(15.10 hodin)
(pokračuje Grospič)

Uvedené skutečnosti mě ale vedou k otázce na paní ministryni financí, proč dosud vlastně nebylo realizováno zdanění církevních restitucí dle zákona 125/2019, kterým se mění zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pro připomenutí o tom hovořím proto, že tento zákon ze zákona číslo 428/2012 sice vypustil z hlediska ustanovení § 15 odst. 6, tedy že finanční náhrada není předmětem daně, poplatku ani jiného obdobného peněžitého plnění, upozorňuji ale na skutečnost, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1. října 2019 uveřejněného ve Sbírce zákonů pod číslem 303/2019 Sb. ve výroku druhém odmítl návrh na zrušení zákona číslo 125/2019 jako celku a ponechal v platnosti jeho článek 1, tedy umožnil zdanění finanční náhrady. Tedy více než jeden rok zůstala vláda nečinná, neučinila žádný krok k naplnění tohoto zákona číslo 125/2019, aby v současné době třeba získala tolik potřebné prostředky do státního rozpočtu.

Já bych rád, kdyby třeba paní ministryně k tomu podala vysvětlení, protože i v odůvodnění, které se nese v nálezu Ústavního soudu, je několikrát citováno, že v případě, že bude namítáno, že jsou uzavřené smlouvy, pak lze uvést, že nález Ústavního soudu ve své podstatě nenaplňuje žádný fakt, že změnou zákona 428/2012 by mohlo dojít k narušení legitimního očekávání ve změně uzavřených smluv a že nejde o žádné porušení legitimního očekávání. To je v odůvodnění citováno a je to jasné a každý si to může přečíst.

Já bych v téhle souvislosti chtěl jenom říci, že stát vyplatí náhradou 44 % majetku v držení obcí, krajů, to je věc velice známá, mnoho let licitovaná, finanční formou ve výši 59 mld., což je zhruba 2 mld. ročně, ale že k tomu také vypočítává míru inflace. A podle platného znění míra inflace se vypočítává podle § 15 citovaného zákona z roku... o dva roky starší, tedy v současné době z roku 2018, činila tehdy 2,1 % podle míry stanovené Českou národní bankou, což je 42 mil. korun zhruba ke dvěma miliardám. Takže to je další jedna z hypotetických otázek, kterou je potřeba tady nastínit při čtení státního rozpočtu.

Já nečekám, že asi bude paní ministryně na to reagovat nějakým způsobem, ale myslím si, že ten prostor tady pro vládu byl, že byl jednoznačně stanoven a řečen Ústavním soudem, a vláda v podstatě rok byla nečinná. Nereagovala na ten nález. Prostě vzala ho jako věc, že je shozen ze stolu, ale on úplně není shozen nálezem Ústavního soudu ze stolu a je přehrán na pozici vlády, aby vláda konala a něco navrhla a činila.

Pak si tady dovolím takovou jednu repliku, která zazněla z mých předřečníků, nechci se teď plést, jestli prostřednictvím pana předsedajícího pana Skopečka, nebo někoho jiného z Občanské demokratické strany, která se týkala zákoníku práce a Spojených států amerických. My přece nechceme jít cestou Spojených států amerických, které mají jednu z nejhorších úprav pracovněprávních vztahů na světě. Nehledě k tomu, že každý členský stát Spojených států amerických si toto upravuje ve své vlastní jurisdikci. To není cesta, která by byla pro Českou republiku. Anebo chceme říci, že se chceme cítit natolik liberální, že nebudeme podepisovat žádné pracovněprávní smlouvy, že budeme umožňovat, aby byla možná daná výpověď z pracovního poměru bez jakéhokoli důvodu, jak tady např. jednou při otázce tzv. kurzarbeitu nastínila předsedkyně TOP 09 paní Markéta Pekarová Adamová? Nebo zda si budeme jako američtí pracovníci sjednávat volno na dny státních svátků včetně třeba vánočních a budeme respektovat, jestli zaměstnavatel, ano, uzavře kolektivně nebo sám dobrovolně respektuje nebo si to nějakým způsobem vymůžou zaměstnanci? To prostě není cesta moderního pracovního zákonodárství. A pevně věřím, že, a zmiňuji to tady, i když to bezprostředně nesouvisí se státním rozpočtem, že to ani není cesta, jak hledat úspory ve státním rozpočtu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Klaus, připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Dámy a pánové, vážená paní ministryně, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem hnutí Trikolóra k předloženému návrhu státního rozpočtu pro rok 2021.

