Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Petr Fiala)

379.
Stanovisko Poslanecké sněmovny k zásluhám československých legionářů

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili 3. června tohoto roku ve všeobecné rozpravě. U stolku zpravodajů je zástupce navrhovatelů poslanec Vít Rakušan. Nyní budeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě. Dne 3. června 2020 bylo přerušeno vystoupení ministra kultury Lubomíra Zaorálka; dále byli přihlášeni poslanci Pavel Žáček, Jiří Mihola. Ptám se pana ministra Zaorálka, jehož vystoupení bylo přerušeno, zda si přeje navázat. Ne. Tak v tom případě je na řadě poslanec Pavel Žáček. Připraví se poslanec Jiří Mihola. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokusil bych se vyvolat ducha té přerušené schůze, kdy vlastně po předkladateli a znění návrhu usnesení promluvila osoba - pan Vojtěch Filip, předseda KSČM a první místopředseda naší Sněmovny. Přestože srdnatě zpochybnil text toho klíčového proslovu v ruském tisku, kvůli kterému zde jsme, tak přesto posléze zopakoval veškeré argumenty a - možná trošku jinými slovy - urážky, které byly směrovány jak vůči našim politikům, tak vůči legionářům. Nebylo to možné, ale v té chvíli se mi chtělo zvolat: Ty, Koněve - protože skončil také maršálem Koněvem - ty, Koněve, proč nám sem posíláš tu spojku? Slovy klasika.

Další mluvil stínový ministr zahraničí pan kolega Zaorálek. Také si myslím, že měl klasický proslov, který hájil české zájmy, hájil ruské zájmy, chápal českou politiku, českou historii, chápal ruskou politiku, ruskou historii. Každý si mohl v tom vybrat. Tam mě žádný komentář nenapadl. Možná - marnost, marnost, vše je marnost, nic než marnost. V té fázi to naštěstí bylo přerušeno a dnes se tomu můžeme znovu věnovat a budeme mít času, kolik je zapotřebí k tomuto důležitému tématu.

Takže mi dovolte začít. Na falšování historie ze strany Komunistické strany Čech a Moravy a konkrétně jejího předsedy Vojtěch Filipa jako bychom si již všichni zvykli. Tematicky: Krvavá bolševická revoluce, leninsko-stalinský teror, pakt Molotov-Ribbentrop a jeho důsledky, květen 1945, komunistický puč v únoru 1948, politické procesy padesátých let, srpen 1968, normalizační éra, listopad 1989 a nakonec i polistopadové transformační období - to vše jsou subjekty permanentní, lživé a manipulativní kampaně vycházející mnohdy z normalizační, a někdy dokonce až stalinské propagandy. Asi není možné reagovat na každou demagogicky historizující nepravdu ze strany KSČM, to bychom ostatně nedělali nic jiného. Je nicméně důležité odkazovat se minimálně na výsledky svobodného historického výzkumu posledních tří dekád, především pokud jde o klíčové okamžiky 20. století, neobsahující oproti komunistické totalitní éře žádný povinný ideologický balast. Dnes to ovšem platí dvojnásob. Proto je nutné se ozvat.

Předseda KSČM a první místopředseda této Sněmovny totiž zaútočil na památku českých legionářů, nejsilnější vojensko-politické entity, na jejichž hrdinství a obětech vznikla svobodná a demokratická Československá republika. Napadl památku všech těch legionářů, kteří svůj vztah k vlasti, státotvornost a věrnost republice prokázali hned několikrát. V bojích první světové války, za občanské války v Rusku, během konstituování Československa a jeho příprav na boj proti hitlerovskému Německu, v nerovném střetu s nacistickými okupanty během druhé světové války a následně ve věznicích a nápravných zařízeních komunistického Československa, které se zejména ruským bráškům touto cestou s velkým časovým odstupem mstilo za porážky uštědřené bolševické moci od jara roku 1918.

Nedosti na tom. Vojtěch Filip totiž vědomě neútočí pouze na naše legionáře, ale jejich prostřednictvím na celou první republiku. Tak nějak po gottwaldovsku, po vzoru karlínských kluků. Na tu Československou republiku, na niž zde téměř všichni, alespoň verbálně, navazujeme.

