(16.10 hodin)
(pokračuje Zahradník)
A poslední věc ještě. V rámci toho rozvolňování, budeme o tom mluvit v bodě 3, zmiňujete spoustu věcí, otvíráte hobbymarkety, pouštíme lidi do posiloven, pomalu na hřiště - a pořád nikdo neříká nic o školách. Kolega Birke zmiňoval, že neví, jak otevře svoje školy, jejichž je zřizovatelem jako starosta obce. Ty děti jsou doma. Jejich návyky se pomalu rozpouštějí. Zvyk vstávat v šest ráno, vydat se do školy, kde musí být v osm, odpoledne si sednout, dělat nějaké úkoly se postupně rozplývá. Ony stávají v devět, v deset. Jistě, pak mají UčíTelku, mají úkoly, možná mají nějaké i videokonference. Ale ten základní návyk vedoucí žáky k pracovitosti, k vědomí povinnosti, se tedy bohužel vytrácí.
Čili jedna věc, chtěl bych i na toto upozornit, abychom si toho byli vědomi. A pak je tady věc další, která se netýká všech studentů, ale jenom asi sta tisíce, necelých sto tisíc se hlásí na přijímačky na střední školy. A podobný počet čeká, jaké budou termíny maturit. Mně se někdy zdá, že si ta vláda z nich dělá legraci. Prostě pan ministr řekl: Když všechno dobře půjde, tak ty přijímací zkoušky budou někdy v červnu. Už měly být. Už předminulý týden měli tito uchazeči mít zkoušky za sebou. Není tomu tak. Mnozí z nich se velmi intenzivně učí. Já vím, že ne všichni. Některé školy by byly nejradši, kdyby žádné přijímačky nebyly. Ony stejně v tom prvním kole nenaplní plnou kapacitu. Zůstane tam volno pro další kola. Ale přesto jsou školy, kde ta příprava je nezbytná, kde roztřídění podle prospěchu možné není, protože všichni uchazeči mají pomalu samé jedničky.
Takže tady musím říct, že stanovení termínu přijímacích zkoušek a maturit je věc, na kterou bych se velmi, velmi intenzivně obracel na pana ministra školství, aby zvážil všechny okolnosti a ty zkoušky co nejdřív vyhlásil. Je jedno, jestli budou koncem května, nebo začátkem června, ale ať už to prostě vyhlásí, aby se jak ti maturanti, tak ti uchazeči mohli připravovat s nějakým cílem.
Ještě se k tomu jednou vyjádřím, protože jsem přihlášený v tom bodě 3, uvolňování opatření, do diskuze. A tam pak bych si dovolil nějak aspoň stručně předložit způsob, jakým by to bylo možné udělat. V tuhle chvíli vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Dominika Feriho a připraví se pan poslanec Martin Kupka. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.
Poslanec Dominik Feri: Pane místopředsedo, velmi děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přítomní členové vlády, já se pokusím být zajímavější, než telefon paní ministryně Schillerové, ale to bych musel udělat salto dozadu. (Ministryně Schillerová z vládní lavice: Já pracuji.) Já také pracuji, ale měla byste mě u toho poslouchat. A dovolím si zrekapitulovat trochu, co tu opozice namítá už poměrně dlouhou dobu a na co zkrátka nebylo bráno ohledu.
Já jsem tu minule říkal: Milá vládo, to neděláte dobře s těmi opatřeními. To skutečně neděláte dobře. Na soudy už napadla podání a vy to prohrajete. A skutečně, vláda to prohrála. Možná teď se pokusí, nebo už podala kasačku k Nejvyššímu správnímu soudu, ale ta opatření obecné povahy byla zrušena. Jistě, můžu se poplácat po rameni: Měl jsi pravdu, Dominiku. Ale k čemu mi to je?
Teď se zkusím vyjádřit ještě k něčemu jinému a dám vládě, doufám, dobrou radu. Vládo, prosím, přijďte proaktivně s odškodňovacím zákonem nebo s odškodňovacím mechanismem. Pokud se toto nestane, tak nejenže budete čelit tisícům žalob od podnikatelů, ale - samozřejmě část vyhrajete, část prohrajete - ale významně narušíte společenský smír. To je jedna věc.
