(23.30 hodin)
(pokračuje Rakušan)
A vy jste tady říkali, jak jsme na tom dobře v rámci jednotlivých zemí. No zaplať pánbůh, jsme na tom dobře, co se té epidemiologické situace týče, protože také lidé byli velmi ukáznění. Lidé na městech a obcích ve chvíli, kdy nebyly žádné pomůcky, si je sami šili, obstarávali, byla tady obrovská solidarita mezi lidmi v celé České republice. Ale ano, samozřejmě, ta restriktivní opatření na začátku, se kterými vláda přišla, a to říkám zcela otevřeně, byla namístě. My jsme je také podporovali a v této Sněmovně jsme vám je odsouhlasili. Ale pokud se bavíte o scénářích uvolňování, pak nám ty scénáře dejte. Dejte nám je v nějaké míře podrobnosti s daty a modely, jak se to bude vyvíjet.
A potom poukazujete na ty jiné země, jak jste lepší. Víte, co řekla německá kancléřka jako první větu? Každé opatření, které provedeme, vám budeme vysvětlovat. Musíme být otevření a transparentní, aby lidé vzali ta naše opatření za vlastní a byli schopni se s nimi ztotožnit a cítili jejich dočasnost. - A to se prostě tady neděje. Nezlobte se, přece nemůžeme nevidět, že vláda v mnoha věcech postupovala velmi chaoticky a v některých věcech prostě není schopna ani ty své dosavadní kroky vysvětlit. Prostě ty hobby markety například se tady nikdy nevysvětlily, jestli to byl úlet, nebo co se to tady prostě dělo. A teď nám tady řeknete, pane ministře, že máte scénáře, ale že nám je dneska ještě neřeknete. No tak na to jsme tady čekali do půl dvanácté? Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní jsou tady faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Hájek, poté pan poslanec Třešňák. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Josef Hájek: Dobrý večer. Já se omlouvám, ale já už jsem to nevydržel. Tady hovořili dva teoretici, já se pořád považuji za praktika. Já jsem byl vedoucí likvidace havárie na šachtě, která měla 5 tisíc lidí. A pokud jsem byl vedoucí likvidace havárie, tak jsem měl jediný úkol - tu havárii zlikvidovat. A nikdo mi do toho nesměl mluvit! Nikdo! Ani ředitel. Já jako vedoucí likvidace havárie jsem si mohl pozvat odbornou komisi, poradní komisi. Samozřejmě se mě ředitel ptal: kdy to uhasíš, ten požár? Já jsem řekl: mám deset variant, řediteli, ale ten důl je nevyzpytatelný, je to souboj s přírodou. Já mám vizi, já mám plán, ale já ti neřeknu, jestli to bude dneska, zítra, pozítří... Fungovala havarijní komise, která každý den, každou směnu dávala příkaz, který reagoval na tu situaci, která se vyvíjela. A buď ten vývoj byl pozitivní, tak jsme mohli diskutovat nad tím, kdy ty horníky pustíme částečně do dolů, anebo byl negativní, kdy jsem řekl bohužel, musíme to posunout.
A ta situace je dneska stejná, akorát že ta vláda neřeší 5 tisíc horníků jak já, ale 10 milionů obyvatel. Takže prostě pokud chcete nějaké grafy, tak samozřejmě vláda vám může dávat stovky grafů, ale samozřejmě nejsme izolovaná země, my sousedíme s řadou zemí. A vidíte sami dneska v Domažlicku, které je blízko německých hranic, jaká tam je situace. Takže v této chvíli se mi to zdá z vaší strany naprosto nekorektní, abyste tady tlačili na vládu a tlačili ji do nějakých dat a termínů. Já si myslím, že vláda nedělá úplně bez chyb, ale prostě z tohohle pohledu je třeba k tomu přistupovat metodou dopředu, dozadu, podle vývoje. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Třešňák, poté pan poslanec Bartoš s faktickými poznámkami. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Třešňák: Pěknou téměř půlnoc. Já jsem původně svou faktickou poznámkou chtěl pouze doplnit výstup pana předsedy Rakušana, bohužel teď v tom kontextu výstupu pana kolegy Hájka, že když se kácí les, lítají třísky, aspoň takhle to pro mě vyznělo, to bude poněkud těžší.
Já jsem chtěl pouze dvě věci, a skutečně praktické. Tedy ta první, trochu v obecné rovině, jenom takovou poznámku. 14. 4., to bylo tuším v úterý večer, vláda představila ten pětifázový plán uvolňování, což asi plno občanů naplnilo optimismem. I nás, protože kdo by si nepřál rychlejší uvolňování, aby následně ve středu patnáctého ráno Ministerstvo zdravotnictví mělo tiskovou konferenci, kde to už zaobalilo do jakési skepse.