Klíčovou otázku, kterou si v této souvislosti nemůžeme nepoložit, je otázka, proč předseda KSČM zneužívá svého ústavního postavení. Protože mu to umožňuje polokoaliční, dnes již možná koaliční, historicky nijak neukotvená a bezhodnotová vláda exsoudruha Andreje Babiše? Potřebuje si vylepšit neostalinský vnitrostranický profil před nadcházející volbou předsedy KSČM? Nebo chce "jenom" vlivově politicky posluhovat cizí moci, a to proti zájmům České republiky? V sovětsko-ruské terminologii se tomu říká hrát roli užitečného idiota. Jeho slova by se dala pochopit, pokud by byl místopředsedou Státní dumy Federálního shromáždění Ruské federace, a nikoliv Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. A tak daleko ještě nejsme.

Jak tedy nejlépe reagovat na tento zastydlý třídní boj? V současné době jsou poměrně aktuální alternativní pohledy na historii. Ahistoricky a trochu provokativně si dovolím zalitovat, že naši legionáři v létě 1918 nedosáhli Moskvy a nevyvrátili bolševický režim v základech. Dvacáté století by se tak možná mohlo obejít bez nejkrvavější diktatury lidských dějin. Asi bychom zde také dnes nediskutovali o Vojtěchu Filipovi a jeho provokativních výrocích.

Ale dosti spekulací. Mnohem užitečnější bude věcně a bez emocí prezentovat veřejně nepříliš známé souvislosti o vzájemných rusko-českých vztazích z poslední doby, vztahující se k legionářům, ale také zároveň k soše maršála Koněva, dnes předané do správy Muzea paměti XX. století.

Péče o české válečné hroby na území Ruské federace stejně jako péče o ruské válečné hroby na našem území je upravena Dohodou mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1999. Podle Eduarda Stehlíka, v letech 2014 až 2019 ředitele odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany, bohužel ruská strana dlouhodobě nedodržuje ustanovení článku 2 této dohody, zejména pak odstavec týkající se pomoci při vyhledávání a evidování válečných hrobů československých legionářů. Drtivá většina těchto hrobů byla totiž už v prvních letech sovětské vlády zničena, částečně se dochovaly pouze hroby v oblasti Mořského hřbitova ve Vladivostoku a pomník na hřbitově v Krasnojarsku.

Právě hřbitov ve Vladivostoku se stal jakýmsi prvním pilotním projektem, do kterého Ministerstvo obrany České republiky vložilo nemalé finanční prostředky. Již v letech 2002 až 2005 bylo ruské straně na obnovu tohoto pohřebiště poskytnuto 6,3 mil. korun. Přesto se naši zástupci na zasedání Česko-ruské společné mezivládní komise pro válečné hroby v roce 2009 pozastavili nad jeho špatným stavem. V průběhu dalších jednání ruští partneři připustili, že značná část prostředků darovaných Česko republikou byla zpronevěřena, a jako východisko přislíbili finanční spoluúčast na následné rekonstrukci, která proběhla v letech 2014 a 2016. Na tuto rekonstrukci v těchto letech přispělo Ministerstvo obrany dalšími 2,2 mil. korun, stejně tak měla přispět ruská strana, stejně velkou částkou. Následná kontrola provedených prací však zjistila, že betonové oplocení a schodišť opět nejsou kvalitně opraveny. Do další rekonstrukce betonových prvků, která měla být údajně dokončena v roce 2018, česká strana znovu vložila dalších 320 tis. korun. Oproti tomu ruské orgány nikdy nedoložily svou finanční spoluúčast a ani zaměstnancům Ministerstva obrany neumožnily kontrolu kvality odvedené práce.

Zde mám fotografii tohoto místa tak, jak vypadalo nedávno, v roce 2017. (Ukazuje.) Tady můžete vidět, jak se ruská strana o tento hrob stará. Fotografie z roku 2019, pořízené na místě českými turisty poměrně nedávno, ovšem dokládají, že i o toto české pohřebiště ve Vladivostoku není řádně pečováno. Přitom na údržbu tohoto konkrétního místa již Česká republika poskytla částku ve výši téměř 9 mil. korun.

