(9.30 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Přečtu teď několik omluv. Omlouvá se paní poslankyně Kateřina Valachová po celý jednací den ze zdravotních důvodů, omlouvá se z rodinných důvodů paní poslankyně Eva Matyášová z dnešního jednání, omlouvá se pan poslanec Petr Bendl z dnešního dopoledního jednání z pracovních důvodů, omlouvá se paní poslankyně Helena Langšádlová z dnešního dne mezi 9.00 a 9.15 z osobních důvodů, omlouvá se pan poslanec (ministr) Lubomír Metnar z celého dnešního jednacího dne z pracovních důvodů, omlouvá se ministryně Marie Benešová, a to z dnešního jednacího dne z dopolední části. Pak ještě přišla jedna omluva. Omlouvá se paní poslankyně Karla Šlechtová od 9 hodin ze zdravotních důvodů.
Mám zde poslední přihlášku. S přednostním právem pan předseda Stanjura. (V sále je hlučno.)
Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan ministr zahraničí se hlásí do rozpravy, on k tomu chce vystoupit. Tak já jsem využil příležitosti, že jsem se hlásil o něco dřív, a může mi tak případně odpovědět na tu otázku, kterou bych mu rád položil.
Já určitě ctím to, že může mít někdo kritické názory, které jsou v rozporu s tím, co si myslíme třeba my. Ale, pane ministře -
Předseda PSP Radek Vondráček: Poprosím o klid. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid v sále. Děkuji.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Málem jsem se spletl, ještěže jste mě přerušil. Málem jsem řekl pane ministře zahraničních věcí. Ale dobře, pane bývalý ministře zahraničních věcí, pane ministře kultury, já vám řeknu, co mě nejvíc zarazilo na tom vašem dopise. A to bych potřeboval objasnit. A říkám to zcela věcně a v klidu. Je naší povinností zastat se Palestinců, pokud jim hrozí podobný osud, který stíhal opakovaně Československo ve 20. století. Velmi často říkají historici - já nejsem historik - že je velmi ošidné používat historické příklady v jiném kontextu.
Tak co se stalo v Československu ve 20. století, to snad všichni víme. Tak to vezmeme první okupaci. Demokratické Československo a totalitní Německo. V tom přirovnání vy říkáte, že máte demokratickou palestinskou samosprávu, kde byly volby naposledy před 15 lety, a proti tomu stojí totalitní stát, když to porovnáte. Nepřipadá vám to přirovnání přitažené za vlasy právě ze zkušeností našich předků? Nebo když to přirovnáte s rokem 1968. Demokratizační proces, když budu používat jazyk komunistů, a proti tomu vstup pěti armád okupačních vojsk. Opět to přirovnáváte.
To není o tom, jestli vy vidíte kriticky rozhodnutí Státu Izrael, nebo nevidíte. To je přece jiná debata. Mně přijde tohle naprosto přepjaté. Protože vy jste vlastně řekl, že ona ta dnešní situace, nebo ta situace od 1. července, jak jste tady popsal, připomíná roli nacistického Německa vůči Československu, hraje ji Izrael, a roli oběti, to znamená roli demokratické Československé první republiky, hrají Palestinci. A to mně, pane ministře, připadá opravdu nevhodné a přepjaté. Tak to bych potřeboval vysvětlit z toho. Neberu vám vaše právo na kritický názor. A myslím, že pan předseda Fiala to říkal jasně. A je to dlouhodobý jev zejména levicové evropské politiky a respektuji to jako debatu. Ale tohle je opravdu podle mě hodně přes čáru. Kdybyste mě mohl buď vyvést z omylu, anebo vzít zpět to přirovnání, protože je přepjaté, nevhodné a neodpovídá.
Vždyť totalitní stát napadl demokratické Československo - a vy to přirovnáváte k situaci dneska na Blízkém východu. A ty role jsou podle mě naopak. Jsem o tom přesvědčený, že stát Izrael je demokratickou zemí, jedinou na Blízkém východě. A vy ji přirovnáte k nacistickému Německu a pak jste rozčílen a udiven, když má kolegyně to možná řekne ostře, nebo ostřeji, než to říkám já. Ale mně to přirovnání prostě vadí. A pan poslanec Birke - jak kýve hlavou - tak vám to připadá, že Izrael dneska hraje roli nacistického Německa a Palestinci roli demokratického Československa?
Je naší povinností se zastat se Palestinců, pokud jim hrozí podobný osud, který stíhal opakovaně Československo ve 20. století. To je podle mě nepřijatelná věta. To není o kritice plánů izraelské vlády. To je naprosto - (Výkřiky z pléna.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vás prosím, abychom na sebe nepokřikovali. Děkuji.
