(10.50 hodin)
Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové, já bych využil této kratičké pauzy mezi dvěma zákony k jedné záležitosti. Když člověk udělá chybu, tak - to mně říkala moje maminka - základní slušnost je se omluvit. A já jsem na mimořádné schůzi, kterou svolala opozice, chybu udělal. Ta chyba se týkala párování.
Já bych se chtěl z tohoto místa prostřednictvím pana předsedajícího v prvé řadě omluvit kolegyni Janě Černochové a samozřejmě i ostatním kolegům, kteří zajišťují párování, protože já jsem prostě zpanikařil, když jsme prohrávali všechna hlasování, a povolal jsem bohužel i lidi, kteří byli vypárováni. Matematicky to sedělo. Bylo vypárováno celkem 15 lidí, nás chybělo 29 v tu chvíli, to je moje chyba samozřejmě, a já jsem zpanikařil a za tuto svoji chybu se všem omlouvám a prohlašuji, že se mi to už do konce volebního období nestane. Omlouvám se. (Potlesk napříč sálem.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Faltýnkovi. (Poslanec Faltýnek předává kytici poslankyni Černochové. - Potlesk.) Doufám, že to zklidní napjatou atmosféru po projednání předchozího tisku.
A pokračovat budeme podle pořadu schůze bodem číslo
382.
Stanovisko Poslanecké sněmovny k článku tří ministrů zahraničních věcí
Prosím, aby se slova ujal navrhovatel tohoto bodu pan poslanec Miroslav Janulík, který, bude-li souhlasit, se stane zároveň jeho zpravodajem. Kolega Janulík souhlasí a já mu hned, jak se sněmovna uklidní, kolegové buď zaujmou svá místa, nebo diskuze přenesou do předsálí, tak mu udělím slovo. Zatím tomu tak není. Ještě chviličku posečkejte, pane kolego. Tak. Ještě jednou kratičká výzva, aby kolegové a kolegyně zaujali svá místa nebo případné diskuze nad jiným problémem, než je článek tří ministrů zahraničních věcí, přenesli do předsálí. Ještě malou chviličku. Tak. Teď už to snad umluvíte, pane kolego. Máte slovo.
Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem samozřejmě požádal o zařazení tohoto bodu z logiky věci, protože jsem předsedou meziparlamentní skupiny přátel Česko - Izrael a předmětný článek, o kterém se tady bavíme, hrubým způsobem tedy vybočil z našich, bych řekl, standardních postojů, a zabýváme se jím proto, že autoři tohoto článku jsou dva bývalí, jeden současný neboli budoucí bývalý ministr zahraničí, z toho dva jsou tedy aktivní členové naší současné vlády a z logiky věci tedy, protože to hrubým způsobem podle některých kolegů narušilo naše vztahy - já si myslím, že naše vztahy to nenarušilo, ale vybočilo to prostě z nějakého rámce našich standardních postojů, tak proto chci, aby se tím na můj návrh Sněmovna zabývala, a sdělil bych vám některé postoje, které jsem zaregistroval. Některé jsou moje, některé kolegů a poprosil bych vás, abyste to vzali v potaz. Samozřejmě k celé věci zaujal postoj i zahraniční výbor, což má logiku. Předpokládám, že zpravodajka zahraničního výboru kolegyně Červíčková tady pak přednese jeho usnesení.
V poslední době se zahraniční politika v našich důležitých relacích dostává do zbytečných turbulencí, a tam, kde jsme byli čitelným a vypočitatelným partnerem, se ocitáme jednostrannými, ve vládě a ve Sněmovně nediskutovanými kroky nejen na názorové periferii, ale i uvádíme naše přátele ve strategických vazbách do nejistoty. V případě Izraele prezident, premiér, předseda Poslanecké sněmovny i další pak musí reagovat. Samozřejmě nikdo dosud nezdůvodnil, proč byl vlastně ten předmětný článek publikován, proč nebyl řádně konzultován, proč se o tom nejednalo s izraelskými partnery a kdo tím co sledoval. Jestliže se má zde zřizovat komise pro hybridní hrozby - nebo byla zřízena - a cizí vlivy, mohla by jako jeden z prvních úkolů prozkoumat, zda se právě v případě tohoto článku nejednalo v intencích partikulárních, nebo dokonce nečeských zájmů. Vítám, že se věcí zabýval 11. června i zahraniční výbor a přijal usnesení, o kterém už jsem výše hovořil.