Na obnovu dalších válečných hrobů československých legionářů na území Ruské federace poskytlo Ministerstvo obrany České republiky v letech 2007 až 2017 přes 19 mil. korun. Byly vybudovány nové pomníky padlým v Buzuluku, v Jekatěrinburgu, Nižním Tagilu, Čeljabinsku, Pugačevě, Polovině, Kunguru, Verchnim Uslonu u Kazaně, Ussurijsku, Spasku, Kaulu, Penze, Syzrani, Uljanovsku a Kultuku. Jako poslední byly v polovině roku 2017 obnoveny válečné hroby v Bugulmě a v Miassech.

Oproti tomu Rusku na obnovu výše zmíněných českých válečných hrobů nikdy žádnou finanční částkou nepřispělo, a to přesto, že to mezivládní dohoda předpokládá a česká strana to na zasedáních komise opakovaně požadovala. Jen pro srovnání, Česká republika v uplynulých letech vynaložila na péči o ruské válečné hroby ať již z rozpočtu Ministerstva obrany, nebo z rozpočtu měst a obcí, částku převyšující 100 mil. korun.

Pro předsedu KSČM Vojtěcha Filipa, prostřednictvím předsedajícího, pro jistotu ještě jednou: Na obnovu českých válečných hrobů Rusko nikdy žádnou finanční částkou nepřispělo, nedoložilo přispění. Česká republika naopak vynaložila na péči o ruské válečné hroby částku převyšující 100 mil. korun.

Tolik k fašizaci údajně české politiky a České republiky a relativizaci výsledků druhé světové války.

V mezidobí se obnova československých válečných hrobů na území Ruska prakticky zastavila. Již připravené pomníky nebyly na schválených místech instalovány a plánované pietní akty se staly cílem protičeských provokací a nenávistných útoků. Jako jeden z nich připomeňme útok ve městě Novokujbyševsk, dříve Lipjagy, z podzimu 2018, kdy nejenže bylo zabráněno instalovat nový památník v místech posledního odpočinku československých legionářů, ale připravený základ pomníku byl před příjezdem české delegace popsán hanlivými nápisy, jako například: Češi, stavte si pomníky Němcům v Lidicích. Tady máte oficiální fotografii, kdy zde byla česká vojenská delegace a jak ten stav toho patníku, nikoliv pomníku, vypadal - včetně toho nápisu. (Ukazuje.)

A jak s tím souvisí pražský pomník maršála Koněva? Podle bývalého ředitele odboru pro válečné veterány Eduarda Stehlíka spojila ruská strana poprvé pomník maršála Koněva s pietními místy odpočinku našich legionářů už 21. října 2015 během jednání zmíněné Česko-ruské společné mezivládní komise pro válečné hroby na Ministerstvu obrany Ruské federace v Moskvě. Česká strana tehdy opětovně otevřela problém, proč se v některých regionech Ruské federace jen s obrovskými problémy daří obnovovat válečné hroby československých legionářů zničené v letech sovětské vlády. A proč, když se Česká republika vzorně stará o tisíce válečných hrobů vojáků Rudé armády, kteří položili své životy při osvobozování Československa, není možné poskytnout srovnatelnou péči českým válečným hrobům, a to dokonce za peníze České republiky.

Jako jeden z křiklavých případů čeští členové komise uváděli Samaru, kde již tři roky ležel ve skladišti kompletně dokončený pomník československých legionářů, který ovšem představitelé města pod nejrůznějšími záminkami odmítali a dosud odmítají instalovat na jimi již několikeré vybrané a odsouhlasené místo. Kompletní základy pro pomník česká strana budovala dvakrát, v roce 2018 se hledalo již třetí místo. Takto vypadá tento pomník dodnes v Samaře. I to jeho torzo, které je ve skladu, je poškozené, jak vyplývá z této fotografie. (Ukazuje.)

Ruská strana tehdy argumentovala tím, že nemůže regionům z Moskvy nařizovat, co mají či nemají dělat. Když zástupci Ministerstva obrany upozorňovali na fakt, že jde o porušování dohody, a ruské straně došly argumenty, proč se není možné v Samaře i jinde pohnout z místa, vystoupila s tvrzením, že se radnice Prahy 6 údajně chystá zbourat pomník maršála Koněva v Praze-Bubenči. Ruská strana požadovala, aby se Ministerstvo obrany České republiky zavázalo, že k odstranění pomníku nedojde. Předseda komise Eduard Stehlík již tehdy upozorňoval, že socha maršála Koněva není podle českého právního řádu, konkrétně zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech, válečným hrobem, a že tudíž otázky s ní spojené nespadají do gesce Česko-ruské společné mezivládní komise pro válečné hroby.

