Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomáš Hanzel)

1.
Vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru
na území České republiky a opatření k prevenci druhé vlny

Projednávání tohoto bodu jsme zahájili dne 28. května, všeobecná rozprava byla přerušena.

Paní poslankyně Alena Gajdůšková ruší omluvu pro dnešní den.

Já prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal zástupce navrhovatelů pan poslanec Jakub Michálek, a bude-li souhlasit, stane se zároveň i jeho zpravodajem.

Nyní budeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě, do které mám s přednostním právem přihlášeného pana předsedu Ivana Bartoše. (V sále je hluk.) Tak. A já vás poprosím všechny o klid v jednacím sále, zahájili jsme dnešní jednací den, zahájili jsme bod číslo 1 a já bych byl rád, abychom v klidném a důstojném prostředí tento bod mohli projednávat. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající. Já bych chtěl navázat na jednání z minulého týdne. Piráti spolu s ODS svolali na minulý čtvrtek mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny a ta bude dnes pokračovat podle schváleného programu. O této dnešní schůzi od rána informují média, vyzdvihují dvě věci.

První je důležitost aktualizace pandemického plánu České republiky, o kterém zde minule již hovořil kolega Michálek. Je to skutečně modernizace a změna přístupu k tomu, jakým Česká republika podobným nebezpečím může hrozit, jsou to ty návrhy těch jednotlivých pandemických alarmů.

Druhá věc, o které média hovoří, je zřízení vyšetřovací komise k nákupu pomůcek. Je to bod, který je zmiňován v médiích velmi často. Já bych chtěl říct, že to je jeden z bodů jednání, bod číslo 4, z mého pohledu to však není úplně ten bod nejdůležitější. Obsahem této schůze jsou tedy čtyři body.

První, a ten je podle mě velmi důležitý jak pro vládu, které jsem chtěl poděkovat, že vládní poslanci schválili návrh této mimořádné schůze, ale zvládli se - dneska snad kromě pana ministra Adama Vojtěcha, nedostavil žádný ministr na začátek, což tedy vidím jako poměrně ostudné vzhledem k tomu, že bod 1 má vyhodnocovat, jak Česká republika, potažmo tato vláda zvládla tu první vlnu pandemie COVID-19 a hlavně jaké poučení pro podobné hrozby z toho plynou.

Bod 2 - a opět zde nevidím ministry, kterých se tato věc týká, jsou skutečně pomoci občanům, na které vláda v tom chaotickém zvládnutí těch prvních dvou měsíců zapomněla. Stále jsou zde skupiny osob, lidí, ale i malých firem, na které žádný z vládních pomocných balíčků nedopadl a kteří, ačkoliv byli významně zasaženi tím celkovým uzavřením ekonomiky a fungování České republiky, tak doslova padají na dno, což uvidíme bohužel, vidíme to již teď, ale vidíme to i v následujících měsících.

Třetím bodem - a já děkuji, že je tady aspoň pan ministr Adam Vojtěch - je bod, který se má zabývat nákupem zdravotních pomůcek nejen na Ministerstvu zdravotnictví.

A čtvrtým bodem je tedy zřízení té komise. Ale jak se mohli i občané dovědět, Sněmovna, resp. vládní strany, ale i třeba SPD tomuto kroku není významně nakloněná.

Já bych tedy navázal tam, kde jsme minule skončili, neboť ten první bod byl pouze rozjednán, a já jsem skutečně chtěl poděkovat ministrům, že naslouchají a že reflektují to, co po nich chce ta opozice, a nemůže to udělat. Budu tedy mluvit k ministrům, kteří si to pak možná přečtou nebo se na to někde dívají, pokud se tedy někde třeba nefotí či něco podobného.

Tak. Opozice na začátku vládě podala pomocnou ruku. Ostatně o ni pan premiér Babiš v médiích žádal a hovořil o tom. Byli jsme na několika on-line setkáních, protože se nemohla ta skupina setkat osobně. A teď slyšíme, že opozice po dobu pandemické krize spala. Já jsem dokonce zaznamenal vyjádření pana prezidenta Miloše Zemana, že opozice v době koronakrize nic nedělala. Já si myslím, že je špatné, jestli na Hrad neproudí ty správné informace, nevím, jak pracuje Kancelář pana prezidenta. My jsme mu proto poslali strukturovaný dopis, jakým způsobem fungovala opozice v těch dvou měsících. On pak následně tedy někde aspoň k tomu plánu, který jsme představili - Budoucnost řešíme teď - měl nějaké kladné konotace. Nicméně není pravda, že by opozice nespolupracovala.

Já předpokládám, že zde budou vystupovat i zástupci jiných stran. Ale dovolím si vypíchnout některé zcela zásadní kroky. My jsme v době legislativní nouze, té pandemické krize, kdy vláda velmi rychle předkládala sněmovní zákony, které jsme museli během dne zpracovat, předložili desítky pozměňovacích návrhů k mnoha vládním zákonům. Když se na to podíváme, tak namátkově - ošetřovné pro lidi pracující na dohody, zjednodušení dokládání nároků na příspěvek na bydlení a příspěvek na dítě, pozastavení mobiliárních exekucí, prodloužení doby, do které student musí předložit vysoké škole maturitní vysvědčení z důvodu odkladu maturit, a mnoho dalšího.

Vláda některé naše návrhy původně odmítla, načež je i třeba s měsíčním zpožděním nebo s několikatýdenním zpožděním sama představila. Byly to návrhy na podporu malých s. r. o., i třeba regulaci ubytování Airbnb, zmírnění pravidel pro splácení úvěrů a hypoték, odklad elektronické evidence tržeb. My jsme prosadili například možnost obnovení doprovodů u porodů, navrhli jsme řešení problémů přeshraničních pracovníků, takzvaných pendlerů, jejichž situace byla díky uzavření hranic velmi kritická, i řadu systémových opatření, například týkajících se podpory knižního trhu.

Já bych chtěl říci, že za ty dva měsíce, co jsme zde i spolu ve Sněmovně strávili, občas v menších podmínkách, se skutečně odvedla celá řada práce, ale celá řada věcí se i nepovedla. Já jsem zde zmínil stručný výčet nějakých návrhů. My jsme předložili a panu premiérovi dali ten plán Budoucnost řešíme teď a musím říci, že jsem rád, že podle některých kroků, zejména ve věci přípravy na druhou pandemickou vlnu, vláda už postupuje. Je to třeba aktualizace nebo nový návrh krizového zákona, který bude reflektovat ty hrozby. Ale mohlo se udělat více.

Tedy k prvnímu bodu. My jsme během té práce byli svědky několika situací, kdy vláda skutečně nepostupovala - a často se říká, že ta situace byla nová, ale procesy vlády jsou zaběhlé, vláda musí pracovat systematicky - nepostupovala dostatečně správně, dostatečně systematicky, dostatečně otevřeně. Já si myslím, že to často bylo na úkor těch dlouhohodinových televizních prezentací a tiskových konferencí. Vláda mohla být rychlejší, flexibilnější, chytřejší, více nápomocná různým skupinám.

Já si myslím, že jak budeme procházet to vyhodnocení jednotlivých kroků, tak zde bude možnost probrat ty věci a podívat se, co se dá v souvislosti se zkušenostmi, které jsme nabrali během těch dvou měsíců, zlepšit.

Já bych se chtěl vyjádřit krátce ke zdravotnictví, protože to není otázka nákupu zdravotních pomůcek, ale v médiích často zaznívá, že jsme byli ti nejlepší. Nelze říci, že bychom byli na evropské špici, i když ze zdravotního pohledu a počtu nakažených a lidí, kteří zemřeli, jsme měli dobrá čísla. Když se podíváme na počty mrtvých v přepočtu na milion obyvatel, jsou na tom lépe země nejen Lotyšsko nebo Litva, ale i naši sousedé. Slovensko má pět mrtvých na milion obyvatel, Polsko 27. Česká republika je celoevropsky kolem 20. příčky s číslem 400 mrtvých lidí na milion obyvatel, takže neusněme na vavřínech. Česká republika není nejlepší v rámci zemí na evropském kontinentu. A pokud bychom čelili na podzim nějaké další vlně covidu - a je předpokládaná - měli bychom se na to připravit.

Já si myslím, že jedna ze zásadních věcí je otevřenost a informovanost, a to jak politiků, kteří sedí ve Sněmovně, vládních politiků, opozičních politiků, tak i veřejnosti. Faktem je, že vláda byla na informace skoupá, po dobu průběhu pandemie neexistoval kromě takové prezentace, kde pak byla dána jednotlivá odvětví obchodu s daty, neexistoval plán, kde by se lidé mohli předpřipravit na možné scénáře vývoje. My jsme žádali tyto informace, poslanci na ně mají ze zákona nárok. Vláda by měla informovat veřejnost ve věci plánovaných opatření pro případ šíření koronaviru a informovat nemyslím tak, že se večer v deset hodin na tiskové konferenci občané dozvědí, že od druhého dne něco platí.

Když se projdete dnes po ulici a zajdete si koupit třeba nějaký malý nákup cestou domů, tak vidíte, že lidé nosí roušky na ulicích, kde se nepotkávají, kde dokonce dodržují ten social distance, ale nenosí je v obchodě. Vždyť to je přece přesně obráceně. Venku, kde lidé se mohou vyhýbat, přece nemusí nosit roušky. Je to tak, jak tady i pan ministr tuhle říkal, nicméně oni je sundávají při vstupu do interiéru, kde se potkávají s jinými lidmi. To je zásadní problém. A já bych ještě jednou apeloval - a já jsem rád, že tady pan ministr minule mluvil s předsedou poslaneckého klubu Jakubem Michálkem, a on mu ukazoval model Nového Zélandu, aby se Česká republika do budoucna fakt vydala tím, že existují nějaké stavy ohrožení celorepublikové nebo lokální a na základě toho každý ví, jaká opatření a proč se zavádějí. Proč je to důležité? Důvěra lidí v konání vlády a srozumitelnost těch opatření je naprosto klíčová pro vůli opatření dodržovat a často je to jediná obrana, aby lidé nevědomky tato opatření neporušovali a nedělo se to, že lidé navzájem pak na sebe navzájem nevolají policajty, že se někdo objeví na balkoně bez roušky a zapálí si tam třeba cigaretu. Je skutečně důležité, aby každý věděl, co kdy platí a jak se bude postupovat.

Já si myslím, že důležitá otázka, která souvisí i s tím vyhodnocením průběhu pandemie, a stále o tom politici, ale i odborníci a podnikatelé vystupují v médiích, je strategie zásobování České republiky nejen v době pandemie. Situace samozřejmě byla kritická, nákupy v zahraničí byly velmi obtížné. My jsme předali někdy před měsícem a půl - a bylo těch iniciativ víc, zhruba 220 firem, které v České republice obchodují se zdravotními pomůckami nebo vyrábějí nějaké komponenty, ať jsou to nanotechnologie, či nějaké jiné součásti, které byly potřeba v danou chvíli. Já bych chtěl apelovat - a je to jeden z požadavků a usnesení, které dnes zazní v této Sněmovně - aby skutečně vláda aktivně spolupracovala jednak s odbornými institucemi v České republice, může to být ČVUT, může to být ostravská báňská univerzita, aby došlo k zapojení těch firem a aby, když teď se hodně hovoří o potravinové soběstačnosti, skutečně Česká republika nebo v evropském kontextu jsme dokázali si navzájem vypomoci a nebýt odkázáni na trhy, které v danou chvíli nemůžeme ovlivňovat, nebo se díky zavření hranic omezí možnost nákupu v zahraničí. Je to otázka vybavenosti. Je to i otázka, jakým způsobem budou doplněny hmotné rezervy, které Česká republika má.

Jeden ze zásadních problémů té situace, na který zde bylo upozorněno už v lednu, byl skutečně nedostatek zásob pro případnou pandemickou krizi. Ty zásoby byly v řádu desetitisíců, které zde byly, respirátorů a roušek. Skutečně byly nepostačující a měli bychom provést revizi současných rezerv České republiky v těchto hmotných rezervách a vláda by měla, když teď nejsme pod akutní hrozbou pandemické krize, představit jasný plán, jakým způsobem bude tyto zásoby doplňovat, a zrevidovat stavy nejen zdravotních pomůcek v souvislosti s koronakrizí.

Já už postoupím k několika málo posledním částem. Důležitým bodem - a já jsem zaznamenal, že se chytrá karanténa předává a dělají se na ni nějaké speciální týmy, stát vyhrazuje peníze - důležitým bodem, ačkoliv v tuto chvíli třeba není tolik potřeba, ale ukázalo se v dolech OKD na Karvinsku, že to je potřeba, je dopracování a zprovoznění takzvané chytré karantény, dobrovolného systému, který můžete v případě, že se někde náhle objeví výskyt pandemie, a to se skutečně může stát tak, že jeden člověk pojede někde dopravním prostředkem - abychom dokázali tento systém lokálně aktivovat a s pomocí hygienických stanic skutečně dotrasovat ty lidi, kteří mohli být potenciálně nakaženi, a pracovat s tím problémem ohniskově v tom místě.

Pokud chytrá karanténa bude spuštěna, budou do ní zapojeny další komponenty, o kterých se teď hovoří, jako komponenty 2.0, může to být aplikace eRouška, která sama od sebe nikam - já tady teď nemám telefon, mám ji tam - která sama od sebe data nikam neposílá, ale v případě, že - už je i na iPhonu - se stanete osloveným, že jste byl v kontaktu s někým, kdo měl nemoc covid, tak ta data prostě odešlete, pokud s tím souhlasíte, a bude se provádět na jejich základě trasování. Jsou v tom zapojeny mapy.

Pokud tento systém postavíme a na podzim se zde objeví druhá vlna nebo budeme čelit třeba nějaké jiné pandemické hrozbě v budoucnu, je to systém, který pomáhá najít ty lidi, lokalizovat ten problém, a zároveň je to dobrá obrana před tím, aby Česká republika, pokud bude mít dost zdravotních pomůcek, nemusela vypínat a zapínat celou Českou republiku dramatickým způsobem, který - a v tuto chvíli jsou to jenom odhady - v rámci první vlny stál Českou republiku k 600 mld. korun.

Poslední bod, který bych zde chtěl zmínit k té první části, je to skutečně otázka testování a možnosti České republiky provádět testy stále. Stále Česká republika není na té kapacitě, která by se dala vypnout a zapnout. Je skutečně důležité posílit možnosti testování včetně zapojení ne komerčních laboratoří, ale laboratoří u fakultních nemocnic a mít kapacitu testovat skutečně, pokud to bude nutné, desítky tisíc testů denně. Ten potřebný odhad je zhruba ke 20 až 30 tisícům.

Já bych v tuhle chvíli chtěl jen vyslovit politování, myslím, že všichni sledovali, jakým způsobem se laboratoře nekomerční postavily k otázce testování koronaviru na samotném počátku, kde prezentovaly systémy, které jim umožnily testovat tisíce vzorků denně. Tyto kapacity nikdy nebyly využity. Já jsem nyní poslal informaci 106 na některé instituce spolu s poslankyní Olgou Richtrovou a svými kolegy, jakým způsobem a od koho poptávaly naše nemocnice. Není to žádná buzerační věc, já chci jenom ukázat, když Česká republika má kapacity v odborných zařízeních při svých institucích, proč tato nebyla v danou chvíli zapojena. Na internetu je iniciativa Laboratoře proti koronaviru, kam se přihlašovaly příslušné laboratoře po celé České republice, a jenom co jsem se bavil s lidmi, kteří realizovali přípravy zde v Praze v nemocnici na Karlově náměstí, tak požadavek na testování k nim šel v řádu jednotek testů denně, třeba dva testy ráno, dva testy odpoledne, vyhodnocení. Myslím si, že je škoda, pokud máme odborné kapacity při institucích, jejichž je zřizovatelem stát nebo nějaká samospráva, aby tyto nebyly využity.

Dnes tedy budou ještě na programu, až skončíme tento bod, další tři body. Já si myslím, že je důležité, pokud se zde shodneme, a my jsme ty návrhy usnesení již předali předsedům poslaneckých klubů k těm jednotlivým bodům a kolega Michálek je poslal i poslancům, abychom si zde dali reálný závazek, a škoda, že zde přes den nebude pan premiér, že ta podaná ruka, o které na začátku hovořil, by mohla být reprezentována právě tím souhlasem na těch dalších stanoviskách Sněmovny směrem k vládě a k jednotlivým ministrům, že by to mohla být ta smlouva, abychom v případě další podobné krize, nebo třeba nějaké jiné krize, věděli, kam kráčíme, aby existoval jasný plán pro budoucnost České republiky v následujících měsících i v případě příchodu druhé vlny na podzim, a na základě těchto usnesení potom jednali, a pokud vláda půjde tou cestou, tak i tyto kroky podporovali v rámci našeho hlasování v Poslanecké sněmovně.

Toliko za mě na úvod, my ta jednotlivá usnesení k jednotlivým bodům budeme přednášet v průběhu dne a věřím, že se na spoustě věcí shodneme. Děkuji. (Potlesk z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Přečtu omluvy. Pan poslanec Stanislav Juránek dnes z celého pracovního dne z pracovních důvodů. Paní poslankyně Dana Balcarová od 14.30 do konce odpoledního bloku a z pátečního jednání 5. 6. na celý den také z pracovních důvodů. Pan poslanec Marek Výborný od 9 do 12 hodin z pracovních a rodinných důvodů.

Mám tady dvě - tři faktické poznámky. Pan ministr Adam Vojtěch, pan poslanec Jaroslav Holík a pan poslanec Josef Hájek, a pak s přednostními právy vystoupí pan poslanec Radim Fiala a pan místopředseda Petr Fiala. Pane ministře, prosím, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Já nechci tady nikoho poučovat, na to jsou tady odborníci jiní v této Sněmovně, ale každopádně pan předseda Bartoš hovořil o tom, že máme 400 mrtvých na milion obyvatel v České republice. Není tomu tak, je to 30 osob, 30 mrtvých na milion obyvatel, což nás zařazuje na 30. místo v Evropě, takže jsme na tom velmi dobře, celkově 324 úmrtí doposud. Tak jenom ať skutečně jsme korektní, na světě jsme na 55. místě, pokud jde o počet úmrtí v Evropě na 30. místě. Děkuji. (K panu poslanci Bartošovi:) Faktická, já vás nechám reagovat.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já jsem si tohoto svého přeřeknutí vědom, já už jsem se hlásil ihned, ano, skutečně, je to 30 mrtvých na milion obyvatel, je to o řád úplně jinde, já jsem se přeřekl, není to, že bych se pohyboval v nějakých jiných číslech. Je to 20. příčka myslím že evropsky v tuto chvíli. (Reakce ministra a dalších z místa o počtu nakažených.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já bych byl rád, abyste na sebe nepokřikovali. Pan poslanec Josef Hájek, faktická poznámka - stahuje. Takže s přednostním právem pan poslanec Radim Fiala, připraví se pan místopředseda a pak vy. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Dobrý den. Vážené dámy a pánové, vážený pane předsedající, dovolte mi, abych krátce za hnutí SPD shrnul průběh koronavirové krize a řekl, co podle našeho názoru bylo dobré, co by se mělo zlepšit a co bychom mohli udělat jinak.

Z hlediska zdravotní krize, z hlediska opatření, která česká vláda udělala, tam můžeme vyjádřit spokojenost. Podle mě to byla opatření včasná, byla to opatření, která zabránila daleko rozsáhlejšímu výskytu koronaviru v České republice, a přes drobné detaily, o kterých můžeme diskutovat do budoucna, abychom se z nich poučili, si myslím, že to vláda zvládla dobře. My nechceme za každou cenu jenom kritizovat. Chceme být konstruktivní opozicí, a když je něco dobře, tak si myslím, že bychom to měli říct. To, že je to dobře, tak to říkám hlavně z důvodu toho, když se podíváme na západ k liberálním demokraciím, jako je Německo, Velká Británie a podobně, tam ta opatření začali dělat daleko později. Daleko později. A také je vidět, mnohé země říkaly, že možná nechají raději populaci promořit, a dopadlo daleko větší smrtností, daleko větším počtem úmrtí než v České republice. Takže zde až na několik detailů v té zdravotnické části si myslím, že Česká republika v této věci uspěla. My jsme jako hnutí SPD opatření vlády vždycky podporovali a jsem přesvědčen, že i v budoucnu jsme si schopni s takovou zdravotní krizí poradit.

Co se týče řešení ekonomických otázek, tam je to podle našeho názoru daleko horší. Faktem je, že vláda, stejně jako u zdravotní krize neměla žádný plán - žádný plán řešení zdravotní krize - ale neměla ani žádný plán ekonomické krize. Nicméně bylo několik grémií Sněmovny, kde jsme vládě, panu premiérovi říkali, že je potřeba zachránit ty společnosti, zachránit zaměstnanost v české společnosti a dávat peníze firmám, aby měly likviditu, aby byly schopny samozřejmě za podmínek, že nebudou propouštět zaměstnance, aby ty společnosti byly schopny je zaplatit, aby nedocházelo k propouštění.

Nicméně vláda podle mě zvolila nešťastný způsob. Způsob administrativní - byrokratického vyplňování formulářů, schvalování, podepisování, kontrolování a podobně. Výsledkem toho je, že společnosti, které požádaly naprosto oprávněně podle mého názoru o finanční pomoc v březnu tohoto roku, tak ještě dnes ty finanční prostředky nemají. To je prosím výsledek, a teď mi promiňte to slovo, pomateného eurodotačního systému, bez kterého mají vlády snad všech zemí v Evropě pocit, že se neobejdou. Kdyby tento systém změnily, kdyby těm společnostem nechaly peníze, nechaly jim je například ve formě sociálních odvodů za zaměstnance, které by nemusely ty společnosti odvádět, a samozřejmě je to přesně dáno i tím, že společnost, která má tři zaměstnance, tak odvádí málo, a společnost, která má 200 zaměstnanců, odvádí hodně, to znamená, že by to bylo i přesně dáno podle počtu zaměstnanců, kolik by ta společnost získala od toho státu. To je jedna podle mě důležitá pomoc, kterou vláda neudělala. To znamená, vláda místo toho, aby pomohla, tak ještě těm společnostem odčerpávala likviditu.

Druhá věc, která je podle mého názoru také důležitá, je, že vláda chce, nebo praktikuje tu věc, že společnosti platí daň z přidané hodnoty i z faktur, které nedostaly, které neměly zaplaceny. Bohužel v současné době zase se stává to, že u některých společností začíná vznikat druhotná platební neschopnost, a tento problém se začíná řetězit. A samozřejmě pokud neplatí faktury, tak ale ty ostatní firmy mají povinnost odvést daň z přidané hodnoty. Pokud by vláda rychlým zákonem už v březnu udělala to, že by platily společnosti daň z přidané hodnoty pouze ze skutečně zaplacených faktur, spousta finančních prostředků by zůstala těm společnostem na účtech.

My jsme takový zákon navrhovali, vláda ho několikrát zamítla. Tato věc v několika zemích Evropské unie platí a není to nic proti ničemu. A myslím si, že zvláště malým by to velmi pomohlo, že vláda by nemusela odčerpávat finanční prostředky z účtů společností a mohla jim nechat likviditu, aby měly na zaplacení zaměstnanců. Nemusela vznikat druhotná platební neschopnost, nemusela vznikat tak velká zaměstnanost.

Bohužel tyto všechny dopady se teď začínají jen trochu projevovat, protože alespoň ty společnosti mají odklady splátek, odklady úvěrů, odklady leasingů. Ale až to všechno skončí, tak se obávám, že ta ekonomická krize propukne naplno a že ta nezaměstnanost se i v té České republice zvýší.

Takže v části té ekonomické nemůžeme být spokojeni a jsem přesvědčen, že kdyby se něco takového podobného opakovalo, tak i vláda musí vyvodit důsledky z toho, jak dopadne ekonomika na konci roku. Já se také obávám, že deficit státního rozpočtu bude sahat až k 500 miliardám. Nám by to ale nevadilo za předpokladu, že by ty peníze do ekonomiky šly.

Dovolte mi ještě, abych řekl jednu věc. Deficit státního rozpočtu dneska dělá podle posledních zpráv, posledních informací, asi 160 miliard. Ale peníze, ty výdaje, které šly navíc do ekonomiky na různé programy COVID I, II, III, Antivirus, dělají 20 až 30 miliard. Je to zanedbatelná věc. Ta velikost toho ekonomického propadu je právě přes 100 miliard, kdy společnosti nefungují, ta ekonomická společnost byla absolutně vypnutá a přes 100 miliard byl výpadek příjmů státního rozpočtu, Ať už to bylo na daních, DPH, sociálním, zdravotním, pojištění a podobně. To znamená, že je vidět, že většinu toho tvoří výpadek příjmů a že jenom malá část z toho deficitu státního rozpočtu šla do té ekonomiky. Je to 20 až 30 miliard, a pokud si dobře pamatuji, tak vláda říkala, že na přímou pomoc dá 200 miliard a 900 miliard garančních záruk. Takže garanční záruky možná, ale to není přímá pomoc, a z těch 200 proklamovaných miliard šlo do ekonomiky jenom velmi málo.

Dále bych se chtěl zmínit samozřejmě k prošetření nákupu ochranných pomůcek. Ano, my V SPD si myslíme, že je potřeba tuto věc prošetřit, důkladně prošetřit, protože kolují různé historky a různé zvěsti a můžeme tomu čelit pouze tím, a vláda tomu může čelit pouze tím, že tuto věc nechá prošetřit. Hnutí SPD v této věci navrhlo usnesení Poslanecké sněmovny, aby tuto věc prošetřila pro nás autorita nejvyšší, to znamená Nejvyšší kontrolní úřad. Toto usnesení bohužel nebylo přijato, mě to moc mrzí, že nebylo přijato, nicméně už z médií víme, že Nejvyšší kontrolní úřad tyto věci sleduje, že Nejvyšší kontrolní úřad zařadil kontrolu nákupu ochranných pomůcek do svého pracovního plánu. To znamená, že z našeho důvodu my ještě budeme dále jednat o tom, zda podpoříme vznik té komise, protože podle našich zkušeností z Poslanecké sněmovny ty komise jsou více než vyšetřovací politické a dochází v nich k verbálním přestřelkám mezi koalicí a opozicí a skutek utek.

Takže my samozřejmě chceme vyšetření, uděláme pro to všechno, budeme v SPD ještě jednat, jestli tuto komisi podpoříme. Ale pro nás je nejdůležitější, že kontrolu provede Nejvyšší kontrolní úřad, a my na základě výsledků, které provede tato pro nás nejvyšší kontrolní autorita, uvidíme, jak se zachováme, zda podáme trestní oznámení například na některá ministerstva nebo na někoho, kdo vyjde v těch auditech jako ten, u kterého by potenciálně mohlo dojít ke korupčnímu jednání a podobně.

Co si ale myslím, že je důležité také zde říct, že koronavirová krize ukázala jasnou nepřipravenost České republiky na jakýkoliv takový podobný stav, ať už jde o pandemii, ať už jde například o povodně, ať už jde o potenciální blackout nebo jiný konflikt. Česká republika v této věci z hlediska materiálního zabezpečení rozhodně není připravena. Viděli jsme to na ochranných pomůckách, které jsme museli vozit z Číny velmi rychle, a z jiných zemí Asie.

