužitelná, ale konkrétní zákony v konkrétních evropských zemích sice takto korigovány nejsou, ale ony mají také jinou podobu.

Takže z tohohle důvodu mě ta logičnost dnešního kroku vyplývá a všechny ty diskuse, které jsou oprávněné, protože nevíme, jak se ten vývoj bude vyvíjet, a v každém případě riziko dluhové spirály tady je, ale jakým způsobem se mu budeme chtít strategicky vyhnout, jak nastavit naši politiku veřejných financí, jak zrevidovat i samotnou filozofii našeho daňového mixu, protože je to i o nastavení příjmů, jak udělat racionálnější výdaje rozpočtové politiky s příslušnými modernizačními multiplikačními efekty a jak obhájit naši úroveň sociálního státu, to rozhodně bude prioritou kampaně v příštím roce před rokem 2021. Takže tyto role nezaměňujme. (Předsedající upozorňuje na čas.) Z tohoto důvodu mě právní meritum vede k tomu, že musím vycházet ze stanoviska Ministerstva financí, které jde také s kůží na trh, pokud se najde někdo a dá to k Ústavnímu soudu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Poprosím o lepší dodržování času, jinak jsem samozřejmě dobrota sama. Další se s přednostním právem hlásí pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Za mě jenom krátkou poznámku k projednávanému návrhu zákona. Dneska se máme vyjádřit ve stavu legislativní nouze, ve zkráceném jednání projednat vládní návrh zákona o rozpočtové odpovědnosti.

Dovolte, abych zde shrnul chronologicky známá data, myslím, že je důležité je zopakovat. Je to v podstatě podklad pro představu nás i široké veřejnosti, jak se tato vláda v situaci chová, jak reaguje a především jak spolupracuje s adekvátními kompetentními institucemi.

Tedy: 1. 3. byl v České republice zaznamenán první případ koronaviru. 12. 3. vláda vyhlásila nouzový stav. 19. 3. byl rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny vyhlášen stav legislativní nouze. 7. 4. jsme zde ve Sněmovně rozhodli o prodloužení nouzového stavu do 30. 4., ale již 1. 4. paní ministryně financí předložila vládě návrh novely zákona o pravidlech rozpočtové zodpovědnosti. Tentýž den vláda tento návrh novely schválila včetně žádosti o jeho projednání ve zkráceném jednání v rámci vyhlášeného stavu legislativní nouze. Následoval proces, který známe. Ve Sněmovně byl zákon přikázán k projednání rozpočtovému výboru, který jej sice doporučil ke schválení, byl ovšem doprovázen oponentní zprávou. Přesto byl, řekněme, na sílu ve Sněmovně 8. 4. schválen. V Senátu byl tisk přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ústavně-právnímu výboru. Oba výbory doporučily návrh novely zamítnout a stejný výsledek přineslo i jednání v Senátu. Myslím si, že velmi vypovídající je hlasování, které proběhlo, kdy proti zamítnutí byli pouze 3 senátoři, 4 se zdrželi, ale 40 přítomných senátorů tento návrh zamítlo. Nu, dneska máme tuto novelu zpět.

Všichni jsme obdrželi mailem stanovisko Národní rozpočtové rady. To obsahuje nejenom právní analýzu, jejímž nejdůležitějším závěrem je, že podobná novela není absolutně nutná a jejím přijetím hrozí, že dnes umožníme bezprecedentní rozvolnění pravidel rozpočtové zodpovědnosti, čímž, stručně řečeno, vystavíme současné vládě bianko šek na dalších sedm let a zvýšíme riziko nesmírného zadlužení státu. Všechny tyto materiály jsem pečlivě prostudoval. Tyto materiály nám doručila paní docentka Zamrazilová a vypracovali právníci a odborníci z Národní rozpočtové rady.

Myslím si, že jsme všichni ve shodě, že je nutné efektivně a co nejrychleji pomoci všem postiženým koronavirovou krizí. Jsme si také vědomi, že pro státní rozpočet bude představovat nemalé náklady a že je také nutné přemýšlet právě v duchu rozpočtové odpovědnosti o budoucnosti, jaká opatření budeme zavádět. Čemu ale nerozumím, je, proč se tak děje právě cestou takto koncipované novely, a ekonomicky nejsou ani relevantní argumenty Ministerstva financí, že to bez novely nejde. Jde, a dokonce by nás případné přijetí této novely mohlo v budoucnu dovést do ekonomicky velmi složitých situací. Zbytečné zadlužování české ekonomiky, zhoršování dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, zvýšení tzv. rizikové prémie České republiky na zahraničních trzích atd. Tak vyznívají i závěry paní docentky Zamrazilové, která se za Národní rozpočtovou radu odmítavě vyjádřila k argumentu Ministerstva financí, že bez této novely zákona nemůže sestavit státní rozpočet na příští rok 2021. Podle právního výkladu a odborného stanoviska Národní rozpočtové rady státní rozpočet pro příští rok sestavit lze, a to i na základě stávajícího zákona.

Pro mne ovšem jsou důležité tyto tři otázky, které vyplývají z odborných expertiz, a na jejich odpověď si rád počkám: Jaký je skutečný důvod, proč potřebujeme novelu tohoto zákona, a ještě navíc v kontextu skutečnosti, kdy jsme necelý rok a půl do parlamentních voleb? Za druhé, proč Ministerstvo financí na přípravě této novely nespolupracovalo s odpovědnými odborníky a institucemi, jako je např. Národní rozpočtová rada? - Tady jenom pod čarou chci říct, že Národní rozpočtová rada se o této novele dozvěděla z médií. - A za třetí, proč se odborníci Ministerstva financí nechovají tak, jak by jim mělo být vlastní, jako správný hospodář, tedy odpovědný hospodář? Protože to vypadá, že zde se jednalo o politické zadání.

Za KDU-ČSL mohu říct, že tento ekonomický hazard nepodpoříme. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr Zaorálek.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dobré odpoledne, dámy a pánové. Jenom bych chtěl zareagovat na to, co jsem tady slyšel. To je něco, co jsem už ve Sněmovně slyšel v minulosti, to hřímání na téma, jak musíme zabránit katastrofálnímu zadlužování této země. Je to něco, co dokonce v této zemi zní už od času Gustáva Husáka, který také říkával: my komunisté tuto zemi zadlužit nikdy nedovolíme. A už od času Gustáva Husáka se to stalo velice oblíbeným motivem, který se tady často vrací.

Takže skutečně naše země zadlužená samozřejmě není, protože v atmosféře, kdy se tato pochodeň přebírá pravidelně, je to podle mě skoro nemožné a neučiní to asi nikdy žádná vláda ani žádná politická strana. Ale rád bych vám jenom nabídl - protože jsem byl vždycky skeptikem k takovým vestavěným automatům do ekonomiky, jako jsou dluhové brzdy nebo jako jsou ústavní pravidla pro nezadlužování státu, protože všechna tato opatření většinou nedokážou počítat s takovými situacemi, kdy dochází k mimořádným krizím a kdy je potřeba reagovat rychle a úplně jinak, než velí tady toto robotické uvažování, které tady často představuje politická pravice v této zemi.

Já bych vás rád upozornil, že v současné době, když se podíváte, co dělají ty nejsilnější ekonomiky světa, tak jenom vám připomenu, že Spojené státy v této chvíli spouštějí fiskální stimuly na úrovni 6,9 % HDP. A to není všechno. V této chvíli připravují další balíček fiskálních stimulů, takže to zadlužení, chcete-li, tím fiskálním stimulem ještě zvýší, protože k těm 6,9 % přidají další. Japonsko používá fiskální stimul na úrovni 10 % HDP. A v odborných článcích se dneska píše o tom, že Evropa zřejmě zaspí i tuhle příležitost dostat se z recese, protože úroveň fiskálních stimulů v Evropě je opět jako před deseti lety výrazně nižší než např. ve Spojených státech. Nejvíc tady dává Německo 4,4 %, ostatní evropské státy, Francie apod. maximálně přes 1 %. A už dneska se píše o tom, že právě tyto velice nízké fiskální stimuly budou mít na svědomí to, že Evropa se z této recese bude dostávat stejně špatně a stejně obtížně jako z té krize, která byla před deseti lety. A možná si vzpomenete, že ten důvod, proč se Amerika dostala z minulé recese daleko rychleji než Evropa, byly právě masivní fiskální stimuly, které dokázaly z té recese Ameriku zvednout a dokázaly tu ekonomiku oživit.

