(9.20 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pane předsedo, já vás přeruším. Hluk v sále je tak velký, že já už neslyším, co říkáte, a to si myslím, že není úplně ideální vztah. Takže bych vás chtěl všechny poprosit, abychom se ztišili, abychom v klidu vyslechli vystoupení, která jsou před schválením pořadu schůze. Děkuji vám. Prosím, pane předsedo, můžete pokračovat.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane předsedající, a zopakuji tu základní politickou tezi, kolem které se všechno točí. Pokud chceme postavit Česko na pevné nohy, tak nemůžeme pokračovat tam, kde jsme před krizí skončili. Toto je hlavní politické poselství a o tom bude politický spor, který tady s vládou povedeme.
Ale dnes se tady obracím na vládu spíše s tou podanou rukou. Dělejme inventuru, nastartujme pomoc tam, kam dosud nepřišla, a pojďme si říct, jak ochráníme naši zemi před Covidem-19, před jeho případným návratem, před nějakou horší variantou vývoje a jak uchráníme naši zemi v takovém případě před dalším celoplošným uzavřením a jak se vyvarujeme těch chyb, ke kterým v minulosti došlo.
Nedělejme prosím dnes stejnou chybu, jako udělala vládní většina v lednu tohoto roku, kdy nám bylo řečeno, že všechno je pod kontrolou, není se o čem bavit a nebudeme tento bod projednávat v Poslanecké sněmovně. Dnes se prosím poslouchejme, vyslechněme se, a proto žádám také vládu, aby nás tady informovala při příležitosti této mimořádné schůze - nejenom nás, ale i občany - o tom, jak jsme připraveni k prevenci případné druhé vlny. Tedy vás prosím a žádám, abychom schválili program dnešní schůze, abychom se poslouchali, abychom tady udělali závěry a abychom se společně připravili na budoucnost. Ta je sice otevřena, ale jak se říká, připraveným štěstí přeje. A Česká republika i občané si zaslouží, abychom byli připraveni.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za vaše vystoupení a dalším vystupujícím bude místopředseda vlády a ministr vnitra pan Jan Hamáček. Připraví se s přednostním právem předseda Ivan Bartoš a pan předseda Marian Jurečka. Prosím máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, já jsem se rozhodl vystoupit teď, protože ten koncept, jaký zvolila opozice při sestavování navrženého pořadu schůze, by znamenal, že by se ode mě očekávalo vystoupit minimálně čtyřikrát, a mám pocit, že by to vystoupení bylo roztříštěné. Ad a). A ad b) si myslím, že je dobré, abych vám na začátek řekl, jak to vidí Ministerstvo vnitra, a já věřím, že ty informace, které tady teď zazní, možná použijete i ve svých projevech a možná vám odpovědí na nějaké otázky, na které byste se ptali ve svých vystoupeních. Současně chci říci za sociální demokracii, že jsme připraveni podpořit návrh pořadu schůze tak, jak byl navrhovateli navržen.
A nyní tedy dovolte, abych vás seznámil s pohledem Ministerstva vnitra na ty uplynulé týdny a měsíce. Já začnu v pondělí 2. března, kdy jsem přišel na vládu s tím, že by bylo vhodné na základě ústavního zákona číslo 110, o bezpečnosti České republiky, vyhlásit nouzový stav. Bylo 2. března, virus se šířil Evropou, toho dne měla Itálie 2 064 případů a 52 mrtvých, ve Španělsku bylo 120 nakažených, ve Francii 191, v Německu 150 a tak dále.
Na nás se řítila krize a Česká republika stejně jako drtivá většina zemí světa na ni nebyla připravena. Ve skladu státních hmotných rezerv bylo 10 tisíc respirátorů a stejný počet ochranných brýlí. Deset tisíc respirátorů podle sdělení ředitele Fakultní nemocnice Motol by přitom ve vrcholu pandemie vystačilo pouze pro jeho nemocnici na 10 kalendářních dnů. To tedy znamená, že celková nouzová zásoba České republiky stačila pro jednu fakultní nemocnici na 10 kalendářních dnů.
Ministerstvo vnitra už předtím dne 24. února vypsalo výběrové řízení na dodavatele respirátorů a ochranných brýlí. Proč o tom hovořím? Chci ukázat, jaká byla situace nejen ve státních hmotných rezervách, ale jaká byla situace na trhu. 24. února jsme vypsali výběrové řízení na respirátory a ochranné brýle, lhůta na podání nabídek byla do 3. března. Výběrové řízení jsme museli zrušit, protože se do něj nikdo nepřihlásil. Ani český, ani zahraniční dodavatel. Postup podle zákona o zadávání veřejných zakázek nefungoval, nikdo se nepřihlásil.