A myslím si, že stejně to tak je i - pokud jsem mluvil s předsedou Správy státních hmotných rezerv, většina věcí, které obsahuje, a movitých věcí, které obsahuje Správa státních hmotných rezerv, má třeba dvacet, třicet, padesát let stáří. Když vyjede taková kolona aut ze skladu státních hmotných rezerv, bude to vypadat, jako když vyjede kolona veteránů. Je potřeba tyto věci obnovit. Vláda by měla jasně říct, kolik bude každý rok dávat peněz, měla by mít plán obnovy Správy státních hmotných rezerv, aby pokud se stane jakákoliv katastrofa, byla Česká republika připravena na jakoukoliv katastrofu a byla připravena chránit svoje občany.

S tím bezprostředně souvisí také přehodnocení plánu například potravinové bezpečnosti, lékové bezpečnosti, energetické bezpečnosti. Myslím, že to jsou velmi důležité věci, na které je potřeba tady v této debatě a v této diskuzi reagovat. My přece nemůžeme stát ve frontě v Indii a v Číně na paralen. To přece není možné. Představte si, že by přestaly fungovat některé potravinářské podniky jak v České republice, tak v Evropě. No tak ty lidi prostě nenakrmíme.

Takže na tyto věci by se vláda měla zaměřit. A my samozřejmě navrhneme dnes usnesení, co by vláda měla akcentovat, na co by se vláda měla zaměřit, kde jsou ty chyby, nedokonalosti, problematické věci, které právě z analýzy koronavirové krize vyplynuly, a tohle je jedna z nich.

Dále se musím zmínit i o Evropské unii. Nezlobte se, ale tady v této koronavirové krizi musím jasně říct, že Evropská unie zklamala. Evropská unie se tvářila, jako že žádná pandemie a koronavirová krize neexistuje, neměla žádné plány, neměla žádné způsoby řešení. A kdybychom jako vždy čekali na celoevropské unijní řešení, tak bychom tady čekali možná ještě teď. Byly to právě suverénní státy, které se o sebe dokázaly postarat, a suverénní státy, které dokázaly to, že koronavirovou krizi vyřešily. Některé lépe, některé hůře, ale byla to jejich odpovědnost, a ne odpovědnost žádného politického superprojektu, jako je Evropská unie.

Z našeho pohledu co je potřeba dělat dál. Někdo říká, že přijde druhá vlna. Já nevím, jestli přijde druhá vlna, nejsem lékař. Nicméně si myslím, že dnes už je Česká republika velmi dobře připravena na to, pokud by se měla koronavirová krize v menší či větší míře opakovat. Lidé jsou už velmi ohleduplní, mají odpovědnost, dezinfikují se, nosí roušky.

Co je potřeba ale udělat z hlediska státu? Stát musí dodělat takzvanou chytrou karanténu. Chytrá karanténa je nesmírně důležitá v tom, že pokud se objeví nějaké malé ohnisko koronavirové pandemie, nebo koronavirového výskytu, tak jsme schopni na základě odběrů a jejich vyhodnocení na toto malé ohnisko přijít a izolovat ho. Takže za prvé je to chytrá karanténa.

Za druhé musíme kontrolovat vzorky a zvýšit jejich počty až na 30 tisíc, tak jak to vláda deklarovala. Myslím si, že je to dostatečná velikost a je to nesmírně důležité.

A třetí věc, která je podle našeho názoru důležitá dělat, je chránit ohrožené skupiny občanů. To znamená seniory, lidi v nemocnicích, lidi v domech seniorů, lidi, kteří jsou nemocní a mají některé nemoci, které by v souvislosti s koronavirem mohly způsobit ohrožení jejich života.

Dovolte mi ještě, abych řekl, že hnutí SPD samozřejmě připravilo návrhy usnesení, které vám dnes předneseme. Bude to moje kolegyně Lucie Šafránková. Usnesení se většinou týkají toho, že považujeme za nedostatečné, jak vláda přistoupila k řešení ekonomické části krize, že lidem dávala málo a pozdě. Takže to bychom byli rádi, aby Sněmovna vzala na vědomí, a požádám vás o podporu těchto usnesení.

Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. Přečtu omluvy. Omlouvá se paní ministryně Jana Maláčová z dnešního jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Radek Koten dnes od 9 do 10 hodin ze zdravotních důvodů, pan poslanec Patrik Nacher dnes mezi 9.15 a 11.30 z důvodu jednání ve volebním kraji, pan poslanec Petr Venhoda dnes mezi 9.30 a 13.00 z důvodů pracovních, pan poslanec Petr Vrána 4. a 5. 6. z důvodu nemoci, pan poslanec Ladislav Okleštěk dnes 4. a zítra 5. 6. z důvodů rodinných, pan poslanec Vít Rakušan dnes mezi 9. a 10. hodinou z důvodů pracovních.

Poprosím pana místopředsedu Fialu, aby se ujal slova. Prosím.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já jsem měl tu čest zdůvodňovat svolání této mimořádné schůze minulý týden a tam jsem také vysvětlil klíčové důvody, které nás, Občanskou demokratickou stranu, vedly k tomu, že jsme společně s klubem Pirátů iniciovali svolání mimořádné schůze. Ale protože mezitím uběhl týden, tak bych přece jenom chtěl některé věci připomenout, zdůraznit - věci, které jsou důležité pro Občanskou demokratickou stranu, a očekávání, se kterými do té dnešní diskuse vlastně jdeme.

Na úvod musím říct, že sice rozumím tomu, co tady říkal pan předseda Pirátů Ivan Bartoš, že děkoval ministrům, kteří tu jsou, že tu vůbec jsou, a tak dále. Není to úplná samozřejmost v této Poslanecké sněmovně. Ale já bych to přece jen spíš otočil. Ona by to totiž měla být samozřejmost a u tak závažné věci, jako je inventura, hodnocení toho, co se České republice při řešení pandemie povedlo a co se nepovedlo, co nás čeká, jak jsme připraveni ekonomicky, po zdravotnické stránce, jak jsme se vyrovnali s tím, co tady bylo, a jak jsme připraveni na to, co přijde, u tak závažné věci by tady měla být většina členů vlády v čele s premiérem. A prostě tu nejsou a to já považuji za něco, co je prostě špatné a na co bychom si neměli zvykat, protože vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, má se tady zpovídat ne opozici, ale nám poslancům jako celku, a tedy i občanům. Je to přirozený prostor, kde debata musí probíhat. A při vší úctě k členům vlády, kteří dnes přišli, při vší úctě k vám je to ze strany vlády neúcta k Poslanecké sněmovně. Nemohu k tomu říct nic jiného. Ale dobře, není tu většina vlády, není tu premiér, nepovažuje debatu za důležitou, není to poprvé. Je to prostě tak. My si na to nezvykneme, my se s tím nesmíříme, ale pro tuto chvíli mi nezbývá nic jiného, než to nějakým způsobem vzít na vědomí.

Minule jsem říkal a znovu to dnes opakuji, protože to pokládám za důležité, že Občanská demokratická strana neočekává od této schůze, nechceme my být ti, kteří se hlavně věnují minulosti a kritice vlády. Těch věcí, které bychom mohli kritizovat - chaotická rozhodování, zmatek, to všechno -, je dost, ale my se chceme zaměřit na klíčové věci. Chceme provést určitou inventuru, ale hlavně se chceme bavit, co bude dál, jak jsme připraveni na případnou druhou vlnu, jak jsme připraveni jako Česká republika na ekonomické problémy, které přijdou, jak jsme připraveni na budoucnost. Protože určitě nelze navázat tam, kde vláda svým způsobem vládnutí před koronavirovou krizí skončila. Takže smyslem této schůze pro nás je ve chvíli, kdy jsme si oddechli, kdy se vracíme k normálnímu životu, provést určitou revizi toho, co se povedlo, co se nepovedlo a jak jsme připraveni na budoucí vývoj.

Před námi stojí tři velké úkoly, o kterých tady musíme mluvit a o kterých chceme mluvit.

Ten první, připomenul jsem ho minule, dnes se k němu vrátím jenom krátce - musíme se naučit s kononavirem žít. Říkají nám to epidemiologové, říkají nám to zdravotníci, virus nezmizí, v nějaké podobě tu je, nejenom u nás, ale samozřejmě i v jiných zemích. Zvládli jsme první vlnu, poradili jsme si s pandemií, ale teď se musíme naučit s koronavirem žít. A to mimo jiné znamená, že musíme být připraveni i na ty horší scénáře, které si nikdo nepřejeme, které nikdo nechceme, ale které jako odpovědní politici nemůžeme úplně vyloučit. Pokud přijde nějaká druhá vlna, tak nemůžeme udělat to, co jsme udělali při první vlně. A říkám schválně udělali, protože jsme to udělali společně, my jsme podpořili restriktivní opatření vlády v první fázi, my jsme řekli ano, vypnutí republiky v této chvíli je v pořádku, a podpořili jsme to zcela jednoznačně. Ale kdybychom to udělali podruhé, dámy a pánové, po tom všem, co víme a jak jsme se mohli připravit na případnou druhou vlnu pandemie, tak už by to byla velká chyba. Není prostě už podruhé možné vypnout celou republiku. A abychom ji příště nemuseli vypnout, tak musíme udělat určité kroky, které podle nás zatím nejsou přesvědčivě vykonány.

Jeden z nich je to, o čem se pořád mluví, a to, co všichni skloňují, a to je chytrá karanténa. Jak ta chytrá karanténa funguje? Jak je opravdu účinná? Máme data? Víme to? A co se děje s těmi daty, která jsou nezbytná pro chytrou karanténu? Kdo s nimi pracuje? Jak jsou zabezpečena? Jsou to údaje o občanech - jak se s nimi pracuje? Víme to? A ptám se všech. Ptám se i vládních poslanců. Podle mě to nevíme, protože to prostě veřejně zatím není dostatečně debatováno. A když si z veřejných zdrojů přečtu fakta, která nikdo z vlády nerozporoval, a to je třeba to, jak funguje eRouška, jeden ze základních, důležitých, podstatných, klíčových, jak slyšíme, komponentů chytré karantény, tak vidíme, že pravděpodobně nefunguje, jestliže prostě 20 procentům lidí, kteří vlastní mobilní telefony, se aplikace dostatečným způsobem nezobrazuje, respektive se vypíná a není funkční. To neznamená, že jsme připraveni na případnou druhou vlnu. Pokud je to jinak, budu rád, když nám to tady vláda vysvětlí, ale zatím jsme se takového vysvětlení nedočkali.

A znovu opakuji: není možné, to je náš společný úkol, u případné druhé vlny znovu vypnout Českou republiku. Byla by to obrovská chyba.

Druhý velký úkol, který tady před námi je, je pomoci těm, kteří byli ekonomicky postiženi. A já znovu připomínám to, co asi víte, ale co si ne dobře všichni uvědomují. Ti lidé nebyli postiženi pandemií jako takovou, je nezasáhl virus. Je zasáhlo rozhodnutí státu, rozhodnutí vlády o tom, že se část ekonomiky vypne. A odtud vzniká povinnost státu těmto lidem tyto škody nahradit, těmto lidem pomoct, těmto lidem umožnit přežít. A já jsem rád, říkám to bez jakékoliv ironie, říkám to z přesvědčení, jsem rád, že vláda přijala řadu receptů, se kterými přišla Občanská demokratická strana a další opoziční strany. Považuji to za užitečné, samozřejmě je mi líto, že něco přišlo pozdě a něco v podobě, která se pak musela opravovat, a přitom šlo o čas, ale pánbůh zaplať za to, řada opatření nějakým způsobem funguje. Ale teď je právě ta chvíle, kdy se musíme podívat na to, která opatření jsou účinná, dobře provedená, nebyrokratická, která přivedla peníze k lidem, a kde to je prostě jinak.

Tady bych chtěl říct, že očekáváme hodně od práce komise, která byla včera na náš návrh odsouhlasena ostatními politickými stranami. Za to vám všem děkuji, protože komise se může velmi detailně zabývat tím, jak pomoc fungovala, kde byla účinná, kde nefungovala a co je potřeba do budoucna zlepšit. Nejde o žádnou virtuální realitu, nejde jenom o nějaká čísla. Já tady nepovedu diskusi o tom, jestli se už vyplatilo 30 mld., nebo je to 35 mld., nebo to zítra bude 40 mld. To je samozřejmě důležité. Ale jde o to, jestli se ty peníze, a není jich málo, dostaly k těm lidem, kteří je opravdu potřebují, kteří bez nich nepřežijí, kteří bez nich nezachrání svoje řemeslo, svoje služby, svou firmu, svoje zaměstnance, jestli tohle všechno skutečně fungovalo, bylo to nastaveno dobře a jestli jim to pomáhá.

A zase, dámy a pánové, toto není nějaká debata o minulosti. Ekonomické problémy na řadu lidí dopadají v těchto týdnech, v těchto měsících. A věříme-li těm prognózám, které nejsou úplně příznivé, tak řada lidí se s těmi ekonomickými problémy teprve v krátké době potká. A o to je důležitější, abychom si byli jisti, že ta ekonomická pomoc je dobře nastavená a že jsme využili všech nástrojů, které jako stát máme k tomu, abychom ty lidi zachránili, abychom jim opravdu pomohli.

S tím souvisí také samozřejmě ta debata o zdravotnických pomůckách, o ochranných prostředcích a další související věci. Jednak se nelze smířit s tím, opravdu nelze, že jedno ministerstvo nakupuje šestkrát dráž než druhé totéž prakticky ve stejném čase. To prostě nejde, protože my tady nemáme nějaké resorty jako ostrovy, které jsou samostatné a cosi si dělají a pak se z toho samy zodpovídají. Ta ministerstva dohromady vytvářejí stát, dohromady vytvářejí vládu. A prostě nemůže jedna ruka nakupovat šestkrát dráž než druhá. To prostě všichni chápeme. A k tomu je potřeba se vrátit a to je potřeba řešit.

A je potřeba to řešit i kvůli budoucnosti, abychom zase byli připraveni na případnou jinou pandemii nebo na druhou vlnu. Nikdo si to nepřejeme, ale může to nastat. Nesmí se tady zopakovat to, co se stalo v lednu, kdy jsme se tu ptali, jak to je, a bylo nám řečeno, no tak jako vlastně se nic neděje a jsme připraveni a pomůcky máme a všechno. To už podruhé nejde, to snad všichni chápeme. Ono se to nemělo stát ani poprvé. Ale teď už to prostě nejde. Takže musíme se o tom bavit, i když je vládě třeba ta debata nepříjemná, ale je důležitá.

A tady bych se jenom krátce dotkl kolegů z SPD, kteří říkají: nás to také zajímá, ale nechceme tu vyšetřovací komisi, protože to přece vyřeší NKÚ. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího, kdyby to tak bylo, tak je to dobře. Ale ono to tak úplně není. Podívejte se, podívejte se, jak vláda nakládá se zprávami Nejvyššího kontrolního úřadu. Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně varuje vládu a vyčítá vládě - ne opozice, Nejvyšší kontrolní úřad - jak špatně hospodaří, že má příliš velké prostředky investované do spotřeby státu, že je to takhle neudržitelné, že se musí víc investovat, že je potřeba šetřit a tak dál, a tak dál. To všechno najdete ve zprávách Nejvyššího kontrolního úřadu - za předminulý rok, za minulý rok a pořád to tam je. Vláda to takhle vezme, hodí to do koše a hotovo. (Názorně ukazuje.) Kde máte jistotu, že toto neudělá i se zprávou Nejvyššího kontrolního úřadu o nákupu zdravotnických pomůcek?

A tady nejde jenom o tu trestněprávní stránku. Tady jde i o politickou odpovědnost. A jde taky o to, aby se chyby, pokud k nim došlo, neopakovaly. A proto je taky důležité, aby se tím zabývala Poslanecká sněmovna, abychom na to měli svoji komisi, která to bude řešit do detailů. Nemusíme se pak o tom bavit na půdě Poslanecké sněmovny v rámci pléna, ale můžeme se o tom bavit v rámci té komise.

Poslední bod, který je pro nás důležitý, třetí velký úkol, který před námi všemi stojí, a o ten povedeme politický boj, to už není společná debata o tom, co se povedlo, co se nepovedlo, jak jsme připraveni na druhou vlnu pandemie. To je už předmět politického boje a to je otázka, jak postavit Česko znovu na nohy, jak postupovat dál v ekonomice, jak postupovat dál v hospodářství, jak dosáhnout toho, aby Česká republika byla prosperující, úspěšnou zemí. A my tady máme vážné obavy, že vláda chce udělat to, co už nám opakovaně naznačil pan premiér. Kdyby tu byl, tak by se k tomu mohl vyjádřit, jak to vlastně myslel, když řekl, no tak tady mám plán za 8 bilionů, nebo kolik, investiční a budeme investovat a ono to bude všechno v pořádku. No nebude.

Zaprvé ten investiční plán není žádný plán. Je to jakýsi seznam provozních výdajů, které nás všechny prostě čekají, a pak jsou tam různé nesmysly. Ale takto se nedá pokračovat. Ten Nejvyšší kontrolní úřad, který tady byl několikrát zmíněn, tak ukazuje, že hospodaření státu před krizí - před krizí - bylo už špatné, že výdaje přeskakovaly příjmy, že klesla konkurenceschopnost České republiky v mezinárodním srovnání, že máme velmi slabou výkonnost veřejného sektoru, jsme na ostudném 99. místě na světě, že ty vyšší příjmy, které stát má díky tomu, že lidé pracují, že se jim daří, že podnikají, že odvádějí daně, a ty vyšší příjmy byly, tak že byly většinově spotřebovány na spotřebu státu, na provoz státu, nikoli na to, aby byly investovány do budoucnosti.

A tady se, dámy a pánové, nedá udělat střih a říct: no tak byli jsme před krizí tady (ukazuje), dělali jsme tuto politiku, teď přišla pandemie a teď se k tomu vrátíme a budeme pokračovat stejně. Stejným způsobem se z těch ekonomických potíží nedostaneme. Stejným přístupem vlády se neposune Česká republika k tomu, aby byla konkurenceschopnější, aby byla funkčnější pro občany, abychom tu měli stát, kde nás nedusí byrokracie, kde se dá opravdu podnikat, stát, který je příznivý pro drobné a střední podnikatele, na kterých, jak všichni víme, stojí naše ekonomika. Nedá se začít tam, kde jsme před krizí skončili.

A to je další debata, kterou tady musíme vést, na kterou jsme připraveni. Pro nás je důležité a chceme, aby se Česko postavilo na nohy. A v pandemii my vidíme příležitost i povinnost, abychom se o těchto věcech bavili, abychom Českou republiku i v tomto směru posunuli kupředu. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji vám. Přečtu omluvy a jednu nahlášenou hlasovací kartu. Paní poslankyně Kateřina Valachová bude hlasovat s náhradní kartou číslo 17.

Pan poslanec Pavel Pustějovský se omlouvá dnes a zítra z pracovních důvodů. Pan ministr Jan Hamáček se omlouvá dnes do 12 hodin z osobních důvodů. Pan poslanec Rakušan dnes od 9 do 10 hodin ruší svou omluvu. Pan poslanec Josef Kott od 14.30 do 15.30 z pracovních důvodů dnes. Pan poslanec Přemysl Mališ dnes do 10 hodin ze zdravotních důvodů. Pan poslanec Jan Richter dnes z důvodů nemoci. Pan poslanec Martin Baxa dnes od 15.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů. (Ministryně mává rukou.) Paní ministryně financí má zájem vystoupit s přednostním právem? (Ne.) Nemá.

Jsme v obecné rozpravě. Ale mám tady dvě faktické poznámky. První je pan poslanec Milan Brázdil a připraví se pan poslanec Josef Hájek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Pane předsedající, děkuji za slovo. Dámy a pánové, pan Bartoš před chvilkou tady diskutoval a kritizoval vládu, že je tady málo členů a že vlastně nemá s kým diskutovat. Ač je léto, vzal sníh, udělal z toho takovou velkou kouli, hodil to tady mezi nás (názorně ukazuje), tak teď se bavte, a sám odejde.

Ale já bych přesto chtěl zareagovat fakticky na jednu věc a to je počet mrtvých, kteří umřeli, nebo v souvislosti s covidem zemřeli. Je to sčítání jablek a hrušek. A všechno se to dává dohromady. Jenom abyste věděli, dnes vlastně někdo, kdo umře na přirozenou smrt stářím, téměř neexistuje. Taková diagnóza... Každý jsme nějakým způsobem nemocný. A to, jak se dneska srovnává počet úmrtí v souvislosti s covidem - já neznám nikoho, kdo by zemřel na covid - ale v souvislosti, tak to je vlastně, ty státy si každý udělá tu statistiku podle svého. A my si teď budeme hnát tričko, jestli jsme lepší než Slováci? Ne. My jsme na tom výborně. Zvládli jsme to.

Jen jsem vás chtěl upozornit, že tahleta čísla, možná ani pan ministr, prostě to nejde ani srovnat. Já sám, když jsem měl na začátku noční službu a označil bych paní, která umřela, bezdomovkyně, před nádražním prostorem v Olomouci, a napsal bych tam diagnózu, která by označovala, že byla možná suspektně nemocná, tak ona by tam figurovala. Já jsem tam napsal R99, smrt z neznámé příčiny, a nechal jsem to na patologovi, který to nakonec dokončil. Jenom prosím mějme na paměti, že tato čísla jsou velmi orientační a že to nelze srovnávat napříč Evropou a říkat, tady umřelo míň lidí v souvislostí s covidem, tak jsou na tom lépe než my. My jsme na tom výborně! Zvládli jsme to. A já, říkám to znovu, opakovaně, jsem na to strašně hrdý.

Kdyby pan Bartoš, kdyby umřela mu maminka a teď by kritizoval... (Výkřik z lavic Pirátů.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Prosím vás, nepokřikujte tady po sobě. Máte deset vteřin, pane Brázdile. A poprosím, žádné osobní...

 

Poslanec Milan Brázdil: Tak promiňte, tak nebudu dál pokračovat. Tak se omlouvám, jestli jsem řekl něco špatně. Promiňte.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Josef Hájek s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Ivan Bartoš. Prosím.

 

Poslanec Josef Hájek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já nemám takový hlas jako pan profesor. Mými posluchači nebyli nikdy studenti, ale tvrdě pracující chlapi, takže neumím tak hezky v klidu a pěkně hovořit. Ale chci se vrátit k jedné věci. Pan předseda ODS, místopředseda Sněmovny, hovořil o tom a kritizoval tady naše ministry, nebo naši vládu, že tady není. Já jsem si jenom krátce tady vystřihl pár výtisků z Googlu. V září 2006: "Dnešní téměř totální neúčast členů Topolánkovy menšinové vlády na jednání Poslanecké sněmovny je zřejmým pohrdáním Poslaneckou sněmovnou." Samozřejmě pan předseda řekne, že tady nebyl, takže vytáhnu další titulek, z roku 2013, kdy už byl pan místopředseda ministrem školství: "Místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček musel hned ráno přerušit schůzi poslanců jen proto, že do jednacího sálu nedorazil na písemné interpelace vůbec žádný z členů vlády."

Takže prosím vás, já jsem pro kritiku, ale napřed si zametu před vlastním prahem. Pokud byste přišel, pane předsedo, a četl mi tady vystoupení z předcházejících volebních období, kdy poslanci chválí vládu ODS za vzornou docházku, tak potom přijmu a budu ten první, který bude kritizovat naši vládu, že tady není. Ale to, co vy tady provádíte, to je falešné a nečestné a nekorektní!

Dneska tady projednáváme problematiku první vlny pandemie, která se týkala zdravotnictví. Týkala se peněz. Je tady ministr zdravotnictví, je tady paní ministryně financí - tak koho byste tady chtěl ještě? Ministra zemědělství? Já nevím. Buďte konkrétní, koho si tady přejete! Z mého pohledu je plně dostačující účast našeho ministra a paní vicepremiérky. Takže prosím vás, nebuďme falešní, přistupujme k sobě korektně (opakované upozornění na uplynutí času k faktické poznámce), a pokud kritizujeme, tak na základě skutečných informací. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hezké dopoledne, vážení paní poslankyně, páni poslanci. Budeme pokračovat. Kolega Beitl ještě posečká. Mám dvě faktické poznámky. Pan poslanec Ivan Bartoš a Vojtěch Munzar. Máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já bych chtěl jenom krátce reagovat, nevím, jestli to třeba i diváci vědí, tak tady jsou všude televize, přenos z tohoto sálu je možný sledovat i v kanceláři. Já jsem byl tady v předsálí, kde je samozřejmě televize. Já jsem i na začátku, když jsem říkal, že tu nejsou příslušní ministři, tak dokonce i v tom úvodu jsem řekl, že se možná na to dívají odněkud odjinud. Takže moje výhrada nebyla namířena, a já celou debatu sleduji.

Druhá věc, a to jsem chtěl říct pouze fakticky, já jsem zde uvedl čísla a v jednom jsem udělal chybu, což jsem záhy vysvětlil, že jsem se přeřekl. Já jsem ta čísla použil pouze pro porovnání v reakci na to, že pan premiér vystupuje a naopak on tvrdí, že jsme ti nejlepší, ti nejlepší v Evropě. Česká republika byla nejlepší. Já jsem i ohodnotil ve svém úvodním projevu, že jsme ze zdravotnického pohledu v souvislosti s šířením covidu tu věc zvládli dobře. To jsem řekl, za tím si stojím. Zdůrazňuji, s přihlédnutím k nemoci COVID-19. Otázky nějakých druhotných nechci zde řešit. A Česká republika skutečně je na průměru, není tedy na špici, což jsem pouze doupřesňoval to, co pan premiér tak velmi rád používá. Jinak si myslím, že díky bohu za to, kdo to dobře zvládne, že to nejsou závody, je to skutečně kritická smutná věc, a já jsem rád za každý život, který se podařilo zachránit díky chytrým krokům opatření, práci zdravotníků a dalších profesí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Vojtěcha Munzara, poté místopředseda Petr Fiala. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Chtěl bych zareagovat na pana kolegu Hájka vaším prostřednictvím. Pane kolego, jestli je něco nečestné, tak to bylo vaše vystoupení. Srovnávat to, že tady probíráme asi největší zásah do naší společnosti, kterou třeba moje generace zažila, s normálním jednáním Sněmovny, srovnávat to a říkat zameťte si před vlastním prahem - já si vážím, že je tady paní ministryně financí. Vážím si toho, že je tady pan ministr zdravotnictví. Kde je pan ministr průmyslu a obchodu, abychom se ho zeptali na programy COVID, na podnikatelské prostředí, na ošetřovné pro OSVČ? Kde je pan ministr Plaga, abychom se ho zeptali, proč schovával dlouho hlavu do písku a svými kroky a svými chaotickými metodickými pokyny obětoval vzdělání našich dětí?

Mně se to týká osobně. Mám dva kluky, kteří jsou na prvním stupni základních škol. A do mnohých základních škol se sice mohou vrátit žáci, ale díky chaotickému postupu Ministerstva školství se tam nevracejí učitelé! A ty školy mnohdy fungují jako družiny. A je to obětování vzdělání našich dětí! Představte si - a pan premiér tady není, který je hlava vlády, která rozhoduje ve sboru, a my máme hodně otázek a chceme vysvětlení. My jsme se dneska nedozvěděli a zatím jsme se nedozvěděli, na základě jakých konkrétních kritérií vláda rozhodovala o uvolnění opatření. A dokážete si třeba, když se vrátím ke školství, představit, co to znamená pro malé děti, když nemohou chodit do školy? Cizí jazyky se učí pouze distanční výukou, mnohdy zadáváním úkolů, nemají kontakt s jazykem - mohou začít znovu! Vy jste obětovali, ministr školství obětoval vzdělání našich dětí! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní Petr Fiala, místopředseda Poslanecké sněmovny. Pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Velmi krátká reakce. Já určitě nepatřím k těm, kteří by neustále vykřikovali, že tu nejsou členové vlády. A rozumím tomu, co členové vlády dělají a že tady v každé chvíli všichni být nemohou. Ale jsou okamžiky, a to je potřeba si říct a měli bychom si to uvědomit všichni, ať jsme z jakékoliv politické strany, kdy prostě tu má být vláda zastoupena svou hlavou, premiérem, a kdy tu má být většina ministrů. Příkladem může být třeba první čtení státního rozpočtu, nejdůležitějšího zákona pro vládu. Ve chvíli, kdy tu není premiér, já to považuji za zcela nepřijatelné a neuctivé. Tak tolik jenom na vysvětlenou a k tomu, jak jste, pane poslanče Hájku, prostřednictvím pana předsedajícího vás oslovuji, zmínil ten první bod a že přece je to dostatečné - no já nevím, jestli je toto dostatečné zastoupení.