V této souvislosti je důležité, že Poslanecká sněmovna jako celek v loňském roce přijala usnesení k antisemitismu a k výzvám k bojkotu Státu Izrael. Na každé poradě nejvyšších ústavních činitelů se diskutuje o tématu Izrael a konkrétně o přesunu našeho velvyslanectví do Jeruzaléma. Ukazuje se ale, že to nestačí. Vyjde článek - on to není dopis, ale je to článek - který jde proti závěrům těchto schůzek. Vyvolá to šok doma a velké znepokojení v Izraeli. Řekněme, že naši izraelští přátelé spíš nad tím jenom tak povytáhli obočí, a protože jsme přátelé, tak to nijak zvlášť veřejně nekomentovali. Jeho jediným zdůvodněním je, že se neodchyluje od koncepce zahraniční politiky z roku 2015. Tato koncepce nebyla této ani minulé Sněmovně představena. V červenci 2015 se zde ve Sněmovně konal jakýsi kulatý stůl. Je pravda, že ji schválila vláda, ale byla to vláda minulá, a navíc to bylo v době, kdy žádný nový mírový plán na stole nebyl a izraelská vláda se pohybovala v přísných mantinelech mírového procesu z Osla z roku 1993, který si dal za cíl dvoustátní řešení tehdy.
Článek vyšel navzdory závěrům z posledního, tedy aktuálního jednání ústavních činitelů z 11. března 2020, tedy i pana ministra zahraničí Petříčka, a cituji: "Vyjadřujeme naději, že mírová iniciativa Spojených států amerických Peace to Prosperity je konkrétním návrhem, který má potenciál dát blízkovýchodnímu mírovému procesu novou dynamiku, jež povede k obnovení přímých jednání obou stran." Ten článek vyšel navzdory ujištění ústavních činitelů, že nakonec z toho deníku Právo bude stažen, aspoň takové já mám informace, kvůli své nevhodné diplomatické formě, zčásti jistě i obsahu a účelu, který neznám, a také i načasování, protože předcházel telefonátu premiéra České republiky a telefonátu premiéra Izraele Benjamina Netanjahua.
Na minulé schůzi dokonce padala hesla o anexi, paralely Československa v roce 1938 a 1968, dokonce ostré výrazy jako nácek apod. Já to vidím úplně naopak. Militantní část Palestinců s podporou jistých sil v regionu terorizuje léta civilní obyvatelstvo v Izraeli, chce jej vymazat z mapy, používá takové pejorativní výrazy jako zmijí hnízdo v Tel Avivu apod.
Já myslím, že je trapné a nedůstojné srovnávat Izrael s expanzivním nacistickým Německem. Naopak sudetští Němci se v roce 1938 a v průběhu dalších desítek let odvolávali na Palestince jako na národ bez státnosti apod. K té historické paralele přednášené zde ministrem kultury panem Zaorálkem bych poznamenal, že situaci Palestinců a Arabů si naopak vždy přisvojovali nacisté. Byla to pro ně doprovodná ideologie antisemitismu. Jako příklad bych uvedl citát z projevu říšského kancléře Adolfa Hitlera z předmnichovské krize v září 1938, kdy, cituji: "Ubozí Arabové jsou bezbranní, snad i opuštění. Němci v Československu nejsou ani bezbranní, ani opuštění. To nechť se bere na vědomí." Tak to jenom k tomu, jak velmi, velmi tedy analogie a paralely pokulhávají.
Pro mě další nepřijatelnou analogií je anexe Krymu. Izrael nezabírá území cizího státu, navíc zde jde o bezpečnostní aspekt pro celý region. Stát Izrael na území byl od roku 1948 a nemůže jej opustit. Podstatou mírového návrhu je rozšíření civilní jurisdikce na část osídlení, která již existují. Výsledné řešení bude záviset na dohodě.
Uznejme proto, že by se nám lépe žilo bez takovýchto článků. V šachové terminologii by potom prezident, premiér i předseda Sněmovny měli učinit tzv. vynucený tah a ozvat se, ale myslím si, že to by se nemělo opakovat. Není možné zjednodušovat situaci na to, že je všechno špatné, co udělá Izrael. V pondělí začaly létat znovu rakety z Gazy, a nikdo ani nevzdechl. Nikdo si, ani naše média, nikdo si toho nevšímá. Všichni už to považují za takový v podstatě folklór.
Je nemravné Izrael démonizovat, ale dělají to zejména ti, co si tam neudržují žádné vztahy, nebo je to dlouho, co s nějakým izraelským představitelem jednali. To je na margo ministra kultury. Ale dělají to progresivistická levicová hnutí v západní Evropě, která nemají žádný tvůrčí politický program a promítají svůj ideologický boj na mapu světa. Tu proti Trumpovi, jako vzpomeňme na obamamánii, v tomto případě jde o progresivistickou levici, ideovým zlosynem je tady Netanjahu. Mezinárodní právo se tvoří, vzniká jednáním, dohodami, které mohou překonat minulý status quo. Ten je skutečně dán právě mezinárodním právem, ačkoliv jeho interpretace je na Blízkém východě zpravidla vždy diametrálně odlišná. Současná situace nová není. Vzpomeňme na sjednocení Německa nebo vznik Československa na základě rozpadu Rakouska-Uherska, tedy nerespektováním tehdejší ústavy a zákonů. Prostě někdy realita, kreativita a fantazie mohou předběhnout status quo a my bychom měli Izrael povzbudit na této cestě, aby jednal a učinil další pokus v nekonečné řadě, a ne ho kárat, mentorovat a psát do novin, co dělá špatně. ***