Pátek 12. března 2021, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Radek Vondráček)

328.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 532/ - třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme zahájili ve středu 10. března. Bod byl přerušen v rozpravě z důvodu pauzy na poradu poslaneckého klubu ODS. Připomínám, že jsme ve středu 10. března souhlasili s účastí guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka při projednávání tohoto bodu.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Zpravodajem garančního výboru je pan poslanec Dolejš, ale je zastoupen paní předsedkyní výboru Miloslavou Vostrou.

Připomínám, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 532/3, který byl doručen 21. ledna 2021 a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 532/4.

Otevírám přerušenou rozpravu, do které je v tuto chvíli - (O slovo se hlásí poslanec Feri.) S přednostním právem, pane místopředsedo? (Ano.) Ať víme.

 

Poslanec Dominik Feri: Dobrý den, dámy a pánové, hezký pátek. Já bych chtěl jménem poslaneckého klubu TOP 09 požádat o přestávku poslaneckého klubu v délce 60 minut. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Nevím, o čem se budete radit, pane kolego, ale samozřejmě vyhovím v plném rozsahu. Takže budeme pokračovat v 10.21 hodin.

Já bych požádal, aby se za 10 minut v prostorách předsedy Poslanecké sněmovny sešli zástupci poslaneckých klubů. Nebo hned, pojďme tam hned a zkusme se domluvit, jak naložíme s touhle situací. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 9.22 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 10.21 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, budeme pokračovat, přestávka na poradu poslaneckého klubu skončila. Děkuji, že u stolku zpravodajů máme jak paní vicepremiérku a ministryni financí Alenu Schillerovou, tak zpravodajku. Vítám ještě jednou pana guvernéra České národní banky. Budeme pokračovat v přerušeném jednání. Ještě než zahájíme přerušenou rozpravu ve třetím čtení, tak mi dovolte konstatovat došlou omluvu ministra zdravotnictví Jana Blatného z dnešního jednacího dne z pracovních důvodů.

Jestli mám správnou poznámku, tak nejsou zatím žádné přihlášky s přednostním právem a na řadě bude pan kolega Jan Skopeček. Než mu udělím slovo, požádám Sněmovnu o klid. Vážené paní kolegyně, páni kolegové, prosím, usaďte se na svá místa a případné diskuze o jiném tématu, než je tisk 532 ve třetím čtení, přeneste do předsálí. Ještě chviličku, pane poslanče. (Prodleva - hluk v sále.) Děkuji. Máte slovo. (Problém s ozvučením u řečnického pultu.) Máte zapnuto. (Beze změny.) Já to zkusím ještě vypnout - zapnout, ale já mám rozsvícené červené světýlko, že byste měl být slyšet. (Stále beze změny.) Pravda je, že ani v odposlechu vás neslyšíme. Můžu požádat servis Sněmovny, aby zkontrolovali zapnutí mikrofonu u řečnického pultu? (Poznámky z pléna.)

 

Poslanec Jan Skopeček: To není součást obstrukce...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Už je to v pořádku.

 

Poslanec Jan Skopeček: Bezvadné. Děkuji pěkně za slovo. Dobré dopoledne, dámy a pánové, já bych rád navázal na své středeční vystoupení, ve kterém jsem avizoval, že po nějakém obecném vysvětlení svého postoje k novele zákona o České národní bance vystoupím ještě podrobněji k jednotlivým pozměňovacím návrhům, které jsem podal, tak mi dovolte je vysvětlit. Nebudu v tuhletu chvíli hovořit o zákonu jako celku, byť ještě z diskuze z té středy samozřejmě vyplynula celá řada dotazů a argumentů, ale to bych udělal na závěr diskuze k tomuto návrhu.

Já jsem podal několik pozměňovacích návrhů. Jedním z nich je vypuštění několika těch úvěrových ukazatelů. Je to pozměňovací návrh, který by zachovával... (Hluk v sále, pan poslanec vyčkává.) Já bych poprosil, pane předsedající, jestli přece jenom by tady...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak ještě jednou, vážené kolegyně, kolegové, diskuze na jiné téma prosím v zásadě v předsálí. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za zjednání pořádku. Čili první pozměňovací návrh je veden tím směrem, aby z těch tří ukazatelů, které by regulovaly komerční banky poskytování hypotečních úvěrů, zůstal úvěrový ukazatel jenom jeden, a to LTV. Podle mého názoru navrhované znění, kde jsou ty ukazatele tři, staví Českou národní banku de facto do role vedoucího řízení rizik hypotečních úvěrů komerčních bank v České republice. Já si nemyslím, že by Česká národní banka měla alternovat risk managementy jednotlivých komerčních bank, zvlášť ve chvíli, kdy má dostatečné jiné nástroje regulatorního charakteru a kdy vlastně i schvaluje managementy komerčních bank v oblasti jejich představitelů, které se této oblasti věnují.

Navíc není ani v Evropské unii běžné, že by centrální banky využívaly všechny ty tři úvěrové ukazatele - LTV, DSTI a DTI. Běžná praxe z Evropských zemí je, že centrální banky regulují jeden nebo dva ukazatele, které jsou dneska vepsány v naší novele zákona o České národní bance, a to přesto, že v celé řadě evropských zemí je skutečně situace v oblasti hypotečních úvěrů mnohem horší, než je tomu v České republice. Znovu musím zmínit, že bankovní systém České republiky je velmi zdravý, velmi stabilní, bezesporu za to vděčíme i dohledové činnosti České národní banky, ale když projednáváme tuto novelu, tak se nám zdá nelogické, nedůvodné, aby Česká národní banka regulovala tyto tři ukazatele, když se tak děje, pokud mám správné informace, pouze asi ve třech zemích Evropské unie, jako je Slovensko nebo Norsko. Ale znovu říkám, tyto země mají výrazně horší parametry co se týče finančního zdraví, podíl nesplácených hypotečních úvěrů v České republice je jeden z nejnižších vůbec v Evropské unii. Obecně portfolio českých bank je neskonale zdravější než portfolio bank v Evropské unii a my naopak nelogicky chceme ještě větší míru nebo větší prostor pro regulace, přestože jsme na tom, co se týče hypotečního trhu, jeho zdraví, neskonale lépe, než je tomu v Evropské unii.

Navíc podíl nesplácených úvěrů v České republice setrvale i v posledních letech klesal - zatímco v roce 2014 to bylo ještě kolem 4 % celkového portfolia u nesplácených úvěrů, tak to kleslo už pod 2 %. Čili vidíme tu trajektorii, že se vyvíjí pozitivním směrem. Jsme premianty v oblasti zdraví bank a v oblasti hypoték v Evropské unii, a přesto chce Česká národní banka dramaticky větší pravomoce v této oblasti, než je tomu obvyklé v jiných zemích.

Další pozměňovací návrh je veden snahou, abychom plošnou regulaci - kterou Česká národní banka chce, protože je třeba zdůraznit, že u těch úvěrových ukazatelů nebudou platit žádné výjimky, respektive je v zákoně o ČNB navrženo malé procento případů, kdy se komerční banky budou moci odchýlit od té regulace. Ale tady je potřeba připomenout, že každý žadatel o hypoteční úvěr, každý hypoteční úvěr, každý ten bankovní případ je jiného charakteru, protože prostě žadatelé se navzájem liší. Liší se svojí majetkovou situací, liší se věkem, kdy o úvěr žádají, liší se příjmovou situací, liší se samozřejmě i rizikovostí toho, jestli budou schopni ty úvěry splácet, nebo nikoliv. A tak, jak jsou ty úvěrové ukazatelé navrženy v zákoně o České národní bance, nejvíce negativně dopadnou právě na skupinu nejmladších osob, které se logicky nejčastěji chtějí kvůli vlastnímu bydlení zadlužit.

Představte si dva klienty. Jeden je mladý pár, u něhož členové teprve začínají své pracovní kariéry, nemají tak dlouhou i ekonomickou historii, a vedle nich stojí právník nebo lékař na vrcholu své kariéry. Je zřejmé, že oba tyto případy jsou pro banku odlišné, oba tyto případy vstupují v úplně jiné pozici při žádání o úvěr. A my chceme zvýhodnit právě tu skupinu nejmladších, která z logiky věci nemůže bance předložit stejnou garanci, jako předkládá ten bohatý právník při vrcholu své kariéry, který je samozřejmě méně bezpečný (?). Je přece nelogické, aby stejné ukazatele, ať už se týkají celkové příjmové situace těch žadatelů, nebo ať už se týkají podílu hypotečního úvěru na ceně hypotéky, tak aby ta regulace, kterou chce ČNB touto novelu získat, tak aby byla aplikována a aby dopadala ve stejné míře na mladý pár, který je v mnohem horší situaci, než na někoho, kdo již může doložit dlouhou svoji ekonomickou historii, je úplně jinde, co se týče majetkové situace.

My chceme, aby u těch párů, u kterých alespoň jeden ještě nedosáhl 36 let, aby se ta přísná regulace, kterou Česká národní banka chce získat, aby se upravila u LTV o 10 procentních bodů, u DSTI o 5 procentních bodů a u DTI o jednoroční násobek čistých příjmů, což umožní komerčním bankám, aby mohly poskytnout hypoteční úvěr i tomu mladému páru, který by prostě nezapadal do té kolonky přísné regulace ze strany České národní banky. Čili regulace by tam samozřejmě byla, neznamenalo by to, že by komerční banky bezhlavě půjčovaly mladým lidem, u kterých by věděly, že nebudou schopni splácet. To samozřejmě komerční banky dělají z titulu toho, že mají zájem na tom, aby jim ti, kteří si úvěry půjčují, také řádně spláceli, takže nehrozí tam riziko toho, že by komerční banky bezbřeze půjčovaly s velkým rizikem mladým párům, ale umožní to, aby při té přísné regulaci mladé páry nebyly vyloučeny z možnosti pořídit si vlastnické bydlení, aby nebyly postiženy přísnou regulací a mohly se v době, kdy si většina mladých lidí vlastnické bydlení chce pořídit, tak aby nebyli vyřazeni z možnosti hypoteční úvěr získat.

Další pozměňovací návrh vede k tomu, že podle úpravy ze strany České národní banky a Ministerstva financí, toho návrhu, který dneska projednáváme, mají komerční banky mít možnost neřídit se těmi kritérii, neřídit se těmi závaznými limity v 5 % obchodních případů. Můj další pozměňovací návrh zvyšuje tuto výjimku, toto procento na dvojnásobek, tedy na 10 %. To znamená, že pokud Česká národní banka uvalí na komerční banky přísnou regulaci v těch třech úvěrových ukazatelích, tak banky budou moci nerespektovat tyto regulace jenom v 5 %, což je opravdu velmi nízké procento, ale v procentech desíti. Je to samozřejmě vedeno tím, o čem jsem argumentoval před chvílí, a sice že každý případ klienta, který žádá o úvěr, je prostě jiný - každý má jinou životní situaci, každý nelze prostě se tabulkově dívat na ty tisíce rodin nebo jednotlivců, kteří si žádají o hypoteční úvěry, a myslet si, že se vejdou do nějaké kolonky, kterou vymyslí členové bankovní rady nebo úředníci České národní banky. Život je mnohem zelenější, než je šedá teorie, a my chceme, aby skutečně komerční banky mohly přistupovat ve větším objemu k obchodním případům, k těm klientům individuálně, aby mohly prostě individuálně posoudit situaci, na kterou žádná plošná regulace, protože ty úvěrové ukazatelé jsou plošnou regulací, na které nemůže myslet a na které dopředu nemůže reagovat. To byl třetí pozměňovací návrh.

Poslední pozměňovací návrh se už netýká té oblasti, v rámci které novela zákona o České národní bance reaguje na hypoteční trh, nebo snaží se regulovat hypoteční trh. Ten poslední pozměňovací návrh se týká té oblasti zákona, která přináší nové nástroje měnové politiky, takzvané netradiční nástroje měnové politiky. Ten pozměňovací návrh, poslední můj pozměňovací návrh je velmi jednoduchý. Ten pozměňovací návrh ruší ty nové netradiční nástroje měnové politiky a vrací ten zákon, nebo vrací to portfolio měnových nástrojů České národní banky, které může využívat při provádění měnové politiky do původní podoby, ve které je Česká národní banka dlouhá léta měla, a v té podobě také byla schopna provádět standardní měnovou politiku. A nejenom standardní. Je potřeba podotknout a zdůraznit, že i bez tohoto zákona se Česká národní banka mohla pustit do netradičního nástroje měnové politiky, a sice devizových intervencí, resp. závazků udržovat kurz české koruny na předem definované úrovni, což se v praxi České národní banky několik posledních let děje.

Čili chci tím ukázat, nebo chci tím argumentovat, že i dneska bez této novely, bez tohoto zákona má Česká národní banka prostor pro to, když přijde podle ní nějaká mimořádná ekonomická situace, krize nebo jakýkoliv exogenní šok na českou ekonomiku, tak Česká národní banka nejenom, že může využít svých tradičních nástrojů měnové politiky, které navíc nevyčerpala, tak jako celá řada jiných centrálních bank, které se dostaly svojí velmi výrazně uvolněnou měnovou politikou až k nulovým nebo záporným úrokovým sazbám, tak Česká národní banka má ještě v rezervoáru prostor pro to měnovou politiku uvolňovat, a i kdyby to jí už nestačilo, tak v historii jsme, v poměrně nedávné historii jsme viděli, že dokázala přistoupit k netradiční měnové politice v podobě devizových intervencí.

To, že ty netradiční nástroje mají k dispozici například Evropská centrální banka, to je sice pravda, ale ne všechno, co dělají okolní země, musíme nutně považovat za příklad vhodný následování. Chci jenom připomenout to, že Evropská centrální banka ke kvantitativnímu uvolňování, které chce do rezervoáru získat i Česká národní banka, přistoupila poté, co byla nucena zachránit řadu předlužených států, které si nebyly schopny půjčovat na standardním trhu za standardních podmínek, protože investoři už prostě těmto zemím nevěřili, nevěřili, že by jim půjčené peníze vrátily, tak se Evropská centrální banka rozhodla těmto zemím netradičně pomoci, všechna pravidla psaná i nepsaná se porušila a Evropská centrální banka začala pomáhat těmto zemím tím, že uměle snižovala úroky z jejich vládních bondů, tak aby vůbec mohly tyto státy si dál půjčovat a pokračovat ve svém hospodaření. To byl jeden důvod kvantitativního uvolňování.

Druhý důvod byl, že evropské ekonomiky zažívaly po finanční krizi v roce 2008 období takové vleklé stagnace a velmi nízké inflace, respektive obávaly se rizika deflace, která podle řady ekonomů může nastartovat velmi dlouhou, velmi bolestivou recesi a ekonomickou krizi, a proto přistoupily ve snaze inflaci navýšit a docílit toho cíle, který Evropská centrální banka, co se týče výše inflace, má, a skutečně se v uvozovkách rozjely rotačky peněz, i když to v dnešní bankovní nebo v realitě centrálního bankovnictví už dávno nejsou rotačky, které by tiskly peníze, dneska je to mnohem jednodušší proces vzniku elektronických peněz, kdy přibudou pouze čísla nebo nuly v rozvahách jednotlivých bank, ale ten dopad na ekonomiku, respektive rizika, která jsou s kvantitativním uvolňováním spojená, jsou samozřejmě stejná, jako kdyby jely ty standardní rotačky.

Čili Evropská centrální banka ke kvantitativnímu uvolňování dospěla proto, aby pomohla předluženým evropským zemím, to je jeden případ, což znamená samozřejmě obrovské šíření morálního hazardu, protože ví-li předlužená země, že tu vždycky bude nějaký hodný strýček v podobě centrální banky, který jí vytrhne trn z paty ve chvíli, kdy už nebude zajímavá pro standardní investory, tak to samozřejmě pro takovou vládu, pro takovou zemi je zelená k tomu, aby si dál půjčovala, aby se dál zadlužovala, aby nic neřešila se svými nemocnými bankrotujícími veřejnými financemi, protože vždycky tu bude ta Evropská centrální banka.

