(13.30 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
Mně je velice líto těch úředníků - úřednic, omlouvám se, z 99 procent jsou to převážně ženy na těch úřadech práce, protože ty to odnášejí opravdu ze všech nejvíc. Já se nedivím, že je problém tam sehnat ty lidi. A my si musíme říct, že teď ta personální stabilizace tam opravdu i v tom Ústeckém kraji trošku je, každopádně to byl velký problém, protože ta fluktuace po zaškolení a zjištění, o čem ta práce je a za kolik peněz je, tak kdo by to dělal? A ano, největší problém máme třeba v Praze, protože ty finanční prostředky, které dneska berou úřednice v Praze, jsou úplně tristní. Jestli se bavíte o 20 tisících, tak řekněte, kdo v Praze by za tohle dělal, a ještě s takovýmhle složením obyvatel. Neříkám, že samozřejmě všichni, ale bohužel ve velké míře to tak je.
Také bych chtěla říci, že nejsme schopni, a to si musíme otevřeně přiznat - 100 procent lidí. Prostě tady by měla být jasná pravidla: chceš pomoct - my ti pomůžeme, nechceš - nemůže stát zachraňovat 100 procent lidí. Samozřejmě musí vědět, že s tím se nese i určitá restrikce, kterou ponesou, to znamená, nechceš slušně bydlet - nebudeš bydlet. Je to prostě fakt. A mě velice mrzí, že některé neziskové organizace neustále mají potřebu zachraňovat 100 % lidí a říkat - musíme, musíme. To prostě nelze! Nelze a my si to musíme jednou přiznat.
Chtěla jsem možná ještě reagovat na paní kolegyni z Karlovarského kraje. My jsme v Ústeckém kraji byli se zdravotním výborem, se sociálním výborem, bavili jsme se o 15 opatřeních boje s chudobou. My do Ústeckého kraje už nesmíme. To byly jenom sliby. Pět ministrů jsme tam přivezli! Pět ministerstev, která slibovala, že něco udělají! Doteď se nic neudělalo. A věřím, že do Karlovarského nás třeba zvete, ale za chvilku už budete říkat: nejezděte, protože nic jste pro nás doteď neudělali.
Takže možná za to děkujeme, ale opravdu to nevidím jako přínos. V roce 2015, když jsme řešili i útlum těžby, kdy se zamezilo tomu, aby se těžilo na Dole Československé armády, tak jsme říkali ten dopad, jaký bude atd. Měli jsme tam sociální výbor, všichni jsme věděli ty argumenty. Stejně vláda rozhodla jinak a i ty možná nějaké pomoci, které teď řešíte v rámci Sokolovské uhelné, nejsem si úplně vědoma, nebo vůbec nevidím nic, že by tam přišel ten správný posun, protože sama jste řekla, co všechno se tam kdysi dělalo, co se vyrábělo, a dneska tam nic není. Takže to je ten velký problém.
Za mě navrhuji, a bylo to tady řečeno kolegou Ferjenčíkem, aby jednání o tomto návrhu bylo prodlouženo o 20 dnů. Domlouvali jsme opravdu napříč, myslím, že to problém žádný není. Chceme to tak trošku srovnat i s projednáváním návrhu kolegy Bauera. Mrzí mě, že ten slíbený návrh z MPSV, ta dávka na bydlení, možná i tím koronavirem zmizela úplně. Paní ministryně řekla, že připraví komplexní pozměňující návrh. Uvidíme. Budeme samozřejmě o tom diskutovat, ona to asi bude mít otevřené názorům všech. Ale každopádně bych chtěla říci, že k tomuto legislativnímu návrhu já osobně mám připravené pozměňující návrhy. Je to zkonzultováno s naším Ústeckým krajem, protože, a jak už bylo řečeno při minulém jednání, není opravdu legislativně technicky dobře napsán, a tak jak je napsán, opravdu nelze přijmout do podoby legislativní, to znamená, ty zásadní úpravy je nutné udělat, ale v zásadě si myslím, že ty myšlenky, které tam jsou, musíme brát zcela vážně. A opravdu dnes budeme hlasovat jako klub KSČM pro to, aby prošel v prvním čtení, a pro prodloužení o těch 20 dnů.
Takže já vám děkuji a věřím, že dneska už tu diskusi skončíme, že si řekneme spoustu věcí na jednání výboru pro sociální politiku. Každopádně když to budeme směřovat všechno na to září a budou tam další věci, které se nám asi otevřou, očekáváme i tu nezaměstnanost, která se bude velmi zvyšovat, což je holý fakt, každopádně je to oblast, na kterou nesmíme zapomenout. Protože pokud něco neuděláme do konce roku, v příštím roce už neuděláme nic. A víme to všichni. Budete se věnovat předvolební kampani a všechny zákony, které se neprojednají, spadnou pod stůl. Takže za mě, za Ústecký kraj, vás žádám, abyste tento návrh pustili do druhého čtení. Děkuji. (Potlesk z řad KSČM a ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bělobrádek. Prosím.
