Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Radek Vondráček)

492.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

A dříve, než začneme s projednáváním odpovědí na písemné interpelace, s nimiž nejsou poslanci spokojeni, je mou povinností Poslaneckou sněmovnu seznámit s oznámením Dominika Feriho z 20. 11. o skutečnosti, že neobdržel v termínu stanoveném jednacím řádem Poslanecké sněmovny, jeho ustanovením 112 odst. 2, odpověď na svoji písemnou interpelaci ve věci opatření v oblasti COVID-19 ve školské oblasti, kterou adresoval ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy Robertu Plagovi. Tuto interpelaci podal Dominik Feri dne 19. 10. 2020 a obdržel odpověď 24. 11., to znamená o čtyři dny později.

Na pořad jednání 72. schůze Poslanecké sněmovny bylo předloženo celkem 17 odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni, a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.

A nyní přistoupíme k projednávání odpovědí na písemné interpelace. Jako první je zde interpelace na předsedu vlády Andreje Babiše, který odpověděl na interpelaci poslankyně Olgy Richterové ve věci slev na jízdném pro invalidní důchodce. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 707. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády Andreje Babiše. Připomínám, že jsem na úvod četl jeho omluvu do 14.30. Překážka tedy trvá, nemůžeme projednat tuto interpelaci.

Další interpelace je taktéž na předsedu vlády Andreje Babiše, také je to interpelace paní poslankyně Olgy Richterové ve věci nezbytné legislativní úpravy pro obce realizující komplexní podporu bydlení. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 709. Také tato interpelace je přerušena do přítomnosti předsedy vlády, nemůže o ni být v tuto chvíli jednáno.

Další interpelací je interpelace na předsedu vlády Andreje Babiše, interpelujícím poslancem je Mikuláš Ferjenčík ve věci dvou tisíc miliard peněz našich občanů z lithia. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 770. Projednávání bylo přerušeno do přítomnosti premiéra.

Další interpelací je interpelace na předsedu vlády od poslankyně Věry Kovářové ve věci nedostatečné kapacity základních a mateřských škol. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 897. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády.

Následuje interpelace na prvního místopředsedu vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka, který odpověděl na interpelaci poslance Jana Lipavského ve věci nového bezpečnostního zákona v Hongkongu. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1001. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti prvního místopředsedy vlády a ministra financí Jana Hamáčka, který je přítomen, a můžeme tedy pokračovat v rozpravě. Ptám se pana poslance Lipavského, zda má zájem přednést na úvod svoji interpelaci. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Vážený pane vicepremiére, já jsem podal písemnou interpelaci, která šla zároveň v obdobném znění na Ministerstvo zahraničních věcí a na Ministerstvo spravedlnosti, s tím, že je to vlastně otázka, která jde napříč přes tyto tři rezorty, včetně toho vašeho.

Protože jeden rezort - Ministerstvo zahraničí je odpovědné za to, jakým způsobem máme vztahy s okolím a vyhodnocuje jaksi informace. A 1. července byl přijat ten nový bezpečnostní zákon v Hongkongu, který zásadním způsobem proměnil politickou situaci a to, jaký je vlastně stav práva v Hongkongu.

Pak zde máme Ministerstvo spravedlnosti, které je gesčně odpovědné za ujednání různých těch smluv. A ve svém důsledku je to i ministr spravedlnosti, který vlastně rozhoduje o vydávání do zahraničí.

Ale potom podstatnou roli hraje vlastně i rezort Ministerstva vnitra, pod který patří policie, která je faktickým vykonavatelem v situaci, kdy dochází k předávání těch osob. Ale zatímco v situaci, kdy je někdo odsouzen, a bavíme se o výměně vězňů, je ta situace je pokryta poměrně dobře, tak já tam prostě vnímám, že je tam jakési slepé místo, nebo do určité míry slabina celého systému, a to je vlastně žádost o předběžné zadržení. Protože my jsme dneska s Hongkongem ve stavu, nebo vlastně s Čínskou lidovou republikou, která de facto již plně ovládla Hongkong, fakticky, tak pokud přijde takováto žádost, tak naše policie jde a okamžitě ty lidi ztotožňuje a nějakým způsobem je vlastně i může zadržet.

Což v situaci, kdy se jedná o lidi, kteří jsou politicky pronásledováni, z politických důvodů, a dost často toto politické pronásledování probíhá na základě vykonstruovaných obvinění, viz příklad pana Joshuy Wonga, který je obviněn z nějakého typu kuplířství, tak to jsou tresty a zločiny, které samozřejmě v obou zemích jaksi v těch právních řádech existují, a nikdy není ten člověk stíhán za politickou záležitost. Vždycky tam je, nebo víceméně vždycky se tam hledá nějaký paragraf, protože i pro ten totalitní režim je to jednodušší, když jej stíhají a odsoudí za věc, která je celosvětově uznávaná.

Takže já bych se chtěl zeptat, jakým způsobem si myslíte, že by tato problematika měla být řešena, a co udělat pro to, aby když sem budou jezdit lidi, kteří jsou čínskému režimu nepohodlní, neměli obavy z toho, že vlastně je může nějakým způsobem ten čínský režim šikanovat i na území České republiky. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji a slovo předávám ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji, vážený pane předsedo. Vážení kolegové, pane poslanče, já jsem na tu vaši písemnou interpelaci odpověděl relativně obsáhle, protože vy jste také měl docela dost otázek, tuším, že ve finále to má asi šest stránek, a rozumím tomu tak, že pouze žádáte upřesnění nebo doplnění té pasáže o zadržování. Protože doufám, že s těmi ostatními odpověďmi jste byl spokojen.

Co se týká té problematiky zadržení osob, po kterých je vyhlášeno celostátní pátrání, tak chci jasně říci, že toto ta dohoda neupravuje. To znamená, ta dohoda s Hongkongem nezavazuje Českou republiku provést zadržení, ani na základě této dohody české orgány nemají nějaké nadstandardní pravomoci. České orgány postupují podle vnitrostátního právního řádu, zejména podle zákona číslo 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech. No a ten obecně zajišťuje rovnováhu mezi nutností operativně reagovat na situaci, kdy máme na našem území přítomnou osobu, které je mezinárodně hledaná, a na druhé straně samozřejmě jejími základními lidskými právy a svobodami.

Takže v tom dnešním světě lidé cestují, pokud tedy není zrovna koronavirus, velmi rychle a zejména v Schengenu se ti lidé pohybují samozřejmě bez kontrol na vnitřních hranicích. Takže pokud se jedná o nějakou hledanou osobu, tak ona samozřejmě za pár hodin může být někde jinde. Takže ten současný postup já pokládám za adekvátní, protože policie má možnost postupovat dostatečně operativně, aby si mohla ty základní skutečnosti ověřit. Ale samozřejmě postup policie podléhá kontrole ze strany státního zástupce. To znamená, tam je podle mě odpověď na tu vaši otázku, že vzhledem k tomu, že tam je kontrola na straně státního zástupce, tak by nemělo hrozit to, že tato věc bude nějakým způsobem zneužívána pro perzekuci někoho, kdo se trestného činu nedopustil, ale je pouze nějakým způsobem ze strany nějakého státu perzekvován nebo popostrkován. Takže je tam kontrola na straně státního zástupce. Ten samozřejmě provádí předběžné šetření a pak dává soudu návrh na vzetí osoby do vazby, popřípadě extradici. Ale to už jsme příliš daleko.

Takže z mého pohledu ten systém má dostatečné záruky, aby nedocházelo ke zneužívání dohody v politických nebo smyšlených kauzách. Myslím si, že navíc Česká republika jako demokratická země se svobodným tiskem je země, kde tyto kauzy případně získávají velmi značnou pozornost a média odvádějí svoji práci a upozorňují na to, že třeba se na naše území chystá někdo, koho by se to mohlo týkat, a věřte, že si nikdo nedovolí, aby byl jen vzdáleně podezírán z toho, že tady nějakým způsobem jde proti tradicím a zákonům demokracie a demokratického právního státu, jen aby nějakým způsobem "vyhověl" přání cizího státu.

Takže z mého pohledu ta situace takto, jak je, je upravena adekvátně. Na druhou stranu totiž si moc nedokážu představit, jak bychom ji měli upravit jinak, abychom tam zachovali možnost rychlé a adekvátní reakce pro ty běžné případy, těch je drtivá většina, a abychom tedy neoslabili funkčnost policie. Zatím nikdo s nějakým jiným řešením nepřišel. A znovu říkám, že pokládám za nepředstavitelné, aby tady docházelo k tomu, že tady budeme někoho popotahovat jenom kvůli tomu, že prostě někde vyjádřil svůj politický názor.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Slovo má pan poslanec Lipavský.

 

Poslanec Jan Lipavský: Děkuji vám za slovo. Myslím, že si rozumíme, protože to, na co jsem narážel já, tak to byl článek 12 té dohody, který hovoří o té předběžné vazbě, že v naléhavých případech může být vyžadovaná osoba podle uvážení dožádané smluvní strany a v souladu s jejím právem na žádost dožadující smluvní strany vzata do předběžné vazby. Takže já tomu rozumím tedy tak - a vy jste to vlastně řekl - že v našem případě je to na uvážení toho státního zástupce, kterému to jde skrze schvalování. Já tedy vlastně vnímám a souhlasím s tím, co jste řekl, že až na ojedinělé případy, a to jsou opravdu jednotky, s tím nebyl zásadní problém.

Takže já vám za tu odpověď děkuji. Tématu se dále plánuji věnovat, ale samozřejmě to může probíhat na bázi jiné než parlamentní interpelace. Děkuji za slovo.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Ptám se, kdo dále má zájem o vystoupení v rozpravě. Nikoho nevidím. Ptám se tedy pana poslance, zda navrhuje nějaké usnesení. Není tomu tak. Já vám všem děkuji a končím projednávání této interpelace.

Další interpelací je. Místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová odpověděla na interpelaci poslance Leo Luzara ve věci poskytnutí podkladových materiálů vztahujících se ke společnosti OKD. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1011. Ve čtvrtek 12. listopadu proběhla rozprava, která byla ukončena, a vzhledem k tomu, že nebylo možné hlasovat o návrhu poslance Leo Luzara o vyslovení nesouhlasu s odpovědí místopředsedkyně vlády a ministryně financí z důvodu nedostatečného kvora, měli bychom o této interpelaci hlasovat nyní. Návrh pana Luzara byl, pokud vím nesouhlasný. Nesouhlasí s interpelací. Jsme v té situaci obdobné. S dovolením bych postupovat také tak, že tuto interpelaci odložím na závěr a v případě, že bude naplněno kvorum, bychom o ní hlasovali v závěru bloku písemných interpelací.

Další interpelace. První místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček odpověděl na interpelaci poslankyně Věry Kovářové ve věci informovanost samospráv. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1014. Projednávání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti prvního místopředsedy vlády, který je nyní přítomen. Budu tedy pokračovat v rozpravě a slovo dávám paní poslankyni, aby uvedla svou interpelaci.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, interpelovala jsem vás 4. srpna na to, jakým způsobem mohou být obce informovány o počtu nakažených. Ve své interpelaci jsem konstatovala, že samosprávy byly v té počáteční fázi, ale i následně v době vrcholící pandemie v první linii, zajišťovaly, jak si jistě vzpomenete, ochranné pomůcky pro obyvatele a všemožně pomáhaly. A samozřejmě že kromě pomůcek potřebovaly informace například o počtu nakažených a podobně. Bohužel tehdy v té době hygienici zásadně odmítali poskytovat starostům tyto informace, a pokud nějaké samosprávy vůbec dostaly, tak opožděně a většino je čerpaly z médií. Proto jsem se vás dotazovala, zda způsob, jakým jsou obce informovány, považujete za správný, dobrý a zkrátka a dobře, co si o tom myslíte. Samozřejmě chápu, že některé okamžiky, kdy byli šikanováni někteří nakažení koronavirem, tak to samozřejmě způsobovalo jistá rizika a obavy.

