(19.20 hodin)
(pokračuje Černohorský)
Už tady na to upozorňoval pan poslanec Kaňkovský. Kdybyste nechali na Ministerstvu vnitra, aby vám sehnalo ty respirátory, tak jste se mohli soustředit na boj s tou pandemií. Vy jste tady dokonce zmiňoval na jednání Sněmovny - konkrétně vás budu citovat: Ministerstvo v tomto směru na základě usnesení vlády vytvořilo operativně nákupní tým. - Z čehož mně vychází, že vy jste vlastně do té doby ten nákupní tým vůbec neměl. Tak jestli by v tu chvíli nebylo výrazně efektivnější nechat to na tom Ministerstvu vnitra a na Správě hmotných rezerv. A podle toho materiálu vy jste byli jako ministerstvo předkladateli - předkladatelem je tam uvedeno Ministerstvo zdravotnictví. Nevím, jestli se cestou nezměnila v rámci toho usnesení, ale tam je uvedeno, že to budete nakupovat vy. Tak co vás vedlo k tomu, že jste centralizovali ten nákup pod sebe, což mi vyplývá z toho materiálu, nebo zdali to bylo změněno až na vládě, tak tedy kdo případně navrhl tohle rozdělení. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. A pan ministr chce odpovědět na položené otázky. Prosím, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já budu reagovat a dovolím si reagovat i na to, co už tu před nějakým časem říkal pan poslanec Bartoš.
Pokud jde o to rozhodnutí, bylo to rozhodnutí vlády. Prvotně skutečně vláda rozhodla, že Ministerstvo zdravotnictví bude nakupovat centrálně ochranné prostředky. Asi vzhledem k tomu, že jsme Ministerstvo zdravotnictví, tak že budeme skutečně nakupovat primárně pro resort zdravotnictví. Takto to bylo rozhodnuto. Stejně tak vláda rozhodla, že nebude pokračovat ta původní zakázka, kterou by v té době ani nebylo možné vysoutěžit v řádu nějakého krátkého času, protože ještě nebyl vyhlášen nouzový stav a pravděpodobně by došlo k tomu, že bychom se se Správou státních hmotných rezerv přetahovali na společném trhu o ty respirátory. Takže v tomto kontextu vláda rozhodla, že to bude řešit Ministerstvo zdravotnictví. Prvně ještě před vyhlášením nouzového stavu vláda rozhodla o vyhlášení jednacího řízení bez uveřejnění podle zákona o zadávání veřejných zakázek, tzn. byla zcela otevřená výzva, do které se mohl zapojit jakýkoli subjekt. Já jsem tady, myslím, už na plénu hovořil o tom, kolik subjektů se reálně zapojilo, jaká byla situace tehdy na trhu, že tady nebyly stovky subjektů, které by byly připraveny dodávat ochranné prostředky v té době, ale bylo jich tuším nějakých sedm osm, těch, které vyráběly roušky nebo respirátory, zejména tedy FFP3, protože FFP2 se u nás fakticky nevyrábí. Takže v té době to byl skutečně první impulz, první zakázka. A následně byl vyhlášen nouzový stav. Ale bylo to prvně Ministerstvo zdravotnictví, které samostatně nakupovalo ochranné prostředky, a primárně samozřejmě pro naše nemocnice. To byla hlavně ta debata na začátku, kdy jsme ještě nevěděli, jaký vlastně bude mít rozsah ta pandemie a jakým způsobem bude obrovská ta poptávka nejenom ve zdravotnictví, ale pak následně i v obchodu, v průmyslu, řidiči atd. Ale my jsme hlavně měli za úkol ochránit naše zdravotníky v nemocnicích, které jsou pod Ministerstvem zdravotnictví, to jsou ty přímo řízené, jako je Bulovka, která měla největší počet covid pozitivních pacientů, Svatá Anna atd. Takže proto se rozhodlo o Ministerstvu zdravotnictví.
Následně samozřejmě vzhledem k tomu, že byla složitá situace, a to je zkrátka objektivní fakt, už jsme to tady řešili, přišlo Ministerstvo vnitra s tím, že má své kontakty v Číně přes pana Tvrdíka, že je schopno zajistit tímto způsobem ochranné prostředky, tak jsme si to rozdělili, že my budeme zajišťovat pro naše nemocnice, tak to vláda rozhodla, tzn. budeme zajišťovat pro ty páteřní nemocnice našeho systému, které jsou přímo zřizovány Ministerstvem zdravotnictví, a my za ně neseme svou odpovědnost, a chtěli jsme zajistit ochranu zdravotníků v těchto klíčových nemocnicích, a zbytek, zejména krajská zařízení, ale samozřejmě i mimo zdravotnické obory v oblasti průmyslu apod. že bude zajišťovat Ministerstvo vnitra. Je otázka samozřejmě, můžeme do budoucna diskutovat, jestli to bylo správné rozhodnutí, nebo ne, ale my jsme se v tomto směru zhostili naší pozice jakožto zřizovatele klíčových státních nemocnic, které jsme měli takto zásobovat, stejně tak jako krajské hygienické stanice, které zřizujeme, apod. Takže, řekněme, měli jsme odpovědnost za naše nemocnice. Takže tolik jenom k tomu, proč a jaká byla tehdy ona geneze. Dnes zpětně se to nějakým způsobem může hodnotit, ale tehdy to bylo vedeno touto myšlenkou.
