(17.40 hodin)
(pokračuje Bauer)
Pokud mě teď poslouchá současná paní ministryně financí za hnutí ANO Alena Schillerová, tak si možná vzpomene, že přesně těmito výrazy - to jsem necitoval sebe, ale ji - přesně těmito argumenty Ministerstvo financí již loni na podzim odmítlo prvotní verzi návrhu o zálohovém výživném. Toto řekla paní ministryně financí. A já jsem si záměrně tato slova vypůjčil a beze změn jsem je ocitoval. Za prvé s nimi naprosto souhlasím a za druhé bych se chtěl tímto prostřednictvím pana předsedajícího paní ministryně zeptat - předpokládám, že mě někde v zákulisí poslouchá - co se od té doby na návrhu změnilo, že jste jako ministryně zodpovědná za státní finance dala tomuto návrhu zelenou.
Možná, vážená paní ministryně financí, budete argumentovat tím, že dnešní verze se od té původní výrazně liší. Ano, pokud jsem správně počítal, tak materiál byl přepracován celkem pětkrát. Některé body vypadly, jiné přibyly, ale platí, že princip náhradního výživného zůstává stále stejný. Vláda zákonem vzkazuje občanům a daňovým poplatníkům, že se od nynějška budou vedle jiných výdajů státu skládat také na dluhy neplatičů alimentů a nezodpovědných rodičů. Nejde skutečně o žádnou dočasnou výpomoc, jak tady zaznělo, ale o novou ryzí sociální dávku. Zákon to nakonec v té současné verzi říká natvrdo a bez vytáček. A tady musím poděkovat za tu upřímnost a já to velmi kvituji. Předkladatelé se s tím ani neskrývají, oni přiznávají, že to je nová sociální dávka.
Pokud dnes tento princip přijmeme, je namístě otázka, na co a na koho se budou daňoví poplatníci skládat příště. Jsem přesvědčený, že vláda by měla svoji energii směřovat jinam. Namísto vymýšlení nových sociálních dávek by vláda měla konečně splnit slib a měla by okamžitě zefektivnit a zjednodušit systém dávek, který už existuje, ten stávající. Ten je v současné době robustní, složitý a nepřehledný. Všichni ho znáte. Ale právě v něm bychom měli hledat odpověď, jak v individuálních případech pomoci maminkám nebo rodičům, kteří se dostali do finanční tísně a potřebují dočasně podržet.
Vláda a Ministerstvo práce a sociálních věcí ale doposud žádnou - upozorňuji, žádnou - komplexní revizi dávkového systému nepřinesly. A namísto toho navrhují zavést úplně novou, velmi spornou a z hlediska nákladů drahou dávku. Ta dávka je sporná podle mého názoru i z právního hlediska, protože stát se bude náhradním výživným vlamovat do soukromoprávních vztahů a nutit ostatní, aby mu to sponzorovali.
Za sebe se přiznám, že navzdory svému od začátku poměrně pevnému názoru, který mnozí z vás znáte, na náhradní výživné jsem v posledních měsících vedl řadu diskuzí a snažil jsem se vnímat i názory druhé strany. A je zajímavé, že i od svých voličů například v Jihočeském kraji jsem často slýchal názor, že náhradní výživné sice není ideální a že se jim představa placení dluhů nezodpovědných rodičů nelíbí, ale že nakonec je to právě stát, kdo má oproti samoživitelkám více prostředků, jak si na dlužníky došlápnout. Tak proč to vlastně nezavést? A s tímto argumentem bych dokonce i souhlasil a dost možná mohl svůj názor alespoň trochu zvrátit nebo nalomit. To by se ale nesměla v souvisejících dokumentech a v důvodové zprávě uvádět očekávaná návratnost vymáhaných dluhů. A tady jenom poslechněte - podle předpokladů to bude maximálně 10 procent. Maximálně 10 procent se vymůže zpět. Ukazuje se, že stát ani v této oblasti není silný hráč a v zásadě od začátku je jisté, že náklady na novou sociální dávku budou dalece přesahovat vymožené plnění a smysl celé úpravy.