Vy jste mi odpověděl, že považujete za adekvátní dané situaci, jak byly obce a kraje informovány. Já musím říci, že dnes máme trochu jinou situaci, ale jak se ta záležitost vyvíjela, tak to bylo následující. Starostové, Sdružení místních samospráv a Svaz měst a obcí požadovali, aby obce v létě dostávaly skutečně informace o počtu nakažených, popřípadě o počtu těch, kteří jsou v karanténě, anonymně, to znamená pouze číslo, a to z toho důvodu, aby věděly, jakým způsobem se situace vyvíjí v jejich obci. My jsme se následně sešli s panem profesorem Duškem z Ústavu zdravotnických informací a statistik, vysvětlili jsme mu situaci, protože informace byly přislíbeny pouze ORP, tedy obcím s rozšířenou působností, a obce prvního a druhého stupně si tak nějak měly buď volat, nebo to bylo na dobrovolnosti těch ORP, pokud měly vůbec kapacitu rozesílat jim informace. My jsme panu profesorovi vysvětlili, samozřejmě i tehdejšímu panu ministrovi, že ty informace potřebujeme. Myslím, že komunikace byla vynikající, a následně došlo k tomu, že se zveřejnil a zveřejňuje se počet nakažených nejenom v dané obci. Starosta si tam může naklikat, jak vypadá situace i v jeho okolí. To považuji za velmi dobré, protože pokud se zjistí, že starosta má zcela jiné počty, daleko vyšší než okolí, tak s tím samozřejmě může nějakým způsobem zacházet, může se připravit a může komunikovat lépe i s hygienickou stanicí.

Musím konstatovat, že doba, kdy jsem interpelaci podávala a kdy skutečně se informace, nechci říci že tajily, ale prostě se jasně říkalo, že není možné ty informace podávat, aspoň takto anonymní, tak ta doba se změnila. Informační systém, který, bych řekla, že je výborný a že to je takový první krok, jak by mohly velmi snadno být obce, města a kraje informovány nejen o tom, jaký je počet nakažených, ale i o tom, jak probíhá třeba prevence, kde jsou lékaři, jaká je dostupnost, zkrátka a dobře podívat se o krok dál, až koronakrize pomine.

Moje žádost zní, pokud by došlo ještě k takovéto další vlně, popřípadě k jinému problému, tak prosím, aby obce a samozřejmě i kraje byly co nejdřív informovány, a to z toho důvodu, aby se mohly dobře postarat o svoji obec a o své okolí. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Slovo předávám prvnímu místopředsedovi vlády a ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážená paní poslankyně, ona ta interpelace původně byla širší. Vy jste se mě ptala obecně na způsob informování samospráv v době nouzového stavu a druhá část se týkala právě problematiky počtu nakažených. K tomu prvnímu dotazu, protože předpokládám, že když nesouhlasíte s interpelací nebo zařazujete ji na pořad, tak se to týká celé té interpelace, tak bych chtěl říci, že z mého pohledu ta informovanost obecná byla dostatečná. My jsme fungovali v rámci systému Hasičského záchranného sboru v rámci operačního a informačního střediska generálního ředitelství, které to předávalo nám (na) krajská operační a informační střediska a s pomocí toho systému, který vy samozřejmě znáte, to bylo předáváno na ORP a dalším obcím na správním území příslušného kraje. Takže z mého pohledu ta základní komunikace tam fungovala velmi dobře pomocí vyzkoušeného systému. Mimochodem, když jsme po skončení fungování Ústředního krizového štábu na jaře prováděli dotazníkové šetření, tak komunikace byla hodnocena jako velmi dobrá. Teď se bavíme o komunikaci mezi Ústředním krizovým štábem a samosprávami.

My jsme na jaře v Ústředním krizovém štábu měli i zástupce Asociace krajů. Tam si myslím, že byla zajištěna velmi dobře přímá vazba na kraje, probíhaly videokonference s hejtmany. Myslím si, že přítomní hejtmani potvrdí, že tam nebyl vůbec žádný problém. Na podzim, když jsme ten systém znovu stavěli, nebo oživovali po aktivaci Ústředního krizového štábu, jsme navíc ještě vyhověli žádosti jak Svazu měst a obcí, tak Sdružení místních samospráv a v Ústředním krizovém štábu jsou jejich zástupci. Je to pan starosta Picek a pan Michalík. Takže kromě toho, že je tam vazba přes zástupce Asociace krajů na kraje, tak je tam přímá vazba na obě tato sdružení, která zastupují města a obce.

Takže obecně si myslím, že ta komunikace byla a je v pořádku.

K druhému dotazu. Já se obávám, že jakkoli mu rozumím, tak je položen ne špatně, ale měl být položen někomu jinému, protože my jsme se tou problematikou zabývali v rámci Ústředního krizového štábu v době nouzového stavu, kdy Ústřední krizový štáb fungoval na jaře, tam jsme samozřejmě vedli diskusi o tom, zda to vhodné je, či není, tehdy převážil názor, že zveřejňování počtu nakažených přesně v obcích s sebou nese jistá rizika. Vy jste to popsala. Koneckonců byly i konkrétní případy, kdy docházelo k nějaké ostrakizaci nebo napadání lidí kvůli tomu, že byli podezřelí, že mají virus. Stanovisko Ústředního krizového štábu tehdy bylo tyto věci nezveřejňovat, nicméně poté, co skončil nouzový stav a skončil Ústřední krizový štáb, přešla tato problematika logicky do gesce - nebo ještě jinak. Jediný, kdo zůstal kompetentní se k tomu vyjadřovat, bylo Ministerstvo zdravotnictví. Tam samozřejmě proběhla nějaká jednání a systém byl nastaven tak, jak jste ho popsala.

Takže z mého pohledu a z mé pozice jako ministra vnitra v období, kdy země nebyla v nouzovém stavu a nefungoval Ústřední krizový štáb, jediný můj pouvoir nebo jediná moje možnost, jak toto ovlivňovat, by byla v případné debatě v rámci vlády, protože zveřejňování zdravotnických statistik není v kompetenci Ministerstva vnitra a jistá role ministra vnitra tam může být za předpokladu, že stojí v čele Ústředního krizového štábu. To v době, kdy jste mi tu informaci posílala, nebylo.

Já jsem rád, že jste se dohodli s panem ministrem zdravotnictví a že to tedy funguje ku prospěchu, že byly rozptýleny jisté pochybnosti a zaplať pánbůh se neopakovaly ty incidenty z jara, kdy lidé byli nějakým způsobem obtěžováni. Ale jenom říkám, že 5. srpna jsem z pozice ministra vnitra měl minimální možnost tuto věc ovlivňovat, a jsem rád, že jste tu dohodu potom udělali, nebo že jste toto jednání potom vedli s panem ministrem zdravotnictví.

To znamená, za mě, pokud budete souhlasit, že jsem vám odpověděl na tu část, která byla a je v mé kompetenci, to znamená, to je ta komunikace obecně, a pokud se to vyřešilo ve vztahu k Ministerstvu zdravotnictví, tak bychom se mohli dohodnout, že ta interpelace je vyřízena. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Paní poslankyně si přeje vystoupit. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Děkuji za to, pane ministře, máte pravdu, že bychom to mohli považovat za vyřízené, a to i s ohledem na to, kdy interpelace byla podávána a že během té doby, kdy se mi dostalo odpovědi, se skutečně velmi mnoho změnilo, a řekla bych, že v dobrém.

Jenom pro kolegy i pro vás připomenu, že vlastně ta hysterie, že se nesmí podávat informace obcím, se ukázala v současné době jako mylná. Myslím, že informace jsou k dispozici a že všichni se uklidnili. Jsem moc ráda, že k této dohodě došlo, a myslím si, že lze poděkovat panu profesorovi Duškovi a jeho týmu, a také si myslím, že i tlak samospráv pomohl. Pomohlo samozřejmě, když jsme v osobním kontaktu komunikovali a vysvětlovali důvody, proč takové informace obce i kraje potřebují. Myslím, že to bylo ku prospěchu věci.

Já jsem vás interpelovala z toho důvodu, že územně samosprávní celky spadají do vaší kompetence, tak proto jsem mířila, nebyl jste jediný, na kterého jsem cílila tuto interpelaci. A samozřejmě na závěr bych vám skutečně chtěla poděkovat za to, že v Ústředním krizovém štábu zasedá zástupce samospráv. My ty informace dostáváme okamžitě, respektive samosprávy, a hodně to pomohlo uklidnění situace, a za to vám děkuji. Takže pane ministře, vyřízeno a děkuji za odpověď.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Žádné usnesení tedy není navrhováno, nebudeme hlasovat, končím projednání této písemné interpelace.

Předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslankyně Věry Kovářové ve věci informovanosti samospráv, interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1015. Projednání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády. Nemůžeme tedy pokračovat v rozpravě.

Předseda vlády Andrej Babiš dále odpověděl na interpelace poslankyně Věry Kovářové ve věci kompenzace krajům. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 1017. Také zde bylo přerušeno do přítomnosti, není možné pokračovat v rozpravě bez pana premiéra.

Další interpelací je tato. První místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček odpověděl na interpelaci poslance Pavla Žáčka ve věci prošetřování managementu Ústavu pro studium totalitních režimů pro podezření ze spáchání trestných činů porušení povinností při správě cizího majetku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě a poškození finančních zájmů Evropské unie zastaveného Národní centrálou proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1064. Zahajuji v této interpelaci rozpravu a prosím pana poslance o úvodní vystoupení.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, jsem samozřejmě rád, že jste odpověděl na mé dotazy, protože se domnívám, že Ústav pro studium totalitních režimů je institucí, která snad ještě dneska má svoji důležitost, i když, a o tom je to meritum celé interpelace, dneska to tak nevypadá. Omlouvám se, mám k té instituci takový paternalistický přístup, byl jsem její spoluzakladatel, zakladatel, první ředitel, včetně archů bezpečnostních složek. Vím, jak bylo velmi komplikované, velmi složité získat tuto budovu na takovém místě, jako je Praha-Žižkov, budovu, která zvenčí vypadala monumentálně po vzoru některých dalších institucí v Polsku a jinde. Nikdo zvenčí nevěděl, že tam vlastně fouká skrz naskrz pomalu, museli jsme do té instituce investovat obrovské částky. Myslím, že jsme ji také upravili technologicky, natáhly se tam stovky kilometrů kabelů, a tak dále, a tak dále. Když se dnes podíváte na tu budovu, tak omlouvám se..., omlouvám se občanům civilistům někde na Kavkaze, ale vypadá to pomalu hůř než po boji v Náhorním Karabachu. Jako kdyby tam byla nějaká baterie raket, které proletěly tou budovou, a nikomu to nevadí.

Domnívám se, že to je zodpovědnost - ne, zcela jistě je to zodpovědnost toho současného managementu. Kdybychom my v zakladatelském období tak ostře sledované instituce, jako bylo v letech 2007 až 2010 či 2013, udělali setinu toho, co tam dělají dneska ti pánové dosazení sociální demokracií, zelenými, dosadili do čela člena TOP 09 - dneska už se k němu TOP 09 příliš nehlásí - tak bychom zmizeli z té instituce druhý den. Je to kapitola státního rozpočtu. A prostě ty věci, které se tam dneska dějí, si v tom zakladatelském období, které bylo daleko náročnější, než když řešíte standardní provoz, standardní činnost, jsme si prostě nemohli dovolit. Jestliže tato budova vypadá dnes jako po bombardování, je ošetřována ve smyslu zákona nebo dikce zákona s péčí řádného hospodáře, tak opravdu nevím, kde jsme.

Proto bych chtěl touto cestou poděkovat všem svým kolegům, počínaje náměstkem pro ekonomiku, všem ředitelům odborů i řadovým referentům, kteří se starali o ekonomiku a všechny ty věci v tom zakladatelském období a kteří to odnesli, protože když byla dosazena politicky ta nová garnitura, tak buď byli vyhozeni, museli odejít, nebo odešli sami. Takže jim děkuji za jejich skvělou práci, kdy nebyl ani stín podezření, natož nějaké vyšetřování našeho nejelitnějšího policejního útvaru, jako tomu bylo dneska, který po dva roky prošetřoval - a ještě se dále k tomu vrátím, jakými prostředky - konání toho současného managementu.

