(16.30 hodin)
(pokračuje Kupka)
Proto jsem pro to, aby se opravdu v tom nadcházejícím hlasování vyslovila Sněmovna pro prodloužení nejdéle na sedm dnů, aby se na jedné straně podařilo zamezit chaosu, který by tou náhlou změnou mohl vzniknout, ale zároveň aby nouzový stav netrval o jediný den déle. Aby se nijak nebrzdil návrat České republiky do normálu, České republiky k běžnému řádu, který je prostě důležitý pro každého občana, který v České republice žije. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení paní poslankyni Miroslavu Němcovou a připraví se pan poslanec Petr Bendl. V tuto chvíli máme osm přihlášených řečníků. Tak, paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové, úkolem Poslanecké sněmovny dnes je rozhodnout o tom, zda vyhovíme požadavku vlády o prodloužení nouzového stavu v ČR. Než odpovím na tuto otázku, tak se chci ohlédnout za tím obdobím, které jsme již v nouzovém stavu prožili.
Ten nouzový stav byl vyhlášen 12. března letošního roku a se souhlasem Poslanecké sněmovny byl prodloužen do 30. dubna. Mezitím se udály věci, které já vidím kriticky. Některé z nich bych chtěla zmínit.
Tou první bezesporu, kterou musím říci, a vrátit se na začátek toho období hned za ten 12. březen, je neschopnost předsedy vlády Andreje Babiše postupovat podle zákona o krizovém řízení, ustanovit krizový štáb a postavit do čela tohoto krizového štábu, tak jak zákon předpokládá, ministra vnitra. Myslím si, že v té době jsme ztratili cenný čas, a ztratili jsme jej proto, protože předseda vlády hrál svoje PR hry, nemyslel na vážnost situace tolik jako na své politické body. A to je první chyba, která se v tomto období stala.
Tou druhou vidím, že bylo přistoupeno k nadměrnému omezení občanských svobod v rozporu s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod. Koneckonců dotýká se také toho rozhodnutí Městského soudu.
Třetí věc, kterou vidím velmi kriticky, byl takový vrchnostenský přístup vlády k občanům, nikoli k některým, říká se jim také papaláši, některým vysokým představitelům, ať už to byli státní úředníci, nebo jiné osoby. Mám tím na mysli, že bylo vyhrožováno a pravděpodobně i tak postupováno, že lidé, kteří nebudou mít dejme tomu roušku na veřejnosti, byli vystaveni opravdu vysokým pokutám, tuším, že to bylo deset tisíc korun. A proti tomu celý národ sledoval, jak se v Osvětimanech odehrává zabíjačka, na kterou přicházejí preferenční testy pro všechny účastníky, zdravotní testy tím myslím. A měli jsme si nechat takovýto přístup líbit. Ty excesy prostě rozkolísaly důvěru občanů v to, že se postupuje vůči všem naprosto stejně.
Vážnější věcí ovšem je ještě, a to bych chtěla zdůraznit, že podle mého názoru nebyla ze strany vlády bráněna tak, jak měla být, suverenita naší země. Nemohu zapomenout na to, jak vládní představitelé stáli nastoupení na letišti a vítali čínská letadla se zbožím, za které jsme řádně zaplatili. Já neříkám, že nebylo potřeba, ale připadá mi to úplně jako z jiného světa, aby celá vláda tam, téměř celá vláda tam stála nastoupená a mávala letadlům, která přivážejí zboží, které jsme si zaplatili. Jako by v tu chvíli bylo zapomenuto, že Čína je původcem té pandemie, že Čína snesla na svět tuto pohromu, a teď za ni tedy masivně kasíruje.
A jako by bylo zapomenuto na Jaroslava Kuberu. V té souvislosti se teď dozvídáme v posledních dnech, kdy jeho rodina vydává svědectví, jak to bylo s nátlakem čínského velvyslance v ČR na předsedu Senátu. Určitě v tom svou roli hrál i prezident a jeho muži, protože dosud nevysvětlená cesta hradního kancléře nebo pana poradce Nejedlého nebo pana Tvrdíka do Číny hrála nějakou roli.
