(9.10 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Vláda některé naše návrhy původně odmítla, načež je i třeba s měsíčním zpožděním nebo s několikatýdenním zpožděním sama představila. Byly to návrhy na podporu malých s. r. o., i třeba regulaci ubytování Airbnb, zmírnění pravidel pro splácení úvěrů a hypoték, odklad elektronické evidence tržeb. My jsme prosadili například možnost obnovení doprovodů u porodů, navrhli jsme řešení problémů přeshraničních pracovníků, takzvaných pendlerů, jejichž situace byla díky uzavření hranic velmi kritická, i řadu systémových opatření, například týkajících se podpory knižního trhu.
Já bych chtěl říci, že za ty dva měsíce, co jsme zde i spolu ve Sněmovně strávili, občas v menších podmínkách, se skutečně odvedla celá řada práce, ale celá řada věcí se i nepovedla. Já jsem zde zmínil stručný výčet nějakých návrhů. My jsme předložili a panu premiérovi dali ten plán Budoucnost řešíme teď a musím říci, že jsem rád, že podle některých kroků, zejména ve věci přípravy na druhou pandemickou vlnu, vláda už postupuje. Je to třeba aktualizace nebo nový návrh krizového zákona, který bude reflektovat ty hrozby. Ale mohlo se udělat více.
Tedy k prvnímu bodu. My jsme během té práce byli svědky několika situací, kdy vláda skutečně nepostupovala - a často se říká, že ta situace byla nová, ale procesy vlády jsou zaběhlé, vláda musí pracovat systematicky - nepostupovala dostatečně správně, dostatečně systematicky, dostatečně otevřeně. Já si myslím, že to často bylo na úkor těch dlouhohodinových televizních prezentací a tiskových konferencí. Vláda mohla být rychlejší, flexibilnější, chytřejší, více nápomocná různým skupinám.
Já si myslím, že jak budeme procházet to vyhodnocení jednotlivých kroků, tak zde bude možnost probrat ty věci a podívat se, co se dá v souvislosti se zkušenostmi, které jsme nabrali během těch dvou měsíců, zlepšit.
Já bych se chtěl vyjádřit krátce ke zdravotnictví, protože to není otázka nákupu zdravotních pomůcek, ale v médiích často zaznívá, že jsme byli ti nejlepší. Nelze říci, že bychom byli na evropské špici, i když ze zdravotního pohledu a počtu nakažených a lidí, kteří zemřeli, jsme měli dobrá čísla. Když se podíváme na počty mrtvých v přepočtu na milion obyvatel, jsou na tom lépe země nejen Lotyšsko nebo Litva, ale i naši sousedé. Slovensko má pět mrtvých na milion obyvatel, Polsko 27. Česká republika je celoevropsky kolem 20. příčky s číslem 400 mrtvých lidí na milion obyvatel, takže neusněme na vavřínech. Česká republika není nejlepší v rámci zemí na evropském kontinentu. A pokud bychom čelili na podzim nějaké další vlně covidu - a je předpokládaná - měli bychom se na to připravit.
Já si myslím, že jedna ze zásadních věcí je otevřenost a informovanost, a to jak politiků, kteří sedí ve Sněmovně, vládních politiků, opozičních politiků, tak i veřejnosti. Faktem je, že vláda byla na informace skoupá, po dobu průběhu pandemie neexistoval kromě takové prezentace, kde pak byla dána jednotlivá odvětví obchodu s daty, neexistoval plán, kde by se lidé mohli předpřipravit na možné scénáře vývoje. My jsme žádali tyto informace, poslanci na ně mají ze zákona nárok. Vláda by měla informovat veřejnost ve věci plánovaných opatření pro případ šíření koronaviru a informovat nemyslím tak, že se večer v deset hodin na tiskové konferenci občané dozvědí, že od druhého dne něco platí.
Když se projdete dnes po ulici a zajdete si koupit třeba nějaký malý nákup cestou domů, tak vidíte, že lidé nosí roušky na ulicích, kde se nepotkávají, kde dokonce dodržují ten social distance, ale nenosí je v obchodě. Vždyť to je přece přesně obráceně. Venku, kde lidé se mohou vyhýbat, přece nemusí nosit roušky. Je to tak, jak tady i pan ministr tuhle říkal, nicméně oni je sundávají při vstupu do interiéru, kde se potkávají s jinými lidmi. To je zásadní problém. A já bych ještě jednou apeloval - a já jsem rád, že tady pan ministr minule mluvil s předsedou poslaneckého klubu Jakubem Michálkem, a on mu ukazoval model Nového Zélandu, aby se Česká republika do budoucna fakt vydala tím, že existují nějaké stavy ohrožení celorepublikové nebo lokální a na základě toho každý ví, jaká opatření a proč se zavádějí. Proč je to důležité? Důvěra lidí v konání vlády a srozumitelnost těch opatření je naprosto klíčová pro vůli opatření dodržovat a často je to jediná obrana, aby lidé nevědomky tato opatření neporušovali a nedělo se to, že lidé navzájem pak na sebe navzájem nevolají policajty, že se někdo objeví na balkoně bez roušky a zapálí si tam třeba cigaretu. Je skutečně důležité, aby každý věděl, co kdy platí a jak se bude postupovat.