My v České republice jsme doposud neměli problém s tím, získávat nebo prodávat vládní dluhopisy na standardních trzích. Vždycky - nebo doposud - ta úroková sazba byla na velmi dobré úrovni a i ta úroková sazba prostě byla pro minulé vlády docela strašákem, který vedl k tomu, že předcházející vlády hospodařily odpovědně a byly schopny šetřit i ve velmi složitých ekonomických nebo politických dobách. Dneska přichází vláda s tím - a všichni, já to nebudu opakovat, vidíme, jakým způsobem přistupovala tato vládní koalice k veřejným financím, jakým způsobem neřešila nestabilitu a nerovnováhu veřejných financí, a naopak i v dobách ještě předcovidových, ještě v době ekonomického růstu, tu tvořila vesele dál rozpočtové deficity místo toho, aby se zamýšlela, aby v období toho růstu připravovala nějaké stabilizační kroky k tomu, aby ty veřejné finance byly udržitelné a v rovnováze v nějakém dlouhém období.

Takže já si opravdu nepřeji, abychom v České republice měli v podobě České národní banky toho strýčka, který bude umožňovat České republice, české vládě se zadlužovat dál a dál přesto, že už standardní investoři české vládě nebudou věřit. Bude to jenom další odstranění té poslední brzdy, která vždycky limitovala vlády v tom, aby k veřejným financím přistupovaly odpovědně a aby se bezhlavě nezadlužovaly. Takže to je jeden z důvodů nebo jeden z dalších důvodů, proč si tuto novelu zákona nepřeji.

Další argument je v tom, že na rozdíl od celé řady evropských zemí, které skutečně lavírovaly na hranici pádu do deflace, tak Česká republika má opačný problém, respektive Česká národní banka není poměrně dlouho schopna se trefit v reálné inflaci nebo přiblížit se ve skutečné inflaci svému inflačnímu cíli, který má vyhlášen. Česká republika má větší inflaci, než by si Česká národní banka přála nebo než kterou cíluje, a tudíž ve chvíli, kdy bychom aplikovali nebo rozjeli ty nástroje, které dneska chce Česká národní banka získat, to znamená rozjet ty rotačky peněz, respektive rozjet kvantitativní uvolňování, tak je to cesta k ještě větší inflaci.

Takže tento zákon skutečně nepotřebujeme i v oblasti toho hypotečního trhu, kde jsme skutečně velmi zdraví, velmi stabilní a nepotřebujeme tak přísné regulace, které nejsou obvyklé v řadě dalších evropských zemí, ale nepotřebujeme ani ty netradiční nástroje měnové politiky, protože Česká národní banka na rozdíl od evropských ekonomik má úplně opačný problém, potřebovala by inflaci o něco nižší, než kterou v realitě máme, tak aby se trefila do toho svého cíle, a k tomu potřebuje úplný opak toho, co dnes Česká národní banka v tom zákoně chce získat, tedy nástroje pro kvantitativní uvolňování.

Vůbec nemluvím o tom, že to kvantitativní uvolňování vede k obrovskému riziku nestability finančního sektoru. Dobře víte, že poslední velká hospodářská ekonomická krize po roce 2008 se vlastně spustila na základě krize finančního sektoru, který propukl nejdříve na straně Spojených států, později se nakazily i evropské ekonomiky a z prostředí nebo z toho finančního sektoru se krize přelila do reálné ekonomiky. Na čem se ekonomové shodovali, bylo to, že ta krize byla tak vážná a tak vleklá i proto, že finanční sektor od minulých krizí narostl relativně vůči reálné ekonomice, to znamená, že finanční sektor nabobtnal a hraje v ekonomice větší roli, než na kterou jsme byli zvyklí z minulých dob, a samozřejmě je-li finanční sektor o tolik větší, pak i jakákoli krize, která z většího finančního sektoru vzejde, má samozřejmě ničivější dopady na reálnou ekonomiku a na hloubku a délku krize.

A my tu opět vlastně přicházíme s nástroji, kdy usnadňujeme České národní bance vstupovat na finanční trh, nakupovat akcie, nakupovat dluhopisy podle svého uvážení, umožňujeme jí tím pumpování peněz do ekonomiky, protože to pak většinou míří do reálných finančních - ne do reálných, ale do finančních - aktiv, tak samozřejmě nafukujeme finanční trh.

Lidé začínají finančním produktům a investicím nevěřit. Také proto vlastně celá řada lidí, když vidí, jakým způsobem se centrální banky chovají, jak pumpují peníze do ekonomiky, nechtějí držet peníze v hotovosti nebo na svých bankovních účtech, nechtějí investovat do dluhopisů nebo do akcií, ale raději investují do reálných aktiv, jako jsou nemovitosti, protože těm věří mnohem více než té ruletě, kterou centrální banky ve světě kvantitativním uvolňováním rozjely.

Na reálném trhu to má samozřejmě také nežádoucí efekty, protože lidé, když místo finančních instrumentů investují třeba do nemovitostí, a to i ti, kteří si nemovitost skutečně nepořizují kvůli bydlení, ale proto, aby tam uložili peníze, které se bojí uložit do standardních finančních nástrojů kvůli kvantitativnímu uvolňování, tak i tím centrální banka de facto zvyšuje nebo prohlubuje problémy trhu nemovitostí a toho, že ceny na trhu nemovitostí rostou více, než by bylo zdrávo a než bychom chtěli, a víte, že tady o cenách nemovitostí, o vysokém růstu cen nemovitostí zejména ve velkých městech diskutujeme v celé řadě jiných tisků, ať už se bavíme o stavebním zákoně, ať už se bavíme o sociálním bydlení a já nevím, o čem.

Takže touto politikou, pokud bychom České národní bance tyto nástroje dál svěřili, budeme dál zvyšovat riziko nestability finančního sektoru a jeho hlubších a bolestivějších krizí a ještě více budeme způsobovat problém na trhu nemovitostí, protože lidé se chovají racionálně, a jakmile uvidí, že centrální banka, že Česká národní banka rozjela obrazně řečeno ty rotačky peněz, tak raději než bezcenné peníze a než rizikové finanční instrumenty raději ti lidé budou investovat do nemovitostí, čímž dál budou zvyšovat jejich poptávku a nedostatek těch nemovitostí povede na základě zvýšené poptávky k jedné jediné věci - k dalšímu růstu cen nemovitostí.

Takže tyto věci jsou velmi propojené, jsou to velmi spojené nádoby. Nelze o tom diskutovat a uvažovat odděleně, že prostě Česká národní banka získává nějakou jednu ohraničenou pravomoc. Není to pravda. Pokud bychom tuto novelu zákona schválili, tak vlastně tím zvyšujeme ta rizika, o kterých jsem hovořil, a já si myslím, že to není dobře, není to dobře. Je to obrovsky nebezpečný materiál, obrovsky nebezpečné nástroje, které podle mého názoru Česká národní banka mít nemá. A už vůbec - anebo respektive snažil jsem se to dostatečně zdůraznit - které Česká národní banka ani v dnešní ekonomické situaci nepotřebuje. Protože znovu musím připomenout, že český bankovní systém je naštěstí jeden vůbec z nejzdravějších bankovních sektorů v Evropské unii. Jeho ziskovost je, tuším, že druhá nejvyšší v rámci Evropské unie. Porfolio nesplácených úvěrů je velmi nízké. Jsme v tom opět premianty. Schopnost našich dlužníků splácet ať už podnikatelské úvěry, nebo hypoteční úvěry je velmi vysoká, mnohem vyšší než v celé řadě evropských zemí, které vůbec nemají pravomoci v tom rozsahu, které chce získat dneska Česká národní banka. A v té druhé větvi toho zákona, co se týče netradičních měnových nástrojů, tak my máme opravdu úplně opačný problém. Máme vyšší inflaci, než je cíl České národní banky, a potřebovali bychom úplně opačnou měnovou politiku, než kterou chce Česká národní banka získat v podobě možnosti kvantitativně uvolňovat.

A už vůbec nechci, aby česká vláda měla v ruce tu jistotu, že se bude (?) dál chovat rozpočtově odpovědně, že dál nebude řešit dlouhodobou stabilitu veřejných financí, což je prostě bohužel realitou této současné vlády. A nechci, aby tato vláda měla za zády strýčka, který vyřeší její neschopnost dlouhodobou udržitelnost veřejných financí zajistit, a ta vláda bude vědět, že tu bude Česká národní banka, která prostřednictvím komerčních bank bude skupovat vládní dluhopisy, které by si už třeba nikdo jiný nekoupil. Prosím, neberme tuto poslední brzdu, která brzdí jakékoliv vlády v tom, aby se bezhlavě zadlužovaly.

Takže to jsou mé čtyři pozměňovací návrhy, které reagují na tuto velmi problematickou, velmi špatnou, škodlivou, rizikovou materii, kterou dnes projednáváme a kterou se vláda snaží protlačit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Jan Skopeček, nyní pan poslanec Jan Řehounek, připraví se pan poslanec Tomáš Martínek. Pan kolega Řehounek není přítomen, dám ho na konec pořadí. Nyní Tomáš Martínek a připraví se Vojtěch Munzar. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl využít příležitosti k tomu, abych se zeptal paní ministryně - protože jsem neměl možnost včera po druhé odpovědi paní ministryně se zeptat - co tím bylo přesně myšleno, co znamenala její odpověď. Já bych tedy tady citoval ze stenozáznamu: "A ještě mi dovolte jednu poslední poznámku. Včera jsme tu dlouho diskutovali o novele zákona o České národní bance. Zítra zase budeme ve třetím čtení. Vy jste zrovna jedni z těch, kteří podle mého soudu obstruují tuto novelu. A tam je třeba jedno velmi významné ustanovení, jehož účinnost skončí na konci roku 2021, takže prostě mandát této vlády anebo já jako ministryně financí mám zajištěnu účinnost tohoto ustanovení. A je to usnesení, které nám vlastně pomáhá udržovat nízké úroky za půjčování si na finančních trzích. Takže třeba i takto byste mohli pomoci této zemi do budoucna. To znamená pro příští vlády, pro příští ministry financí, ale hlavně pro lidi této země."

Já jsem se chtěl zeptat, jaké ustanovení je tedy myšleno tím, které končí v roce 2021 a které pomáhá této vládě udržovat nízké úroky za půjčování si na finančních trzích. Protože já jsem měl za to, že tam je pouze obchodování s podnikovými cennými papíry de facto, a tam je nám tvrzeno v tuhle chvíli, že to vůbec neprobíhá. Takže já bych si chtěl ujasnit tedy, jestli to je myšleno toto, a pokud ano, tak jestli tedy probíhá, nebo neprobíhá, a pokud probíhá, tak proč je nám tvrzeno, že neprobíhá. Následně jakým způsobem tedy o tom bude informována veřejnost, pokud to probíhá.

Dále bych chtěl načíst legislativně technické pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům, které jsem předložil, předám tady zpravodaji. Konkrétně v mém pozměňovacím návrhu pod písmenem D1 SD 4432 v bodě D1.5 se slova "§ 45a odst. 5" nahrazují slovy "§ 45a odst. 1". To je legislativně technická změna, která už byla zmíněna na rozpočtovém výboru i od Ministerstva financí.

Druhou věcí by byl legislativně technický návrh k SD 7114. Chci se přihlásit ke své legislativně technické úpravě pod označením sněmovní dokument číslo 7736, který je načten k tisku 532 ve sněmovním systému a upravuje můj pozměňovací návrh, který je pod sněmovním dokumentem 7114. Připravil jsem legislativně technickou úpravu a jejím cílem je, aby tento pozměňovací návrh jednoznačně dělal to, co se píše v jeho odůvodnění, tedy aby byly informace zveřejňovány v obdobném rozsahu jako u Evropské centrální banky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomáši Martínkovi. Nyní pan poslanec Vojtěch Munzar, připraví se Jan Lipavský. Faktická poznámka pana poslance Ferjenčíka. Naskočila sice ještě předtím, než začal pan kolega Munzar hovořit, ale dám vám šanci. Máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane přesedající. Já jsem chtěl poprosit paní ministryni a pana guvernéra, aby se skutečně zaměřili na tu legislativně technickou úpravu, kterou navrhl kolega Martínek, a vyjádřili své stanovisko k tomuto pozměňovacímu návrhu. Pro nás to je velmi podstatná věc a prosím o nějakou reakci, ideálně na mikrofon. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní tedy pan poslanec Vojtěch Munzar a kolegu Lipavského jako následujícího jsem ohlásil. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Dobrý den, kolegyně a kolegové. No, mě mrzí, že pan guvernér zrovna odešel, protože úvod svého vystoupení jsem chtěl věnovat přímo jemu, takže se s tím nějak vypořádám. Doufám, že v průběhu mého vystoupení dorazí. Takže zatím navážu na to, co jsem tady říkal při tom, když jsem navrhoval, aby tento bod byl vyřazen z programu této schůze.

Já se skutečně opravdu divím vládě a vládní koalici - a chtěl bych znát upřímnou odpověď - proč, paní ministryně, tak trváte na tom, aby tento tisk byl přijat nyní, v době, kdy ještě platí novela zákona o České národní bance, která tady byla přijata v legislativní nouzi, která například umožnila to kvantitativní uvolňování do konce tohoto roku. Já skutečně tady vidím - děkuji panu guvernérovi, že dorazil - divím se, že to tady takhle tlačíte, a samozřejmě ostatní důležité zákony stojí, protože si skutečně myslím, že bychom se měli věnovat stávající ekonomické situaci, stávající pandemické situaci, a tuto debatu si nechat zejména na období, kdy dokážeme vyhodnotit a kdy nám centrální banka dokáže dát podklady k tomu, jakým způsobem s tou pravomocí naložila a nakládá.

Je to z mého pohledu taková trochu umanutost to tady stále protlačovat před ostatními body a mě velmi mrzí to, co už jsem tady říkal předevčírem, že paní ministryně i pan guvernér, že jim nestojí za to, aby nám tady k tomu něco řekli ve třetím čtení. Možná čekají jenom na závěrečné slovo, ale to je také z mého pohledu nefér, protože my ostatní, kteří tady klademe otázky a chceme o tom diskutovat - a můžeme mít skutečně rozdílné názory, ale základem parlamentní demokracie je diskuze - tak pak nemáme možnost reagovat.

Měli bychom umět spolu diskutovat. Ignorování poslanců a jejich dotazů znamená neúctu k Poslanecké sněmovně, nejenom k těm konkrétním poslancům, ale neúctu k Poslanecké sněmovně jako celku. Ale mě zejména na panu guvernérovi České národní banky toto velmi mrzí, protože bych nečekal, že tady ty otázky nechá bez nějakého vysvětlení a s námi nediskutuje. Skutečně mě to velmi mrzí.

Já se domnívám, že paní ministryně mlčí, aby nemusela říct, co to kvantitativní uvolňování znamená, co to znamená pro monetizaci vládního dluhu a co to může vlastně přinést za velké problémy do naší ekonomiky. Já jsem si dneska přečetl i nějaké mediální hodnocení začátku dneska, kde samozřejmě všichni tento zákon považují zejména za diskuzi o regulaci hypoték. To je pro nás také samozřejmě velmi důležité, ale právě kvantitativní uvolňování a monetizace vládního dluhu a reálné dlouhodobé dopady do ekonomik, jsou pro naše hospodářství daleko podstatnější. Já bych možná požádal i ty, kdo toto sledují, aby se tím více zabývali a informace více přenášeli naší veřejnosti, protože to jsou pravomoci, kterých se velmi obáváme, a je důležité tady věnovat pár slov tomu, proč se jich obáváme.

ČNB, Česká národní banka, centrální banka měla dosud omezený okruh aktiv, která mohla nakupovat, například cenné papíry se státní zárukou, cenné papíry na peněžním trhu se splatností do jednoho roku, zlato a devizové hodnoty. Podle toho návrhu by se tato pravomoc rozšířila na mnoho dalších investičních nástrojů a rozšířil by se také velmi okruh subjektů, od kterých může nakupovat, de facto skoro na všechny subjekty působící na finančním trhu, třeba na pojišťovny, obchodníky s cennými papíry, fondy a další. To je opravdu velmi výrazné zvýšení pravomocí a z mého pohledu centrální banka chce volné ruce od nás pro různé druhy transakcí do budoucna.