Dostali jsme se do podobné situace, v jaké byl Ústav paměti národa v Bratislavě po smrti Jána Langoše. Měl svoji vlastní budovu, po té smrti ztratil určitou oporu, sílu a stěhoval se z jednoho patra ministerstva do druhého, mimo centrum. Dneska ten bludný Holanďan je tady v Praze. Postavení této ctihodné instituce, nebo v minulosti, je dáno tím, že nemá vlastní budovu. Samozřejmě když se dnes podíváte, jak to tam vypadá, když si přečtete například interpelaci, nebo odpověď na interpelaci paní ministryně financí Schillerové na interpelaci kolegy Michálka od Pirátů, tak vám něco dochází. Zpětně, ale dochází.

Když dnes do rozpočtu nejsou započítány prostředky - i když já bych těm pánům žádnou šanci v opravě té budovy nedával. Nesou dány prostředky s tím, že v roce 2030 se blíží se doba, za deset let, od dělení archívu a ústavu, čili se zmenší počet zaměstnanců a tak dále, tak deset let předtím vlastně ta odpověď implikuje, nebo říká poměrně jednoznačně, že již žádná oprava té budovy nebude.

Takže je namístě se ptát, proč ta oprava pláště budovy, jak se to nazývalo, byla těmto lidem svěřena, když neměli náměstka pro ekonomiku, neměli žádnou zkušenost, neměli tam nikoho. Dokonce jim byly zajištěny finance z evropských fondů, kvůli kterým také, jak bylo vidět z názvu té interpelace, byli vyšetřováni. Tak já v tom vidím záměr, je to samozřejmě můj pocit, vidím v tom záměr od počátku, který měl vést k tomu, že Ústav pro studium totalitních režimů svoji budovu ztratí. Objevily se zároveň informace o zájmech developera, který se týká bezprostředního okolí Viktorky Žižkov, kde právě sídlí můj bývalý ústav. Myslím si, že je to vysvětleno jednoznačně. Akorát co se asi nepodařilo prokázat - pokud by to bylo, tak si nedovedu dovolit, že by tato kauza byla policií odložena - se neprokázalo to, že tam na začátku bylo řečeno těm pánům z managementu ÚSTR, běžte do toho, když se to nepovede, a podle mě někdo už musel vědět, že tito nezkušení lidé..., že to je vlastně na ně past, tak my vás uhájíme, zachráníme a nic se vám nestane. Dneska už paní ministryně financí avizovala, že vede jednání a svěří to vládní dislokační komisi, aby se hledal nějaký jiný prostor.

To je ten obecný úvod. Říkám: Nevěřím, že to byla nějaká souhra náhod. Jako by někdo počítal s tím, že ti pánové to nezvládnou. Kdybych do toho vsadil nějakou svoji roli, člověk je prostě vrbou, víte to moc dobře, kdo pouštěl nějakou vrcholovou funkci, lidé se vám svěřují. Shodou náhod se ke mně dostala osoba, která byla pozvána předtím, než bylo zahájeno to výběrové řízení, zástupci nějaké firmy na jednání na ÚSTR ještě v době, kdy měl tu kostru, nebyl to ten skelet, jako je to dneska, byla to celá budova. A říkal mi, byl jsem pozván, byla tam taková podivná dáma, která o tom tématu nevěděla vůbec nic, ale co jednoznačně - bylo nás tam zástupců těch firem, já nevím kolik, tři, pět, možná víc. Ale co z toho naprosto vyplývalo, co tam bylo bez skrupulí naznačeno, že už je to předem rozhodnuto, komu to půjde.

Takže my tam - můžu to říct, pane ministře? (Se smíchem:) Pan ministr říkal, že to je normální. (Ministr mimo mikrofon: Ne, já jsem říkal, že to je na trestní oznámení). Aha, tak to jsem špatně rozuměl. Tak to se omlouvám. (Ministr mimo mikrofon: Tohle řekněte na mikrofon...) Pan ministr se opravuje a říkal, že to je na trestní oznámení. (Ministr mimo mikrofon: Ano.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vás poprosím, kdybyste mluvili všichni na mikrofon a nevedli dialog mimo záznam. Děkuji. Děkuji.

 

Poslanec Pavel Žáček: Omlouvám se, že pana ministra jsem do toho trošku toho vtáhl. Slyšel jsem špatně, ale připadalo mi to natolik absurdní. Čili tohle je jedna rovina.

Druhá rovina je, že samotný tento management přijal na ústav velmi pečlivou, decentní, slušnou dámu jako novou ekonomku, jako šéfku toho ekonomického úseku, po níž ovšem v souvislosti právě s tím nastávajícím výběrovým řízením chtěli věci, které ona nebyla ochotna udělat, argumentovala, že to podle zákona možné není. Pánové nevěděli, co to je správce rozpočtu, mysleli si, že ředitel může se podepisovat správce rozpočtu, a takovéto další technikálie. A od ní vlastně šel ten podnět k předsedovi rady ústavu jako nejvyššímu orgánu ústavu, kterému bylo jasné, že tyto závažné informace si nemůže nechat pro sebe, a předal je prostřednictvím vrchní státní zástupkyně vlastně Policii České republiky, aby to prošetřila. To jsou známá fakta, tím předsedou rady ústavu je plk. Generálního štábu Eduard Stehlík, stále ve funkci, a paní vrchní státní zástupkyně mu odpověděla, že dohlédne, aby tato kauza byla řádně a úplně vyšetřena a že mu děkuje za jeho občanský postoj. Dneska můžeme říct, že se tak podle mého názoru nestalo, že to sice byl příslib, ale příslib, který naplněn nebyl.

A teď bych vám řekl ještě další informace, které si myslím, že dneska sdělit jdou, a předem říkám, nemám je od žádného orgánu Policie České republiky. Dozvěděl jsem se, že policie získala zápisy z takových podivných porad vedení ÚSTR, ve kterých dokonce byly poznámky o tom, s kým by se bylo nutné dělit v případě realizace celé té finančně - celé té akce. Dokonce jsem byl informován, že policie získala nahrávku jednoho člena vedení, jak se domlouvá už s tou vybranou firmou a řeší, jak ty peníze - jak si poslat ty peníze tam a zpátky atd. Toto bylo součástí šetření Policie České republiky. A já naivní začínající poslanec jsem si myslel, věřím orgánům činným v trestním řízení, je to jasné, vyšetří to padni komu padni, ale deska mohu říct, že se to nestalo.

Pan ministr ví, že to není moje první interpelace na toto téma. Já jsem vyjádřil svůj názor, a říkám, byl to názor vycházející z těch indicií, že zde byl uplatněn určitý politický vliv z Ministerstva vnitra, určitý politický tlak, pravděpodobně naznačující těm policejním orgánům, respektive jejich nadřízeným, aby se to úplně nevyšetřilo. Pan ministr mě ujistil, ale možná, kdyby to zopakoval, byl bych rád tady, že on písemně informován nebyl, třeba ani v režimu utajení, o tom průběhu vyšetřování. Že nebyl informován ani jeho poradce, exministr František Bublan, který byl námi a Senátem shodou okolností v loňském roce zvolen členem rady ústavu, to je nejvyššího orgánu zodpovědného mimo jiné nejenom za jeho činnost, ale i za tu ekonomickou část.

Mně se to zdálo nanejvýš absurdní. Veřejně - a tady jsme to probírali, mimochodem, já jsem vás o tom informoval asi dvakráte ve Sněmovně - jsme věděli, že vedení je vyšetřováno, vedení ústavu, za poměrně vážné věci, znovu zdůvodňuji a budu se na to ptát u toho konkrétního dotazu, kde s odpovědí pana ministra nesouhlasím. Připomeňme si, jaké kauzy dělá náš nejelitnější útvar, to znamená NCOZ. Ten nedělá nějaké malé, drobné krádeže. Tak pro mě to, že pan Bublan byl vlastně prosazen do rady, znamenalo, že nejde do instituce, jejíž vedení může být teoreticky jaksi označeno za pachatele, můžou být ti lidé - může jim být sděleno obvinění a můžou být vyšetřováni, a tím by museli samozřejmě ten den zmizet ze svých funkcí, ale že tam jde - jim jde vyslat signál, jsme stále za vámi a dostaneme vás z toho. Pro mě vlastně je to naplněno, je to potvrzeno tím, že to vyšetřování skončilo.

Myslím si, že můžeme diskutovat o některých dalších podivnostech v rámci toho vyšetřování, třeba rozporu mezi tím, co povolil soudce nebo státní zástupce, a pak co bylo realizováno policejními orgány. Nebo pocitem z toho, že to usnesení, které se odkládalo, bylo po těch policistech, kteří to vyšetřovali, přepsáno. Je to můj pocit, že to mohl někdo další dodělat, ale třeba nám to pan ministr řekne.

Já bych konkrétně vlastně požadoval, nebo rád diskutoval o té své otázce dvě, proč a na jakém právním základě vlastně NCOZ tuto závažnou kauzu prověřoval. Byla odpověď, podle mě trošku zavádějící, na kterou jsem se úplně neptal, že policejní orgán Národní centrály proti organizovanému zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, se věcí zabýval na základě podání konkrétní fyzické osoby. To je všeobecně známo, myslím, že není žádným tajemstvím, už jsem to zde řekl, že tím podnětem je - zase, všimněte si, úplně absurdně, předseda nejvyššího orgánu ústavu plk. Stehlík. Ale já jsem se chtěl ptát, NCOZ má nějaká pravidla, nebere každou kauzu, nebere každou zlodějnu z ulice, čili chtěl jsem se zeptat, jak to tedy bylo stanoveno, že se to vešlo - byla ta potenciální škoda, bylo na těch 150 milionů, nebo kolik vlastně ten NCOZ šíří? Já si myslím, že z toho teprve plyne ta závažnost toho vyšetřování. Čili toto by mě zajímalo, případně jaká další kritéria, předpokládám, že to byla věc, kterou argumentovala vrchní státní zástupkyně nebo jejím prostřednictvím její podřízený orgán.

Pátou otázku, kterou bych se chtěl zeptat a vyjasnit si, myslím, že se nám to bude hodit třeba v řadě dalších případů, kterou jsem vznesl: Byly v průběhu vyšetřování ve smyslu platných norem použity odposlechy či realizovány záznamy telekomunikačního provozu? Pokud ano, v kolika případech, za jakým účelem, kým byly povoleny a na jak dlouho? A odpověď pana ministra zněla, samozřejmě připravená jeho kolegy: Trestní řízení je ze zákona neveřejné, a proto nelze komentovat jeho průběh ve vámi požadovaném formátu. Jako ministr nejsem orgánem činným v trestním řízení, proto takovými informacemi v rámci konkrétního trestního řízení nedisponuji a s odkazem na předchozí ani disponovat nemohu.

Zase si myslím, že to je trošku zavádějící odpověď. Jednak dnes víme, bylo to prezentováno veřejně, že bylo to vyšetřování ukončeno, bylo odloženo. Čili ten statut té kauzy není takový, že je živá, a za té situace ano, myslím si, že by se dalo podepsat, souhlasit s tím, co pan ministr tady odpověděl. Ale pokud je ukončeno, tak si myslím, že statistické údaje, to znamená počet - samozřejmě já jsem tady na začátku zmiňoval, o kom se domnívám z toho vedení ústavu, jsou to veřejně činné osoby, proti komu bylo vedeno, čili mám tady tři jména, předpokládám, že se to týkalo těchto tří pánů, případně jedné nebo dvou dalších osob. Ale mně o ta jména nešlo, to, co bych určitě bral, jako že je chráněné, i po tom skončení. Mě zajímalo, jestli byly použity, v jakém rozmezí a kdo to prostě povolil. To není nic, co by bylo kryto. Anebo mě zajímalo, podle jaké normy pan ministr vlastně, pod jakou normu to schoval, že nemůže odpovědět.

Podle mého názoru to jsou legitimní dotazy, které nejsou kryty žádným stupněm utajení nebo něčím takovým.