Tím dalším bodem, který myslím, že by nás měl zajímat v tom, co se odehrálo, byla protichůdná stanoviska vlády, co se bude dít, kdo bude moci fungovat a v jakém režimu bude moci fungovat a kdo ne. Pro mě bylo překvapením, že byly otevřeny nejprve hobbymarkety. Chvíli jsem nad tím přemýšlela, jaký je rozdíl mezi hobbymarketem a například normálním trhem, který je pod širým nebem. To vysvětlení pana vicepremiéra Havlíčka o tom, že vlastně ty velké hobbymarkety mají vstup zleva a vstup zprava a vysoké stropy, tak to už mi nepřipadalo ani do žánru komedie, to už byla opravdu jenom hloupost. Ale závažnější bylo, že jsem se posléze dozvěděla, že jednu z těchto sítí těch hobbymarketů vlastní vlivný muž, pan Šimáně, který... A vláda říkala, že jsou na ni vyvíjené různé tlaky a že vždycky se někdo ozve a že podle toho potom se snaží nějakým způsobem tomu přizpůsobit své rozhodnutí. A já se nemohu zbavit dojmu, že právě toto nelogické rozhodnutí ohledně vpuštění těchto hobbymarketů bylo pod nějakým takovýmto lobbistickým tlakem. Jinak si to neumím vysvětlit.
Co mi vadí velmi, a chci to podtrhnout, je naprosté selhání ministra školství. Ale naprosté selhání, to je úplná tragédie, co se odehrálo v oblasti školství, které bylo úplně hozeno přes palubu. Školy se zavřely a dál se o ně vůbec nikdo systematicky, vláda systematicky nestarala. Považuji za nenormální, když předseda vlády vysvětluje, že možná ty školy otevře, ale že všichni budou muset, prvňáčci až čtvrťáci, páťáci držet rozestupy dva metry. Pan ministr Plaga tentýž večer sdělí, že to je nesmysl a že to nejde.
Tady prosadí ministr Plaga naprosto nenormálně zrušení druhého termínu jednotných přijímacích zkoušek pro děti z pátých, sedmých a devátých tříd, které nemá ani ekonomický, ani epidemiologický důvod. Prostě snažili jsme se tady vysvětlit, že sto tisíc dětí a jejich rodičů, prarodičů bude zasaženo tím, že tyto děti přijdou o možnost, kterou měly rok předtím jejich předchůdci a budou mít i rok po nich, alespoň doufám, i jejich následovníci. Nebyl k tomu žádný důvod je takhle hodit přes palubu. Teprve teď si to rodičovská veřejnost začíná uvědomovat, když se ty zkoušky začínají blížit. A uvědomují si, že jejich děti o tuto jednu šanci přicházejí v nejrozhodnější fázi života, kdy se chtějí dostat na preferovanou školu, kdy ty dvě zkoušky jim dávaly možnost, aby se na tu preferovanou školu na prahu svého života dostaly. A o tu jsme je, nebo lépe řečeno, o tu je vláda připravila. Tedy školství - absolutní tragédie.
Myslím si, že stojí za zmínku také to, co se dělo v oblasti zdravotnictví. Chápu, že v první fázi bylo nutno uzpůsobit zdravotnický proces té nákaze, která se šířila. Ale již dnes, a není to jenom dnes, už je to několik týdnů možná, se ozývají napřed nesmělé, ale stále sílící hlasy ze zdravotnické veřejnosti o tom, že je potřeba se vrátit k normálnímu provozu, protože byla omezena péče o pacienty s jinými závažnými diagnózami a může to mít nedozírné zdravotní následky pro tyto pacienty, ale zároveň ekonomické následky pro ta zdravotnická zařízení.
Osmý důvod, který chci uvést jako to, co mi vadilo v těch uplynulých týdnech od 12. března, je to, že za souhlasu Poslanecké sněmovny, nebo části jejích poslanců, tedy koaličních, došlo k rozkladu veřejných financí. Byla zde dlouhá debata za přítomnosti předsedkyně Národní rozpočtové rady, varovala před tímto rozsáhlým zadlužováním, před tím, že není nutno rozhodnout nyní o těchto obrovských dluzích, protože ta debata by se nás mohla týkat v normální době, nikoliv v nouzovém stavu, a mohli jsme na základě relevantních čísel rozhodnout, jak dál. Takhle jsme na sedm let nebývale rozvrátili veřejné finance a zadlužili Českou republiku. ***