Proč je to z mého pohledu nebezpečné? Ekonomové to nazývají takzvanými vrtulníkovými penězi. Lidově řečeno, i když to není zcela přesné, tak centrální banka může tisknout, respektive emitovat peníze, zvyšovat peněžní zásobu, ze které může nakupovat cenné papíry různé hodnoty, a tím dodávat sice větší množství peněz do ekonomiky, ale penězi bez adekvátní hodnoty, to znamená levné peníze. Pan kolega Skopeček už tady vysvětloval, jak dnes je to daleko jednodušší přes finanční systémy generovat jedničky a nuly než tisknout fyzicky peníze, ale dopad je podobný. Tyto levné peníze můžou způsobit znehodnocování naší měny, tím pádem zvýšit inflaci, a to je důležité, kvůli inflaci se znehodnocují úspory obyvatelstva a vzrostou životní náklady obyvatelstva. Může se, když se to opravdu přežene, tato pravomoc, tak se to může promítnout zejména do cenových bublin na akciových a investičních trzích, což je z mého pohledu trochu paradoxní, protože třeba jednoznačně tyto intervence způsobí další tlak na růst cen nemovitostí, což tady dopodrobna vysvětloval můj kolega Skopeček. A paradoxně je to v tom, že na jedné straně chce centrální banka pravomoc, která způsobí tvorbu cenové bubliny na investičním trhu, a zároveň z obavy před nemovitostní bublinou chce ve stejném zákoně mít pravomoc regulovat poptávku po bydlení prostřednictvím regulací hypoték.

Primárním úkolem centrální banky je hlídat stabilitu měny, a proto také vyhlašuje inflační cíl. Vlastně chce pravomoce, které když velmi aktivně bude využívat, tak mohou právě rozkolísat stabilitu naší měny. A důsledkem, jak už jsem tady zmínil, může být zvýšená inflace, která by mohla vést ke znehodnocení úspor obyvatelstva.

Navrhované rozšíření o další spektrum obchodů či obchodních stran je z mého pohledu nežádoucí vzhledem k dlouhodobým rizikům plynoucím z možného využívání nekonvenčních nástrojů měnové politiky. Současné diskuze se stále častěji zaměřují na podporu hospodářského růstu a v odůvodňování je proklamováno, že má smysl přiblížit naši právní úpravu centrální banky možnostem Evropské centrální banky a statutu Evropské centrální banky. Právě v tomto je naznačeno, s jakými nástroji naše centrální banka do budoucna počítá. Rizika jsou příliš vysoká. Pan kolega Skopeček tady upozorňoval na rizika a na škodlivost některých kroků Evropské centrální banky, protože jsou tím uměle udržovány při životě například nerentabilní investice, nedochází k jejich přirozenému odbourávání a dochází, jak jsem již řekl, k nafukování bublin. Jedním z důsledků jsou právě přemrštěné ceny nemovitostí prakticky ve všech státech eurozóny.

Centrální banka také bude mít možnost při obchodu s jinými finančními subjekty nakoupit aktiva s nižším ratingem, než jaké mají například dluhopisy, se kterými obchoduje s komerčními bankami. Za nevhodné lze také považovat další rozšíření možnosti obchodu s akciemi. Centrální banky obchodující s akciemi vytlačují soukromé investory a dále deformují ceny na finančních a následně ostatních trzích. Hrozbou je tak výrazné pokřivování trhu, finanční trhy přestanou přirozeně reagovat na ekonomické fundamenty, na přirozený vývoj ekonomiky, ale budou reagovat na umělá rozhodování institucí. Trh tak ztratí svoji přirozenou vyrovnávací schopnost, čímž se mohou vytvořit další problémy a ještě hlubší pro naši ekonomiku. Jinými slovy, pokud se bavíme o této možnosti, tak se bavíme o dotování finančních trhů de facto nereálnými virtuálními penězi.

Diskuse by se tedy spíše měla vést na téma, co například v Evropě způsobil nadměrný rozsah pravomocí centrálních bank, a nikoliv jenom, jaké další nástroje mohou centrální banky využívat. Zmiňuji to tady proto, že se v důvodové zprávě vláda zejména odvolává na pravomoci Evropské centrální banky.

Renomovaní ekonomové upozorňují na problém, že kvantitativní uvolňování je pouze zástěrkou pro takzvanou monetizaci státního dluhu. Centrální banka emituje peníze a nakupuje státní dluhopisy od ekonomických subjektů, které je drží. Takové perpetuum mobile nemůže vydržet dlouho a jednou to ekonomiku doběhne. Nedá se donekonečna vytloukat klín klínem.

Když se přijímala novela o České národní bance v legislativní nouzi, která umožnila dočasné kvantitativní uvolňování, tak například - pro vaši informaci, a to je důležité - předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová řekla následující: "V mimořádných dobách, jako je ta, kterou právě zažíváme, se dá určitá míra stírání hranice mezi měnovou a fiskální politikou s přivřením obou očí pochopit. Aktuální nouze by ale neměla vést k trvalému otevření cesty pro monetizaci státního dluhu. O jejích negativních důsledcích už byly ostatně v minulosti popsány desetitisíce stran. Řešení by mohlo spočívat v tom, že státní dluhopisy bude centrální banka smět podle zákona nakupovat jen dočasně a v omezeném objemu. Snad na takovou podmínku zákonodárci ani ve stavu legislativní nouze nezapomenou."

A já vám, kolegyně a kolegové, jsem tento citát přečetl, protože skutečně bychom na to neměli zapomínat. Pokud tady vláda prosazuje tuto novelu, tak jde přímo proti slovům, proti názorům předsedkyně Národní rozpočtové rady. A paní ministryně k mému překvapení, i když k této novele zatím mlčí, včera na interpelacích se - nevím, jestli přiznala nebo jí to uniklo nebo se vyjádřila nepřesně - z mého pohledu se přiznala k tomu, že její motivací je právě monetizace státního dluhu. To znamená ta největší škodlivost, která se může těmi intervencemi stát. Paní ministryně, vy jste řekla doslova, že toto ustanovení, které je dnes do konce tohoto roku, potřebujete mít do budoucna zajištěno, protože pomáhá udržovat nízké úroky za půjčování si na finančních trzích. Ono to sice na první pohled zní krásně, že se tím udržují nízké úroky, ale platí se za to penězi bez hodnoty, které způsobí inflaci a růst cenových bublin. Takže se to jenom oddálí a o to hlubší budou pak ekonomické problémy.

Vláda bohužel ztratila všechny brzdy, co se týká zadlužování našeho státu, a hledá si cesty, ne jak stabilizovat veřejné finance, českou ekonomiku, ale hledá cesty, jak si může dále a více půjčovat. A aby finanční trhy nedaly vládě stopku, tak chce uměle financovat státní dluh penězi, které vlastně reálně dnes neexistují, a vytvářet tak zdání, že si může půjčovat za levno a donekonečna. Připomínám v tomto možná slova feldkuráta Katze: To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou.

Každý víme, že náš dluh roste do nevídaných rozměrů bez nějaké snahy najít úspory na provozních výdajích státu. Místo toho vláda chce, aby centrální banka posílala do oběhu nové peníze a přes nákupy na finančních trzích státní dluh zpět skupovala. Problém je, že peníze ve skutečnosti nevznikají tím, že se emitují - to si možná myslí jen někteří ministři této vlády - protože hodnota ekonomiky a síla ekonomiky zůstává podobná, jen se rozloží do většího množství peněz, které tím pádem budou mít nižší a nižší hodnotu. Umělým generováním jedniček a nul se problém skutečně nevyřeší, jen se sice trochu odsune, ale o to více prohloubí.

Centrální banka chtěla tuto svoji moc a vliv rozšířit i před krizí, jen se teď ta krize možná nějak argumentačně hodí, i když si ji samozřejmě nikdo nepřeje, a předpokládám, že si ji nepřeje nikdo ani v různých institucích. Vždy je argumentováno, že je to pro dobro společnosti, pro finanční stabilitu, ale v realitě se využívání pravomocí mnohdy liší od představ a líbivých proklamací.

Já už jsem tady řekl minule, že každá pravomoc má svoji odvrácenou tvář. Na rozdíl od vlády, která je pod kontrolou parlamentu, tak centrální banka je nezávislá, a neexistuje tedy dovolání proti jejímu rozhodnutí. Já nijak nezpochybňuji - musím to zdůraznit - že je nezávislá, je to dobře, že je nezávislá. Ale pro nás to skutečně, kolegyně, kolegové, znamená věnovat větší pozornost tomu, jaké pravomoci svěřujeme, a měli bychom to více vážit a posuzovat skutečně několikrát na miskách vah, zda ta kompetence má být skutečně nějakým způsobem bezbřehá a bez limitu. Protože musím zopakovat to, co jsem tady říkal: ta otázka je důležitá. Kdo bude hlídat hlídače?

Dovolím si určitou paralelu, protože ono je to něco obdobného. Kvantitativní uvolňování jsou vlastně intervence jiného druhu do finančních trhů. Skutečně můžeme použít paralelu intervencí proti koruně, kterou mnozí ekonomové považovali za nešťastnou, dlouhou a příliš drahou. Jenom pro připomenutí, trvala 41 měsíců, od listopadu 2013 do dubna 2017, kde centrální banka intervenovala proti koruně, aby udržela kurz koruny slabší nebo roven 27 korunám za euro. Celkem centrální banka vydala na intervence, podle toho, zda veřejné zdroje jsou správné, něco málo přes 2 biliony korun. To, že se tomu postavili i ekonomové, chci doložit na příkladu. Například prezident Miloš Zeman v listopadu 2013 řekl, že intervence nikdy ničemu neprospěly a vedly ke ztrátám. Jeho předchůdce Václav Klaus označil zahájení intervencí za chybný a riskantní krok. Tato intervence skutečně budila veliké rozpaky, protože jestli skutečně pomáhala exportérům, tak zejména těm, kteří měli nízké vstupy z importu, tedy jinými slovy, pomáhala takovému odvětví, které vyváželo, ale nemuselo to odvětví skoro nic dovážet. Zlevňoval-li se intervencemi vývoz, zdražoval se i dovoz.

Oslabování naší měny vedlo také k tomu, že na domácí exportéry nebyl vyvíjen dostatečný tlak, aby konkurovali nejen cenou, ale i kvalitou a efektivitou. Slabší koruna například prodražovala nákup vyspělých technologií, které se většinou dovážely, a tak se tím uměle brzdil i technologický rozvoj našeho hospodářství. Bohužel se tím udržovala filozofie, že máme být levnou montovnou Evropy, která konkuruje zejména nižší cenou a bohužel s malou přidanou hodnotou.

Proč o tom teď mluvím? Protože je to příklad toho, kdy nezávislá centrální banka, ač velmi oceňuji v mnoha jiných ohledech její konzervativnost, velmi v tomto aktivně přistoupila k využívání svých pravomocí, a my se dneska bavíme o tom, zda tyto pravomoce dále rozšířit. My tak nemáme jistotu do budoucna, jak tato nebo spíše budoucí bankovní rady přistoupí k využívání této pravomoci a co to bude ve skutečnosti znamenat pro naši ekonomiku. Já jsem tady schválně uváděl příklady, když se to přežene, a znovu upozorňuji, že pokud se centrální banka rozjede jako v případě devizových intervencí, tak to skutečně může znamenat velké zvýšení inflace, které povede ke znehodnocení úspor obyvatelstva, a tvorbu cenových bublin na kapitálových trzích a na trzích nemovitostí. Jsem přesvědčen, že generováním jedniček a nul se problém nevyřeší, jen se sice trochu odsune, ale o to víc se prohloubí.

Zaujalo mě, a to už jsem tady říkal, že včera tady paní ministryně tvrdila, že jí to ustanovení pomáhá. Mluvila o tom včera v přítomném čase. Ale pan guvernér tady ve druhém čtení říkal, pokud se nemýlím, že tuto pravomoc zatím centrální banka nevyužívá. Já bych chtěl znát na toto odpověď, protože tady je určitý rozpor. Protože pokud ho nevyužívá, jak může v současnosti pomáhat? Buď se mýlila paní ministryně a řekla to nepřesně, nebo jsem špatně zachytil pana guvernéra. Každopádně je hazard hlasovat o zvýšení pravomocí pro centrální banku... (Pan guvernér reaguje ze svého místa.), když neznáme skutečné využívání této pravomoci. (Od stolku zpravodajů současně reaguje i paní ministryně.) Já bych poprosil pana guvernéra, aby se kdyžtak vyjádřil na mikrofon. (Přes řečníka se překřikují paní ministryně i pan guvernér.) Já jsem žádal už minule, aby se tady vyjádřil.

Pan poslanec Volný tady říkal, a tím já skončím, že se to tady vždy dá projednat na rozpočtovém výboru. Já jsem tady žádal, abychom to mohli projednávat, abychom to nemuseli projednávat tady na mikrofon. Každopádně, abych to urychlil, mám tři otázky na pana guvernéra: Na základě jakých objektivních kritérií bude ČNB rozhodovat o kvantitativním uvolňování a nákupu nových aktiv? Co bude spouštěčem takových nákupů? Jaké objektivní ekonomické kritérium či kritéria bude využívat? A vice versa: Jak bude rozhodovat v průběhu využívání této pravomoci, na základě čeho, a jak bude Česká národní banka rozhodovat o nákupu konkrétních aktiv?

Myslím, že jsou to velmi vážné otázky, na které bych skutečně rád znal odpovědi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Nyní vystoupí s přednostním právem paní ministryně Schillerová a potom se přihlásil pan guvernér. A já myslím, že bychom mu měli dát slovo také, hned po paní ministryni. Prosím, paní ministryně.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, čekala jsem, chtěla jsem vystoupit před ukončením rozpravy, ne až se závěrečným slovem, před ukončením rozpravy, protože jsem chtěla vám všem dát prostor, abyste řekli: Já si udělám poznámky a vystoupím. Dělám to tak často, myslím si, že to tak je rozumné. Takže všechny ty výzvy, víte, že se mnou to nehne. Za tři a půl roku už mě znáte, že mě prostě nevyprovokujete. Já jsem klidný člověk, klidně poslouchám, s pokorou, s naprostým respektem k vašim názorům, přestože je někteří opakujete tingl tangl pořád dokola to samé, pořád ten stejný papír. Kdybych si vytáhla stenozáznam, tak si to můžu porovnat, možná se tam budou lišit dvě slova. Ale to dělat nebudu, na to nemám čas.

Jenom než ještě rozeberu všechny připomínky za minulou rozpravu i tu dnešní, tak na otázku pana poslance Martínka - objevilo se to i v otázce pana poslance Munzara - proč to ustanovení potřebujete, myslím tu možnost, tam určitě pan guvernér jako expert a odborník a ta nejpovolanější osoba mě doplní, proč potřebujete to ustanovení, které dnes je účinné do konce roku 2021, když ho nepoužíváte. No to je asi tak to samé, jak kdybych se vás zeptala, proč máte pojistku na dům, když ji nepotřebujete. To je úplně to samé. Proč tedy máte pojistku na dům, na svoji nemovitost, když třeba nikdy za celý život tu pojistku nepoužijete? To je snad dobře, že jsme ji zatím nepoužili, ale je dobré ji mít. A proto ta pojistka působí samozřejmě pozitivně na finančních trzích. Takže takovou jednoduchou odpověď si dovolím vám dát, než se dostanu k trošku podrobnějším otázkám, které mi připravili kolegové, experti na tuto oblast.

Vy tady říkáte: je to potřeba podrobněji prodiskutovat, je potřeba se o tom podrobněji bavit, paní ministryně nereaguje, to přece nemůžeme jen tak odbýt. Bavíme se o tom čtyři a tři a půl, sedm a půl roku. To už je dost času, ne? Čtyři roky a spadla tato novela pod stůl, minulé volební období se asi zřejmě přežilo, nebyli jsme v krizi, byli jsme v konjunktuře, proto jsem vás velmi pokorně žádala, aby ustanovení, které je účinné do roku 2021, proto jsem řekla, pane poslanče Martínku, že mandát této vlády to ustanovení má zajištěno a já jako ministryně financí, ale mně o tuto zem jde i po volbách. Mně nejde o můj vlastní profit nebo o profit této vlády, ale o to, aby si tato země mohla levně půjčovat i po volbách, protože si prostě půjčovat bude muset.

A ty řeči, které tady vedete, že zadlužujeme... Vy nechodíte s pozměňovacími návrhy? A každý návrh kompenzace, který tady navrhneme, nenavyšujete? Nechcete další a další díry do státního rozpočtu, které tady musím velmi horko těžko obhajovat? Tak co to tady říkáte? A potom přijdete a řeknete mi: Vyškrtejte 80 miliard na výdajové straně, to znamená, připravte ty lidi prostě o všechno. Je potřeba, abyste jim to vysvětlovali: Vezmeme vám všechny platy, vy lékaři, vy učitelé, vezmeme vám na provozní výdaje, vy policisté, hasiči, kteří jste dneska v první linii. Je potřeba, abyste jim to říkali, aby věděli, co je po volbách čeká, protože oni si to pamatují ještě z té minulé krize, jak jste se k tomu postavili. Nedali jste do ekonomiky ani korunu, ani korunu! Já jsem si to vytáhla v archivech Ministerstva financí: 3,5 % HDP a jediná pomoc, která tehdy šla, tam se nedívám, vy jste tady nebyli, dívám se tady - (Reakce na poslance v pravé části sálu.) - byla v daňové oblasti. To bylo jediné, jinak ani koruna a krásně jste se proškrtali do druhé krize v roce 2011 a 2012.