Pak by mě samozřejmě zajímala ještě ta otázka devět, kdy jsem se tedy ptal, možná už spíše politicky než věcně, jako to bylo v dalších případech, a to, že tedy ztráta více než 60 milionů korun ze státního rozpočtu - mimochodem, ten systém je tak nastaven, že by samozřejmě kontrolním orgánem neměla být policie, ale Ministerstvo financí, to, jestli se jede podle rozpočtu, jestli je to řádně naplňováno. Já si myslím, že by k takovémuto výpadku prostě dojít nemohlo, přestože dneska se to schovává za to, že během těch příprav se zjistily nějaké technické podmínky, které vlastně prodražují celou tu zakázku. Na druhou stranu pokud nebylo uděláno předběžné šetření, pokud to nebylo managementem provedeno, nebylo součástí celého projektu, nebyl zjištěn skutečný stav budovy a jejich základů, tak to je podle mě chyba, která jednoznačně padá na ten management a z toho se vyzout nemůžou. A z toho mimochodem plynou ty ztráty, respektive případné navyšování finančních prostředků na celou opravu, a to vedlo k devastaci budovy, jak dneska vypadá. Jestliže oni používali deset nebo kolik let, staré projekty, které pořizovalo Ministerstvo informatiky, nebo ještě někdo před nimi, tak je to pochopitelně úplně absurdní.

A znovu opakuji, co jsem řekl na začátku. Ta ztráta je větší jednak v tom smyslu, že ústav má velké náklady na stěhování, řada majetku, celá knihovna a tak dále je placena za nějaké poměrně velké částky a odložena někde v nějakých skladištích. A to samé, není v tom zohledněno - a já se na to budu ptát tentokrát ne ministra vnitra, ale paní ministryně financí, protože dneska je tam naprosto logicky nějaká hloubková kontrola z Ministerstva financí, jestli mi tedy budou schopni odpovědět na otázku, jestli vědí, kolik se do této budovy nainvestovalo, a že náklady na kabeláž, na všechnu infrastrukturu, že cena té budovy prostě vyrostla, a podle mého názoru jsou peníze daňových poplatníků prostě vyhozené z okna.

Poslední věc, která by mě zajímala, je to otázka jedenáct. Vy jste zmiňoval, že pan magistr František Bublan se vaším poradcem stal až 1. ledna. Informace, ze kterých jsem vycházel, byly, tuším, dokonce ze začátku srpna 2018, kdy se objevila informace, čili někdy krátce po té volbě do rady, kdy se objevilo, že se stal vaším ministrem (poradcem). Čili by mě zajímalo, jestli byl předtím tedy neplaceným, nebo co tedy znamená ta proluka mezi tím zhruba srpnem 2018 a lednem 2019.

A poslední věc, takový povzdech. Když se ÚSTR stěhoval do této budovy, tak samozřejmě pamětníci, kteří pamatovali minulost této instituce, kdy tam byl ÚVTEI, dokonce Prognostický ústav a tak dále, tak dokonce ministr informatiky říkal, že ta budova je začarovaná, že má takový zvláštní genius loci, že to nikdy s tím úřadem, který tam sídlí, nedopadá dobře. Teď jako by se mi to potvrdilo. Ale nemyslím si, že by to byl nějaký záhadný atak zvenčí. Myslím si, že to je opravdu věc, která padá plně na bedra stávajícího managementu, který by, myslím, měl nést svoji zodpovědnost, že by v tomto smyslu měla rada ústavu konat. A samozřejmě je to senátní instituce, tak i Senát. Ale my bychom se měli zajímat, jak se nakládá s finančními prostředky. V tomto případě mě prostě zajímá, proč náš tak sofistikovaný a tak kvalitní elitní útvar NCOZ není schopen tuto kauzu, která byla ze začátku, jak jsem tomu rozuměl, do značné míry jasná, dovést do úspěšného konce. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já dávám slovo ministrovi vnitra a prvnímu místopředsedovi vlády Janu Hamáčkovi. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já tedy musím říct, že nevím, jestli je budova začarovaná a to kouzlo se sem přeneslo, protože já teď jako moc nevím, co s tím mám dělat. Já se pokusím vystoupením pana poslance Žáčka prokousat, no, uvidíme. Přiznám se, že tomu moc nerozumím.

Padly tady konkrétní otázky, na které jsem odpověděl v odpovědi na interpelaci. Pan poslanec chce doplnit pětku, to znamená odposlechy. Ano, já jsem si požádal o doplnění konkrétních věcí, jak se na to ptáte teď. Takže odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl nasazen na dobu od 10. 8. 2018 do 10. 8. 2019 u šesti účastnických stanic tří faktických uživatelů, od 10. 8. 2018 do 10. 12. 2018 u jedné účastnické stanice jednoho faktického uživatele a od 5. 12. 2018 do 22. 7. 2019 u jedné účastnické stanice jednoho faktického uživatele. A pokud se ptáte, kdo to povolil, tak byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v souladu s ustanovením § 88 odst. 2 trestního řádu soudcem místně příslušného soudu, kterým byl Obvodní soud pro Prahu 6, na základě návrhu státního zástupce, který ve věci vykonával dozor, v souladu s ustanovením § 88 odst. 4 trestního řádu rozhodoval po uplynutí lhůty čtyř měsíců o opakovaném návrhu státního zástupce soudce Krajského soudu v Praze. To znamená, že to je odpověď na otázku pět.

Tomu zbytku, se přiznám, moc nerozumím. Já jsem z vystoupení pana poslance Žáčka, kdyžtak mě pan poslanec bude korigovat, pochopil něco v tom smyslu, že na ÚSTR se začal opravovat plášť budovy, ta zakázka byla údajně zmanipulovaná, proto jsem na to reagoval ne slovy, že to je normální, ale že to je na trestní oznámení, aby bylo úplně jasno, co jsem tedy říkal za panem poslancem, které tam tedy evidentně padlo. Byla tam stanovena nějaká vyšetřovací verze. Předpokládám, že tam proběhl nějaký odhad škody, který se, tuším, pohyboval v desítkách milionů korun, což už je z mého pohledu škoda značného rozsahu, a začala to šetřit policie. A policie to šetřila, šetřila to evidentně velmi důkladně, protože tam probíhaly i odposlechy, šetřila to pod dozorem příslušného státního zastupitelství, nicméně na konci příběhu se došlo k závěru, že není možné jaksi dovodit konkrétní trestní odpovědnost konkrétní osoby, což je věc, ke které standardně dochází, a rozhodování je plně v rukou příslušného dozorujícího státního zástupce. A já se ptám, co dál k tomu pan poslanec Žáček potřebuje vědět.

Já jsem tady zaznamenal nějaké náznaky o panu exministrovi Bublanovi, zaznamenal jsem nějaké náznaky o tom, že má někdo zájem o nějakou budovu. Ale já se přiznám, že doteď nevím, kde ten ústav sídlí. Tak jestli tady naznačujete, že jsou tady nějaká chapadla z Ministerstva vnitra, předpokládám, protože nevím, co v tom potom dělám já a Bublan, a mají zájem o budovu ÚSTR, tak vám říkám otevřeně, že doteď nevím, kde ta budova je, a je mi to úplně jedno. A rozhodně jaksi nejsem účasten nějakého komplotu na získání budovy někde, jak říkáte, u Viktorky Žižkov, a tudíž vůbec nerozumím, proč to posouváte do nějaké osobní nebo politické roviny, když tady prostě proběhlo šetření policie a policie to uzavřela nějakým způsobem a státní zástupce to uzavřel nějakým způsobem.

To, že to šetřila NCOZ, předpokládám, je dáno výší té potenciální škody. Ale pokud se ukáže, že ani přes ty odposlechy, které byly nasazeny, ani přes všechny ostatní úkony, které policie dělala - a to nerozhodla policie, to je otázka státního zastupitelství a to nepatří pod Ministerstva vnitra -, to nedopadlo jinak, tak je to jeden ze standardních závěrů vyšetřování. Prostě policie nebyla schopna shromáždit takové důkazy, aby někoho mohla postavit před soud, tak to prostě je.

A já chápu, že jste možná nějakým způsobem formován tím, že jste na tom ústavu dělal, ale já jsem si Františka Bublana nevybral kvůli tomu, že byl zvolen do nějaké Rady ÚSTR. Já jsem si ho vybral jako bývalého ministra a bývalého šéfa naší rozvědky. To nemá s ústavem nic společného. Proto vůbec nechápu nějaké poukazování na nějaký jakoby příkop nebo nějakou pauzu. Ve chvíli, kdy František Bublan skončil v Senátu, jsme se dohodli, že nastoupí na Ministerstvo vnitra jako můj poradce, a to s ÚSTR nemá nic společného. Já se opravdu činnosti ÚSTR nevěnuji ani nijak zásadně věnovat nehodlám, protože to není v mé kompetenci, a beru to jako ústav, který je zřízen, prostě má svoji náplň práce, ale tím to z mé strany končí.

Já nechápu ten posun do politické roviny a nějaké náznaky, že v tom někdo něco organizoval a že někdo někoho kryl a někdo někomu slíbil, že když ten barák opraví a oni ho za to potom zavřou, že ho z toho dostane. To je prostě nesmysl. Já bych doporučil panu poslanci Žáčkovi, pokud má jakékoliv pochybnosti o činnosti policie, aby se obrátil na Generální inspekci bezpečnostních sborů a tyto svoje domněnky, které tady formuloval na mikrofon, podal na GIBS. A GIBS samozřejmě prošetří, zda policie postupovala v pořádku, či nikoliv.

A pokud má pan poslanec nějaké informace o trestné činnosti někoho jiného než policistů, tak ho vyzývám k tomu, aby podal trestní oznámení, a bude to řešeno. Ale z mého pohledu je to prostě kauza, která byla šetřena, byla šetřena důkladně, byla uzavřena a státní zástupce nedošel k názoru, že je možné na někoho konkrétního podat obžalobu. Toť vše. A všechno ostatní jsou z mého pohledu nějaké smyšlenky a pro mě nepochopitelné konstrukce, které ale mají standardní řešení, to znamená neříkat je v Parlamentu na mikrofon, ale buď podat na GIBS, nebo na policii jako trestní oznámení.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ptám se, zda má někdo zájem o vystoupení v rozpravě. Pan poslanec Žáček, prosím.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já bych rád k tomu, co tady prezentujete a říkáte. Ta logika je jednoznačná, každý má svoji zodpovědnost, policie, státní zástupce, vedení ústavu, vy jako ministr, já jako poslanec Parlamentu. A ta klíčová věc, já jsem to tady taky zdůraznil, pravda, je určitá nedůvěra v tyto mechanismy. Máme zde zkušenost z minulosti s tím ovlivňováním, víme, že řada tak zdánlivě jasných kauz byla odvedena jiným směrem. Ale pořád tady zůstává ten problém, a to jsou ty finanční prostředky, tedy že dnes tady může být nějaké vedení kapitoly státního rozpočtu, instituce, která je financovaná vlastně stoprocentně státem, a mohou se určitě bez péče řádného hospodáře starat tak, že nejdřív ten barák vypadá tak, jako by byl rozstřílený jak řešeto, a pak o něj přijdou, protože Ministerstvo financí dojde k názoru, že už není zapotřebí na něj vynakládat žádné finanční prostředky. Čili ta otázka, která tam jedna byla, byl to takový možná povzdech, proto já jsem řekl, že to je ten bod, který je spíše politickým povzdechem - když nám tady někdo ty finanční prostředky zpronevěří, a říkám, do té budovy už předchůdce ústavu a Archivu bezpečnostních složek, tzn. Ministerstvo informatiky, něco nainvestovalo, to mohlo mít cenu mnohem vyšší, než je ta ztráta bezprostřední z toho neúspěšného výběrového řízení 60 nebo 70 milionů, tak to nás prostě nezajímá. To jsou věci, které jsou mimo naši představivost? Jak my vysvětlíme, jak zacházíme nebo jak kontrolujeme nakládání s finančními prostředky státu? Já myslím, že to tak jednoduše, jak vy to říkáte, prostě vysvětlit nelze.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji panu poslanci Žáčkovi. Ptám se pana ministra, jestli chce doplnit svou odpověď na interpelaci. Nechce. Pan kolega Žáček nenavrhl žádné usnesení, jestli jsem to správně pochopil, takže můžeme tuto interpelaci uzavřít.

