(9.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A řeknu vám také ještě jeden zážitek. Mluvil jsem s jedním vojákem, který vlastně léta strávil na palestinském území jako izraelský voják, který tam působil. A ten mi řekl - to na mě udělalo taky velký dojem. Trávil jsem tam nějaký čas a tenhle izraelský vysoký důstojník tam mi řekl: Děláme to špatně. Za ta léta, co tu jsem, tak jsem pochopil, že existuje jediný způsob, který jsme už dávno měli dělat. Tady těm palestinským klukům se postarat, aby měli práci. Oni o to strašně stojí, a když my jim nedokážeme v tomhle pomoci, tak ve skutečnosti výsledek je, že oni vyvádějí a dělají věci, které se nám nelíbí.
Chápete? Takže když vy říkáte, že to tam je na dobré cestě - tohle je věc, o které se bavíte s Izraelci samotnými. To je debata, které jsem se účastnil tam a ze které mám tyhle zkušenosti, že prostě lze jít špatně a lze jít lépe. A to je debata, kterou jsem vždycky vedl s lidmi, které jsem vždycky pokládal za své přátele. A dokonce i s těmi Palestinci. Chápete? Měl jsem tak strašně silné zážitky a nakonec vám jeden řeknu, abyste si uvědomili, jak zvláštní je to prostředí.
Já jsem pravidelně přejížděl z palestinských území do Izraele a vždycky tam palestinská vojenská služba mě předávala Izraelcům. A abyste rozuměli tomu, jak zvláštní je to prostředí. Pamatuji si situaci, kdy mě Palestinci předávali Izraelcům, ti mě tam čekali jako standardně, na přechodu. A když jsem přišel k šéfovi izraelské ochranky, tak jsem mu chtěl podat ruku a on se na mě tvářit úplně zoufale. A já jsem nechápal, co se děje, a pak mi to došlo. On před chvílí viděl, že jsem podal ruku šéfovi palestinské ochranky, a najednou mi nedokázal podat ruku, protože moje ruka se před chvilkou dotkla toho Palestince. Chápete? To je úplně iracionální, úplně nepochopitelné! Takže takhle těžké a neuvěřitelné bylo často působení mezi těmito dvěma stranami. Já jsem to dělal rád, ujišťuji vás, přes všechny tyhle věci. Snažil jsem se to pochopit a snažil jsem se jim pomoci. Všechno, co jsem dělal, jsem dělal proto, že jsem měl pocit, že Česká republika by mohla pomoci tomu, ať v tomto prostoru skončí násilí. Tomu jsem sloužil vždycky, to mě na tom zajímalo. Takže proto, když se to násilí vrací, cítím povinnost říci tohle je špatně, opět se vydáváme špatnou cestou, která nevede nikam.
Ale já končím a byl bych rád, kdyby to bylo zařazeno jako bod a debata se vedla jinde.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Já samozřejmě budu vždy respektovat § 67 a umožním přednostní vystoupení. Poprosil bych, jestli bychom se nad tím nezamysleli, že třeba někteří řadoví poslanci nemají možnost a chtěli by se účastnit debaty, tak o tom rozhodněme.
Já poprosím pana místopředsedu, ten se hlásil ještě předtím, než jsem měl tuhle rozmluvu. Ale chtěl bych, aby se nad tím ti ostatní trošku zamysleli. Řešíme pořad schůze! Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, já nad tím, pane předsedo, přemýšlím. A také při každém svém vystoupení vyzývám k tomu, abychom tento bod zařadili a mohli vést debatu nejenom my, kteří máme přednostní právo. Ale přece jenom není možné, aby ministr české vlády tady říkal věci, které říká, a nebyla na to žádná reakce. To by asi nebylo správné. Takže mi dovolte krátkou reakci.
Pane ministře Zaorálku, když jsem vás poslouchal, tak jsem nabyl dojmu, že pro vás je velmi jednoduché problém Palestinců, a nezpochybňuji utrpení palestinského národa, že je to velmi jednoduché redukovat na otázku současného vztahu Palestinců a Izraele. Vy jste třeba nikdy neslyšel o tom, jaké má historicky Palestina nebo Palestinci vztahy k jiným arabským národům? Jaký je třeba vztah Palestinců a Jordánců, historicky? Proč vlastně nevznikl palestinský stát, kterým se tady tak zaklínáte? A to nemluvím ani o terorismu, o všech těch souvislostech, které přece všichni známe. A když tady říkáte "každému musí být jasné, všichni v této zemi" - no tak mně to třeba jasné není. Já se na to dívám úplně jinak než vy!