Další věc, ke které bych se chtěl dostat, tak je, a to už myslím si, můžu teď dovolit říci, že to, co vláda měsíc a půl předvádí, tak je totální komunikační chaos. Naprosto nezvládnutá komunikace vlády ohrožuje veškeré fungování našeho státu a má to i významné ekonomické dopady. Ten komunikační chaos začal už ve chvíli, kdy se vláda rozhodla vydávat ta opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví a ne podle krizového stavu. Protože v tu chvíli rozsekla nouzový stav a ta opatření. To znamená, že si lidé, kteří na rozdíl od nás nepracují neustále nad právem, nad právními předpisy, spojili tyto dvě věci dohromady. A najednou, když se řeší prodloužení nouzového stavu, tak se část veřejnosti domnívá, že to znamená, že všechna ta opatření se prodlužují. Proč to vláda nevysvětlila? No, protože vláda si počínala jako pohádková saň, která má velké množství hlav, které ale nešlehají plameny, ale opatření, kdy jedna hlava šlehne jedno opatření, další hlava to zase popře, další šlehne další opatření, a vytváří jenom další a další chaos. Namísto toho, aby vysvětlila, že ta opatření jsou něco jiného než nouzový stav, a aby se nestalo, že jeden den představí jeden ministr plán rozvolňování opatření, aby následně to celé zaniklo tím, že se prodlužuje nouzový stav. Totálně nezvládnutá komunikace. Takových případů najdeme velké množství.
A jak je proboha v právním státě, v demokratickém právním státě možné, že v sedm večer se zveřejní nějaké vládní rozhodnutí, které nabývá účinnosti o půlnoci? Tím mluvím o znovuzavedení modrých zón. Proboha, vždyť právo má být předvídatelné! Mně psali lidé, že přece... jako jestli to o půlnoci se znovu navrátí ty modré zóny, já si nemůžu ani vyřídit tu parkovačku, protože další den jsou úřady zavřené, nebo ten úřad, kde si to mám vyřídit. Vždyť to přece není možné. Ano, Praha v tom zasáhla. Ale takhle zkrátka nemá vypadat vládní rozhodování.
Další příklad vládního komunikačními chaosu. Tak je třeba tisková konference, kde došlo k významnému rozvolnění opatření, stál tam pan ministr zdravotnictví sám, všichni ostatní ministři to na něj asi hodili, a je samozřejmě asi těžké po jednom člověku vyžadovat, aby měl naprostý přehled o tom, co ta vláda prostě projednává, jaká opatření přijala, a znal je do detailu. Pak se tedy stalo, že létalo v éteru, že vysoké školy se všechny otevřou. Ale skutečnost byla úplně jiná. Další komunikační chaos. Nebo že pan ministr zdravotnictví neví, jestli vláda rozhodla o nouzovém stavu, nebo ne. Další příklad vládního komunikačního chaosu.
A myslím, že to ani vládní poslanci nemohou zastírat, protože i vládním poslancům chodí dotazy, kdy to bude, co to znamená tady to. Můžu otevřít svou provozovnu, vejde se to do toho ustanovení, nebo ne? I vládním poslancům ty dotazy chodí. A věřím, že se snažíte na ně odpovídat. Ale kdyby vláda usměrnila svou komunikaci, komunikovala přímo a jasně, tak by těch dotazů bylo nepoměrně méně a bylo by mnohem méně rozčarování v rámci veřejnosti.
A dovolím si ještě další příklad totálního selhání komunikace vlády, a to je zrušení daně z nabytí nemovitosti. To tady létá ve vzduchu. Já jsem o tom nikdy neslyšel, protože to do Sněmovny ještě nepřišlo, ale ministryně financí o tom mluví už pekelně dlouhou dobu. Zablokovala tím transakce na realitním trhu. Vím, že to k nám někdy přijde. Vím to. Vím to, paní ministryně. Vím to. Ale proč o tom mluvíte tak strašně dlouho dopředu? To si neuvědomujete důsledky, jaké to bude mít?
Dámy a pánové, všichni, co jsme tady, víme, že v nějaké podobě bude nouzový stav prodloužen. Moc dobře víme, že se sociální demokracie, hnutí ANO a komunisté na něčem domluvili, že si prostě plácli, jestli to bude 17 dnů, nebo jak dlouho to bude. Ale prosím vládu o dvě věci. Připravte odškodňovací mechanismus a komunikujte s lidmi férově, komunikujte s nimi napřímo a komunikujte s nimi jasně. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Martina Kupku a připraví se paní poslankyně Miroslava Němcová. Pane poslanče, máte slovo. Prosím. ***