(15.20 hodin)
(pokračuje Grospič)
Potom bych chtěl říci, že bychom si měli nalít také trošku čistého vína a uvědomit si, že to není věc dlouhodobá, kdy tady leží nový nebo staronový stavební zákon a kdy jsme přijímali nějakou poměrně zásadní reformu veřejné správy, protože zde přišel zákon č. 314/2002 Sb., kdy bylo zřízeno zhruba 205 obcí s rozšířenou působností, tzv. obcí třetího stupně, a většina z nich, nebo všechny z nich měly stavební úřady. A vedle toho stavební úřady měly obce II. stupně a některé obce měly stavební úřady a mají stavební úřady, které působí pouze na území svých obcí, tzn. nevztahují svou působnost na území jiných obcí. Čili to je potřeba vidět, že tady už proběhla zčásti tato reforma a pracovníci stavebních úřadů byli vyčleněni jako pracovníci pověření výkonem státní správy pouze dislokováni, tak jako je třeba výkon matriky, jako je výkon živnostenských oprávnění, jako je výkon třeba v oblasti školství na pověřených úřadech III. stupně, stejným způsobem tedy jako jiné tyto úřady.
Co se týká vlastního stavebního zákona, tak tady bych chtěl říci, že současný stavební zákon byl přijat ne příliš ve vzdálené budoucnosti (?), i když uznávám, že čtrnáct let je čtrnáct let, 14. března 2006, a to jako zákon číslo 183/2006 Sb. Prošel, o tom není žádných pochyb, řadou novelizací a řadou vývoje. Nicméně je potřeba také říci, jestli forma, jakou se předkládá současný stavební zákon, je nejšťastnější. Když si uvědomíme věcně, že vlastně my, dobře, tedy vezmeme tuto věc a atrahujeme ji na speciální krajské úřady, nicméně něco přece jenom zůstane na obcích zachováno, vytvoříme, a naopak nepůjdeme tomu naproti v rozporu, co je územní řízení, územní plánování, které musí svým způsobem zůstat v pravomoci obcí a stavebního řízení, a naopak budeme tvrdit a tvářit se, že věc zjednodušujeme, tak ve skutečnosti, a tady to zaznělo od mých předchůdců i od mého předřečníka, vlastně zachováváme všechny povinnosti, které ten občan bude mít, nebo stavebník, všechna ta povinná razítka. Akorát tedy je budeme brát z nějakých stavebních úřadů současných a vytvářet (nesrozumitelné) samostatné struktury úřadů zastřešené nejvyšším stavebním úřadem, který bude přímo řízený vládou a jehož představitel bude vládou jmenovaný. Já si nemyslím, že to je ta nejšťastnější cesta. Jsem pro to, aby se zjednodušilo stavební řízení, aby se tím ale neohrozila bezpečnost staveb a bezpečnost občanů, tedy uživatelů těchto staveb.
Jsem pro to, aby se zrychlilo stavební řízení z hlediska infrastruktury. Ale to neřeší problém developerů. To neřeší problém spekulací s cenami pozemků a to neřeší problém současně platných územních plánů, které jsou v rozsahu a pravomoci jednotlivých obcí. Čili jestliže tento zákon posuneme dnes do prvého (druhého) čtení, jestliže se prodlouží lhůta k jeho projednávání na 90 dní, neznamená to, že se odstraní tyto připomínky a tyto podstatné jevy. A samotný nový stavební zákon je sám o sobě také neodstraní. A neodstraní ani spekulace a neodstraní ani věci, které nejvíce tíží stavebníky. Já si myslím, že v tenhle moment je potřeba posuzovat stavební úřad od každého případu jednotlivě. Ale nemyslím si, že je správné jít cestou vytváření superstavebního úřadu po vzoru třeba finančních správ, správ sociálního zabezpečení, že to nějak ulehčí situaci běžným občanům a přiblíží veřejnou správu právě jím konkrétně a usnadní jim to život.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Kalous.