My jsme šli jinou cestou. A vy dneska říkáte: dejte ještě víc a dáváte ještě málo, ale prostě, seškrtejte to. Tak si, prosím vás, nelžete do kapsy. Je potřeba to těm lidem poctivě říkat. Jsme před volbami, ať každý ví, do čeho jde, jak říká klasik.

Tak a teď budu trošku odbornější. Budu reagovat po skupinách na jednotlivé připomínky, které tady během dvou dnů zaznívaly.

Za prvé, změny v oblasti... mohla bych poprosit, aby kolegyně, já vůbec neslyším. (Ke zpravodajce, která hovoří u stolku zpravodajů.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, prosím o klid.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Jestli byste mohli třeba tam do pozadí? Děkuji.

Změny v oblasti měnově politických nástrojů České národní banky. První tematickou oblastí vládou navrhovaných změn jsou nástroje měnové politiky a okruh subjektů, se kterými může Česká národní banka uzavírat obchody na volném trhu. Předně bych ráda zdůraznila, že považuji za vhodnější přijmout úpravu dle vládního návrhu a nastavit tak trvalý a adekvátní rámec obchodů České národní banky. Reaguji už na některé z pozměňovacích návrhů. To je potřeba provést dříve, než dočasné řešení přijaté v dubnu loňského roku v rámci koronavirových opatření pozbude platnosti, prostor k tomu tedy máme do konce letošního roku. Pouhé prodloužení platnosti koronavirové novely nestačí, a to ze dvou důvodů.

Za prvé, vláda navrhuje skutečně adekvátní rámec, který odstraní stávající, časem již překonanou restriktivnost v oblasti okruhu samotných nástrojů měnové politiky, konkrétně jaké instrumenty mohou být podkladem pro obchody České národní banky na finančním trhu, tak také okruhu subjektů, se kterými může centrální banka tyto obchody uzavírat. Nejde o novum České republiky, navržená úprava je plně v souladu s mezinárodní praxí i praxí Evropské centrální banky. Ostatně při návrhu jsme se inspirovali statutem Evropské centrální banky.

Za druhé, vládní návrh upravuje obchody České národní banky v novém a vhodnějším systematickém pojetí, navíc přináší i další dílčí změny, které jsou potřebné. Naopak loňská nouzová novela představovala jen velice úzké dílčí doplnění do dosavadního znění zákona.

Dále musím zdůraznit, že není vhodné čekat do konce roku na konec platnosti dočasně rozšířených pravidel obchodu na volném trhu a pak začít vyhodnocovat jejich využití ze strany centrální banky. Jednak nevíme, zda nebudou v mezidobí potřeba, a cílem je především zajistit České národní bance adekvátní možnosti, tedy dát jí prostor pro rozhodnutí, jak nejlépe plnit své zákonem stanovené úkoly. To přece neznamená, že všechny možnosti musí být ihned využívány, to už jsem řekla před chvílí.

V souvislosti s rozšířením mantinelů pro obchody centrální banky se jak v rozpravě, tak i pozměňovacím návrhu D6 opakoval návrh zavedení povinnosti zveřejňovat informace o prováděných obchodech po vzoru Evropské centrální banky. Plně souhlasím, že má být Česká národní banka transparentní a zveřejňovat informace srovnatelně s ECB, ovšem konkrétní navržená textace jde výrazně nad rámec toho, co uveřejňuje ECB o jednotlivých programech kvantitativního uvolňování. S kolegy z České národní banky jsme analyzovali a porovnávali, co ECB uveřejňuje. Jde o agregované údaje o jednotlivých programech, u některých též o konkrétních instrumentech, do kterých bylo investováno. Například u programu nákupu korporátních dluhopisů ECB uveřejňuje celkový objem a seznam všech držených korporátních dluhopisů ke konci každého týdne, přičemž seznam obsahuje ISIN či název emitenta těchto dluhopisů, ovšem ani ECB neuveřejňuje konkrétní protistrany ani objemy jednotlivých obchodů. Přitom právě takové uveřejnění výslovně požaduje pozměňovací návrh D6, a proto s ním nemohu souhlasit. Navíc musím podotknout, že ani ECB nemá povinnost uveřejňovat informace stanovenou právním předpisem, ale činí tak čistě z důvodu transparentnosti měnové politiky, která pak naopak zvyšuje důvěryhodnost centrální banky. Stejnou snahu má i Česká národní banka, stačí se podívat do její výroční zprávy, kde jsou uvedeny objemy jednotlivých typů prováděných transakcí, tedy již dnes je naše centrální banka velice transparentní a nemám důvod pochybovat, že tomu tak bude i v budoucnu.

Dále bych chtěla reagovat na výrok, že úprava v oblasti nástrojů měnové politiky je maskovaná druhou oblastí, kterou jsou úvěrové ukazatele. Ráda bych zdůraznila, že ze strany předkladatelů zákona není úprava v žádném případě maskovaná, všechny změny jsou řádně zdůvodněny v důvodové zprávě a vždy jsme o nich v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně transparentně mluvili. To, že pro média bylo obvykle zajímavější téma úvěrových ukazatelů, není v rukou předkladatelů zákona.

Nakonec bych ráda uvedla na pravou míru poznámku, že novela umožní centrální bance nakupovat snadněji vládní dluhopisy, a vyjádřit se k varování před monetizací státního dluhu. Česká národní banka mohla státní dluhopisy nakupovat vždy, nicméně platilo omezení, že je mohla nakupovat pouze od bank a družstevních záložen. Zde tedy dochází pouze k rozšíření v tom smyslu, že nově je bude moci nakupovat i od jiných subjektů na finančním trhu, což je logické. V době vzniku zákona o České národní bance tvořily finanční trh převážně banky, v současnosti na něm hrají výraznou roli i další subjekty. Zdůrazňuji však, že vždy platil, stále platí a platit bude zákaz měnového financování obsažený v § 34a zákona o České národní bance, kdy je centrální bance výslovně zakázán přímý nákup státních dluhopisů od státu. Na tom v žádném případě nic měnit nelze a s obavou z morálního hazardu se tedy neztotožňuji. Navíc Česká národní banka může dané obchody provádět pouze za účelem plnění svých zákonných úkolů, kterými jsou primárně cenová a finanční stabilita.

Co se týče změn v oblasti úvěrových ukazatelů, je to druhá tematická skupina, jsou to tedy návrhy zasahující do takzvaných úvěrových ukazatelů. S jejich úplným vypuštěním nemohu souhlasit, protože by to šlo proti smyslu navrhované regulace. Cílem je, aby Česká národní banka měla pro případ potřeby k dispozici právně vymahatelný nástroj, který v doporučení rozhodně není. Vymahatelnost je zásadním požadavkem, a to ze dvou důvodů.

Za prvé, na počátku nebyla doporučení všemi bankami stoprocentně dodržována, což dokládáme na konkrétních číslech v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů RIA, která je součástí odůvodnění vládního návrhu zákona. Za druhé, u doporučení nemáme záruku, že v případě výraznější změny situace nedojde opět k tomu, že někteří poskytovatelé přestanou doporučení plně dodržovat. To přímo souvisí také s tím, že chceme úvěrové ukazatele vztáhnout i na nebankovní subjekty. Chceme totiž stejná pravidla pro všechny a na rozdíl od bank nemá Česká národní banka vhodné cesty, jak motivovat nebankovní subjekty k dodržování doporučení.

Musím také znovu připomenout, že uzákonění úvěrových ukazatelů nám opakovaně doporučují i mezinárodní instituce, Mezinárodní měnový fond a Evropská rada pro systémová rizika, která v září 2019 dokonce vydala varování pro Českou republiku, že doporučení nemusí stačit, neboť nejsou závazná a jsou slabě vymahatelná.

Nesouhlasím ani se zúžením úvěrových ukazatelů na jeden, a to LTV. Každý ze tří navržených ukazatelů cílí na jiný zdroj rizika pro finanční stabilitu a je potřeba, aby Česká národní banka mohla v závislosti na vyhodnocení konkrétní situace vybrat vhodný ukazatel či kombinaci více ukazatelů. Ukazatel LTV je určen primárně k tlumení rizik spojených s růstem cen nemovitostí, zatímco ukazatelé DTI a DSTI směřují na rizika spojená s nadměrnou výší a délkou splatnosti dluhů domácnosti ve vztahu k jejím zdrojům pro splácení. Musíme tedy právně zakotvit všechny tři typy ukazatelů, abychom mohli pokrýt všechny typy potenciálních rizik. K tomuto závěru jsme dospěli po podrobné analýze, jejíž závěry jsou obsaženy v odůvodnění návrhu.

Negativně se stavím také k rozšíření plošné výjimky z úvěrových ukazatelů z 5 na 10 %. Po detailní diskuzi s panem guvernérem Rusnokem jsem byla ujištěna - a on mě určitě doplní - že navržená 5% výjimka je plně dostačující, avšak současně též hraniční, aby ještě nezasáhla do efektivity navrženého nástroje jako takového.

Pokud jde o výjimku pro mladé žadatele o hypoteční úvěr, považuji za velice rozumný návrh, aby v případě více žadatelů, kteří jsou manželi či registrovanými partnery, bylo dostačující splnění věkové podmínky 36 let pouze u jednoho z nich. S větším rozvolněním, které je obsahem několika pozměňovacích návrhů, však nemohu souhlasit. Vedlo by to buď k riziku obcházení, nebo v případě zvýšení věkového kritéria na 40 let dokonce k oslabení úlevy jako takové, protože by fakticky zasáhla většinu žadatelů a o výjimku odůvodňující úlevu by se již nejednalo.

Je pravda, že Státní fond podpory investic přistoupil u programu úvěru na bydlení ke stejnému zvýšení věku, ale tam jde o něco jiného. Jde o úvěrový program, který je nově poskytován lidem do 40 let věku a který míří na podporu dostupnosti bydlení, kdežto úvěrové ukazatele mají za cíl řešit potenciální systémové riziko vyplývající z poskytování hypotečních úvěrů. Navíc u úvěrových ukazatelů nastavujeme výjimku zpravidla v podobě úlevy pro mladé. Zvýšení věkového kritéria z 36 na 40 let by vedlo ke zvýšení podílu žadatelů ve výjimce - dnes tvoří žadatelé o hypotéku ve věku do 40 let zhruba dvě třetiny všech žadatelů. Zvýšení parametru úlevy pro mladé z 36 na 40 let by fakticky znamenalo, že by již nešlo o výjimku, ale o nastavení pravidla pro většinu žadatelů. Tím by se úplně vytratil smysl této výjimky a Česká národní banka by pak logicky nastavila limity primárně pro tuto skupinu a zbývající třetina starších žadatelů by automaticky měla limity přísnější. Cílem výjimky má být přece opačný postup - mírnější pravidla pro mladé, a toho lze dosáhnout, pokud tito mladí žadatelé nebudou tvořit většinu.

Nesouhlasím ani s tím, aby u úlevy pro mladé stačilo splnění věkového kritéria u kteréhokoli žadatelů, protože by to vedlo k riziku obcházení splnění podmínky věkového kritéria například tím, že by k původnímu žadateli ve věku nad 36 let byl pro okamžik poskytnutí úvěru přibrán další spolužadatel splňující věkové kritérium a úvěr tak byl poskytnut v režimu úlevy splnění limitů úvěrových ukazatelů.

Za třetí návrh, aby se ČNB stala povinným subjektem zákona o registru smluv. Dále mi tedy dovolte, abych zareagovala na tyto argumenty, podle kterých by se Česká národní banka měla stát tímto povinným subjektem. K podobné nebo stejné problematice se Ministerstvo financí detailně vyjadřovalo již v rámci projednávání návrhu zákona v rozpočtovém výboru, a to i písemně v rámci stanoviska předkladatele, které bylo k dispozici všem členům rozpočtového výboru. V reakci na vznesené argumenty si nicméně dovolím shrnout základní argumenty znovu.

Podle našeho názoru jde uvedený pozměňovací návrh nad rámec svého cíle zvýšit transparentnost České národní banky v oblasti její provozní činnosti, neboť navrhuje povinnost zveřejnění smluv jednotlivými bankami, například v rámci obchodu na volném trhu, v rámci výkonu měnové politiky, tedy smluv velice důvěrných a doposud krytých bankovním tajemstvím. Stávající znění zákona o registru smluv totiž v kombinaci s pozměňovacím návrhem C1 říká, že se ochrana bankovním tajemstvím nepoužije, pokud jde o smlouvu uzavřenou mezi bankou a Českou národní bankou a tato smlouva se současně týká používání veřejných prostředků. A protože všechny obchody na volném trhu, například všem známé repo operace, které Česká národní banka na základě smluv s bankami provádí, jsou operace s veřejnými prostředky, dojdeme k závěru, že by se v registru smluv musely zveřejnit všechny smlouvy mezi Českou národní bankou a bankami, tedy i smlouvy k operacím v rámci výkonu měnové politiky. Bankovní tajemství, které je dnes chrání, by se v případě registru smluv nemohlo použít, a bylo by tedy prolomeno. V argumentaci dále zaznělo, že zákonem o svobodném přístupu k informacím, takzvanou stošestkou, jsou vyjmuty z povinnosti zveřejnit smlouvy, které se týkají finanční stability, a tím má být vyřešena problematičnost zveřejnění smluv krytých bankovním tajemstvím, navržená změnou zákona o registru smluv. S tímto výkladem však Ministerstvo financí nesouhlasí. Například repo obchody jsou prováděny Českou národní bankou v rámci měnové politiky, nikoliv za účelem zajištění finanční stability.

Pro úplnost ještě doplňuji, že pokud jde o srovnání zákona o registru smluv s úpravou v zákoně o svobodném přístupu k informacím, je třeba upozornit, že při aplikaci druhého jmenovaného zůstává zachována ochrana bankovním tajemstvím, zatímco v případě zákona o registru smluv v případě přijetí pozměňovacího návrhu C1 by naopak byla prolomena. Nad rámec uvedeného bych pak ráda vyzdvihla, že podle mých informací Česká národní banka již dnes nad rámec existujících povinností dle zákona o registru smluv dobrovolně zveřejňuje svoje provozní smlouvy a postupuje tak v této věci transparentně.

Za čtvrté návrh, aby Česká národní banka mohla založit právnickou osobu. Posledním diskutovaným tématem, ke kterému se vyjádřím, je pravomoc České národní banky založit právnickou osobu. V první řadě bych ráda podotkla, že cílem novely je reflektovat skutečný právní stav, který pro účely plnění úkolů umožňuje České národní bance nabývat účast v právnické osobě, ale toto je nutné dovozovat výkladem. Považuji za vhodné toto upravit v zákoně explicitně. Věcně se tedy nic nezmění, ale zákon bude jasnější, a tedy i srozumitelnější a to by mělo být cílem i zákonodárce. Obavu, že by podřízené společnosti mohly být centrální bankou využity pro činnosti, které nejsou součástí povolených činností přímo ČNB, jak uvádí pozměňovací návrh D3 a jak bylo argumentováno v rámci středeční rozpravy, rozhodně nesdílím, neboť návrh nového ustanovení omezuje participaci na jiné právnické osobě tím, že participace je možná pouze a výlučně k podpoře plnění úkolů České národní banky. Současně je vhodné závěrem zdůraznit, že tímto návrhem není dotčena odpovědnost centrální banky za řádné plnění zákonných cílů a úkolů, které plynou z § 2 zákona o České národní bance.

Doufám, že jsem uspokojila všechny vaše dotazy, které zazněly ve středu i dnes. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní ministryni. Budou následovat faktické poznámky, nejprve pan poslanec Vojtěch Munzar, poté pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Než zareaguji na paní ministryni, tak jí chci poděkovat, a to bez nějakých postranních úmyslů, za to, že vystoupila, protože my jsme skutečně ji k tomu vyzývali a obávali jsme se, (že) k tomu dojde až po ukončení rozpravy. Nicméně paní ministryně tady říkala, že ta pravomoc je něco jako mít pojištění, pojištění na dům. On to přirovnání k pojištění použil už jednou pan guvernér. No, problém je ten, že to není jenom pojištění, ale vy dáváte plnou moc pojišťovacímu makléři, aby vám udělal pojistku za jakoukoliv cenu a uzavřel jakoukoliv smlouvu, a proto my o tom tady bavíme.

