(10.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Chci navrhnout jako druhý bod dnešního jednání - protože považujeme jako klíčové tu politickou dohodu převést do hlasování a schválení pandemického, nebo protipandemického zákona by bylo lepší, než se říká v té obecné veřejné rozpravě - jako druhý bod, který by měl název Ukončení nouzového stavu vyhlášeného vládou v neděli 28. února. A usnesení, které navrhuji a které je podle mě logické, správné a ústavní - protože není to Poslanecká sněmovna, která nás dostala do neústavního stavu, nejsou to ani hejtmani, kteří nás dostali do neústavního stavu. Ano, oni požádali, ale rozhoduje vláda České republiky - to usnesení, které společně navrhujeme, zní: "Poslanecká sněmovna ruší nouzový stav k datu účinnosti protipandemického zákona." Případně pak v podrobné rozpravě můžu načíst přesný název toho zákona. Ale myslím, že rozumíte, co navrhuji. Přijde mi to rozumné. Přijde mi to, že já a mí kolegové dostojíme slibu, který jsme tady učinili veřejně tím slovem slibuji, podáním ruky předsedovi či místopředsedovi Poslanecké sněmovny a svým podpisem.
Důležité je říct, že dneškem nic nekončí. Dneškem a případně projednáním protipandemického zákona v Senátu se zvyšuje šance, že si s tím jako Česká republika poradíme. Protože 136 dnů nouzového stavu, a podívejte se na čísla ze včerejška nebo z dneška - a musíme změnit přístup. Ale hlavně musíme zvýšit důvěru občanů v kroky vlády a Parlamentu jako celku. Jsme přesvědčeni, že ta politická dohoda nad pandemickým zákonem ukazuje občanům, že jsme schopni se domluvit, že přemýšlíme o realitě, že víme, že nemůžeme pokračovat v tom, co jsme dělali doposud, a že musíme změnit přístup. A zvyšuje to šanci, že ta důvěra občanů v kroky, které činí vláda, Sněmovna či Senát, bude prostě vyšší. To považujeme za klíčové. Protože pokud nebudou naši občané věřit v to, že to vláda dělá chytře, rozumně, efektivně, pokorně, tak to nebudou dodržovat a je vlastně jedno, jaká opatření platí a jaká ne.
Já teď nechci rozebírat jedno opatření, druhé, říkat, tohle je dobré a tohle je horší. To nikam nevede. Ale ten přístup musíme změnit. A změníme ho jenom společně. Společně s občany. Nezmění ho na úrovni vlády, Sněmovny, Senátu. My ale můžeme vytvořit prostředí důvěry, můžeme ukázat, že vnímáme problémy lidí a že jsme společně připraveni hledat řešení, ať ty problémy zvládáme lépe než doposud, protože zatím se nám to nepovedlo.
Ale ve všech těch debatách si uvědomme základní věc. Klíčovou zodpovědnost má vláda České republiky, to je fakt. Vláda se opírá o důvěru, kterou jí vyslovila Poslanecká sněmovna, a tu důvěru jí dali jen někteří poslanci. Byli to poslanci hnutí ANO, poslanci hnutí české sociální demokracie a poslanci Komunistické strany Čech a Moravy. A ti, kteří jí nedali důvěru, jsou logicky v opozici. Protože kdyby byla jiná většina, tak máme jinou vládu.
A když se vrátíme do minulého čtvrtka, tak co se vlastně stalo? Andrej Babiš jako premiér ztratil v klíčovém okamžiku většinu v Poslanecké sněmovně. Za normálních okolností je běžný politický nástroj v takovém okamžiku, že vláda odchází a vzniká jiná většina. Řešením takové krize obvykle bývá i dohoda o předčasných volbách. To v tomto případě nelze. Nelze. Nemáme, jak rozdělit hlasy občanů. To znamená, tu klíčovou odpovědnost měl premiér, který v ten okamžik ztratil většinu. A nebylo to překvapivé, protože jsme hlasovali pošesté minulý čtvrtek. Některé strany byly šestkrát proti, respektive jediná strana byla šestkrát proti a pět dalších opozičních stran bylo pětkrát proti. Jediné, co se stalo, že premiér Andrej Babiš ztratil minulý čtvrtek podporu poslaneckého klubu KSČM. A kdo jiný než premiér má za úkol hledat a nacházet většinu?