Proto jsme 3. března rozhodli o možnosti pořizovat osobní ochranné pomůcky formou jednacího řízení bez uveřejnění a já jsem zmocnil každou organizaci rezortu vnitra, aby mohla vyhlásit JŘBU do výše 3,5 milionu korun. V tomto procesu se Ministerstvu vnitra přihlásili dodavatelé - a teď prosím poslouchejte - 110 kusů respirátorů FFP3 s cenou za jeden kus 412 korun a 2 tisíc respirátorů FFP1 s cenou za 49 korun. To znamená, i v tomto druhu zadávacího řízení, to znamená JŘBU, se nám přihlásili dodavatelé v celkové sumě 143 320 bez DPH.
Z toho, co jsem řekl, je naprosto jednoznačné, že v České republice v té době neexistovala dostatečná nabídka ani od českých, ani od zahraničních dodavatelů. Respirátory v období na začátku března 2020 překročily cenu i tisíc korun za jeden kus a vláda potom čtvrtého byla nucena ceny regulovat vládním nařízením.
Hlavním důvodem, proč jsem tehdy přišel s tím návrhem na nouzový stav, bylo zajistit nákup nouzových dodávek ochranných prostředků nejen pro IZS, ale i pro zdravotnická, sociální a další zařízení. S tímto návrhem, jak všichni víte, jsem neuspěl, byl jsem obviněn, že si z toho dělám PR, že se chovám nezodpovědně. Mám-li jmenovat reakce z opozice, tak paní předsedkyně TOP 09 říkala, že je vyhlášení nouzového stavu přehnané, pan kolega Kalousek řekl, že kvůli třem nakaženým se nouzový stav nevyhlašuje, a pan primátor Hřib v té době oznámil veřejnosti, že nosit roušku by lidem nikdy nedoporučil. To bylo 2. března.
Já opravdu nejsem rád, že ten další vývoj a celosvětová pandemie mi dala za pravdu. 12. března již nouzový stav vyhlášen byl. 11. března WHO vyhlásila celosvětovou pandemii, ta se rozjížděla nejen v České republice, ale v i celé Evropě a ochranné prostředky začal nakupovat celý svět. Jednotlivé země začaly přijímat regulační opatření na prodej a vývoz ochranných prostředků a nám toho 12. března zbývaly skutečně jenom hodiny. Protože zase 2. března tady byli tři nakažení, 12. března už 116 a o dalších deset dnů později 1 047 a denně nám přicházelo dalších 150 případů. A v té chvíli těch čtvrt milionu lidí ve zdravotnictví a další stovky lidí v první linii bylo reálně ohroženo na životě a na zdraví, protože jednotlivá zdravotnická zařízení měla zásobu na jednotky dnů. A ředitelé stáli před volbou, zda ty svoje zaměstnance vyslat bez odpovídající ochrany do boje s touto nakažlivou chorobou a do přímého kontaktu s nakaženými, a reálně nám hrozilo to, co jsme viděli v Itálii, prostě kolaps zdravotnického a záchranného systému.
Dne 14. března se sešla schůzka na Ministerstvu průmyslu a obchodu za účasti předsedy vlády a vybraných členů vlády a z této schůzky 14. března jsem odjížděl s pověřením předsedy vlády pokusit se zajistit centrální nákupy ochranných prostředků. Ještě o víkendu 14. a 15. jsem sestavil tým, který následující dva měsíce trávil v práci minimálně 18 hodin denně, a ta jeho práce dodnes pokračuje.
Chci využít této příležitosti a poděkovat lidem z vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, ze zastupitelských úřadů České republiky v Číně, z České národní banky, Ministerstva dopravy, zdravotnictví, letiště Praha, Ministerstva financí, Celní správy a všem těm, bez kterých bychom tento mimořádný úkol nedokázali zvládnout. A my jsme všichni věřili, že to děláme proto, abychom zachránili lidské životy. Viděli jsme, co se dělo v Číně, viděli jsme, co se ději v Itálii, ve Španělsku nebo v Íránu.
Nikdo nevěděl, jakým způsobem ta pandemie bude v České republice postupovat a jak hlubokou krizí si budeme muset projít. A to potřebné množství ochranných prostředků bylo naprosto mimořádné. 19. března předseda Ústředního krizového štábu pan profesor Prymula definoval a následně pan premiér schválil minimální počty ochranných prostředků požadovaných v rámci centrálních nákupů pro komplexní zabezpečení České republiky na dobu šesti týdnů. Jednalo se o tyto cifry: 120 milionů roušek, 18 milionů respirátorů FFP2, 10,8 milionu respirátorů FFP3, 1,8 milionu ochranných zdravotnických oděvů, 12 milionů rukavic, 300 tisíc zdravotnických ochranných štítů a jeden milion kusů rychlotestů. Jak ta krize nabíhala, tak potřeba ochranných prostředků stále rostla. Například u rukavic dosáhla až 10 milionů kusů týdně. Deset milionů kusů týdně. ***