(12.00 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Stejně jako je důležité, aby lidé dodržovali jednotlivá opatření, tak je strašně důležité, aby vláda nehazardovala s důvěrou, kterou jí lidé dávají. A musím ocenit to, že byť mnoho důvodů k té důvěře v posledních týdnech už není, tak se lidé stále chovají velmi zodpovědně. Ale i lidem logicky dochází trpělivost. Oni se ptají a chtějí vědět, proč vláda rozhodla, že můžou být otevřeny například prodejny s koly a hobbymarkety už před Velikonocemi, ale některé další, které mají mnohem snadnější možnost omezení počtu nakupujících, některé další obchody, neotevřely. Lidé se ptají na detaily. Detaily provádění jednotlivých opatření. A bohužel k tomu celá řada odpovědí zase chybí. Myslím, že bychom s touto důvěrou hazardovat rozhodně neměli.
Jedna z těch našich klíčových podmínek už při minulém řešení prodlužování nouzového stavu byla strategie, jak vláda chce postupovat dál. Jakýsi plán. Opakovalo se to tady v mnoha příspěvcích. Všichni jsme se upínali k tomu, že dostaneme lepší informace, které budou vycházet ze scénářů. Nějaké náznaky scénářů sice v tom dnešním materiálu už jsou. Děkuji za to, aspoň něco. Ale chybí tam zcela jednoznačně i snaha vysvětlit lidem a nám jako zákonodárcům, kteří o tom máme rozhodnout, jak budou řešeny případné vývoje těch scénářů. To znamená, kdy se případně zase sáhne k brzdě, co se bude dít, když se bude naplňovat ten scénář, který je vnímán jako nejčernější. Jaká opatření? A zase se vracím na začátek. Jaká konkrétní opatření budou muset být znovu aktivována a přijímána, třeba i z těch, která už byla uvolněna a zrušena. Tady tento plán by měl být poskytnut, jinak nelze odpovědně rozhodnout o prodloužení nouzového stavu.
Víte, ta debata je tady často spíše takovými monology. My od jednotlivých ministrů slyšíme příspěvek, ale pak už reakce na naše dotazy a celou řadu konkrétních připomínek nezazní. A já tady tímto žádám o zodpovídání těch dotazů, které tady klademe. Na minulé schůzi, která řešila nouzový stav, tomu tak nebylo, tak pevně doufám, že tentokrát vláda už nebude strkat hlavu do písku a hrát s námi tuto hru na schovávanou a že jednotliví ministři dotazy zodpovědí. Že budeme vědět, jaký je plán dalšího nákupu ochranných pomůcek, když případně bude zrušen centrální nákup. Že budeme vědět, jak se budou chránit rizikové skupiny. Že budeme vědět, jak se bude trasovat a jak se bude testovat. Že budeme mít informaci o tom, jaký bude režim na hranicích, že se nebudeme dozvídat od jednoho ministra nebo od náměstka, že se plánují cesty alespoň do některých zemí, jako je Chorvatsko a dále, ale že budeme mít konkrétní informace o tom, jaké budou další kroky i v této oblasti.
Víte, tu důvěru je těžko získat, když premiér ve svých rozhovorech často lže a uvádí nepravdy. Jedna ze základních, ze které byl zcela nedávno usvědčen, je, když tvrdil ve svém rozhovoru pro Blesk, že má na stole konkrétní data, podle kterých se rozhoduje o uvolňování jednotlivých opatření a nastartování jednotlivých provozoven. Když po něm chtěli novináři tato data a chtěli ty podklady mít, tak je Úřad vlády nebyl schopen vydat. Je tedy zcela jasné, že se tady dost často operuje, a není to jediný případ, ale toto uvádím jenom jako příklad, dost často operuje s tím, že data existují, že data jsou k dispozici, ale pak se následně dozvíme, že to není pravda.
