(12.00 hodin)
(pokračuje Blatný)
Bylo zde citováno Bělorusko, Afrika a další země. Nevím, kdo z vás všech v těchto zemích nějakou dobu pobýval. Já jsem měl možnost v chudých afrických zemích učit, měl jsem možnost se účastnit několika vzdělávacích akcí, na kterých byly třeba i osoby z některých zemí bývalého Sovětského svazu. A až úsměvné se zdá, že třeba v jedné z těchto zemí se problém boreliózy vyřešil tak, že se řeklo, že není. Nemáte nemoc, nemusíte léčit. Toto ale u nás prosím určitě nechceme. Pokud se týká Afriky a ostatních chudých zemí, tak si pamatuji, že na odděleních onkologické péče, kde jsem s jednou z irských charit pobýval a pomáhal při léčbě a vzdělávání místních lékařů, jsem viděl tolik malých dětí se stupněm čtyři, tudíž maximálně rozběhlým nádorovým onemocněním s metastatickým rozsevem, kolik jsem jich v životě neviděl u nás dohromady. Takže tyto země pochopitelně mají statistiky úplně jiné a nějaký koronavirus jim je nezmění. Tam umírají lidé v tisících a ve stovkách tisíc na to, na co naši lidé neumírají. Nemůžeme se srovnávat s těmito zeměmi, zaplať pánbůh, že se s nimi ani srovnávat nemusíme. Je mi nesmírně líto a prosím boha o to, aby se zlepšila situace v těchto zemích, ale nesrovnávejme se s nimi. My jsme někde jinde a buďme za to prosím vděční.
Potom byl vznesen dotaz - patnáct metrů čtverečních, kdo ho vymyslel. Hrdě se k tomu hlásím. Vymysleli jsme ho na Ministerstvu zdravotnictví po konzultaci s experty, epidemiology i ostatními. A já si myslím, že už jsem to nějakým způsobem vysvětlil a odůvodnil.
Bylo zde řečeno, že máme všichni strach. Ano, souhlasím s tím. Máme strach a ten strach nás rozděluje. Proč se prosím proto děsíme navzájem často nepravdivými informacemi?
A byla zde zmíněna i svoboda, respektive zde bylo zmíněno, že nemáme svobodu. Já si vzpomenu na jeden citát, který se mi líbil. Byl to, když ho budu parafrázovat, citát, který říkal, že až budeme chodit po Karlově mostě a moci nadávat na vládu, tak máme svobodu. Tento citát ten, kdo mi ho řekl, přisuzoval Janu Masarykovi. Já jsem to nikdy nebyl schopen dohledat, takže nevím, jestli ho Jan Masaryk řekl, ale i kdyby ho neřekl nikdo, citát je pravdivý. Máme svobodu. Důkazem toho je tato Poslanecká sněmovna. Můžeme zde všichni vyjádřit svůj názor, můžeme ho vyjádřit do médií, takže prosím svobodu máme.
Vakcína. Vakcína není a nebude povinná a ani vakcinační pas není a nebude povinný. Je to jenom způsob, jakým se Evropská unie, kam patříme a chceme patřit, snaží pomoci těm, kteří budou cestovat. A určitě je jednodušší vyjet s kartičkou v kapse, než si před každým přechodem hranic nechávat provádět vyšetření. Já si tak jako řada z vás pamatuji dobu, kdy se čekalo na hranicích, tehdy ještě s ostnatými dráty, a přejet hranice bylo něco, co si řada z nás vůbec neuměla uvědomit a představit. Teď je to všechno jinak a tato věc by měla i v současné složité epidemické situaci zjednodušit osobám cestování. Nic ví, nic míň.