Já bych vám rád řekl takový obraz. V situacích, jako je tato recese, je ta logika trochu jiná než křičet proti zadlužení. Je to asi taková logika, když přijde takováhle situace, jako když jste třeba na svahu jako lyžař a když máte za úkol projet třeba prudký svah, a vy místo toho, abyste se předklonil dopředu, tak ze strachu ze zadlužení se zakloníte dozadu. Pak zaručeně spadnete. V takové situaci, jako je ta recese, se naopak člověk musí přizpůsobit té situaci a musí tu rychlost tomu přizpůsobit. A tahle typicky česká obava je to zaklonění se lyžaře dozadu, která pak vede k tomu, že ten lyžař spadne. To je jen obrazem toho, v jaké situaci se nacházíme.

A já bych rád řekl, protože když tady křičíte, že se bojíte zadlužení - my se přece musíme bát něčeho úplně jiného. Já bych tady rád citoval Martina Wolfa, kterého rád čtu. Martin Wolf řekl asi před dvěma dny tuto větu: Jestli nedokážeme z téhle zdravotní krize, epidemiologické krize tedy, virové, jestli nedokážeme rozhýbat ekonomiky do konce června, tak hrozíme devastací, která se bude rovnat tomu, co bylo v Evropě v roce 1930. Takže modleme se, abychom skutečně byli schopni se z té zdravotní krize dostat, protože pak snad máme nástroje, jak obnovit ten růst. Když ale budeme pro to něco dělat! Ne když tady budeme volat, že teď se nesmíme zadlužit.

Česká republika je země, která má dlouhodobé zadlužení na úrovni 30 %, to všichni víte. A jestli se na něco tohle nízké zadlužení hodí, tak právě na tohle. Protože i dneska, když - já neříkám, že jsme Amerika, a my sami samozřejmě to nevytrhneme, ale taky máme určitou možnost se z té naší recese dostat více, pokud dneska zabezpečíme to, co je nejvíc třeba: dostatek likvidity, cash, který strašně chybí, i v české ekonomice. A když ho tam nedostaneme, tak nám to prostě chcípne, normálně nám to prostě umře, a potom nastartování je daleko těžší. To jako když na tom svahu spadnete, tak je dost těžké potom na tom svahu něco dělat.

Takže toto je zjednodušeně logika té situace. A já varuji před tím teď tady křičet proboha, teď se nezadlužujme, proboha, teď nezvyšujme deficit. Mluvil jsem s ekonomy, nechci tady jmenovat, působí i v zahraničí, jsou přesvědčeni, že ten deficit, který tady dneska navrhujeme, je třetina toho, co bychom v Česku měli. Ta situace je úplně opačná. Nám dneska chybí soustředění se na obnovení likvidity v Česku. Nám dneska chybí právě snaha masivně se snažit zabránit, ať se tady prostě to kolo ekonomiky úplně nezastaví.

Takže prosím vás, nestrašme se dneska dluhy a nestrašme se dneska úplným opakem toho, co nám skutečně hrozí. A já dneska prostě chápu tady rozpaky Ministerstva financí nad dluhovými brzdami. Protože tady kdosi řekl, že to je na sedm let. Vždyť přece sedm let - nejde o sedm let. Jak to, že nejde o sedm let? Jestli se stane to, že ta krize bude protrahovaná, tak je to na deset let! Tak si tady neříkejme, že dneska, když udržíme rozpočet v pořádku, tak se nic nestane! Chápete? To je ten bojácný lyžař, který se snaží opatrně svézt a který ho nemá šanci vůbec sjet.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Mám zde nyní tři přednostní práva. Nejprve se hlásil s přednostním právem pan místopředseda klubu ODS, poté svoji přihlášku na přednostní právo změnil pan předseda Kalousek, tak dám slovo panu předsedovi Kalouskovi, a pak se hlásí pan předseda Jurečka.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já ty standardní připomínky řeknu ještě ve svém standardním vystoupení, ve kterém půjdu v nějakém standardním pořadí, ale chci zareagovat na pana ministra Zaorálka, protože to prostě byla snůška nesmyslů, co jsme tady slyšeli, lží, nepravda, neznalostí. Řeknu jenom dvě.

Pan Zaorálek řekl, že nejsme zadlužení. Prosím, paní ministryně financí, ukažte svému kolegovi z vlády, kolik činí státní dluh k hrubému domácímu produktu. Jsme zadlužení.

A co se týče toho Husáka, tak každý se inspirujeme od někoho jiného. Ale s rozpočtovou odpovědností první přišel Alois Rašín, zakódoval ji do genetiky České republiky, Československa, a z toho těžíme dodnes. Takže ne Husák, ale Rašín.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Nyní přednostní právo, pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, já jsem poměrně dlouho mluvil o tomto zákonu, když jsme ho projednávali naposledy, takže teď budu mnohem stručnější a dovolím si mít jenom několik poznámek k probíhající debatě.

Pan ministr Zaorálek, ve vší úctě k němu, tady prostě plete dohromady věci, které k sobě vůbec nepatří. Nikdo nepochybuje o tom, že v okamžiku recese, zvlášť recese tohoto typu, prostě musíme mít deficit. To nejde jinak zařídit. Dokonce i kdybychom měli rezervy, které vy jste bohužel rozpustili, a jak tady zaznělo, prolomili jste pravidlo rozpočtové odpovědnosti ještě před koronavirovou krizí, tak i kdyby tomu tak nebylo, tak prostě v době recese musíme mít deficit a musíme mít fiskální stimuly. I já si dneska myslím, že v tuhle chvíli by mohly být i masivnější, než jsou. O tom nikdo nepochybuje.

Ale jedna věc jsou fiskální stimuly v době recese a druhá věc je vysoký strukturální deficit v době růstu. A to je to, co vy teď navrhujete, pane ministře, jako člen vlády. Paní ministryně financí předkládá nějakou prognózu, kde už v roce 2021 se předpokládá růst kolem 3 procent. V roce 2022 se přidává ještě větší růst. A vůči tomuto růstu v roce 2022, 2023 dokonce, v roce 2023 vláda bude plánovat kosmický tříprocentní strukturální deficit. Po dvou letech růstu! O tom tady mluvíme! Ne o fiskálních stimulech v dobách recese, ale o naprosté rozpočtové neodpovědnosti v dobách růstu!

Pan poslanec Dolejš řekl, že ta debata se trochu zvrhává k politické... volební diskusi před rokem 2021, ale to není pravda. My tady diskutujeme o naší rozpočtové odpovědnosti a řízení veřejných financí v celé příští dekádě. Vy jste předložili nějaký harmonogram, pro nás naprosto nepřijatelný, vysokých strukturálních deficitů na příštích sedm let. A konsolidaci předpokládáte až v roce 2027. A dovoluji si připomenout, dovoluji si připomenout, že rok 2027 už je před branami onoho demografického zlomu, kdy začnou odcházet do důchodu silné ročníky sedmdesát, kdy dobře víme, že udržitelnost povinných pojistných, tedy penzijního systému a zdravotního systému, je nesmírně problematická a vyžádá si obrovské náklady.

I vláda, aniž tušila o koronavirové krizi, ve svém konvergenčním programu má ve studii udržitelnosti kumulaci obrovských deficitů v oblasti penzijního systému. To znamená, na tu deficitní vlnu, kterou nám tady plánujete teď, logicky naváže obrovská deficitní vlna u povinných pojistných. A to tady v podstatě plánujete na patnáct, dvacet let dopředu. A já chci upozornit - ono to tady zaznělo od paní předsedkyně Zamrazilové - že trpělivost investorů není bezbřehá, že v tuhle chvíli, ano, v tuhle chvíli má slušnou pozici Česká republika na finančních trzích a může si kupovat za slušných podmínek, ale příčetný investor, který uvidí tyhle plány deficitů do roku 2027 a neudržitelnost povinných pojistných následující hned poté, si logicky začne vybírat buď důvěryhodnější zemi, anebo začne přirážet takové rizikové přirážky, že se nám z toho začne hlava točit. To je jenom otázka času, kdy při tomhle řízení veřejných financí ztratíme důvěru na finančních trzích. Kdo by měl půjčovat někomu, kdo tady veřejně deklaruje, že v následujících deseti patnácti letech chce vést zemi do dluhové pasti?

Dámy a pánové, tohle opravdu není ani letošní, ani předvolební diskuse, to je diskuse o odpovědnosti, o řízení veřejných rozpočtů na příští dekádu. Ta hlasovací listina bude do určité míry historický fakt. Kdo chce nést odpovědnost za rozvrat veřejných financí, ať tenhle návrh podpoří. Kdo si uvědomuje potřebu fiskálních stimulů v době recese, po které tady volá pan ministr Zaorálek, ten na to tu změnu zákona nepotřebuje, protože to jsou opatření, o která se strukturální deficit očišťuje! To jsou jednorázová opatření a ta prostě nemusíme počítat ani se jich nemusíme dlouhodobě bát, protože se nám nepromítnou v dlouhodobé závazky. Ale to, co vy tady předkládáte, je bianko šek na to, aby se ten obří strukturální deficit, který plánujete ještě za tři roky, za čtyři roky, v době růstu, aby se naplnil dlouhodobými závazky, tedy mandatorními výdaji, a to je nepřijatelné! To je ta neodpovědnost!