Já si myslím, že důležitá otázka, která souvisí i s tím vyhodnocením průběhu pandemie, a stále o tom politici, ale i odborníci a podnikatelé vystupují v médiích, je strategie zásobování České republiky nejen v době pandemie. Situace samozřejmě byla kritická, nákupy v zahraničí byly velmi obtížné. My jsme předali někdy před měsícem a půl - a bylo těch iniciativ víc, zhruba 220 firem, které v České republice obchodují se zdravotními pomůckami nebo vyrábějí nějaké komponenty, ať jsou to nanotechnologie, či nějaké jiné součásti, které byly potřeba v danou chvíli. Já bych chtěl apelovat - a je to jeden z požadavků a usnesení, které dnes zazní v této Sněmovně - aby skutečně vláda aktivně spolupracovala jednak s odbornými institucemi v České republice, může to být ČVUT, může to být ostravská báňská univerzita, aby došlo k zapojení těch firem a aby, když teď se hodně hovoří o potravinové soběstačnosti, skutečně Česká republika nebo v evropském kontextu jsme dokázali si navzájem vypomoci a nebýt odkázáni na trhy, které v danou chvíli nemůžeme ovlivňovat, nebo se díky zavření hranic omezí možnost nákupu v zahraničí. Je to otázka vybavenosti. Je to i otázka, jakým způsobem budou doplněny hmotné rezervy, které Česká republika má.
Jeden ze zásadních problémů té situace, na který zde bylo upozorněno už v lednu, byl skutečně nedostatek zásob pro případnou pandemickou krizi. Ty zásoby byly v řádu desetitisíců, které zde byly, respirátorů a roušek. Skutečně byly nepostačující a měli bychom provést revizi současných rezerv České republiky v těchto hmotných rezervách a vláda by měla, když teď nejsme pod akutní hrozbou pandemické krize, představit jasný plán, jakým způsobem bude tyto zásoby doplňovat, a zrevidovat stavy nejen zdravotních pomůcek v souvislosti s koronakrizí.
Já už postoupím k několika málo posledním částem. Důležitým bodem - a já jsem zaznamenal, že se chytrá karanténa předává a dělají se na ni nějaké speciální týmy, stát vyhrazuje peníze - důležitým bodem, ačkoliv v tuto chvíli třeba není tolik potřeba, ale ukázalo se v dolech OKD na Karvinsku, že to je potřeba, je dopracování a zprovoznění takzvané chytré karantény, dobrovolného systému, který můžete v případě, že se někde náhle objeví výskyt pandemie, a to se skutečně může stát tak, že jeden člověk pojede někde dopravním prostředkem - abychom dokázali tento systém lokálně aktivovat a s pomocí hygienických stanic skutečně dotrasovat ty lidi, kteří mohli být potenciálně nakaženi, a pracovat s tím problémem ohniskově v tom místě.
Pokud chytrá karanténa bude spuštěna, budou do ní zapojeny další komponenty, o kterých se teď hovoří, jako komponenty 2.0, může to být aplikace eRouška, která sama od sebe nikam - já tady teď nemám telefon, mám ji tam - která sama od sebe data nikam neposílá, ale v případě, že - už je i na iPhonu - se stanete osloveným, že jste byl v kontaktu s někým, kdo měl nemoc covid, tak ta data prostě odešlete, pokud s tím souhlasíte, a bude se provádět na jejich základě trasování. Jsou v tom zapojeny mapy.
Pokud tento systém postavíme a na podzim se zde objeví druhá vlna nebo budeme čelit třeba nějaké jiné pandemické hrozbě v budoucnu, je to systém, který pomáhá najít ty lidi, lokalizovat ten problém, a zároveň je to dobrá obrana před tím, aby Česká republika, pokud bude mít dost zdravotních pomůcek, nemusela vypínat a zapínat celou Českou republiku dramatickým způsobem, který - a v tuto chvíli jsou to jenom odhady - v rámci první vlny stál Českou republiku k 600 mld. korun. ***