Poslanec Zbyněk Stanjura: To je naprosto mimo historickou realitu Československa. A jestli necítíte rozdíl v té formě, když podepíše nějaký dopis 50 bývalých ministrů zahraničí... Víte, co je na tom dopise vás tří na tom to nejhorší? Že dva jste členy vlády. A to samozřejmě mate i tu veřejnost. Je to vyjádření postoje české vlády, nebo není? Já nechci komentovat výroky bývalých ministrů. Ti na to mají plné právo, ale nezastávají v tuto chvíli exekutivní funkce a mám pocit, že ani nechtějí. Možná se pletu, možná z nich ještě někdo má ambici. Ale v tuto chvíli nezastávají exekutivní funkci.
Slyšel jsem vyjádření premiéra vaší vlády, který s tím nesouhlasí. A to je ten zmatek v zahraniční politice. Až budete bývalý ministr zahraničí, tak je to přece jiná situace. Možná ne uvnitř debaty v České republice - no ale dneska je členem vlády, je člen vlády. Možná byste mohl být zmocněnec vlády pro zahraniční politiku, když máme takové dvojvládí v jiných rezortech, aby to bylo jednodušší. Ale já nechci být ironický, protože to je vážná věc. A byl bych rád, aby ten bod byl zařazen pevně, abychom o něm mohli opravdu vážně a seriózně debatovat.
Takže já to zopakuji naposledy. Pane ministře, fakt považuje toto přirovnání za vhodné? Já ne. Přijde mi to velmi nespravedlivé jak vůči nám, Čechům a občanům v první Československé republice, tak vůči Státu Izrael. Přijde mi to mimořádně nespravedlivé a mimořádně nevhodné. Ale říkám, neberu vám právo na kritický názor na plány izraelské vlády. Ale bez toho přirovnání by ten dopis byl mnohem jednodušší i pro vaše názorové oponenty. Toto přirovnání je prostě moc. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S přednostním právem bude reagovat pan ministr kultury. (Silný hluk v sále.) Já bych vás opravdu poprosil, abychom udrželi v sále přijatelnou hladinu hluku. Děkuji.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Byl jsem tady upozorňovaný přáteli, že máme celou řadu docela podstatných bodů a vlastně by stálo za to ten bod spíš zařadit, abychom mohli o něm mluvit asi dost důkladně. Ale já se budu snažit nemluvit přednášku a řeknu to nějak rychle.
V čem je ta podobnost? Já mám dojem, že je úplně jednoduchá a že ji dokonce vnímá drtivá většina lidí v této zemi. Ta podobnost je v tom - a já jsem to jednou zažil v roce 1968 a stejně tak k tomu došlo i v roce 1939 v Československu, kdy se vám prostě stane, že území, na kterém žijete, je okupováno silou. Prostě někdo, kdo je cizí, vstoupí na území, na kterém žijete, a okupuje ho silou. Je to jednoduché jak facka. Ten zážitek si můžete velmi snadno představit. A je to prostě to, proti čemu se Česká republika musí podle mě ozvat, jestli má nějakou čest v těle. Nemůže prostě souhlasit s tím, kdy nějaké území cizího státu je okupováno vojáky a silou. A tohle není legrace. Já jsem mluvil s Palestinci, kteří mi popisovali, jak v těch částech toho území, kde působí izraelská armáda, nebo tam může kdykoliv vstoupit, jak jsou v noci buzeni - popisovali mi, co z toho mají děti za zážitky. To je prostě skutečně vojenská síla, to není legrace.
Takže já vím, jak se to děje, vím, jak to probíhá. A tenhle zážitek je asi velice podobný pro ty, kdo tam žijí. Takže to není žádná abstraktní spekulace, to je konkrétní zážitek, který je velice analogický a velice podobný bez ohledu na ty rozdílné historické paralely, tak pocit těch lidí je strašně blízký tomu, co jsme zažívali my. Takže chápete, tohle není na teoretickou debatu. To je to, že mluvíte s těmi lidmi, a oni se bojí podobného zacházení a podobných kroků. A princip, kterému podle mě rozumí všichni, je, že vám na vaše území někdo přijede, jsou to vojáci, oni tam nepatří a oni to obsazují. Takže to je jednoduchá odpověď na vaši otázku.
A druhá věc. Rozumíte, ta vážnost té věci je dána tím, že se bavíte s významnými izraelskými představiteli - asi jste slyšel, že v samotném Izraeli s tou anexí souhlasí jenom 26 % Izraelců - ale bavíte se s významnými izraelskými představiteli, slavnými dokonce jako Šlomo Sand, a ti vám řeknou: Jestli se tohle stane, tak všechno, co jsem tady psal a dělal, tak je nic a já ty své knihy spálím a nemusel jsem tady vůbec žít. Protože pak nebudujeme společnost opravdu liberální, demokratickou společnost, jako jsme chtěli.
Takže v tom je to vážné, jestli se to stane, nebo ne. A v tom stojí za to se zastat těch, kteří vlastně jako Izraelci to cítí jako něco, co tu společnost posune někam, kde by neměla být.***