Poslanec Pavel Bělobrádek: Děkuji. Kdyby byla pracovní povinnost, tak by tady velká část lidí předstírala, že pracuje, a formálně byla zaměstnaná, ale doopravdy by stejně nedělala. Takže to určitě není řešení.
A druhá věc. Jestli se někdo zase těší na systém umístěnek, tak já teda ne.
A třetí věc. Tenhle problém je fakt obrovský a je po několik generací. Taky si vzpomeňte, kdy jsme si s ním zadělali, já myslím, že komunisté by si taky měli přiznat, kdy to začalo, kdy se část těch lidí začala sem stěhovat a jak dlouho, jak to bylo, že se přišlo na městský národní výbor a řeklo se: no nemáme, tak jim dáme. A takhle se vychovávali a je to otázka několika generací.
S těmi lidmi je potřeba pracovat, je potřeba co nejvíc z nich dostat, aby ty děti chodily do školy, aby se vzdělávaly, aby se vytrhly z toho systému, který skutečně je pro ně velmi demotivující, protože vidí několik generací, že se takhle žít dá, že jsou spokojení. A já naprosto souhlasím s tím, že každý, kdo vedle těch lidí bydlel nebo kdo ví, že jsou takové lokality u nás v Náchodě - taky jsem vedle nich bydlel - všichni víme, ty problémy tady jsou. Ale přece není možné je jenom izolovat nebo je zatlačit do země, protože to budeme mít zase zpětnou reakci. Je potřeba s nimi pracovat, je potřeba co nejvíce těm lidem, kteří jsou toho schopní, pomoct a musí se začít skutečně od těch dětí. Ano, ty podmínky jsou strašný. Ale když řeknete, že je zatlačíte do ještě větší sociální chudoby, tak to bude mít nějakou protireakci. A odnesou to zase ty děti.
My musíme dosáhnout toho, aby když dostanou dávky na bydlení, tak aby zaplatili nájem, aby ty peníze dostali a zaplatili, aby pochopili cenu peněz, že když něco udělají, tak něco za to dostanou, cukr a bič, to znamená, musí to mít obě dvě varianty. S těmi lidmi sociálně pracovat, pracovat s nimi dlouhodobě, pracovat s nimi v rodinách, a ne jenom udělat nějaký rychlý jednoduchý zásah, který stejně nebude funkční. To je falešné řešení. To je falešné řešení, které de facto nikdy nemůže fungovat. Stejně to tak bude. Podívejte se na jiné země, jak to dopadlo. To znamená, musí to mít nejenom A, musí to mít B. (Předsedající upozorňuje na čas.) Musí tam být represe i prevence. A práce.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickou poznámkou ještě pan místopředseda Filip. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Paní a pánové, já budu velmi stručný. Jednoduše musím říct, že souhlasím se závěrem, co tady řekl kolega Bělobrádek, s tím, že tady nebyla povinnost pracovat. Bývalý zákoník práce respektoval to, že musí mít člověk uznané příjmy, a na druhou stranu tady byl zákon, který říkal, co to je příživnictví. To bylo celé. A myslím si, že právě v té vyváženosti legálních příjmů a trestního postihu těch, kteří pracovat nechtějí a chtějí žít na úkor někoho jiného, je právě to, co od nás společnost očekává. Protože ať se pustíme jednou cestou, nebo druhou cestou a tu druhou cestu odmítneme, tak nemůžeme nikdy dojít ke správnému výsledku.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A mám pocit, že se mi ještě hlásila paní poslankyně Šafránková do rozpravy. Není tomu tak. V tom případě pokud se již nikdo další do rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím a ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Paní poslankyně Šafránková. Prosím.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám, vážení kolegové a kolegyně, za velice plodnou a důležitou debatu. Já bych chtěla říct, že si této debaty velice vážím, protože na této novele jsem skutečně pracovala několik dlouhých měsíců a opravdu jsem mluvila s mnoha zaměstnanci úřadů práce, odborů sociální péče a s mnoha pedagogy. A všichni se shodují na jednom - i když my strašně chceme, vyvíjíme to úsilí, tak bohužel nám vyrůstají další a další generace těch, kteří prostě nebudou moct mít pracovní návyky, i když by pracovat mohli. A bez toho, aby byla legislativní opora v zákoně, tak my to nezvládneme. A proto vás ještě jednou prosím o podporu, propusťme to do dalšího čtení a pojďme na tom společně pracovat. Děkuji vám. (Potlesk poslanců SPD.) ***