Česká delegace podobně jako ruská strana argumentovala, že Ministerstvo obrany České republiky nemůže cokoliv nařizovat místní samosprávě, speciálně v oblasti nakládání se svým majetkem, v tomto případě Koněvovým pomníkem. Zástupci ruské strany však bez ohledu na toto upozornění poznamenali, že pokud se cokoliv s pomníkem stane, ovlivní to další obnovu českých válečných hrobů na území Ruské federace.

Poznámka mimo - další obnovu, zní to možná ironicky, když obnovováno toho z ruské strany moc nebylo.

Postupně došlo k zablokování práce Česko-ruské společné mezivládní komise pro válečné hroby. Ruská strana odmítla pozvání na pravidelné zasedání komise 27. listopadu 2018 v Praze a začala zpochybňovat právní statut nově budovaných českých válečných hrobů v Rusku vyplývající z článku 3 dohody. Mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí uvedla, že se tak stalo kvůli umístění tabulek na památníku maršála Koněva, ke kterému došlo 21. srpna 2018.

V roce 2019, po roce a půl mlčení a nekomunikace, reagoval náměstek ministra obrany Ruské federace armádní generál Bulgakov, zároveň předseda ruské části komise, tvrzením, že ruská strana financuje nejen péči o české hroby v Rusku, ale i o ty ruské v České republice, což je, jak jsem již uvedl, v příkrém rozporu s realitou, neboť obě položky hradí Česká republika. V závěru dopisu pohrozil, že v blízkosti obnovených českých válečných hrobů v Rusku budou instalovány tabule s informacemi o zločinech Čechoslováků na krasnoarmějcích a civilistech za občanské války v letech 1917 až 1920.

Jednání komise nebyla přes veškerou snahu Ministerstva obrany České republiky obnovena dodnes a péče o československé válečné hroby na území Ruské federace se zcela zastavila. Tato pietní místa se zjevně stala rukojmím ruské zahraniční politiky. Vzhledem k opakovaným vandalským útokům v Kultuku, Polovině a Čeljabinsku - můžu je doložit několika fotografiemi, tady vidíte politý podstavec tohoto památníku, zde dokonce uraženou hlavu v Kultuku již dokončené sochy (ukazuje) - se můžeme obávat vzhledem k těmto vandalským útokům i o ty válečné hroby našich legionářů, které se nám před rokem 2017 podařilo s velkým nasazením a za vynaložení nemalých finančních prostředků České republiky, českých poplatníků, obnovit.

Závěrem se ještě jednou vraťme k soše maršála Koněva. Z výše uvedeného vyplývá, že se tento normalizační pomník stal mimo jiné pro Ruskou federaci záminkou, aby mohla sabotovat péči o válečné hroby padlých československých legionářů. Střetávají se zde totiž dva pohledy na minulost: náš český - svobodný, státoprávní, a ten ruský - ideologický, vnitro- i zahraničněpoliticky zneužitelný, do určité míry ale zmatený, vedený nepříliš úspěšnou snahou navazovat na historický odkaz bolševiků a zároveň i bělogvardějců za občanské války. Vítězná anabáze československých legionářů celou Sibiří jim do tohoto konceptu prostě nezapadá.

Pokud bych mohl doporučit řešení, jak a kým nahradit Koněvův pomník, tak bych hledal právě mezi legionáři. Logicky se nabízí připomenout vlastním pomníkem výraznou osobnost protibolševického boje za občanské války, velitele 3. československého střeleckého pluku našich legií, velitele armád admirála Kolčaka i generála Wrangela, posléze významného stratéga československé armády, v roce 1938 zemského vojenského velitele armádního generála Sergeje Nikolajeviče Vojcechovského, stojícího po okupaci u zrodu vojenské odbojové organizace Obrana národa a logicky zatčeného 12. května 1945 příslušníky sovětské vojenské kontrarozvědky Smerš, odvlečeného do gulagu a zemřelého 7. dubna 1951 na celkové vyčerpání organizmu ve zvláštním táboře se zostřeným režimem Ozerlag u Tajšetu na východní Sibiři.