Víte proč? Já jsem si přečetl vyjádření prvního místopředsedy této vlády, který se velmi kriticky vyjádřil o ministrovi Vojtěchovi. Řekl: ten to nezvládá, ten měl odstoupit, nebo něco podobného. Také jsem si přečetl - všichni víme, že náměstek Prymula, který se podílel na zvládnutí první vlny pandemie, je teď nějaký stínový ministr, nebo jak se ta funkce jmenuje, na Úřadu vlády u pana premiéra. Takže když se bavíme o vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky, tak jenom když poslouchám výroky jednotlivých členů vlády a kroky pana premiéra, tak pokládám za naprosto logické, aby ten, kdo se z toho celého zpovídá, byl předseda vlády České republiky. Mně to nestačí! Já nevím, jakou teď má pozici pan ministr Vojtěch, nevím, jestli se vláda vůbec dívá na to pozitivně, že to bylo zvládnuto, nevím, jakou roli tam teď hraje pan bývalý náměstek Prymula, atd. A máme-li se bavit o tom, jak jsme to zvládli, jak budeme připraveni na druhou vlnu, tak bez těchto odpovědí ta debata do jisté míry ztrácí smysl. Proto bych třeba chtěl, aby tu byl předseda vlády.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času pane místopředsedo. Budeme pokračovat ve vystoupení s faktickou poznámkou Petra Dolínka, poté paní poslankyně Procházkové a Antonína Staňka. Kolega Beitl ještě posečká. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Dobré dopoledne. Nejprve bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího vyjádřit panu kolegovi Munzarovi trošku rozhořčení tady z levé strany sálu, protože jsme čekali, že se nebudou zneužívat i zde faktické, a je to trošku zbytečné, takže jsme spíš mysleli - já vím, to bylo z obou stran, ale mysleli jsme, že diskuse bude podle toho, jak bylo dohodnuto u většiny bodů. Takže chci o to poprosit všechny kolegy, abychom se vrátili do nějakého zaběhnutého rytmu, protože kdo nemá přednostní právo, se potom těžko může nějak více korektně vyjadřovat

A ještě. Já jsem dalek bránit pana ministra Plagu, nicméně si myslím, že není to tak černobílé, jak zde zaznělo. Sám jsem poslanec konkrétně za Prahu 6. Můj syn teď nechodí na základní školu Bílá. Rozhodli jsme se, že ho tam nedáme. Ale pan ředitel nám poslal všem e-mail, že se rozhodl od příštího týdne neotevřít druhý stupeň. Ten důvod je jednoduchý: Jenom za minulý týden měl dvě děti na základní škole, na prvním stupni, se zvýšenou teplotou. Dvakrát musel poslat celou třídu na den domů do karantény. Nevěděl, jaké budou výsledky. Naštěstí opravdu byly negativní. A dvakrát to rozhodilo celý rytmus té školy. Opravdu to není tak jednoduché, že někdo obětuje něco. Je to o tom, že rodiče, učitelé opravdu nevědí, co je, co není.

Praha 6 byla prvním ohniskem v celé republice, je to tam o to více vnímáno. A není to tak, že někdo někoho obětoval. Je to tak, že to je osobní odvaha každého ředitele, nejenom pana ministra, aby zacházel se zdravím našich dětí. A myslím, že to zdraví je na prvním místě, a ti ředitelé to určitě nedělali schválně. Naopak, chrání to naše nejcennější - to jsou ty děti.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Procházková s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Procházková: Dobré dopoledne vše. Mně fakt vůbec nevadí, že tady premiér není. Ani trošku mi to nevadí. A víte proč? Protože je v Karlovarském kraji, kde řeší Sokolovskou uhelnou, která bude propouštět na základě emisních povolenek minimálně tisíc lidí, v co nejkratší době. Řeší tam se starosty a to setkání těch lidí se musí naplánovat. A to opravdu není žádná legrace, aby se sešli všichni a měli šanci. Tady dneska hovoříme o věcech, které už jsou tisíckrát probírané. Ano, možná to může být dneska komplexně probráno, ano, chápu. Ale už to tady premiér mockrát řekl, ten svůj názor, a já jsem radši, když řeší něco tam, kde je to opravdu vážné a nutné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Antonín Staněk s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, není to první ať už řádná, nebo mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, na které si my, řadoví poslanci Parlamentu České republiky, stěžujeme na vystoupení s přednostními právy. Já se přiznám, že mám připravený příspěvek, ve kterém chci hovořit o věcech, které vycházejí ze zkušeností, z toho, co dělali zaměstnanci, pracovníci, zdravotníci v Olomouckém kraji, protože bod, který se dnes projednává, je bodem vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky. Já si nejsem jistý, zda ještě dnes k tomu mému vystoupení může dojít. Proč? Jen proto, že se zde dohadujeme, sice oprávněně, v těch mimořádných, přednostních vystoupeních. Prosím vás kolegy s těmito přednostními právy, zkuste trochu respektovat i nás, řadové poslance. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pokračujeme vystoupením kolegy Beitla. A ještě než mu dám slovo, konstatuji omluvu pana poslance Marka Bendy od 10.30 hodin z pracovních důvodů do konce jednacího dnes. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Beitl: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, kdo si počká, ten se dočká. Děkuji za slovo.

My jsme tady před týdnem slyšeli z úst ministra zdravotnictví, ministra vnitra zprávu o tom, jaká byla situace na trhu s ochrannými prostředky, jak bylo těžké sem ty miliony kusů, které naše republika potřebovala, dostat. Můj příspěvek je na podobné téma, v úplně jiném měřítku, ale možná pro vás bude zajímavý, možná inspirující.

15 března na tiskové konferenci prohlásil pan předseda vlády v souvislosti s tím, že komentoval právě stav počtu ochranných prostředků v našem zdravotnictví a v České republice, tak mluvil o tom, že ochranných prostředků, konkrétně respirátorů, je dostatek, a pokud někde nejsou, tak že je osobně doveze. Já jsem v té době byl v kontaktu s lékaři na jablonecké poliklinice i s ostatními v regionu a věděl jsem, že tam nic nemají. Hodně mě to nadzvedlo. A potom jsem se shodou okolností dostal k informaci, že ty ochranné prostředky a respirátory v Číně jsou, že je dovézt lze, a jednou podmínkou bylo, že se musí peníze poslat dopředu. Nebyla to úplně standardní obchodní situace.

Obvolal jsem si ty kontakty, se kterými jsem byl, obvolal jsem starosty, se kterými jsem v kontaktu, a během nějakých pěti telefonů jsem měl poptávku asi na čtyři tisíce respirátorů. Tenkrát ta vyhlášená cena byla 82,30 koruny za kus včetně letecké dopravy. Když jsem tahle čísla viděl a viděl jsem ten hlad a viděl jsem tu potřebu, tak jsem se rozhodl konat. Poslal jsem do Číny řádově půl milionu korun a rozjel jsem vlastně tu akci, abych ty respirátory k těm zdravotníkům dovezl.

Bylo to docela napínavé období, samozřejmě. Trvalo to celkem šest dní. Měl jsem dílčí informace. Můžu potvrdit to, že v Číně ta situace byla docela dramatická, chaotická, bylo i těžké najít letecké kapacity. Potom, když se to zboží dostalo do Evropy, tak zase hrozilo, že bude zrekvírováno na nějaké hranici, než se dostane do České republiky. Nicméně shodou okolností 24. března, šest dní potom, co jsem ty peníze poslal, se ta zásilka dostala na pražskou Ruzyni a my jsme tenkrát v úterý zrovna zasedali. Já jsem tady před Sněmovnou ty respirátory překládal do svého auta a ještě ten den večer na cestě jsem je dával, nebo respektive předával starostům, se kterými jsem byl domluvený, na benzinových pumpách a ti to potom posílali k potřebným subjektům.

Na základě tohoto jsem realizoval ještě jednu dodávku. Moje kancelář fungovala dva týdny jako distribuční středisko. Obvolávali jsme, připravovali jsme ty zásilky, následně jsme je fakturovali a celkem jsem tedy rozvezl po Libereckém kraji osm tisíc respirátorů v hodnotě asi 660 tisíc korun lékařům na poliklinikách, a školám a školkám, které byly otevřené v mimořádném režimu, jsem materiál asi jednoho sta tisíce korun daroval.

Já můžu opravdu potvrdit, že v celé té době té třetí březnové dekádě byly ochranné prostředky v omezeném počtu k dispozici pouze ve velkých krajských nemocnicích. V terénu, v poliklinikách, u hasičů, v domovech pro seniory, obecních úřadech, těch mateřských školách, školkách, městská policie, Vězeňská služba, všechny instituce, které v první linii zajišťovaly chod této země v době, kdy ty zprávy o tom, jak ta infekce je nebezpečná, tak v této době ti lidé chodili do práce, komunikovali s veřejností nebo se svými klienty a chyběly jakékoliv účinné ochranné prostředky.

Když to celé shrnu, tak ta objednávka byla skutečně v té těžké době realizována za šest dní, mezi 8. a 24. březnem. Jeden respirátor stál 82,30 včetně dopravy. To letadlo, které přivezlo státní pomoc, přistálo, když to připomenu, 20. března v noci a ty ochranné prostředky se na obce našeho kraje z té státní úrovně dostaly až 28. března v 10.00 hodin večer, tedy více než šestnáct dní po vyhlášení nouzového stavu.

Já bych chtěl poděkovat všem, se kterými jsem na té akci spolupracoval, všem, které jsem jmenoval a kteří v té první linii čelili, byli to opravdu báječní lidé a neschovali se, čelili svým povinnostem bez ochranných prostředků, a já jsem velmi rád, že jsem jim v tom mohl aspoň trochu pomoci. Využiji toho, že je tady pan ministr zdravotnictví, protože ze stejných zdrojů mám informaci o tom, že chybí ochranné rukavice i v chirurgických ordinacích, kde se pracuje s infekcemi řádově nebezpečnějšími, než je i ten nešťastný covid. Pokud to jde, distributoři tvrdí, že jsou dodávky určené pouze zase do velkých nemocnic. Nevím, jaké kroky je schopné ministerstvo udělat, aby se ten trh zklidnil. Viděl jsem i usnesení vlády, které připravuje nějaké strategické nákupy. Prosím, dělejte ty nákupy a plňte ty sklady tak, aby se aspoň část toho zboží dostala zase do těch regionů na ty polikliniky, do ambulancí a lékaři nemuseli ty rukavice shánět jako za komunistů před Vánocemi banány.

Děkuji za pozornost, přeji pěkný den.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Beitlovi. Nyní pan poslanec Jiří Mašek a kolega Marek Benda, pokud bude muset odejít, pravděpodobně ztratí šanci. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé dámy, vážení pánové, já jsem si svůj proslov tady rozdělil do několika kapitolek.

První kapitola, dovolil jsem si - začátky. Tady bych chtěl přiznat, že skutečně tak jak nás o tom pan Stanjura opakovaně tady informoval s panem Fialou, skutečně v lednu tady byl návrh od pana docenta Svobody, kterého si jako ctěného kolegy velmi vážím a vím, že je i zkušeným epidemiologem, že v tom má vzdělání, že má z tohoto atestaci, z hygieny, tak skutečně tady byl návrh projednávat situaci v čínském Wu-chanu. Je pravda, že to neprošlo do programu, ale dejme si to také do souvislostí. Bylo by to o tom, že to je v Číně, a velmi bychom tady asi diskutovali o čínských hrozbách.

To však neznamená, že se v tu dobu už nic nedělo. Protože jsem poslancem vládní koalice, měl jsem možnost komunikovat s panem ministrem, s panem náměstkem Prymulou a ostatními náměstky a skutečně v té době již probíhala jednání na ministerstvu a těchto hrozeb si bylo ministerstvo vědomo. Jednali jsme tam např. o tom, že budou uzavřené sociální ústavy a nemocnice, také se okamžitě navázalo s uzávěrou se zákazem návštěv na chřipkovou epidemii, protože všichni jsme si byli vědomi toho, že jde o ochranu zvláště těch skupin pacientů vyšší věkové kategorie příp. polymorbidních pacientů, takže to zafungovalo hned od začátku. Také se připravovaly kroky typu vyčlenění lázeňských objektů pro to, aby se buď izolovali nemocní, pokud by jich skutečně bylo velmi mnoho, anebo naopak aby se izolovali lidé, kteří jsou významným způsobem ohroženi, aby se ochránili. Samozřejmě to neproniklo do tisku, do médií, protože by to bylo v té době možná bráno jako šíření poplašné zprávy. Zrovna tak jsme v té době projednávali společně takové věci, že je možné využít záchrannou službu na odběry u pacientů doma tak, aby ti pacienti neproudili nekontrolovaně do nemocnic a nezpůsobili infekci personálu a uzavření celých zdravotnických zařízení. To se následně také realizovalo.

Čili dělalo se mnoho kroků. Byl jsem svědkem toho, že v únoru tohoto roku, když byl pan premiér na návštěvě v Královéhradeckém kraji, přerušil jednání se starosty obcí, které bylo svoláno v Náchodě, a jel navštívit podnik Batist Červený Kostelec, což byl podnik, který je významným výrobcem ochranných prostředků. A jel tam právě proto, že jsme si byli vědomi toho, že je potřeba navýšit tu výrobu a bavit se o zvýšení dodávek i od českých výrobců, tehdy od českých výrobců. Takže dělo se toho poměrně hodně.

Přenesu se do začátku března tohoto roku, kdy jsem si tady u tohoto pultíku vyměňoval názory s kolegou Stanjurou na téma uzavření nebo nekonání biatlonového poháru v Novém Městě nad Metují. Bylo to v době, kdy vrcholila cestovní aktivita našich občanů do Itálie a Rakouska, v době jarních dovolených, a právě kolegové z opozice - a teď se přenáším k tomu, já je nazývám, že byli vlastně takoví ti lednoví vizionáři, kteří navrhovali s tím něco dělat už v lednu, tak v březnu, když už jsme to měli kousek za hranicemi, bylo to v Evropě, bylo to v Itálii, bylo to masové, tak v té době jste tady obhajovali právo cestovních kanceláří na jejich fungování, na jejich byznys a právo občanů na to, aby mohli volně cestovat. V té době již vláda tady navrhovala, aby občané necestovali a aby cestovní kanceláře tyto aktivity potlačily. Kdyby to nebyl návrh a byl by to zákaz, tak jsme, tak jak tady kolega Bartoš o tom mluvil, možná na úrovni čísel Slovenska, které dopadlo lépe, protože Slováci tehdy lyžovali v Tatrách, a ne v severní Itálii. Takže to jsou věci, které se tady děly. A jsem rád, že ten biatlon v Novém Městě se podařilo nepustit v uvozovkách, protože by nás navštívily desítky tisíc turistů ze zahraničí a samozřejmě i z Rakouska a z Itálie, kde tyto sporty jsou velmi populární.

Ale abych byl smířlivý, chtěl bych ukončit tuto první kapitolu konstatováním - tedy nevyčítat si, poučit se, že politika upřednostňování podnikatelských zájmů do řešení epidemie nepatří.

Druhá kapitola - připravenost. Budiž nám všem omluvou, že nepřipraven a zaskočen byl celý svět. Jsem lékař a dlouholetý ředitel záchranky, tedy jedné ze tří základních složek integrovaného záchranného systému, a tak o problematice pandemických plánů a příprav na pandemii něco vím. Chci všechny ujistit, že Česká republika díky aplikovaným krizovým zákonům a zákonu o IZS je v přípravě na krizové stavy na světové špičce. Kolem roku 2011 se aktualizoval pandemický plán. Zažili jsme od těch let epizody ptačí chřipky, prasečí chřipky, ohrožení onemocněním SARS a ebolou. To vedlo záchranné služby mimo jiné k vytvoření tzv. biohazard týmů. Věnovaly se tomu veliké finanční prostředky ze zdrojů Ministerstva zdravotnictví, konkrétně z tzv. krizových peněz. Jenom pro vaši informaci, ročně to činí 10 korun na občana v každém kraji. Biohazard týmy jsou vybaveny ochrannými prostředky, obleky, maskami s bezpečnou ventilací pro členy posádek, speciálními vozidly s filtroventilačním zařízením pro bezpečný převoz nakažených. To vše jsme v té pandemii teď využívali. Byla zároveň připravena specializovaná pracoviště pro izolaci pacientů se zvlášť nebezpečnými nákazami, ať je to v nemocnici na Bulovce, nemocnici Těchonín a na infekčních klinikách. Záchranky v minulých letech pravidelně prováděly reálná cvičení, kdy jsme se učili takovéto jednotlivé pacienty převážet z domů, ze zdravotnických zařízení, z pracovišť na právě tato specializovaná pracoviště, a předávání těchto pacientů. Čili to všechno jsme připravené měli. Cvičili jsme a cvičíme ve spolupráci s hasiči a policisty, kteří mají v této činnosti své specifické úkoly. Cvičí se i v nemocnicích. Tedy připraveni jsme byli a v porovnání s okolním světem a díky špičkově fungujícímu IZS na světové úrovni.

Kapitola další - ochranné prostředky. Ochranných prostředků jsme měli na záchrankách a v nemocnicích dostatek, ale právě jenom na řešení těch individuálních případů, na to jsme připraveni byli. Jinak celý svět včetně nás podcenil možnost pandemie. Ukázalo se, že prostředků na masovější výskyt infekcí jsme neměli nikdo dost, nikdo v okolí ani v okolních státech. Ukázalo se zpětně, že ve skladu hmotných rezerv se někde na paletě v rohu krčilo několik desítek, možná tisíc ochranných roušek a masek. To je opravdu málo. Ale kdy to vzniklo? Vzniklo to v roce 2004 za úplně jiného složení vlád, za úplně jiných ministrů, mezitím se vystřídali hlavní hygienici, nikdo si toho nevšímal. Byla to zásoba, která stačila na několik dní provozu zdravotnických zařízení. Ale opět je to celosvětové podcenění situace, byly tak na tom i ostatní státy. Když to bylo opravdu potřeba a potřebovali jsme masové nákupy, tak v tu chvíli to potřeboval opět celý svět a přestaly fungovat běžné obchodní vztahy. Nemohli jsme se potom spolehnout na to, že objednávka dokonce někdy i souběžně zaplacená byla následovaná rychlým dodáním požadovaného zboží. Jsme si vědomi toho a viděli jsme to, že se předháněly i státy mezi sebou, že Američani skoupili před nosem Francouzům jejich letadlo a přivezli si roušky a ochranné prostředky k sobě domů, prostě prali se všichni. Evropská unie nás na začátku v tom v žádném případě nepodržela, dokonce se na naše opatření koukali s despektem.

Zásobování se následně zlepšilo samozřejmě až po zásahu prezidenta a asi i pana vicepremiéra Hamáčka, a musíme si přiznat, že dobré vztahy s Čínou v tom asi sehrály významnou, významnou roli. Bez toho leteckého mostu, který následoval, bychom nedokázali zdravotnická zařízení dostatkem těch ochranných prostředků zásobit. Chtěl bych tady ale z tohoto místa poděkovat i starostům obcí a hejtmanům, kteří si to v rámci své zřizovatelské funkce uvědomili a pro svá zařízení se také paralelně snažili zásoby zdravotních prostředků nějakým způsobem získat a nakoupit. Čili nelze říct, že ve výsledku naše nemocnice, integrovaný záchranný systém a sociální zařízení zůstaly bez ochranných prostředků.

V čem jsme skvělí, tak to je otázka intenzivní péče. Jednotky intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitační oddělení. Tam se ukázalo, že je máme skvěle organizované a velmi dobře dimenzované.

Tím, že se přijala opatření a oploštili jsme tu křivku - celý národ je dneska už v podstatě specialistou, jako každý zná fotbal, hokej, tak teď asi každý ví, co to je reprodukční číslo a co to je oploštění křivky apod. - tak jsme si vědomi toho, že tohle se na začátku podařilo, a skutečně my jsme měli těch ventilovaných lůžek dostatek a nestalo se, že bychom se o nějakého pacienta nedokázali postarat. Tam patří veliký díky i profesoru Černému, který se ujal toho, že vytvořil vlastně program využití těchto ventilovaných lůžek. To je jedna z věcí, kdy vlastně ta koronavirová krize nás posunuje někde i dopředu, protože to se dá využít i v běžném mírovém životě, kdy se někdy stane, že je nedostatek ventilovaných lůžek, a na základě využití takovýchto programů můžou záchranky zajet třeba do sousední nemocnice. Ale to jsem se odklonil už příliš asi od toho tématu.

Je pravdou, že ochranné prostředky v té době bylo možné nakoupit jen za cenu využití nouzového stavu, že skutečně nebylo možné dělat klasická výběrová řízení. A tady bych chtěl říct, že bychom to opravdu neměli politizovat. Neměla by to posuzovaná žádná komise složená z poslanců, kteří jsou členy nějakých konkrétních stran a mají nějaké konkrétní politické cíle, ale tady bych doporučoval a i s ohledem k tomu, co tady řekl ctěný kolega Fiala - prostřednictvím pana předsedajícího bych panu Fialovi chtěl říct, že já bych preferoval opravdu důvěru k těm, kteří to šetřit mají, a to je v tomto případě pracovníkům NKÚ.

Další kapitolka - komu patří poděkování. Poděkování patří všem. Všem, kteří doma šili roušky, všem, kteří se snažili zajistit dodávky ochranných prostředků, tedy týmům Ministerstva zdravotnictví ČR, Ministerstva vnitra, krizovým štábům, krizařům na krajích, složkám IZS, sestrám, lékařům, lékárníkům, pracovníkům v sociálních službách, pošťákům, prodavačům, řidičům, prostě všem lidem, kteří dále chodili do práce a zajišťovali chod společnosti. Pandemická hrozba přechodně semkla celý národ. Bohužel dnes už se z toho opět všechno dělá politika a je to škoda.

Kde vidím rezervy? Teď vás možná překvapím. Paradoxně v komunikaci. Méně je někdy více. Při vyhlášení krizového stavu by měla nastoupit i krizová komunikace. Výstupy z krizových štábů, výstupy z jednání vlády by měly být předávány občanům v určitých časech, v určité formě, v určitém rozsahu a neměla by média - ale to je otázka, jestli bychom to neměli ošetřit - když je to opravdu krizový, nouzový stav, tak by se nemělo dít, že probíhá paralelní 24hodinová komunikace na všech kanálech s tím, že se snaží redaktoři vyzískat nějakou senzaci, vyzískat nějaký jiný názor, ať už je to dotazy na jednotlivé ministry, kteří nemají třeba plošně tu informaci, nebo už výstup z krizového štábu, anebo oslovování různých odborníků, z nichž někteří jsou opravdu renomovaní odborníci, ale svými názory mohou narušit řešení té konkrétní v tuto chvíli pandemické krize. Takže tam vidím velkou rezervu a mělo by se to změnit. Prostě nouzový stav by měl být nouzovým stavem, potom se všemi důsledky i s důsledkem jasné, přímé, věcné komunikace.

Z této komunikace mám negativní zkušenost v tom, že když padly termíny promořování, návrat dětí do škol, pendleři apod., tak se zdvihaly vlny dotazů, kdy my lékaři jsme byli oslovováni ohroženými skupinami poměrně dojemně: je nám 65, jsem po infarktu, mám diabetes, manžel má tohle, tohle - máme šanci přežít? A podobně. A to všechno bylo z toho, že lidé byli prostě vybláznění z těch pořadů, například Máte slovo u Míši Jílkové apod., kde probíhaly všelijaké diskuze a probíhaly názory různých odborníků, kteří vlastně někdy znevěrohodňovali ty kroky, které vláda dělá.

Dále samozřejmě vidím rezervy v těch zásobách ochranných prostředků a schopnosti je vyrábět bez závislosti na zahraničních dodávkách. To si myslím, že je velmi důležité a že tomuhle se musíme věnovat, ale zase si nemyslím, že by to mělo jít z Poslanecké sněmovny. Já prostě věřím v to, že odborníci, kteří se tím zabývají, hygienici, epidemiologové, Ministerstvo zdravotnictví, přirozeně zareagují a že jim v tom nemusíme úplně radit.

A bude asi potřeba se také podívat - vím, že jste to neradi slyšeli někteří - na zákon o ochraně veřejného zdraví, protože zase ne vždycky je potřeba aktivovat krizové stavy, nouzové stavy, využívat nouzových zákonů, ale například při lokálních epidemiích je možné využít zákon o ochraně veřejného zdraví a je potřeba tam opravdu posílit některé pravomoci v tom, aby Ministerstvo zdravotnictví mohlo lokálně dělat nějaká opatření a nemusel se z toho dělat krizový stav, i včetně možná okamžitých nákupů apod. To je tady k diskuzi ve Sněmovně.

Další kapitolka - co se osvědčilo. Kladivem proti šíření koronaviru z medicínského hlediska pro mě bylo elektronické objednávání pacientů, telefonické konzultace pacientů s lékaři a zejména tady dlouho diskutované a některými skupinami odmítané eRecept a eNeschopenka. Tyhle věci, ta digitalizace zdravotnictví významným způsobem snížila návštěvnost pacientů v nemocnicích, v ambulancích a snížila šíření infekce. Takže to beru jako pozitivum a vidíme, že na tomhle je potřeba pracovat a umět to využívat i do budoucna i při běžných chřipkových epidemiích. Bylo by to opravdu dobré. Zamezili bychom tak zavírání zdravotnických zařízení z důvodu nakažení personálu.

Osvědčily se už zmiňované rychle zřízené odběrové týmy, kdy posádky záchranky doplnili odborníci z infekčních oddělení a odebírali pacientům ty stěry přímo doma, případně krev, bez nutnosti jejich návštěvy ve zdravotnických zařízeních. Osvědčily se později dobudované odběrové stany před nemocnicemi. Musím tady zmínit i práci KHS při trasování, tam odvedli velkou práci, a už tady zmiňovanou chytrou karanténu. Tady bych chtěl jenom podpořit žádost hygieniků a epidemiologů o posílení. Už jsem o tom hovořil s panem ministrem a je třeba tuto hygienickou službu podpořit. My jsme ji totiž řadu let devastovali. Ta byla oklešťována postupně a vidíme, že ti hygienici mají své místo, a když jsem měl možnost mluvit s krajským hygienikem v Hradci Králové, tak skutečně říkal, že hygiena je už na hraně toho, aby mohla plnit své základní funkce, mezi které patří i konkrétní kontroly na jednotlivých pracovištích, prostě tam, kam mají chodit. Oni už na to kapacitně dneska nemají. Takže posílení hygieny by měl být jeden z výstupů.