A potom poslední otázka k tomu, že roušky jsou nesmysl. Nejsou. A i na českých datech z první poloviny tohoto roku, z takzvané první vlny, je patrné, že jsou to právě roušky a rozestupy, v angličtině ten takzvaný solution distance, které jsou jedním z nejefektivnějších opatření. Proto jsou zavedeny, proto jsou obsaženy ve všech stupních rizikového skóre a proto, jakkoliv je to nesmírně nepříjemné, a já s tím úplně souhlasím, jsou v nějaké formě v současné době i ve školách. Myslím si, že tam se dá najít spousta nějakých způsobů, jak to třeba dětem zjednodušit, řada z nich miluje komiksové hrdiny, nemusí mít tedy na nose roušku z nemocnice, může mít klidně na sobě něco, co připomíná masku Spider-Mana, Supermana či čehokoliv jiného. Takže proto roušky mají význam a proto se jich zastáváme.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. S přednostním právem nyní vystoupí pan poslanec Jiří Mihola, který zastupuje předsedu poslaneckého klubu KDU-ČSL, a potom vystoupí, také s přednostním právem, pan poslanec Leo Luzar. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Mihola: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, pane premiére a členové vlády, já se budu snažit být stručný, ale přece jenom bych chtěl reagovat na tu velmi důležitou diskusi.
Co se týká prodloužení nouzového stavu, tak jsme si to jako poslanecký klub ujasnili samozřejmě už včera. Posloucháme argumenty, odůvodnění, to jsme chtěli. A jsem rád, že se tady toho vysvětlení v hojné míře dostává, ale přesto bych rád zdůraznil ten aspekt, že mimořádné věci si mají zachovat mimořádný charakter. A já vím, že mimořádná opatření jsou potřeba, ale není tady z jakékoliv strany, nebyl a není, problém se za čtrnáct dní, když bude potřeba, opět sejít a opět ten nouzový stav prodloužit. My si musíme uvědomit, že opravdu jsme v takové bublině, není se co divit, protože situace nastávají opakovaně, ale i občané vnímají, že je to omezení. Je to prostě omezení, dopadá to na celou společnost, na každého občana, omezení jeho svobod a práv. A byť to každý chápe, tak by se s tím mělo velmi šetřit.
Takže tím navazuji na to, co už tady trošku z jiné strany sdělil například kolega Rakušan a další. A určitě to říkám s velkým respektem k panu ministrovi zdravotnictví a oceňuji jeho trpělivé vysvětlování. Jsem rád, někdo tady možná zvedne obočí, i za to bavit se o rouškách. Je to přece jasné. No, vůbec to není jasné. Podívejte se na sociální sítě, jak tam lidé o rouškách diskutují, jak jsou protichůdné názory, jak všichni, nebo většina, chceme otevřít školy, ale pak zase mnozí poukazují na to, jak je to právě šílené s rouškami. Tak je právě strašně důležité, aby kdo jiný než ministr zdravotnictví tady jasně argumentoval a jasně tady stokrát nebo tisíckrát známou věc znovu osvětlil a znovu podtrhl její důležitost pro nás všechny.
Jsem rád, že některé věci tady byly vysvětleny tak, že já na ně trošičku jinak nahlížím, například otázka obchodů. Opravdu je hodně diskutabilní. Co je lepší, jestli rozptýlení občanů, anebo potom ta větší mobilita, která potom zase může zamíchat s epidemií? To je opravdu asi hodně diskutabilní záležitost a jsem rád, že pan ministr všechno podkládá daty. Konečně se dočkáváme toho, že prostě řešíme epidemii s podložením dat a také ve srovnání s komparací se zahraničními zeměmi.
Myslím si, že poučení vždycky může být velmi dobré, ale prosím, kromě těch dat, data jsou super, jsou určitě nutná, také pružnost a nadhled. Jako příklad vezmu kostely, které tady také zazněly. Já nevím, jestli je úplně účelné počítat tam metry čtvereční, někde je to velmi barokní kostel, oválné půdorysy, nebo ještě jiné, a složitě to tam počítat, někde to možná vědí přesně z nějakých podkladových materiálů, ale spíše bych řekl podívejme se, jak to mají třeba v Bavorsku, tam si jasně vyznačí, když vědí, že musí být rozestupy, jestli přes dva lidi, nebo přes jednoho. Tohle jsou úplně jednoduchá banální opatření, to si zvládnou uspořádat všechna společenství sama, je to funkční. ***