(14.50 hodin)
(pokračuje Novák)
Po prvním čtení původního poslaneckého návrhu kolegyně Šafránkové bylo ústy ministryně práce a sociálních věcí sděleno, že pracuje na komplexním pozměňovacím návrhu tak, aby ministerstvo odstranilo údajné vady, které návrh obsahoval. Vzhledem k tomu, že do konce června nebyla ochota ze strany ministerstva dostát svému slovu, dohodli jsme se napříč politickým spektrem společně s Lucií Šafránkovou a zpracovali jsme komplexní pozměňující návrh.
Jednalo se o intenzivní práci během letních prázdnin, kdy jsme procestovali celou republiku, konzultovali návrhy s odborníky i pracovníky Úřadu práce. Výsledkem byl komplexní pozměňující návrh přijatý výborem pro sociální politiku dne 10. září 2020. Velkým překvapením byl pro nás fakt, že ministerstvo po tom, co zjistilo, že na návrhu pracují poslanci sami, zpracovalo velmi rychle svůj návrh, který vyšel právě ze zjištění poslanců Nováka a Šafránkové, ačkoli s námi dříve spolupracovat odmítlo! Tento návrh předložilo taktéž výboru pro sociální politiku a ten jej na svém jednání nepřijal.
Vážení přátelé, teprve v této chvíli, po třech měsících intenzivní práce, jsme se s ministerstvem konečně domluvili, že zpracujeme jeden společný návrh. Pro nás je totiž klíčová budoucnost, spravedlnost sociálního systému, a v konečném důsledku také navýšení pracovní kapacity. Také z těchto důvodů jsme přistoupili na nabídku ministerstva a začali spolupracovat na finálním zpřesnění návrhu zákona.
Co mě mrzí a dodnes mrzet nepřestane, je fakt, že díky těmto peripetiím jsme zbytečně ztratili čas. Samotný komplexní pozměňovací návrh obsahuje přes sedm desítek změn, které vám nyní popíšu.
V zákonu o pomoci v hmotné nouzi navrhujeme následující. Doplňujeme výjimky, podle kterých se z pomoci v hmotné nouzi vyloučí osoby v případě jejich sankčního vyřazení z důvodu porušení režimu dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti při nemoci nebo úrazu. Obdobně při vyloučení osob z hmotné nouze navrhujeme postupovat u osob, které nejsou uchazeči o zaměstnání, ale jejich zdravotní stav odpovídá stavu dočasné pracovní neschopnosti. V dalších ustanoveních oproti stávající úpravě doplňujeme podrobnou úpravu obdobnou právní úpravě platné pro uchazeče o zaměstnání i pro osoby, které uchazeči o zaměstnání nejsou a v současné době u nich není dodržování režimu pracovní neschopnosti kontrolováno. V loňském roce bylo porušení režimu zjištěno celkem ve 26,08 % kontrol. Obdobně jako v případě zaměstnání může uchazeč o zaměstnání Úřadu práce doložit důvod, proč k danému porušení režimu došlo, například kontrola ve zdravotnickém zařízení. V takovém případě pak nedojde k vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.
Návrh dále specifikuje, za jakých podmínek není osoba v hmotné nouzi, pokud si nezvyšuje příjem vlastním přičiněním. Jedná se o osoby, které neuplatnily svoje pohledávky, nároky nebo majetek. To již v současné praxi funguje, ale je potřeba tyto okolnosti jasně vymezit v uvedeném ustanovení.
Dnes není v praxi zcela zřejmé, kdy se osoba pro účely nároku a výše dávek pomoci v hmotné nouzi považuje za osobu samostatně výdělečně činnou. Proto navrhujeme, že za osobu samostatně výdělečně činnou se považuje taková osoba, která svoji samostatnou výdělečnou činnost nepřerušila nebo neukončila.
Dále navrhujeme rozšířit okruh osob, které mohou být vyřazeny jako příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi z důvodu neplnění povinností zákonného zástupce dítěte, spojených s řádným plněním povinné školní docházky, i o osoby, které neplní tyto povinnosti ve vztahu k povinnému předškolnímu vzdělávání. Máme totiž za to, a odborníci to také potvrzují, že poslední rok předškolní docházky je klíčový pro zdravý vývoj dítěte a pro jeho integraci mezi vrstevníky. Nemůžeme podporovat chování, které vede k tomu, že děti jsou bezdůvodně z tohoto vzdělávání vylučovány.
Dalším bodem novely je návrh, aby se doba nezpůsobilosti rozšířila ze tří na šest měsíců, a to i v případech, kdy je dávka z uvedených důvodů nejen odmítnuta, nicméně také zamítnuta. V případě jakékoli nespolupráce tak nebude žadatel považován za osobu v hmotné nouzi na dobu šest měsíců. Lhůta šesti měsíců je již aplikována v praxi v případech, kdy osoba neuplatňuje své nároky, pohledávky nebo majetek. Dochází tedy jen k narovnání těchto lhůt pro systém pomoci v hmotné nouzi. Navíc je ponecháno v těchto případech správní uvážení Úřadu práce, kdy osoba může být nadále považována za osobu v hmotné nouzi, pokud to odůvodní konkrétní okolnosti.
V rámci zohlednění pandemické situace pak navrhujeme jako pomoc seniorům, aby se příjmy z důchodu nezapočítávaly pro dávky pomoci v hmotné nouzi z 80 %, ale nově pouze ze 70 %, tedy shodně, jako se započítávají příjmy ze zaměstnání. Nevidíme totiž důvod, proč by měli být senioři penalizováni za to, že celý život v této zemi vytvářeli hodnoty a platili daně.
Vypouští se původní odstavec, který se týká příjmů pro přiměřené náklady na bydlení. Ustanovení je pro praxi matoucí, týká se pouze příjmů pro přiměřené náklady na bydlení u příspěvku na živobytí. Samotný započitatelný a i nezapočitatelný příjem je pro účely nároku a výši příspěvku na živobytí zakotven v zákoně o životním a existenčním minimu, což je dostačující.
Taktéž nově vkládáme ustanovení, které zamezí situacím, kdy například povinná osoba hradí výživné na dítě v soudem stanovené výši a ještě navíc přispěje určitou finanční sumou na vzdělání nebo mimoškolní aktivity dítěte. Jedním z příkladů může být například úhrada letního tábora. Podle aktuálního znění zákona o životním a existenčním minimu by tento příjem snížil výši dávek. Protože podle nás jde o nepřiměřené opatření, navrhujeme možnost správního uvážení nepřihlížet k takovému příjmu. Nemůžeme trestat děti za to, že jim rodiče chtějí zkvalitnit život. ***