Moc vás prosím, nedělejte to. Zvyšte letošní deficit ještě o dalších 200 miliard na jednorázové fiskální stimuly do ekonomiky a já to podpořím! Ale nezatěžujte nás nesmyslným strukturálním deficitem na příštích sedm let!

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. V tuto chvíli jsou zde stále tři přednostní práva. Jenom přečtu několik omluv. Omlouvá se paní ministryně Jana Maláčová z pracovních důvodů z dnešního jednání, omlouvá se pan ministr Tomáš Petříček od 10.15 do 11 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se paní ministryně Marie Benešová z celého jednacího dne z pracovních důvodů.

Nyní pan předseda Jurečka, poté pan předseda Bartošek, poté pan ministr Zaorálek. Tři přednostní práva. Poté pan místopředseda Skopeček - také přednostní právo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já si na jedné straně vážím toho, že pan ministr Zaorálek tady vystoupil a vrhl se do tématu, které nesouvisí přímo s jeho rezortem, ale myslím si, že důležité, že členové vlády kromě paní ministryně financí také reagují, protože to téma je opravdu velmi důležité. Já souhlasím s tím, co on tady říkal ve vztahu k tomu, že dneska opravdu urgentně chybí firmám, živnostníkům, ekonomice likvidita, cash prostě. A to je i reakce vlastně na to, co dneska, poslední dva týdny úpěnlivě firmy ve zpětné vazbě říkají. Dosavadní opatření prostě nejsou dostatečně rychlá, tak jak bylo avizováno a jak vidíme v jiných zemích, jako je Německo, Anglie, Kanada apod.

A souhlasím plně s tím, že kdyby sem vláda přišla a řekla, že má cílená, rychlá, efektivní opatření, jak okamžitě k těm lidem v řádu dnů i tou formou on-line jako v Německu, kdy pošlou formulář a do dvou dnů mají peníze na účtu, pomoci české ekonomice, tak takovéto zvýšení schodku KDU-ČSL určitě podpoří. Ale nemohu s ním souhlasit v tom, že vlastně Česká republika není zadlužena a že vlastně dluhy nejsou problém, jak to tady v tom vyznělo, byť chápu, že jsme ve výjimečné situaci, která tady od druhé světové války a od krize z 30. let nebyla. Tomu rozumím.

Ale připomněl bych vlastně, proč celý tento zákon a Národní rozpočtová rada vznikla, a vrátím se do roku 2012. Já jsem se teď díval přes Google, když v tu dobu byla ČSSD v opozici, na vyjádření zástupců ČSSD k tehdejší Nečasově vládě. A s dovolením třeba přečtu tady jednu část, kterou tehdy předseda ČSSD Bohuslav Sobotka říkal: ODS podle Sobotky předala před čtyřmi lety kraje ČSSD se zadlužením ve výši 14 mld. korun. To se zvýšilo za poslední krajské vedení o 7,7 mld. korun, které se událo i vlivem recese a rozsáhlých vládních škrtů, jež pro kraje znamenaly několikamiliardové výpadky. Tedy shrnuto a podtrženo, oranžové kraje sice zvýšily zadlužení krajů o 7 mld., zato Nečasova vláda dokázala za stejnou dobu nasekat vládní dluh za půl bilionu korun atd. Tedy v tu dobu vláda nebo představitelé sociální demokracie kritizovali vládu za zvyšování dluhu v době krize, nebo těsně pokrizové. Když vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL vznikla, tak řekla: chceme těmto věcem dát pravidla. Proto vznikla Národní rozpočtová rada a legislativní jasné orámování této rady.

A mě mrzí, že tady evidentně asi členové vlády udělali tu chybu, že si nepozvali zástupce Národní rozpočtové rady na jednání vlády, že si nepřečetli stanoviska, která k tomuto legislativnímu návrhu Národní rozpočtová rada vydala. A já si dovolím tady odcitovat dva stručné odstavce z dopisu, který jsme dostali všichni jako poslanci:

Národní rozpočtová rada souhlasí s tím, že si stávající situace žádá mimořádná opatření jak co do rozsahu, tak co do rychlosti jejich přijímání. Je si také vědoma, že některá z těchto opatření a pravděpodobně i určitá míra fiskální stimulace ekonomiky budou nutná i v roce následujícím, nicméně současné znění zákona v tomto případě svým jednoprocentním limitem strukturálního salda fiskální prostor vlády neomezuje. Důvodem je existence hned několika institutů, které zákon obsahuje a které umožňují fiskální politice vhodně reagovat na mimořádné situace spojené s významnými ekonomickými problémy, aniž by byla jednoprocentním limitem vázána.

Na prvním místě je nutné zmínit institut jednorázových a přechodných opatření, která jsou při stanovování výdajových rámců zohledňována. Znamená to, že pokud vláda potřebuje v určitém časově ohraničeném období ekonomiku stabilizovat snížením příjmů, např. slevy na pojistné, či zvýšením výdajů, např. časově omezený dávkový program pro firmy, OSVČ, může o předpokládaný rozsah těchto opatření překročit maximální hodnotu strukturálního salda stanovenou zákonem. Stejně je tomu při aplikaci takzvaných únikových ustanovení. Jedná se například o výdaje vzniklé na základě nouzového stavu či výdaje související s očekávaným významným zhoršením ekonomického vývoje.

Tady je odpověď! Tady je odpověď na vaše vystoupení, že pokud vláda chce, potřebuje udělat rychlá, efektivní, masivní opatření v letošním, příštím roce, ohraničí to, řekne, toto jsou opatření, která teď, v tento okamžik, poskytujeme, to je ta velká likvidita, o které vy jste hovořil, tak to může vláda udělat. Nepotřebujeme k tomu rozvolňovat tato pravidla.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Marian Jurečka. Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády. Budeme pokračovat v jednotlivých vystoupeních s přednostním právem. Nyní pan předseda Jan Bartošek, poté pan ministr Zaorálek a poté místopředseda klubu Skopeček. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Za mě jenom krátce. Vypadá to, že situace je vážná, protože ministr Zaorálek nás vyzývá k modlení, což je jasný signál toho, že se tomu máme věnovat. (Pobavení.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To bylo rychlé. Děkuji. Nyní ministr kultury vlády České republiky Lubomír Zaorálek s přednostním právem. Ještě, pane ministře, než vám dám slovo, požádám sněmovnu o klid a debaty, které se netýkají bodu...

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Já jenom pro přesnost připomenu dvě věci. Za prvé, já jsem reagoval ve svém vystoupení na vystoupení pana poslance Bartoška. Ten nemluvil o otázkách a nebezpečích strukturálního deficitu, ale varoval před zadlužováním země, které nedopustí. Na to jsem reagoval.

A pak na pana poslance Skopečka bych chtěl zareagovat tím, že když mluvíme o celkovém zadlužení země, tak ta čísla jsou, pokud vím, v případě České republiky 29 a 30 %. To bylo ještě před virovou krizí. A tohle zadlužení České republiky je, snad to řeknu přesně, asi třetí nejmenší v EU v současné době. Třetí nejmenší. Itálie, která je v daleko vážnější situaci, má 180 % dluh vůči hrubému domácímu produktu. To znamená, porovnejte si ten prostor, ten polštář, který má Česká republika k fiskálním stimulům, vůči zemím, které dneska některé dávají víc, i když de facto žádný takový prostor nemají. Takže opakuji, a to je dost důležité, aby tady bylo: Česká republika 29-30 %, třetí nejnižší zadlužení v EU.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní pan poslanec Skopeček s přednostním právem, poté pan poslanec Bartošek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Já se pokusím shrnout pár argumentů, proč klub ODS tento zákon nemůže podpořit. Budu se snažit být stručný, koneckonců ten pregnantní výklad paní docentky byl natolik kvalitní, že další argumenty nemá smysl tady snášet.

Nicméně my ten zákon nepodpoříme z jednoho prostého argumentu. Ten hlavní argument je, že podobná pravidla rozpočtové odpovědnosti se dělají na univerzálním principu, to znamená, že nemají platit jen na období ekonomického růstu nebo dobrého ekonomického počasí. Rozpočtová pravidla byla konstruována po té poslední ekonomické krizi právě proto, až přijde další ekonomická krize, aby nehrozilo, že se dostanou veřejné finance do neudržitelného stavu.