Další interpelací, kterou máme dnes na pořadu schůze, je interpelace Víta Kaňkovského na místopředsedu vlády, ministra průmyslu a obchodu a ministra dopravy Karla Havlíčka. Ale ten tady není. Kolega Kaňkovský se ujme jistě slova. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré dopoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Já jsem adresoval interpelaci panu ministru Havlíčkovi ve věci hledání lokality pro hlubinné úložiště jaderného odpadu, což je velmi výbušné téma zvláště v mém mateřském Kraji Vysočina. Vzhledem k tomu, že není pan ministr Havlíček přítomen, chtěl jsem mu adresovat ještě některé doplňující dotazy, protože jeho odpověď mě plně neuspokojila. Takže za sebe navrhuji přerušení do jeho přítomnosti.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Je nás 67, můžeme tedy rozhodnout o návrhu na přerušení. Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček je omluven do 13 hodin, bude na ústní interpelace, ale je mimo, dobře.

 

Takže rozhodneme v hlasování o návrhu na přerušení do přítomnosti místopředsedy vlády.

Zahájil jsem hlasování číslo 93 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 93, z přítomných 68 pro 46, proti nikdo. Jednání o interpelaci bylo přerušeno do přítomnosti místopředsedy vlády.

 

A máme před sebou jednu šanci, kterou bych chtěl využít, když jsme v hlasování. Pokud se nezlobíte a nikdo nenavrhne námitku proti postupu předsedajícího, že bychom hlasovali o návrzích, které tady byly předány.

 

První, kterou jsme dnes přerušovali, byla interpelace poslance Leo Luzara na místopředsedkyni vlády a ministryni financí Alenu Schillerovou, kde byl návrh na nesouhlas s interpelací. Tak pokud nepřijde námitka... Není... Tak já nechám hlasovat o nesouhlasu s odpovědí místopředsedkyně vlády a ministryně financí Aleny Schillerové na interpelaci Leo Luzara.

Hlasujeme v hlasování číslo 94 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 94, z přítomných 68 pro 24, proti 12. Návrh nebyl přijat. Interpelace byla ukončena. Pokud kolega Luzar chce něco dalšího, bude muset napsat interpelaci novou.

 

Teď tady máme další interpelaci, která čeká na projednání, a to je interpelace pana poslance Pavla Žáčka na místopředsedu vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka ve věci návrhu novely zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky. Pan kolega Žáček je připraven. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, tentokrát bych se rád zeptal, a uvedu zde pro kolegy kontext, na některé doplňky k odpovědi na interpelaci, která se týká novely zákona o Hasičském záchranném sboru. Vycházím z toho, že jsme 24. září letošního roku projednávali na výboru pro bezpečnost těchto několik otázek. Byl tam váš první náměstek a pan generálporučík Drahoslav Ryba a myslím si, že tam nepadly úplně vyčerpávající odpovědi, proto jsem si dovolil a požádal jsem o odpovědi vás. Zvláště to bude aktuální vzhledem k tomu, že zítra budeme hlasovat ve třetím čtení.

První věc, kterou bych rád, abyste mi mohl doplnit, je otázka jedna, která se týká výpočtu konkrétní částky na příkladu zásahu u dopravní nehody či hořících aut, která bude požadována po pojišťovnách. Ptal jsem se, kolik v této souvislosti stojí hodina zásahu a proč a jestli se neobáváte, že by případné zvýšení plnění pojišťoven mohlo vést ke zvýšení ceny pro pojistitele. Část vaší odpovědi odcituji: Jednotkám požární ochrany je navrhováno kompenzovat, nebo jsou kompenzovány náklady zásahu v paušální výši 5 600 korun za hodinu zásahu. Tato výše úhrady nákladů vychází jednak ze statistik zásahové činnosti jednotek požární ochrany, které zohledňují reálné náklady na provoz techniky požární ochrany a související náklady. - Já bych se rád v této souvislosti zeptal a požádal o doplnění statistiku reálných nákladů. Je v tom uvedena i amortizace techniky, použité sorbenty, čas a plat příslušníků hasičských jednotek atd.?

K druhému dotazu, který stručně řečeno komentoval to, že v uvozovkách HS bude mít vždy pravdu, co se týká informací v tiskopise pro pojišťovnu při tom navrhovaném zjednodušení. Co když tomu tak nebude? Jakým způsobem bude zajištěn případný přezkum rozhodnutí? Zde ta odpověď, nebo její klíčová část zněla: konstrukce nevyvratitelné právní domněnky v navrhovaném § 44 odstavec 9 dotčeného zákona je jedním ze základních principů nové úpravy, která má za cíl mimo jiné zjednodušit a urychlit procesní stránku věci při generování co nejmenších nákladů všech dotčených stran na (nesroz.) stranu s tím spojenou. - V tomto smyslu já samozřejmě nechci zpochybňovat, ale víme, speciálně za tak dramatických situací, jako je zásah, jakým způsobem hraje roli úřední šiml či případná chybovost, zjednodušení si práce, a proto bych to, co zde bylo dlouhou dobu v minulosti prezentováno, že stát má vždycky pravdu a tyto občany vyvracejí (?). Já si položím zcela vážně otázku, zda to opravdu povede k urychlení procesu a ušetří to čas, zda tedy to není tak, že to ušetří čas státu, ale co ten občan? Je to otázka podle mě opravdu cesty, jak racionalizovat státní správu, a jestli to je ta cesta nejlepší.

U třetí otázky, která se týkala také poměrně diskutované a nejednoznačně zodpovězené odpovědi na otázku zveřejňování záznamu zásahu hasičského záchranného sboru. Víme, že dnes máme poměrně přísnou úpravu. Tam nebyla úplně jasná odpověď na to, co to je ve veřejném zájmu, co to je v důležitém zájmu, nemluvě o tom, že tam byly dvě verze, kdo o tom rozhoduje, jak jsem se ptal v té další otázce. Není mi úplně jasné, jak by to v praxi vypadalo. Jak se bude hasič na místě, velitel zásahu, rozhodovat podle neurčitých právních pojmů, které jsou například v této odpovědi zobecněny, jak bude na místě řešit otázku judikatury obecných soudů? Já si myslím, že je nutné k tomu zaujmout jasné stanovisko, aby to ty příslušné osoby, jak ti tiskoví mluvčí, velitel zásahu, případně ředitelé věděli předem.

Vyhodnocování kamerového zásahu při vědomí, že tam třeba těch zasahujících jednotek je více. To znamená, že musíme mít souhlasy asi ode všech, a tak dále a tak dále. Protože v té odpovědi vaší je, že nějaká obecná norma s odkazem na GDPR existuje, a pak je řečeno, že se teprve připravuje. Tak bych chtěl vědět, jak to tedy je a zda tam tyto otázky budou ošetřeny řádně. A abychom si ujasnili jednoznačně, kdo o tom rozhoduje, co vlastně nakonec bude vysíláno ve večerních hodinách například v televizích. Myslím si, že to je věc jaksi principiální a netýká se samozřejmě jenom těch záběrů, ale například i fotografií. Tady odkazuji na ten bod šest, kde je řečeno v rámci (nesroz.) Hasičského záchranného sboru České republiky se pak připravuje příslušný obecný metodický pokyn. Tak tady předtím bylo tvrzeno, že už existuje, a tady je informace, že se teprve připravuje.

Druhá věc je odkaz na to, že interní akty řízení v rámci Hasičského záchranného sboru jako veřejného sboru se v zásadě nezveřejňují. Já samozřejmě bych si rád dovolil upozornit na ten bod, podle kterého podle zákona o jednacím řádu podle § 11 žádáme tyto interpelace, nejde o žádnou žádost občanskou podle stošestky z roku 1999, kdy asi je možné v intencích toho zákona toto udělat, ale myslím si, že když vlastně chce podrobnější informaci poslanec, tak si myslím, že by bylo maximálně korektní a že bylo v intencích toho § 11, aby ty informace dostal, aby tady nebylo nějaké podezření, že jde o obcházení či porušování zákona o jednacím řádu.

Otázka osm. Týkala se toho vyhodnocení tragického požáru v Bohumíně. Kontrolní komise GŘ. Odpověď zase zněla, nechci se odkazovat na tu předchozí interpelaci, cituji tu část: s ohledem na skutečnost, že kontrola nebyla dosud pravomocně ukončena, nejsem, a to i vzhledem na povinnost mlčenlivosti kontrolujícího orgánu, oprávněn vám sdělovat bližší podrobnosti nebo predikovat postup účastníků řízení. - Já jsem ale žádné bližší podrobnosti nechtěl, tím méně predikovat postup účastníků řízení, a samozřejmě souhlasím s vámi implicitně, ovlivňovat třeba jednání. Já jsem se ptal, kdy bude znám výsledek. Neptal jsem se, jak se k němu dojde, nechtěl jsem ovlivnit ten proces, chtěl jsem se prostě ptát, kdy odhadujete, nebo kompetentní nadřízení odhadují, kdy to bude. Byla to podle mě velká kauza a myslím si, že nejenom my, ale i veřejnost si zaslouží informace.

A poslední bod, který byl, zase děkuji za vaši odpověď, týká se toho vašeho dvojného postavení, které samozřejmě nijak nezpochybňuji, je to naprosto standardní, to jest z pozice ministra vnitra a zároveň poslance, ale co jsem se tam snažil kritizovat, rozmohl se nám takový nešvar v Poslanecké sněmovně, že vlastně ty nedostatky, abych tak řekl, které ty resorty vedené vámi, případně jinými ministry, vlastně se opravují vaší zákonodárnou iniciativou, kterou podáváte jako občan. Já si myslím, že to opravdu nesvědčí... Neříkám, že můžou být nějaké kritické situace, kdy prostě je nutné toto udělat, ale nemyslím si, že by to byl tento případ, a že tím vlastně přiznáváte, že opravujete chyby toho resortu, a vlastně to, co jste předtím jako ministr podepsal, tak teď jako poslanec to vlastně napravujete, a že tam tedy nějaká koordinace nebo funkčnost v tomto smyslu předkládání těchto norem není. To si myslím, že kdyby šlo zmenšit počet, a nemluvě o tom obcházení pak nebo vymykání se těm legislativním pravidlům vlády při vytváření legislativy.

Děkuji za odpovědi.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Žáčkovi a pan první místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček je připraven doplnit své odpovědi ve svém ústním vystoupení. Prosím, pane místopředsedo vlády, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, tohle je taky zajímavá věc. Většina té interpelace se de facto týká toho, že jsem interpelován za to, že jsem podal jako poslanec návrh zákona. Tak já myslím, že to je moje právo, a můžu to vysvětlit, potom to rozvedu. Ale tady mě trošku zaráží, že - a já nechci nikomu ubírat nějaká práva, která má dána. My jsme ale v situaci, kdy je tady v legislativním procesu zákon, mimochodem zítra je druhé čtení, a místo toho, abychom tuto diskusi o jeho obsahu vedli v rámci prvního, druhého, třetího čtení, tak je to předmětem interpelace na ministra vnitra. Nic proti tomu, je to asi možné, ale já se jenom nad tím pozastavuji, proč pan poslanec zvolil tuto taktiku a nezvolil taktiku standardní, zejména u zákona, kde, přiznám se, já vůbec nechápu tu pozornost, kterou tomu pan poslanec věnuje. Zase, nechci mu nijak brát jeho práva, ale to je jeden z mála zákonů, kde není vůbec žádný problém.

To je zákon - já se ho pokusím ještě jednou osvětlit, jakkoliv už to tady bylo předmětem debaty - který napravuje jednu obrovskou komplikaci, kdy hasiči, když zasahují u dopravních nehod, a tudíž potom je jim vyplácena kompenzace nebo náhrada za to jejich působení, tak doteď s tím bylo spojeno neuvěřitelné množství papírů. Každá pojišťovna jiný formulář, ten hasič nebo ti hasiči, když přijeli na místo, tak místo toho, aby se mohli věnovat tomu, k čemu tam jsou, to znamená, aby odstranili ty následky, tedy až samozřejmě v případě, pokud nezachraňují lidské životy, tak musel tam jeden z nich pobíhat s fotoaparátem, aby to všechno zdokumentoval, pak, když se tedy všechno vyřešilo, vozovka se uklidila, přijeli na stanici, tak místo toho, aby se mohli věnovat údržbě techniky nebo aby mohli cvičit nebo odpočívat, protože jejich práce je fyzicky náročná, tak si velitel zásahu sedl k počítači, stahoval fotky z toho foťáku a začal vyplňovat formulář. Ten pak odeslal na příslušnou pojišťovnu a příslušná pojišťovna měla celou řadu zaměstnanců, pravděpodobně odborníků na dopravní nehody nebo na požární ochranu, kteří procházeli ty fotografie a procházeli hlášení z toho místa a psali zpátky příslušnému veliteli zásahu: A proč jste tam byli se dvěma auty, proč tam nebylo jenom jedno? A jak to, že jste tam vysypali tolik toho sorbentu? A tak dále. Ten velitel zase musel odpovídat a vznikla z toho neuvěřitelná administrativa, která...

