(11.10 hodin)
Poslanec Radek Koten: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, rád bych zareagoval tady na mé předřečníky, co se týká potravinové soběstačnosti. Dá se říci, že dříve na vesnicích pracovalo výrazně více obyvatel v zemědělství. Nyní tato pracovní místa z části zaplňují zahraniční pracovníci, obvykle z Ukrajiny. A teď tato krize odhalila ten stav, kdy v zemědělství chyběli pracovníci. Před rokem 1989 v zemědělství pracovalo okolo 30 % českých, nebo československých, občanů. Nyní, když se podíváte na data z Českého statistického úřadu, tak zjistíte, že v zemědělství pracuje okolo 3,5 - 4 % českých občanů. Je to poměrně značný pokles a odpovídá to i tomu, že pěstujeme daleko méně hovězího a daleko méně vepřového. Nemáme potom žádná přirozená hnojiva a díky tomu používáme ta umělá. Bohužel ve svém důsledku to vede i k tomu, že půda je vyčerpána, je bez červů, je v podstatě mrtvá, a do takovéto půdy se bohužel žádná voda nevsakuje, anebo jenom minimální množství. Tento zákon tedy má i tento přesah. To znamená, když budeme zemědělskou půdu využívat tak, jak se využívala dříve, budeme tady mít větší živočišnou výrobu, tak jsme schopni vrátit i krajině tu její původní retenční schopnost.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. (Hluk v sále.) Pan zpravodaj je pln trpělivosti. Ještě faktická poznámka pana poslance Mariana Jurečky, ale než mu dám slovo, musím uklidnit sněmovnu a požádat kolegy, aby diskutovali v předsálí. V sále diskutují ti, kterým je uděleno slovo. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Já jenom navážu na kolegu, protože když to sleduje veřejnost, abychom nebyli my zemědělci za úplné pitomce. Tak jenom chci říct, samozřejmě jedna věc je, co se pěstuje, to jsou rostliny. Chovají se zvířata, ale chápu, že se to plete.
Ale prosím pěkně, v hovězím, v produkci živých zvířat, hovězího, jsme plně soběstačná země. Jsme exportní země. V produkci cukru - vyrábíme nejvíc cukru v historii Československa. Byť máme jenom sedm cukrovarů, ta jejich kapacita a efektivita obrovským způsobem narostla. Jsme plně soběstační v obilovinách, v olejninách, jsme největší exportér na světě, pokud jde o mák, o potravinářský mák. Tam soupeříme s Afghánistánem. Jsme velmoc v produkci kmínu, sladovnického ječmene, chmele, piva, a mohu tady sekat spoustu dalších komodit, kde jsme dobří. Tak prosím pěkně, já to jenom říkám proto, aby ta debata nevypadala, že tedy tady je české zemědělství naprosto destruováno, že neumíme nic. Je opravdu spousta oborů, kde jsme na špičce, ale samozřejmě v těch sektorech, jako je ovoce, zelenina, tam jsme se za posledních 25 let propadali. Přitom to umíme vyrábět, máme k tomu u některých druhů výborné podmínky, ale prostě jsou tady jiné překážky, pro které se toto úplně nedařilo.
Tak jenom tolik prostě na určitou korekci toho obrazu českého zemědělství. Díky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě další faktická poznámka - pana poslance Válka. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Vlastimil Válek: Já jenom velice stručně. Když nechceme mást ty zemědělce, jako že jsme ti odborníci, tak to ovoce a zeleninu umíme nejenom vyrábět, ale i pěstovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. (Hluk v sále.) Mám tady zrušení omluvy pana poslance Marka Nováka a pan kolega Pavel Kováčik jako zpravodaj má nyní vystoupení s přednostním právem. Připraví se paní kolegyně Jarošová. Já vám ještě, pane zpravodaji, nedám slovo a znovu požádám sněmovnu o klid. Ještě chviličku... Kolegové a kolegyně, já vím, že někteří by rádi projednali třetí čtení. Je tady návrh na vrácení do druhého čtení, diskuse tedy pokračuje o tomto návrhu zákona, ale přál bych si, aby ta diskuse byla strukturovaná. Pokud diskutujete jiné téma, tak v předsálí.
Máte slovo, pane zpravodaji.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, tentokrát předstupuji ve dvojjediné roli. Teď jako zpravodaj a krátce poté i jako stínový ministr zemědělství za KSČM, protože považuji za nutné, aby i hlas KSČM tady zazněl, když už předtím zněly hlasy jiných politických stran. Ujišťuji vás, že nechci protahovat tu diskusi. Ostatně to, že jsem ten návrh na vrácení do druhého čtení přednesl jako první, znamenalo především to, že vzkazuji: pojďme se vrátit znovu k té diskusi ve druhém čtení a teď pojďme od té věci, protože to vypovídané prostě není.
