(20.30 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Do rozpravy je dále přihlášen pan poslanec Bojko.
Poslanec Marian Bojko: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nebudu teď mluvit dlouho. Jde mi hlavně o to, abychom podnikatele netrestali ještě více, než jsou chudáci potrestaní. Tady naši páni poslanci i vlastně členové vlády v nedávné minulosti navštěvovali restaurační zařízení a porušovali zákon, nebo nařízení vlády, co se týče nějaké konzumace alkoholu a tak dále, a nakonec dostali nějakou symbolickou pokutu 3 tisíce, takže já doufám, že naše orgány policie atd. budou takhle benevolentní a shovívaví i v případě porušení nějakých zákonů podnikatelů.
Já chci jenom něco přečíst, něco jsem našel na internetu, něco jsem z toho vypustil, ale nastínit tu zoufalou situaci těch podnikatelů, těch lidí, co mají hospody, kteří někteří už je neotevřeli, protože už prostě na to nemají sílu potřetí a nevědí, co bude, a pak jsou ti zoufalci, kteří opravdu, zoufalá situace, zoufalé činy jsou ze zoufalých situací. Někteří ti podnikatelé jsou opravdu zoufalí a někteří prostě už skončí.
Zkuste si představit, kdyby vám někdo před rokem řekl, že každý pátý živnostník zkrachuje a už nikdy se mu nebude znovu dařit, pojďme se rozpočítat, a na koho to vyjde, ať se jde klidně třeba zabít, že chudí ještě víc zchudnou a ti opravdu bohatí, těm i ostatním pomůžeme ještě více zbohatnout, že zavřeme a zničíme hospody, restaurace, kavárny, bary, vinárny, dobře, necháme pár výjimek, kdo přežije, ale o těch rozhodne někdo jiný, že postupně, nenápadně, každý minimálně desátý přijde o práci, že se vystrašíme šíleným způsobem, až nás to bude každého třetího dohánět k úzkostem, depresím, sklonu k sebevraždám, že se začneme bát dosud nějaké normální věci, třeba že můžeme onemocnět, a dokonce i zemřít, že začneme udávat své sousedy za nějaké extrémní nesmysly, třeba jako že dýchali čerstvý vzduch na procházce, místo aby se dobrovolně dusili hadrem na puse, že nechceme dýchat čerstvý vzduch, že k životu nepotřebujeme kyslík, že věříme, že nejlepší je trávit hodně času ve vysokých koncentracích CO2, že donutíme děti být smutné, bát se všeho, sebereme jim radost ze života, že sebereme dětem kamarády, že chceme mít naše děti mnohem hloupější, že chceme, aby naše děti nechodily do školy, že uděláme naše děti závislé na počítačích, sezení u obrazovek, hraní her, že přestaneme sportovat, že uděláme maximum pro to, aby se zhoršil náš zdravotní stav, že zajistíme, aby se naše děti bály ven, aby se nestýkaly s kamarády, aby už ani žádné neměly a nechtěly mít, že se postaráme o to, aby efektivní likvidací dětské psychiky z nich vyrostli traumatizovaní jedinci, že souhlasíme, že nebudeme mít svobodu, že souhlasíme, že někdo jiný bude rozhodovat o našem životě a jeho kvalitě, že souhlasíme, že již zdravotnický systém nefunguje pro lidi, jen pro byznys, a když mi doopravdy bude něco, s čím by mi měl lékař pomoci, akceptuji, že té pomoci se tak snadno nedoberu, na prevenci se vykašleme, počkáme, až se naše nemoci rozvinou, že souhlasíme, že nejlepší řešení důchodové reformy je najít způsob, jak co nejméně nápadně, avšak efektivně zabít lidi důchodového věku, začneme těmi v domovech důchodců, zabráníme komukoliv v kontrole tohoto procesu, svede se to na něco jiného, že dobrovolně si budeme dennodenně pouštět cílené lži z televize a budeme se těšit, až jim uvěříme a začneme je považovat za pravdu. To se nám opravdu uleví. Že těch, co přijdou o živobytí, bude tolik, že už ani ve svém okolí nebudou mít nikoho, kdo by jim pomohl. Pojďme to udělat tak, aby se každý bál o svou budoucnost, ani přátele už nepodporoval a nepodržel nad vodou, že už si nebudeme užívat života, nebudeme chodit za zábavou, do divadel, na jarmarky, poutě, trhy, koncerty a podobně. Nestojíme o to. Že zakážeme zpívat, že se začneme bát lidí, že všechny, kteří nepřistoupí na naši dohodu, budeme označovat za sobce, tupce a škodiče, zlé lidi, kteří nemají ve společnosti co dělat. Že peníze jsou všechno, uděláme všechno pro to, abychom