Co nám pomohlo nejvíce? Paradoxně ta kritizovaná připravenost. Tady řada z vás říká, že jsme připraveni nebyli, ale my jsme připraveni byli. To jsem vám říkal jako IZS, jako nemocnice, jako specializovaná pracoviště pro příjem infekčních pacientů apod. Nebudu se opakovat.

Co nám pomohlo dále? Byla to razantnost vlády v rozhodování. Opět, vláda byla kritizována za ta rozhodnutí, a viděli jsme, že Evropa nás následovala. Následovala nás o několik dnů až o několik týdnů. Evropská unie nás tady v tom rozhodování nepodržela. Takže je skutečnost, že razantnost postupu vlády z mého pohledu měla být ještě větší na začátku v souvislosti s tou Itálií a Rakouskem, tak jsme mohli být ještě na lepších číslech. Ale stalo se. Přesto jsme byli opravdu - anebo jsme skvělí v té zdravotnické části.

Činnost hygieniků, epidemiologů a statistiků, to už jsme tady zmiňovali. Pomohla nám disciplína při dodržování opatření, nošení roušek a teď pomohla nám určitě i genetika, abychom to všechno nesváděli na to, jak jsme skvělí a že jsme to jenom opatřeními zvládli. Určitě tam hraje genetika a určitě tam hraje roli i proočkovanost populace a s tím vysoký stupeň imunizace naší populace. Jsme zřejmě odolnější. A tady to je na margo třeba Pirátů, kteří bojují proti očkování - zvažujte to, to všechno se vším souvisí, a to očkování se jeví, jako že je velice důležité. Pomohly nám i okamžitě přijaté zákazy návštěv ve zdravotnických zařízeních. To všechno zafungovalo.

Jak se připravit napříště? A tady bych chtěl poprosit: Ne cestou různých poslaneckých návrhů. Žádnými návrhy laickými parlamentními komisemi. Nechme pracovat odborníky, ti sami předloží návrhy pro přípravu na podobné stavy. A my jsme tu od toho, abychom se snažili přijetím potřebné legislativy přispět k realizaci těch odborných návrhů. Základní krizovou legislativu máme. A já jsem to nazval největší branné cvičení v historii ČR, při němž jsme si vyzkoušeli vše v praxi. Získali jsme poznatky a víme, co máme zlepšit. A jak jsme dopadli? Jsme mezi premianty v Evropě. Díky včasnosti přijatých opatření jsme na desetině evropského průměru úmrtí. Ano, je pravda, že v 80 % jde o úmrtí s covidem a ne na covid. Ale my teď bojujeme s nějakou infekcí, ale ona může přijít úplně jiná, s úplně jinou smrtností.

Oploštili jsme křivku, nezahltili jsme zdravotnická zařízení. Prostě nám to vyšlo. Jsme dneska z hlediska infekce jednou z nejbezpečnějších zemí v Evropě a musíme to propagovat a dovézt zpět turisty a obnovit mimo jiné i ten cestovní ruchu. Zaplatili jsme velmi vysokou daň v utlumení ekonomiky, kterou budeme dohánět řadu let. Lidské životy jsou ale přece hodnotnější než jakýkoliv ekonomický ukazatel. Budeme lépe připraveni, budeme schopni čelit další vlně této nemoci či jiné epidemie bez přechodného vypnutí chodu společnosti. Pokud to opravdu dokážeme, potom by to byl dobrý výsledek.

A nyní mi dovolte úplně nakonec, protože tady se trošku šermovalo s čísly počtu úmrtí. Samozřejmě existuje validní statistika a ta nám říká to, že kdybychom neměli trošku toho štěstí, neudělali ta opatření, která jsme udělali, a jeli jsme podle belgického scénáře, tak na počet našich obyvatel by tady bylo v současné době ne 330, ale 9 tisíc mrtvých. Kdyby to byl scénář britský, italský nebo španělský, bylo by to 6 tisíc mrtvých, kdyby to byl scénář švédský, bylo by to 4,5 tisíce mrtvých, kdyby to byl holandský scénář, bylo by to 3,5 tisíce mrtvých. Německý scénář relativně příznivý - 1 100 zemřelých. Vezměte si, že by to byla tato čísla rodin, které někoho ztratily, a ne těch 300 rodin, které ztratily někoho blízkého u nás v ČR při opatřeních, která jsme učinili tady.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ANO a ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Maškovi. Budeme pokračovat, kolega Marek Benda ještě ale musí posečkat, mám tady dvě faktické poznámky jeho stranického kolegy Martina Baxy a poslance Zdeňka Podala. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Baxa: Dobré dopoledne, pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové. Já bych si dovolil reagovat vaším prostřednictvím na jednu část, která se týká vystoupení pana kolegy, pana poslance Maška. Já s řadou těch věcí souhlasím, které se týkají vládních opatření, restrikcí atd. na samém počátku, ale nedá mi to, pane doktore, abych se nevyjádřil k té části, která se týká ochranných pomůcek.

My jako město Plzeň nejsme zřizovatelem žádného zdravotnického zařízení, ale jsme zřizovatelem velkého zařízení sociálních služeb a na území našeho města řada těch zařízení sociálních služeb je a ta pobytová zařízení byla v extrémním ohrožení. A byla to vláda Andreje Babiše, která stanovila velmi striktní podmínky pro to, jakým způsobem mají být tato zařízení provozována, včetně toho, že tam mají být zřízeny vymezené prostory pro pacienty případně nakažené covidem nebo mající na toto podezření, a stanovila jasné podmínky pro to, jaké ochranné pomůcky má mít personál těchto zařízení.

A pane doktore, já vás chci opravdu ujistit, že jako primátor a předseda krizového štábu v té době jsem naprosto přesně věděl, že ty ochranné prostředky nemáme. Vy jste říkal, z jakého důvodu. Ale chci k tomu současně dodat, že premiér Babiš byl tím, který nás všechny ujišťoval o tom, že ty ochranné prostředky jsou. Já jsem byl ten, kdo byl vystaven rozhodování o tom, jakým způsobem v této situaci jako předseda krizového štábu mám konat. Je to moje osobní jasná zkušenost. A teprve poté, když jsem zjistil, že žádná letadla z Číny nám prostě v daný okamžik ochranné prostředky nezajistí, tak jsme museli přistoupit k tomu, abychom nakupovali ochranné prostředky z rozpočtu města Plzně. My jsme to samozřejmě udělali, protože to je naše povinnost.

Ale neříkejte, pane doktore, že je to jakási obecná věc, všeobecný nedostatek, protože premiér Babiš ujišťoval nás o tom, že pomůcky jsou, že budou, a že je dokonce osobně doveze. A to vám prostě mohu říct, že se nestalo a že my jsme tomu museli takto přímo čelit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Zdeněk Podal s faktickou poznámkou, poté pan kolega Marek Benda. Ještě tedy došlá omluva: od 15 hodin do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Ondřej Veselý. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Podal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení ministři, kolegyně, kolegové, já bych se též vyjádřil k panu doktorovi Maškovi. Možná si vzpomenete mnozí z vás, když se uvažovalo o státním vyznamenání pro pana doktora, kdy bylo řečeno - ještě je živý a ještě není na pořadu. Je to člověk, já ho znám osobně z Hradce Králové, a jsem na to hrdý, že pochází právě odsud jako já, stejně jako pan profesor Prymula. Protože nebýt těchto dvou, tak jsme na to byli mnohem, mnohem hůř, minimálně v našem kraji.

Zrovna tak chci poděkovat učitelům, protože manželka je učitelka, dcera je učitelka. Viděl jsem to obrovské nasazení, kdy nevěděly co dřív, jestli šít roušky nebo připravovat si techniku pro výuku.

Ale ještě tedy k panu doktorovi Maškovi. Chtěl bych říct, ta záchranka, kterou vedl, vracím se k tomu znova, a to je ten first responder, to znamená, tam jeho přičiněním se zachránilo 72 lidských životů. On v tom pokračuje dál. Byl v první linii. Není to nejmladší člověk. Znova říkám, vážím si lidí, jako je pan doktor Mašek. Skládám úctu. To samé pan profesor Prymula. Bez něj nevím, jak bychom dopadli.

Takže já moc děkuji všem, kteří se přičinili o to, abychom byli tam, kde jsme, a že vůbec tedy můžeme dneska takhle sedět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní je na řadě pan poslanec Marek Benda v řádném vystoupení. Připraví se pan poslanec Pavel Žáček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, po tomto dojemném poděkování se trochu špatně vystupuje s právní problematikou, ale myslím si, že je třeba ji také lehoulince probrat. Snad možná jedna poznámka ještě k těm dostatkům a nedostatkům roušek.

Asi jsme zase všichni zapomněli, že ministr vnitra řekl, že dokud nebudou schopni dodat každému občanovi roušku do bytu, že je jako povinnost nevyhlásí. Výsledek byl ten, že o dva dny později roušky jako povinnost vyhlásili a řeklo se: milí občané, postarejte se sami. Občané se postarali, překvapivě. Já myslím, že je třeba jim za to být vděční. Těch šiček a šičů roušek bylo neobyčejné množství.

Ale já bych se právě chtěl vrátit... Já chápu, že jsme byli na začátku v nějaké situaci nouzového stavu, nikdo pořádně netušil, co nás čeká, měli jsme ty strašidelné záběry z toho zahraničí a také jsem se v prvních dnech na vládu úplně nezlobil, že přijímá nějaká restriktivní opatření. I když jsem nikdy ani vteřinu nechápal, proč a z jakých důvodů vláda přijala opatření, a dokonce pak dlouho podporovaná různými výroky i pana profesory Prymuly a dalších, zákazů vycestování z republiky. To mi přišlo jako naprosto nesmyslné, nemající nic společného s tím... Zákaz příjezdu je úplně jiná věc. Ale zákaz vycestovat z republiky jako zákaz, který má bránit šíření pandemie na území ČR, byl podle mě naprosto jednoznačně protiústavní a zrušen Ústavním soudem nebyl jenom proto, že ho vláda dostatečně rychle stáhla a vzala zpět.

Pak byla ta další část, kdy zejména paní ministryně financí a pan místopředseda vlády začali mít pocit, že pokud se pojede v nouzovém stavu, takže možná dojdeme do situace, kdy by bylo třeba vyplácet náhradu škod, a začali říkat, všechno převedeme na Ministerstvo zdravotnictví, které to bude dělat svými opatřeními obecné povahy. Zasáhl Městský soud v Praze. Běží kasační stížnost. Ale předpokládám, že tato kasační stížnost nedopadne úspěšně pro vládu. To znamená, bude jasné, že Ministerstvo zdravotnictví nemá tyto pravomoci plošně vypínat ekonomiku mimo nouzový stav.

Zase si tady asi všichni pamatujeme, že někdy koncem dubna tady byla nesmírně dramatická diskuse právě v rámci jednání pléna Poslanecké sněmovny, jestli bude prodloužen výjimečný stav o tři neděle, o čtrnáct dní, o sedm dní, o měsíc. Nakonec to rozhodla komunistická strana, která řekla tři neděle. Ministr vnitra vykládal, co všechno se nedá dělat mimo nouzový stav, abychom zjistili, že po těch třech nedělích jsme stále zpátky ve stejném příběhu a Ministerstvo zdravotnictví si nadále vydává zákazy jenom svým opatřením obecné povahy, a to zcela plošné zákazy.

Já vím, že pan ministr je kromě toho, že je ministrem, právník, takže ho velmi varuji, abychom v této praxi pokračovali. Dopadne to špatně. Zruší nám to soudy, zcela nepochybně. Prostě Ministerstvo zdravotnictví nemá ve stávajícím režimu právo vypínat celé sektory ekonomiky. A pokračovalo se v tom. Já vím, že furt doufáte, že to ty soudy nestihnou udělat, že ta opatření vždycky stihnete vzít zpátky dříve, než soudy rozhodnou o tom, že mají být zrušena. Ale je to velmi nebezpečný stav.

Když vezmu poslední opatření, proč máme zavírací doby restaurací ve 23 hodin. Děje se něco zvláštního? Teď nám ministerstvo slíbilo, že od 8. června bude zavírací doba v restauracích na zahrádkách už neomezená, jenom ve vnitřních prostorách bude do 23 hodin. Já nevím, kdo to vymyslel. Fakt nevím, kdo to vymyslel, protože co znám republiku, tak téměř všechna místa v republice mají místními ustanoveními stanoveno, že zahrádky je možno provozovat jenom do deseti, maximálně do jedenácti hodin. Takže zatím jsem našel jednoho kolegu, který mi potvrdil, že oni mají v pátek do dvanácti, takže v jednom městečku - městě, abych se nedotkl pana kolegy - bude prodlouženo na jedné zahrádce z jedenácti na dvanáct hodin, zbytek je zakázán.

Mně to prostě připadá absurdní. Pojďme se vrátit do normálního stavu. Přestaňte vydávat každý týden soupis zákazů, příkazů a omezení. Řekněte možná nějaká doporučení, co by bylo dobré. Konejte nebo nekonejte, stejně to už občané začínají ignorovat. Stejně to už občané začínají ignorovat. Řekněte mi, kdo si měří kolem sebe 1,5 nebo 2 metry, řekněte mi, jakým způsobem se tohle - 300 osob, 500 osob. Každý týden je to jinak. Nikdo už pořádně neví, co platí. Ještě je to vydáváno celou řadou opatření obecné povahy. Vláda má něco, co platí. Možná že příští týden to bude platit jinak.

Prosím, zastavme tuhle - když si vezmete ta opatření a přečtete si třeba důvodovou zprávu, já nevím, jestli jste ji někdo otevřel, já vím, že asi ne, protože to děláte tak, že to podepisujete a píšou to lidé pod vámi, ta důvodová zpráva je v opatřeních, která jsou ze 14., 18., 25. a z 2. 6. úplně stejná. Vykládá o tom, jak jsme se potřebovali vyrovnat s krizí, jak jsme se s ní krásně vyrovnali, jak jsme zachránili, jak říkal pan premiér, tisíce mrtvých. A neříká vůbec, ale vůbec, proč jsou opatření nadále držena, jaké jsou k nim důvody. Vždycky jenom řekne: tak postupně rozvolňujeme. Je to pět stránek, ale překopírovaných z toho prvního.

Kdybyste přišel do Poslanecké sněmovny, pane ministře, s návrhem, že máme zakázat od jedenácti hodin provoz barů a restaurací, tak se tady o to hádáme dva roky. A neprojde vám to. To jsem si naprosto jistý. A vy máte pocit, že to máte dělat opatřeními obecné povahy. Já to pokládám za velmi nešťastné. Kdybyste chodil s dalšími a dalšími opatřeními, která tam jsou - tohle je jen to nejviditelnější, u kterého je zcela zjevné, že zasahuje do podnikání. Já pokládám i opatření například z hlediska bohoslužeb za úplně absurdní.

Prostě nechme ty lidi trošku - ano, jsme stále pod jistou hrozbou, ale nestrašte. Přestaňte pouštět do televize své různé epidemiology, protože jestli budeme národ nadále strašit tak, jak ho strašíme, tak se ekonomika nikdy nerozjede. Pokud budeme pořád vytvářet pocit, že přijde druhá vlna, že se nesmí utrácet, že si každý musíme držet to, že se musíme bát svých bližních, že jim nesmíme ani podat ruku, tak se opravdu dostaneme do stavu úplně izolované společnosti a to je věc, kterou já bych si velmi nepřál.

Velmi prosím, abychom se i v té legislativní části, v normotvorbě, co nejdříve vrátili k normálnímu stavu. Vyzývám pana ministra, aby přestal dělat plošná opatření. Něco jiného jsou samozřejmě opatření na místo, kde se objeví problém s nějakou šířící se nákazou. To známe podle zákona o péči o zdraví lidu dlouhá léta. Objeví se salmonela, zavřu restauraci, objeví se Důl Darkov, přikážu nějaká opatření. Ale přestaňme dělat plošná opatření rozhodnutím ministra zdravotnictví, protože je pokládám za naprosto jasně protiprávní, a dopadne to s nimi špatně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. S přednostním právem se přihlásil ministr kultury Lubomír Zaorálek. Ještě než se ujme slova, konstatuji došlé omluvy, a to pana poslance Tomáše Kohoutka mezi 10.30 a 21.00, a od 11.15 do 12.00 se omlouvá ministr zahraničí Tomáš Petříček. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, dámy a pánové. Vlastně mě ta debata přivedla také k tomu, že jsem začal uvažovat o jakési bilanci toho, co se odehrálo v souvislosti s tou covidovou tragédií, protože tady všude umírají lidé, včetně České republiky. Tady možná méně než v Británii, Americe nebo Brazílii, ale vlastně nakonec také.

Člověk si tak promítá zpátky ty události. V této chvíli čtu bilanci, kterou si dělají ve Švédsku, to snadno najdete. Pro mě je strašně zajímavé to číst, protože já si pamatuji, že byla doba, kdy jsme se ve vládě rozhodovali, kterým směrem se vydat, a neznali jsme budoucnost, věděli jsme, že se vydáme určitou cestou, a pak budeme platit za ta rozhodnutí. Budeme platit za to, jestli jsme se rozhodli špatně, nebo dobře. Pamatuji si velice ty debaty, ve kterých jedním z argumentů třeba byla právě ta švédská cesta. A dneska zrovna čtu v zahraničních novinách, že švédský hygienik říká "uznávám, udělali jsme chybu a zaplatili jsme za to velkým množstvím mrtvých". Mám dojem - teď nevím, ve kterých ukazatelích, ale počet mrtvých ve Švédsku je mimořádně vysoký na milion obyvatel. Nejvyšší nevím z jakého hlediska, ale je překvapivě vysoký.

Já to tady říkám, protože si pamatuji, jak jsme uvažovali o tom, jestli neděláme chybu, jestli právě ta švédská cesta není ta, která bude sice jakoby odvážnější, ale nakonec povede k vytvoření stádní imunity a nakonec se ukáže, že my jsme zemi zbytečně uvrhli do tvrdých opatření, že jsme pochybili, že jsme tím poškodili ekonomiku a podobně. Já vám to jenom připomínám, protože si dobře pamatuji na tento typ debat, které jsme vedli, pamatuji si, že dokonce jednou v pozdních nočních hodinách, a vlastně jsme neměli jistotu - pamatuji si velmi dobře, jak to bylo nejasné a jak jsme cítili, že můžeme snadno udělat chybu.

Za mě, když mám dělat bilanci toho, co se odehrálo, tak se vám přiznám, že můj základní pocit je zaplať pánbůh. Zaplať pánbůh, že jsme si tehdy řekli, že půjdeme tou daleko tvrdší cestou. A ten důvod, proč jsme to udělali, si pamatuji také. Tehdy nám lékaři a hygienici říkali: Ta nemoc není obyčejná chřipka, to není pravda, že se mladých netýká, ona i mezi nimi vyvolává poměrně vážné následky jako záněty srdečního svalu, to když projde touto zemí a my to necháme jenom tak, bude to jako bouře, která nechá zdravotní následky v celé řadě skupin obyvatelstva, zdaleka ne jen těch nejstarších. To si nemůžeme vzít na triko prostě to tady jenom tak pustit. My to musíme zastavit. - To byl pro mě takový vrchol té debaty, ve které jsme si řekli a rozhodli se, vláda se rozhodla - ne, my nasadíme tvrdá opatření. Bude to znamenat ztráty, ale zvítězilo to, že si nemůžeme dovolit riskovat, že potom zjistíme, co ten virus tady udělá.

Já vám řeknu, z mého osobního pohledu si říkám zaplať pánbůh, že jsem nebyl ve vládě v téhle době, která by dneska musela lidem říci to, co říká ten Švéd: Zmýlili jsme se, udělali jsme chybu. On za to také nemůže, já ho nechci za to vinit. Ale je to prostě to - máte trochu štěstí, že prostě máte tam nějaké experty, kteří vám poradí, také nejste vševědoucí, a nakonec se vydáte určitou cestou.

A pro mě, přiznám se vám, tohle je úplně zásadní při hodnocení té věci. Já tady rád řeknu, že jsme dělali chyby, že jsme byli nedokonalí, že jsme řadu věcí dělali poprvé, že jsme dokonce věděli, že asi se nevyhneme chybám, a mohli jsme se maximálně snažit je zredukovat. Ale připadá mi při hodnocení celé té události zásadní to, že tehdy v Česku jsme si řekli: musíme přijmout tvrdá opatření v celé škále a ten virus tady musíme pustit minimálně. On je vlastně opravdu jakoby nebezpečný zločinec, který, když ho necháme řádit, tak ty důsledky potom budeme třeba dlouho sečítat. Tohle bylo pro mě zásadní. A samozřejmě tahle bilance je asi nakonec nutná, a ta bilance i toho, jaké chyby se udělaly. Od začátku mi bylo jasné vzhledem k tomu, v jaké rychlosti se ta (opatření) přijímala, vzhledem k tomu, že jsme je četli vlastně na poslední chvíli, v hodinách jsme je četli a hledali jsme v nich chyby, uvažovali a debatovali jsme o nich, tak bylo jasné, že to nebude dokonalé. Ale já jsem vlastně věřil tomu, že lidé budou chápat později, až to budou číst, že tehdy jsme byli vedeni tím, že musíme v té zemi vytvořit nový režim, že to musíme vytvořit rychle a že musíme zabránit všemi prostředky tomu, aby ten virus se tady volně šířil.

A připadá mi, když mám říkat k tomuhle bilanci, jako z hlediska toho pohledu zpět, když se dívám na ta zasedání, že tohle zaplať pánbůh, to učinění bylo učiněno správně. A já jsem tomuhle prostě rád a nemyslím si, že by to byla naše geniální schopnost, měli jsme i trochu štěstí, že jsme tam měli pár lidí, kteří nám řekli ta slova, která zrovna bylo třeba říct a že jsme se vydali tímhle směrem.

Takže to je podle mě to, co bylo to hlavní, co se podařilo a z čeho podle mě dneska žijeme. Protože nezlobte se na mě, ale v této zemi je opravdu atmosféra jiná než v některých jiných zemích, a nejenom ve Spojených státech, v Brazílii, ale i v některých jiných zemích evropských. Víte, že v Británii ta situace je poměrně také pořád velmi nedobrá. A dokonce i v některých evropských zemích i ty psychické následky toho, co se odehrálo, jsou nesrovnatelně tvrdší (ve srovnání) s tím, co jsme zažili my. Jestliže máte v nějaké zemi 30 tisíc mrtvých, tak ta se na tuhle tragédii dívá úplně jinak, než Česko. Ale já, když tady chodím po ulici, tak si říkám zaplať pánbůh. Zaplať pánbůh, že jsme tohohle byli ušetřeni. Protože to je něco, co zamávalo s těmi společnostmi. A samozřejmě že se to daleko tvrději bude podepisovat i na tom economic recovery, i na těch možnostech oživit tu ekonomiku.

Takže já si pořád myslím, když tady probíhá bilance toho, co se odehrálo, tak vůbec to neříkám proto, abych si tady nějak vyskakoval. Ale já mám pocit určité úlevy. Já mám pocit úlevy. On je takový test vždycky. Ta krize byla test a já jsem se samozřejmě bál, že v tom testu selžeme. Já jsem se bál, že budu ve vládě, která to nezvládne. To nikdy nevíte dopředu. A pro mě ten výsledek toho testu je především ten, že v té základní věci jsme neselhali, že jsme opravdu správně odhadli i pomocí těch odborníků, které jsme tam měli kolem sebe, i v těch nočních jednáních, že vlastně musíme jít tímhle směrem. Takže tohle si považuji a jsem tomu rád.

Já sem také rád tomu - možná vám připadá, že oblast kultury je, jak už tady tradičně v této zemi je vnímáno, ne tak životně důležitá v takových krizích. Ale já jsem se také od začátku bál, že nebude prostor pro to se zabývat tím, aby po té krizi nebyla kultura v této zemi úplně zdevastovaná. A pro mě je potěšující to, že jakmile odezněly ty hlavní věci, které se týkaly hygieny, zdravotnictví, tak se mi podařilo i tohle téma prosadit na vládě a že ta vláda na to našla prostor a ochotu. A že našla i pochopení pro to, že určité oblasti té země, jako byl cestovní ruch, gastronomie, kultura, byly zasaženy zvláště tvrdě a že vlastně doteď samozřejmě vyjednáváme a hledáme i v téhle cestě způsob cesty ven.

Takže snad do této debaty dnes o bilanci patří i tohle, protože mi to někdy není úplně jasné, když čtu některé věci v Česku. Já si pořád myslím, že zaplať pánbůh v téhle zdravotní krizi, covidové krizi, vláda dokázala v té společnosti vytvořit podmínky, které jsou srovnatelně podle mě lepší než v celé řadě jiných zemí Evropy. Já bych si přál, abychom s tím nějak dále pracovali a abychom tyhle výhody a tenhle předstih dokázali přenést i do řešení otázek ekonomických, protože to budeme velice potřebovat pro to, abychom obnovili život.

Tady říkal pan Benda - nestrašte. To je takové těžké, rozumíte - nestrašte. Nestrašte lidi! Nezlobte se na mě, ale v chvílích některých krizí i to strašte má docela rozumný důvod. Protože chápejte, když máte lidi, kteří jsou tedy vystrašení, ale díky tomu dělají věci pro to, aby se nenakazili, tak oni se potom třeba opravdu nenakazí. Takže ono to má pro ně pozitivní význam. Tohle je strašně složité, samozřejmě tohle nebyla jenom vláda, tohle byla do značné míry média. Já jsem se bavil s některými redaktory, kteří mi říkali: No my to uznáváme, že jsme tady vytvořili psychózu, ale co jsme měli dělat? Samozřejmě také díky tomu, co se dělo v těch zemích kolem, bylo těžké o tom informovat jinak. Ale vlastně nakonec i ten strach, který nám připadá, že je nebezpečná věc, pomohl vytvořit určitou atmosféru, ve které byla docela vysoká úroveň disciplíny v České republice, a to vlastně nakonec pomohlo.

A jinak souhlasím s panem poslancem Bendou, že tahle etapa je pryč a že dneska vytváříme podmínky pro to, abychom se vrátili do normálního života. A že se to děje velice poznenáhlu, to vidím. To velice poznenáhlu vidím třeba právě v té kultuře, v restauracích apod. Ten návrat do normálního života bude pomalý a já si myslím, že ale tohle snad v té vládě cítíme. Dneska naším úkolem není strašit lidi, ale říkat jim: buďte disciplinovaní a za těch podmínek je možné se do toho normálního života vracet. Takže já jsem přesvědčen, že i v tomhle se změnil způsob, kterým vláda oslovuje dnes veřejnost, a snažíme se ji vybízet k tomu, aby se nebála vracet do normálního života. Zvlášť když vidíme, že ta čísla a ten vývoj je příznivý.

Pro mě to má obrovský význam, protože si uvědomuji, že pokud se nepodaří vytvořit ten pocit normality a toho, že už nejsme bezprostředně ohroženi, tak se nám nepodaří obrodit ani celý ten kulturní segment života, který samozřejmě stále v těchto chvílích nesmírně trpí. Takže já bych si přál, aby se nám takto krok po kroku - a jsem rád za ta poslední opatření v oblasti hygieny, která umožní společenská a kulturní shromáždění, (která jsou) velkým krokem k tomu, aby se třeba pro tohle léto v Česku vytvořily poměry, ve kterých bude možné pořádat koncerty, ve kterých bude možné, aby se sešlo lidí možná nakonec až tisíc a ve kterých bude možné, že to léto bude takové - nebude podivné, ale že se bude blížit normálu. A myslím si, že na to máme velkou šanci. A myslím si, že v téhle atmosféře se bude dařit odbourávat i ten strach a i ty segmenty obyvatel, které se bojí, tak se budou bát stále méně a méně.

