(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Na tuto interpelaci bude rovněž odpovězeno písemně.
Další v pořadí je pan poslanec Patrik Nacher s interpelací na pana ministra Romana Prymulu. Pan poslanec Patrik Nacher není přítomen. (Právě vchází do sálu.) Už je tady. Stihl to v poslední vteřině, jinak by to propadlo do propadliště dějin. Prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Pěkné odpoledne. Děkuji. Já už jsem byl přihlášen minule, to jsem tady bohužel nebyl.
Já budu mít dotazy na pana ministra zdravotnictví. Já jsem se s ním o těch otázkách bavil. Tyto otázky by spíše měla klást opozice, ale bohužel je neklade, až na světlé výjimky, jako je kolega Válek nebo pan docent Svoboda, protože opozice řeší, jestli roušky měly být v pondělí, nebo ve středu, přitom předtím jim to vadilo, kdy co mělo být vyhlášeno a podobně, ale nepadne tady dotaz, který je podle mě klíčový a který lidi, aspoň podle toho, jakou já mám zkušenost, zajímá, a to je, co je dlouhodobý cíl. Dívat se na to téma z pohledu dlouhodobého horizontu. Kde nastane ten bod zlomu. Bude to promoření? Kolik vln nás čeká? Čekáme na vakcínu? Pokud bude, bude povinná? Atd., atd. Prostě tady je jednoznačně vidět, těch 14 dnů jsme tady dnes v nějakém druhu lockdownu a po těch 14 dnech se to začne uvolňovat, a pak je klidně možné, že se to zase na Vánoce utáhne, nebo na jaro.
Lidé se samozřejmě logicky ptají, čím to skončí a jak. Tady nejde o to přesně odpovědět harmonogram. To asi nejde. Ale různé scénáře, které jsou před námi. Nejčastěji se mě na to ptají lidé v souvislosti třeba s hypotékou. Když se podíváte, tak paradoxně třeba hypotéky teď zažívají rekordní růst. To mě překvapilo. Toto rozhodnutí je celoživotní, je dlouhodobé a ti lidé se prostě ptají, co se bude dít až - kdy se vrátíme aspoň v nějaké formě do nějakého normálu. To by tady mělo zaznít, měli bychom se o těch scénářích bavit. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Prosím pana ministra o odpověď. Prosím, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Roman Prymula Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, otázka, kde je ten bod zlomu, kde je to světlo na konci tunelu, je samozřejmě tou zcela legitimní a možná nejlegitimnější v tuto chvíli, abychom si uvědomili, na co čekáme.
Nákaza COVID-19 je velmi nepříjemná z toho hlediska, že se klinicky chová poměrně mírně, nicméně postihuje obrovská kvanta populace, a tedy v daném procentu, kdy ten průběh je závažnější, vede ve velkém procentu k úmrtí, to znamená, u těch osob, které jsou zranitelné, které jsou s komorbiditami, a z toho hlediska my se té nemoci samozřejmě obávat musíme. My ji nemůžeme ignorovat, nemůžeme jít do modelu, který vede k desetitisícům úmrtí, protože neděláme vůbec nic.
To, co je obrovským problémem, je, že ten virus nezmizí. Ten tady v populaci bude, bude tady s námi. A my ho nejsme schopni z populace eliminovat podobně, jako to bylo třeba u SARS, protože ti, kteří měli teplotu, šli do izolace a dále už to onemocnění nešířili. Tady teplota není u všech, není signifikantní známkou, to znamená, musíme hledat jinou.
Ten problém je, že my se, pokud tady přijmeme nějaká opravdu tvrdá opatření, dostaneme do situace, že po několika týdnech, zpravidla dvou, třech, čtyřech, se dostaneme do situace, kdy tady ta nemoc se zase vymýtí a budeme mít dva až tři měsíce klid. Ovšem potom se zase vrátí. Takže buď je tady strategie šlapání na brzdu, která je po určité fázi, kdy nedodržujeme prakticky nic, nebo je to snaha udržovat kontinuálně nějaký stupeň opatření, která vedou k tomu, že nárůsty nejsou nijak vysoké.