Když jsem nastupoval do funkce, tak jsem si objel ty stanice a ptal jsem se hasičů, čím jim můžu pomoct, a unisono zaznělo, zbavte nás těch papírů. Tak já jsem nešel takovou tou standardní cestou, že bych to rovnou bouchnul do Sněmovny jako návrh zákona, ale šel jsem za Kanceláří pojistitelů, šel jsem za pojišťovnami. A říkám: Heleďte se, možná by bylo dobré se v tomto nějak dohodnout. A k mému překvapení pojišťovny řekly ano, nás to trápí taky. Protože samozřejmě tu administrativu, kterou dělají hasiči, dělají na druhé straně pojišťovny, ty pojišťovny si platí lidi, aby srazily náklady na co nejméně, aby uspořily. Takže jsme vedli nějaké jednání, pojišťovny odsouhlasily původně úplně paušální platbu, to se nelíbilo Ministerstvu financí, ale to už jsme si vyříkali. Takže výsledek tohoto procesu je ten zákon, který jsem předložil.

Proč jsem ho předložil jako poslanec? Protože to bylo nejrychlejší. A já jsem měl ambici, aby to platilo už od ledna příštího roku, protože každý měsíc, kdy ty hasiče zatěžujeme tunami papírů, tak jim vadí. Takže já jsem to chtěl udělal co nejrychleji. To je jediný důvod, proč jsem to takhle udělal. Navíc ve chvíli, kdy na tom byla shoda, kdy jsem tam neviděl žádný odpor. A jediný "útes", na který to narazilo, je pan poslanec Žáček, který byl mimochodem autorem toho, že dva kluby to vetovaly, protože já jsem to posílal devadesátkou. Kdyby to prošlo devadesátkou, tak už to dávno platili a ti hasiči už nemuseli skoro nic vyplňovat. Ale dobře, zase to je právo pana poslance Žáčka, které uplatnil v rámci jednání svého poslaneckého klubu, a dohodli se ještě tuším s TOP 09 a šlo to třemi čteními.

Takže z mého pohledu je ten zákon naprosto bezproblémový a přiznám se, že moc nerozumím, proč jsem tady za něj interpelován, když se všichni relevantní aktéři shodli na tom, že to těm hasičům pomůže. Ale dobrá, abych osvětlil ten proces, takže to není o tom, že napravuji chyby resortu, já se těm hasičům snažím pomoci co nejrychleji.

Pak tady jsou dotazy na Bohumín. Vy jste se mě ptal, kdy to bude zveřejněno. No až to skončí. Já se přiznám, netroufám si odhadnout lhůtu, kdy ten vyšetřovací orgán to ukončí. Nechci dopadnout jako chudák Richard Brabec, který tady řekl - promiň, Richarde - řekl jedno datum, kdy se vyšetří Bečva, a teď ho za to všichni mlátí po hlavě. Tak já prostě nemám vliv na příslušnou komisi, která to šetří. A netroufnu si tady na mikrofon říct, kdy to bude, protože když tady řeknu, že to bude 15. ledna, a 15. ledna to nebude, tak budu tady bit za to, že to 15. ledna není, bez toho, abych to mohl nějak ovlivnit. Takže věřte, že komise pracuje, šetří, co můžou. Ale jak jste sám řekl, pane poslanče, ta věc byla velmi složitá a je standardní, že toto se v řádu měsíců vyšetřuje. Tak to je k Bohumínu.

No a pak tady byla spousta velmi technických detailů. Jestli vám něco neposlali, tak to je samozřejmě chyba, tak vám to nechám poslat. Ale obecně, já se přiznám, že fakt netuším úplně přesně, jak to je, jestli tiskový mluvčí, nebo krajský ředitel. Já bych navrhl následující postup. Pokud vás to, pane poslanče, skutečně zajímá, tak Hasičský záchranný sbor, resp. generální ředitelství je určitě připraveno dle vaší dispozice vás přivítat na sídle, svém generálním ředitelství. Můžeme svolat celé vedení sboru a budete moci na místě, pokud o to máte zájem, tyhle otázky položit a oni vám na to velmi rádi odpovědí. Budete mít odpovědi přímo od těch odborníků na místě a nebudeme to muset řešit tak, že vy mě budete interpelovat, já se jich budu ptát, oni to budou psát na papír a já to tady budu číst. Takže pokud bychom se shodli na tom, že o tyhle technické věci ohledně hasebních plánů, bojového řádu, GDPR atd. máte skutečně zájem, tak nabízím řešení touto cestou. To znamená, že pro vás připravíme nějaké dopoledne na generálním ředitelství, tam všechny otázky mohou padnout a hasiči vám odpovědí. Pokud ne, tak rovnou říkám, že na ty konkrétní otázky, které jste teď formuloval na mikrofon, odpověď nemám na místě a budu muset postupovat tak, že vám je zašlu písemně. Ale nabízím tohle jednodušší řešení, abyste si našel půl dne času a generální ředitelství navštívil. Možná kdybyste zašel i na nějakou stanici a zeptal se hasičů, co si myslí o tom návrhu zákona, který teď projednáváme, tak by vám možná řekli to samé co mně. Aspoň doufám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády, ministru vnitra. Pokračujeme v rozpravě. Přihlášen je Zdeněk Ondráček a poté pan Žáček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, vzhledem k tomu, že projednáváme interpelaci, která je ještě v tom legislativním procesu, je to, jak říkal pan ministr, nestandardní proces, protože ty otázky, které jsou zde kladeny, se mohly řešit v rámci projednávání ve druhém čtení. Teď jsme před třetím čtením, pane ministře, už před tím závěrečným. A já si dovolím říct, tam je jediný zásadní problém. Vy říkáte, že tam není, v tom zákoně, žádný problém. To máte pravdu. Podstata toho zákona, tzn. ty paušály, to je velmi správná věc a mělo to být. Samozřejmě kdyby to prošlo devadesátkou, tak účinnost byla psaná od 1. 1. 2021. To jsme nezvládli, muselo to jít do tří čtení.

Byl tam ale jediný zásadní problém. Jediným předkladatelem zákona jste vy a vy jste tam úplně moc tak často nechodil, v podstatě jste tam nebyl vůbec. Takže jsme to museli řešit, řekněme, zase jinou, řekněme složitější a nestandardní cestou, která jenom díky benevolentnosti členů podvýboru pro Hasičský záchranný sbor a pak výboru pro bezpečnost umožnila to, že jsme v tom stadiu, kde jsme dneska. To je potřeba si přiznat. A jestli budete mít takovou docházku i do Senátu, tak ta účinnost nebude ani v tom novém navrhovaném termínu, který jsme museli udělat v rámci druhého čtení. Protože v rámci druhého čtení jsme zjistili, že to nejsme schopni stihnout do konce tohoto roku, protože jsme to nebyli schopni projednat pro nepřítomnost předkladatele. Takže to byl jeden z pozměňovacích návrhů, posunutí účinnosti.

Pak byl druhý pozměňovací návrh, který hovořil právě o použití záznamů, a tam byl ten veřejný záznam, je to standardní pojem, pane kolego Žáčku prostřednictvím pana předsedajícího. Je to standardní pojem a myslím, že byl docela dobře odůvodněn v rámci rozpravy. Nevím, jestli mám tu výhodu nebo nevýhodu, ale já sedím úplně na druhé straně řečníků ve výboru pro bezpečnost, a buď tam líp slyším, anebo se tam ty informace ke mně dostanou lépe. Ale já jsem tam ty odpovědi slyšel. A byl zmíněn právě případ Bohumín, kdy byli Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje a zasahující policisté zbytečně napadáni za neprofesionalitu nebo nečinnost, přičemž oni se nemají ze zákona v podstatě jak bránit. A proto bylo řečeno, že v těchto odůvodněných případech by pak mohlo přijít k tomu, že bude zveřejněn záznam z toho zásahu.

Ono, víte, kolegyně, kolegové, pokud někdo sleduje zásah anebo je u nějaké, jakékoli události, tak každá minuta trvá neskutečně dlouho. Neskutečně dlouho. Minuta nemá jenom 60 vteřin, ta má v tu chvíli 15, 20 minut. A ten člověk, který čeká na pomoc, ať je to na kolegu ze zdravotnické záchranné služby, když tady vidím paní kolegyni, nebo příjezdu policie nebo příjezdu hasičů, tak je to neskutečně dlouhá doba. A ty dojezdové časy, které máme nastaveny zákonem, jsme schopni, řekněme, s vypětím všech sil plnit. Záchranka určitě. Policie to radši zprůměruje, protože jsou místa, kam by do 20 minut rozhodně nedojela. Představte si situaci, kdy by mělo dojít k zásahu nějakého šíleného střelce nebo aktivního střelce, tak dojezdový čas zásahovky, nebo URNA, chcete-li, je myslím 120 minut. To jsou krásné dlouhé dvě hodiny. Představte si, že tam máte uvnitř někoho blízkého. To jsou hodně dlouhé minuty.

Takže tady jsme se, co se týká těch záznamů, o tom dohadovali a řekli jsme ano, to byl důvod, kdy Hasičský záchranný sbor, resp. jeho velitelé měli přijít a říct, a oni to řekli prostřednictvím pana ministra: stojíme za profesionalitou hasičů, zákrok byl proveden správně a dáme vám k tomu i služebňák. Protože my to sledujeme zvenčí, ale ten hasič jde taky dovnitř. A přiznejme, zeptejte se kteréhokoli z hasičů, zásah v jakékoli výškové budově je velmi problematický a velmi obtížný, protože dostat vodu nad 8., 10., 12., 15. patro je prostě zásadní problém, i co se týká nejenom tlaku vody, ale i techniky, která může zasahovat zvenčí. Prostě taková, nic není. A vzpomeňte si na jeden hodně starý film, myslím, že se jmenoval Skleněné peklo, tam ten vyšetřovatel diskutoval s panem architektem po jednom velmi složitém zásahu. Myslím, že ten film je velmi inspirativní pro to, o čem zde hovoříme.

Takže já jsem zásadně pro, aby hasiči mohli v těchto odůvodněných případech, kdy se na ně někdo - nechci říct se zlým úmyslem, protože ten člověk je třeba vystrašen, má k tomu jiný pocit, ale média mu věnují pozornost, tak aby se HZS mohl bránit. A když jste zmiňovali, kdo tu informaci má podat, ono tam padlo, že to je tiskový mluvčí. Ale také padlo to, že to je ředitel HZS příslušného kraje nebo územního odboru, který to dá prostřednictvím svého tiskového mluvčího. To je ten standardní postup, který je.

Samozřejmě já úplně toho příznivec nejsem. Já si myslím, že každý, kdo nosí plukovníka nebo generála na svých ramenou, by měl být schopen říct tu zásadní větu, co se tam stalo, a jít před tu kameru a vystoupit. Hasič není v té situaci jako třeba kriminalista, který by nechtěl zveřejňovat svoji identitu, ale když už to je tak nastaveno a musíme mít v podstatě na každém kraji tiskového mluvčího u Hasičského záchranného sboru a samozřejmě generální, tak ať to tímto způsobem je. Takže padlo, kolegyně a kolegové, že o tom, co se zveřejní, bude rozhodovat ředitel Hasičského záchranného sboru příslušného buď kraje, nebo územního odboru, a to prostřednictvím té tiskové mluvčí. To jsou věci, které jsem slyšel na výboru, a já předpokládám, že jsou tady kolegové, když se rozhlédnu, tak vidím některé z nich, kteří jsou také členy výboru, a myslím, že by mně to mohli potvrdit, že i oni možná toto slyšeli. Anebo sedí tak blízko, že to prostě pak neslyšeli a ptají se. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Pavel Žáček v rozpravě. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Žáček: Pane ministře, jestli považujete za nestandardní interpelaci v této fázi, tak potvrzuji slova pana kolegy Ondráčka. Vy jste nestandardně ten zákon dal do parlamentního oběhu a pak jste na ten výbor nepřišel. Vy jste tu novelu neobhajoval. Ano, benevolence a způsob řízení pana kolegy Kotena výboru pro bezpečnost vám to umožnila. Kdyby to byl jiný výbor, tak byste přijít musel. Padly tam některé dotazy, a dokonce tady to, co říkal pan kolega předřečník, tak to nebyla jednoznačná odpověď od pana generála. Myslím si, že jsme se ho na to museli dotazovat, a teprve posléze se dospělo k tomu, co jste říkal.