Rád bych reagoval na to, že mým vstřícným krokem k navrácení se do rozumné diskuse, objektivní, racionální, bylo to, že jsem avizoval na zemědělském výboru stažení svého pozměňovacího návrhu, tak aby bylo vytvořeno pole pro novou diskusi. Očekával jsem, že bude náročná, ostatně ukazuje se, že náročná je. Ponechávám stranou všechny směry, odkud vane vítr, nebo odkud se domnívám, že vane vítr. Ono se to projevuje už a časem také projeví, i v té diskusi se to projevuje.
Ale jednu reakci na proběhlou diskusi bych měl, a to prostřednictvím předsedajícího na pana kolegu Bendla, který tady řekl, že to je odvádění pozornosti, že se to prostě hodí k odvedení pozornosti, střelba do Bendla. Tady musím drobný bonmot. Šlo ze strany pana ministra o palbu opětovanou, protože s tou střelbou začal pan kolega Bendl. Všechno v uvozovkách, samozřejmě. Nechci rozvíjet tu debatu dál.
Teď mi dovolte velmi krátce připomenout to, co je všem notoricky známo, protože to také dlouho dobíhá, notoricky, jako Komunistická strana Čech a Moravy prosazujeme, alespoň těch posledních čtyřiadvacet let, co jsem v Poslanecké sněmovně a zabývám se tématem zemědělství, ale i předtím, když jsem byl v prvovýrobě nebo zpracovatelském průmyslu přímo v zemědělství dlouhá léta. Rád bych sdělil opakovaně, že dlouhodobě prosazujeme v KSČM podporu českých, moravských a slezských zemědělců a zpracovatelského průmyslu, že dlouhodobě prosazujeme, poprvé to byl v roce 1997, kdy jsme přišli s návrhem na povinný podíl českých potravin v řetězcích nebo v obchodech. Tehdy to neprošlo o jeden jediný hlas a bylo to 80 %. Tehdy ještě mělo české, moravské a slezské zemědělství kapacitu na to, aby těch 80 % v pohodě naplnilo. Ten sešup nastal, on už byl, ale ten nejdramatičtější nastal až pak.
A dneska holt máme problém. Obnovit živočišnou výrobu rychle není vázáno jenom na dlouhý generační interval skotu nebo třeba o něco kratší prasat, ale na to, že třeba existují také určité nálady ve společnosti a regule. Existuje proces zvaný EIA, který neumožní rychle postavit, anebo někde vůbec znemožní postavit nové stáje pro živočišnou výrobu a to všechno musíme brát v úvahu. To jenom odbočka.
Podporujeme, a dlouhodobě jsme byli také vysmíváni, teď už nejsme, teď už se k tomu přidali i další, potravinovou soběstačnost v České republice. A není to o tom, jak tady jeden z předřečníků říkal - a co když se neurodí? To tedy budeme bez těch hrušek nebo brambor? No samozřejmě že ne, že stojíme pevně nohama na zemi a že se umíme i s neúrodou vypořádat, protože je to jeden z důvodů, jak umožnit větší dovoz.
Dlouhodobě odmítáme dělení zemědělců, ať už podélně, nebo napříč, na malé, střední, soukromé, nesoukromé, akciové a já nevím jaké všelijaké. Český, moravský a slezský zemědělec je jeden druh, v uvozovkách. Druh ohrožený, který si zasluhuje nadstandardní podporu, přinejmenším na takové úrovni, jakou mají zemědělci v ostatních státech v evropském prostoru, protože jinak bychom splakali a jinak bychom mohli jenom vzpomínat na to, že se tady pěstovala česká pšenice a chovala česká prasata pro český, moravský a slezský stůl.
Prosazujeme právě v této souvislosti obnovu - tedy postupnou, naráz to doopravdy nepůjde, ten zásek je příliš hluboký - rovnovážné struktury zemědělství ve všech jeho funkcích. To je to, na co tady také padala otázka - co to je, máme nějakou koncepci? Ano, je, tady je koncepce. Podpora rozvoje rovnovážné struktury zemědělství ve všech jeho funkcích. Podpora domácí produkce, podpora rovnovážné rostlinné a živočišné produkce. Mimo jiné, už také tady o tom byla mnohokrát řeč, jestliže vrátíme skot nebo obecně polygastry do systému českého, moravského a slezského zemědělství, vrátíme i humus do půdy jako jednu z rozhodujících složek schopnosti zadržet vodu. Čili podpora zadržování vody v krajině spočívá doopravdy i ve změně hospodaření tímto způsobem. Pícniny, víceleté pícniny na orné půdě, všechno zadržuje vodu lépe než kukuřice nebo řepka, kterou jsou zemědělci nuceni pěstovat, protože krmné plodiny nemáme, kdo by je spotřeboval, nemáme, jak prodat, tudíž pěstovat nemůžeme. ***