Poslanec Adam Kalous: Já se omlouvám, já bych jenom velmi stručně ještě zareagoval na pana poslance Čižinského vaším prostřednictvím k těm číslům o systémové podjatosti. Tady ta čísla jsou, to, co vy jste tady řekl, velmi zavádějící. Systémová podjatost má celkem tři znaky. Zaměstnanecký poměr úřední osoby k subjektu veřejné správy, za druhé zájem subjektu veřejné správy na výsledku řízení a za třetí další skutečnosti způsobilé ovlivnit postoj úřední osoby. A ta čísla, která vy jste tady řekl, tak tam se hodnotil pouze podaný podnět. To znamená, celá řada projevů systémové podjatosti, tak jak jsem tady řekl, se v tom řízení neprojeví, protože prostě ti lidé se bojí podat podnět proti svému zaměstnavateli. Takže já nevím, jak funguje stavební úřad na městské části, kde jste starostou, asi tam to funguje dobře, ale podle jednoho fungujícího úřadu prostě nemůžete hodnotit ten celek. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Musím si dovolit podotknout ze své pozice, že bychom se měli hlásit k faktickým poznámkám na promluvy, které již proběhly, ale rozumím tomu, že takhle je to vlastně rychlejší.
Pan poslanec Čižinský s faktickou poznámkou.
Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Jenom prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče, systémová podjatost je něco jiného. Systémová podjatost není, že si stěžuje zaměstnanec stavebního úřadu. Systémová podjatost je, že si stěžuje ten, který s tím stavebním úřadem má co do činění. Ten, kdo žádá o nějaké stavební povolení, nebo ten, který je proti tomu stavebnímu povolení. A ten se dovolává. To znamená, pokud těch případů je jenom sto, tak to znamená, že ten problém je velmi malý. Vy jste to vlastně zmínil, jako kdyby se to týkalo zaměstnanců stavebních úřadů nebo zaměstnanců radnic. Ne, to se týká, to je úplně jinak. Týká se to těch lidí, kteří v tom stavebním řízení jsou účastníky, nejčastěji, nebo nějakých sdružení, kteří si stěžují na to, že ti úředníci rozhodují podjatě. To znamená, je to přesně opačně, než jak jste to zmínil vy.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Bendl nyní v rozpravě a připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím.
Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý den, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl, ještě než uvedu celý ten problém, tak jak já to cítím, reagovat na to, co tady zaznělo před chvilkou. Toho lidského faktoru se stejně nikdy nezbavíme. To je úplně jedno, jestli ten úředník bude součástí veřejné správy, nebo bude pracovat na obci či na kraji, nebo bude součástí čistě státní organizace nebo státního úřadu. Prostě buď bude chtít pomoct, anebo nebude chtít pomoc. Buď bude chtít pomoct falešně, nebo bude chtít pomoct v tom dobrém smyslu slova. Lidský faktor neodstraníme tím, že převedeme agendu od měst a obcí nebo případně krajů a uděláme z toho státní úřad. Toho se nezbavíme. Toho se zbavíme vnitřnostmi, systémovým řešením, tak aby to ten úředník udělat nemohl. Ale k tomu může zůstat sedět tam, kde sedí, nemusím vynakládat další obrovské finanční prostředky, se kterými bude muset stát počítat v případě, že by se dopustil toho, co je tady teď předloženo v novém stavebním zákoně.
Ten zákon je vskutku revoluční. Proto ani mně se nelíbí způsob, jakým je předkládán. To, že tady musí zastupovat zaměstnanci ministerstev, nebo Ministerstva pro místní rozvoj v tomto případě, paní ministryni, mi přijde jako nonsens. To by tady stejně musel sedět náměstek ministra vnitra minimálně. A další jednotlivci. Ale jak vidíte sami a cítíte sami, ani je nepotřebujeme. Protože to, o čem se tady převážně celou dobu bavíme, je filozofie toho zákona. Tak jak je vlastně pojatý. Jak tu agendu zlepšit a co udělat pro to, aby stavební řízení bylo pokud možno rychlejší. Měli bychom se taky bavit o tom, jak je možné, že někde to jde a někde to nejde, z jakých důvodů to je a proč, případně jednotlivosti odstranit. My se opravdu snažíme, nebo ten návrh, který přichází, je změnit systém fungování veřejné správy.
Já jsem četl tu oponentní zprávu Ministerstva vnitra a moc by mě zajímalo, do jaké míry se k tomu Ministerstvo vnitra hlásí, či nikoliv. Protože ty argumenty, které tam jsou, jsou věcné, nezpolitizované. ***