(20.40 hodin)
(pokračuje Koten)
Na včerejší schůzi, i na schůzích předchozích, tady od kolegů zaznívalo, že vakcíny tady musíme mít jenom od výrobců na západ od nás. Tak prosím vás, co tedy dělala Evropská unie, že nezajistila centrálně, jak chtěla, vakcíny, aby Česká republika měla dostatek vakcín? Ještě nám tady někdo bude zakazovat, abychom si vakcínu nemohli objednat od nějakého alternativního výrobce jenom kvůli tomu, že je tady nějaká ideologická bariéra? Já si myslím, že tady to není snad o ideologii, tady to je o tom, že chceme těm lidem, kteří se skutečně chtějí nechat očkovat, dát možnost si vybrat jednak očkovací látku, a jednak aby vůbec ta očkovací látka byla. Takže tady si myslím, že nějaká ideologie je naprosto lichá. Nehazardujme, proboha, se zdravím našich občanů. Někdo se očkovat nechce, prosím, ať má tu svobodu, ať se neočkuje. Pokud je to silný jedinec a je si jistý, že je zdráv a neonemocní, je to jeho volba. Ale já jenom doufám, že vládě se podaří zajistit vakcíny, a je úplně jedno, z jaké světové strany. A doufám, že tedy všechno zůstane na svobodě těch, kteří se chtějí očkovat, tak se budou moci očkovat. A kdo to bude odmítat, je to samozřejmě jeho plné právo.
Takže dámy a pánové, děkuji za pozornost a prosím, nehazardujme se zdravím našich spoluobčanů a konečně otevřeme ekonomiku, protože lidé, kteří jsou pořád doma v karanténě, nebudou vytvářet žádné daňové příjmy, a může to dopadnout tak, že se stát bude daleko více zadlužovat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radku Kotenovi. Nyní vystoupí pan poslanec Stanislav Juránek, připraví se Alena Gajdůšková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Juránek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní vicepremiérko, kolegyně a kolegové, pane ministře, omlouvám se, chtěl jsem pozdravit všechny, kteří tady jsou. (Ministryně financí hovoří z vládních lavic mimo mikrofon.) Ano, děkuji, ale nechci se nechat vyvést v tuto chvíli z míry, protože bych do toho rád přinesl nový pohled.
Chtěl bych vám říct, že dnešní jednání mě velmi potěšilo. Možná vás to překvapí, ale velice mě potěšilo, zvláště jeho začátek, a to první dvě hodiny, protože první dvě hodiny jsme tady sice my v Poslanecké sněmovně měli jakoby přerušený čas a zdálo se, že nemáme co dělat, ale vedlo se jednání. Musím říct, že jsem přesvědčený o tom, že to, co nás čeká ode dneška až do voleb a ještě po volbách, je právě to jednání, a děkuji všem, kteří jednali. Nemyslím si, že když se začalo opravdu - a beru to jako velice seriózní a první vážné jednání koalice s opozicí, když to bylo skutečně první, tak si nemyslím, že musí zákonitě skončit dobrým výsledkem. Ale znovu říkám, že je důležité toto jednání bez ohledu na to, zda schválíme, nebo neschválíme prodloužení nouzového stavu. Ten pohled, který vám chci říct, je totiž pohledem z kraje, protože já jsem v Jihomoravském kraji poslední poslanec, který je tam od začátku, od prvního dne, co Jihomoravský kraj vznikl, nebo vlastně předtím ještě Brněnský, až do dnešního dne. Ten pohled z kraje je takový, který by vás mohl obohatit, a proto říkám, že vítám ta jednání a doufám, že ta jednání k něčemu povedou, protože ta jednání se musí vést bez ohledu na to, jestli bude nouzový stav, nebo nebude.