Druhá věc, kterou paní ministryně tady říkala - srovnávala období krize 2012, 2013. Já bych chtěl jenom upozornit, že pokud tady paní ministryně říkala, že předtím pravicové vlády dokázaly najít v provozních výdajích státu úspory, které ona tady nazvala škrty, tak to položilo základ stabilnějších veřejných financí a byla to vaše vláda, paní ministryně, která z toho v době ekonomického růstu těžila, akorát vy jste tu sílu teď nedokázali najít, najít úspory na provozní straně rozpočtu, a bohužel ten ekonomický růst jste využili tak, že strašně nabobtnaly provozní výdaje státu. Tak jenom to jsem potřeboval poznamenat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, poté pan poslanec Jan Skopeček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já také velmi děkuji paní ministryni za vystoupení, konečně je možnost nějaké diskuze. Každopádně já ve faktické poznámce zareaguji pouze na jednu věc, která podle mě do toho projevu nepatřila, a to byla poznámka ohledně našich pozměňovacích návrhů ve vztahu k covidové krizi a jejích rozpočtových dopadech. Já bych zde opět zdůraznil, že Piráti nepodpořili a zásadně kritizovali daňový balíček, který sebral státu 100 miliard, a to i do budoucna každý rok, které byly velmi dobré použitelné na záchranu podnikatelů zasažených koronavirovou krizí. Naše návrhy rozhodně nepřesáhly rozsah tohoto daňového balíčku, takže skutečně považuji tenhle argument za velmi neférový ve chvíli, kdy vláda udělala tento obrovský zásek do veřejných rozpočtů v rozsahu cca 100 miliard korun každý rok i do budoucna a teď tady tvrdí, že nejsou peníze a že naše návrhy byly drahé. To považuji skutečně za velmi nefér.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Pan poslanec Jan Skopeček s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. I za mě poděkování, že paní ministryně vystoupila. Opravdu to nemyslím nějak posměšně, ale vážím si toho, že vyslyšela ta volání. Co se týče obsahu vystoupení paní ministryně. V úvodu, paní ministryně, prosím, nestrašte lidi a nepoužívejte tady argumentaci, že kdo chce šetřit a kdo nechce nechat ten rozjetý vagon nestabilních veřejných financí dojet až na útes, ze kterého spadne, jako se tomu stalo například v Řecku a i v celé řadě jižních států eurozóny, tak že chce šetřit na lidech, že jim chce sebrat platy, řekněte to těm lidem. Proč, paní ministryně, neříkáte, že je možné třeba šetřit na desítkách miliard pro vašeho šéfa? To jsou také peníze, které by šlo v rozpočtu ušetřit, ale vy si tady mediálně vyberete platy a peníze pro lidi a těmi tady strašíte, že kdokoliv chce dostat veřejné finance do stability, do rovnováhy, tak chce sbírat lidem peníze.

Proč nezačnete těmi miliardami, které posílá každoročně státní rozpočet vašemu šéfovi? Tam se dá ušetřit spousta peněz a nemusíte tady strašit lidi s tím, že bychom jim chtěli sebrat důchody nebo já nevím, o čem jste tady mluvila. Proč nemluvíte o tisících byrokratů, které vaše vláda přijala? To jsou také peníze, které stojí státní rozpočet. Vy jste slibovali, jak snížíte byrokracii státu, ale počet státních zaměstnanců, ale i přímo byrokratů za vaší vlády rostl. Proč mluvíte o penězích pro lidi a nemluvíte o těch byrokratech, které jste v takovém velkém počtu přijali?

A poslední věc. Co se týče monetizace státního dluhu, to, že centrální banka nekoupí vládní dluhopisy přímo od vás, ale udělá přesmyčku přes komerční banku, tak to je jenom jeden bypass, ale de facto o monetizaci státního dluhu jde. Podívejte se na to, jakým způsobem běží debata v Německu, jak už i Německo se vzpírá a podávají se ústavní žaloby, že to, co dělá ECB, není v souladu s ústavou Německa. Nic standardního to není.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: A já myslím, že nikdo nebude namítat, že bylo po tom několikrát voláno, když teď dám slovo panu guvernéru Jiřímu Rusnokovi, který se přihlásil do rozpravy. Po něm vystoupí pan poslanec Jan Lipavský, také v rozpravě. Prosím, pane guvernére, máte slovo.

 

Guvernér ČNB Jiří Rusnok Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, vážená paní ministryně, byť se cítím poměrně zkušeným člověkem v oblasti státní správy a do jisté míry politiky, tak musím říct, že tady se člověk znovu učí, zejména pokud jde o proceduru a způsob projednávání zcela věcných návrhů, který, jak jsem pochopil, má spoustu nových zákonitostí, a zřejmě tady prostě menšina Poslanecké sněmovny nechce některé věci řešit definitivně, a proto tady jsme svědky tohoto dlouhého jednání, které si myslím věcně není tak složité.

Stará právnická moudrost říká, že legislativa je buď dobrá, anebo rychlá. Tak pokud to platí, tak tento zákon, jak už říkala paní ministryně, se tady projednává de facto od roku 2016. Takže z tohoto pohledu myslím, že asi žádný zákon v poslední době, který tady byl schválen, neprošel takovou procedurou a takovou verifikací ze všech stran o tom, že je navržen správně a že v něm nejsou žádná, žádná zakletá kopýtka. To není produkt nějakého řízení, momentálního řízení mysli, to je skutečně velmi propracovaný návrh. Ten návrh vznikal vlastně na základě shrnutí poznatků z velké finanční krize, z globální finanční krize v letech 2008 až 2010 a u nás ještě potom v té druhé vlně 2012 až 2013.

V tom období samozřejmě jsme se mohli poučit na celé řadě příkladů, zejména mezinárodních naštěstí, ne tolik domácích, jak důležité je mít v době krize nejenom připravený režim a systém fiskální opory státu, která pokud možno zasáhne a je schopna tlumit dopady krizových šoků, které přicházejí, ale jak významnou roli v tomto mohou hrát také centrální banky.

V mezidobí vznikla celá řada nové legislativy, regulatorní legislativy na úrovni Evropské unie, která samozřejmě také nějakým způsobem byla reflektována v legislativě národní, zejména v sektorových zákonech, ale do jisté míry se samozřejmě odráží i na tomto návrhu. Nejde tady o nějakou změnu role centrální banky nebo překračování jejího mandátu. Ano, mandát centrálních bank byl na základě této zkušenosti posílen i o významný prvek finanční stability a zachování funkčnosti finančního systému, protože se ukázalo, že mají-li centrální banky efektivně plnit roli strážce cenové, chcete-li měnové stability, tak samozřejmě nemohou odhlížet od vývoje finančního trhu, zejména v situacích, kdy podléhají nějakému velkému externímu nebo internímu šoku.

Samozřejmě legislativa o ČNB patří do oblasti veřejného práva a zde platí z pohledu soukromoprávního subjektu staré známé pravidlo "co není zakázáno, je dovoleno". Z pohledu orgánů veřejné moci pak samozřejmě platí, že jakékoliv povinnosti právnickým či fyzickým osobám lze ukládat pouze zákonem, případně tedy podzákonnými předpisy na základě zákonného zmocnění.

Dobrá legislativa, veřejnoprávní legislativa se pozná rovněž podle toho, že pokud nějaké veřejné autoritě, nějaké nezávislé autoritě je uloženo pečovat o nějaký ušlechtilý cíl, například v případě ČNB to jest tedy o cenovou a finanční stabilitu, pak je pochopitelné, že taková autorita potřebuje mít legislativou zaručenu paletu nástrojů, kterými je schopna racionálně a efektivně tohoto cíle dosahovat. Prostě je nám k ničemu cíl, který nebudeme schopni za nějakých specifických okolností zajistit.

A co je důležité zejména v dnešním kontextu, znakem dobré legislativy je také to, že funguje spolehlivě nejenom v časech dobrých, chcete-li normálních, ale právě i v dobách mimořádných, to znamená krizových, špatných. A to je právě nástrojem, respektive to je obsahem mimo jiné části novely, této novely zákona o České národní bance zejména v oblasti nástrojů, které regulují operace centrální banky na volném trhu. Ano, tato novela rozšiřuje paletu těchto operací, a zejména protistran, se kterými může ČNB tyto operace provádět. Není to nic nového. Je to již dnes vlastně v platné legislativě, v zákoně přijatém v legislativním režimu krizovém, nicméně jak už bylo mnohokrát zde opakováno, tato výjimka nebo toto zmocnění končí koncem roku.

Tady opakovaně padaly dotazy a jakýsi podiv nad tím, že ČNB dneska ty pravomoci má, zatím je nevyužila nebo o tom nevíme, tak chceme slyšet informaci - to já samozřejmě řeknu - tak na co je potřebuje dále a jak to, že vlastně dneska už fungují, nebo říkala paní ministryně, někde se zmínila o tom, že už pomáhají dneska. Já myslím, že je to tak elementárně jasné každému, kdo tuší něco o tom, jak fungují finanční trhy, že musím říct, že - ale pak člověk samozřejmě pochopí, že nejde jenom o tu věc samu.

Samozřejmě že finanční trhy fungují nejenom na základě nějaké momentálně platné legislativy, ale také anticipují, předvídají, co se bude dít za měsíc, za dva, za půl roku, za rok. A jestliže jsme přijali tuto výjimku, tu dočasnou, někdy tuším na jaře minulého roku, tak už to samo o sobě pomohlo, samozřejmě uklidnilo situaci na finančním trhu, pokud jde o obchodování se státními dluhopisy, protože účastníci toho trhu implicitně vědí, že kdyby náhodou nastal nějaký problém, kdyby náhodou došlo k nějakému zamrznutí toho trhu - jsme přece jenom poměrně malá ekonomika s vlastní měnou, i trh se státními dluhopisy není přehnaně velký, samozřejmě je v proporci k ekonomice a proporci velikosti našeho veřejného dluhu - tak oni vědí, že tyto jejich investice nejsou ohroženy nějakou nelikviditou, protože vědí, že centrální banka bude mít možnost do toho trhu vstoupit na sekundárním trhu a odblokovat to případné zablokování. A to samozřejmě má vliv na cenu, to je přece jasné. Takhle funguje i trh s komoditami, prosím. Není to žádná atomová věda a já věřím, že pánové inženýři ekonomie to perfektně vědí, ať absolvovali žižkovskou Sorbonnu v jakémkoliv roce. Takže já myslím, že to je tak jasné nad slunce, že mě překvapuje, že se nad tím tady vede taková ohromná polemika, jako by to bylo něco převratného.

Čili v tomto směru platí to, co říkala už paní ministryně. Tady nevytváříme nic nového, pouze prodlužujeme pojistku, kterou v tomto tvoří režim, který centrální banka může zajistit, pokud to je potřeba a pokud to odpovídá plnění jejího mandátu, to znamená zajištění cenové a finanční stability.

Tady se musím na tomto místě ohradit. Tady byly různé poznámky typu, že ČNB není schopna zajistit cenovou stabilitu, tak ať se stará o to, co má dělat. Tak prosím pěkně, my máme inflační cíl, tak jako nakonec všechny centrální banky vyspělých zemí, 2 % CPI čili indexu spotřebitelských cen. Tento index v průměru za posledních deset let v ČR dosahuje hodnoty 1,8 a v průměru za posledních dvacet let zhruba 2-2,1 %. Čili Česká národní banka velice dobře pečuje a plní cíl inflační stability. Všichni ekonomové vědí, že ten cíl není bodový, okamžitý, že každý měsíc budeme mít inflaci 2 %, tak prostě život nefunguje. Samozřejmě, vstupuje tam celá řada vlivů, které my v žádném případě nemáme pod kontrolou a nemůžeme je zásadně ovlivnit, ale máme za úkol dbát o to, abychom žili v zemi, ve které cenové prostředí je stabilní a předvídatelné, a proto máme ty nástroje, které máme, a proto také to, co děláme, děláme právě s tímto ohledem.

Tady panuje taková pro mě zase těžko pochopitelná schizofrenie. No, my nebudeme dávat žádné další pravomoci ČNB, protože ona je nezávislá, a kdo ví, co by tam dělali, a my na to nemáme žádný vliv. Ale takhle to prostě v moderní liberální demokracii funguje, že existují nezávislé instituce, pro které se demokratická reprezentace rozhodla, ty pravomoci jim jsou dány a samozřejmě je na jejich uvážení, jejich odpovědnosti, nakolik jak seriózně je využijí. Mně to připadá, jako by... Vlastně tuto otázku můžeme postavit i tak: No jo, ale vždyť soud může někoho odsoudit do vězení, vždyť může někomu zničit život, dokonce se dějí i soudní omyly, tak vlastně nedávejme takové pravomoce soudům, protože to nemáme pod kontrolou, soudy jsou nezávislé. Pochopitelně, že jsou nezávislé. Takže s tím je potřeba se tedy asi v režimu moderní liberální demokracie smířit, že existují nezávislé instituce. Ono jsou pro to dobré důvody, proč existují, jinak by neexistovaly všude na světě.

Navíc v našem případě my nejsme instituce řízená monokratickou strukturou, jsme řízeni bankovní radou, která čítá sedm členů. Těch sedm členů jsou osobnosti, které samozřejmě musí jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou to většinou lidé, kteří samozřejmě mají nějakou svoji životní kariéru. Většinou po ukončení kariéry v ČNB, která je limitována mandátem, neodcházejí rovnou do penze, ale mají nějaký další život. Čili nakonec 30 let fungování české nezávislé centrální banky to ukázalo. Riziko nějakých excesů je opravdu, opravdu pouze teoretické, excesů ve smyslu zneužití kompetencí, které národní banka má. Pokud někdo takto uvažuje, tak je třeba už teď jít a naše kompetence drasticky omezit. Přece moji předchůdci tady například zavedli skutečně devizové intervence, protože se domnívali - a můžeme vést polemiky, jestli se domnívali správně, nebo méně správně - že ve prospěch cenové stability a podpory české ekonomiky z jejich pohledu tehdy to bylo nutné. Tak jim to vezměme, takové kompetence! Ať to Parlament rozhodne. Sice to bude zřejmě v rozporu s evropskou legislativou, ale to už není můj obor, ať se to vyjasní někde jinde.

Čili jenom opakuji: Toto je součást krizové legislativy, mimo jiné. Mimo jiné! A přijímat - tady byly takové hlasy, když vlastně banka to zatím nepotřebovala, tak na co to teď přijímáme? No proboha živého, přijímat krizovou legislativu, až když je krize v plném proudu, to je to nejhorší, co se nám může stát. To bohužel občas - obávám se, zrovna v těchto týdnech a měsících - i v této Sněmovně zažíváme, takže to považuji za krajně neodpovědné, protože taková řešení nakonec, v konečném součtu, vedou k mnohem radikálnějším a bolestivějším krokům, a v tom bych nechtěl na České republice a českém obyvatelstvu experimentovat.

Pokud jde o posílení nástrojů v oblasti dohledu, respektive makroprudenční politiky ve vztahu k naplňování cíle finanční stability, tato věc byla mnohokrát prodiskutována, projednáváme to opravdu mnoho let, mnohokrát prodiskutována v prvním, druhém čtení, v rozpočtovém výboru opakovaně. Tady nejde o nic jiného než o to, že úvěry na bydlení jsou klíčová složka celého úvěrového trhu. Je to zhruba řekněme polovina celého úvěrového trhu. Je to zásadní část. Úvěrový trh, respektive banky, jsou nejčastějším zdrojem velkých ekonomických krizí. Je to logické, prostě je to jakási krevní soustava ekonomiky, tak jako kardiovaskulární choroby v medicíně patří k tomu nejcitlivějšímu bodu lidského těla a péče o něj, tak tady jsou to právě banky a finanční systém. Proto v legislativě evropské i české takový důraz na regulační roli makroobezřetnostních orgánů, kterým v našem případě je ČNB, a opět ne proto, že by se o to vehementně hlásila - my se toho klidně rádi vzdáme, ať na to vláda zřídí speciální orgán, jsou takové země, bude to stát samozřejmě nějaké rozpočtové prostředky a tak dále a tak dále, ale dnes jsme prostě tímto orgánem my, a k tomu také, abychom mohli ten cíl naplňovat, potřebujeme nějaké nástroje. Už tady mluvila o tom paní ministryně, proč doporučení nestačí. Ne že nestačí dnes, ale v situacích, které mohou nastat, tak mohou být nedostatečná a neefektivní.