A jedna z těch velkých obav, kterou má celá řada podnikatelů, je, že byť tady řešíme řadu pomocí, které jsou státem už dneska... buď tedy už jsme je protlačili. Opozice často přicházela s těmi návrhy ještě dříve než vláda. Takže lidé budou mít opravdu nárok na nějakou náhradu svých škod. Těch škod vzniklo obrovské množství a samozřejmě jsme si vědomi toho, že nelze saturovat nebo nelze jakýmkoliv způsobem nahradit zisky, které ušly firmám. Proto rovnou říkám, že pokud tady bude někdo operovat s tím, že opozice chce, aby byly v tu chvíli sanovány i zisky, tak je to nesmysl. To si uvědomujeme, že možné není.
Ale co je možné, je dát lidem větší jistotu v tom, že se opravdu dočkají náhrady škod, a to v případě mnoha živností a firem jsou škody opravdu nemalé. TOP 09 tady opakovaně přichází s návrhy, jak pomoci přímou kompenzací za náhradu jednoho z nejvyšších fixních nákladů, které většina firem a podnikatelů má, a to jsou nájmy. Přišli jsme s několika variantami, kompromisními variantami. Prosazovali jsme tady různou míru této náhrady, která by pomohla firmám se udržet při životě a otevřít i poté, co skončí ta nejhorší fáze krize. Bohužel vládní strany ani na jeden z těchto návrhů nekývly a nepodpořily jej.
Proto si myslím, že by mělo být minimem, a my se to budeme stále snažit prosadit, ale přesto by mělo být minimem od vlády, že připraví speciální odškodňovací zákon. Tento zákon by měl přinést jistotu lidem, že opravdu budou mít možnost si o nějakou kompenzaci požádat. Tento zákon vychází z takové předlohy, kterou už tady známe z minulosti, a to je zákon č. 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou. Tehdy se jednalo o povodně. Určitě není zájmem nás všech, abychom tady některé sektory úplně položili na lopatky a abychom je nechali zcela vykrvácet. Zatím se tak ale bohužel kvůli nedostatečné pomoci děje. A pokud je jedna z těch pomocí i půjčka, která je krytá státem, těmto subjektům odmítána, protože se banky obávají toho, že ty subjekty stejně zkrachují, pak je tady možnost vnést do tohoto procesu větší jistotu, protože takovýto zákon - a já neříkám vládě, jak ho konkrétně má specifikovat, co se týče míry té pomoci, to skutečně nechávám na ní, ať sama stanoví - tak takovýto zákon by vnesl skutečně jistotu mezi podnikatele, že mají na něco nárok.
Oni se sice budou moci soudit, podle krizového zákona skutečně mají nárok na škody, ale těch soudních sporů bude tak velké množství, tolik tisíc, že by zahltily justici na mnoho let. A pokud bychom to neřešili formou právě jasného konkrétního zákona, který by odškodňoval ty škody způsobené koronakrizí, tak se tady sice možná někteří spravedlnosti po mnoha letech dočkají, ale toho už se skutečně nenajedí, to už bude pozdě a budou své podniky dávno mít zkrachované.
Myslím, že to je minimum, které bychom dnes měli žádat při prodloužení nouzového stavu k tomu, abychom vůbec byli schopni podpořit vládu v tomto jejím záměru. Proto navrhuji doprovodné usnesení k dnešnímu usnesení, kde vládě Poslanecká sněmovna uloží, aby v termínu do 30. května 2020 předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým bude stanoveno právo fyzických a právnických osob na náhradu škody způsobenou jim v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními přijatými vládou podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, tedy krizový zákon, a mimořádnými opatřeními přijatými Ministerstvem zdravotnictví podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů v souvislosti s řešením krizové situace způsobené epidemií koronaviru SARS-CoV-2 na území České republiky. Je to natolik obecné, ale zároveň to tedy dává takovou jistotu firmám, ale i fyzickým osobám, podnikatelům, že by mělo opravdu stačit na to, aby mnoho z nich zvážilo, jestli budou uplatňovat své nároky skrz soudní spory.***