(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Jan Bartošek. Ještě než dám slovo panu Janu Skopečkovi, s faktickou poznámkou ministr kultury Lubomír Zaorálek. Máte slovo, pane ministře.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, pane místopředsedo. Přeji dobré poledne, dámy a pánové. Já jsem si řekl, že je třeba reagovat na vystoupení paní poslankyně Kovářové. Chtěl bych reagovat na jednu poměrně dost konkrétní věc. V tom vystoupení se objevilo připomenutí pozměňovacího návrhu, který byl podaný v souvislosti s poměrně výrazným výročím, které nás čeká v příštím roce, 150. výročí, které se týká Ludmily, kněžny. A tam bylo řečeno, že Sněmovna by byla požádaná o to, aby mimořádně schválila ještě, tuším, 4,5 milionu na to výročí Ludmily.
Tak já bych chtěl informovat Sněmovnu, že my jsme samozřejmě jednali v průběhu roku, a to dokonce víckrát, pokud si to vybavuji, s těmi organizátory a vím dobře, jak ty přípravy probíhají, samozřejmě také v podmínkách, které nejsou úplně jednoduché na ten příští rok. Takže my jsme byli požádáni ministerstvem o vlastně stejnou sumu 4,5-5 milionu korun. Dohodli jsme se, že pořadatelé se obrátili na Ministerstvo zahraničí (?), stali se součástí regulérního řízení, protože to je jediný způsob, jak my můžeme rozdělovat dotace. A já v této chvíli mohu Sněmovnu informovat, že nevidím jedinou překážku, proč bychom to na toto výročí Ludmily neudělili, vlastně to tady mohu garantovat. Takže ta suma, o které je tady řeč, tak ta z Ministerstva kultury na toto výročí půjde. Takže já jenom vám musím říci, že z mého pohledu je tohle důvod, proč já to třeba nepodpořím. Ne že bych měl něco proti výročí, to si myslím, že je opravdu pozoruhodné z hlediska našich dějin. Na druhé straně když jsme se dohodli s pořadateli -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, skončil čas pro vaši faktickou poznámku. Mohl jste se přihlásit jinak, ale teď nemohu nic jiného než ukončit vás projev. (Ministr Zaorálek chtěl pokračovat.) Pane ministře, opravdu musíme respektovat trochu jednací řád.
A nyní tedy pan poslanec Jan Skopeček, pan ministr se potom hlásí s přednostním právem. Tak dobře. (Poslanec Skopeček dává přednost ministru Zaorálkovi.) Tak dobře, kolegiálně kolega Skopeček přenechal.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Já velice děkuji kolegovi Skopečkovi, protože jsem se špatně přihlásil, ano, velice to oceňuji. Já bych to tedy jenom dokončil.
Já bych chtěl obecně říct, těch pozměňovacích návrhů je tam víc. A já jsem chtěl říct Sněmovně jednu věc za kulturu. Ano, je pravda, že se občas rozzlobím, a dokonce třeba i někdy na vládě, kvůli tomu, že kultura je omezovaná víc, než bych si představoval. O tom se vedou často i vzrušené spory. Na druhou stranu musím tady zdůraznit, že když mluvíme dneska o rozpočtu a penězích, tak po celý rok existují mezi kulturou a Ministerstvem financí velice korektní vztahy. Dokonce teď bych vás rád informoval, abyste to věděli, že my vlastně v tomto týdnu vyjednáváme miliardu, o kterou bychom rozšířili program COVID - Kultura, to znamená, už teď se snažíme vytvořit podmínky pro to, aby ten program mohl pokračovat. A dokonce do určité míry v rozšířené podobě, protože vyjednáváme o tom, že by tam byla audiovize, že by tam byli výtvarníci. Takže reagujeme i na to, co se děje teď i v souvislosti s tím, jak se vyvíjí poslední dny. Budeme měnit ty podmínky, za které se to bude udělovat, protože dneska ti, kteří podnikají v oblasti kultury, nebudou schopni už vykazovat ztráty, protože nemohou plánovat akce. To znamená, to všechno je předmětem vyjednávání, které běží. Opakuji, to je další miliarda.
S paní ministryní jsme mluvili o tom, že i když jsem dostal do tohoto rozpočtu, řekněme, 300 milionů na regionální divadla a orchestry, tak už jsme se dohodli na tom, že i tuto sumu bude třeba rozšířit. Bohužel z hlediska toho, jak se ta situace vyvíjí, tak to vypadá, že potřebuje posílit. To znamená, že i tady ten pozměňovací návrh, jsme se dohodli, že má smysl do příštího roku.