A proč tři regulační ukazatele? Protože to jsou ukazatele, které - každý reaguje na trochu jinou část toho problému, za prvé. A proč v zákoně? Protože tady je taková legislativní kultura, že vždycky tyto povinnosti se dávají rovnou do zákona. Tady se argumentovalo, že toto nemají jiné země EU v zákoně. Ano, jiné země to explicitně v zákoně nemají, ale mají tam zmocnění, že dohledový makroprudenční orgán může vydat příslušná podzákonná opatření, kterými může regulovat tyto oblasti, čili de facto výsledek je stejný. Je to otázka nějaké legislativní tradice a kultury, která prostě u nás je v tomto směru mnohem řekněme detailněji orientována.

Pokud jde o zkušenosti s dosavadním fungováním volných operací na trhu, ano, my jsme zatím naštěstí nemuseli extenzivně tuto pravomoc použít. Došlo k rozšíření v podstatě jednom potenciálních operací na protistrany, které podle minulého zákona nebyly možné. Máme rámcové smlouvy s dvěma velkými pojišťovnami, s třemi velkými správci aktiv, že pokud by potřebovali posílit svoji likviditu, tak samozřejmě můžou k nám přijít a v rámci standardních repo operací, kde protihodnotou je právě držení státních dluhopisů, my jim takovou likviditu poskytneme. Čili k tomu využití došlo, byly nastaveny tyto mechanismy, které uklidnily situaci právě u velkých správců aktiv, kteří jsou také, vedle bank, například držiteli státních dluhopisů.

Pokud jde o to, že ten zákon v oblasti hypotečních regulatorních ukazatelů - že se mají rozšiřovat ty výjimky - my jsme už několik vstřícných kroků v tomto směru udělali. Ta výjimka objemová, na kterou nejsou kladeny žádné požadavky, pokud jsou případně hypoteční indikátory použity - pokud jsou použity, zdůrazňuji, například momentálně my jsme ta doporučení vypnuli, používáme jenom LTVs, a to ještě se zvýšenou hodnotou, než tomu bylo před covidovou krizí - tak pokud mluvíme o tom, že je tam málo té výjimky, tak prosím, 5% výjimka, to je zhruba 15 miliard hypoték! To není žádná 1, 2 miliardy. To je na tom trhu, který my máme, 15 miliard hypoték, i po této novele, a pokud by byly zapnuty všechny indikátory, regulatorní ukazatele, tak banky mohou v tomto objemu poskytnout hypotéky bez jakýchkoliv omezení. A to bezesporu všechny potřebné situace specifické, které mohou samozřejmě nastat, pokrývá.

Pokud jde o transparenci, tak já tady znovu místopřísežně prohlašuji, že tak transparentní jako ECB my jsme vždycky a budeme vždycky. Nemám s tím nejmenší problém. Absolutně žádný problém s tím nemám, pokud budeme nějaké operace dělat, tak za prvé musíme ten program vyhlásit, protože my operujeme na otevřeném, veřejném trhu, my neděláme žádné pokoutní obchody někde v mé kanceláři. Čili už jenom tím, že vyhlásíme ten program - pokud bychom takový program potřebovali, tak to je samozřejmě první věc - a posléze zveřejňujeme výsledky těch operací, tak jako zveřejňujeme, pokud děláme agenta Ministerstvu financí, aby mohlo prodávat své dluhopisy na primárním trhu, a my jsme ten agent zprostředkovatel, tak samozřejmě o těch aukcích v podstatě okamžitě po jejich skončení informujeme, jaké byly přesně nabídky, jaké byly prodeje, jaké byly ceny a tak dále. Čili tady není nejmenší důvod se obávat o nějakou netransparenci ze strany ČNB.

Podívejte se na rating, na ten žebříček, který sestavuje profesor Eichengreen a další, transparence centrálních bank, a podívejte se, na kterém místě je ČNB, na jednom, druhém, třetím, čtvrtém, pátém, podle toho, jak se každý rok rozvíjí a kde je případně ECB. Takže o tom nemám nejmenší pochybnost, že toto dokážeme zajistit. My jsme jediná banka spolu se švédskou centrální bankou na světě, která zveřejňuje prognózu, pardon, se švédskou jediná, která zveřejňuje zápisy z jednání svého boardu čili bankovní rady, se jmenovitým uvedením argumentů jednotlivých členů bankovní rady, takzvané attributive minutes. My jsme jedna z mála centrálních bank spolu se švédskou, která to dělá. Pak jsme jediná na světě, která zveřejňuje náš odhad, prognózu devizového kurzu vlastní měny, čili my skutečně poučovat o transparenci - obávám se - nepotřebujeme.

Závěrem mi dovolte, dámy a pánové, říct, že více než dvacet let svého profesního života pracuji de facto pro Českou republiku v různých funkcích, v různých pozicích, de facto od píky, od posledního referenta na tom či onom ministerstvu, a jsem za to rád, byla to velmi zajímavá příležitost, a vždycky jsem se snažil svoji práci dělat poctivě. Jestliže se dneska dívám na tento zákon a slyším, že to je zákon, který nepotřebuje tato země, který je nějakým - já nevím - snad plezírem centrální banky, která neví, co by dělala se zahrnováním a zvětšováním svých pravomocí a kompetenci pod sebe, tak se opravdu nestačím divit, protože to tak není. Prostě tento zákon je velice potřebný, je potřebný v každé době. Mě mrzí, že jsme dospěli k jeho finálnímu projednávání až po tolika letech, ale o to lépe snad je připraven a prošel lepší procedurou a debatou ve všech možných grémiích, která to vyžadovala, takže vás prosím o jeho podporu. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké poledne. S náhradní kartou číslo 23 hlasuje pan poslanec Antonín Staněk. A nyní dvě faktické poznámky. Za prvé pan poslanec Jan Skopeček a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Tak vaše dvě minuty, prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Pokusím se to stihnout, chci samozřejmě zareagovat na pana guvernéra, kterému rovněž děkuju zcela upřímně, že se zapojil do diskuze, vážím si toho, s celou řadou jeho argumentů i dokonce souhlasím.

Souhlasím i s tím, že se to tu projednává celou řadu let, a je proto potřeba připomenout, že tvůrcem toho zákona není pan guvernér, ale že se ten zákon táhne ještě z doby, kdy centrální banku vedla jiná bankovní rada, a na tom chci dokumentovat, že nejde o můj souboj s panem guvernérem nebo se stávající bankovní radou, že jsem stejně kriticky k tomuto zákonu vystupoval i ve chvíli, kdy jsem se tu hádal s panem viceguvernérem Tomšíkem, se kterým jsem jinak, můžu říct, snad dobrý známý a tykáme si. Takže prosím, pane guvernére, neberte to osobně, pro mě je to opravdu téma dlouhodobé a není spojeno s vámi osobně ani se stávající radou.

To se týče těch věcí, které jste říkal. Souhlasím s vámi, že inflační cíl není konkrétní bod, že to je nějaký bod, který běží a Česká národní banka se k němu snaží přibližovat. Souhlasím i s tím, že se České národní bance to v zásadě dlouhém horizontu daří, já jsem tady také chválil Českou národní banku, až na ty devizové intervence a sešlápnutí ekonomiky v devadesátých letech. Ale zkrátka v současné době reálná inflace je vyšší než váš cíl a tímto zákonem se chce dostat do rukou nástroje, které spíše vedou ještě k vyššímu riziku inflace, než by bylo dneska zkrátka potřeba. Nezávislá instituce - já s tím naprosto souhlasím, pro Českou národní banku je to klíčová charakteristika, ale já jsem přesvědčen, že ta nezávislost se právě ve světě snižuje tím, jak moc se propojují vlády a centrální banky a jak moc centrální banky vycházejí vstříc vládám v jejich monitorizaci státního dluhu. V tom já vidím to riziko (Předsedající: Čas.) snížení nezávislosti banky, a to se tímto zákonem bude dít.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku pan poslanec Vojtěch Munzar - zatím poslední faktická poznámka, takže se připraví se stanoviskem klubu Pirátů pan poslanec Jan Lipavský. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já se připojuji k tomu poděkování panu guvernérovi, že vystoupil a řekl nám svůj pohled tady ve třetím čtení. Nicméně já si dovolím polemizovat s jednou věcí, ač také souhlasím se spoustou věcí, například on tady zmínil očekávání. Ano, očekávání v ekonomice je velmi důležité. Ten problém ovšem je, že pan guvernér tady mluvil, jako kdyby byla jednoznačná shoda v ekonomické obci na to, že centrální banka musí získat, nikoliv omezeně, ale na dlouhou dobu, tyto pravomoce a ta míra diskuzí v ekonomické obci se liší pouze v míře intenzitě využívání těch pravomocí. Ale ona to není pravda.

I v ekonomické obci jsou jednoznačné - já jsem tady citoval předsedkyni Národní rozpočtové rady - tak jsou výhrady k té pravomoci jako takové, nikoliv k intenzitě jejího využívání. Když jsem tady vystupoval, tak jsem samozřejmě říkal, že pokud se využívání těch pravomocí přežene, ač třeba můžeme důvěřovat dnešní bankovní radě, nevíme, co udělá příští, další. Vlastně pan guvernér tady řekl: Dejte nám ty pravomoce, nechte na nás, jak s nimi naložíme. Já jsem také nějak nezpochybňoval nezávislost centrální banky, je to dobře. Ale právě provázanost státních dluhů a kvantitativního uvolňování, pravomoce pro kvantitativní uvolňování ze strany centrální banky, může být skutečně veliký problém, mnoho ekonomů na to upozorňuje.

A proto tady, pane guvernére, se ty diskuze vedou, protože stejně jako na to není jednoznačná shoda, na ty pravomoce v ekonomické obci, tak na tom není shoda i tady v Poslanecké sněmovně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka - ještě pan poslanec Jan Skopeček a stále je připraven pan poslanec Jan Lipavský. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Já jsem ještě chtěl doříct k té nezávislosti, pane guvernére: nezávislost centrální banky přece neznamená, že si nezávisle může říkat o další a další pravomoci, od toho přece máme nějakou ústavní dělbu moci, a to chce-li, byť nezávislá, instituce další poměrně výrazné pravomoci, tak je logické, že o to žádá Poslaneckou sněmovnu a že se tady vede politická bitva. Nezávislost jakékoliv instituce nemůže ani znamenat, nesmí znamenat to, že si ta instituce bude psát a uzurpovat další pravomoce a bude argumentovat svojí nezávislostí ve chvíli, kdy je bude chtít navýšit.

Já s vámi i souhlasím v tom, jak jste říkal, že se tento zákon poměrně dlouze tady projednává. S tím souhlasím. Celá řada seminářů, celá řada jednání rozpočtového výboru - jediný problém to má v tom, že přestože na těchto jednáních zazněla spousta připomínek, spousta nápadů na to, jak ten zákon upravit, jak z něj udělat realistický kompromis, tak žádnou tuto připomínku, ať už od poslanců, nebo akademiků, ekonomů, vláda při tom dalším předložení nereflektovala. Tak to je trošku diskuze, která vede do zdi a která poztrácí smysl, když z ní není žádný výsledek.

A jinak - to už snad jenom na závěr - použil jste termín žižkovská Sorbonna. Pane guvernére, já si myslím, že máme stejnou fakultu vystudovanou a myslím, že když jsme skládali akademický slib, tak jsme slibovali, že budeme i v budoucnu mluvit o své fakultě jenom dobré, a že dál budeme šířit dobré jméno, tak já doufám, že jste to řekl v nadsázce, protože já jsem na tu školu hrdý dodneška. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí se stanoviskem klubu Pirátů pan poslanec Jan Lipavský a připraví se pan poslanec Jan Jakob. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já bych si vás dovolil opravit v tom, že nevystupuji se stanoviskem klubu, nevím, jak tato informace vznikla, každopádně stanovisko klubu buď přednesl nebo bude přednášet ještě někdo jiný, takže určitě to nejsem já. Mám normálně standardní přihlášku, takže to bych chtěl vyjasnit na samotný začátek svého příspěvku, který ale nebude nijak extrémně dlouhý.

Přece jenom problematice České národní banky a dluhopisů... není to moje specializace, nicméně v rámci své činnosti jsem narazil na aspekt čínských dluhopisů. Poslal jsem dopis panu guvernérovi České národní banky, kde jsem se jej dotázal na to, jaké je složení, měnové složení portfolia České národní banky. Dostal jsem odpověď 19. listopadu, který mě odkázal na výroční zprávu za rok 2019, kde čínská měna žádným způsobem uvedena není. Nicméně z nějaké další komunikace, méně formální, vyplynulo, že Česká národní banka drží určité množství čínských státních dluhopisů, a i když ta míra - uznávám - není příliš vysoká. A v této souvislosti mám potřebu tedy poukázat na některé záležitosti, protože tento zákon samozřejmě se bezprostředně věnuje možnosti nakupování dluhopisů. A je potřeba si uvědomit, co to znamená koupit dluhopis a od koho si ten dluhopis kupuji. Protože v situaci, kdy si český stát, respektive Česká národní banka, ale v mezinárodním prostředí musíme to vnímat jako celek, pořizuje dluhopis Čínské lidové republiky, tak to fakticky znamená, že dotujeme, poskytujeme financování Číně. Samozřejmě to má naprosto zásadní dopad do mezinárodních vztahů, protože čínský rozpočet už nerozlišuje, jestli ty peníze plynou čínské lidové armádě, jestli to směřuje do bezpečnostního systému, který se dnes podílí, dle mé interpretace, na genocidě ujgurské populace v Sin-ťiangu, nebo jestli to například přispívá k militarizaci Jihočínského moře. Je to druhá strana planety, ale naši spojenci v NATO, Spojené státy to vnímají poměrně intenzivně, je potřeba si to uvědomit.

Takže toto jsou otázky, které bychom si měli klást, a já považuji za naprosto důležité to zde zmínit, protože je to potom ve výsledku, Česká republika a český systém, který se podílí vlastně nákupem dluhu nepřímo, i na těchto záležitostech. Takže je důležité to zvažovat, i tyto faktory. Já jsem to chtěl zmínit a děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jako další vystoupí pan poslanec Jan Jakob a připraví se pan poslanec Jan Řehounek. Tak pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážení pane guvernére, vážené dámy, vážení pánové, padlo tady v diskuzi, tuším, že předevčírem, že by vlastně ve třetím čtení diskuze neměla probíhat. Já si to nemyslím, protože kdy jindy probrat zevrubně předložené pozměňovací návrhy, a i proto bych se k nim rád vrátil. Nicméně ještě předtím bych se taky chtěl připojit k poděkování paní ministryni, panu guvernérovi, že v rozpravě vystoupili. Já si myslím, že je to velmi užitečné, a dovolím si potom u těch konkrétních pozměňovacích návrhů mít ještě doplňující dotazy nebo řeknu dotazy, kde si nejsem jistý, a proto myslím, že ta diskuze má probíhat, protože já u některých pozměňovacích návrhů naopak i sdílím stanovisko paní ministryně a mám tam dotazy, byť mě argumenty kolegů z opozice mírně nalomily, tak bych si to chtěl upřesnit.

Ale ještě předtím se musím vyjádřit k té obecné diskuzi, tak jak tady některé věci zazněly. Nevím, jestli to patří úplně k tomuto zákonu, nicméně paní ministryně tady opět začala zmiňovat, ano, zásadní problematiku týkající se současné krize a vyčítala nám - asi měla na mysli naše předchůdce - že v minulosti jsme se z krizí proškrtávali. Já nevím, jestli tohle sem úplně patří, nicméně já bych to nenazýval tímhle termínem. Chápu, že je to vaše dlouholetá mantra a že to musíte z vašeho pohledu opakovat, aby si to celá veřejnost takto podprahově, když to pořád dokola opakujete, a jiná klišé, dokonce i personalizovaná, tak že to podprahově potom v celé společnosti je. Téhle taktice rozumím, ale rozhodně bych ji nechtěl po vás opakovat. Když vy říkáte, že my nebo naši předchůdci se tenkrát z krize proškrtali, a my víme, jak se potom vyvíjela celá ekonomika a potom vaše vlády mohly z toho růstu, který tenkrát byl nastartován, tak výrazně těžit, ale když vy říkáte proškrtávání, já bych v tuto chvíli řekl, že se chcete z té krize prorozdávat. Ale já si myslím, že k tomu opravdu není v tuto chvíli prostor. Ano, v určitých ekonomických doktrínách je to možnost, jak se dostat z nějaké krizové tendence, nicméně to vaše prorozdávání se trvalo už v době mimořádného ekonomického růstu, což si nemyslím, že je ta správná doba pro tuhle politiku, protože to rozhodně nelze nazvat odpovědným. Ano, je to jakási levicová politika přerozdělování, asi je vám tento směr blízký. Já se raději přikláním k odpovědné politice, a ne kupování si z veřejných peněz určitých volebních skupin.