Tady vám chci říct zcela zodpovědně jako člověk, který dvaasedmdesátkrát v Jihomoravském kraji vyhlašoval stav nebezpečí, že ať je to jak je to, budeme se o tom bavit v nejbližších týdnech znovu. Můžeme zvolit dvě cesty. Jedna cesta, že prodloužíme nouzový stav, prodloužíme ho třeba na 14 dnů a během té doby se skutečně naplní některé změny nebo řada změn, které vyžaduje současný nouzový stav, aby mu lidé uvěřili a aby tam v něm nebyly nadbytečnosti a aby skutečně směřoval k tomu, k čemu má směřovat, srozumitelně, anebo druhá cesta, že se věci odkážou směrem k hejtmanům. A tady je ten můj pohled. V rámci toho bych chtěl říct, že jsem se rozmýšlel, jestli vystoupím, nebo nevystoupím, ale dostal jsem esemesku od svého hejtmana Jana Grulicha z Jihomoravského kraje a on mi řekl: Zkuste se domluvit a prodlužte nouzový stav o 14 dnů. On mě o to žádá a je to jeho hlas. A já, protože jsem dřív sice hejtmanem a prvním náměstkem hejtmana byl, ale můj hlas do Poslanecké sněmovny nedolehl, dnes na prvním místě chci, abyste slyšeli tento hlas. Jsem rád, že se takto ozval, protože to, co čeká našeho hejtmana a samozřejmě i ostatní hejtmany a primátora hlavního města Prahy, velice dobře a důvěrně znám, protože všechny ty předcházející krizové stavy za nějakých posledních dvacet let začínaly na spodní úrovni a pak došly na horní úroveň. My jsme teď v situaci, že si můžeme vybrat tu cestu, protože my jsme tenhleten stav začali z horní úrovně a v tuto chvíli ji chceme posunout na tu spodní. Je to možné, není to pravda, že to možné není.
Chci říct, že v rámci těch opatření, která budou muset hejtmani přijmout, první věc, kterou podle mě musí udělat každý hejtman, nebo aspoň každému to bude doporučeno a primátorovi hlavního města taky, že bude muset vyhlásit stav nebezpečí od půlnoci z neděle na pondělí. Tato záležitost je opravdu taková, abychom si uvědomili, co to vlastně znamená. To znamená, že on využije všeho, co mu zákon umožňuje, ale už teď víme - protože víme, jaká je situace, jak to vypadá v celé republice - že to nebude stačit. On bude hledat tu spolupráci - a samozřejmě je tady obrovská možnost a bude tady spolupráce - s jednotlivými ministerstvy. Já sám za sebe můžu říct, že mně vždycky pomohli. Někdy jsem to musel vysvětlovat na některém ministerstvu déle, na některém kratší dobu, ale pomohli. Ministerstvo vnitra je to hlavní, to znamená všichni hejtmani se budou obracet na ministra vnitra, protože to je ta cesta, takhle je nastavena. A co to bude znamenat dál? Bude to znamenat, že udělají všechno, co je v jejich silách. Prosím vás, nevěřte tomu, že mohou udělat všechno sami. To znamená, že oni se postupnými kroky na čtrnácti místech, čtrnácti postupnými kroky dostanou k tomu, že budou muset buď požádat o nouzový stav, a já si teď dovolím říci ještě jednu věc, co se stane, když všech čtrnáct krajů vyhlásí stav nebezpečí: v ten okamžik je - já nejsem právník, ale - přímo povinnost vyhlásit nouzový stav. To znamená, že jestli tady někdo říká, že podá žalobu na to, když se znovu vyhlásí - (Reakce ze sálu.) ... pardon, trestní oznámení, děkuji za upřesnění, že se podá trestní oznámení, a to na každého člena vlády zvlášť a možná i krizového štábu, to já nevím, jak je to myšleno, tak je to sice možné, že něco takového někdo podá, ale na druhou stranu si opravdu neumím představit, že v okamžiku, kdy čtrnáct krajů vyhlásí stav nebezpečí, že v této situaci by někdo měl tu odvahu obráceně tento stav nevyhlásit. ***