Druhou osobností, jejíž jméno by se rozhodně mělo vrátit na dnešní náměstí Interbrigády a jejíž jméno mimochodem do roku 1951 neslo, bezesporu je generál Pierre-Thiébaut-Charles-Maurice Janin, od února 1918 vrchní velitel československého zahraničního vojska a posléze velitel Dohodových jednotek za sibiřské anabáze. Pro úplnost dodávám, že oba dva generálové, jejichž životy se komunistický režim snažil totálně vymazat z našich dějin, jsou nositelé našich nejvyšších státních vyznamenání - Řádu bílého lva a Velkokříže Řádu bílého lva.

V závěru zároveň navrhuji rozšířit navržené usnesení o body 5 a 6 následujícího znění:

5. Poslanecká sněmovna pochopitelně - vyzývá Ruskou federaci k plnění svých závazků vyplývajících z mezivládní dohody o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1999, zejména ve vztahu k padlým příslušníkům československých legií;

6. žádá omluvu prvního místopředsedy Vojtěcha Filipa za slova, kterými zneuctil památku československých legionářů.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Marek Výborný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, přiznám se, že mi tady trochu schází ten, který vlastně inicioval celý tento bod a toto projednávání, a to je místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Očekával bych, že v případě, že se věnujeme jeho výrokům, že tady skutečně bude. Ale platí tady asi to staré české přísloví, že starého psa novým kouskům nenaučíš, a zřejmě ani starého se vší úctou komunistu také nepřesvědčíme o jiných postojích.

Chtěl bych ale za poslanecký klub KDU-ČSL jasně říct, že se distancujeme od slov místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa, která pronesl pro ruský armádní web Krasnaja zvezda na téma československých legionářů a fašizace české politiky.

Dámy a pánové, Vojtěch Filip tam nehovořil jako soukromá osoba. Vojtěch Filip tam nehovořil ani jako předseda KSČM, ale hovořil tam jako místopředseda této Sněmovny. A já myslím, že tady je potřeba jasně říci, že není možné vystupovat z pozice vysokého funkcionáře Parlamentu České republiky s názory, které jsou zcela mimo postoje a názory československé zahraniční politiky, ale také Sněmovny samotné. Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, což ale neznamená, že by mělo mít zelenou překrucování historie nebo že by měly dostat zelenou různě ideologicky zabarvené výklady české a československé moderní historie.

Před necelými dvěma lety jsme si připomínali vznik Československa. O tom, že na jeho vzniku a uznání mají obrovské a nesmazatelné zásluhy českoslovenští legionáři, o tom není potřeba pochybovat. K tomu si nemusíme dávat hodiny moderní československé historie. To prostě je nad slunce jasné. Také bych se tady nerad pokoušel o nějaké příměry, že v okamžiku ten, kdo není schopen vnímat zásluhy legionářů a pokouší se tady o různé příměry k něčemu, co je naprosto neopodstatněné a co je potřeba jednoznačně odsoudit.

Už před třemi lety, v roce 2017, kdy jsme si připomínali výročí bitvy u Zborova, tehdejší Poslanecká sněmovna svým usnesením připomněla zásluhy československých legionářů na vzniku Československé republiky. To je potřeba také připomenout. Je potřeba také zdůraznit roli nejenom legií na půdě Ruska, ale i dalších našich československých vojáků v zahraničí, ať už to byli ti, kteří bojovali ve Francii, Itálii a na dalších místech. Všichni ti se zasloužili o budoucí Československo. Je potřeba také zdůraznit a připomenout roli zahraničních krajanů, například volyňských Čechů, kteří se stali členy takzvané České družiny. Skutečně vojenské úspěchy československých legionářů vzbuzovaly obrovský respekt a staly se pokračováním slavných vojenských úspěchů našeho národa.

Historie má být vykládána, interpretována svobodně, ale - a to je důležité - musí být vykládána pravdivě. Není možné, abychom tady prováděli různá nesmyslná srovnání. Skutečně musí platit - a já tady nechci pokračovat, protože myslím, že velmi fundovaný, odborný pohled historika jsme slyšeli od pana kolegy Žáčka - ale není možné, abychom tolerovali vyjadřování, která nesou jednoznačný ideologický, bolševický základ, resp. která nesou něco, co neodpovídá skutečnosti moderních československých dějin. Je také potřeba jednoznačně odmítnout tyto bolševické, ideologické útoky na památku československých legionářů a účastníků prvního odboje. Je potřeba odmítnout útoky na demokraticky zvolené komunální politiky.