Myslím si, že ta obnova života není možná okamžitě, musí to být postupně, krok po kroku, a za vládu bychom měli se snažit vytvářet určitou atmosféru důvěry a bezpečí, kterou se nám tady snaží budovat. Takže ten strach tu měl určitou roli a nelze ho zpochybňovat, on vlastně v něčem byl docela efektivní. Já vím, že je nebezpečné hrát si se strachem, ale domnívám se, v určitý okamžik to bylo docela reálné a bylo to vyjádření obav, kterých se báli oprávněně, a říci jim nebojte se by bylo hloupé, a dokonce nezodpovědné. A dneska, když víme, že máme jiná čísla, tak můžeme říct: zkuste to, přestaňte se bát a vyrazte někam. Ale to můžeme až nyní, když to máme pod kontrolou. Takže ten strach byl - já si nemyslím, že by to byl zvláštní úmysl, já jsem si v jisté chvíli uvědomil, že je falešné říkat lidem "nebojte se", když prostě měli důvod se bát a viděli to všude kolem sebe.

Tohle je moje bilance. Já si pořád myslím, že není tak špatná. Já doufám, že nám vydrží. Já samozřejmě nevím, co bude na podzim, myslím, že to neví v téhle chvíli nikdo absolutně jistě. Ale když budeme mít štěstí, tak se nám bude dařit do těch normálních kolejí se vracet i v té oblasti kultury, kterou mám já na starosti. A já bych si to strašně přál. Bude to krok za krokem, a pokud zvládneme i ten podzim, tak si myslím, že se Česká republika vrátí tam, kde jsme byli předtím. To neznamená, že se vrátíme do úplně stejného světa. Já se domnívám, že v celé řadě oblastí bude třeba promyslet náš kulturní život. Nevím, jestli se vrátíme ke galeriím, tak jak fungovaly před - ten typ fungování galerií před krizí se podle mě možná zásadně bude muset změnit. O tom tady teď nechci mluvit, jenom chci říci, že se domnívám, že i třeba v té oblasti kultury se bude muset změnit fungování celé řady oblastí. To nebude jenom takový prostý návrat k normálu. A to je zajímavý úkol, který nás čeká, naučit se fungovat jinak v té postcovidové éře. Na nás tahle aféra zanechá podle mě stopy a bude to znamenat i naučit se jinak chovat. Galerie budou muset jinak fungovat, muzea, to už podle mě se mi zdá být jednoznačné. A to je další úkol, který nás čeká. A ten si myslím už budeme zvládat bez strachu.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem je přihlášen pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Prosím máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já budu stručný a spíše se pokusím reagovat na některé výtky, které tady zazněly, a nějakou analýzu situace, kterou tady prezentoval zejména pan poslanec Benda. Já bych podepsal hodně věcí, co řekl už pan ministr kultury, a chtěl jsem říct to samé. Že mám pocit, že tady se teď hodnotí ta situace, jako kdybychom v České republice byli v nějakém vakuu. Jako kdybychom tady byli nějaký ostrůvek bez kontextu do dalších zemí. Jako kdyby Česká republika byla jediná, která tady dělá takováto omezení, která zamezuje shromažďování většího počtu osob, která zavřela restaurace, která zavřela školy a tak dále a tak dále a tak dále.

Ale my jsme přece nebyli jediní. Vyspělé demokracie na západ od nás, velmi vyspělé, vyspělejší než naše demokracie, dělaly stejná restriktivní opatření. Takže v tomto směru hovořit o České republice jako o nějakém anomálním státě, který tady zasahuje do základních lidských práv a svobod občanů, tak to si myslím, že není úplně v kontextu té evropské situace objektivní zhodnocení. Nehledě na to, že jsem přesvědčený o tom, že ta naše opatření jsou zcela v souladu s Ústavou. Ostatně když se tady podíváme na vývoj té dosavadní judikatury, tak v zásadě jediná úspěšná žaloba byla týkající se právě těch opatření v oblasti maloobchodu a volného pohybu osob. Jinak veškeré další ústavní stížnosti, žaloby, byly zamítnuty i meritorně.

Takže v tomto směru si nemyslím, že zkrátka ta situace je úplně takto jednoznačná, a ukáže se i v rámci nějakých dalších - například kasační stížnosti, kterou jsme podali, jak se tedy ta judikatura nastaví. A je to dobře, že se nastaví, je dobře že se tady nastaví právní prostředí pro další, budoucí vývoj té situace, abychom měli právní jistotu. Protože to do jisté míry samozřejmě nemáme díky tomu, že jsme proklestili tu cestu, kterou tady nikdo zatím nešel, i z hlediska legislativy a právních nástrojů, které máme v zákoně k dispozici. A to, že je máme k dispozici, je nesporný fakt. Stačí se podívat do zákona o ochraně veřejného zdraví, kde mimo jiné pokud se bavíme o těch omezeních 23 až 6 hodin, je výslovně uvedeno, že Ministerstvo zdravotnictví mimořádným opatřením může zavřít provozy stravovacích služeb plošně. Tady není o tom skutečně žádného sporu. Toto je přímo explicitně dáno v zákoně, v § 69. Takže tady skutečně nevybočujeme ani z toho zákona o ochraně veřejného zdraví.

A samozřejmě je to v konzultaci s epidemiology, to omezení 23 až 6 vychází i z nějaké zahraniční zkušenosti. Když se podíváme, jaká situace byla například v Jižní Koreji, která je dávána stále za ten vzor, jak zvládá pandemii COVID-19, tak tam právě tyto noční kluby, které začaly fungovat, způsobily druhou vlnu této pandemie po době, kdy tam už vlastně prakticky byl nulový nárůst, tak otevřením těchto nočních klubů tam opět vzrostl počet případů. Protože samozřejmě logicky v těchto podnicích, kde je velká konzumace alkoholu, je tam velká koncentrace osob, nulová možnost zajištění nějakých rozestupů, tak v takovém případě samozřejmě to riziko šíření té nákazy je výrazné. Proto nyní ještě chceme toto opatření držet, řekněme, v následujících týdnech spíše. Do konce června jsme si dali nějaký termín, že bychom chtěli rozvolnit veškerá ta zbývající opatření. A není to tak, že bychom zaváděli nové restrikce. Naopak, my je postupně rozvolňujeme a myslím, si, že to není ani nikterak chaotické. Jasně jsme stanovili plán rozvolňování, ten držíme, držíme ty termíny, jasně to komunikujeme. Komunikujeme to dopředu i vůči všem těm provozovatelům.

Takže po té době, která byla, řekněme, velmi dynamická na začátku při zavádění těch opatření, to souhlasím. Bylo to dáno tou krizovou situací, tím tlakem, kdy se ta rozhodnutí musela dělat z hodiny na hodinu. A souhlasím, že ne vždy komunikačně to bylo úplně šťastné. Tak nyní si myslím, že jsme naprosto komunikačně v pořádku, že skutečně komunikujeme ty věci dostatečně dopředu, že je jasný plán rozvolnění, jasné kroky, po termínech. Všichni provozovatelé jsou o tom informováni, mohou se na to připravit dostatečně dopředu, i na ta hygienicko-epidemiologická pravidla, která jsme nastavili s epidemiology. Takže v tomto směru si myslím, že se výrazně ta komunikace i ze strany Ministerstva zdravotnictví zlepšila.

Takže tolik jenom k tomu. A skutečně nejsme ostrůvkem. Není Česká republika v tomto směru nějakým teoretickým státem, kde si tady můžeme říkat, jak by to bylo, nebo by to nebylo, jaký by byl scénář, kdybychom ta opatření neudělali, co se může stát. Tady máme jasnou praktickou ukázku.

Já jsem rád, že zmínil pan ministr kultury právě to Švédsko. To je skutečně jeden z těch příkladů, kdy se tady vedla i mediální debata, veřejná debata, jestli ta švédská cesta není ta správná cesta, a nyní vidíme, že hlavní strůjce této cesty, hlavní epidemiolog Švédska, prohlásí, že jsme udělali chybu, že jsme se měli dát na jinou cestu, že jsme měli zavést daná opatření. Protože ta švédská cesta a ta chyba, jak včera řekl pan hlavní epidemiolog ve Švédsku - byla to chyba a ta chyba stála 4,5 tisíce životů. Přitom když Švédsko má stejný počet obyvatel jako Česká republika, zhruba 10 milionů obyvatel, tak u nás 324 obětí, ve Švédsku 4,5 tisíce.

Takže si uvědomme, že skutečně nejsme v teorii, to není tady nějaká teoretická diskuze co by kdyby. To je reálná praxe, reálná zkušenost. A pojďme skutečně to brát vážně. A není to strašení. Není to strašení. Myslím si, že nejsem ten, který by strašil. Na druhou stranu si myslím, že ta obezřetnost je stále namístě. Za včerejšek je nárůst počtu nových případů 84, poměrně výrazný nárůst v Praze, v Praze je 29 případů. V Praze pozorujeme, že probíhá komunitní šíření té nemoci v rámci jednotlivých městských částí. Je to poměrně složitá situace, musíme to sledovat.

Takže obezřetnost je určitě namístě. Nikoliv strach, nikoliv nějaké strašení, ale obezřetnost ano. A myslím si, že - pojďme dokončit to rozvolňování v těch krocích tak, jak ho máme naplánováno. Máme skutečně i termín, že bychom chtěli v průběhu června rozvolnit veškerá ta opatření, která ještě doposud jsou nastavena, kromě skutečně nějakých hromadných akcí, desetitisícových akcí, kde jsme jasně deklarovali, že chceme dodržet jejich restrikce v průběhu tohoto léta, festivaly a podobně. Tam si myslím, že je to zcela namístě. Ale jinak bychom chtěli skutečně ta opatření rozvolnit tak, aby náš život se mohl postupně dostat do běžných kolejí. A myslím, že už se dostává, že už těch omezení je dnes minimum.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan poslanec Pavel Žáček, připraví se paní poslankyně Tereza Hyťhová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím na začátek jednu poznámku na pana ministra. Otázka by přece měla znít, pokud by vláda chtěla provést analýzu, nebo Ministerstvo zdravotnictví, těch opatření, jestli jsme mohli zabránit některým těm úmrtím. To si myslím, že by byla hodnověrná věc, a ne se zaklínat tou mezinárodní statistikou a tím počtem, v jakém jsme pořadí. Myslím si, abychom byli schopni reagovat v budoucnu, pokud nějaká taková situace přijde, tak bychom měli říct a měli analyzovat, jestli nenastala nějaká chyba, jestli bylo možné v rizikových skupinách, v těch rizikových prostředích, v těch rizikových komunitách tomu zabránit. To bych viděl za naprosto věrohodné a takhle bych čekal, že se k tomu klíčové kontrolní orgány, třeba Ministerstvo zdravotnictví, postaví.

Ale chtěl bych mluvit o něčem jiném. Dovolte mi připojit se do naší diskuze, pronést několik poznámek k Chytré karanténě 2.0, snad nejčastěji skloňovanému vládnímu projektu, jehož ambicí je monitorovat a řídit opatření pro případnou druhou vlnu pandemie COVID-19. Technickou podobu projektu "systému zvládání zdravotních hrozeb v oblasti ochrany veřejného zdraví" schválila vláda 25. května 2020 na svém zasedání, a jak je pro tuto dobu příznačné, na základě souhlasu premiéra Andreje Babiše neprošel tento dokument mezirezortním připomínkovým řízením. Přestože jde v případě Chytré karantény 2.0 zjevně o polotovar zpracovaný ve chvatu, který se mimo jiné vyhnul jakýmkoliv právním aspektům tak složitého problému, jakým je nakládání s citlivými osobními daty občanů ze strany státních orgánů, ale i soukromých společností, navazující mimochodem na několik sporných rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, a ani mezi hygieniky nepanuje jednotný názor na jeho potřebnost, vláda jeho znění schválila.

Připomeňme navíc v této souvislosti včerejší reakci rezortu zdravotnictví, když si média povšimla tvrzení obsaženého v dokumentu a schváleného vládou, že v případě eRoušky došlo "k formálním pochybením", neboť poloha občanů prostřednictvím moderních technologií sledována nebude. Takže vláda "formálně pochybila" i v bodu 4.2 tohoto dokumentu s názvem Komunikace a PR, kde za účelem "zapojení" většího počtu uživatelů eRoušky a zvrácení - cituji - "neklesajícího počtu nesouhlasů" - krásná formulace, která svědčí o tom, že lidé nejsou ztotožněni s touto cestou své kontroly - občanů se zapojením do tohoto sledovacího systému vlády vyčlenila v první fázi 6 mil. a ve druhé celkem 20 mil. k mediální kampani. Zjevný protimluv. To vše je mimo jiné důsledkem rozhodnutí Andreje Babiše nepřipustit diskusi o tomto systému s jinými rezorty a připomínkovými místy. Z dokumentu navíc vyplývá, že informační systémy ke shromažďování a analýze dat byly během nouzového stavu v rámci Chytré karantény 1.0 vyvíjeny a rozvíjeny nekoordinovaně na několika místech: v rámci Armády České republiky, na Ústavu zdravotnických informací a statistik, v Národní agentuře pro komunikační a informační technologie, státní podnik, a dále soukromými technologickými společnostmi ze Sdružení COVID19CZ.

Jedním z hlavních cílů Chytré karantény 2.0 je evidentně podle mého názoru zoufalá snaha spojit všechny tyto různorodé systémy do systému jednoho. A přitom, jak vyplývá ze samotného dokumentu, nejsou vyřešeny ani základní rozpory, jak dokážu touto citací: "Zkušenosti z průběhu řešení epidemie COVID-19 ukazují, že v oblasti informačních systémů je jednoznačnou a strategickou výhodou, pokud jsou zásadní informační systémy pod plnou kontrolou státní správy a klíčové aplikace jsou vyvíjeny přímo zaměstnanci rezortu jako zaměstnanecká díla. Úpravy takových systémů jsou v době krize rychlé, efektivní, nevyžadují nová smluvní zajištění ani dohody s jakýmikoliv externími subjekty. Příkladem rezortu zdravotnictví je Informační systém infekčních nemocí ISIN, který je pod gescí a věcnou správou Ministerstva zdravotnictví vyvíjen a provozován zaměstnanci ÚZIS. (...) Skutečnost, že se jednalo o interní systém a vývojový tým tak mohl flexibilně reagovat na nové požadavky nastolené při COVID-19, umožnila, aby se tento systém stal páteřní informační infrastrukturou pro zvládání epidemie COVID-19." Konec citátu.

Jinými slovy, státní správa se brání spolupracovat s technologickými produkty soukromé sféry, u nichž není důsledně ošetřena právní stránka věci, to jest chráněné údaje občanů zpracovávají i subjekty, které k tomu nemají žádné zákonné zmocnění, což se zejména týká oblasti nakládání s citlivými osobními daty občanů, ale také lokalizačními údaji od mobilních operátorů a bank. Není stanovena zodpovědnost, kybernetická ochrana a nakonec ani likvidace těchto dat. Tato nejistota podle mého názoru pramení z mimořádného nařízení Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. března 2020 čj. MZDR 12398/2020-1/MIN/KAN, jehož právní nedostatečnost má být dle vládního dokumentu do 15. června 2020 revidována spolu se stávajícími smluvními vztahy založenými na bezplatné spolupráci v krizovém stavu.

Dovolte mi poznamenat, že toto nařízení, vydané mimochodem bez vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů, mělo být revidováno již dávno namísto toho, aby byla kompletně změněna pouze dohoda se soukromým dodavatelem, neboť jde, jak se jistě všichni shodneme, o dokument mnohem nižší právní úrovně. Andrej Babiš prostě věděl, proč musí materiál do vlády pustit bez připomínkového řízení, protože by mu ho ostatní rezorty a připomínková místa rozcupovaly. Není v něm provedena ani analýza efektivity a účinnosti Chytré karantény 1.0, nemluvě o posouzení zákonnosti či nezákonnosti některých jeho segmentů. Jeho autoři si ani nepoložili otázku, zda ke zprovoznění tohoto systému není zapotřebí změny zákona, ačkoliv se často odkazují na jihokorejské epidemiologické trasování, realizované ovšem na základě zákonného pověření. Nevíme například, jak se vládní legislativci dívají na problém kumulování dat občanů na základě jejich údajného souhlasu, degradovaného navíc až na pouhé připojení se ke sledovacím aplikacím, aniž by byl stanoven právní rámec nakládání s těmito daty. Dokonce ten materiál předpokládá jeho budoucí propojení s obdobnými systémy v zahraničí. Vládě evidentně nestačí dosavadní připojení 210 000 občanů, požaduje dobrovolné zapojení až 60 % populace, tedy i těch, kteří jsou zdraví a nenakažení. Ptám se zcela logicky, na základě jakého právního titulu by měl být realizován tento bláznivý a velikášský plán?

Když jsem během nouzového stavu oslovoval jednotlivé zainteresované instituce zapojené do epidemiologického trasování, tak mi zástupce jedné technologické společnosti s pohnutím v hlase sděloval, jak byl překvapen reakcí svého okolí, že byli označeni za tvůrce Babišovy digitální policie určené ke sledování občanů. Není na tom v kontextu Chytré karantény 2.0 něco pravdy? Vládní dokument potvrzuje, že se vláda ani Ministerstvo zdravotnictví stejně jako v předchozích případech nezajímají o kontrolu celého systému nakládání s chráněnými daty občanů, mobilních operátorů a bank, není v něm ani naznačeno cokoliv o vnitřní či vnější kontrole, nemluvě dokonce o parlamentní kontrole, která byla Sněmovnou navíc v uplynulých týdnech zamítnuta. Co to bude znamenat? Odhaduji, že soudní pře a předběžná opatření schopná celý tento složitý systém, a dodám potřebný systém, zablokovat ještě před druhou vlnou.

Vyzývám tudíž vládu k přehodnocení tohoto materiálu, odstranění všech těchto nedostatků, včetně zapracování zkušeností vyplývajících z realizace chytré karantény například v Moravskoslezském kraji, a poté jeho nové brzké předložení nejlépe ke schválení Poslanecké sněmovně.

Zároveň bych vyzval naši veřejnost, jednotlivé občany, k předběžné opatrnosti s udílením souhlasů či připojováním se k různým aplikacím, dokud vláda jednoznačně negarantuje, jak bude s jejich osobními údaji nakládáno, jak je zajištěno, aby se tato data nedostala do nesprávných rukou, a zda nebudou využívána k jiným účelům, například komerčním. Doporučuji se vždy ujistit, k čemu je souhlas udílen, komu a na jak dlouho.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu poslanci Žáčkovi. Nyní vystoupí paní poslankyně Tereza Hyťhová a připraví se pan poslanec Antonín Staněk. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, vážená Sněmovno. Já bych tady chtěla vystoupit k panu ministrovi a celkově k Ministerstvu školství. Budu tedy hlavně hovořit na pana ministra Plagu, protože se ho to týká. Je škoda, že tady není, ale věřím, že si tento záznam z dnešního dne určitě pustí, nebo mu ho někdo převypráví.

Ministerstvo školství během této celé situace mělo velmi krátký čas na to, aby připravovalo jednotlivá opatření, jelikož tato situace tady v období minulých let nikdy nebyla. Takže za to chci ministerstvu poděkovat, za jejich rychlé jednání, za to, že se snažili komunikovat se školami, snažili se tyto věci řešit velmi rychle, a také samozřejmě ředitelům škol, kteří naopak zase museli velmi rychle reagovat na tato opatření, a učitelům a všem, kteří v celé této situaci naplno pracovali tak, aby se to dalo zvládnout. Takže opravdu velký dík i panu ministrovi Plagovi.

Ovšem musíme si nyní říct, které věci je dobré zlepšit, kterých věcí se vyvarovat, protože se může stát, že tato vlna zasáhne znovu, nebo v budoucnu zde bude jiná pandemie či jiný podobný krizový scénář a je nutné na to být připraven mnohem lépe, než tomu bylo doposud. Možná se v některých věcech budu opakovat s předešlými řečníky na toto téma, ale je vidět, že máme na to podobné, nebo někdy i shodné názory, že to zkrátka panuje napříč spektrem, a proto si myslím, že je dobré, že to tady zazní i třeba poněkolikáté, tyto obdobné věci, protože je nutné, aby se na tom pracovalo dál.

Ministerstvo školství vydalo manuál, kterým se školy měly řídit, kde jsou napsaná opatření, napsané kroky, jak mají ředitelé a učitelé postupovat. V tomto manuálu je však mnoho nesrovnalostí, které by bylo dobré opravit a zlepšit tak, aby ten manuál byl pro ředitele škol a učitele více jasný, aby ty nesrovnalosti zmizely, zkrátka aby byl připraven tak, aby ho škola mohla použít bez jakýchkoliv dotazů, aby se nemuselo telefonovat a dotazovat se, jak se to má přesně udělat. Zkrátka je nutné na tom ještě více pracovat. Za mě v tuto chvíli námitky, které padly i na výboru, protože jsme tuto tematiku mnohokrát probírali i s panem ministrem, jsou tam věci, které si myslím, že je nutné více specifikovat. Ředitelé škol dokonce - mnohdy jsem od nich slyšela, že tento manuál nazývali kočkopes, což je velmi zvláštní přirovnání, ale tak to je.

Nelíbilo se mi, že ministerstvo doporučovalo, nebo při těch postupech zkrátka tam v tom zaznělo, že by pedagogové měli využívat neplacené volno. Bylo to sice bráno jako poslední možnost, ale spoustu učitelů dotazováno, nebo bylo svým zaměstnavatelem, ředitelem škol dotazováno, či tedy pokud nechtějí, anebo využijí neplacené volno. Myslím si, že to absolutně není namístě. Učitelé odváděli perfektní práci z domova, distanční výuku, dělali mnohdy videovýuku, denně seděli na počítačích, aby mohli ať už tedy formativně hodnotit ty práce a úkoly, nebo na některých školách to známkovali. Takže myslím si, že odvedli perfektní práci. A ti učitelé, kteří zkrátka to mohli být třeba tělocvikáři, kteří to vyžití v karanténě neměli, protože tělocvik se po internetu asi úplně učit nedá, je to samozřejmě třeba více výchov, hudební výchova a podobně, tak si myslím, že ředitel by měl hledat jiné uplatnění tak, aby ten učitel zkrátka mohl pomáhat té škole ve zvládnutí situace i přesto, že to není jeho obor. (Hluk v sále.)

Dále jako velký nedostatek vidím to, že ten manuál, není tam jasné, které kroky jsou právně závazné, které kroky zkrátka ředitelé musí plnit a které kroky jsou dobrovolné. Zkrátka jsou to rady, kterými se ředitelé mohou řídit. To si myslím, že není dobré, protože by tam opravdu mělo být jasně, stručně napsané, které věci zkrátka v této situaci musí být dodržovány a které ne.

Jako další minus je fakt, a věřím tomu, že by mi to tady potvrdila většina ředitelů škol, že celý tento systém je stavěn na bázi dobrovolnosti. To znamená, že děti mohou přijít do školy. Kdo chce, tak nemusí chodit do školy, může dítě nechat doma a podobně. Myslím si, že toto udělalo velký, velký chaos ve školách. Ředitelé jsou z toho nešťastní. Situace je taková, že do školy přišlo opravdu minimum dětí. Někteří s nimi zůstali doma. A přesto ten učitel musí tedy učit děti, které přišly do školy, a zároveň učit distančně děti, které do školy nepřišly, protože nemusely, protože jsou doma. Takže mu to ještě navíc přidělává práci, jak tomu učiteli, tak si myslím, že ani pro ty děti není úplně nejlepší, protože udržování sociálních kontaktů zkrátka hlavně na tom prvním stupni, jelikož jsem učitelka na prvním stupni, tak si myslím, že by bylo dobré, aby zkrátka šli do školy buď všichni, anebo prostě aby všichni zůstali doma. Ale ne na bázi dobrovolnosti. To znamená, měli bychom si jasně říct, jak to má vypadat.

Další věci se týkají takových drobností, což si myslím, že je také do budoucna potřeba zapracovat. Týká se to například, řešili jsme to na výboru, různých přecházení z budov do škol, kde musejí být dodržována různá bezpečnostní a hygienická opatření, jídelny, družiny, tak aby i v této době byl zajištěn provoz družin, aby zkrátka dítě nešlo v osm, jak tomu bylo teď, šlo do školy v osm, v půl dvanácté končilo a stejně ten rodič nemohl jít do práce, nebo si musel shánět někoho, kdo se o dítě postará, vyzvedne ho, protože dítě nemělo možnost jít třeba do jídelny, nemělo možnost být v družině. A to si myslím, že bychom měli také toto dopracovat tak, aby ti žáci a rodiče, aby jim to naopak v těchto těžkých situacích bylo ulehčeno. Takže pokud půjde do školy, aby byla zajištěna vlastně i ta péče po výuce. To si myslím, že určitě pan ministr Plaga doplní. (Velký hluk v sále.)

Jinak co se týče opatření, která postupně byla vydávána, tak si myslím, že jelikož nemáme tolik zkušeností, tak se pan ministr snažil vždy hovořit jasně. Na tiskových konferencích... (Obrací na předsedajícího s žádostí o utišení sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, máte pravdu, paní poslankyně. Dámy a pánové, prosím o klid, ať může paní poslankyně dokončit svoje vystoupení. Děkuji vám. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Děkuji, pane předsedající. Ano, myslím si, že pan ministr se snažil hovořit vždy věcně. Učitelům uspořádal mnoho tiskových konferencí, kde se snažil ty kroky vyjasnit, objasnit. A postupně ta opatření uvolňoval. Velkým minusem však je to, že tyto věci jsme se my jako poslanci mnohokrát a často dozvídali až z těch tiskových konferencí. A bohužel i přestože jsme se snažili navrhnout několikrát tady bod, informační bod, aby vlastně pan ministr Plaga mohl tady říci komplexně, jak bude probíhat uvolňování k opatřením a jakým způsobem toto bude pokračovat, tak ten bod byl tady zamítnut a bylo nám řečeno, že je to z důvodu, že se to dozvíme ve dvě hodiny nebo v jednu hodinu z tiskové konference, což si myslím, že není úplně nejlepší postup.

Myslím si, že do budoucna by to mělo vypadat tak, aby tyto věci byly řešeny tady, zde se tyto připomínky zapracovaly. A určitě panu ministru bychom se snažili pomoct v tom, aby ty věci byly doladěny tak, aby fungovaly. Protože na výboru, když vlastně pan ministr Plaga hovořil o tom manuálu, probíral s námi manuál do detailů, tak ve spoustě věcí si myslím, že uznal, že je to pravda, že takhle by to mohlo vypadat lépe. A je škoda, že se to zkrátka neprobralo tady, a těmto nesrovnalostem se podle mého názoru mohlo předejít. Takže věřím tomu, že pan ministr, nebo v jeho zájmu je, aby tyto věci probíhaly příště více systematicky a tak, aby o tom vlastně byla přednostně informovaná Sněmovna, aby to bylo řádně probrané a ta komunikace se zlepšila.

Přednedávnem také proběhlo mnoho stížností na to, že pan ministr a celkově Ministerstvo školství dostatečně nekomunikuje s poslanci Parlamentu. Za sebe musím říct, že jsem také poslala mnoho, nebo zkrátka hodně interpelací během této doby, kde jsem se dotazovala na určité věci, protože mi tyto podněty chodily od našich občanů, ředitelů škol, kteří mi volali, od studentů, a zkrátka jsem využívala těchto podnětů. Odpovědi byly zpožděné. A mnohokrát se domnívám, že ani v tu dobu nebylo ještě jasné, co vlastně, jak to vlastně ministerstvo přesně plánuje. A rozumím tomu, protože vím, že toho bylo hodně, byla to nová situace. Ale proto si myslím, že toto je také lepší, bude toto lepší, když se tyto věci budou řádně probírat a více.