je měli, a klidně obětujeme naše děti, naše zdraví a naše životy. Uděláme z peněz modlu. Že nepotřebujeme přátele. Že za zdravé a normální budeme považovat ty, kteří chodí často k lékaři a lékaři neodmlouvají a ani se na nic nedotazují a okamžitě uposlechnou pokynů. Shodujeme se, že pacient nepotřebuje a nemá být informován o podstatě, přínosech a nežádoucích účincích zákroků, úkonů, užívání farmaceutických přípravků. Že se přestane dodržovat Ústava České republiky, náš stát bude řídit pár loutek a třeba nějaký hygienik. Že nám nebude vadit, že si kdokoli z vlády vydává protiústavní pokyny, budeme prostě poslouchat, i kdyby nás to mělo zabít. Poslouchat se musí. Že už nikdy neuvidíme hvězdy, protože po setmění se ven nebude smět, že chlapi nebudou chodit na pivo, ženy nebudou chodit na dámské jízdy s kámoškami, že zavřeme většinu obchodů, nebudeme mít kde dětem nakoupit na novou sezónu vhodné oblečení a obuv, že omezíme otevírací doby úřadů a pošt, abychom mnohem více času trávili ve frontách, že nechceme být asi zřejmě dále svobodnými lidskými bytostmi, chceme umírat zaživa. Nevadí nám to. Chceme, aby nám někdo přesně říkal, co kdy a jak máme dělat, a když neuposlechneme, aby nás opravdu hodně ošklivě potrestal.
To jsem si nikdy nemyslel, že něco takového nastane, že - já mám pořád pocit, že žiju v nějakém matrixu, že jsem v roce 1989, když ti zlí komunisté předali tu republiku těm hodným komunistům a že se za 31 roků probudím v Severní Koreji. A pořád si myslím, že spím. A doufám, že se z toho snad probudím, a opravdu si nepřeju, aby zoufalí podnikatelé byli trestáni za své zoufalé činy. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášen pan poslanec Vích.
Poslanec Radovan Vích: Dobrý večer všem. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já budu mnohem stručnější. Já jenom doplním to, co tady nebylo řečeno ze strany našeho předsedy, pana Tomio Okamury.
My jsme byli proti tomu, aby se tento zákon projednával ve zkráceném jednání, nicméně Sněmovna rozhodla jinak. Takže za nás tento zákon je předkládán prostě ve špatné době a zavádí další represe a restrikce proti našim občanům a právnickým osobám, a navíc v době, kdy z důvodu koronaviru dochází paradoxně k poklesu kriminality. Prostě trpělivost občanů dosáhla maxima a nálada ve společnosti není dobrá a v tom my projednáváme novelu tohoto zákona.
Podle SPD byla možností novela zákona o ochraně veřejného zdraví, nikoliv novela krizového zákona, která je v současné době prostě pro nás nepřijatelná. Navíc se jedná o další přenos výkonu státní správy na samosprávu, a to v době, kdy správní orgány a oerpéčka jsou dlouhodobě personálně nenaplněny, a jedná se o novou povinnost, která jim přibude bez předchozího projednání. Takže další problém potom vidíme i v tom, že... v tom oprávnění strážníků, kterým současný zákon o obecní policii neumožňuje vstup do provozoven mimo pracovní dobu, pokud se nejedná o provozovnu, kde jsou provozovány hazardní hry, a strážníci městské policie budou muset stejně na místo v takovém případě volat Policii České republiky. A těch, jak víme, nám v současné době tisíce chybí. Takže to řešení je jinde, včetně prevence a výzvy k dodržování, a nikoliv vytvářet policejní stát a strpění omezení ze strany fyzických a právnických osob. Takže to jsou ty důvody, proč nemůžeme podpořit tento návrh.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Prosím pana poslance Munzara, připraví se pan poslanec Volný Lubomír.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Dobrý večer, kolegyně a kolegové, dobrý večer, pane ministře. Z mého pohledu tento zákon zákona de facto plně odráží charakter přístupu vlády k našim občanům, zejména živnostníkům a podnikatelům. Místo prevence a vysvětlování se vláda zaměřuje hlavně na restrikce a sankce.
Pane ministře, vláda nevysvětluje občanům mnohé svoje kroky, a tím už dávno prohospodařila důvěru občanů v to, co děláte. Vláda a vládní představitelé zároveň vysílají signály, že vláda nedůvěřuje občanům, a mnohdy to vypadá, že je bere za své protivníky. . ***