Z tohoto důvodu se poslanecký klub KDU-ČSL jednoznačně hlásí k navrženým bodům v usnesení pana předsedy Rakušana. Jsem přesvědčen o tom, že bychom neměli tyto nestoudné výroky vrcholného představitele Poslanecké sněmovny přejít mlčením nebo nějakou tichou tolerancí. Pokud bychom tyto výroky tolerovali, tak si zahráváme s tím, že se něco podobného skutečně stane normou. A to je i pro mě osobně naprosto nepřijatelné. Útočit na památku těch, kteří se zasloužili o tento stát, a mezi nimi jsou právě i - právě i - českoslovenští legionáři, je něco, co je nepřijatelné a co by měla tato Poslanecká sněmovna jednoznačně odsoudit.

Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. To byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Hlásí se ještě někdo z místa do rozpravy? Nehlásí. Rozpravu končím. To byla tedy všeobecná rozprava. Zájem o závěrečné slovo není.

Ještě bude následovat podrobná rozprava u tohoto bodu. Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan navrhovatel, pan poslanec Vít Rakušan. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji, dámy a pánové, ještě jednou za konstruktivní diskusi a ještě jednou patří vám všem poděkování za to, že jste tento bod na dnešní pořad jednání zařadili. Já opravdu považuji za důležité, abychom toto usnesení přijali v co nejkratší době. Považuji to za zásadní a je to také důležité v tom, že Česká republika prostě vyjadřuje postoj ke svým vlastním dějinám, ale i k tomu, jakým způsobem má občas Ruská federace tendence zpochybňovat naše dějiny a naše zásluhy.

Co se týče usnesení, je tady kompromisní dohoda o některých bodech usnesení, nicméně pan kolega Žáček ještě v rámci rozpravy k tomuto bodu navrhuje doplnit usnesení o dva následující body. Dovolte mi, prosím, abych navrhl hlasování po bodech daného usnesení, a dovolte mi, prosím, abych vám ještě jednou všech šest bodů usnesení pro přehlednost přečetl. Tedy

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

I. se distancuje od rozhovoru místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa v médiu ministerstva obrany Ruské federace Krasnaja zvezda;

II. deklaruje, že slova místopředsedy Vojtěcha Filipa nereprezentují postoj Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k československým legionářům;

III. vyzývá místopředsedu Vojtěcha Filipa, aby jako ústavní činitel při veřejných prohlášeních reprezentoval Českou republiku a oficiální směr zahraniční politiky formulovaný vládou a ministrem zahraničí;

IV. prohlašuje, že českoslovenští legionáři a jejich hrdinství a odhodlání na všech frontách první světové války se těší naší úctě, protože se zásadním způsobem zasloužili o vznik samostatného, svobodného a demokratického Československa.

A nyní následují dva body, které navrhuje pan kolega Žáček. Tedy

V. vyzývá Ruskou federaci k plnění svých závazků vyplývajících z mezivládní dohody o vzájemném udržování válečných hrobů, zejména ve vztahu k padlým příslušníkům československých legií;

VI. žádá omluvu prvního místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa za slova, kterými zneuctil památku československých legionářů.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Kubíček v podrobné rozpravě.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si dovolím navrhnout protinávrh s mírnou modifikací, to znamená, že v bodu číslo I, který přednesl pan poslanec Rakušan, se nelišíme. V bodě číslo II se také nelišíme. Nyní si dovolím udělat modifikaci bodu číslo III, který zní: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá místopředsedu Vojtěcha Filipa, aby jako ústavní činitel při veřejných prohlášeních důstojně reprezentoval Českou republiku a tradice její státnosti.

V bodu číslo IV se ztotožňujeme se návrhem pana poslance Rakušana a body V a VI my nekomentujeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. Ještě se někdo hlásí do podrobné rozpravy? Nehlásí. Rozpravu končím. Zájem o závěrečné slovo není. A jenom se zeptám pana předsedy Rakušana, jestli má nějaký návrh, jakým způsobem hlasovat o tom protinávrhu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji. Pane předsedající, jestli budete s daným návrhem souhlasit, jak jsem avizoval, hlasování po bodech, přičemž u bodu číslo III nejprve budeme hlasovat protinávrh pana kolegy Kubíčka, poté případně návrh, který jsem přednesl já. Posléze budeme pokračovat v dalších bodech hlasování. Samozřejmě se hlasováním vyjádříme i o doplňujících bodech kolegy Žáčka v bodě V a VI.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Mně ten návrh připadá dobrý. Má někdo nějaký jiný návrh? Nemá. V tomto případě nemusíme, podle mého názoru, schvalovat proceduru. Budeme postupovat tak, jak doporučil pan předseda Rakušan.