Chci požádat tedy tímto pana Plagu o více komunikace s poslanci. Vím, že dochází, snaží se docházet na výbor. Ale zkrátka aby více komunikoval jak s odbory, školskými odbory, tak i s poslanci a aby se neuzavíral do té bubliny ministerstva, ale aby to s námi zkrátka více konzultoval. A věřím, že když toto uslyší, že na to přistoupí a uzná, že toto zlepšení bude ku prospěchu všech.

Nechci zkrátka tímto, co jsem teď říkala, nechci kritizovat pana Plagu. Rozumím tomu. Ale jenom chci hledat věci, které se dají do budoucna zlepšit. Protože vím, že v této době mnoho ředitelů škol nemohlo spát, měli s tím obrovské starosti, obrovskou práci. A chci jim to prostě ulehčit a chci to ulehčit nám všem.

Proto na základě toho, co jsem tady v krátkosti, nebo ve stručnosti pojmenovala, tyto problémy, bych chtěla navrhnout, a přihlásím s k tomu také v podrobné rozpravě, usnesení, které jsem rozdala všem poslaneckým klubům dneska, informovala jsem o tomto usnesení, takže ho všichni mají k dispozici, které právě reaguje na tuto situaci. Protože všichni víme, že se může stát, že přijde druhá vlna pandemie, nebo v budoucnu zkrátka nastane úplně jiná pandemie, objeví se úplně něco nového, to nikdo z nás neví, tak aby se na to reagovalo s předstihem, abychom na to byli připraveni a věděli, do čeho jdeme, a stejně tak ty školy, aby to nebylo chaotické a nikdo nevěděl, co jak bude probíhat.

Přečtu tady to usnesení, ke kterému se samozřejmě i přihlásím v podrobné rozpravě.

"I. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu České republiky, aby pověřila Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k vytvoření krizového manuálu pro školy, který bude obsahovat přesný postup a jednotlivá opatření a kde bude přesně definováno, která opatření jsou doporučující a která jsou naopak právně závazná a kterými se mají školy řídit po dobu případného vzniku pandemie." To byla římská jedna.

"II. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu České republiky, aby pověřila Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k vypracování tohoto manuálu a jeho následnému poskytnutí školám nejpozději do 31. srpna 2020."

V těch podkladech jsem některým klubům, pak už jsem se to snažila opravit, dala jenom do 31. srpna. Ještě jsem to v průběhu dnešního dopoledne poupravila a vkládám tam slovíčko nejpozději do 31. srpna 2020, a to z toho důvodu, jelikož všichni víme, že nám začíná nový školní rok v září, a myslím si, že školy by na to měly být připraveny, měly by s tím být seznámeny. Původně jsem uvažovala, že bych tam dala datum ještě o týden dřív, kdy vlastně už učitelé stejně jsou ve školách a připravují výuku. Ale jelikož bych chtěla vyjít vstříc ministerstvu, aby na to mělo dostatek času, proto jsem zvolila termín 31. srpna s tím, že ty školy to budou mít k dispozici. A kdyby nedej bože, doufám, že k tomu nedojde, kdyby na podzim tato vlna přišla, aby věděli přesně, jakým způsobem toto bude probíhat a jak se oni mají sami chovat.

Takže myslím, že jsem ve stručnosti řekla, co jsem chtěla. A chtěla bych moc poprosit o to, aby toto usnesení bylo přijato, protože pokud chceme toto zlepšit, chceme ušetřit práci učitelům, pomoci školám, žákům, studentům a všem těm, kteří se na vzdělávání v této republice podílejí, tak je nutné na toto být připraven a zvládnout to. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni. Nyní zde vystoupí poslanci s faktickými poznámkami. Nejprve pan poslanec Jiří Mašek. Po něm pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji, vážený pane předsedající. Já jsem se hlásil už před vystoupením paní kolegyně. Byla to reakce na kolegu Žáčka, který v úvodu svého vystoupení se ptal, jestli se dělala nebo bude dělat nějaká analýza, zda někteří lidé v souvislosti s covidovou krizí v České republice nezemřeli zbytečně, jestli jsem dobře pochopil tu otázku. Já bych ho chtěl utvrdit, že není třeba takové analýzy dělat, protože průběžně se té problematice věnovala veliká pozornost. A na rozdíl od států, které jsem tady jmenoval, např. Itálie, kde skutečně se všichni museli rozhodovat, zdravotničtí pracovníci, a viděli jste to, ale rychle jste na to zapomněli, v médiích jste viděli plačící zdravotníky, kteří se nemohli smířit s tím, nemohli spát nejenom tím, že byli fyzicky vysílení, ale také tím, že se museli rozhodovat, jestli na ventilátor připojí 40letého mladého muže, nebo 70letou starší paní, rozhodovali se většinou rozumem, dali tam toho, který má větší perspektivu delšího dožití. A tohle jsme v České republice neměli.

Ale počítejte se mnou: Máme dostatek ventilovaných lůžek, máme je dobře připravená, o tom jsem tady mluvil. Ale kdyby ta infekce propukla v režimu Itálie nebo Belgie a scuklo se nám to do tří měsíců, tak ty počty nemocných, vážně nemocných, to jsou ti zemřelí a ještě další vážně nemocní, kteří potřebují intenzivní ventilační péči, tak by nám kapacita nestačila a naši lidé by byli před stejným rozhodováním. Tak to jenom ta poznámka.

A skutečně, nezlehčujme to, nebylo to jednoduché a muselo se pro to hodně udělat a já Ministerstvu zdravotnictví tady děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji panu poslanci a s faktickou poznámkou vystoupí nyní pan poslanec Karel Rais. Připraví se pan poslanec Pavel Žáček, stále faktické poznámky. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Přeji dobrý den. Já bych se chtěl připojit k tomu, co tady říkala kolegyně Hyťhová, co se týká poděkování jak pracovníkům Ministerstva školství, tak samozřejmě učitelům, kteří s tím měli nejvíc práce. Zdůraznil bych taky to, že v té hektické době i členové školského výboru fungovali bez problému, a myslím si, že to přispělo taky k tomu, abychom ty zákony udělali.

A teď bych ještě reagoval, druhou poznámku bych měl ke krizovým manuálům, které reagují samozřejmě na aktuální situaci, tak Ministerstvo vydalo a školám poslalo na začátku května. Ty manuály samy o sobě závazné nejsou, obsahují však postupy, které školy jsou povinny dodržovat, aby naplnily povinnosti obsažené v opatřeních Ministerstva zdravotnictví. V podstatě návaznost na Ministerstvo zdravotnictví tam byla mnohokrát zdůrazňována ministrem školství. Manuály obsahují doporučení, na kterých se podíleli hygienici a epidemiologové. A opět závazné nejsou. Ale zase ředitel má jistotu, že pokud to naplní, tak bude v podstatě splňovat podmínky školského zákona.

Čili dodržování manuálu bylo a je předpokladem pro efektivní zastavení šíření nákazy, popř. pro efektivní lokalizaci tak, aby nemusela být uzavřena celá škola, ale jenom konkrétní třída. A tohle všecko Ministerstvo školství taky prostřednictvím webinářů prezentovalo. Čili myslím si, že tady máme čisté svědomí. A pořád je to ten problém, jestli, jak moc dávat autonomnost, anebo dávat příkazy ředitelům, kteří jsou zodpovědni svým zakladatelům, tzn. většinou obcím, popř. vysoké školy mají svoje stakeholdery čili správní rady. Takže to je pořád ten problém vyváženosti v tom, co se jim má dávat jakoby "příkazem" a co v reálu. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a s faktickou poznámkou vystoupí poslanec Pavel Žáček, kterého jsem už ohlásil. A mezitím se přihlásil pan poslanec Tomáš Martínek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji panu kolegovi Maškovi za jeho slova. Já to vnímám, čekal bych je právě od zástupce vlády nebo od pana ministra, protože se domnívám, že každý stát bude provádět tu analýzu právě kvůli budoucnosti. Jsme společnosti založené na humánním vztahu ke každému jednotlivci a každý osud by nás měl pochopitelně zajímat. Ideálním vyústěním této krize a ideální reakcí celého státního aparátu, zejména zdravotnického, by bylo, kdyby nezemřel vůbec nikdo, pochopitelně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a nyní pan poslanec Tomáš Martínek, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Dobrý den. Já bych chtěl jenom krátce v návaznosti na projev pana ministra zdravotnictví, ale díky tomu, že tady je i ministr kultury, využít této příležitosti a zeptat se v návaznosti na současnou koronavirovou krizi, která tady je, na opatření, která k ní jsou ohledně kulturních akcí. A to proč nelze konzumovat nápoje a potraviny na kulturních akcích, když lze již dnes ve vnitřních prostorách restaurací nebo např. v ZOO již potraviny a nápoje konzumovat. Proč tedy nelze konzumovat např. potraviny a nápoje v divadelním baru nebo např. na venkovních kulturních akcích, které mají pravděpodobně větší míru zabezpečení a de facto menší míru rizika než např. uzavřené restaurační prostory, tak proč to není povoleno za nějakých jasně stanovených hygienických podmínek? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Antonín Staněk, připraví se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tento bod se jmenuje vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky, a proto mi dovolte, abych připomenul významný podíl vojenských nemocnic a jejich zaměstnanců na protiepidemiologických aktivitách při pandemii COVID-19, a tak i jejich pomoci civilnímu zdravotnickému sektoru a občanům naší země.

Jako poslanec z Olomouckého kraje se zaměřím svou pozorností na účast Vojenské nemocnice Olomouc. Zdravotníci z Vojenské nemocnice Olomouc již v neděli 15. března na výzvu krizového štábu Olomouckého kraje zahájili provoz odběrové sanity, která odebírala vzorky přímo v místě bydliště pacientů, a to od Slatinic až po Zlaté Hory u Jeseníka anebo Staré Město pod Sněžníkem, tedy často více než 100 km od mateřské nemocnice. Tento provoz sanity v terénním odběru pokračuje i v současnosti, a to na základě určení a nařízení krajské hygienické stanice a ve spolupráci s ostatními armádními složkami.

V této souvislosti bych chtěl říci, že podle informací, které mám k dispozici, tak na činnost odběrových sester Vojenská nemocnice Olomouc nedostala žádný mimořádný příspěvek, byť bylo přislíbeno asi 1 500 korun pro sestru za realizovaný výjezd. Na tomto místě bych chtěl požádat o to, aby tento příslib byl naplněn, případně pokud existuje jiný postup, kterým bude tento náklad zdravotním sestrám a Vojenské nemocnici v Olomouci určitým způsobem kompenzován. Pakliže tedy bude.

Od 16. března, kdy byly vytvořeny zajištěné oblasti karantény v Uničově, Litovli a Moravičanech, stala se vládní nařízení a následná mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví povinná i pro Vojenskou nemocnici Olomouc. Šlo zejména o omezení neakutní a neurgentní péče, účast na odběrech a testování, účast na léčbě a reprofilaci standardních lůžek na lůžka infekční. Olomoucký kraj se v určitou dobu stal druhým nejpostiženějším krajem hned po Praze a okres Olomouc nejpostiženějším okresem kraje, zvláště pak po explozi pandemie na neředínských vysokoškolských kolejích u zahraničních studentů.

Již 17. března bylo ve spolupráci s olomouckým ženijním praporem a logistiky z Pardubic zřízeno odběrové místo u Vojenské nemocnice Olomouc, které bylo provázeno a provozováno do 5. května. Další odběrové místo bylo ve spolupráci s olomouckou Vojenskou policií a Policií České republiky zřízeno na hranici uzavřené zóny v Nových Zámcích u Litovle a to také bylo provozováno do 5. května.

Vzhledem k tomu, že Olomoucký kraj nemá infekční kliniku, má pouze infekční oddělení v Nemocnici Prostějov, které má standardní stav dvacet lůžek, a ten rozšířilo na třicet, ovšem v průběhu došlo k tomu, že personál tohoto infekčního oddělení v Nemocnici Prostějov byl zasažen infekcí, a po dohodě s Olomouckým krajem tak bylo pro zajištění další infekční kapacity neventilovaných lůžek pro covid pozitivní pacienty nezbytně nutné akutně zřídit, a tedy reprofilovat lůžka chirurgie právě ve Vojenské nemocnici Olomouc.

Na těchto nově akutně zřízených čtrnácti lůžkách ošetřili lékaři a zdravotní personál Vojenské nemocnice Olomouc dvacet pacientů, to jest pět procent v daném měsíci hospitalizovaných pacientů, byť podíl akutních lůžek na národní kapacitě je jen něco málo přes čtyři promile. Lékaři, zdravotnický personál a další zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc tak poskytovali péči jedenáctkrát větší, než by odpovídalo velikosti Vojenské nemocnice. Ze statistik pak vyplývá, že ve Vojenské nemocnici zemřeli tři pacienti, a to spíše s covidem než na covid, takže smrtnost tehdy byla patnáct procent ze všech hospitalizovaných, tedy pod průměrem České republiky, který tehdy činil asi dvacet procent.

Vážené paní poslankyně, páni poslanci, diagnostické aktivity Vojenské nemocnice v tomto období, tedy sanita a dvě odběrová místa, vedly k tomu, že k 5. květnu bylo provedeno 2 600 odběrů, tedy jedenadvacet procent z těch, které byly provedeny v Olomouckém kraji, a jedno procento z těch, které byly realizovány v České republice, tedy dvakrát více, než je podíl Vojenské nemocnice na lůžkové kapacitě v kraji, a dvakrát více, než je podíl na lůžkové kapacitě celorepublikové.

Z léčebných aktivit bych chtěl vyzvednout především to, že zaměstnanci Vojenské nemocnice sami připravili infekční lůžka, kterými za normální situace Vojenská nemocnice nedisponuje, a v průběhu dvaatřiceti dnů ošetřili dvacet pacientů, tedy v daném okamžiku pět procent aktuálně hospitalizovaných v České republice. Opět, jedenáctkrát více, než odpovídá velikosti Vojenské nemocnice. Co je pozitivní, pak to, že doposud podle testů, které byly provedeny, žádný zdravotník nebyl přes obrovské riziko nakažen, což se dá připisovat jejich mimořádné kázni a přijatým opatřením vedení Vojenské nemocnice.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, co zde říkám, není snaha glorifikovat jednu nemocnici, jedno pracoviště. Vím, že těch, kteří obdobně bojovali s pandemií, je spousta, a o mnohých již byla řeč, mnohým se děkovalo a o mnohých se doposud nikdo nezmínil. To, proč zde vystupuji, je snaha podpořit i můj dotaz, který jsem vznesl na jednání výboru pro obranu prostřednictvím paní předsedkyně Jany Černochové, abychom se obrátili na příslušné ministry s žádostí o reakci ve věci kompenzací pro vojenské nemocnice, které nespadají do resortu Ministerstva zdravotnictví, právě s ohledem na pandemii onemocnění COVID-19 se ale podílely na výrazné pomoci v daném regionu.

Já moc děkuji, protože mám informaci, že už jsme odpověď z Ministerstva zdravotnictví dostali. Neměl jsem čas se s ní ještě seznámit a chtěl bych touto cestou požádat vládu a Ministerstvo zdravotnictví, aby se při konečném účtování nezapomnělo na aktivity právě vojenských nemocnic, jejich lékařů a zdravotnického personálu, protože tak jako všem, patří i jim velký dík. A tady opravdu Armáda České republiky a její jednotlivé složky sehrály opravdu významný podíl pomoci našim občanům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Jedna omluva. Pan poslanec Milan Hnilička se omlouvá dnes mezi 14.30 a 15.30 hodin z pracovních důvodů. Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Leo Luzar, připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se také vyjádřil k bodu dnešního programu, který má název Vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky. Pozorně jsem poslouchal své předřečníky, kteří toto téma pojali opravdu hodně široce.

Chci v prvé řadě upozornit na první problém, který s tím mám, a to je v tom názvu - první vlna. My víme, že přijdou nějaké další vlny? My se na to připravujeme, nebo dokonce tušíme? Víte, co je největší problém při takovýchto pandemických efektech? Ne že umírají lidé. Bohužel, lidé umírají každý den, ale největší problém je panika. Panika, která vzniká při těchto aktivitách a kterou uměle mnohdy povzbuzujeme. Že to dělají média každý den, to asi všichni tušíme a víme. Ale že to děláme i v této Sněmovně, je velmi na pováženou.

Co považuji za velice negativní znak situace, která nastala a který tento bod svým způsobem zarámuje, je to, jak nakládáme s odbornými daty. Každý, kdo se snaží trošku se mediálně prezentovat a má přístup k neveřejným datům, statistickým datům, cítí nutnou potřebu je zveřejnit, pokud možno na Facebooku, pokud možno pod svým jménem a pokud možno tak, aby co nejvíc společnosti zaujal. Mnohdy zveřejňuje ale data, která jsou absolutně irelevantní vůči průběhu a pouze dokumentují určité výsledky a stavy situace, která konkrétně někde nastala, a v tom kontextu vytváří i nějaký dojem. Proto pokud máme k něčemu dospět a nějaké vyhodnocení dělat, měli bychom se velice silně oprostit od volání po větší komunikaci, volání po více informacích, ideálně pro nás, pro poslance, ať máme úplně všechno, ať můžeme. Co ať můžeme? Ať můžeme šířit paniku? Ať můžeme vzbuzovat v lidech obavy, co přijde a co čeká? Je to opravdu náš úkol, politiků a poslanců, abychom tuto paniku šířili dál a dělali? Anebo je náš úkol řešit problémy, které s touto pandemii přicházejí?

A já si myslím, že možná ani to řešení problému není o nás, o poslancích. V této roli při vyhlášení pandemického stavu, nouzového stavu, krizového stavu a všech těch scénářů, které český právní řád zná, je naše úloha, řekněme, upozaděna, protože jsou tam přesně stanoveny ty obory, které mají řešit a mají dávat informace. Proto tady máme krizový štáb. Krizový štáb je ten, který připravuje podrobně a analyzuje podrobně informace, se kterými má vycházet vláda České republiky, a má předkládat občanům České republiky v rámci krizového řízení informace důležité pro překonání krize.

Toto by mělo být vždy jako základ našeho postupu, politického přístupu, k informacím, které získáváme a které dáváme dále. Protože to, co se momentálně děje po první vlně přístupu k informacím, ta panika, která ve společnosti vznikla - a mohu-li říci, jsem rád za to, že se projevila v tom, že lidé začali třeba šít roušky, to je to pozitivní, co vzniklo, tak jsem velice rád, že se to neobrátilo v tu paniku negativní, která tady mohla s tímto vzniknout. Do toho se samozřejmě rámuje, že málokdo věděl, jak reagovat, jak zasáhnout.

Dneska tady slyším, jak různá ministerstva různě přistupovala a tam udělala chybu, tam udělala chybu, nebo naopak tam byly reakce dobré, tam fungovaly správně. Je účelem dnešního dne, kdy ještě nemáme překonanou tuto krizi, hodnotit? Já si myslím, že není. To hodnocení přijde, přijde odborné hodnocení, přijde hodnocení ekonomické, přijde hodnocení možná i trestněprávní, nevím. Víme, že má úkol Nejvyšší kontrolní úřad, aby provedl šetření, které se týká hospodárnosti, vynakládání a fungování v rámci nouzového stavu, ale nemáme výsledky. A už předvídáme. Už chceme dělat komisi, už chceme tady usnesením ukládat věci, aniž bychom měli podklady, které by měly být důležité v rámci rozhodování.

Na lavicích představitelé politických klubů v této Sněmovně dostali návrh usnesení, které by mělo být završením tohoto bodu. Ale já si myslím, že to není dobře. Jestli z toho usnesení, které jsem měl možnost vidět, něco považuji za zajímavé nebo důležité, je příprava pandemického plánu pro příští období. To jsem ochoten za svou osobu podpořit, ale ještě jsme to v klubu neřešili, nebavili jsme se o tom. Přesto jestli má být něco do budoucna východiskem, tak je to hledat cesty k přípravě na budoucí krize, které přijdou.

Co osobně považuji za nutné, aby součástí pandemického plánu bylo, je včasná reakce. Jestli něco můžu považovat za chybu, ale teď ne chybu České republiky, ne chybu naší vlády, ale chybu obecně nás Evropanů, je absolutní podcenění pandemických plánů v Evropě. Budu se zabývat pouze Evropou, necháme ostatní státy bokem, ale minimálně v prosinci minulého roku již první signály o vzniku nějakých pandemických chorob, které zasáhly Asii, byly.

Jak reagoval krizový štáb a hlavně jak reagovaly krizové štáby jednotlivých ministerstev, jestli komunikovaly, zvýšily svou nějakou potenciální možnost se scházet a informovat se, jak jsou připravena jednotlivá ministerstva. To jsou věci, které by měly proběhnout v analýze a měly by se za účasti odborníků na krizové plánování v nějakém režimu vlády, popř. krizového štábu, pokud tento krizový štáb ještě je ustaven a funguje, také probírat. Momentálně jsou aktuálnější jiné věci, řeší se aktuální věci potřeb této republiky. Ale přijde doba, kdy tento štáb by měl završit svoji činnost také tím, že zhodnotí svoji připravenost a nabídne řešení do budoucna. Každé ministerstvo má své krizové štáby, každé ministerstvo má své úředníky, kteří mají na starosti krizové plánování. Jestli bychom se někde měli zaměřit jako volení zástupci občanů, tak je to přesně na tuto oblast, jak dalece se nakládá s prací těchto úředníků, kteří připravovali pro jednotlivá ministerstva práci, a jak dalece tato činnost byla koordinovaná. Proto jestli bychom se měli o něčem bavit a nějaké komise ustanovovat, tak bych šel spíše cestou podvýboru krizového řízení pod některým z výborů, ať již bezpečnosti, kde by měly být předkládány krizové plány jednotlivých ministerstev, návrhy řešení, protože to samozřejmě má i důsledky a dopady do rozpočtu, samozřejmě má to důsledky a dopady do jiných zákonů a jiných činností, které tato země potřebuje a dělá.

Za svou osobu mohu říci, že jsem spokojen. Spokojen s tím, že po prvotních váhavých krocích česká vláda udělala kus dobré práce. Kus dobré práce pro občany České republiky, kus dobré práce pro uklidnění té paniky, která vznikla. Jak poznáte, kdy končí panika? Když většina lidí začne přistupovat k tomu nebezpečí s humorem, začne přistupovat k tomu s přístupem, že ono to vlastně tak nebezpečné není. Vždyť to nebezpečí tu neustále je, lidi umírají, lidi jsou postiženi tímto koronavirovým onemocněním, přesto začínají přistupovat s humorem k této situaci a vytváří určitou pozici ve společnosti, která již je schopna překonávat krize, které z toho vyplývají.

Čili já bych tady vám všem rád doporučil, abychom tuto věc neřešili formou usnesení, které je připraveno, ale spíše se zaměřili na budoucnost a hledali cesty a řešení pro příští následnou pandemii.

Tady si dovolím jenom malý historický exkurz o pár let zpět do roku 2015, kdy vznikl pandemický projekt Zdraví 2020, který přesně na základě analýz zkušeností ze SARS 1 připravoval plány pro Českou republiku do roku 2020, což je aktuální rok, jak postupovat, kdyby náhodou přišly tady tyto choroby. Možná i díky tomu jsme byli částečně na to připraveni, měli jsme kapacity v okresech, měli jsme kapacity v nemocnicích, jak postupovat, když tato pandemická chřipka COVID-19 přišla. To je správné řešení těchto postupů. A proto se mi nelíbí i název toho bodu, proto se mi nelíbí i snahy tomu dát nějaký politický nástin, že by se to dalo použít i v případě politického souboje politických stran. Není to dobře. Je to vážná věc, a proto bychom k tomu měli i se vší vážností přistupovat a nemít snahu získávat politické body.

Děkuji vám za pozornost. A ještě jednou znovu opakuji, zkusme i vůči občanům být seriózní, nestrašme občany, zkusme k tomu přistupovat se vší vážností a odborností, nechme také, aby rozhodovali odborníci, a nesnažme se za každou cenu dávat nějaké návrhy jen proto, abychom ten návrh dali. Vyhodnocení je před námi, bude se dlouhé roky vyhodnocovat, to mi věřte, vzpomeňte si na povodně. A věřím, že následné další krize, které přijdou - a určitě přijdou, jestli to bude za rok, za dva, za deset, za padesát let, ale přijdou - budou naši nástupci připraveni řešit možná lépe než my. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak přeji pěkné poledne a nyní tedy máme v obecné rozpravě přihlášeny tři poslance, resp. dva poslance a jednu ministryni. Takže nyní vystoupí pan poslanec Vít Kaňkovský, připraví se paní Olga Richterová a paní ministryně Alena Schillerová si přála vystoupit pak jako úplně poslední v obecné rozpravě, takže uvidíme, kdo se ještě přihlásí. Tak pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré poledne, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové. Já jsem zde k bodu 1 schváleného programu 50. mimořádné schůze vystoupil již minulý týden. Jenom připomenu, že jsem zde zmiňoval několik oblastí, které si myslím, že zaslouží komentář, k té první vlně koronavirové krize v naší zemi.

Hovořil jsem zde o tom, že jsme v té první fázi, v těch prvních týdnech, jako zástupci opozice podpořili karanténní a bariérová opatření, která vláda v souvislosti s nákazou COVID-19 v naší zemi zavedla. Také jsme měli podle mého názoru velmi vstřícný přístup k té krizové legislativě, kterou jsme zde ve velkém spěchu - a bylo to potřebné, aby to bylo co nejrychleji - schvalovali.

Tady musím navázat ještě na kolegu Ivana Bartoše, který zmiňoval, že opozice zde přicházela se spoustou konstruktivních pozměňovacích návrhů, na které ale vláda z větší části neslyšela. Pak ale s některými z nich sama přišla, když jsme tady některé ty zákony takzvaně opravovali, tak v té druhé fázi část našich návrhů bylo použito ze strany vlády. Samozřejmě důležité je, že ty změny nakonec byly schváleny, ale nemyslím si, že to vždycky bylo úplně košer.

Jako zástupci opozice jsme se také zapojili do fungování Ústředního krizového štábu, dostali jsme tu možnost a musím říci, že ani na půdě Ústředního krizového štábu jsme nehráli nějaké politické hrátky. Snažili jsme se tam chodit s náměty a připomínkami z praxe a snažili jsme se věcně diskutovat o problémech, které v těch postupujících týdnech boje s nákazou COVID-19 přicházely.

Minulý týden jsem se také zmínil o problémech s nákupy a distribucí ochranných pomůcek a dalšího zdravotnického materiálu. Tomu se bude dneska ještě věnovat bod 3 a já se ještě k tomu krátce vyjádřím na závěr svého vystoupení.