Další argument je ten, že nemá smysl rozpočtová pravidla rozvolňovat na tak dlouhou dobu. Paní ministryně včera argumentovala, že možná přijde ještě s další novelou státního rozpočtu, protože neví, jak se situace bude vyvíjet, a tady u té novely chce bianko šek do roku 2027. Tím myslím dokládá, že s námi nejedná fér. U jednoho zákona o rozpočtu na letošní rok argumentuje, že neví, jak to dneska dopadne, že neví, jak se bude ekonomika vyvíjet v následujících letech a že zkrátka není možné říct konečné číslo, že není dneska možné dělat úspory, protože musíme jednat rychle a postupnými kroky. U státního rozpočtu platí jeden typ argumentace, u zákona o rozpočtové odpovědnosti tento argument neplatí a paní ministryně ho chce rozvolnit do roku 2027, přestože u státního rozpočtu tvrdí, že ty predikce jsou předčasné.

Já s tím souhlasím. Já si také myslím, že čísla, která predikuje Mezinárodní měnový fond, že v roce 2021 máme růst o 7 %, ministerstvo je pesimističtější a říká 3 %, že jsou to čísla, která dneska jsou na vodě, že to je spíše věštění z křišťálové koule. Ale jestliže i Ministerstvo financí už příští rok čeká kladný ekonomický růst, tak je přece naprosto nezodpovědné po nás chtít, abychom rozvolnili rozpočtová pravidla a pravidlo strukturálního schodku až do roku 2027. Kdyby to paní ministryně myslela vážně, tak jako u toho státního rozpočtu bude chtít rozvolnit rozpočtové pravidlo na rok, na dva. A jak říká rozpočtová rada vlády a jak tady přednášela paní docentka, ani to by nemusela dělat, protože zákon zkrátka pamatuje na mimořádné situace, pamatuje na krizová období a paní ministryně může dělat jednorázová mimořádná opatření, která jí nikdo nebude v souvislosti s tím limitem jednoho procenta strukturálního salda vyčítat. A dokonce jí to nebude vyčítat ani Evropská unie, o které tu paní ministryně v této souvislosti také mluvila, protože i Evropská unie rozvolňuje ta kritéria a limity z důvodu koronavirové krize, která postihla řadu evropských zemí.

Proč bychom to neměli rozvolňovat, proč by měla zůstat ta rozpočtová pravidla univerzální, o tom svědčí příběh i té předešlé krize, která započala roku 2008 a která dopadla i na nás. I tehdy mohl ministr financí argumentovat, že české veřejné finance jsou velmi zdravé. Byly dokonce zdravější než v současné době. Tehdy, v roce 2008, byl státní dluh vůči hrubému domácímu produktu na 23,2 %. Ekonomická krize, která nás zasáhla, vedla k jeho zvýšení. Co se stalo? Následující roky po ekonomické krizi, když přišel ekonomický růst, už nikdy jsme se nevrátili na tu původní úroveň před finanční a ekonomickou krizí započatou v roce 2008. Čili z 23,2% státního dluhu k hrubému domácímu produktu jsme se na nejlepší číslo po letech dostali na úroveň 32,6 %. Čili ta předchozí ekonomická finanční krize nám ubrala značný prostor, téměř desetiprocentní k bodu státního dluhu vůči HDP, k tomu, abychom mohli čelit podobným krizím i v budoucnu.

A je zřejmé, že pokud se rozpočtově utrhneme ze řetězu i v rámci této krize, státní dluh bezesporu naroste, ale tak jako v předchozích krizích bude velmi těžké tu vyšší hladinu státního dluhu dostávat na původní úroveň, tak abychom měli ten fiskální prostor, o kterém vláda tak ráda mluví, tak abychom ho měli i na budoucí krize. Tak jak říkám, v roce 2008 státní dluh vůči HDP 23,2, nejlepší číslo po té ekonomické krizi, po mnoha letech 32,6. Níže jsme se nedostali. Je tedy zřejmé, že pokud budeme a otevřeme dveře rozpočtové nezodpovědnosti, že ten státní dluh naroste o další procentní body. Není vyloučeno, že vyroste zase o těch deset procentních bodů, a už budeme na hladině 42 % státního dluhu vůči HDP.

Jsme generace, která - nebo já jsem generace, která zažila několik ekonomických poklesů, jednu velkou hospodářskou krizi v roce 2008/2009. Je zřejmé, že mě to během života ještě několikrát potká, protože je prostě standardní, že tržní ekonomiky dlouho rostou, ale nevyhnou se krátkému poklesu. Bezesporu se podobným krizím, ať už ekonomickým, nebo zdravotním, nevyhnou ani generace po nás. A my jim říkáme, že na ně nemyslíme, že chceme řešit jenom krizi současnou, aktuální a že nám je jedno, jaké nástroje a jaký prostor budou mít pro případné řešení krize oni. My jim prostě ten fiskální prostor, o kterém tu tak rádi mluvíme, dramaticky vyčerpáme a řekneme jim, že až přijde jakákoliv jiná ekonomická či zdravotní krize, tak mají smůlu, protože my jsme řešili ty stávající problémy na jejich účet a na jejich úkor.

Jestli si myslíte, že tohle je odpovědná politika, odpovědné vypořádávání se stávajícím problémem, tak já si myslím, že nikoli. Není tu jenom tato Poslanecká sněmovna, přijdou i další. Nejsme tu jenom my, jsou tu i naše děti, které rovněž můžou potkat nepříznivé situace a podmínky, na které budou muset reagovat, třeba i tím, že budou potřebovat zvýšit schodek státního rozpočtu nebo zvýšit státní dluh. Pokud jim tu možnost vezmeme, dostáváme je do neřešitelné situace.

Paní docentka tu mluvila o velmi citlivé věci, a sice ratingu, který tímto zákonem může být dramaticky v rámci ČR zhoršen. Já chci říct, že dobrý rating nás zachránil i v té minulé krizi, kdy jsme si mohli půjčovat za docela rozumné peníze, a přestože byl rating jako slovo vysmíván, tak nám zkrátka umožnil, že jsme se v souvislosti s veřejnými financemi s tou krizí vyrovnali lépe.

Ale je potřeba upozornit, že ta krize odstartovaná v roce 2008 byla úplně jiná a jiného charakteru, než je ta krize stávající. Ono se o ní mluví často jako o celosvětové, ale když se podíváme na mapu jednotlivých ekonomik, tak zjistíme, že to spíše byla euroamerická krize a že největší potřebu financovat zvýšené dluhy měly země euroamerického prostoru. Ta stávající krize bezprecedentně postihla daleko větší část současného světa, a je tedy zřejmé, že ta potřeba půjčit si na finančních trzích bude daleko větší než v roce 2008/2009 a v těch letech následujících. Zkrátka my si na těch trzích budeme konkurovat mnohem více, než jsme si konkurovali v roce 2008, 2009, 2010 i v těch letech posledních. A ten náš horší rating, který může skutečně přinést už jenom schválení této novely, bude znamenat, že v té konkurenci s ostatními zeměmi, které si budou chtít půjčit, budeme v daleko horší situaci, budeme si půjčovat za dražší peníze a budeme platit dlouhá léta v rozpočtu vyšší náklady na státní obsluhu, než na jaké jsme byli v minulosti zvyklí a než jaké si dovedeme představit.

Zaznělo to zcela jasně. Tento zákon není zákonem, který má řešit náklady, které souvisejí se stávající krizí. Kdyby tomu tak bylo, paní ministryně navýší deficit současného rozpočtu a využije mimořádné instituty, které zákon o rozpočtové odpovědnosti nabízí. Ten zákon tu není pro řešení stávající krize. Ten zákon má legitimizovat neodpovědné hospodaření této vlády v minulých letech, které je jasně dokladováno tím, že k tomu limitu jednoho procenta jsme se dostali už v uplynulém roce.

Co by paní ministryně dělala, kdyby ta krize nepřišla? Měla by stejný problém. Ta krize jí jenom teď nabízí velmi výhodnou výmluvu k tomu, aby legitimizovala rozpouštění rezerv z privatizačního fondu a všechny populistické výdaje, které tu její vláda v minulosti schválila. My jsme v těch minulých letech, a já jsem to říkal často, žili takový rozpočtový mejdan. Ekonomice se dařilo, příjmy rozpočtu rostly, celá příjmová strana rozpočtu bobtnala. A my místo toho, abychom si dělali rezervy, tak jsme ty peníze projídali. A neprojídali jsme jenom ty nově vytvořené peníze, které přicházely do rozpočtu, ale projídali jsme i rezervy na privatizačním fondu, Fondu národního majetku. Prostě jsme se chovali jinak, než se chovalo třeba Německo, které si v dobách ekonomického růstu přebytky v hospodaření připravovalo rozpočtový prostor a rozpočtovou rezervu na to, aby v dnešní situaci mohlo tyto rozpočtové rezervy využít a ekonomice pomoci.