Čili já bych si dovolil bránit své právo na to se zeptat v jakékoliv fázi. Že to není standardní. Odkazuji se na první čtení, kdy jsem hovořil, a standardně vystoupím i zítra se svým příspěvkem ve třetím čtení, nicméně já za nestandardní považuji, že vy jste na ten výbor nepřišel, a myslím si, že podstatná část vznikla z tohoto důvodu, že pak některé ty technikálie, které tam nebyly úplně jasné, které byste měl říkat vy se svými kolegy, tak byly řečeny nedostatečně, a proto je nutné se zeptat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček doplní svou odpověď. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Já jenom velmi stručně k tomu postupu. Už jsem tady říkal ve svém vystoupení, že panu poslanci neberu jeho žádná práva, ani nemám žádnou ambici mu je brát, pouze jsem poukazoval na to, že mně to přijde nestandardní. A já chci poděkovat výboru pro bezpečnost, že se k tomu postavil tak, jak se k tomu postavil, a že to pustil tak, jak to prošlo, to znamená bez mojí účasti. Ale já jenom chci, aby to nevypadalo, že jsem byl na dovolené v té době. To bylo 29. 9. a já se přiznám, že nevím, v kterém časovém období toho dne se to projednávalo, ale zasedala stálá pracovní skupina Ústředního krizového štábu, které předsedám, a pokud to bylo odpoledne, tak bylo jednání nejvyšších ústavních činitelů u prezidenta republiky. Tak jenom aby to nevypadalo, že jsem byl někde ve Španělsku nebo v Itálii na dovolené. Prostě měl jsem jiné pracovní povinnosti a chci poděkovat kolegům z výboru pro bezpečnost, že to takto umožnili projednat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kdo dál do rozpravy? Nikoho nevidím. Než ukončím rozpravu, zeptám se pana poslance Pavla Žáčka, jestli navrhuje odmítnutí odpovědi. Nenavrhuje, čili je to bez usnesení. Můžeme ukončit tuto interpelaci.

A pokračujeme ještě jednou interpelací pana poslance Pavla Žáčka na prvního místopředsedu vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka, a to ve věci osobního poděkování náměstka policejního prezidenta poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážení kolegové, já se vám opravdu omlouvám. Dneska to vypadá jako Žáčkova smršť, ale je to asi vylosované, čili za to úplně nemohu. A tím spíše, že teď vlastně budu hovořit o věci, která se týkala pana kolegy předřečníka.

Já jsem si dovolil zeptat pana ministra, jestli ta komunikace, poděkování, osobní poděkování náměstka policejního prezidenta panu kolegovi poslanci Zdeňku Ondráčkovi je standardní, jestli to spadá do té apolitičnosti Policie České republiky, poděkovat jednomu konkrétnímu poslanci, když to meritum věci, které se hlasovalo, tj. finanční prostředky pro Policii ČR, vlastně hlasoval mnohem větší počet poslanců - 142. Čili já bych si jen dovolil takový koment, že na rozdíl od té vaší odpovědi to neberu zase tak nepoliticky. A samozřejmě jsem pro maximálně korektní vztahy a slušné vztahy s vedením rezortu, resp. vedením policie, to bych také podepsal, ale proto tedy požaduji, aby byly tyto dobré vztahy udrženy i nadále, aby v případě například mé podpory nebo jakéhokoliv jiného poslance bylo stejně postupováno vůči němu, aby pan náměstek policejního prezidenta či policejní prezident děkoval osobně každému poslanci, nebo možná nejlépe všem, když ten návrh a to finanční posílení policie projde, a aby dostal takovýto dopis. To bych považoval za té situace, kdy vy to nepovažujete za politické, za korektní. Čili v tomto případě jestli by bylo možné, aby pan náměstek policejního prezidenta napsal všem 142 poslancům poděkování stejně jako panu kolegovi Ondráčkovi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan ministr se chystá odpovědět. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Tak pokud vím, tak to celé vzniklo tak, že v rámci jednání výboru pro bezpečnost a potom samozřejmě i na plénu Poslanecké sněmovny pan poslanec Ondráček navrhl změnu rozpočtu, což bylo tuším v řádu, neberte mě za slovo, několika stovek milionů, a tento poslanecký návrh, jeho poslanecký návrh byl schválen a policie ústy pana náměstka Keřky mu poděkovala za to, že to navrhl. Tak já si myslím, že to je slušnost. A až pan poslanec Žáček navrhne pozměňovací změnu k rozpočtu, která policii přidá 300 milionů, a Sněmovna to odsouhlasí a pan Keřka mu poděkuje, tak to bude v pořádku a bude to jedna jedna. Tak teď, pane poslanče prostřednictvím předsedajícího, akorát je problém, že už jsme to prošvihli, protože druhé čtení už bylo. Tak příští rok.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kolega Zdeněk Ondráček se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane místopředsedo. Škoda, že nevidíte, jak se pod tou rouškou směji, protože jsem velmi rád, že pan kolega Žáček, popř. jeho lidé velmi pečlivě sledují můj facebookový profil. To je opravdu záslužná činnost. Je vidět, že jste se tam na tom úřadu něco naučil, na tom, o kterém jsme hovořili v té první interpelaci, kde jsem seděl jenom u té televize a chvilku jsem přemýšlel, jestli sem jít, nebo ne, ale u těch hasičů už mně to nedalo, tak jsem sem dorazil.

Pan ministr zmínil, pane kolego Žáčku prostřednictvím pana předsedajícího, jsem druhé volební období předsedou podvýboru pro Policii České republiky, obecní policie a soukromé bezpečnostní služby. S policií, nejenom státní, ale i obecními policiemi, resp. kolegiem ředitelů obecních a městských policií statutárních měst a hlavního města Prahy, jsem, řekněme, v poměrně čilém kontaktu a z toho vznikla třeba i novela zákona o obecní policii, kterou jsme tady projednávali, která se vám také vůbec nelíbila, ale kde jsme třeba dokázali po jednání a napříč politickým spektrem prosadit, že i strážníci dostanou šestinásobek odchodného v případě, že sloužili 30 let u obecní nebo městské policie a dosáhli 50 let věku, a sjednotili jsme to s jinými, se zdravotnickou záchrannou službou, která už takový v podstatě benefit má.

Víte, mně přijde normální, že pokud se mi podařilo v loňském roce prosadit změnou rozpočtu 120 milionů ve prospěch Policie ČR, a z toho standardně, a včera jsem to zde zmínil, když jsem načítal, dávám a snažím se dávat prostřednictvím pozměňovacích návrhů každý rok peníze na balistickou ochranu policistů, každý rok to bylo 30 milionů korun, a pokud si vzpomínáte, a vy řeknete, že vyžadujete vlastní osobní poděkování, tak současný pan policejní prezident, když přišel na jednání výboru, a bylo, tak vám všem na výboru poděkoval, kdo jsme hlasovali pro ten pozměňovací návrh, který navýšil kapitolu rozpočtu, resp. to podskupení pro Policii ČR, o 90 milionů. Jestli chcete speciální poděkování, tak já klidně kolegům z Policie České republiky řeknu, ať vám pošlou speciálně možná i zarámované, jestli vás to takhle (nesroz.). Jinak bedlivě sledujte můj facebookový profil, aspoň se tam něco přiučíte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan kolega Žáček se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já se samozřejmě pod rouškou, také to není vidět, směji. Ale myslím si, že to prostě nebylo fér, a proto jsem si dovolil na to upozornit. Váš profil pochopitelně nesleduji, byl jsem na to upozorněn, to se přiznávám bez mučení.

Nicméně rozhodujeme tady ve sboru. Já vám určitě neberu ty aktivity, které děláte. Myslím, že to je vidět na výboru, na podvýboru. Ale některé prostě věci, které by mohly se zdát, že jsou proti té nepolitičnosti Policie ČR, tak je nutné zmínit. A myslím si, že tato věc byla hraniční, resp. za hranicí. Také děkuji za to, že jste tiskovým mluvčím pana policejního prezidenta a připomínáte, že nám děkoval na výboru. Já jsem tady citoval, kolik poslanců vlastně ve finále na to děkovalo. Samozřejmě připadá mi to úplně absurdní a poděkování nechci. Já to beru jako za jaksi povinnost jako člena výboru a místopředsedu výboru pro bezpečnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kdo dál do rozpravy? Pokud nikdo, ptám se pana poslance Pavla Žáčka, jestli navrhuje nějaké usnesení. Nenavrhuje. Můžeme tuto interpelaci uzavřít.

Máme tady další interpelaci se stejnými osobami a obsazením. První místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček odpověděl na interpelaci poslance Pavla Žáčka ve věci činnosti a prezentace Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR. Interpelace 1078 a pan poslanec Pavel Žáček má slovo. Prosím.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji. Opětovně to vyšlo, opětovně se omlouvám. Je to část mé paměťové agendy. Takže tato interpelace vlastně byla směrována, zase pan ministr potvrdí, že to není první interpelace, byla směrována na Úřad dokumentace a vyšetřování. Také jsem měl tu čest v devadesátých letech v této instituci pracovat, také k ní mám nějaký vztah, a proto mi vadí, že dnes, více než třicet let po pádu komunistického režimu a v kontextu mimochodem obdobných institucí, které jsou funkční ve Spolkové republice Německo, v Polsku, na Slovensku, na Slovensku ne, pardon, ale v jiných dalších státech, tak mi prostě vadí, že nemáme dostatek informací, co ty instituce vlastně dělají. Sice toto je policejní útvar, dokonce celostátní policejní útvar, ale když si porovnáte jeho výstupy např. na webové stránce, na kterou jsem se ptal Policie ČR, tak tam to vypadá, že paní ředitelka akorát chodí sem tam na nějaké výstavy, kde se nechá vyfotit u nějakého artefaktu.

Zase v té druhé části té odpovědi - já jsem za to rád, že pan ministr takto reaguje, já vím, že nemůže jinak, ale upřímně mu za to poděkuji - jsou kvantifikovány náklady na tento útvar, na platy policistů, na platy civilních zaměstnanců. Ale to, že ten úřad nechce sdělovat veřejnosti informace s odkazem na to, že to je orgán činný v trestním řízení, přestože ty statistiky jsou anonymní, ať už nápadu, nebo toho samotného vyšetřování, a můžu ukázat, že v minulosti tomu bylo jinak, a také vám to tady budu dokladovat, tak tomu se prostě divím.

Tak se divím, že v dnešní mediální otevřené době, nemusí tento útvar, a nemá vlastně ani vůli evidentně, a panu policejnímu prezidentovi, resp. jeho náměstkovi, který přímo řídí, nebo panu ministrovi to nevadí a vlastně podepíše tady, když se zeptám, abych na to právě pana ministra upozornil, kolik tedy měli výstupů na webu. A podívejme se na jiné celostátní útvary, samozřejmě mají jinou činnost atd.. ale jak se snaží prezentovat, tak vědí, že se musejí prodat, tak mi teď posledně napíšou: Vámi požadované informace lze zjistit prostým součtem. Jinými slovy, pane poslanče, pokud umíte počítat, spočtěte si to sám. My to neumíme, nebo nechceme to umět. To mi připadá zcela absurdní.