A důvod, pro který jsem vystoupil, je to historické přirovnání, které jste tady opakovaně použil, a řekl jste: no my přece všichni rozumíme tomu, já jsem zažil ten 68. v Československu, a když vám berou zemi a když vás někdo okupuje - a to jste srovnával se vztahem Palestinců a Izraelců. Ale to je přece úplně zvrácená, já se omlouvám, zvrácená a historická optika. Chcete mi říct, že Československo, socialistické Československo v roce 1968 vydávalo oficiální prohlášení o tom, že Sovětský svaz neexistuje, že nemá právo na existenci, že je ho potřeba zašlapat do moře? Že socialistické Československo v roce 1968 posílalo teroristická komanda do Sovětského svazu a chtělo Sovětský svaz zlikvidovat a že ten Sovětský svaz prostě proto, aby se bránil, aby zachoval svoji územní celistvost, tak okupoval socialistické Československo? Vždyť to je optika, která nemá s historií a s realitou vůbec nic společného! A jestli Izrael okupuje nějaká území, tak to přece dělá proto, že byl napaden, že se musel bránit a že vytváří kolem sebe ochranné pásmo, které jedině umožňuje to, že Stát Izrael na Blízkém východě ještě vůbec existuje!
Já jsem se vždycky těšil z toho, že česká politika je v této věci rozumná, že se ušetříme těchto nesmyslných debat. Bohužel vidím, že i v tomto jsem byl naivní. Není to pravda. Musíme si tu říkat tyto elementární věci. Ale prosím pěkně, nepoužívejte ta historická srovnání, která jsou nebezpečná, zavádějící a vlastně i urážlivá! Urážlivá i pro naše lidi, urážlivá i pro nás. Vždyť jsou to úplné nesmysly, pane ministře! (Tleskají poslanci v pravé části sálu.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Kalousek. (Hluk, neklid v sále.) Prosím, vážené kolegyně, vážení kolegové, o klid! Ještě jednou, prosím o klid! Nepokřikujte na sebe, jestli si chcete něco říkat, můžete si to říkat venku!
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, já se pokusím být maximálně stručný. Jenom oslovím pana ministra Zaorálka. Mně na rozdíl od řady kolegů ten dopis dvou exministrů a jednoho ministra zahraničí nepohoršil, protože byť jsou tam pasáže, se kterými nesouhlasím, tak nepochybně klade zcela vážné otázky, velmi zásadní otázky, a je dobře, když někdo ty otázky klade a hledáme na ně odpověď. Ale s čím se nemohu smířit a kde si vás, pane ministře, dovoluji skutečně požádat, abyste to slovo vzal zpátky, to je to přirovnání s naším osudem ve 20. století.
Já vás nepodezírám z toho, že byste nebyl spojenec a přítel Izraele, a právě proto vás prosím, abyste si uvědomil, že my jsme ve 20. století byli okupováni dvěma nejzrůdnějšími režimy lidských dějin. Nejprve nacistickým a potom stalinistickým. A prostě přirovnat to se situací na Blízkém východě, kde Izrael je jediným demokratickým režimem široko daleko, je nesmírně urážlivé jak vůči Izraeli, tak vůči našim vlastním dějinám. Moc vás prosím, vezměte ta slova zpátky. Potom ta diskuse může být mnohem věcnější.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Bartošek.
Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Za mě jen krátce. Já mám prosbu, kolegyně a kolegové, protože v současné době se můžou vyjadřovat pouze ti, co mají přednostní právo, a já jsem se celou dobu držel zpátky, byť bych k tematice měl co říct. Poprosím, zdržte se nyní svých vystoupení, zařaďte bod na program, ať mohou diskutovat i jiní poslanci. Je to férové vůči nim a poprosím vás o solidaritu s těmi, co teď nemohou vystupovat. (Potlesk některých poslanců zleva.)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. S přednostním právem pan ministr.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Vážení kolegové, nehorázné není to, co jsem řekl já. Nehorázné je to, co jste řekli vy! Za to, že jsem si tady dovolil říci a hájit to, že není možné cizí silou a vojáky obsadit území, které vám nepatří, za to jste mě nazvali nacistou? Za to, že bez ohledu na různé historické podoby toho, jak se ty věci dějí, když ta podstata je tato, že lidé, kteří žijí někde, jsou tam děti, ženy, žijí tam v domech, přijdou tam cizí vojáci a obsadí to území a vnutí jim nějaká pravidla, že tohle, když se děje, tak vlastně země, která to zažila, tak prostě musí říci: Tohle není možné. Tohle je porušování pravidel, která jsou základem mezinárodního soužití. Za to, že jsem to řekl, jsem nacista? (Důrazně, zvýšeným hlasem) Já si myslím, že tohle je skandál! Nedělejte skandál z mých výroků! Skandál je to, jaký výrok vy jste použili proti mně!***