Ale o tom jsem mluvit nechtěl, já jsem chtěl skutečně tu praktickou poznámku a ta se týkala těch škol.
Já jsem si zrovna přečetl shodou okolností před chvílí e-mail od manželky, který mi přeposlala, kde se třídní učitelka ptá rodičů, kteří rodiče si přejí, aby jejich děti přišly do školy. A já bych skutečně nechtěl být v kůži těch třídních učitelů, ředitelů nebo i zřizovatelů na těch obcích, protože ti se musí rozhodnout, pokud se jim sejde třicet odpovědí, že chtějí rodiče, aby jejich děti přišly do té školy. Tuhle obavu už zde vyjádřil pan předseda Rakušan. Já si myslím, že to řešitelné je. Pokud teď nebudou chodit druhé stupně, mohou využít kapacitu tříd a kapacitu personální těch druhých stupňů - nicméně to nikde nezaznělo. A pan ministr školství zde dnes není přítomen, tak tu kanonádu odnese pan vicepremiér. Uznávám, ale myslím, že Ministerstvo školství by na to mělo dát minimálně nějaký metodický pokyn, jak k tomu mají zřizovatelé a ředitelé škol přistupovat.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Bartoš svoji poznámku stáhl, takže nyní paní poslankyně Kovářová, připraví se pan poslanec Kasal, s faktickými poznámkami... Takže v tom případě pan poslanec Kasal, paní poslankyně stáhla. Prosím.
Poslanec David Kasal: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já bych zkusil odpovědět panu kolegovi Třešňákovi. Tam narážíte na řadu věcí, které jsou. Bylo to tady zmíněno. Jednak základní jsou epidemiologická data, která se měnila. Můžu vám říct, že když jsme to připravovali v nemocnici, tak jsme reagovali ze dne na den. Ze dne na den jsme upravovali, kolik budeme mít volných postelí, kde budeme pacienty přesouvat, nebo jestli budeme mít jedno celé patro volné. A museli jsme to měnit ze dne na den. A po dvou dnech se to měnilo. A tím, že jsme měli třeba dva týmy, tak ty když přišly za dva tři dny do práce, tak ty základní informace byly úplně jiné a museli jsme to zvládnout.
A teď se vrátím k těm školákům. Já sám jsem říkal, protože jsem v jedné komisi, že aby se spustilo zdravotnictví, to je rozvolňování, tak je potřeba, protože v těch nemocnicích jsou mladí lékaři a mladé sestry, pokud nebudou otevřené školky a školy, tak ti lékaři tam nepůjdou. Ve dvou konkrétních nemocnicích je dvacet procent lidí, kteří jsou buď v karanténě, v OČR, nebo na PN. A v tu chvíli tam nebudou moct poskytovat tu péči. A teď zase, aby mohli ti kantoři učit, tak teď jste právě říkal, za jakých okolností. Samozřejmě že nikdo nemůže nařídit, jak to v tuhle chvíli bude. Učitel nemůže vybírat podle toho, kdo má jakou nemoc, protože k tomu nemá zákonné opodstatnění. Takže je to fakt velký problém a není to celostátní. Není to fakt úplně jednoduché nastínit a říct co a jak. A berme, že jsou kantoři starší, můžou mít nějaké riziko, tak jaká bude ochrana jejich? Takže ono to fakt souvisí všechno se vším a jsou to kroky, na které nikdo nemusí ani myslet.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní s faktickými poznámkami pan poslanec Rakušan, poté pan poslanec Bartoš, poté pan poslanec Čižinský. Prosím.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji. Já opravdu jenom krátce, vaším prostřednictvím, k panu kolegovi Hájkovi. Prosím, nechme tady těch poznámek, jako my staří, co máme zkušenosti, vy mladí, co nemáte zkušenosti. To sem opravdu nepatří. Já jsem skutečně neřídil záchranný tým horníků při závalu, řídil jsem okresní krizový štáb při povodních. Aby lidé měli nějaký komfort, tak jsme je prostě transparentně a otevřeně informovali. Takže takové to zkušení, nezkušení, a vy, kteří o tom životě nic nevíte - prosím nechme toho, to sem nepatří. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan poslanec Bartoš dvě minuty.
Poslanec Ivan Bartoš: Poslední faktickou. Jsme v 21. století. V roce 1970 začala éra tzv. informační společnosti. Já vím, že to do Čech došlo až později, prodají se tady 3 miliony mobilních telefonů. Když vy si pustíte internet, tak to ukáže reklamu, která je určena přesně pro vás, abyste jel na zájezd. Rozhodování na úrovni státu, to není praktická věc. Vy také víte, jaký je postup, když vám někde třeba začne téct krev nebo když ten pacient kolabuje. Stejně tak jako vy jste věděl, co máte v tu danou chvíli dělat. Prostě země, ekonomika... ***