(13.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pardon. (Předsedající mluvil a neměl zapnutý mikrofon.) Prosím pány poslance, aby na sebe nepokřikovali, případně hovořili přes mikrofon.
Přihlášen je pan poslanec Schiller, poté pan poslanec Ferjenčík.
Poslanec Jan Schiller: Děkuji. Možná to mělo dopadnout obráceně. Já vím, že... (Řečníkovi byl omylem vypnut mikrofon.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pardon. (Smích v sále.)
Poslanec Jan Schiller: Jsem ještě nic neřekl. Ale víme, že o něm budeme hlasovat. Mě spíš mrzí to, že vlastně vy tady předvádíte ve své podstatě jako Piráti jako takoví, že tu diskutovat chcete. Tak nechápu, že jste dávali tento návrh.
Já jsem chtěl jenom na pana Kalouska vaším prostřednictvím, on už tady není, ale mě docela jako mrzí... My mu nezávidíme. My nezávidíme. To Děčínsko je krásné. On ten Ústecký kraj je celý krásný. A kdybyste tam možná fakt přijeli, tak byste se divili, jak je krásný.
A potom ještě ta poznámka k tomu Středočeskému kraji. Já bych, pane Kalousku vaším prostřednictvím, i když tu nejste, zatlačte tu slzu. Buďte rádi, že ji tam máte, paní Jermanovou. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Ferjenčík, poté paní poslankyně Richterová. A pan poslanec Foldyna, který se hlásil, to ruší. Dobře. Prosím.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Výzva paní Fialové si žádá odpověď, takže odpovím. Já se s dovolením nejprve o tom, zda se přestěhujeme do vyloučené lokality, poradím se svou manželkou.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně Richterová - v tuto chvíli poslední faktická poznámka. (Velký hluk v sále.) Prosím klid. Prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Chtěla bych poprosit, když jste teď tolik pozornosti všichni upřeli na ty vyloučené regiony, pojďme věnovat pozornost tomu, že skutečným řešením pro budoucnost je ta podpora škol, toho, jak funguje reálná práce v terénu, aby fakt tam měli dost peněz na asistenty, bez těch se to v těchhle školách neobejde, a potom na tu podporu doučování ve vyšším... (Odmlka pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně, já vám rozumím. Požádám znovu sněmovnu o klid. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Olga Richterová: ... na podporu toho přechodu do střední školy, na vystudování učňáku. A zase, jsou třeba... V Kadani dokázali, v Kadani dokázali... (Hlučné projevy v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Prosím, nepokřikujte! Paní poslankyně, já vám dám znovu čas, protože chápu, že tohle bylo těžké. Prosím, pokračujte.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Chci tady říct pozitivní příklad. Ono to jde. V Kadani dokázali domluvit, aby zrušený učební obor, který byl vhodný pro děti z rodin s takovým negativnějším postojem ke vzdělání, aby ho tam znovu vrátili a aby fakt domluvili zaměstnávání ve městských firmách, aby ti mladí lidé začali, startovali prostě s prací a nevypadli hnedka po škole a nevěděli, jak si získat aspoň trošku rozumnou práci. A tady ty dobré cesty ale musíme šířit. A opravdu to, co chci říct, takové to poselství, že přes takovouhle spolupráci mezi školami, obcemi a tím, že to stát systémově hodně podpoří, dlouhodobě, ne projektově, ale dlouhodobě, se dál nehneme.
A stejně tak součástí toho oříšku vedle vzdělávání je i přijmout fakt, že i lidi, kteří zdánlivě by pracovat mohli, mají někdy tak nízké kompetence, že je prostě potřeba vytvořit nějaký nástroj, aby se dlouhodobě zase dařilo obcím a úřadům práce pracovní místa pro tyhle druhy lidí vytvářet. Bez toho zase ta cesta vpřed bude těžko možná. A vím, že jsou na to různé už cestičky prošlapané. Ale bez toho, abychom jim napomohli více ze Sněmovny, tak na ně nebude v rozpočtu nikdy dost peněz. Ale přitom to je ta systémová změna.
A tím třetím aspektem pak je, abychom opravdu hlavně prosím neházeli do jednoho pytle. Děkuju.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Tomáš Kohoutek, poté pan poslanec Munzar s faktickými poznámkami. Prosím.
Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane předsedající. Budu stručný. Vaším prostřednictvím k paní poslankyni Olze Richterové. Paní poslankyně, on někdo těm dětem z těch chudých poměrů nebo sociálně vyloučených oblastí brání v tom, aby mohly chodit do školy? On jim někdo zakazuje do těch škol chodit? Máme speciální pedagogy. Máme slavnou inkluzi. Když ty rodiny nemají na to, aby děti dostaly školní pomůcky, dostaly školní tašku, tak si jdou na ty úřady, kde na to dostanou speciální příspěvky. Není to spíš tak, že - troufnu si tvrdit - že většinová společnost a děti ve většinové společnosti a u slušných lidí jsou vychovávány tak, uč se, choď do školy, vzdělávej se, ať se máš v životě dobře? Není to spíš o tom, že některé skupiny obyvatel to mají tak, proč bys chodila do školy? Přece je jednoduché v patnácti, v šestnácti, pořiď si dítě, stát se o tebe postará. Protože mantra všeho je, že stát se musí postarat o matky samoživitelky. To je to.
A říkáte, že spousta lidí nemá kompetence a nemůže práci sehnat. Projeďte si jakékoli online deníky. A v souvislosti s koronakrizí se všude píše: budou chybět tisíce zahraničních dělníků na polích v zemědělství. Myslím si, že na práci na polích a v zemědělství nepotřebuje nikdo vysokou školu. Děkuju. (Potlesk poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Munzar s faktickou poznámkou, poté paní poslankyně Richterová. Prosím.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Budu velice stručný. Chci zareagovat na paní poslankyni Richterovou vaším prostřednictvím. Jsem rád, že oceňujete například starostu Kadaně za ODS. A mnoho starostů, a nejenom za naši stranu, ale za všechny strany, se hodně pere s tím, jak je ten systém nastaven. A chci vám říci jenom jednu věc. My jsme tady vytvořili sociální síť, ale bohužel, bohužel je tady skupina lidí, kteří místo sociální sítě to považují za bezednou kasičku, ze které chtějí brát, ale nemusejí do ní nic dávat. A tam podle mě míří ten zákon.
Pojďme to prosím propustit co nejrychleji do dalšího čtení a tam si pak na sociálním výboru vyříkejte jednotlivé případy, aby to skutečně zase někomu neublížilo. Ale pojďme posunout tento návrh dál. Děkuji. (Tleskají poslanci SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Paní poslankyně Richterová s faktickou poznámkou, poté pan poslanec Bělobrádek. To jsou v tuto chvíli všechny faktické poznámky. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Olga Richterová: Opravdu naprosto stručně. Když víme, že chodit do školy je ta základní cesta vpřed pro celou naši společnost, když víme, že nedokončené školní vzdělání znamená náklady pro veřejné rozpočty ve výši 13 milionů korun za život - to je vládní číslo z velké analýzy -, tak to prostě musíme řešit cestami, které fungují. A mně nepřijde, že to něčemu prospěje, když tady budeme jaksi házet obvinění. Co prospěje, je, když budeme předkládat řešení. A řešení jsou ověřená. Akorát na jednotlivých školách na jednotlivých obcích. A nemají tu opravdu velkou systémovou podporu. Já vím, že to je pracné, že to bude trvat. Ale nic jiného, než zaměřit se na to provázání školy a potom vhodných středních škol i někdy podpory zaměstnání absolventů nás z těch začarovaných kruhů nedostane. A na tomhle ukazuji, že chceme-li se zaměřit na děti, a já chci, na ty mladé lidi, kteří z rodiny nemají ten základ, jaký bychom si přáli, tak potom musíme hledat pozitivní řešení a nejenom říkat: oni to dělají blbě. To ničemu nepomůže. A už končím. Už myslím, že tato debata opravdu stačila.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Bělobrádek, poté se přihlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Rais. Prosím.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji za slovo. Vážené paní ministryně (ve vládní lavici jsou přítomné pouze ministryně Maláčová a Dostálová), kolegyně, kolegové, myslím si, že všem vadí, pokud se dějí takové věci, že člověk přijde a vidí, že lidé, kteří zneužívají dávky, tak to samozřejmě naštve každého, kdo je nízkopříjmový a má podobně stejné příjmy jako ten, kdo chodí do práce, takzvaná pracující chudoba. Na druhou stranu pokud chcete něco s tím udělat, tak si uvědomte, že také to má nějakou provázanost. Ano, jsou tam i generace, které nechodí do školy, nemají žádné školy.
Když se narodíte jako Rom, tak máte poměrně malou šanci, že dokončíte střední školu, téměř nulovou vysokou školu, ta je mizivá, a podobně. Ale kdybychom se do takové rodiny narodili my, tak co by z nás bylo? Byli bychom takoví, že vystudujeme vysoké školy, když se narodíme do takové rodiny? To znamená, nelze odstraňovat pouze následek, ale i příčinu. A je to dlouhodobá věc. A v tomhle směru je potřeba skutečně nejenom bič, ale i cukr. A je potřeba dlouhodobě pracovat. ***