 

Je zde návrh, abychom přesto schválili proceduru, tak jak byla navržena. Tím nic nepokazíme.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 191. Přihlášeno 158 poslanců, pro 140, proti nikdo. Proceduru jsme schválili.

 

Žádost o odhlášení. Všechny jsem vás odhlásil. Přihlaste se znovu svými hlasovacími kartami. Budeme hlasovat o prvním bodu navrženého usnesení. Přeje si někdo, aby byly body čteny? (Hlasy z pléna: Ano!) Ano, tak prosím.

 

Poslanec Vít Rakušan: Proto jsem tady správně zůstal. (Předsedající: Ano.) Tušil jsem, že zájem bude. Děkuji.

Bod číslo I. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se distancuje od rozhovoru místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa v médiu ministerstva obrany Ruské federace Krasnaja zvezda.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 192. Přihlášeno 143 poslanců, pro 121, proti 13. Návrh byl přijat. (Potlesk zprava.) Další bod?

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji, pane místopředsedo.

Bod číslo II. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky deklaruje, že slova místopředsedy Vojtěcha Filipa nereprezentují postoj Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k československým legionářům.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 193. Přihlášeno 145 poslanců, pro 125, proti 10. Návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat v bodě III podle schválené procedury nejprve protinávrh přednesený panem poslancem Kubíčkem. Prosím o jeho znění.

 

Poslanec Vít Rakušan: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá místopředsedu Vojtěcha Filipa, aby jako ústavní činitel při veřejných prohlášeních důstojně reprezentoval Českou republiku a tradice její státnosti.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 194. Přihlášeno 146 poslanců, pro 111, proti 9. Návrh byl přijat.

 

Budeme hlasovat bod číslo IV.

 

Poslanec Vít Rakušan: Ano, tím pádem se samozřejmě původní návrh stává nehlasovatelný.

Bod číslo IV zní následujícím způsobem: Poslanecká sněmovna prohlašuje, že českoslovenští legionáři a jejich hrdinství a odhodlání na všech frontách první světové války se těší naší úctě, protože se zásadním způsobem zasloužili o vznik samostatného, svobodného a demokratického Československa.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 195. Přihlášeno 148 poslanců... přihlášeno 149 poslanců nakonec, pro 147, proti nikdo. Návrh byl přijat. Pátý bod.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji. Pátý bod, návrh pana kolegy Žáčka: Poslanecká sněmovna vyzývá Ruskou federaci k plnění svých závazků vyplývajících z mezivládní dohody o vzájemném udržování válečných hrobů, zejména ve vztahu k padlým příslušníkům československých legií.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 196, přihlášeno 146 poslanců (z tabule 148), pro 82, proti 7. Návrh byl přijat. (Potlesk zprava.)

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuji. A poslední bod, bod číslo 6: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá omluvu prvního místopředsedy Poslanecké sněmovny pana Vojtěcha Filipa za slova, kterými zneuctil památku československých legionářů.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 197, přihlášeno 147 poslanců (z tabule 148), pro 73, proti 17. Návrh nebyl přijat. Prosím.

 

Poslanec Vít Rakušan: Tím jsme se, pane místopředsedo, vypořádali se všemi navrhovanými body usnesení, přičemž konstatuji, že jsme v podobě mnou prezentované schválili body usnesení číslo 1, 2 a 4, schválili jsme bod usnesení číslo 3 v podobě předkládané panem kolegou Kubíčkem a byl ještě schválen bod číslo 5 usnesení předložený panem kolegou Žáčkem, bod číslo 6 usnesení schválen nebyl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Končím projednávání tohoto bodu.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji pěkné poledne. Já nejprve přečtu omluvu. Z jednání schůze se omlouvá mezi 11.30 a 19. hodinou do konce jednacího dne z rodinných důvodů pan poslanec František Elfmark.

 

Nyní budeme projednávat další bod programu schůze. Jedná se o

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.