V minulosti, budu dokladovat, to bylo prostě úplně jinak. Je mi jasné, že pro tuto vládu je paměťová agenda něčím velmi složitým. Věřím tomu, že po těch příštích volbách se to prostě změní a že pan policejní prezident si tam potom udělá pořádek, aby se tam ty statistiky aspoň objevily. Není tady sporu, trestní řízení nějaké, vstupování do něčeho, tady prostě se odpovídá na něco jiného, než na co je dotaz. A budu to dokladovat. Dokonce tady je formulace, kterou už úplně nechápu, proč se to nemůže udělat, neboť v roce 2019 bylo registrováno celostátně téměř 200 tisíc skutků. No tak to už ani pan ministr neví, co ten Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dělá. Že dělá politicky motivované trestné činy mezi lety 1948 a 1989, a ne něco, co mělo nápad v roce 2019. To vůbec nechápu, proč tam tato formulace takto je. Samozřejmě je zde odkazováno na to, že to je zodpovědnost vedení úřadu. Jasně. Také proto já se ptám, jestli tedy s tím souhlasí příslušný náměstek nebo policejní prezident, potažmo ministr vnitra. A znova opakuji, podívejte se třeba, jak vyšetřují prokurátoři polské IPN, kolik dávají informací, nebo příslušné zastupitelství ve Spolkové republice, třeba například vůči vyšetřování bývalých nacistů.

A znova opakuji, a tady vám to budu dokladovat, trošku udělám takovou prezentaci. 17. listopadu jsme prezentovali na CEVRO Institutu knížku, na níž měl jsem tu čest se podílet (ukazuje), Průvodce demokratickou transformací, kde jsem právě proto, že to ty naše paměťové instituce moc nedělají, prezentoval i výstupy ÚDV z doby ředitelů Václava Bendy, případně doktora Bretta, kde prostě třeba na stránce 131 máte funkce či povolání osob trestně stíhaných ÚDV v době spáchání trestného činu. Je to k 1. 6. 2008. Od té doby, od té doby, od roku 2008, neměl ÚDV speciálně pod novou ředitelkou zapotřebí to tam dávat. A tady máte prostě kvantifikaci, která je anonymní. Je to prostě standardní práce analytická. Není to nic, co by narušovalo trestní stíhání. Počty návrhů na podání obžaloby a obžalob. Prostě člověk, kterého to zajímá, si to na webu Ministerstva vnitra, potažmo Policie České republiky nenajde. Těch tabulek je tam celá řada. Věková struktura ÚDV trestně stíhaných osob, k 1. 6. 2008. Proč to není dalším údajům...? Počet údajně stíhaných osob podle doby spáchání trestního činu, zase k 1. 6. 2008. Já si myslím, že to je opravdu provokace a zakrývání, buď že se tam nic nedělá, že prostě žádné výstupy nejsou, a já si myslím, že nějaké jsou, anebo že to prostě nechceme dát. Ptá se na to poslanec Žáček. Nedáme, nedáme, nedáme.

Odkaz je na ty publikační výstupy. Paní ředitelka, nebo kdo připravoval pro pana ministra ten podklad, argumentuje nějakou (nesrozumitelné) roku 2007, dispozice z doby převedení odboru dokumentace. Prostě tak otázka absolutně nezněla. A nemyslím si, že je korektní se vymlouvat na předchozí vedení, že mělo jinou politiku, a ona že má jinou mediální.

Takže zase - finanční prostředky, jak jsou vynakládány. Myslím si, že tady nelze strkat hlavu do písku a musí to ÚDV jednou zodpovědět. A doufejme, že tedy aspoň po těch nadcházejících volbách odpoví, co vlastně dělá.

V těch bodech 9, 10 jsem se ptal, ÚDV v minulosti sliboval třeba seznam zemřelých vězňů, že na tom dosud pracuje. Prostě nebylo uděláno evidentně nic. A dokonce jsem se dověděl, což pro mě bylo jaksi šokující, když jsem se ptal - protože to je pro vaši informaci jedna velká množina neznámých mrtvých z doby komunistického režimu, ti, kteří zahynuli ve vazbách, při vyšetřování, ti bohužel nejsou ve statistikách třeba těch mrtvých na hranici nebo popravených, ti prostě zmizeli v tom systému administrativním komunistické moci. Ten odhad, abychom věděli, o kolika československých občanech, našich spoluobčanech, se bavíme, je 4 500 tisíce osob. Je to velmi vysoké číslo. A myslím si, že to je spodní hranice. Tak přestože tedy údaje přislíbil, že to bude dělat, tak jsem se ptal, kolik se z toho vyšetřovalo a vyšetřuje. A odpověď zní: Policie požadované údaje ve vámi naznačeném rozsahu nemá k dispozici, neboť současný způsob vedení spisové služby, který se liší od toho, jenž byl praktikován od vzniku útvaru, tyto údaje nemůže získat. A odkaz na ÚSTR, že to má dělat ÚSTR.

Vyšetřování, pokud je mi známo, má dělat policejní orgán a tím je celostátní útvar ÚDV, který ani nemá ambici tedy toto zjišťovat. Ten odkaz mi připadá fakt... na co tam jsou? Jak, nemají administrativu? Mají mít kartotéku, v počítači to může být všechno. Je to absurdní, že by se český stát nezajímal o to, jak skončily osoby, které byly perzekvovány komunistickém režimem. Tím spíše, že na to máme naprosto jednoznačně vymezený, dokonce v zákoně ukotvený Úřad dokumentace a vyšetřování.

Já bych tady udělal takový příslib, pane ministře, že se budu ptát na to tak dlouho, až nakonec tedy ÚDV sám ty statistiky o své práce zveřejní. Považuji to prostě za chybu a netransparentnost toho současného vedení. Ale i to, že to tolerují jejich nadřízení a v politické rovině i vy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Žáčkovi. Pan místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček je připraven odpovědět. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, jakkoliv jsem v těch minulých odpovědích vyjadřoval trošku rezervovanost k tomu, co je tady interpelováno, tak v tomto případě chci panu poslanci Žáčkovi slíbit, že se na to podívám, protože některé ty argumenty, které tady vznesl, pokládám za znepokojivé. Pan poslanec samozřejmě ví, že jako ministr vnitra nemám personální pravomoc k jednotlivým policistům či vedoucím funkcionářům. Personální pravomoc ministra vnitra je omezena pouze na policejního prezidenta, a to pouze na jeho jmenování. Takže toto budu muset probrat přímo s panem policejním prezidentem, ale určitě si ten čas najdu a zjistím, zda je možné na práci toho útvaru něco zlepšit.

Současně samozřejmě pokud má pan poslanec Žáček více dotazů nebo podnětů k fungování tohoto útvaru, tak se zase můžeme dohodnout, že část jednání výboru pro bezpečnost, nebo nějakého podvýboru, nevím přesně, kam to napasovat, se můžeme věnovat tomuto tématu a budou připraveni dorazit pan policejní prezident, popřípadě paní ředitelka či příslušný náměstek, a můžeme si to v klidu proříkat. Takže v tomto případě chci panu poslanci slíbit, že se na to podívám a budu ho informovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kolega Žáček se hlásí do rozpravy. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Vážený pane ministře, děkuji, beru vás za slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do rozpravy k tomuto tématu? Ne. Návrh na usnesení nebyl podán logicky, když došlo k dohodě. Tím mohu ukončit tuto interpelaci.

Máme tady další interpelaci v tisku 1096. Je to interpelace Stanislava Blahy, kdy místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy pan Karel Havlíček mu odpověděl na jeho interpelaci k zabezpečení železničních přejezdů. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Blaha: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem písemně interpeloval pana ministra průmyslu a obchodu a také dopravy Havlíčka ohledně zvýšeného počtu nehod na železnici v letošním roce. Chtěl jsem znát zejména konkrétní kroky, které ministerstvo činí k tomu, aby do budoucna k takové četnosti havárií nedocházelo. Chtěl jsem s ním na to téma vést debatu i tady na plénu, což samozřejmě ve chvíli jeho nepřítomnosti není možné, proto bych chtěl požádat o přerušení tohoto bodu do doby přítomnosti pana ministra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vašemu návrhu vyhovíme tím, že budeme hlasovat o tom návrhu na přerušení, které je logické. Rozhodneme v hlasování číslo devadesát pět. Já zagonguji.

 

Opakuji, že budeme hlasovat o návrhu na přerušení projednávání odpovědi ministra průmyslu a obchodu, ministra dopravy a místopředsedy vlády Karla Havlíčka na interpelaci Stanislava Blahy ve věci zabezpečení železničních přejezdů.

Zahájil jsem hlasování číslo 95 a ptám se, kdo souhlasí s přerušením. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 95. Z přítomných 80, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen, přerušujeme tedy projednávání této interpelace do přítomnosti místopředsedy vlády, ministra průmyslu a obchodu a ministra dopravy Karla Havlíčka.

 

Další interpelací, kterou zahájím, je interpelace podle tisku 1098. Předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslance Jakuba Jandy ve věci podpory sportovní oblasti v době koronavirové krize. Pan kolega Jakub Janda se hlásí do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Janda: Dobrý den, děkuji za slovo. Já jsem pana premiéra písemně interpeloval ve věci podpory sportovní oblasti v době koronavirové krize. Poprosil bych o přerušení této interpelace do přítomnosti pana premiéra.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Myslím, že ti, kteří jsou přítomni, mohou rozhodnout o tomto návrhu bez dalšího. Rozhodneme v hlasování číslo 96.

Zahájil jsem hlasování číslo 96 a ptám se, kdo souhlasí s návrhem na přerušení projednávání této odpovědi na interpelaci. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 96. Z přítomných 80, pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen a projednávání této interpelace jsme přerušili.

 

Posledním bodem v písemných interpelacích je odpověď ministryně práce a sociálních věci Jana Maláčové, která odpověděla na interpelaci poslankyně Olgy Richterové ve věci pravidel pro vyplácení příspěvku v programu Antivirus. Je to tisk 1107. Paní kolegyně Richterová se hlásí do rozpravy. Paní ministryně Maláčová je řádně omluvena. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Ta interpelace se týká tématu Antivirů a těch velice drakonických sankcí pro firmy. Věcně jde, vážené kolegyně a kolegové, o to, že u těch Antivirů A a B, což jsou dotační programy, kde by bylo možné uplatňovat jiná pravidla než pro Antivirus C a nenutit návrat 100 % částek, se bohužel ministerstvo drží toho, že jde proti smyslu programu, proti smyslu podpory těch zasažených podnikatelů a firem a nechce uvažovat o té možnosti, že by se vracelo čistě podle rozsahu chyby. Čili jeden den zpoždění zaplacených odvodů by neměl dle mého týmu právníků znamenat nutnost vracet úplně vše. V případě řady firem to jsou opravdu vysoké částky.

Já bych z tohoto důvodu, že bych o tom chtěla s paní ministryní diskutovat - týká se to životních osudů mnoha lidí - požádala o přerušení této interpelace do její přítomnosti na schůzi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za návrh. Rozhodneme o něm v hlasování číslo 97.

Zahájil jsem hlasování číslo 97 a ptám se, kdo souhlasí s návrhem na přerušení do přítomnosti paní ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 97. Z přítomných 81 poslance, pro 57, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Tím jsme vyčerpali odpovědi na písemné interpelace poslanců a ukončíme tento bod projednávání.

Ještě konstatuji, že místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Pikal má náhradní kartu číslo 10.

Ještě před 11. hodinou, protože jsme je vyčerpali, a můžeme tedy pokračovat, bych byl rád, abychom se vypořádali s dalším pořadem naší schůze. Chtěl bych vaši pozornost zaměřit na to, že bychom se měli od 11 hodin věnovat - nebo už teď, protože jsme se dohodli na poradě politického grémia, že po skončení písemných interpelací, nejdříve v 10.30 hodin, což je už dávno poté - pevně zařazeným bodům. A to je 477, sněmovní dokument 5113, Usnesení Poslanecké sněmovny k pravidlům pro konání videokonferencí, a bodem 489, což je Informace ministra životního prostředí k situaci na řece Bečvě. Poté bychom případně projednali další body dle schváleného pořadu a těmi jsou zákony ve druhém čtení. Připomínám, že ve 12.45 hodin máme pevně zařazený bod 326, smlouvu mezi vládou České republiky a Senegalské republiky o zamezení dvojího zdanění. Odpoledne, tedy po 14.30 hodině, bychom se samozřejmě zabývali bodem 493 a to jsou Ústní interpelace.

Ptám se, kdo se hlásí ke změně programu. Nikoho nevidím.

Můžeme tedy začít projednávat bod

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 19. 1. 2021 v 14:43.