Několik informací k ekonomickým argumentům. Právě ekonomické argumenty hrají v našem negativním stanovisku k zákonu další důležitou roli. Všichni tady snad vnímáme, k jak obřímu schodku státního rozpočtu míříme a jak důležité je zvažovat nové výdaje státu. Náklady na výplatu zálohového výživného se jenom v prvním roce při zohlednění poskytovaného zálohovaného výživného do maximální zákonem stanovené výše odhadují na více než 860 milionů korun. Náklady na administrativu a novou úřednickou mašinérii přesáhnou 115 milionů korun. Celkové náklady ponížené o očekávané plnění se tak budou blížit v prvním roce přibližně jedné miliardě. A to nemluvím o desítkách milionů korun na vývoj a provoz nového aplikačního programu a nákladech na úřadech práce, z nichž chce vláda kromě jiného udělat i vymahače dluhů. To nejsou mé odhady, to jsou čísla a informace z důvodové zprávy. Tady si musím položit kacířskou otázku: Nebylo by efektivnější a pro rozpočet levnější ty peníze dotčeným maminkách rozdat napřímo? Skutečně, rozdat to napřímo.
Jak jsem se navíc dočetl v důvodové zprávě, tak vláda navrhuje náhradní výživné, aniž by vycházela z přesných čísel a představy o počtu dětí, vůči kterým není plněna vyživovací povinnost. V současné době dokonce nejsou sledována ani data o částečném plnění, respektive neplnění vyživovací povinnosti. Uvedené náklady tedy mohou být nižší, ale pravděpodobně budou podstatně vyšší.
To podstatné chci říct úplně na konec. Nikdo nezpochybňuje, že řada rodičů, kteří zůstali na děti sami a nemohou se spoléhat na své někdejší partnery, může být ve fatálních existenčních problémech a že je třeba takovým rodinám pomoci. Prvním základním krokem, který měl předcházet předložení tohoto návrhu zákona, mělo být ale zefektivnění procesu, ve kterém jsou dlužné alimenty vymáhány. Opět vycházím ze slibů této vlády, která takováto opatření mnohokrát v minulosti slibovala. A dokonce slibovala, že Ministerstvo spravedlnosti ho představí ještě předtím, než bude představený zákon o náhradním, původně zálohovém, výživném. O žádných takových opatřením ale nevím, možná že vy je znáte, natož nevím o jejich vyhodnocení. Od Ministerstva práce a sociálních věcí se jen dovídáme, že ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti teprve některá opatření připravují.
Rád bych proto v závěru připomenul svůj dotaz na ministryni financí Alenu Schillerovou a přidal ještě jednu otázku na ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou a jednu otázku na paní ministryni spravedlnosti Benešovou. Jaká konkrétní opatření jsou v přípravě? To by mě skutečně zajímalo. A kdy a jakou formou budou předložena?
Milé dámy a pánové, na závěr bych chtěl dát návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Jsou čtyři faktické poznámky. První je pan poslanec Jiří Bláha, připraví se pan poslanec Milan Brázdil, Zdeněk Ondráček a Ondřej Veselý. Pak s přednostním právem vystoupí paní poslankyně Pekarová Adamová.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já nechci hodnotit, jestli potřebujeme tuto dávku od státu, nebo nepotřebujeme. Já bych se chtěl jenom pozastavit nad náklady, které jsou spojené s provozem a pořízením toho dotyčného systému. Nevím, jestli jsem se přeslechl, ale provoz 100 milionů pro 24 tisíc se mi zdá trošku jakoby nad rámec toho, co by to mělo... Když si to vydělíme, je to 4 600 na jednu maminku jenom provoz toho systému. Za mě to je neuvěřitelný. To je, jako když sedí někde nějaký úředník, jeden na každou maminku, a z toho má těch 4 600 korun. Prostě si myslím, že toto jde pořídit daleko levněji, a chtěl bych poprosit všechny softwarové firmy, jestli by tedy nezavolaly na Ministerstvo práce a sociálních věcí a nenabídly svoji pomoc tak, aby nás to vyšlo všechny levněji. Protože v dnešní době po koronaviru, věřte tomu, že budeme potřebovat šetřit všichni. To, co tady povídáme, že se proinvestujeme, že peníze budou a že všechno zvládneme, nevěřte tomu, prostě nezvládneme. Čeká nás opravdu, že budeme muset přemýšlet o každé koruně, a proto bychom měli začít už s tím, co plánujeme na budoucnost. A pořízení toho softwaru mi připadá jakoby nesrovnatelné vůči autům, kde jsme říkali - půl miliardy je moc, ale na kolik aut. A na 24 tisíc maminek, to si už spočítejte sami, jestli to není trošku jakoby mimo mísu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Milan Brázdil a jeho dvě minuty. Prosím. ***