V situaci, kdy to ekonomika potřebuje, v situaci, kdy je krize nebo nějaký problém... (Řečník se odmlčel kvůli silnému hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče, ale to bych musel uklidnit zejména vaše kolegy stranické. Ještě jednou tedy žádám sněmovnu o klid! Pokud diskutujete jiné téma, než je tisk 812, tak prosím v předsálí. Ještě chvilku počkejte... Já také posečkám. Mezitím oznámím, že po vás je přihlášen pan kolega Bartošek a pan kolega Volný.

Tak, a můžete pokračovat.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji. Děkuji pěkně. Já ještě řeknu pár poznámek.

Co považuji vůbec v této debatě za nejhorší, je způsob argumentace paní ministryně. Nejenom že nemluví pravdu ve smyslu toho, že je to potřeba kvůli stávající krizi - ne, není to pravda, stávající pravidla prostě umožňují mimořádné výdaje. Je to snaha legalizovat její předchozí špatné hospodaření. Ale co mě velmi mrzí, je, že se u toho neštítí brát za rukojmí důchodce, a v dnešní situaci, kdy oni sami jsou psychicky podle mě v nedobré situaci, kdy se nemůžou setkávat se svými blízkými, tak v této situaci je paní ministryně straší tím, že nebude na jejich důchody. Myslím si, že jak paní předsedkyně, tak všichni odpovědní v této Poslanecké sněmovně můžeme důchodcům slíbit, že přestože nebude tento rozpočtově neodpovědný zákon schválen, tak na důchody bude. A já se paní ministryni divím, že se dokáže uchýlit k takto neetické argumentaci, kterou bych spíše čekal někde od prodejců nějakého nádobí, kteří chtějí vnutit špatný produkt důchodcům.

Vezměme rozum do hrsti. Tento zákon má umožnit vládě z toho stávajícího rozpočtového mejdanu, kdy se projídaly rezervy a kdy se dělaly schodky v době ekonomického růstu, z tohoto mejdanu si chce vláda uvolnit prostor pro rozpočtové obžerství. Prosím, nedovolme to. Už ten rozpočtový mejdan byl nezodpovědný a obžerstvím dopustíme rozvrat veřejných financí, zadlužíme budoucí generace na dlouhou dobu dopředu a našim dětem říkáme, že až přijde nějaká další podobná krize, ať si s tím dělají, co chtějí, protože my jsme si tu naši krizi vyřešili na jejich úkor.

Prosím, nehlasujte pro tento zákon. Děkuji pěkně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Skopeček. Nyní pan poslanec Jan Bartošek. Připraví se kolega Volný.

 

Poslanec Jan Bartošek: Za mě jen krátce. Musím reagovat na ministra kultury pana Zaorálka. Já jsem jasně řekl, že jsem pro, a KDU-ČSL opakovaně deklaruje, abychom letos zvýšili schodek státního rozpočtu a dali ekonomice stimul a pomohli podnikatelskému prostředí. Ale jsme zásadně proti tomu, abychom rozvolňovali zákon o rozpočtové odpovědnosti. To jsou dvě rozdílné věci. Není možné zatížit ekonomiku na dalších sedm, deset let tím, že změníme tento zákon. To jsou dvě naprosto rozdílné věci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Jan Volný. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji. Kolegové, kolegyně, pane předsedající, já bych tady chtěl poukázat a možná trochu podtrhnout takovou faleš, kterou v současné době tady předvádí k tomuto tisku naše opozice. Navazuji na vystoupení pana kolegy Kalouska, který řekl, že dnešní hlasování bude jedna velká černá listina toho, kteří poslanci nechtějí být rozpočtově zodpovědní.

Kolegové, kolegyně, taková černá listina už existuje. Ta vznikla v roce 2016, když minulá vláda pod vedením pana Sobotky, ale za ministrování pana předsedy Babiše jako ministra financí předložila tento zákon o rozpočtové zodpovědnosti. Kolegové, ve třetím čtení i při hlasování, když se vrátil tento zákon ze Senátu, ani jeden z 25 poslanců TOP 09 pod vedením pana Kalouska, ale ani z poslanců ODS, kde jich bylo 16, nehlasoval pro tento zákon. To znamená, že toto je ta černá listina číslo jedna, která tento zákon odmítla už v roce 2016.

Takže teď tady nemoralizujte a pojďme opravdu mluvit věcně, ať to pomůže tomuto národu a lidem České republiky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Volnému. Pan kolega Skopeček ještě jednou do rozpravy. S přednostním právem - sice jsem tady pana kolegu Stanjuru viděl, ale teď tu není.

 

Poslanec Jan Skopeček: Já zareaguji na pana kolegu Volného. My jsme pro ten zákon nehlasovali ne proto, že bychom chtěli být rozpočtově neodpovědní, ale protože oproti původním plánům, oproti původní finanční ústavě, nad kterou debatovala a kterou připravovala pravicová vláda, se pod vaším perem z toho zákona stal cár papíru, byl vykastrován. To ukazuje i stávající dnešní den. Prostě prostou většinou jste schopni tento zákon změnit, zákon, který neobsahoval ani sankce za neodpovědné hospodaření, které tam byly původně napsány. Takže to, proč jsme to, pane kolego, nepodpořili, bylo z důvodu, že ten zákon byl pro nás příliš slabý, protože jste ho vaším perem vykastrovali.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nemám nikoho přihlášeného do rozpravy. Z místa se také nikdo nehlásí. Rozpravu končím.

Zeptám se na závěrečná slova. Paní ministryně? Pan senátor? Tak nejdříve pan senátor závěrečné slovo. Máte slovo, pane senátore.

 

Senátor Tomáš Goláň: Vážené kolegyně, vážení kolegové, opustím veškeré politické debaty. Opustím příští rok volby. Podívejme se na jednu věc. K dnešnímu dni máme zadlužení ve výši 30,8 % hrubého domácího produktu. Jsou v tom dluhy vašich vlád, předchozích vlád, je to prostě daná výše, o které vlastně nemáme proč diskutovat. Pokud schválíte tento zákon, dostaneme se na zadlužení ve výši 43 % hrubého domácího produktu. Je to navýšení o více než 30 %, protože je to navýšení o 12 % oproti stávajícímu stavu. To jsou ale procenta. Pojďme na absolutní čísla. Díky tomuhle zákonu se rozpočty propadnou o dalších 645 miliard v dalších letech. Letos budete schvalovat deficit 300 miliard. Tímto zákonem dovolíte dalších 645 miliard. To je dohromady 945 miliard. To se blíží 1 000 miliard, což je 1 bilion. Jeden bilion deficitu státního rozpočtu v roce 2026. To je jediné číslo, které vlastně hovoří o všem. O jeden bilion navýšíte deficit!

Já si myslím, že jste všichni velmi odpovědní, a při schvalování minulých rozpočtů jste to ukázali. A nemyslím si, že vám někdo tohle číslo řekl. Ale to číslo je pravdivé. Navíc si musíme uvědomit, že máme všichni obrovské štěstí, že máme ve výborné finanční kondici banky. Díky této výborné finanční kondici máme obrovskou naději, že naše hospodářství se velmi rychle rozběhne způsobem, ne jak jsme byli zvyklí předtím, ale o kterém jsme možná ani nesnili. To znamená, že pokud Ministerstvo financí má predikci, že už v příštím roce bude hospodářský růst, tak je to prostě dobrá zpráva. Ale já si myslím, že ta situace bude ještě lepší, protože naše ekonomika potřebuje jednu věc - potřebuje likviditu, potřebuje peníze. A tu likviditu tam nemá dávat stát, ale tu likviditu tam musí dát banky. A pokud máme ty banky v takové kondici, no tak ty banky nám tu likviditu zajistí. A když nám zajistí likviditu, tak nám zajistí hospodářský růst.

Proč potřebujeme dalších, dodatečných 645 miliard deficitu, když budeme mít hospodářský růst? Já si myslím, že je načase, abychom se o tomhle bavili za rok, ne teď na sedm let dopředu, a (ne)vytvořili tady další zadlužení ve výši jednoho bilionu korun. To je číslo, které tady doposud nikdo neřekl. Já vás prosím, abyste viděli za hranice svého mandátu, abyste viděli na budoucnost, na naše děti a na budoucí poslance, kterými klidně můžete být i vy a kteří si později budou trhat vlasy a budou říkat: Ježiš, to nám nikdo neřekl! Je to jeden bilion korun. Zvažte při svém hlasování tohle číslo, jakou má hodnotu, a jakou hodnotu má naše budoucnost. Naše budoucnost má hodnotu zadlužení jeden bilion korun? To si vůbec nemyslím.