Žijeme ve velice těžké době, státní finance jsou na plicní ventilaci, nebo spíše už nějakém mimotělním oběhu, a já skutečně nevěřím vlastním uším, co tady od rána slyším za debaty. Slova o tom, jak se proinvestujeme do budoucnosti, o proinvestičním rozpočtu apod., je, paní ministryně, věc, která mi evokuje, že vůbec nevíte, co zde hájíte.

Vraťme se o rok nazpět. Přesně před rokem jsem tady stál a navrhl jsem snížení výdajů o 50 mld. s odůvodněním, že v době, kdy je konjunktura, v době, kdy se ekonomice a celé společnosti daří, není možné mít ztrátový rozpočet. Že se musíme připravit na těžší časy, které mohou přijít. Samozřejmě jsem netušil, že ty těžké časy budou až tak těžké. Tehdy se stejnými argumenty jste se mi tady vysmívali a se svou vládní většinou jste tento návrh zamítli. Čili nezodpovědně jste se chovali už loni. Socialisté všech druhů a typů tady odprava doleva přes sněmovnu jste už tak zvětšili stát a vyžrali zevnitř, že přestává být životaschopný řešit jakoukoliv krizi, nejenom tuto obrovskou, kterou máme.

Co dělat? Co je největší hrozba nyní? Podle mě jako přesvědčeného starého demokrata se nejvíce děsím likvidace střední třídy a s tím spojených politických dopadů. Zažili jsme to ve 20. století bohužel několikrát. Hrozí, a už je realitou, rozpad státních financí, za dveřmi číhá buď hyperinflace, případné otřesy bankovního sektoru, a vy se neustále tváříte, že dluhy nevadí a nikdo je nebude platit. To lžete lidem! Žádný z vás, co pro to hlasujete, se takhle doma nechováte. Tady se tak chováte, protože se díváte nejdál do příštího října, že už tady třeba za rok nebudete.

Ale já se opět musím přihlásit k Aloisi Rašínovi, už jste tady o něm mluvili, který řekl, že republika není dojná kráva. Dluhy, které nyní děláme, ty nebudou platit naše děti a vnuci, ty budeme platit my a naši současní vkladatelé. To si tady nemalujme tu situaci narůžovo. Myslíte na ty lidi, kteří tu republiku živí? Kteří ty daně platí? Je skutečně namístě přehodnotit řadu věcí a stát velice výrazně zeštíhlit. Musíme skutečně v této době podporovat politické neziskovky? Musíme mít Senát? Nesmyslné kraje? Nestačí nám tady sto poslanců? Dneska nás tady je sto, a demokracie není ohrožena. Co by se stalo tak hrozného, kdyby hodnoty Pirátů hájil pan Ferjenčík a pan Profant si hrál na počítači někde doma? Nic, ne? Přece ta politika by byla úplně stejná. Kdyby pan doktor Kaňkovský byl v nemocnici a jenom dojížděl na hlasování jednou za dva měsíce a vykonával občanské povolání. Čili tohle všechno jsou věci, to je příklad, že se musíme zamýšlet nad tím, jak zeštíhlit stát. Protože štíhlý stát, bohatý občan je hodnota, kterou my hájíme. Máme na to, takové ty inkluze ve školách? Máme na to novým zákonem o financování školství, kde jste se mnou patrně tehdy i souhlasila, kde desítkami miliard korun sanujeme poloprázdné střední školy? Není namístě se vrátit k tomu, že priorita jsou základní školy? ***




Přihlásit/registrovat se do ISP