Jedním z problémů, které jsem tady také zmiňoval a který si, myslím, zaslouží komentář, a taky už to tady zaznělo, byly problémy s testováním. Všichni víme, že na začátku to bylo všechno chaotické. A to nikomu nevyčítám, protože skutečně PCR testování na COVID-19, na to jsme nebyli úplně připraveni, ale byla zde aktivita soukromých laboratoří, byla zde aktivita akademických pracovišť, která velmi rychle zareagovala na danou situaci, a jak personálně, tak finančně je to stálo nemalé úsilí. A my jsme opakovaně zmiňovali i na Ústředním krizovém štábu, proč stát tu jejich kapacitu dostatečně nevyužívá v situaci, kdy jsme potřebovali testovat v sociálních službách, kdy jsme potřebovali testovat v některých regionech ve zvýšené míře, tak tato pracoviště, která měla denní kapacitu 3,5 tisíce vzorků PCR testů, tak byla využita třeba jenom - 400 až 800 vzorků se k nim dostávalo. A to si myslím, že není úplně správně, a to si myslím, že by mělo být poučením pro tu případnou příští vlnu, kterou si nikdo nepřejeme, ale která může nastat, a nevíme, jestli nastane, v jakém čase nastane, v jaké síle nastane. Myslím si, že směrem k těmto laboratořím bychom měli být spíš velmi vstřícní, protože skutečně jejich kapacity můžeme potřebovat, a ukázalo se, že byly poměrně operativní i v tom, jak byly schopny velmi rychle se připravit a v podstatě zavzít do toho systému testování.

Minulý týden jsem také hovořil o tom, jakým způsobem byla zajištěna péče o ty nejzranitelnější, za které považuji seniory v komunitních zařízeních, což jsou domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou a další lůžkové sociální služby. Všichni víme, že na začátku právě tyto provozy, tato zařízení měla kritický nedostatek ochranných pomůcek. Ta nedostupnost byla ještě větší než ve zdravotnictví a v některých dalších oblastech. A já bych chtěl ještě jednou moc poděkovat jednak vedení těchto lůžkových, ale i terénních zařízení, protože i ti terénní pracovníci, kteří provozují terénní sociální služby, přicházeli do kontaktu s potenciálně nakaženými, aniž by měli dostatečné vybavení ochrannými pomůckami. A právě jim všem patří to velké poděkování, protože oni to zvládli, a skutečně, a to ukazují příklady i z jiných států, že v těch pobytových zařízeních sociálních služeb v mnohých státech došlo k velké evaluaci těch nemocných a že skutečně tam byl velký problém. A u nás tím zvýšeným nasazením všech těch pracovníků, kteří mnohdy třeba 14 dní byli s těmi klienty 24 hodin denně, aby se potenciálně nenakazili u svých rodinných příslušníků, tak jim patří skutečně veliký dík za to, že to zvládli.

Také ve zdravotnictví to všechno nebylo tak růžové, jak se to mnohdy zdálo. I tady patří velké poděkování vedení nemocnic, ale i všem pracovníkům. A nemluvím jenom o nemocnicích, mluvím i o dalších zdravotnických provozech. I tam zpočátku velkou kreativitou a velkým nasazením těch pracovníků došlo k tomu, že během několika dnů, maximálně dvou týdnů, byla ta zdravotnická zařízení nachystána přijímat potenciálně nakažené a zároveň se starat i o pacienty, kteří potřebovali akutní péči s jinými zdravotními problémy. Také jim patří velký dík. A skutečně bychom se měli poučit z toho, abychom napříště už byli nachystáni na to být vybaveni potřebnými ochrannými pomůckami, a to bude problém, který budeme ještě diskutovat. Určitě by byla ještě celá řada dalších oblastí, které by si zasloužily komentář, kdybychom se bavili o pomoci státu těm sociálně nejslabším, o pomoci firmám atd., ale k tomu se zcela jistě ještě dostaneme a také zde o tom již hovořili kolegové z Pirátské strany, z ODS a z dalších politických uskupení.

Já se na závěr vrátím jen k jedné oblasti, a už jsem to avizoval, a to jsou nákupy a distribuce ochranných pomůcek a dalšího potřebného zdravotnického materiálu ke zvládnutí epidemie COVID-19. Jsem hluboce přesvědčen i na základě zkušeností z Ústředního krizového štábu, ale i z dalších konzultací a i z toho, co proběhlo samozřejmě i v mediálním prostoru, že ta dvoukolejnost, která zde byla v nákupech a distribuci ochranných pomůcek, byla jednou z příčin, proč to v těch prvních týdnech úplně nefungovalo. Zažívali jsme si to na krajích, myslím si, že si to zažívali i naši starostové a právě i ředitelé všech těch potřebných služeb, ať už se to týká zdravotnictví, škol, sociálních služeb, že skutečně na začátku to až tak skvělé nebylo. Všichni víme, že tam byly objektivní příčiny. Ty ochranné pomůcky skutečně neměla celá Evropa. Ale to, že jsme nakupovali dvěma rezorty, vyvolalo spoustu zmatků, dohadů a myslím si, že by to tak do budoucna fungovat nemělo. Jsem přesvědčen, že tahle zásadní činnost, která v krizové situace je, zajistit ochranné pomůcky, by měla být pod jedním rezortem. Měl by být jeden systém nákupů a jeden systém distribuce. Pak to může fungovat, pak se ubráníme těm dohadům, zmatkům a možná i nějakým trestním oznámením a podobně, kdo nakupoval efektivněji, kdo to dělal lépe.

Takže proto jsem připravil a v podrobné rozpravy načtu návrh usnesení, aby při případné druhé vlně pandemie COVID-19 anebo při nějaké jiné závažné nákaze, která může náš stát postihnout, byly nákup a distribuce zajištěny jenom jedním rezortem, a podle mého názoru i v souladu s krizovou legislativou by tím rezortem mělo být Ministerstvo vnitra.

Milé kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost a budu rád i za podporu usnesení, které načtu v podrobné rozpravě.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Olga Richterová a připraví se zatím jako poslední paní ministryně Alena Schillerová. Paní poslankyně, prosím, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Vystupuji se stručným shrnutím toho, co jsme tady v průběhu toho minulého čtvrtku a dnešního dne říkali za Piráty. Úvodem bych ráda připomněla, že řada lidí na začátku nouzového stavu zanechala své běžné práce a vrhla se do pomoci v různých oblastech. A to, že tolik lidí nasadilo svoje kapacity intelektuální, svůj čas do různých druhů pomoci, je podle mě třeba jednak vyzdvihnout, a potom i vzít v úvahu, že zvládnutí případné druhé vlny nebo jiné pandemie v budoucnu bude možné jenom s důvěrou veřejnosti, že takováhle vlna solidarity má smysl. A právě proto, aby tuhle důvěru ve vedení státu lidé neztratili, stručně shrnu to, co je za nás velmi důležité jako poučení a jako příprava na možné podobné věci v budoucnu.

Je to tedy ta aktualizace pandemického plánu a to, aby se skutečně jelo podle pandemického plánu, aby to byla ta opěrná kostra pro konání vlády. Povedlo se nám na infožádost Jakuba Michálka získat jasný organogram Ústředního krizového štábu, ale je to přesně druh věci, kterou by veřejnost skrze tu naši infožádost neměla dostat na konci května, ale je to informace, která má být k dispozici hned na začátku. Stejně tak dlouho trvalo i získat seznam odborných pracovních skupin radících v těch velmi důležitých věcech na Ministerstvu zdravotnictví. Třetí věc. Data vědcům. I to byl velmi, velmi dlouhý, skoro bych řekla porod. Něco se podařilo, ale ještě to není úplně dotažené do konce. Přitom tyto základní věci - organogram toho Ústředního krizového štábu, seznam poradenských odborných skupin a členů v nich a data pro vědce - jsou základ pro tu důvěru. Pro důvěru, že rozhodnutí jsou opodstatněná a že ti, kdo je navrhují, k tomu mají potřebnou kvalifikaci a zkušenosti. A druhá věc, že díky té větší transparenci nastane snížení rizika, že klíčové informace budou jenom v jedné hlavě; že budou skutečně důležitá rozhodnutí záviset jen na minimálním počtu a tito lidé nebudou nijak nahraditelní.

Poslední věc, co chci zdůraznit, to veškeré nasazení veřejnosti, ať už aktivity týkající se dobrovolnického šití roušek, ale i toho 3D tisku pro štíty i ventilátory. Tohle všechno jsou dílčí pomoci, které byly nesmírně důležité, ale bez toho manažerského zvládnutí svrchu, bez té koordinace, kde jsou pomůcky nejvíc potřeba, a bez toho prověřování aktualizování kapacit to zase ta veřejnost nemůže zvládnout sama. A to je to, co bych velmi prosila všechny, kteří se podíleli na těch posledních dvou měsících, na těch opatřeních, aby zvážili, jaká vyvodit poučení pro co nejlepší koordinaci a manažerské zvládání případné pandemie v budoucnu.

A poslední bod. Ukázalo se, že řada věcí potom závisí na právním rámci. A že kde nám chybí právní rámec, je právě ta chytrá karanténa. Takže namísto přehazování odpovědnosti z celé vlády na jediné ministerstvo navrhujeme - a to je velmi důležité, a to bych ráda podtrhla na závěr - ať právě právní náležitosti nutné pro chytrou karanténu jsou ukotvené patrně v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Zrovna toto opravdu chybí.

To je stručné shrnutí za body, s nimiž jsme vystupovali v průběhu jednání k tomu vyhodnocení. A já věřím, že se podaří si to poučení vzít, že se podaří, aby pandemický plán příště opravdu byl ten plán, podle něhož se pojede, a aby takové zdánlivé detaily jako organogram Ústředního krizového štábu byly příště od začátku přístupné veřejně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. Nyní tady mám dvě přihlášky s přednostním právem. Takže jako první vystoupí předseda KDU-ČSL Marian Jurečka a připraví se paní ministryně Alena Schillerová. Já přečtu ještě omluvu. Omlouvá se paní poslankyně Helena Langšádlová, a to mezi 13. a 19. hodinou z pracovních důvodů. Tak pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, hodně tady toho bylo řečeno. I za náš poslanecký klub KDU-ČSL kolega a lékař Vít Kaňkovský popsal hodně konkrétních momentů, které by nás měly vést k zamyšlení nad tím, jak jsme to zvládali za poslední tři měsíce a jak se z toho poučit pro případné budoucí podobné situace.

Já mám k tomu ještě několik momentů. Já chápu, že z hlediska fungování a rozhodování vlády to bylo extrémně náročné období. Souhlasím s tím, co tady říkal pan ministr Zaorálek. Souhlasím také s tím, že zaplať pánbůh patříme k těm zemím, které na tom dopadly velmi dobře. Nejsme ti nejlepší, jak někdy zaznívá, ale jsme, řekněme, v té třetině těch, kteří to zvládli dobře. Vidíme dneska i třeba ty debaty ve Švédsku, kdy se vedou debaty, jestli švédská opatření neměla být restriktivnější, přísnější, více ochranářská atd. A přesto jsou tady některé momenty, kdy bych byl rád, abychom dostali my jako Poslanecká sněmovna velmi rychlé, a také i veřejnost a odborná veřejnost, vyhodnocení celého toho postupu vlády. To znamená, aby ty momenty, které tady byly předmětem kritiky, ať už to byla otázka zásobování napřed lékařů a lidí v první linii ochrannými pomůckami, pak to byly sociální služby a lidé, kteří tam pracují. Ať už to byly potom i postupy, které se potom ladily na poslední chvíli atd., aby bylo jasné, že dochází k aktualizaci a nastavení správných postupů a procesů a aby také někdo za vás řekl, kdy tyto věci budou zaktualizovány, kdy budou a jak by se v budoucnu postupovalo.

Mně tady prostě přijde, že tady ta debata je pořád hodně obecná. Zmiňují se některé věci, které samozřejmě nedopadly úplně dobře, ale chybí mně, aby někdo za vládu přišel a řekl: My víme, že teď budeme mít během dvou tří měsíců aktualizované naše postupy. Víme, že bychom příště jednoznačně jeli přes nákup zdravotních pomůcek přes jedno ministerstvo, atd. atd. Aby dal odpověď někdo na ty otázky. Nevím, jestli paní ministryně Schillerová, když bude mít závěrečné vystoupení po mně, se k tomu také vyjádří.

Já bych byl nerad, aby se opakovaly ty situace, které jsme tady zažívali i v přístupu k českým firmám, kdy tady pan ministr zdravotnictví Vojtěch veřejně říkal, že nakupuje kamery od švýcarského výrobce. Pak se ukázalo, že to není výrobce, že je to překupník, že ty kamery jsou z Číny. A dostaly je nemocnice s obrovským odstupem vlastně v situaci, kdy už jim moc k ničemu ty kamery nepomohly. Abychom také věděli, že třeba takové ty kroky, které tady dělali někteří přední čeští podnikatelé - a za to jim patří poděkovat, smeknout před tím - že budou moci tyto jejich postupy být také podpořeny finančně. To znamená, že jestliže tady pan Průša a jeho firma tiskli ochranné pomůcky a skládali jsme se na to i občané České republiky, i já jsem něco málo přispěl, mně to nepřijde úplně systémové v situaci, kdy tady odtékají miliardy korun do Číny. Takže na práci českého výrobce, který tady zachraňuje určitou část spektra, kterému ty pomůcky chybí, se skládá veřejnost, a pak je to ještě komentováno členy vlády, že sice vláda na to peníze nedala, ale snad ta veřejná sbírka bude stačit. To mi nepřijde jako úplně normální postup a to, jak bychom měli s péčí řádných hospodářů postupovat.

Přiznám se, chápu problematiku legislativy v oblasti alkoholu, dozoru nad celou výrobou a distribucí lihu, já tomu rozumím. Ale přiznám se, že ve výjimečných situacích je dobré hledat opravdu výjimečná řešení. A když jsme potom sledovali třeba kauzu a vývoj okolo firmy Žufánek, kdy chtěli přijít také oni s nějakou mírou pomoci, a pak se vlastně ukázalo, že to naráží na legislativní bariéry, tak jsem z toho úplně dobrý pocit neměl. A byl bych rád, abychom i tyto věci do budoucna řešili a aby také třeba i vláda nebo ministerští úředníci třeba naslouchali takovým lidem, jako byl třeba Martin Hausenblas a jeho aktivity a jeho pomoc, kterou on také realizoval zase po své linii. Ale když potom čtete komentáře těchto lidí, tak vlastně říkají, že dneska jsou velmi znechuceni z toho, že prostě ta komunikace a spolupráce s těmi dotčenými úředníky a úřady nebyla úplně dobrá.

(Chtěl bych), abychom se z těchto věcí dokázali poučit, abychom věděli, že prostě kdyby tady cokoliv přišlo v příštích měsících, na podzim, v zimě atd., že nebudeme řešit v operativě stejné problémy a že na ty problémy budeme výrazně lépe připraveni. Takže já volám po tom, a prosím, kdyby paní vicepremiérka mohla zareagovat, říct, kdy na spoustu těch otázek, které tady v té debatě byly položeny, jestli to někdo z úředníků jednotlivých rezortů sledoval a jestli na to dostaneme v nějakém souhrnném materiálu odpovědi, jak se tyto podněty, případně i kritika, která si myslím, že v některých momentech byla namístě, jak se to projeví do legislativy, do postupů, do priorit tak, abychom případně příště tyto chyby neopakovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak. A nyní jako poslední vystoupí paní ministryně financí Alena Schillerová. Máte slovo. Nevím tedy, jestli jako poslední, ale v tuto chvíli vás mám jako poslední přihlášenou. Paní ministryně, prosím, je to vaše.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já nebudu mluvit dlouho. Já jsem měla připravenou řeč už minulý týden, tam jsem chtěla hovořit o konkrétních opatřeních, která jsme připravovali na Ministerstvu financí, ale já myslím, že jsou všeobecně známá, buď prošla přímo touto Sněmovnou, anebo jsme je dostatečně zveřejňovali. A další samozřejmě budou následovat.

Ale poslouchala jsem dnes tu debatu a budu mluvit o něčem jiném. Nechtěla jsem se vracet už k minulosti, ale přece jenom trochu musím. Přes všechnu tu debatu - a já chci říct naprosto nekonfliktně a neútočně, že převážně byla korektní, až možná na nějaké výjimky, ke kterým se nebudu vracet. Z tohoto místa bych ráda řekla, že vláda - to si nestěžuji, ani se nelituji, ani na to nečekám žádnou reakci - že vláda byla skutečně před těmi dvěma, dvěma a půl, ono to hrozně letí, třemi měsíci v naprosto bezprecedentní situaci v tom směru, že jsme ze dne na den byli postaveni před otázku, jak pokračovat dál, a před - aspoň budu mluvit za sebe a věřím, že mluvím i za další vládní kolegy - to nejtěžší rozhodnutí, které jsme museli učinit ve svém životě, pro mě bylo nejtěžší, které znamenalo, že jsme omezili osobní svobody a osobní práva většiny obyvatel této země. Uzavřeli jsme hranice, omezili jsme vycházení, omezili jsme podnikání. To si myslím, že v podstatě bylo něco, co neměli nikdy obdoby v historii této země. A bylo to - opakuji - velmi složité.

Nicméně až historie - nevím, jestli tato schůze, myslím si, že nikoliv - prověří, jestli to bylo správné rozhodnutí. Já si rozhodně nebudu teď uzurpovat jakékoliv právo, abych to hodnotila. Necháme to na historii. Určitě to do historie vstoupí. Já osobně si myslím, že pozitivní je to, a řekla to tady celá řada předřečníků, že se nemusela řešit taková dilemata, jaká se řešila v jiných zemích. Řekli to moji kolegové, nebudu to opakovat. Mluvil tady ministr zdravotnictví o Švédsku, mluvilo se o Itálii a dalších zemích a já myslím, že kdyby došlo k něčemu takovému v České republice - a věřte, že naše vláda by to skutečně nedopustila - tak bychom tady asi už vládu v tuto chvíli neměli, to bych jenom chtěla říci, a možná bychom řešili úplně jiná a mnohem horší témata.

Já si vzpomínám, a musím to tady připomenout, že když jsme udělali ta první nepopulární a velmi tvrdá opatření v těch nočních setkáních, tak si vzpomínám, že ještě v té době Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví - on to tady nepřipomněl, já to připomenu za něho - byl tehdy, ještě než se uzavřely hranice, než se přestalo fyzicky jezdit do Bruselu, tak byl na setkání ministrů zdravotnictví a byl tam velmi plísněn, jestli říkám pravdu, za ta opatření, velmi mu to bylo vytýkáno, co to tady děláme v té České republice. Takže jsme udělali to, co jsme považovali v té době za nejlepší, co bylo v souladu s naším svědomím. Ochránili jsme zdraví našich občanů a zbytek hodnocení skutečně nechám na historii.

Teď je ale velice nutné hledět do budoucna. To znamená, my jsme další čas využili k tomu, abychom pomohli zastavit největší ekonomické škody, protože tady nebyla nikdy žádná zkušenost s vypnutím ekonomiky en bloc. Věřte, já hledám v archivech Ministerstva financí velmi poctivě a snažím se - byť není takováto historická zkušenost, tak hledám třeba i různá opatření z let minulých. Nebudu teď hodnotit. Mám tabulky, mám tabulku podpory tehdy, podpory teď - teď to není téma, nechci to prostě vyhrocovat. Já si říkám, kdyby bylo něco, co by bylo inspirativní, naslouchám i názorům, které zaznívají tady v rámci Poslanecké sněmovny i z opozičních lavic, pokud mi to čas dovolil, protože 38 % všech covidových zákonů připravilo Ministerstvo financí. Skutečně se tam pracovalo dnem i nocí. Dělali jsme to s nadšením a s touhou pomoci, ale pokud mi to čas dovolil, tak jsem se scházela i se zástupci opozičních stran a naslouchala případně jejich podnětům.

Nechme to historii a pojďme se teď zaměřit na ekonomickou pomoc. Pomohlo se těm nejzranitelnějším, snažíme se ochránit zaměstnanost, snažíme se pomáhat OSVČ, eseróčkům, snažíme se řešit výpadek s kraji, městy, obcemi. Já už předložím první dotační program, který je vyhodnocený, na školy a školky v pondělí na vládu, asi za 3,1 miliardy pro obce do 3 tisíc. Další budou následovat. Samozřejmě se bavíme i o nějaké případné kompenzaci pro ty malé, kteří s tím mají největší problémy, ale musíme uvažovat i o tom, abychom do ekonomiky dostali co nejvíce peněz.

Já jsem ráda za celou řadu zákonů, které tato Poslanecká sněmovna podpořila, díky kterým do likvidity se dalo k 31. 5. už téměř 60 miliard a ta čísla samozřejmě dále pokračují. Rozjíždí se COVID III, v pondělí jsem měla jednání se zástupci České bankovní asociace. Mám v hlavě COVID IV, to jsou provozní úvěry, který by pomohl s investičními úvěry. Musíme řešit problematiku cestovního ruchu, zítra na tom sedíme s paní ministryní Dostálovou, a celou řadu dalších opatření.

Nechci to dnes vyhrocovat, nechci tady vytvářet další příkopy. Budu ráda a vděčná za jakékoliv podněty, kterými přispějeme k tomu, že tato země se dostane z ekonomické krize co možná nejrychleji a zůstane na tuto část naší historie jenom smutná vzpomínka. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní přečtu jednu omluvu. Pan poslanec Klaus se omlouvá z pracovních důvodů od 12 hodin do konce jednacího dne.

Nyní už neregistruji žádnou přihlášku do obecné rozpravy, rozhlédnu se po sále, žádnou nevidím, takže všeobecnou rozpravu končím. Táži se, zdali je zájem o závěrečné slovo. Není zájem. Přistoupíme k rozpravě podrobné. O slovo se jako první přihlásila paní poslankyně Tereza Hyťhová, připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Děkuji. Já bych se chtěla přihlásit ke svému návrhu usnesení, který jsem již představila v obecné rozpravě. Pro připomenutí ho přečtu, není dlouhý:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

I. vyzývá vláda České republiky, aby pověřila Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k vytvoření krizového manuálu pro školy, který bude obsahovat přesný postup a jednotlivá opatření a kde bude přesně definováno, která opatření jsou doporučující, která jsou naopak právně závazná a kterými se mají školy řídit po dobu případného vzniku pandemie;

II. vyzývá vládu České republiky, aby pověřila Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k vypracování tohoto manuálu a jeho následnému poskytnutí školám nejpozději do 31. srpna 2020."

Prosím, aby se o tomto usnesení hlasovalo dohromady. Takže nechci hlasování po bodech, prosím hlasování dohromady. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní požádám o vystoupení pana poslance Víta Kaňkovského. Zatím poslední přihláška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, jak už jsem avizoval, načtu teď návrh usnesení poslaneckého klubu KDU-ČSL k bodu číslo 1 dnešního programu:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu, aby v případě druhé vlny epidemie koronaviru SARS-CoV-2 či epidemie jiné závažné infekční choroby zajistila nákupy a distribuci osobních ochranných pomůcek, dezinfekce a dalšího materiálu ke zvládnutí epidemie prostřednictvím resortu Ministerstva vnitra a Správy státních hmotných rezerv."

Děkuji za pozornost i za podporu tohoto usnesení.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Další přihlášku do podrobné rozpravy nemám, takže končím podrobnou rozpravu. Ještě? Tak prosím. Tak ještě v podrobné rozpravě.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vy jste mě přistihl, zrovna když jsem přebíral návrh jakožto zpravodaje od pana kolegy -

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já vás poprosím o klid v jednacím sále, protože neslyším přes tu roušku, co pan zpravodaj říká. Tak prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Dobře. (Sundavá si roušku.) Tak já doufám, že nebudu moc prskat.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovoluji přednést návrh usnesení za klub Pirátů, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN k vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky a opatření k prevenci druhé vlny. Návrh usnesení je obsažen ve sněmovním dokumentu 5547 a zní následovně:

1. Poslanecká sněmovna apeluje na vládu, aby další jednání a aktivity Ústřední epidemiologické komise v budoucnu probíhaly na pravidelné bázi a aby byly zajištěna jejich spolupráce s mezinárodními partnery.

2. Poslanecká sněmovna ukládá vládě České republiky, aby v době do 30. června 2021 předkládala Poslanecké sněmovně prostřednictvím předsedy vlády alespoň jednou za tři měsíce informaci o zvolených řešeních a přípravě na možný příchod další vlny epidemie koronaviru.

3. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby uložila Ministerstvu zdravotnictví aktualizaci typového plánu epidemie hromadné nákazy osob s termínem do 30. září 2020 a v případě druhé vlny podle něj postupovala.

4. Poslanecká sněmovna apeluje na vládu, ministerstva a podřízené organizace, aby poslancům poskytovaly informace podle platných zákonů a ve vymezených termínech.

5. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby v případě druhé vlny epidemie koronaviru poskytovala veřejnosti informace v pravidelných a předem daných intervalech, srozumitelně a věcně, v adekvátním množství a systémově pro všechny dotčené skupiny veřejnosti.

6. Poslanecká sněmovna ukládá vládě, aby představila Poslanecké sněmovně strategii testování v případě druhé vlny epidemie koronaviru, a to do 30. června 2020.

7. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby uložila Ministerstvu zdravotnictví k dopracování koncept chytré karantény a představila jej Poslanecké sněmovně do 30. června 2020.

8. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby uložila Ministerstvu zdravotnictví vypracovat systém pandemických stupňů pohotovosti s jasnými kroky a představila jej Poslanecké sněmovně do 30. července 2020.

(Hluk v sále.) Jestli mohu pokračovat?

9. Poslanecká sněmovna žádá vládu o zpracování a zveřejnění plánu komplexní podpory pro distanční výuku na školách do 31. srpna 2020 tak, aby tento plán mohl být realizován již od začátku školního roku 2020/2021, pokud opět dojde k omezení školní docházky.

10. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby připravila a zveřejnila do 31. srpna 2020 plány se scénáři, jak budou fungovat školy v případě možného dalšího epidemiologického ohrožení s tím, že připravené scénáře a navržená opatření budou řádně zdůvodněny a jejich realizace bude stanovena na základě epidemiologických indikátorů, čímž se umožní zřizovatelům, školám i veřejnosti předvídat možná opatření na základě vývoje epidemiologické situace.

11. Poslanecká sněmovna apeluje na vládu a Ministerstvo kultury, aby v nové situaci připravilo strategii podpory e-knih ve veřejných knihovnách.

To jsou návrhy, které, podotýkám, vzešly až z toho dnešního jednání v tom, co jsme obdrželi od kolegů z ODS:

12. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby jménem České republiky poděkovala Tchaj-wanu za bezplatnou pomoc v podobě ochranných pomůcek, kterou poskytla České republice na boj s koronavirem.

13. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 30. června 2020 vyplatila odměnu medikům, kteří byli povoláni v boji s koronavirem k pomoci ve zdravotnických zařízeních.

Poslední návrh usnesení:

14. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 30. srpna 2020 připravila investiční seznam pro modernizaci vybavení zdravotnických zařízení a následně přistoupila k modernizaci tohoto vybavení.

Pokud jde o odůvodnění těchto návrhů, tak už zaznělo v rozpravě. Upozorňuji jenom na to, že jsme tady probírali problematiku poskytování informací, tak aby poslanci skutečně dostávali ty informace tak, jak je mají dostávat, a opozice tudíž mohla plně naplňovat úlohu, která jí vyplývá podle Ústavy ČR.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji. Já ještě přečtu jednu omluvu. Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček se omlouvá od 12 do 13 hodin z pracovních důvodů.

Já se ještě jednou rozhlédnu, jestli se ještě nehlásí někdo z místa. Nikoho nevidím, abychom nikoho nepřehlédli, takže já podrobnou rozpravu končím. Táži se, zdali je zájem o závěrečné slovo. Pan navrhovatel nemá zájem o závěrečné slovo, už jste všechno řekl, předpokládám, takže přistoupíme k hlasování o návrzích usnesení.