Děkuji vám za pozornost a prosím vás, abyste tento návrh zamítli a připravili nový zákon a připravili ho podle pravidel a podle skutečného hospodářského růstu, který bude v příštím roce, nikoliv v době, kdy věštíme z křišťálové koule. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu senátorovi. Ptám se paní ministryně, jestli má zájem o závěrečné slovo. Ano. Závěrečné slovo místopředsedkyně vlády. Prosím.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, shrnu debatu, která tady probíhala. No, musím souhlasit s tím, že se z toho stala debata skutečně předvolební, místo abychom se drželi podstaty tohoto zákona a podstaty tohoto právního problému, protože o to tady běží, zda můžeme prostě rozvolnit fiskální pravidlo příští rok, nebo nemůžeme. Já a odborný aparát Ministerstva financí, potažmo vláda, která o tom hlasovala, říkáme nemůžeme, museli bychom konsolidovat, paní předsedkyně Národní rozpočtové rady, paní docentka Zamrazilová, které si vážím, a jsem vděčná za tu odbornou debatu, říká, že můžeme, takže toho se prosím držme.

K dočasnosti opatření. Já nesouhlasím s panem senátorem v žádném případě, protože Evropská komise rozvolnila dočasně fiskální rámec, aby mohlo dojít přechodně k odchylce od střednědobého rozpočtového cíle. Ale následná konsolidace, jak jsem uvedla, je již formou plně v souladu s evropskými pravidly. Nebo se snad někdo domnívá, že oddálíme strukturální zlom, další rok následně opět provedeme fatální škrt? Jak bychom to měli udělat? A nedotkne se to úrovně v této zemi? Nedotkne se to důchodů? Co to slibujete, pane poslanče Skopečku? Jak by se to nemohlo dotknout důchodů? A kdyby se jich to nedotklo, tak by se to dotklo valorizace. Vzpomeňme si, nechci vám připomínat prostě, co se stalo před deseti lety. Tehdy se konsolidovalo 110 mld. Teď bychom konsolidovali 150 mld. Tak prosím, buďte korektní. (V sále je silný hluk.)

Já bych chtěla ještě říct k tomu střednědobému, proč se týká problém, netýká jen letošního roku. České fiskální pravidlo je velmi tvrdé. Jeho únikové klauzule jsou přísné a vztaženy jsou pouze na rok, kdy dojde k nepříznivé situaci. Ministerstvo financí pod vedením dnešního premiéra, tehdy ministra financí Andreje Babiše, to takhle nechtělo. Poslalo do Poslanecké sněmovny závodního koně. Takového, jakého mají ve všech zemích EU. Nechala jsem si od stálého zastoupení zpracovat benchmark. Němci to mají tak, už v březnu rozvolnili své národní fiskální pravidlo, nastavili si konsolidaci na dvacet let a začnou v roce 2023. My říkáme, nastavíme to od příštího roku na sedm let, abychom se dostali ke stejnému strukturálnímu saldu, jako jsme měli před nástupem pandemie. To znamená, to je ten základní problém. Protože my jsme se dostali do naprosto bezprecedentní situace. A ten závodní kůň, kterého tam Andrej Babiš poslal, tak z Poslanecké sněmovny, tak jak jsem řekla v Senátu, vyšel velbloud. Velbloud, díky kterému jsme byli papežštější než papež.

Proto jsme tam, kde jsme. Proto potřebujeme rozvolnit prostě toto strukturální saldo. Protože tato mimořádná situace vyžaduje mimořádná řešení. Protože to, že jsme vypnuli většinu ekonomiky, bylo proto, abychom ochránili zdraví obyvatel.

Takže nelze očekávat, že umíme se vrátit příští rok na stejnou úroveň. Nelze to očekávat. Nebo jak se domníváte, že by tento schodek, za který budeme hlasovat dnes nebo zítra, já nevím, jak to je na programu, o novele státního rozpočtu se schodkem 300 mld. Máme 200 mld. Jak by se to mohlo nepromítnout do rozpočtu roku 2021 a následně dalších rozpočtových rámců?

Dále není pravda, že zákonný limit jsme prolomili před recesí. Zpřísnění střednědobého rozpočtového cíle z minus 1 % HDP na 0,75 nastává až pro rok 2020. Nikoliv pro rok 2019. Já mám tady tabulky od roku 2007, mohu vám ta strukturální salda přečíst. V roce 2019 platil střednědobý rozpočtový cíl minus 1 % HDP, který jsme dosáhli. Zde bych ráda upozornila na to, že ta jednorázová opatření samozřejmě se nám promítají až v roce 2020.

Padlo tady také, že Národní rozpočtová rada má posuzovat jednorázová přechodná opatření. Ano, ale nemůže je v žádném případě vetovat. A já si názoru Národní rozpočtové rady vždycky vážila.

Je také pravda, že nadměrné rozvolnění fiskálních pravidel by mohlo poškodit rating ČR. Proto také nastavujeme důvěryhodnou a zákonem danou jasnou strategii konsolidace. A opravdu se domníváme, že pokud se proškrtáme ke druhé recesi, tak budou chybět prostředky, protože propadnou příjmy a zvýší se sociální dávky? Tak zůstane rating? To se domníváme? Že když to uděláme tak, jak vy navrhujete, tak nám rating ratingových agentur zůstane? No já vám říkám, nezůstane. Prostě nezůstane.

K dluhu. Jasně. Zadlužení ČR nemůže být stejné, jako mají vyspělé ekonomiky. Ale zadlužení 42 %, které předpokládáme po zvýšení tohoto schodku, opět připomínám, že toto je očekávaný vrchol zadlužení, vrchol. Není v kontextu hloubky pandemie ani v mezinárodním kontextu nic dramatického, co by otřáslo trhy. Uvědomme si, že my jsme začínali makroekonomickou situací, kdy dluh státního rozpočtu byl 29 % HDP a na veřejných rozpočtech něco přes 30 % HDP a bylo to třetí nejnižší zadlužení v EU. Takže porovnejte si ta čísla, která tady máme.

A já říkám, že to nejde udělat bez zásahu do tohoto zákona. Bohužel ne. Bohužel ne. Protože ten zákon vyšel z této Poslanecké sněmovny, nebo respektive z té předcházející, v jiném volebním období, prostě v jiné struktuře, než ho tam Ministerstvo financí tehdy poslalo a než odpovídalo všem zemím EU, tak jak to oni mají nastaveno ve svých národních legislativách.

Co se týče krátkodobosti stimulace, tady si dovolím opět nesouhlasit s paní docentkou Zamrazilovou. Protože si nemyslím, že to takto můžeme chápat, jak ona říká. Ta je měřena rozvolněním strukturálního salda. To ale pro rok 2020 a návrhem vyššího strukturálního salda i pro rok 2021 znamená, že stimulace probíhá tento rok a příští rok. A navrhujeme, opět navrhuji, opět říkám, zcela transparentně a jasně definovanou konsolidaci. Opakuji, že minimálně o 30 mld. ročně. To bych chtěla ještě připomenout.

Já bych paní poslankyni Kovářové, tady jsem si udělala poznámku. Prostředky v přímé souvislosti s pandemií pominuly nutnost doplnit rezervy v systému zdravotnictví příští rok. A vsadím se, že všichni tady pro ten zákon zvednete ruku, který předloží někdy na programu, myslím, že dnes, pan ministr zdravotnictví. Jsou a budou vynakládány právě letos. Je to přes 20 mld., nějakých 21 nebo 22 mld. Čili to, co opakovaně uvádím ve svých úvodních slovech, je bezprecedentní propad příjmů. Opět opakuji, únikové klauzule ani jednorázová a přechodná opatření nelze na to vztahovat. Jde o právně teoretický problém. Takže de facto nejde ani tak o výdaje nové jako o udržení těch výdajů stávajících.

Já bych ráda ještě přece jenom připomněla, už se pokusím stručně, že ten zákon, o kterém se dnes bavíme, obsahuje fiskální pravidlo založené na strukturálním saldu, tedy na saldu veřejných financí očištěných od vlivu hospodářského cyklu a jednorázová a přechodná opatření. A z hodnoty tohoto salda jsou pak stanoveny závazné výdajové rámce pro státní rozpočet a státní fondy. Čili v odvozených mantinelech se následně vláda musí držet i při sestavování návrhu státního rozpočtu a jeho střednědobého výhledu. To znamená, že to uváděné stanovisko Národní rozpočtové rady říká, že současné znění zákona svým jednoprocentním limitem strukturálního deficitu fiskální prostor vlády neomezuje, protože zákon obsahuje dva instituty, jednorázová a přechodná opatření a takzvané únikové klauzule.