Nás teoreticky tolik nezajímá, kolik je počet nově diagnostikovaných, protože řada z nich nemá žádné příznaky a v podstatě z hlediska klinického není příliš ohrožena. Ale z hlediska epidemiologického jsou problémem, protože i tito lidé tu nákazu šíří. A my s nimi logicky musíme něco dělat, protože tak jak se situace vyvíjela během prázdnin, tak se tady objevil obrovský pool (?) osob, které jsou infekční a které vedou vlastně k tomu, že se dále to onemocnění šíří.
Jak z toho ven? Je v podstatě pouze dvojí cesta. Buď budeme mít takové testy, které budou úplně jednoduché a které se distribuují celému národu, a nejsou to, podotýkám, antigenní testy, ty mají určitou míru chybovosti. Hypoteticky, kdybychom měli takovýto test, tak jsme schopni v čase Č otestovat celou populaci a ti, kteří budou pozitivní, půjdou do izolace a po 14 dnech nemáme problém. To zatím k dispozici není.
Druhá cesta je, že budeme mít vakcínu. Protože otázka promoření v tuto chvíli už není úplně namístě. My víme, že když se nakrásně promoříme, tak ta imunita bude trvat řádově tři až šest měsíců. Už tady máme příklady i z naší republiky, kdy se člověk znovu nakazil po době kratší než tři měsíce. Takže my nejsme schopni se promořit, abychom ten virus z populace vypudili, protože on by se vracel. Takže jediná cesta je bohužel v tuhle chvíli vakcína. Vakcína zatím je na cestě, žádná z těch vakcín, o kterých uvažujeme, ještě schválena nebyla. Ty, které byly schváleny, tak byly schváleny v jistém předběžném režimu a nejsou to vakcíny, které by byly registrovány na evropském trhu. Až budeme mít vakcínu - a já pevně věřím, že z těch 160 kandidátních vakcín alespoň nějaké procento doběhne do konce - budeme moci očkovat naši populaci.
V podstatě to vypadá tak, že první dávky bychom měli dostat na konci tohoto roku, ale dominantní bolus by měl přijít na konci prvního čtvrtletí a ten největší na konci druhého čtvrtletí. To znamená, před polovinou roku 2021 je obtížné najít nějaké bližší světlo, protože tam ta opatření budeme dodržovat. Pokud se toto podaří, tak v režimu dobrovolné vakcinace bychom se mohli v polovině roku dočkat toho, že ten virus přestane u nás takto intenzivně cirkulovat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec má zájem o doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Patrik Nacher: Já bych chtěl panu ministrovi velmi poděkovat, protože to byly konkrétní odpovědi na otázky. Je potom možné - jak jsem dnes někde zaregistroval, že má vzniknout nějaký web, kde budou ty informace - že by se tam lidé dozvěděli různé scénáře včetně časových úseků? Teď jsem pochopil, že do pololetí příštího roku víceméně pojedeme nějakým způsobem třeba v mírnějším režimu, ale podobně, tedy s rouškami a různými omezeními. Asi se to nikdy nevrátí před ten březen roku 2020. Myslím si, že třeba z hlediska hygienického je to často dobře, co jsem viděl v obchodních centrech, kdy si někteří lidé ani nejsou schopni umýt ruce po toaletě.
Ale pokud jde třeba o tu vakcínu, tak ta základní otázka je, jestli to bude povinné, nebo to nebude povinné. Jestli to ovlivní nějakým způsobem další doběh, ta dobrovolnost. Když to bude dobrovolné, protože u nás je ta zkušenost s tím (upozornění na čas), že lidé se neradi očkují například proti chřipce. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan ministr odpoví. Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Roman Prymula Pravdou je, že v našich podmínkách očkování proti chřipce není tím, co by bylo velmi preferováno naší populací. Jsme obecně proočkovaností někde kolem 6-7 %. Teď se možná v této krizové době dostaneme na 10 %. Podobně lidé přistupují k jiným vakcínám. U těch, které jsou povinné, jsme na tom samozřejmě mnohem lépe.
V tomto případě se nepočítá, že by ta vakcína byla povinná. Určitě se budeme pohybovat v režimu nepovinného očkování, jak je to třeba u pneumokoku, HPV vakcíny apod. ***