Já bych tedy ještě možná reagoval rád na pana poslance Bartoše, protože on tady zase opakoval ty věci, které jsem už stokrát vyvracel, že zkrátka tak nejsou, a opakoval tady o nějakých 310 milionech pro firmu Recea a De Sol investment. Já jsem opakovaně, stokrát říkal, že ty objednávky byly zrušeny. A ne na základě toho, že bychom se řídili podle investigativců od Pirátů nebo podle nějaké analytické komise od Pirátů, ale na základě toho, že prostě ty firmy dodaly nekvalitní výrobky. A my jsme jasně řekli, že platíme po dodání. Tím pádem samozřejmě pokud neprošly testy, a my jsme testovali veškeré dodávky, a myslím si, že to je tak správně, tak jsme zkrátka ty dodávky zrušili.
A já bych ještě tady znovu chtěl zdůraznit jednu věc, která kolovala v médiích, a bylo by dobře ji uvést na pravou míru - jak je to s těmi certifikáty. Jestli jsme potřebovali certifikáty, nebo jsme nepotřebovali certifikáty. A já říkám, že jsme certifikáty nepotřebovali, a opírám se v tomto směru o doporučení Evropské komise, které potvrdila i Česká obchodní inspekce jako regulátor trhu, která říká, že pokud stát - protože to nebyl problém jenom České republiky, to byl problém celé Evropy, protože celá Evropa byla závislá prakticky na dodávkách z Číny nebo ze třetích zemí, protože u nás v Evropě není ta produkce taková - takže jasně Evropská komise řekla, že pokud je to centrální nákup organizovaný státem, pokud jsou to dodávky pro zdravotnictví, pokud probíhá testování kvality těch výrobků, tak v takovém případě je možné výrobky uvádět na trh, aniž by bylo nutné ověřovat tyto certifikáty. Toto potvrdila i Česká obchodní inspekce a je to doporučení Evropské komise, protože ten problém byl širší, i v jiných zemích. Takže jenom ať uvedeme na pravou míru tu debatu o certifikátech. Ty certifikáty jsme vyžadovali z nějaké dobré praxe předběžné opatrnosti, ale reálně je zkrátka nepotřebujeme, protože tady platí ono doporučení Evropské komise. Takže jenom ať uvedeme skutečně na pravou míru tu debatu o certifikátech. A já myslím, že i Piráti to velmi dobře vědí, jak je ta regulace nastavena. Takže tolik jenom k tomu.
A pokud jde o ty ceny, to jsem opět také několikrát tady vysvětloval, jak jsme na tom jako Ministerstvo zdravotnictví, kde jsme nakupovali. A srovnávat Ministerstvo zdravotnictví s Ministerstvem vnitra zásadně dnes nejde, protože Ministerstvo vnitra nakupovalo, ano, přes své kontakty v Číně, a nechci to nikterak hodnotit, prostě bylo to tak, byla taková doba. My jsme nakupovali na standardním trhu v České republice - v České republice - od českých firem, které samozřejmě nám ty výrobky dodávaly, a to je úplně jiná situace. A když si srovnáme ceny na českém trhu a srovnáme si je, já jsem vám to říkal už také jednou, prostřednictvím pana předsedajícího pane předsedo Bartoši, ať se podíváte do registru smluv, jak jsme na tom v porovnání s jinými veřejnými subjekty, městy, kraji, obcemi, nemocnicemi, které nakupovaly, atd., tak z toho reálně vyplývá - my tu analýzu máme, určitě ji zveřejníme, myslím, že jsme ji už poskytli i Hlídači státu - že Ministerstvo zdravotnictví v tom váženém průměru cen nakupovalo za podprůměrné ceny, pokud jde o trh, pokud jde o srovnání s ostatními veřejnoprávními subjekty. Konkrétně respirátory FFP3 vážený průměr na trhu podle objednávek z registru smluv 223,39 koruny, Ministerstvo zdravotnictví vážený průměr cen respirátorů FFP3 148 korun, respirátory FFP2 vážený průměr cen na trhu 106,56 koruny, vážený průměr Ministerstva zdravotnictví 82,54 koruny. To jsou jasná data na základě skutečných cen Ministerstva zdravotnictví v porovnání s tím, s čím se můžeme porovnávat, nikoliv s tím, pokud se nakupovalo někde přímo skrze kontakty v Číně, ale pokud se nakupovalo na standardním trhu v České republice od různých dodavatelů těchto ochranných prostředků. Můžeme tady hovořit i o těch dalších, ale ty respirátory přece jenom byly těmi hlavními.***