Bohužel ani jednu možnost nelze použít. Nedají se využít radou doporučované únikové klauzule, protože jsou uvedeny v § 10 odstavec 4 a týkají se pouze aktuálního roku. O tom je to celé. Že prostě mohou být využity pouze v tom aktuálním roce. My skutečně můžeme mít, jak řekl pan exministr Kalousek, v roce 2020 třeba 500 mld. schodek. Můžeme, ale nemůžeme podle stávajícího zákona to promítnout do roku 2021. Jak to tak asi máme udělat? Jak to asi tak máme udělat? To je o tom celé. O tom celé, jak. No jedině tak, že bychom seškrtali. Seškrtali, tu zkušenost tady už máme. Anebo navýšili daně. Chceme to? Já si myslím, že to nechceme.

Takže v podstatě ten nouzový stav a hospodářský pokles nejsou očekávány v příštím roce. Já předpokládám, že nikdo tady, věříme pevně tomu, že nic takového v příštím roce nebude. Což potvrdil jak výbor rozpočtové prognózy, tak jako Mezinárodní měnový fond. To znamená, že obě tyto instituce neočekávají, že by k poklesu ekonomiky mělo dojít v příštím roce.

Ano, máte pravdu, pane předsedo Kalousku, že v roce 2021 odhaduje makroekonomickou predikci Ministerstvo financí asi 3,1 %. Ale jdeme ze sklepa. Kdyby to bylo 3,1 a byl růst 2,1 v roce 2020, no tak to bych se zaradovala. Já jako první, jako ministryně financí. Ale jestliže máme teď odhad minus 5,6 % HDP, plus minus se shodujeme s Mezinárodním měnovým fondem, který říká pro ČR asi minus 6,5 % HDP, to je plus minus stejné, tak jdeme ze sklepa. Vy to dobře víte. Ze sklepa. Takže ta základna je někde úplně dole. Takže 3,1 určitě není žádná radostná zpráva, když půjdeme z takovýchto podmínek.

Takže já opakuji, není to žádný bianko šek pro vládu. Pominu-li skutečnost, že rozpočet stejně bude schvalovat tato Poslanecká sněmovna, ona bude rozhodovat o výdajích a o příjmech, tady se o ně budeme přít a budeme hádat. Takže si tady vlastně řekneme, co ano a co ne. A určitě si nemyslím, že bychom tam byli schopni najít škrty za 150 mld. Kde byste je tak asi hledali? (Trvalý hluk v sále.)

Takže důchody jste řekli, že musíme udržet, to se shodneme vzácně. Taky jste pro veškeré valorizace a zvyšování důchodů tady všichni unisono zvedali ruku. Asi nepropustíme učitele, asi neseškrtáme všechny státní úředníky na krajských hygienických stanicích, na úřadech práce, ale ani nakonec na té Finanční správě, která nám dneska procesuje Pětadvacítku a -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní ministryně, já vás na chvilku přeruším a požádám sněmovnu znovu o klid. Je tady nesmírný hluk a ti, kteří vedou debatu o něčem jiném, než je tisk 812 v legislativní nouzi, prosím, veďte ho v předsálí. I odtud je slyšet hluk, protože jsou otevřené dveře z důvodů hygienických. Ale prosím opravdu nechte toho, kdo má uděleno slovo, aby přednesl svůj projev. Děkuji. Pokračujte.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Já už budu brzy končit. To znamená, že asi nenajdete za 150 mld. škrtů. Nedivím se vám, já bych je taky nenašla, pokud nechceme naše občany, naše firmy frustrovat ještě více, než jsou frustrovaní teď. A proto potřebujeme tu novelu. Je to celé o právněteoretickém problému. Anebo škrtneme investice? To taky máme za sebou. To taky asi nechceme, když motorem ekonomiky musí být právě investice. A to investice nejen 20. století, ale i 21. století. Nebo propustíme vojáky, policisty, celníky, hasiče? Já si myslím, že to se shodneme, že určitě ne. My jsme dneska ve stavu státních úředníků téměř, téměř, na čísle 2 013 po těch úpravách, které jsme provedli v roce 2019 i 2020.

Bohužel se stalo v minulé Poslanecké sněmovně, že když se tento zákon projednával, tak se - jak použiji přísloví - vylila vanička i s dítětem, a kdyby se ten zákon tady prostě nevykastroval, kdyby zůstal v tom znění, jak ho předložil tehdejší ministr financí, kdyby zůstal tak, jak ho má většina zemí, pokud ne všechny, Evropské unie, tak jsme v podstatě dneska tento problém nemuseli řešit.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za závěrečné slovo paní místopředsedkyni vlády a ministryni financí Aleně Schillerová. Mám mimo rozpravu dvě přihlášky. Nejdříve pan předseda Kalousek, poté pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Nechci dlouho zdržovat, ale přece jenom ten povzdech paní ministryně, kdyby se tady ten zákon nevykastroval... Proboha, komu ten povzdech adresujete, paní ministryně? Vždyť jste tady měli většinu. Já můžu vzdychat, že kdyby se neschválil zákon o státní službě v té podobě, ve které se schválil, no tak nemohli sedět estébáci ve vládě a spousta věcí mohla být jinak. Ale to já jsem měl menšinu tenkrát. Ale vy jste měli většinu. Tak na co si můžete stěžovat, že ten zákon byl upraven ve vaší vládní většině. Ale o tom jsem mluvit nechtěl, s tím jsem se nehlásil.

Já jsem se chtěl přihlásit ne proto, abych argumentoval o tom, jestli má, nebo nemá v době růstového cyklu dělat tříprocentní deficity, ať už jdeme ze sklepa, nebo z prvního patra. Prostě procyklické zadlužování je škodlivé. Ale prostě tuhle debatu bychom tady vedli až do večera, já v ní nechci pokračovat.

Mám prosbu týkající se vašich neustálých výzev, jak máme táhnout za jeden provaz. My jsme k tomu, jak sami vidíte, velmi často připraveni, protože akceptujeme legislativní nouzi, schvalujeme opatření vlády, která pokládáme za rozumná. Ale tohle je naprosto kontroverzní zákon, který, byť se bytostně týká Národní rozpočtové rady - protože koneckonců on byl schválen na základě stejného závazku, na základě kterého byla zřízena i rozpočtová rada. Fiskálkompakt chce, abychom měli zákon o rozpočtové odpovědnosti a abychom měli Národní rozpočtovou radu. Obojí se stalo. A tenhle návrh je v naprosto zásadním rozporu s Národní rozpočtovou radou, o jejímž respektu a úctě se tady všichni shodujeme. Je v zásadním rozporu i se stanoviskem Senátu. Senát ten návrh odmítl ne o hlas nebo o dva hlasy. Senát ten návrh odmítl v poměru devět ku jedné, 33 hlasů hlasovalo proti, 3 hlasy ho podpořily. To znamená, dvě významné instituce, Senát i Národní rozpočtová rada, pokládají tento návrh za škodlivý pro Českou republiku.

Opravdu si to táhnutí za jeden provaz, dámy a pánové, představujete tak, že přestože obě dvě tyhle instituce zcela jednoznačně argumentačně nepoliticky zdůvodňují, proč jsou přesvědčeny, že ten zákon poškodí Českou republiku, tak vy chcete táhnout za jeden provaz tak, že si to stejně o jeden nebo dva hlasy prosadíte? To není táhnutí za jeden provaz. To je jenom zpupnost a arogance! A já vás velmi prosím, abyste se jí nedopustili.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To bylo vystoupení mimo rozpravu pana předsedy Kalouska, nyní pan předseda Stanjura. Eviduji i žádost paní předsedkyně Národní rozpočtové rady, ale vzhledem k tomu, že jsme mimo rozpravu, tak jí nemůžu udělit slovo. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane místopředsedo, můžeme, pokud o tom rozhodne Sněmovna, a já na konci svého vystoupení ten procedurální návrh podám a rozhodneme hlasováním. Mně to přijde korektní, protože kdyby paní ministryně vystoupila v rámci rozpravy, tak by paní předsedkyně mohla reagovat. Takhle jako nemůže, není to fér.

Nicméně já bych chtěl reagovat na vystoupení paní ministryně a chci ukázat na ty pasáže, kdy si protiřečila. Já si paní docentky Zamrazilové nesmírně vážím, nesmírně si vážím a oceňuji odbornost Národní rozpočtové rady. Ale když má náhodou Národní rozpočtová rada jiný odborný názor než já, tak se na mě nezlobte, bude po mém. Kde je ta úcta a ten respekt k té odbornosti? Nikde. Paní ministryně nám řekla: já si jich vážím, oni jsou skvělí, ale když se mnou nesouhlasí, tak prostě bude po mém. Takové to oblíbené - mně se to taky líbí - oblíbené politické vyjednávání: když budete se mnou souhlasit, tak se určitě dohodneme. To je docela dobré, ale úplně to nefunguje.