Takže co se týče peněz v kultuře, tak asi nikdo neříká nikdy, že má dost, ale na druhé straně já musím říci férově, že v tomhle je poměrně velice korektní celý rok, a takhle se dohadujeme i na ten rok příští. Takže takhle já se stavím k těm pozměňovacím návrhům a tady pro mě dohoda s Ministerstvem financí má určitý smysl, protože vím, že Ministerstvo financí to, co se dohodneme gentlemansky, splní. Taková je prostě situace a já tady nemohu podat jiné svědectví než tady tohle. (Ministryně financí tleská.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury, nyní pan poslanec Jan Skopeček, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Skopeček: Dobré dopoledne. Říkám tady ve vtípku paní ministryni, že také doufám, že mi po mém příspěvku zatleská, ale nejsem si tím úplně jistý.
Já nebudu vystupovat dlouze, pár poznámek. Debatu o rozpočtu, svoji kritiku rozpočtu jsem si odbyl v prvním, ale i vlastně v druhém čtení.
Já bych chtěl na závěr projednávání státního rozpočtu požádat poslance z ostatních politických klubů, aby podpořili pozměňující návrh, se kterým přišla Občanská demokratická strana. Ten pozměňující návrh znamená de facto úsporu téměř 81 miliard korun. Přestože už nejde hýbat se stranou příjmů a výdajů státního rozpočtu ve třetím čtení, tak my jsme šli cestou toho, že jednotlivé uspořené prostředky přenecháváme v kapitole státní dluh, a tam, když se nevyužijí, mohou sloužit k financování a obsluze státního dluhu i v nadcházejících letech.
My ten rozpočet nepodpoříme proto, že ho považujeme za zoufale špatný, a to jak v jeho struktuře, tak ve výši deficitu, ale i v tom, že byl de facto postaven na vodě, neobsahuje daňové změny, které budou pravděpodobně od příštího roku platit. Ministerstvo financí nedělalo, jako tomu bylo vždy, pravidelné makroekonomické predikce a dneska víme, že budeme schvalovat státní rozpočet, který s realitou bude mít pramálo společného, a že bude muset v průběhu roku docházet k jeho úpravám.
Náš pozměňující návrh tedy nemá ambici udělat z nedokonalého rozpočtu dokonalý, to v tom stavu, v jakém byl státní rozpočet předložen, v tom zoufalém stavu, samozřejmě nelze, ale je to jakýsi příspěvek v rozpočtové odpovědnosti občanských demokratů, kterou jsme nicméně předváděli i v uplynulých letech, kdy jsme přicházeli s úsporami ve výši navrhovaného deficitu, a ukazovali jsme tak vládě i občanům České republiky, že v uplynulých letech, v době před koronavirem, v letech, kdy jsme měli poměrně slušný ekonomický růst, bylo zkrátka možné hospodařit s vyrovnaným rozpočtem.
Já jenom připomenu, že od roku 2013 do roku 2019 díky ekonomickému růstu přišlo vyšší inkaso, kumulovaně za tyto roky 2013 až 2019, ve výši 400 miliard korun. 400 miliard korun měla stávající koalice v těchto letech navíc na přerozdělování a je to právě tato částka, která měla být využita k tomu, že jsme si mohli dělat v uplynulých letech rezervy a v době dnešní koronavirové krize, která má samozřejmě dopad na ekonomiku a dopad na veřejné finance, jsme se mohli pohybovat v mnohem přívětivějším prostoru a ty rozpočtové debaty a ten deficit nemusel být tak vysoký a nemuseli jsme tak výrazně a tak rychle zadlužovat budoucí generace České republiky.
Je potřeba také říct, že veřejné finance a v rámci nich i státní rozpočet jsou v České republice dlouhodobě nemocné. A stávající vláda ten nedobrý zdravotní stav veřejných financí v posledních letech pouze prohlubovala. Je také potřeba si přiznat, a s tím možná bude i paní ministryně souhlasit, že pouhými provozními úsporami nelze veřejné finance uzdravit do takového stavu, aby byly dlouhodobě udržitelné a abychom nevystavovali budoucí generace tomu riziku, že třeba nebude na jejich důchody nebo základní veřejné statky.
Ten problém veřejných financí samozřejmě tkví na výdajové straně, o té příjmové jsem hovořil, ta si žije poměrně velmi dobře, každoroční přírůstky inkasa daní navíc byly v uplynulých letech opravdu výrazné. Byly tam roky, kdy vláda získala i 100 miliard korun navíc. Bohužel nic z toho neušetřila a výdajová strana rozpočtu se této vládě de facto utrhla ze řetězu. A tu výdajovou stranu nespoutáme tím řetězem zpátky ve chvíli, kdy neprovedeme reformu penzijního systému a kdy neuděláme takové změny ve financování zdravotnictví, které budou znamenat, že i financování zdravotnictví bude v dlouhodobém horizontu udržitelné. ***
