(15.10 hodin)
(pokračuje Adamec)
A teď řeknu jednu věc. Mě mrzí, že paní ministryně Dostálová je nemocná, také jí přeji brzké uzdravení, nikomu to nepřeju, tuhle nákazu koronavirem. Mě mrzí, že tady není, z toho důvodu, že jsem se jí chtěl zeptat, jestli je přesvědčená, že tento způsob je tím jediným správným způsobem. Vůbec mi tady nevadí, že za vládu to předkládá pan místopředseda vlády, tak nakonec je to ten správný člověk, který za tu vládu odpovídá v tuto chvíli. Ale možná kdyby tady bylo víc ministrů, protože ten stavební zákon jde průřezem těch lidských činností, není pravda, že se netýká Ministerstva dopravy, Ministerstva průmyslu, to prostě není pravda, to si nalijme čistého vína. On se týká vlastně skoro každodenní lidské činnosti ve všech oblastech. Tak to mě mrzí, že jsem se jí nemohl zeptat. A možná se jí zeptám takto, jestli to slyší, poslouchá nás.
Paní ministryně, prosím, odpovězte mi na tuto otázku: Jste přesvědčena o tom, že skutečně tento způsob legislativní změny povede k tomu, že kdo bude chtít stavět, že příprava stavby bude kratší než její vlastní realizace? Pro mě je to velmi důležité, protože já o tom přesvědčen nejsem v tuto chvíli.
No a co se týká toho, co máme teď před sebou a co máme řešit v příštích měsících. Já pevně věřím tomu, že když už tedy to nevrátíme vládě k přepracování, tomu rozumím, prostě koalice má takovou představu, že tento návrh zákona je filozoficky správně, já o tom tedy silně pochybuji, a že tedy dá dostatek času nám všem, abychom si to prošli a zjistili, zda všechny ty kroky návrhu tohoto zákona jsou, řekl bych, v souladu, s čím tady vystupovali někteří kolegové, kteří to obhajují. Já si myslím, že spěchat se nemá, znovu to opakuji.
Já jsem viděl oponentní zprávu Ministerstva vnitra. Já tomu trochu nerozumím. Vlastně jedna vláda, dvě ministerstva. A já doufám, že ta zpráva je legální, že to není nějaký únik z Ministerstva vnitra. Ale já doporučuji, přečtěte si tu zprávu, stojí to za to. A já to beru naprosto s chladným rozumem. Tak jestli nás to bude stát tolik a jsou tam taková rizika, tak je to vážné varování. Fakt vážné varování. A co se týká toho, co tady ještě padlo o tom, že ty městské úřady převedou ty úředníky, že jim dají počítače, místnosti. No nemylte se, takhle to nefunguje. To už se ukazovalo tehdy, když vznikaly kraje, ta transformace vůbec nebyla beznákladová. A města a obce jen tak nemůžou předat něco zadarmo někomu, prostě nejde to, na to máme zase jiné zákony a všichni starostové to vědí. Takže já bych rád slyšel i ministra vnitra, ten mě mrzí, že tady není, protože ta zpráva na mě nepůsobí příliš mnoho dobře.
A pak mi dovolte ještě jeden poznatek z mé dlouholeté praxe člena Parlamentu České republiky. Každý zákon má svoji filozofii, svého ducha. S tím asi můžeme všichni souhlasit. Fakt si myslíte, že tu filozofii, ducha toho zákona můžeme změnit pozměňujícími návrhy? Fakt si to myslíte? Já ne. To prostě nejde. A teď jsme na začátku, kdy si řekneme, že budeme bojovat proti smíšenému modelu, že vyrobíme úřad, o kterém mám jisté pochybnosti, protože vím, jak některé státní úřady takto fungují a mají ty pracoviště třeba až do jednotlivých obcí. Nebo jestli to neuděláme tak, že odstraníme ty byrokratické překážky a některé ty věci, které jsou citovány v tom návrhu zákona, které jsou velmi dobré, implementujeme do stávajícího stavu smíšeného modelu. Já bych toto rozhodně viděl jako bezpečnější. Je to můj názor samozřejmě, rozhodne se tady postupně hlasováním. Je to na nás v tuto chvíli. Ale musím říct, že každý spěch se vrátí. Fakt se vrátí. A vy dneska, co máte představu, že vše je zalité sluncem, že je to připraveno úplně luxusně, a budete pro to hlasovat, tak si na to vzpomeňte, až to půjde do praxe, až se ukáže, jak to vlastně funguje. Já říkám, že tlačit na pilu se nemá, protože když tlačíte moc, tak vám ta pila sklouzne a zle vás pořeže.
A na moje krátké vystoupení v závěru mi dovolte citovat ještě jednu větu, kterou jsem vždycky říkal v souvislosti s tímto zákonem, se stavebním právem, a vůbec co se týká problematiky stavění v České republice. My přece nechceme, aby to dopadlo tak, jak říkali jistí sovětští pohlaváři: mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to stejně jako vždycky... Tak prosím, tudy cesta nevede. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Faktickou poznámkou bude reagovat pan poslanec Čižinský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já jsem si ještě našel právě s ohledem na projev pana poslance Kalouse ta data. Takže systémová podjatost se v datech Ministerstva pro místní rozvoj řešila z 28 500 případů ve 100 případech, což je 0,6 %.
Potom ještě tady zaznělo, jak se bude rychle povolovat. Ale pokud by měl pan poslanec říct, které normy se ruší, které požadavky se ruší, tak by musel přiznat, že tak, jak je to navrhováno, se neruší žádný požadavek, neruší se žádný zákon, to znamená, všechny ty požadavky budou muset být splněny, tedy ono se nebude rychleji povolovat, ono se bude rychleji přerušovat a rychleji zamítat. To bude ten výsledek.
A pak se skutečně musím ještě zastat stavebních úřadů. To, co tady pan poslanec Kalous říkal o stavebních úřadech a o nemožnosti konzultovat věci, je totální nesmysl. V § 21 současného zákona to je dokonce legislativně podchyceno. A stavební úřady velmi trpělivě, velmi ochotně, aspoň ty, které dobře fungují, konzultují, konzultují a konzultují. A právě ty úřady, které konzultují, tak právě taky velmi rychle povolují. To znamená, ty konzultace se jim vracejí na tom, že nemusí přerušovat a zamítat. Takže to normálně běží a skutečně tady neobjevujeme nic, co neexistuje. Existuje to v současné úpravě a normálně to funguje.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A budeme pokračovat v obecné rozpravě. Nyní pan poslanec Grospič, připraví se pan poslanec Bendl.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi taky jenom pár poznámek už v té přehlcené debatě k tomuto zákonu.
Mě zarazil samozřejmě ten fakt, který tady zazněl mockrát, jakým způsobem je takto závažná kodifikace předkládaná do Poslanecké sněmovny, kdo ji vlastně předkládá a proč nejde řádnou legislativní cestou a není předkládána v řádném procesu. Z toho vyplývá i můj dotaz, který asi směřuji na pana místopředsedu vlády.
Dne 28. června na schůzi č. 239 Legislativní rada vlády uložila dopracovat určité podmínky a věci do předloženého návrhu nového stavebního zákona, následně potom na své další schůzi, která proběhla 6. a 7. srpna, uložila předložit jej vládě a posunout jej vládou do legislativního procesu tehdy, pokud budou akceptovány její připomínky a budou zapracovány. Nikdy jsem se nedozvěděl, zda vláda akceptovala tyto připomínky Legislativní rady a zda byly zapracovány, či nebyly zapracovány do návrhu, který dnes máme před sebou na stole. ***