Paní ministryně opakovaně použila příměr, takový karikovaný, který používá velmi často pan předseda Kalousek, že na začátku je kůň a na konci je velbloud. Tak jsem si dal tu práci a podíval jsem se do minulého volebního období na ten sněmovní tisk, jaké byly pozměňovací návrhy, co bylo přijato a co přijato nebylo. Ano, já jsem měl mnoho pozměňovacích návrhů, ale ta většina je odmítla. Ten tisk je v zásadě identický s tím koněm, kterého sem poslal Andrej Babiš. Jenom paní ministryně to zřejmě nepozná a toho koně, kterého sem poslal Andrej Babiš, označuje za velblouda.

Já tomu nerozumím. Kdo mi nevěří, podívejte se do tisku, sněmovní tisky na webu, dejte jiné funkční volební období Sněmovny, minulé, najděte si ty dva tisky, jak ten ústavní zákon, tak ten jednoduchý. Nic jsme tam nezměnili, respektive nic jste tam vy nezměnili, co jste měli většinu. My jsme pro to nehlasovali. To znamená, my jsme usilovali, aby ten zákon byl ústavní. Odmítli jste podanou ruku od opozice. A stalo se přesně to, před čím jsme varovali. Jakákoliv vládní většina si ten zákon kdykoliv ohne, když bude potřebovat něco udělat.

A ta ústavní většina tam měla logiku, protože pak by existovala skutečně širší politická shoda. Nepamatuji si českou vládu, která měla ústavní většinu, možná se pletu, ale nepamatuji si vládu, která měla ústavní většinu, navíc v obou komorách. To prostě nebylo a nebude pravděpodobně, protože máme pestré politické spektrum. A k tomu to mělo sloužit.

Ano, mohou nastat situace, kdy se vláda s opozicí, kterákoli vláda s kteroukoli opozicí domluví, že je potřeba pravidla změnit. Takže žádná Sněmovna nezměnila koně Andreje Babiše na velblouda Aleny Schillerové. Je to pořád stejné zvíře. Někomu je sympatičtější kůň, někomu velbloud, to je jedno, ale je to pořád stejné zvíře, když budu používat příměry paní ministryně. A pokud ho někdo změnil, tak v péči poslanců ANO, ČSSD - a taky KDU, to si řekněme poctivě, jaká byla minulá vládní většina. Takže paní ministryně si cení odbornosti Národní rozpočtové rady, ale na její odborné názory kašle. Koně Andreje Babiše označuje za velblouda, protože se jí to hodí. A straší lidi. Straší lidi.

Navíc je to flagrantní porušení stavu legislativní nouze. Já bych pochopil, kdybychom měli čísla za červen nebo červenec, za prvé, jak se plní rozpočet. Budeme mnohem moudřejší, budou přesnější prognózy na příští rok, abychom se k tomu vrátili v normálním legislativním procesu.

Ne, tady možná odborný aparát, to já nevím, jestli paní ministryně si troufá své odborné znalosti porovnávat s odbornými znalostmi členů Národní ekonomické rady, já ne. Já jsem si jenom vzpomněl, že jsme onehdy prodloužili mandát panu profesoru Pavlovi ve velké shodě v Poslanecké sněmovně. Ten taky s tím návrhem zákona nesouhlasí. Tak proč jste pro něj hlasovali, vy z hnutí ANO? Když podle paní ministryně není odborně kompetentní, aby posoudil takový klíčový zákon, který patří do kompetence resp. posuzování Národní rozpočtové rady? Ano, jasně že nemá veto, to je logické, politici rozhodují. Ale k tomu mimo jiné nám slouží nezávislé expertní orgány.

Já už si nepamatuji, jestli jste si zatleskali po schválení koně velblouda, už se nepamatuji, ale na všechna rizika došlo. Ve všem, co jsme říkali, jsme měli pravdu. Ale klíčové je, že ten zákon nepotřebujeme. To je nejdůležitější.

Paní ministryně nezareagovala na slova pana senátora o jednom bilionu korun. Já jsem myslel, že to bude klíčová polemika o tom čísle. To znamená, že to číslo je pravdivé, jinak by paní ministryně s tím číslem polemizovala. Nepolemizovala. Takže číslo, které nám řekl pan senátor, je prostě pravdivé. A jediné, co můžeme dneska zodpovědně udělat, zamítnout tento nový zákon, klidně začít vést politickou debatu, počkat si na čísla z dalších měsíců, pak se k tomu v klidu vrátit a pokud možno najít širší politickou shodu. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní stále mimo rozpravu pan poslanec Bartošek. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Já jsem se přihlásil s tím, aby paní docentka mohla zareagovat. Protože v závěrečné řeči paní ministryně ji několikrát zmínila, považuji za slušné, aby na to mohl člověk, který je v projevu zmiňován, adekvátně reagovat.

Tedy dávám procedurální návrh, aby paní docentka nyní mohla vystoupit. V případě, že tento procedurální návrh neprojde, tak vás žádám, milí ministři, o odvahu a statečnost, aby někdo z vás vystoupil, a tím pádem otevřel rozpravu a slušně ve vztahu k dámě jí umožnil, aby mohla vystoupit. Jedná se o obyčejnou lidskou slušnost. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Je tu procedurální návrh, aby paní docentka Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady, vystoupila mimo rozpravu. Rozhodneme v hlasování číslo padesát čtyři. Všechny vás odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Zagonguji, protože jsem část kolegů a kolegyň požádal, aby diskuse vedli v předsálí.

 

Jakmile se ustálí počet přihlášených, tak spustím hlasování číslo 54 a zeptám se, kdo souhlasí, aby předsedkyně Národní rozpočtové rady vystoupila ještě mimo rozpravu. (Hluk v sále.)

Zahájil jsem hlasování 54, ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 54, z přítomných 182, pro 94, proti 5, návrh byl přijat. (Potlesk, hluk a neklid v sále.)

 

Prosím sněmovnu o klid! Jsme mimo rozpravu a z rozhodnutí sněmovny podle usnesení slovo má uděleno předsedkyně Národní rozpočtové rady docentka Zamrazilová. A znovu žádám sněmovnu o klid! Paní docentko, ještě posečkejte! Opravdu žádám kolegy a kolegyně, aby v té diskusi, pokud ji vedou k něčemu jinému, než je 812, aby ji vedli v předsálí! Děkuji. Máte slovo.

 

Předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová Velice děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, já vím, že jste rozhodnuti, a nechci vás zdržovat. Vím, že šance přiklonit se k našemu názoru není velká, ale musím udělat maximum pro to, abych dostála své zodpovědnosti a prohrála ten boj čestně.

Jenom technicky. Víme, že nelze použít únikové klauzule. Víme to, že pro příští rok únikové klauzule nelze použít. Pro rok 2021 doporučujeme využít stávající prostor strukturálního schodku ve výši zhruba 100 mld. korun a k tomu doplnit jednorázová opatření. Jednorázová mají ten charakter, že jsou omezena v čase a nejdou opakovat a jsou de facto účelová. Podle rozpočtových pravidel je navíc skutečně možno s rozpočtem pracovat na výdajové i příjmové straně ještě v srpnu. A v srpnu už budeme všichni moudřejší.

Já bych pochopila, kdyby požadavek strukturálního deficitu pro rok 2021 býval byl navýšen dejme tomu na 2 %, pro rok 2022 na 1,5 a ta konsolidace by byla kratší. Asi by ta debata byla trochu jinde.

Pak chci ještě říct, že to evropské pravidlo je tvrdší než naše pravidlo. Naše domácí pravidlo je prosím měkčí. A ze zastoupení Evropské komise mám opakované dotazy, co se to u nás děje a jakým způsobem s tím zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Kdo mě zná, tak ví, že já sama bych se na evropské instituce nikdy rozhodně neobracela. (V sále je hlučno.)

A teď ještě dokončím poslední větu s tím velbloudem. Možná, že je to velbloud. Jsou mu teprve tři roky a docela pěkně se nám rozchodil. Prosím, zvažte, zda ho ochromíte. Děkuji. (Dlouhý potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A protože byla ukončena rozprava a nikdo s přednostním právem se už nehlásí (předsedající hovoří za trvajícího potlesku), budeme hlasovat. A nejprve postup podle § 97 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Protože návrh byl zamítnut v Senátu, tak je třeba nastavit 101. Nejde o změnu, ale o návrh zamítnutý Senátem. A je nastaveno.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění zákona č. 277/2019 Sb., podle sněmovního tisku 812/3."

Zahájil jsem hlasování číslo 55 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 55, z přítomných 187 pro 101 poslanec, proti 83. Návrh byl přijat. Konstatuji, že zákon byl přijat.

 

Děkuji paní ministryni financí, děkuji panu senátorovi, končím bod číslo 11.

Pokračovat budeme bodem číslo

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.