Takže já vás tedy, pane zpravodaji - navrhovatel je zároveň zpravodajem - požádám, abyste nás když tak - nebo mi to tady dejte. (Neformální porada.) Takže já se přiznám, že ta usnesení nemám před sebou v ruce, ale nicméně mám v paměti, že první přednášela usnesení, zdali souhlasíte, paní poslankyně Tereza Hyťhová v podrobné rozpravě. Druhý byl pan poslanec Kaňkovský a třetí byl tady pan poslanec Jakub Michálek. Je proti tomu nějaká námitka, hlasovat v tomto pořadí? (Požadavek mimo mikrofon.) Pan poslanec Michálek - je tady žádost, že předseda klubu hnutí ANO říká po bodech? (Poznámky z pléna.) Tak. Pardon, prosím vás, mluvme ale na mikrofon. Teď už se vás hlásí víc. Prosím, nejprve pan zpravodaj.

 

Poslanec Jakub Michálek: Jestli můžu k té proceduře, máme tady tři návrhy usnesení - od paní poslankyně Hyťhové, pana poslance Kaňkovského a návrh Pirátů, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN s tím, že pan předseda - a já to navrhnu v proceduře, aby se hlasovalo po bodech to usnesení poslední, které bylo načteno. Paní poslankyně Hyťhová žádala o hlasování v celku, ale může se stát, že tady někdo bude požadovat také hlasování po bodech, takže případně se přihlaste. Zatím vše.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já bych tu proceduru klidně nechal radši odhlasovat. Ale pan poslanec Brázdil. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Pane předsedající, já vás chci jenom upozornit, že vy jste ukončil rozpravu, posléze pan Michálek, pan kolega Michálek něco načetl, a my o tom máme teď hlasovat. Po ukončení rozpravy načíst v podrobné rozpravě něco? Ještě jednou. Vy jste ukončil rozpravu, a tohle to, co bylo dále čteno, bylo mimo rozpravu podrobnou.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ne, počkejte, o čem teď hovoříme? Byla tady podrobná rozprava - vy myslíte mimo podrobnou rozpravu, že to bylo načteno. (Reakce mimo mikrofon.) Tak s tím bych nesouhlasil, protože dochází k té situaci, že já jsem v jedné větě v podstatě se podíval po sále, byly tady elektronické přihlášky, toto nebyla tedy elektronická přihláška, kterou jsem měl na displeji, podíval jsem se a v té jedné souvislé větě, když jsem viděl, že se ještě někdo hlásí, tak jsem pokračoval. To si myslím, že je normální postup, protože v tom množství lidí se to může stát, tam v podstatě nebyla prodleva žádná, to byla jedna věta.

Ale jestli pan předseda Bartošek chce něco říct. Takže já si za tím stojím, že to pokračování bylo v pořádku.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Já v tomto případě chci odkázat, že podobný postup není poprvé v případě Poslanecké sněmovny, jenom pro pořádek, s tím, že předsedající zaregistroval, že se ještě někdo hlásí, a v tom případě mu dal slovo. To znamená, není to první případ. Budete-li trvat na rigidním postupu, můžeme se o tom bavit, ale skutečně se nejedná o první případ a v těch předchozích se to nerozporovalo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak kdyby tam byla nějaká prodleva, to bych pochopil, ale ono to bylo v podstatě v jedné větě. Jinak bych chtěl v této souvislosti znovu vyzvat, že hlaste se pokud možno elektronicky, ať to tady mám na displeji. Nicméně každý má právo se přihlásit i z místa, takže v tom problém samozřejmě není, ale byla to taková souvislá věta, takže si myslím, že tam opravdu to není k žádnému rozporování.

Takže teď asi budeme hlasovat o té proceduře, protože tady byly různé návrhy, jestli s tím tedy souhlasíte, že v tomto smyslu, jak navrhl pan zpravodaj a zároveň navrhovatel Michálek, že bychom tedy hlasovali o těch usneseních. Já všechny svolám do sálu, ať to není ani zpochybňováno v další fázi, že tady budeme hlasovat v různém pořadí.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? (Dotaz.) Pro navrženou proceduru hlasování o těch usneseních. Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 159 poslanců, pro 135, proti 1. Návrh procedury hlasování byl přijat.

 

Tak já požádám zpravodaje a navrhovatele v jedné osobě, pane poslanče Michálku, proveďte nás prosím.

Pardon, žádost o odhlášení. Já vás všechny ještě odhlásím, přihlaste se svými hlasovacími kartami. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, jako první budeme podle schválené procedury hlasovat o návrhu paní poslankyně Hyťhové s tím, že se hlasuje v celku. Návrh zní:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

I. vyzývá vládu České republiky, aby pověřila Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k vytvoření krizového manuálu pro školy, který bude obsahovat přesný postup a jednotlivá opatření a kde bude přesně definováno, která opatření jsou doporučující a která jsou naopak právně závazná a kterými se mají školy řídit po dobu případného vzniku epidemie;

II. vyzývá vládu České republiky, aby pověřila Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k vypracování tohoto manuálu a jeho následnému poskytnutí školám nejpozději do 31. srpna 2020."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jinak to můžeme udělat, protože tam zvláště to poslední usnesení bylo velice dlouhé, takže to můžeme vyřešit i dotazem do sálu, zdali si ho všichni pamatují, a nemusíme ho potom číst tady klidně znova. Taky je to jedna možnost.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, přihlášeno je 135 poslanců, pro 78, proti žádný. Návrh usnesení byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Dále budeme hlasovat o návrhu usnesení pana poslance Kaňkovského, který zní: "Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby v případě druhé vlny epidemie koronaviru SARS-CoV-2 či epidemie jiné závažné infekční choroby zajistila nákupy a distribuci osobních ochranných pomůcek, dezinfekce a dalšího materiálu ke zvládnutí epidemie prostřednictvím rezortu Ministerstva vnitra a Správy státních hmotných rezerv."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 5, přihlášeno je 137 poslanců, pro 68, proti jeden. Návrh usnesení byl zamítnut.

 

A teď máte ale pravdu, protože o tom posledním usnesení se bude hlasovat po bodech, že bude určitě lepší to přečíst. Tak prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Nyní budeme hlasovat o jednotlivých bodech návrhu usnesení klubu Pirátů, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN.

První bod usnesení zní: "Poslanecká sněmovna apeluje na vládu, aby jednání a další aktivity Ústřední epidemiologické komise v budoucnu probíhaly na pravidelné bázi a aby byla zajištěna její spolupráce s mezinárodními partnery."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 6, přihlášeno je 136 poslanců, pro 74, proti žádný. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Bod dvě usnesení zní: "Poslanecká sněmovna ukládá vládě České republiky, aby v době do 30 června 2021 předkládala Poslanecké sněmovně prostřednictvím předsedy vlády alespoň jednou za tři měsíce informace o zvolených řešeních a přípravě na možný příchod další vlny epidemie koronaviru."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, přihlášeno je 137 poslanců, pro 74, proti 1. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Pokračovat budeme bodem tři: "Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby uložila Ministerstvu zdravotnictví aktualizaci typového plánu epidemie hromadné nákazy osob s termínem do 30. září 2020 a v případě druhé vlny podle něj postupovala."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 8, přihlášeno je 136 poslanců, pro 128, proti žádný. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Bod čtyři usnesení zní: "Poslanecká sněmovna apeluje na vládu, ministerstva a podřízené organizace, aby poslancům poskytovaly informace podle platných zákonů a ve vymezených termínech."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 9, přihlášeno je 137 poslanců, pro 74, proti žádný. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Hlasujeme o bodu pět, který zní: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby v případě druhé vlny epidemie koronaviru poskytovala veřejnosti informace v pravidelných a předem daných intervalech, srozumitelně a věcně, v adekvátním množství a systémově pro všechny dotčené skupiny veřejnosti."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 10, přihlášeno je 137 poslanců, pro 73, proti 1. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Hlasujeme o bodu šest, který zní: "Poslanecká sněmovna ukládá vládě, aby představila Poslanecké sněmovně strategii testování v případě druhé vlny epidemie koronaviru, a to do 30. června 2020."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 11, přihlášeno je 139 poslanců, pro 73, proti 1. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Následuje bod sedm, který zní: "Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby uložila Ministerstvu zdravotnictví k dopracování koncept chytré karantény a představila jej Poslanecké sněmovně do 30. června 2020."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 12, přihlášeno je 139 poslanců, pro 121, proti žádný. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Následuje bod osm, který zní: "Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby uložila Ministerstvu zdravotnictví vypracovat systém pandemických stupňů pohotovosti s jasnými kroky a představila jej Poslanecké sněmovně do 30. července 2020."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 13, přihlášeno je 139 poslanců, pro 74, proti žádný. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Následuje bod devět, usnesení, který zní: "Poslanecká sněmovna žádá vládu o zpracování a zveřejnění plánu komplexní podpory pro distanční výuku na školách do 31. srpna 2020 tak, aby tento plán mohl být realizován již od začátku školního roku 2020-2021, pokud opět dojde k omezení školní docházky."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 14, přihlášeno je 140 poslanců, pro 80, proti 1. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Bod deset: "Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby připravila a zveřejnila do 31. srpna 2020 plány se scénáři, jak budou fungovat školy v případě možného dalšího epidemiologického ohrožení s tím, že připravené scénáře a navržená opatření budou řádně zdůvodněna a jejich realizace bude stanovena na základě epidemiologických indikátorů, čímž se umožní zřizovatelům, školám i veřejnosti předvídat možná opatření na základě vývoje epidemiologické situace."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 15, přihlášeno je 140 poslanců, pro 74, proti žádný. Návrh byl přijat. Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Hlasujeme o návrhu číslo jedenáct, který zní: "Poslanecká sněmovna apeluje na vládu a Ministerstvo kultury, aby v nové situaci připravilo strategii podpory e-knih ve veřejných knihovnách."

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 16, přihlášeno je 140 poslanců, pro 119, proti žádný. Návrh byl přijat.

Jenom já bych tedy v tomto okamžiku rád protáhl, abychom to dojeli po 13. hodině, tak doufám, že proti tomu nikdo nic nemáte. Já tu pravomoc mám, ale jen se tak ptám. (Nesouhlasné hlasy ze sálu.) Takže proti tomu protestujete. Dobře. Pojďme hlasovat ještě jedno hlasování. (Stále nesouhlasné hlasy.)

 

Poslanec Jakub Michálek: Už máme šest sekund. (Neklid v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Je 13 hodin.

 

Poslanec Jakub Michálek: Můžu tedy navrhnout, abychom doprojednali ta tři usnesení?

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ve 13 hodin bychom měli přerušit. Mělo by to být po nějakém konsenzu. Já sice tu možnost pokračovat mám, ale jestli jsou tady hlasité protesty. Předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nic nám nebrání, abychom udělali tři usnesení, tři hlasování. Nevím, jestli to bude přijato, nebo ne. Ale samozřejmě pokud má někdo jiný názor, tak má přednést procedurální návrh, protože podle jednacího řádu klidně můžeme jednat po 13. hodině. Žádná hodina nepadla. Takže pokud někdo protestuje proti tomu, abychom jednali, ať dá procedurální návrh a v hlasování rozhodneme, zda ten procedurální návrh bude přijat, nebo ne. Například přerušení bodu do 14.30 je hlasovatelný návrh.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: To bych stejně navrhl, že přerušíme do 14.30. (Nesouhlasné hlasy.) Předseda klubu ČSSD poslanec Chvojka.

 

Poslanec Jan Chvojka: Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Já si myslím, že tady máme takový úzus, že opravdu je to v tom konsenzu. Vždycky bylo. To znamená, že pokud s tím minimálně dva předsedové klubů, předseda klubu hnutí ANO a ČSSD, nesouhlasí, tak prosím, pokračujme ve 14.30. Já už jsem třeba ve 13 hodin měl někde být. Je to úzus, že ve 13 hodin končíme.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Samozřejmě kdybych to teď přerušil, tak ve 14.30 budeme pokračovat. Předseda klubu ODS.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan předseda Chvojka mi potvrdí vaším prostřednictvím, že kdybychom teď dvě minuty nemluvili, tak jsme ta tři hlasování měli za sebou. Já vítám slova o tom konsenzu, takže příště si řekněme, že budeme jednat po 19., až se shodneme, ne že nás přehlasujete. Já to jenom přivítám.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já jsem vám teď totiž ani nerozuměl, já se omlouvám. (Veselost v sále.) Ne, já se ptám vážně, co pan předseda, jestli tam byl nějaký návrh, protože ono to bylo trošku takové zadrmolené.

Takže prosím vás, já přeruším do 14.30.

Předtím než přeruším, ovšem musím přečíst ještě několik omluv a poté hned přeruším. (Poslanci již odcházejí ze sálu.) Paní poslankyně Karla Šlechtová se omlouvá od 12.45 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Roman Sklenák se omlouvá - neúčast na dnešním jednání Poslanecké sněmovny ze zdravotních důvodů, pan poslanec Marian Bojko se omlouvá od 14.30 do konce jednání z pracovních důvodů, pan poslanec Špičák se omlouvá od 12.30 do konce jednacího dne ze zdravotních důvodů a paní poslankyně Ivana Nevludová se omlouvá od 14.30 do konce jednání z pracovních důvodů.

Já nyní přerušuji schůzi. Sejdeme se opět ve 14.30 a přeji dobrou chuť.

 

(Jednání přerušeno ve 13.02 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, zahájíme dnešní jednací den po polední přestávce. Já přečtu omluvy. Pan poslanec Jiří Mihola se omlouvá dnes od 14.30 do konce jednacího dne z osobních důvodů, paní poslankyně Věra Kovářová dnes z jednání Poslanecké sněmovny od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová z jednání dnes od 14.30 do 18.00 z pracovních důvodů, pan poslanec Antonín Staněk z jednání dnešní schůze dnes od 12 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů a zítra celý jednací den z pracovních důvodů, pan poslanec Martin Baxa z dnešního odpoledního jednání, a to z pracovních důvodů, pan poslanec Rostislav Vyzula dnes mezi 14.30 a půlnocí z důvodů rodinných, pan poslanec Vít Kaňkovský dnes od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan ministr zahraničí Tomáš Petříček dnes od 14.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Vlastimil Válek dnes mezi 14.30 a 19.00 z důvodů pracovních, pan poslanec Václav Votava z dnešního jednání od 14.30 do konce jednacího dne z osobních důvodů.

Připomínám, že projednávání tohoto bodu, který v tuto chvíli projednáváme, a to je bod Vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území ČR a opatření k prevenci druhé vlny, jsme přerušili před polední přestávkou při hlasování o návrhu usnesení poslaneckých klubů Pirátů, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Já prosím, aby nás zástupce navrhovatelů a zároveň zpravodaj pan poslanec Jakub Michálek seznámil s dalším postupem.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dopoledne jsme odhlasovali jedenáct usnesení, která byla součástí sněmovního dokumentu 5547, a teď nám zbývá dohlasovat poslední čtyři usnesení, která byla obsahem tohoto dokumentu, podle již schválené procedury. (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak. Já bych vás poprosil všechny, abyste se ztišili, budeme hlasovat o posledních čtyřech usneseních, která jsme dopoledne nedohlasovali. Já vás všechny odhlásím, přihlaste se prosím svými kartami. Pokud možno se usaďte na svá místa a budeme hlasovat.

Pan ministr kultury Zaorálek bude hlasovat s hlasovací kartou 21.

Paní poslankyně chtěla po mně něco? (Poslankyně Válková hlásí, že je přítomna.) Paní poslankyně Válková ruší svou omluvu.

Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Nyní hlasujeme o bodu 12, který zní: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby jménem České republiky poděkovala Tchaj-wanu za bezplatnou pomoc v podobě ochranných pomůcek, kterou poskytla České republice na boj s koronavirem."

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 17, přihlášeno 122 poslankyň a poslanců, pro 46, proti nikdo. Návrh nebyl přijat.

 

Pan předseda Stanjura jde zkontrolovat hlasování. (Krátká odmlka.) Já mezitím přečtu omluvu. Paní poslankyně Monika Oborná ruší svou omluvu dnes. Tak stále probíhá kontrola hlasování... Zasekl se papír v tiskárně, takže... (Chvilku čeká.) Tak pan předseda Stanjura. A poprosím klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych se chtěl v této chvíli vaším prostřednictvím obrátit na předsedu Poslanecké sněmovny, pana předsedu Radka Vondráčka. Pane předsedo, fotit se, když přebíráte dar, to se vám líbilo. To jste se nechal vyfotit a pochválil jste se, jak jste přijímal dar od Tchaj-wanu. Ale abyste podpořil normálně slušnou lidskou žádost poděkovat za bezplatnou pomoc, to jste se hrdinně zdržel. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan předseda Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Přiznám se, já nevím, jak kolegyně, kolegové, jste to měli vy, ale mě doma učili rodiče, máma a táta, že když něco dostanu, tak je slušné poděkovat, že to je naprosto normální. (Námitky z lavic.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já bych prosil, abychom na sebe nepokřikovali, protože nic tím nevyřešíme a jenom budeme prodlužovat.

 

Poslanec Marian Jurečka: Pokud to měl někdo jinak, je to asi jeho osobní věc, ale my jsme tak byli vychováváni doma. A jestliže Česká republika je v situaci, kdy pokud jde o zahraniční politiku a komunikaci mezi jednotlivými státy na té mezinárodní úrovni, je tím reprezentantem občanů České republiky vláda České republiky, a je problém, když tady Sněmovna má vyzvat vládu, abychom za tu pomoc poděkovali - a ta pomoc byla velmi střídmá v tom, že neměla takovou tu marketingovou nálepku na každé krabici, že česko-čínské přátelství přetrvá a že tady dostáváte v uvozovkách pomoc, kterou si platíme za více než 10 miliard, že přišla země, která tady u nás má výrazně větší investice, má vliv na to, že se nám daří, že máme pracovní místa, a bezplatně přišla, nabídla pomoc institucím, některým městům, organizacím, a my jí máme jenom slušně poděkovat hlasem naší vlády, tak tady většina ve Sněmovně se nenajde pro to, aby řekla: Milá vládo, poděkujte za tu pomoc. To nechápu. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan předseda Vondráček, připraví se pan ministr zahraničních věcí a pan předseda klubu Bartošek. Prosím.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já jsem byl v podstatě vyvolán panem předsedou Stanjurou. Pane Stanjuro prostřednictvím předsedajícího, já při vší úctě, já tomu nerozumím, té vaší replice. Já jsem tady přijal delegaci, zástupce Tchaj-wanu, a poděkoval jsem jim za ochranné pomůcky, a ty jsme věnovali boromejkám. Všechny dary, které vláda obdržela, za všechny poděkovala. A že jsem se zdržel - já jsem se zdržel, protože si myslím, že také nemusíme hlasovat úplně o všem, že některé věci jsou třeba samozřejmé. (Potlesk z řad ANO, ČSSD.)

A jestli kvůli mně jste si šel kontrolovat výsledky hlasování a tak dlouho to trvalo, to jste se mě mohl zeptat, já bych vám to řekl. (Smích, pobavení v sále, potlesk.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Jsme po ukončených rozpravách, faktické poznámky nejsou možné. Prosím.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych chtěl především zdůraznit, že vláda poděkovala všem, kdo nám pomohl v průběhu krize. Ministerstvo zahraničních věcí opakovaně informovalo, odkud jsme obdrželi dary, kdo ze zahraničí nám poslal ochranné pomůcky či jinou pomoc. Rozhodně jsme přistupovali ke všem darům stejně, k žádnému státu jsme se nevyjadřovali nějakým nestandardním způsobem. Já osobně jsem skutečně poděkoval všem, kdo v krizi České republice pomohli. Tady určitě vláda postupovala, s prominutím, padni komu padni, poděkuj všem stejně. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan předseda klubu Bartošek, připraví se s přednostním právem předseda klubu Stanjura. Prosím.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji. Nejprve technicky. Vzhledem k tomu, že vystoupil pan ministr, je znovu otevřena rozprava. To na začátek. Děkuji. (Hlas z pléna.) To je dobře.) Ano, je to dobře, já to oceňuji. Já jen abychom věděli, v jaké fázi jednání jsme se ocitli.

Druhá věc. Jestliže, milí kolegové především z hnutí ANO, jste nezvedli ruku pro to, abyste poděkovali Tchaj-wanu, tak jestliže se stojí u letadel z Číny a děkuje se jim ve špalíru, tak mi dovolte, abych já zde veřejně poděkoval aspoň za nás, kteří jsme pro to usnesení hlasovali, Tchaj-wanu a jeho vládě za nezištnou pomoc, kterou poskytl České republice, protože jsem přesvědčen, že když vláda pomáhá, je potřeba poděkovat, a Tchaj-wan byl jedním z těch, kteří nám pomohli, takže jim poděkování patří. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Nesouhlasím s názorem, že tím, že vystoupil ministr, je otevřena rozprava, protože jsme už v průběhu hlasování o jednotlivých návrzích usnesení.

S přednostním právem vystoupí pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Za prvé, pane předsedo Vondráčku prostřednictvím pana místopředsedy, já jsem vás nevyvolal k mikrofonu.

Za druhé, pane předsedo Vondráčku prostřednictvím pana místopředsedy, já jsem řekl, že se zasekl papír v tiskárně, a vy mě tady zesměšňujete, že to dlouho trvalo, abych se podíval na vaše hlasování, a vaši kolegové vám tleskají. Ano, zlá opozice zařídila, že tiskárna netiskla a nemohl jsem zkontrolovat hlasování. Opravdu, to je podlé jednání opozice. (Potlesk zprava.)

Za třetí, pane předsedo Vondráčku prostřednictvím pana místopředsedy, já si ty fotky pamatuji. Já jsem byl rád, že jste se přidal a přijal jste tu delegaci. Opravdu. A nenapadlo mě ani na okamžik - a čirou náhodou jsem si všiml, jak jste hlasoval, já jsem to šel zkontrolovat z jiných důvodů, nenapadlo mě to a přišlo mi to divné, a měli jste možnost, i vy, pane ministře zahraničních věcí, v průběhu rozpravy říci "to usnesení je zbytečné, my už jsme poděkovali tehdy a tehdy", případně "to usnesení je příliš úzké, máme jiné státy, které nám bezplatně pomohly, přidejte tam ostatní státy", ale v té silné pročínské propagandě, kterou jsme tady viděli, nám přišlo správné speciálně poděkovat Tchaj-wanu, ale kdybyste doplnili to usnesení o jiné země, které nám bezplatně pomohly, tak bychom to samozřejmě podpořili, v tom není problém. Ten návrh usnesení jste měli k dispozici ještě před ukončením rozpravy, tak nám prosím nevyčítejte, že tam případně není to, co byste tam rádi viděli. Měli jste možnost to rozšířit, případně vysvětlit, že už to vláda udělala, a my bychom řekli "výborně, děkujeme, milá vládo, o tomto návrhu se již hlasovat nebude".

Tak já bych poprosil potom - nemusí to být na mikrofon - pana ministra zahraničí, ať mi dá buď usnesení vlády, nebo jakým způsobem to udělala. Pokud ano, tak to opravdu oceňuji. Nebylo to žádné vlamování do otevřených dveří, kdybychom věděli, že jsou otevřené. Pokud tu jsou další státy, které nám pomohly bezplatně, tak bych vás poprosil, abyste nám to řekl, abychom ocenili všechny, kteří nám bezplatně pomohli.

My jsme jenom chtěli dát proti sobě - jak to říci? Když se tak obřadně děkuje za to, že jsem si něco koupil - já většinou neděkuji, když zaplatím u pokladny. To většinou ne. Děkuji pěkně, že jste mi to prodal. No dobře, tak vy ano, ale chci to vidět. (Hluk a oživení v sále.) Tak já půjdu příště s vámi a trošku si to zkontroluji. Přišlo mi to nedůstojné. Premiér, vicepremiér, druhý vicepremiér, obřadné řeči apod. To byl ten důvod, proč jsme chtěli ocenit, že tady byl jiný stát, který nám to dal bezplatně, který nám to neprodal.

Já jsem skutečně ocenil, že oba předsedové obou parlamentních komor to osobně převzali. Opravdu si toho cením. Proto mě to vaše hlasování překvapilo a proto jsem se zeptal, ale nešel jsem tam kvůli vám a nezdržoval jsem tisk.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo. Samozřejmě je to v pořádku a děkuji za to, že vláda poděkovala. Ale my jsme chtěli Tchaj-wanu poděkovat jako Poslanecká sněmovna. My nejsme vláda - (Ozývají se různé výkřiky ze sálu.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Nepokřikujte prosím na sebe!

 

Poslanec Jan Bartošek: Netuším, proč to vyvolává takové emoce. Ale samozřejmě druhá věc je - podle skutků poznáte je. A my už jsme zde před Novým rokem podepisovali to, aby se Tchaj-wan stal plnoprávným členem Světové zdravotnické organizace, protože ještě v době, když Čína mlžila, co se u nich děje a jakým způsobem pandemie pokračuje, tak Tchaj-wan již aktivně vystupoval a říkal, že je potřeba tuto situaci řešit.

A já pevně věřím, že česká vláda v tomto bude vystupovat aktivně, a moc rád se dozvím odpověď na otázku, zda se česká vláda zasadí o to, aby se Tchaj-wan stal plnoprávným členem Světové zdravotnické organizace, protože vzhledem k tomu, jakým způsobem se zodpovědně choval a netajil informace, tak si myslím, že členství ve WHO si plným právem zaslouží. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan předseda Radek Vondráček.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Nebojte, už se k tomu nebudu vracet. Já bych chtěl říci, že Parlament České republiky, aspoň podle mých informací, obdržel dary dva, jednak od Tchaj-wanu, a v současné době je připraveno 30 tisíc roušek na našem zastupitelském úřadu jako dar Parlamentu České republiky od Vietnamské republiky. Té bych chtěl také na tomto místě poděkovat. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Poprosím pana zpravodaje Michálka, aby nás provedl dalším hlasováním.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Nyní budeme hlasovat o usnesení číslo 13, které zní následovně: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 30. června 2020 vyplatila odměnu medikům, kteří byli povoláni v boji s koronavirem k pomoci ve zdravotnických zařízeních."

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 18, přihlášeno 141 poslankyň a poslanců, pro 67, proti nebyl nikdo. Návrh byl zamítnut. Další návrh.

 

Poslanec Jakub Michálek: Nyní budeme hlasovat o posledním návrhu usnesení číslo 14, který zní: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby do 30. srpna 2020 připravila investiční seznam pro modernizaci vybavení zdravotnických zařízení a následně přistoupila k modernizaci tohoto vybavení."

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zahájil jsem hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 19, přihlášeno 142 poslankyň a poslanců, pro 65, proti 1. Návrh byl zamítnut.

 

Tím jsme se vypořádali se všemi usneseními. Končím projednávání tohoto bodu. (Ještě se hlásí o slovo zpravodaj.) Prosím.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já se ještě hlásím jako předseda klubu s přednostním právem. Já jsem chtěl poděkovat, vážené kolegyně a kolegové, že jsme odhlasovali těch prvních jedenáct usnesení. Myslím si, že symbolicky uzavírají období první vlny pandemie v České republice. Myslím si, že jsme vyvodili adekvátní a dostatečné závěry v této oblasti ve vztahu k tomu, aby začala řádně fungovat epidemiologická komise, abychom se lépe připravili, aktualizovali plány na základě toho, co jsme se naučili z epidemie, dopracovali strategii testování a všechny ty další body, které jsme tady schválili. Ještě jednou vám za to upřímně děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Přistoupíme k projednávání dalšího bodu a to je bod

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.