Jisté rozdávání má u některých ekonomů, podle některých významných ekonomů, smysl v době krize tak, aby to nastartovalo patřičným způsobem ekonomiku. Mnohdy v historii je prokázáno, že se to podařilo, nicméně i to musí být prováděno chytrým způsobem, aby přerozdělování vedlo ke startu ekonomiky, aby to stimulovalo patřičné výdaje. Já se opravdu domnívám, že v tuto chvíli, v tuto dobu a v tak rozsáhlém stavu krize jenom na tohle prostor opravdu není a je naprosto nezbytné - a vy tomu bráníte pořád dokola, donekonečna, že nechcete udat ani byť jen symbolickou úsporu. Nechcete. Já si myslím, že je to naprosto klíčové a že v tuto chvíli není prostor pro to, rozdávat, přerozdělovat takovýmhle levicovým způsobem, a bohužel vy jste se jako vládní hnutí tímhle směrem výrazně, výrazně posunuli. Tak a to se omlouvám, to jsem musel reagovat na to, co tady zaznělo.

A teď bych se rád vrátil k jasné diskuzi nad konkrétními pozměňovacími návrhy, což sem nepochybně patří. Já se přiznám, že u některých ještě v tuto chvíli váhám, tak bych si rád svá stanoviska ujasnil. Já bych ty pozměňovací návrhy rozdělil v zásadě do čtyř skupin. První z nich se týká toho, co už jsem tady předevčírem ve stručnosti zmiňoval, že návrh zákona stanovuje natolik výrazné pravomoci České národní banky, že potom ty banky komerční přestávají mít smysl, jejich riziková oddělení, stanovování úroků, tedy hodnoty rizika za poskytnutí úvěru, tedy výrazné omezení jejich podnikatelské činnosti s cílem samozřejmě svého získání zisku.

Tady bych zmínil to, co říkal pan guvernér, který hovořil o nezávislosti instituce, instituce České národní banky a liberální demokracie. Jeho postoj naprosto respektuji, byť na něj mám v tomhle úhlu pohledu zcela odlišný názor. Vůbec nezpochybňuji - a nechci - nezávislost České národní banky. Ta je naprosto klíčová a důležitá, nicméně nezávislost v rámci liberální demokracie si asi představuji trochu jinak, a to tak, že právě ty komerční subjekty, komerční banky, mají mít prostor pro své podnikání, mají si stanovovat úvěr na základě svého vyhodnocení rizika. Samozřejmě to vůbec nic nemění na nezávislosti centrální banky jako takové.

Takže s tím souvisí několik pozměňovacích návrhů, které bych velmi rád podpořil, protože je považuji za naprosto kruciální pro to, abych mohl potom pro zákon jako takový na konci zvednout ruku a hlasovat pro něj. Jsou to pozměňovací návrhy pod čísly B1, B2, B3 a B4 kolegy Munzara, ale také návrhy, které částečně doplňují C2.1, C2.2, C2.3 kolegy Ferjenčíka a v neposlední řadě i jeho návrh F1. Ty se liší v různé míře rušením nebo snižováním počtu úvěrových ukazatelů. Já se moc přimlouvám za to, aby, byť alespoň v nějaké variantě, abychom je přijali, a považuji to opravdu za klíčové pro přijetí celé této normy.

Jako další oblast - a tady jsem právě nezaznamenal úplně vysvětlení od paní ministryně, která teď tady bohužel není - je pozměňovací návrh D3 kolegy Martínka, kde se přiznám, že v tuto chvíli váhám. Podstatou tohoto pozměňovacího návrhu je vypuštění novelizačního bodu 16, který se týká § 40 zákona o České národní bance. Tento paragraf nebo úprava tohoto paragrafu tak, jak je v novele navržena, stanovuje výslovné legislativní zakotvení možnosti České národní banky založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu nebo v ní nabýt účast.

Já se ptám, zdali je toto nezbytné a vlastně z jakého důvodu. Možná mi to osvětlí, když tady není paní ministryně, pan guvernér v další diskuzi, protože doposud se tohle opíralo o obecnou definici oprávnění, která právě v tomto paragrafu byla zakotvena, a již nyní také Česká národní banka investovala do obchodních společností. Proto se ptám, je-li stávající znění § 40 dostačující nebo pro co je to nové znění, přijetí změny tohoto paragrafu, natolik důležité, v jakých konkrétních případech. Není mi to zcela jasné. Takže tady váhám a rád bych si svůj názor v rámci diskuze ujasnil.

Další okruh - a to je výrazná část pozměňovacích návrhů - se týká okruhu stanovení oné věkové výjimky pro žadatele o úvěr, kde v současném § 45b je výjimka pro žadatele a vždy musí být oba dva do věku 36 let. Já se v tomto případě plně ztotožňuji s pozměňovacím návrhem A1, který nakonec přijal i rozpočtový výbor, B5 kolegy Munzara a D2 kolegy Martínka.

Jejich podstata je v zásadě velmi obdobná, byť s jistým nuancemi, jestli je to omezeno jen manželstvím, případně registrovaným partnerstvím, nebo nikoliv. Ale podstata je stejná, že alespoň jeden z těch žadatelů musí být pod 36 let, což zamezuje situacím, kdy třeba manželé, jednomu z nich bylo 37, druhému 27, a už na ten hypoteční úvěr nemusí dosáhnout. S tím se plně ztotožňuji.

Naopak mám trošku problém. A tady, jak jsem i avizoval, tak se do jisté míry ztotožňuji s tím, co tady říkala paní ministryně, a s jejím stanoviskem u pozměňovacích návrhů, které tuto výjimku rozšiřují a věkovou hranici posouvají směrem nahoru na 40 let, a to v různých variantách. Konkrétně se jedná o pozměňovací návrhy D4, D5, D6 kolegy Martínka a v neposlední řadě i pozměňovací návrh E1 kolegy Rozvorala, respektive Hrnčíře, pardon. Ty jsou taky v různých modifikacích, já je tady asi nebudu popisovat do detailů. Nicméně tady se ztotožňuji s tím, co říkala paní ministryně, tedy že z oné výjimky pro věkovou skupinu se stává vlastně pravidlo. Já s tím mám obecně problém systémově, když se z výjimky stává pravidlo, tak je asi v celé té legislativě, nebo v té materii trochu něco systémově špatně.

Nicméně bych si tady rád ujasnil ještě jednu věc, na kterou upozorňuje kolega Martínek v odůvodnění svého pozměňovacího návrhu, a to, jaká je vlastně obecně politika vlády k podpoře mladých rodin nebo mladých lidí při jejich řešení bytové situace, protože Státní fond rozvoje bydlení, když v minulosti měl nějaké úvěry a chystá další právě na podporu financování výstavby bytů a podporu této cílové věkové skupiny, a tady se hovoří právě o hranici 40 let. Pak bych chápal i návrhy kolegů, že má logiku, aby státní politika v tomto směru byla jednotná a měla nějakou jasnou logiku a svým způsobem pravidla a řád. Takže se ptám, jak by měly být tyto věkové hranice nastaveny tak, aby to vzájemně spolu korespondovalo.

A pokud by to tak opravdu bylo, tak bych se - byť to tady padalo tuším předevčírem - tak bych se opět přihlásil k tomu, vrátit tuto novelu zpět do druhého čtení, protože tam bychom se mohli s touto situací výjimky vyrovnat tak, aby výjimka nebyla pravidlem. A naopak, určitě by to šlo pozměňovacím návrhem, který by byl samozřejmě připomínkován a sladěn s Ministerstvem financí. Opět opakuji, že tady je můj názor velmi podobný tomu, co říkala paní ministryně, takže věřím, že to by mohla být cesta, jak tuhle situaci ujasnit a podporu mladých rodin a mladých lidí nějakým způsobem sjednotit tak, aby to bylo pro všechny co nejpřehlednější.

A už se blížím k poslednímu okruhu pozměňovacích návrhů, což určitě mnohé potěší. Tady bych navázal vlastně i na to, co říkal pan guvernér, a zčásti mi na to, co jsem se chtěl ptát, i odpověděl. Jedná se o pozměňovací návrh D6 kolegy Martínka, který se týká doplnění § 32 odst. 4. Týká se zveřejňování informací o obchodech. Tady ještě upozorňuji: ona legislativně technická úprava znění pozměňovacího návrhu, který zavádí to, že by Česká národní banka měla zveřejňovat označení investičního nástroje a jeho emitenta, případně též datum splatnosti a kuponovou sazbu investičního nástroje, případně pokud se nejedná o obchod na regulovaném trhu, též dostatečně určité označení předmětu obchodu, zejména pak označení jejího emitenta.

Pan guvernér se k tomu vyjadřoval, k transparentnosti, k tomu, že naše Česká národní banka spolu se švédskou patří ke špičce, co se transparentnosti týče, což rád slyším, a zároveň že vše zveřejňují tak, jak Evropská centrální banka. Tak mám k tomuhle dotaz, v čem je ten rozdíl. Co z toho, co jsem před chvílí vyjmenoval, co zavádí ten nový odstavec, tak je natolik problematické, že by to v tom zákoně nemělo být? Pokud se vše děje, já nevidím důvod, aby to v tom zákoně nebylo zapracováno.

Tolik mé konkrétní připomínky a dotazy k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Já bych si ještě jednou dovolil moc poděkovat a opravdu si toho vážím, že jsme tady začali věcně diskutovat. Budu moc rád, kdybych na své dotazy ještě obdržel ona upřesnění, o která jsem žádal, protože to určitě ovlivní to, jak o jednotlivých pozměňovacích návrzích budu hlasovat. Ještě jednou moc děkuji a těším se na případné odpovědi či doplnění.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík a připraví se pan poslanec Jan Řehounek. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl položit dvě doplňující otázky panu guvernérovi a paní ministryni. Za prvé, pan guvernér uvedl, že výjimka při 5 % úvěrů ještě plní regulatorní potřebu, zatímco u 10 % to tak už není. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli má pan guvernér nějaká data o tom, kolik procent žadatelů o hypoteční úvěr jsou OSVČ, protože skutečně z našeho pohledu hlavní motivace pro tu výjimku jsou živnostníci. Máme obavu, že lidé s výdajovým paušálem z nějakých důvodů můžou propadnout sítem toho kritéria, takže nás zajímá, kolik procent žadatelů o hypoteční úvěry tvoří tato skupina občanů. Tam skutečně vidíme velmi podstatný aspekt.

A otázka na paní ministryni, respektive paní ministryně se ptala, co ještě nebylo odpovězeno. Nebyla odpovězena otázka na stanovisko Ministerstva financí k návrhu D6 ve znění legislativně technické úpravy, kterou načetl kolega Martínek, která je pro nás velmi zásadní. Tak poprosím o toto stanovisko. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Jan Řehounek a připraví se pan poslanec Tomáš Martínek. Pan poslanec Jan Řehounek není, takže vystoupí poslanec Tomáš Martínek, zatím poslední přihláška v tuto chvíli. Tak prosím.

 

Poslanec Tomáš Martínek: Dobrý den, děkuji za slovo. Nejdřív jenom krátká reakce předtím na vystoupení paní ministryně. Já si úplně nejsem jistý, jestli investoři oceňují, že mají zde takovou pojistku, která znamená, že půjčují zemi prostředky, jejíž centrální banka může kdykoli začít kvantitativně uvolňovat do podniků. To nevím, jestli spíš někdo nechápe jako negativum než pozitivum. Tak nevím, jaký to má vliv. Jestli máte nějakou studii na vliv k tomu, jak to drží ten úrok nízko, budu rád, samozřejmě.

Jinak bylo mi doporučeno daný legislativně technický návrh načíst než se na něj odkazovat, takže bych to chtěl napravit. Samozřejmě jak už jsem uvedl minule, když jsme tady tento bod probírali, navrhuji tento bod vrátit do druhého čtení, kde bychom se mohli případně domluvit na konkrétnějších zněních všech pozměňovacích návrhů tak, aby byly konsenzuální. Myslím, že i tady pan guvernér nerozporuje, že to Česká národní banka nechce dělat, ale děláme tady zákon, který má být trvalý, který neříká, že tam zůstane stejný guvernér, stejná rada, takže bychom měli vytvářet takové zákony, aby byla zajištěna transparentnost, garance transparentnosti pro veřejnost zákonem, a ne pouze nějakým příslibem. Takže z toho hlediska bych chtěl načíst legislativně technické úpravy pozměňovacího návrhu, a to tak, že pozměňovací návrh poslance Tomáše Martínka pod číslem 7114 nově zní: V článku I v bodě 9 v § 32 se doplňuje odst. 4, který zní: Číslo 4 odstavce: "Česká národní banka zveřejní bez zbytečného odkladu způsobem umožňujícím dálkový přístup informace o obchodech podle odst. 1 písm. b), a to nejméně v rozsahu označení investičního nástroje a jeho emitenta, případně též datum splatnosti a kuponovou sazbu investičního nástroje. Nejde-li o obchod na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komoditní burze, zveřejní Česká národní banka též dostatečně určité označení předmětu obchodu, zejména označení jeho emitenta. Ohrozilo-li by zveřejnění informace plnění úkolů České národní banky, lze na dobu nezbytně nutnou odložit zveřejnění informace o emitentovi. Poskytování informací podle jiného právního předpisu tím není dotčeno. Následující novelizační body se přečíslují."

Je to vlastně dáno do souladu s odůvodněním daného pozměňovacího návrhu, který je nahrán v systému, kde se uvádí, že se mají uveřejňovat informace v obdobné výši, v jaké se zveřejňují v rámci ECB. Takže toto je vlastně legislativně technický návrh, který to dává do souladu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Mikuláš Ferjenčík, ale zároveň jste v pořadí do obecné, tak už to dáme dohromady, ne? Zvlášť? Stejně budete následně zase vy, pakliže se nepřihlásí... Tak prosím.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji. Já jsem chtěl využít faktickou poznámku k procedurálnímu návrhu, protože skutečně tady je podstatná věc, a to je ten legislativně technický návrh kolegy Martínka, kde my jsme ještě neslyšeli žádné stanovisko. Tak jsem chtěl požádat o přerušení tohoto bodu do příštího jednacího dne za účelem získání stanoviska k tomuto legislativně technickému návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Jestli tomu rozumím dobře, tak příští jednací den na třetí čtení, to znamená, podíváme se (listuje kalendářem), takže do 24., pane poslanče Ferjenčíku? (Ten souhlasí.) Ano, takže do 24. března. Já vás odhlásím. Přihlaste se všichni znovu svými hlasovacími kartami. (Gong. Přibíhají další poslanci.) Přihlaste se prosím znovu svými hlasovacími kartami.

 

Teď jde o to, že pan poslanec Mikuláš Ferjenčík navrhuje, abychom přerušili projednávání třetího čtení do 24. března, což je středa, z toho důvodu, že si žádají stanovisko k novému legislativně technickému návrhu pana poslance Martínka. Všichni víme, o čem budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 240, přihlášeno 78 poslanců, pro 27, proti 38. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní v obecné rozpravě má slovo pan poslanec Mikuláš Ferjenčík. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Děkuji všem kolegům, kteří podpořili můj návrh na přerušení. Skutečně, za nás je to zásadní věc. Každopádně se nyní vyjádřím k vystoupení paní ministryně a pana guvernéra, kterým ještě jednou velice děkuji za to, že tady vystoupili a jali se hájit svůj návrh. Moje vystoupení nebude zas tak dlouhé. Začnu reakcemi na vystoupení paní ministryně a pana guvernéra.