Opozice tento čas od čtvrtka využila velmi efektivně. Proběhla jednání, po kterých jsme dlouho volali. My je oceňujeme a jsme připraveni v bodě číslo jedna aktivně hlasovat pro politickou dohodu. Současně říkáme, protože je jiné politické složení Senátu, že uděláme vše pro to, aby ta politická dohoda byla schválena nejenom v Poslanecké sněmovně, ale napoprvé - napoprvé - byla schválena i v Senátu.
Děkuji za pozornost. A myslím, že každý z nás, když se zamyslí nad tím slibem, by měl podpořit náš společný návrh, druhý bod, Ukončení nouzového stavu, k datu účinnosti pandemického zákona. My jsme se opakovaně ptali včera i dnes pana ministra zdravotnictví a on nám opakovaně odpověděl, a já myslím, že je připraven to i zopakovat, že pokud ten zákon bude schválen ve znění politické dohody, tak budeme mít k dispozici všechny nástroje, které v této fázi - podotýkám v této fázi - on, Ministerstvo zdravotnictví a vláda jako celek potřebují k efektivnímu boji s čínskou chřipkou. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám, pane předsedo. Poprosím vás, ještě než proběhnou vystoupení dalších osob s přednostním právem, abychom o tom ještě popřemýšleli, protože z mého pohledu se jedná o návrhy - oba návrhy jsou podle § 109m odstavec 1 písmeno d), zrušení nouzového stavu před uplynutím. To znamená, obsahově je to stejný návrh, akorát s jiným termínem. Z mého pohledu by bylo vhodnější při jednom bodu hlasovat dva návrhy. Ale dám vám prostor ještě na popřemýšlení. Mám tady dvě přednostní práva. Případně kdybyste se za mnou zastavil a můžeme to probrat.
Teď s přednostním právem pan místopředseda Okamura, pak jako další pan předseda Michálek.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já bych rád upozornil, tady jsme slyšeli z médií i od mého předřečníka, předsedy poslaneckého klubu Zbyňka Stanjury, že senátoři ODS podali ústavní stížnost proti prodloužení nouzového stavu. Nevím, jestli je to nevědomost senátorů, možná ano, senátorů za ODS, ale já jsem si nechal v pondělí vypracovat písemné stanovisko - mám ho na stole - legislativního odboru Poslanecké sněmovny a ta potvrdila, že tento typ ústavní stížnosti nespadá pod povinné rozhodování Ústavního soudu. To znamená, Ústavní soud se touto stížností nemusí zabývat v případě toho nouzového stavu. To znamená, je to čistě na vůli Ústavního soudu, zdali se bude zabývat, či nikoliv. Ale není v tomto případě ústavní stížnost tohoto typu, tohoto obsahu, na zrušení nouzového stavu vyhlášeného vládou. Ústavní soud nemá povinnost se zabývat touto stížností.
A v bodě dvě mám - pokračuje legislativní odbor Poslanecké sněmovny - že tím řešením právě proto, že to spadá pod gesci Sněmovny a pod rozhodnutí Sněmovny, je v podstatě pouze to hlasování té Sněmovny.
Takže ústavní stížnost senátorů z pera ODS je v podstatě politickým gestem, možná i gestem z neznalosti. Proto - já tady mám taky vypracovanou ústavní stížnost, kde jsou podepsaní všichni poslanci za SPD. Mám to tady. Ale my jsme to právě pozdrželi o ten jeden dva dny, protože jsem, místo abych populisticky plácnul, plácnul do vody a utíkal do médií, jako to udělal předseda Senátu pan Vystrčil, tak já jsem si počkal na to písemné stanovisko, na kterém v pondělí dělal celý den legislativní odbor Sněmovny. A ukázalo se přesně to, co jsem očekával, že tím jediným řešením, a je to tak správně podle mě, protože Sněmovna je suverénem - že to musíme rozhodnout my tady ve Sněmovně tím hlasováním. ***