Za prvé jsem smutný z toho, že Česká národní banka a Ministerstvo financí nepřistoupilo na náš kompromisní návrh k prodloužení platnosti aktuálních nástrojů do konce roku 2023. Máme za to, že důvod, proč se tento tisk projednává tak dlouho, a slyšeli jsme, že je to už od roku 2016, tak jeden z důvodů je, že skutečně ten tisk není napříč touto Poslaneckou sněmovnou, a to v tomto, ani v tom minulém volebním období, příliš konsenzuální. My jsme vedli celou řadu jednání ve snaze nalézt nějaký kompromis o tom, jak by ten návrh měl vypadat, abychom skutečně dosáhli většího konsenzu. Bohužel se to nepodařilo.

My jsme připravili několik pozměňovacích návrhů ve vztahu k větší transparentnosti ČNB, což považuji za správný směr. Uznávám argument pana guvernéra, že Česká národní banka je příkladná mezi národními bankami v oblasti transparentnosti, ale to podle mě není důvod, proč neusilovat o další zlepšení. Naopak, v oblasti nezávislosti rozhodně z mezinárodních žebříčků nevychází zdaleka tak dobře jako v oblasti transparentnosti. Je potřeba říct, že celou bankovní radu nakonec jmenuje pouze jeden jediný člověk, což není úplně standardní postup v jiných zemích.

Každopádně jsme navrhli kompromis pro to, prodloužit ty aktuálně schválené a používané nástroje do konce roku 2023 a vytvořit tak prostor skutečně přijít s návrhem, který bude konsenzuální v rámci širšího politického spektra, nejen v rámci podporovatelů této novely. Mrzí mě, že se to nepodařilo, byť i třeba ze stanovisek Ministerstva financí k pozměňovacím návrhům je zřejmé, že v případě, že by byla vůle ten zákon redukovat více, tak by to pro ně už najednou přijatelný kompromis byl.

Co se týče praxe Evropské centrální banky versus praxe České národní banky, z mého pohledu tam je několik podstatných aspektů. Jeden aspekt je to, že Česká národní banka se prostě může výrazně snadněji proměnit, ta bankovní rada se může výrazně změnit. To, že dnes je dnes Česká národní banka nezávislá, respektovaná instituce, považujeme za velmi správné a děkujeme za to, děkujeme za ten příkladný přístup. Nicméně, bohužel to není žádná garance do budoucna. My se obáváme toho, že právě ty vyšší pravomoci mohou vést i k větší politizaci té instituce, že s novými pravomocemi přijde větší tlak na to, je i více využívat. Bojíme se toho i ve vztahu k zavedené přímé volbě prezidenta, která skutečně má obrovský vliv na tuto instituci, a obáváme se hrozby politizace ČNB. Máme za to, že Evropská centrální banka tím, že její bankovní rada je složená jiným způsobem, je proti tomu riziku chráněna lépe.

Pan guvernér uváděl, že on usiluje o širší novelu, nejenom tu krizovou. Mě mrzí, že se nepodařilo dojednat právě nějaký kompromis, protože uznávám, že některá opatření v této novele jsou konsenzuální, třeba odstraňování některých zastaralých pasáží. Stejně tak z mého pohledu tady, já se například liším od kolegů z ODS, z mého pohledu není významný problém nebo není problém rozšíření pravomocí ČNB nakupovat státní dluhopisy, respektive poskytovat nějaké krytí vůči těmto dluhopisům i vůči jiným subjektům, než jsou banky, ale náš problém s rozšířenými pravomocemi ČNB je trochu jinde, ale tady já zrovna ten problém nevidím. Myslíme si, že to, jestli centrální banka bude tyto operace dělat vůči bankám nebo i vůči pojišťovnám, není problém a tady se ztotožňuji zčásti se stanoviskem pana guvernéra. Vidíme tam řadu nějakých dílčích zlepšení, ale současně tam vidíme nějaké velké problémy, kde podle našeho názoru bylo možné vyjednat kompromis, což se ale bohužel nestalo.

Jsme trochu nešťastní z toho postupu ve vztahu k našim ztransparentňovacím pozměňovacím návrhům, kde jsme žádali o nějakou legislativně technickou kontrolu. (Řečník se odmlčel, poslanec Sklenák se vybavuje s ministryní Schillerovou a ruší řečníka. Po upozornění poslanec Sklenák odchází.) Děkuji.

Jsme trochu nešťastní z toho postupu ve vztahu k našim ztransparentňovacím návrhům, kde jsme žádali o nějakou legislativně technickou kontrolu, kterou jsme obdrželi, za což děkuji. A bohužel řekněme ta odborná diskuze s ministerstvem a se zástupci národní banky v této oblasti zpětně viděno asi nebyla dostatečná, protože tam zůstaly věci, které jsme nezamýšleli, aby konkrétně pozměňovací návrh D6 obsahoval. To se snaží kolega Martínek vyřešit právě skrze legislativně technickou úpravu, která uvádí ten pozměňovací návrh do souladu s odůvodněním. Skutečně jsme chtěli, aby ten rozsah byl naprosto totožný s tím, co dělá dnes Evropská centrální banka v této oblasti, a doufám, že se to podaří vyřešit tou legislativně technickou úpravou.

Co se týče té druhé části, to znamená zahrnutí ČNB do registru smluv, já si tady dovolím přečíst naše právní stanovisko, protože skutečně nesouhlasíme s výkladem, že všechny smlouvy mezi ČNB a soukromými bankami nespadají pod výjimku skrze ohrožení finanční stability. Podle nás prostě argument, že ty smlouvy, které můžou způsobit run na banku, současně nejsou smlouvami, které spadají pod výjimku skrze ohrožení finanční stability, je lichý. Vždyť samo o sobě je to nesmyslné. Když pan guvernér nebo Ministerstvo financí uvádí ty hrozící dalekosáhlé dopady zveřejňování těchto smluv na finanční situaci bank, tak je přece zřejmé, že ohrožují finanční stabilitu.

Já tedy přečtu ty naše argumenty: "Jsme názoru, že smlouvy mezi Českou národní bankou a komerčními bankami by i po přijetí pozměňovacího návrhu zůstaly smlouvami, které jsou vyňaty z povinnosti zveřejnit prostřednictvím registru smluv, a to právě na základě § 3 odst. 1 zákona o registru smluv ve spojení s § 11 odst. 2 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím. Smysl a účel pozměňovacího návrhu rozhodně není ohrozit finanční stabilitu, či dokonce ohrozit plnění úkolů České národní banky. V původní komunikaci se Česká národní banka odkazovala na široké pojetí bankovního tajemství a považovala všechny smlouvy, včetně provozních smluv, za smlouvy chráněné bankovním tajemstvím. Z tohoto důvodu jsme přistoupili k zařazení České národní banky do výčtu povinných osob dle registru smluv zároveň s vědomím, že odkaz skrze § 3 odst. 1 registru smluv a výluka obsažená v zákoně o svobodném přístupu k informacím jsou dostatečným korektivem pozměňovacího návrhu, tedy že smlouvy, které jsou kryté bankovním tajemstvím, avšak zůstávají svým charakterem informacemi ohrožujícími stabilitu finančního systému, tedy například smlouvy s komerčními bankami, kde vystupuje Česká národní banka jako věřitel, či případně věřitel poslední instance, stále zůstávají nezveřejňovanými smlouvami."

To je tedy naše stanovisko v oblasti pozměňovacího návrhu, který rozšiřuje transparentnost České národní banky. Skutečně považujeme argumentaci Ministerstva financí v této věci za absurdní, protože tvrdit, že smlouva, která může způsobit run na banku, neohrožuje finanční stabilitu, podle nás prostě není férová argumentace.

Dále ještě k pozměňovacímu návrhu D6. Máme za to, že je velký rozdíl mezi zveřejňováním informací ve výroční zprávě versus průběžně. Skutečně nepovažujeme za dostatečné, pokud jsou některé informace, které například Evropská centrální banka zveřejňuje průběžně, zveřejňovány v rámci České národní banky pouze ve výroční zprávě, a uvádět to jako srovnatelnou míru transparentnosti. Prostě je obrovský rozdíl, kdy jsou ty informace zveřejňované. Z našeho pohledu je namístě v některých věcech průběžné zveřejňování, proto považujeme právě pozměňovací návrh D6 za zcela zásadní, a skutečně si myslíme, že zveřejňování skrze výroční zprávu není dostatečné.

Potom paní ministryně hovořila o mediální atraktivitě těch hypoték versus mediální atraktivitě dalších částí zákona, které mají vlastně větší dopad do budoucna na fungování života v této zemi. Samozřejmě má paní ministryně pravdu, že o tom, co bude v novinách, byť tedy pan předseda vaší strany je významným hráčem na mediálním trhu, tak každopádně souhlasím, že si nemůžete u konkrétního zákona určit, která jeho část bude detailně rozebíraná v médiích. Každopádně právě parlamentní diskuze je jeden z mála nástrojů, které máme k tomu, abychom upozornili na nějaká rizika nebo odlišné postoje zvlášť, pokud ty dopady můžou být prostě obrovské, ať už se bavíme o inflaci, nebo o dopadech na nemovitostní nebo akciový trh. Takže skutečně máme za to, že tento zákon si zaslouží velmi podrobnou debatu, a snažíme se tedy nasměrovat pozornost i k dalším částem tohoto zákona, nejen k regulaci hypotečního trhu, která je samozřejmě podstatná. Ostatně pan guvernér zmínil, že 5 % té regulace zahrnuje 15 miliard korun ročně, takže samozřejmě dopady budou také dalekosáhlé, nicméně je to jenom jedna část, z našeho pohledu dokonce méně podstatná, byť velmi významná.

Nyní se dostávám k té naší hlavní výhradě - bohužel se ta debata trochu slučuje. My jako větší riziko, než jsou samozřejmě nepřímé nákupy státních dluhopisů, vidíme riziko nákupu dluhopisů korporátních, kde český dluhopisový trh je malý, což ostatně přiznal i pan guvernér. Samozřejmě toto riziko nemáme úplně v současném složení bankovní rady, nicméně jak jsem říkal, to se může změnit a ta pravomoc je prostě, zvlášť na našem trhu, velice silná. My tam vnímáme nějaká rizika, vnímáme tam riziko dvojího přístupu, vnímáme tam riziko jiného přístupu k těm největším a k těm malým a středním. Skutečně si myslíme, že si to zaslouží velkou pozornost v diskuzi, prostě tato pravomoc je z našeho pohledu zcela zásadní a dlouhodobě to říkáme, říkali jsme to už při projednávání tohoto návrhu v rámci nouzového stavu, respektive velmi podobného návrhu v rámci nouzového stavu. Já bych byl prostě velmi nerad, kdyby se tato otázka tak nějak přešla.

Potom je častý protiargument proti našemu návrhu na to, rozšířit výjimku 36 let i na nesezdané páry. Tady skutečně nesouhlasíme s argumentací ministerstva. Ta argumentace zní: Bude se to obcházet, lidé si tam seženou nějakého spolužadatele mladšího věku. Z našeho pohledu je to nešťastný přístup k legislativě, kde se řeší pár procent lidí, kteří by to případně vnímali jako nějakou mezeru v zákoně, ale desítky procent lidí z toho vypadnou právě kvůli tomu, abychom se vyhnuli nějakému z našeho pohledu marginálnímu problému obcházení. Skutečně, 50 % dětí zhruba se rodí v nesezdaných párech a v rodinách, kde je pár nesezdaný, a skutečně, všechny tyhle rodiny vylučovat ze snadnějšího přístupu k hypotékám považujeme za extrémně nešťastné. Tady prostě z našeho pohledu argument nějakým obcházením podle našeho názoru neobstojí - přece jenom hypoteční úvěr je něco zcela mimořádného, člověk si to typicky bere jednou za život.

Představa, že takovýto úvěr si lidé vezmou fiktivně na sebe - poměrně nepravděpodobná konstrukce podle nás - skutečně neobstojí v reálné praxi. Z našeho pohledu přístup nesezdaných párů k hypotečním úvěrům je důležitější než nějaké drobné riziko obcházení, které z našeho pohledu by mohla řešit třeba Česká národní banka skrze důslednější dohled, pokud by skutečně docházelo k nějakým fiktivním smlouvám. Podle nás je to spíš otázka dohledu než otázka legislativy. Tady se prostě neshodujeme se stanoviskem Ministerstva financí. Myslíme si, že ta výjimka je naprosto oprávněná a z mého pohledu je to důležitější aspekt než navýšení věku na 40 let.

Děkuji České národní bance za kroky, které dělá v oblasti transparentnosti. To je podle mě správný přístup. Jak jsem řekl, nevidím důvod, aby to, že už dneska je Česká národní banka nadstandardně transparentní, vedlo k tomu, že se ta transparentnost nebude do budoucna zlepšovat. Myslím, že to je falešné dilema.

Pan guvernér uváděl, že Česká národní banka je nezávislá instituce, takže vlastně naše argumenty, že přece nevíme, co udělá, jsou liché. Nicméně ona je nezávislá na Sněmovně. To neznamená, že je úplně nezávislá, rozhodně není v žádném vzduchoprázdnu. Z našeho pohledu je až příliš ovlivňovaná pouze jednou osobou, to znamená prezidentem republiky. Podle nás by byl ke zvážení nějaký smíšený model nominace bankovní rady právě za účelem posílení nezávislosti. A takhle jenom uvádím, že přece jenom nezávislost na Sněmovně a obecná nezávislost jsou dvě různé věci. Ostatně jak jsem uváděl v mezinárodních srovnáních, právě v oblasti nezávislosti národní banka rozhodně nevychází tak dobře jako v oblasti transparentnosti.

Co se týče těch tří ukazatelů, tak z našeho pohledu je to prostě hodně. Myslíme si, že by se to skutečně dalo řešit doporučením některé z těch věcí, a to, že je u nás zvykem všechno dávat do zákona, je z našeho pohledu spíš nešťastná praxe.

Poslední poznámka, už budu končit. Těch 5 % pan guvernér uváděl, že to je 15 miliard hypoték. Nicméně ono to takhle vypadá jako obrovské číslo, ale nevím přesně, kolik to bude řádově reálných hypoték, počítám nějakých 5 až 10 000, nějaký takový počet, což třeba vzhledem k počtu živnostníků, kterých je asi milion, skutečně nemusí být zase tak velké číslo. Takže já nejsem úplně přesvědčený o tom, že těch 5 % výjimek stačí, a poprosil bych v této věci o nějaká data. Tímto tedy uzavírám svůj projev. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dobré odpoledne všem. Budeme pokračovat. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Munzar. Dovolím si ho upozornit, že ve 13.15 máme zařazený pevný bod. Prosím.

 

Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji. Já jsem velmi pozorně poslouchal pana kolegu Ferjenčíka. Chtěl bych se připojit k tomu, co říkal jako poslední věc, jestli těch 5 % skutečně stačí obsáhnout všechny ty případy, a připojil bych se k té prosbě, aby Česká národní banka, centrální banka, nám dala k tomu nějaká čísla, nějaké podklady. Ono je to skutečně důležité. Ono centralizace těchto rozhodnutí, která nebude na základě doporučení, ale skutečně jenom na základě závazných ukazatelů, skutečně může některé lidi bohužel postihnout tak, že na hypotéku nedostanou, protože jsou třeba v nějaké konkrétní životní situaci a budou nuceni si shánět finanční prostředky na jiném bankovním, dražším a rizikovějším trhu, a já se obávám, že skutečně toto může být riziko, které je velmi reálné. Já jsem tady dával příklad předevčírem, jenom ho stručně zopakuji, abych nezdržoval. Tak pokud se skutečně ty závazné ukazatele přeženou a běžná střední třída, to znamená lidi, kteří běžně vydělávají normální průměrné platy, na hypotéku nedostanou, tak budou muset být nuceni bydlet v nájemním bydlení a může se stát, že pak cena nájmu bude měsíčně vyšší než splátka takové hypotéky. Myslím si, že do takové situace bychom se neměli dostat, a já tady schválně, když vystupuji, řeknu ty extrémní případy, kam to může vést, abychom si uvědomili, že ne každá pravomoc má jenom své světlé stránky, ale některá pravomoc má i své stránky stinné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já jsem vás to nechal dokončit, nicméně je 13.15, máme pevně zařazený bod.

 

Takže já musím tento bod přerušit, než dám slovo panu poslanci Lipavskému. Přerušuji ho tedy uvnitř rozpravy. Děkuji navrhovatelce, děkuji zpravodajce.

 

Budeme se zabývat pevně zařazeným bodem, což je bod, který je zařazen dnes na 13.15. Jedná se o

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 21. 4. 2021 v 9:01.




Přihlásit/registrovat se do ISP