(19.20 hodin)
(pokračuje Bauer)

Vy jste nepřesvědčila při hlasování a při diskuzi na vládě ani ministra dopravy, dokonce ani ministra průmyslu a obchodu, tady shodou okolností v naší zemi je to jedna a tatáž osoba. Mě by dokonce strašně zajímalo, co si o tom myslí klíčový hráč těch ekonomických resortů, ať už tedy paní ministryně financí, nebo ministr průmyslu a obchodu, protože to je v jejich gesci, aby tady řekli na rovinu, co si o těch 100 procentech myslí. Vy jste dokonce nepřesvědčila ani ministra Lubomíra Metnara a dále ministra Richarda Brabce, který tady dokonce také je. Já vím, že se věnuje životnímu prostředí, ale třeba na to má také nějaký názor. Takže jakým způsobem chcete přesvědčit nás, když jste nepřesvědčila ani své nejbližší kolegy ve vládě?

Ještě než tady v jedné větě představím náš pozměňovací návrh, možná konkurenční, bude se tady o tom hlasovat, tak chci říci, že vůbec nikdo tady ve Sněmovně nezpochybňuje vaši snahu předložit nějaký konkrétní návrh, který má řešit nahlašování kontaktů nebo dodržování karantény. To tady vůbec nikdo nezpochybňuje a myslím si, že to tady úplně všichni podporujeme. Na druhou stranu o vašem návrhu si uděláte konkrétní názor, když to dáte do konkrétních čísel. A já teď nechci vyfouknout ty informace Pavlovi Juříčkovi, kolegovi, který o tom asi bude mluvit, ale pokud si dáte ta konkrétní čísla do kalkulačky a někdo to spočítá, tak to velmi citlivé vybalancování, kdy chceme někomu pomoci, aby na tom nebyl ekonomicky bit, a na druhou stranu abychom neohrozili český průmysl z hlediska ochoty lidí chodit do práce, je hrozně citlivá věc. My jsme o tom dneska mluvili i na výboru pro sociální politiku a já, pokud jsem si ta tvrdá čísla dal do kalkulačky, tak mně vychází těch 100 %, ten váš návrh, pro který dokonce nehlasovali ani někteří klíčoví ministři, tak prostě není dobře a že to není dobře nastaveno a tím asi nechávám slovo mému následovníkovi.

Nicméně bych vás chtěl seznámit s tím, že jménem poslaneckého klubu Občanské demokratické strany jsme zadali do systému sněmovní dokument číslo 7661, který mimo jiné velmi zkráceně znamená to, že předkládáme dvě alternativy v úrovni 80 % průměrného redukovaného výdělku a v úrovni 90 % průměrného redukovaného výdělku a samozřejmě o tom dnes, předpokládám, budeme i hlasovat. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janu Bauerovi. Nyní pan poslanec Pavel Juříček, připraví se Hana Aulická Jírovcová. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Juříček: Děkuji. Dámy a pánové, já bych tu situaci připodobnil té české písničce Na Bošileckém mostku: Hráli, hráli, až se obehráli, shodili se z mostku. Zdá se, že se chceme shodit z mostku, celou Českou republiku. A teď proč to tak říkám. Minulý týden jsme tady měli zákon o tom nevkusném názvu izolačka. Já tedy pod slovem izolačka jsem si představoval vždycky tu černou pásku, kterou jsme izolovali elektriku. Takže přestože jsem původně vyučený, tak jsem se přece jenom stal trošku nejenom podnikatelem, ale trochu i možná snad intelektuálem a takovéhle názvosloví mě neuvěřitelně vadí.

Ale proč jsem nehlasoval tady pro tento zákon, bylo to, že já jsem tady představitel podnikatelské sféry a znám drtivou většinu českých podnikatelů, ve kterých vyvolal tento zákon, prosím vás, zděšení. Když si vezmeme průměrný výdělek 35 000 korun, a teď to chci zjednodušit na 35 000 korun, tak 60 % z 35 000 korun dělalo 18 899 korun a k tomu bylo těch 370 korun na den, což je 8 140 korun. Jinými slovy, když to sečteme, tak je to 27 040 korun. A když ten člověk chodí do práce a má průměrný výdělek 35 000 korun, tak jeho čistý výdělek je 28 220 korun. Jinými slovy, o necelých 1 200 korun by ten člověk přišel na čistém výdělku. No, samozřejmě všichni podnikatelé jsme si okamžitě spočítali - a byť my jsme ti řekněme osvícení a ti odpovědní, kteří, třeba já už to dělám pět měsíců, ale ať nemluvím o sobě, tak takovýchhle firem jsou tady už teď stovky, které to dělaly, a ještě vláda vůbec nic nerozhodovala - jaká bude logická reakce zaměstnance, když rozdíl je 1 200 korun. On to utratí, prosím vás, jenom na dopravě, tak on samozřejmě bude hledat cestu. Ne to, že je podvodník, on logicky bude uvažovat o tom, že do té práce prostě nebude muset přijít. On si tu cestu proboha najde. A už jste tady, řada z vás kolegů, to tady popsali, jak tu cestu si najde. Vždyť už to bylo naprosto jasné. I kolegyně Jana Pastuchová to říkala, prostřednictvím předsedajícího. Ano, teď je tady na mě nátlak, že jsem shodil ten nevkusný název izolačka a že teď máme tady něco dalšího. Ano, paní ministryně Jano, prosím vás, už to nepoužívejme, prostřednictvím předsedajícího. Takže to bylo první zděšení podnikatelů.

Druhé zděšení bylo, že najednou pan premiér byl pod tlakem sociální demokracie, že se zavře průmysl jako celek. Prosím vás, my, kteří jsme zodpovědní, my, kteří trasujeme lidi, kteří je metodicky, systémově sledujeme, my, kteří si už pět měsíců kupujeme antigenní testy, kdy ještě se vůbec nevědělo, že nějaké antigenní testy existují, my vytlačujeme lidi z firmy proto, abychom si ochránili zdravé zaměstnance. Dokonce vicepremiér Karel Havlíček mě požádal, jestli tu metodiku mohu poslat Richardu Brabcovi. Tak jsem mu ji popsal, aby viděl, jakým způsobem k tomu opravdu přistupujeme, do všech detailů.

My si vážíme svých zaměstnanců. My chceme, aby byli zdraví. My nechceme, abychom nějakým způsobem šidili to, že oni nepůjdou do karantény. No to je nehorázný nesmysl. To bychom podvazovali sami sebe. Ale v jaké jsme situaci? Průměrná nemocnost po karenční době narostla o 4 %. Není to pravda, to, co říkala paní ministryně. To jsou prostě fakta, to jsou tvrdá čísla. A v průběhu loňského roku už jsme se dostali, jak který podnik, mezi 11 až 15 % nemocnosti, ve kterých samozřejmě máme několik faktorů. Faktor je covid, k dnešnímu dni mám 51 lidí s covidem. Ano, lehce to narostlo. Mám 22 lidí v karanténě. Mám 55 lidí, které jsem ještě minulý týden měl v práci, ale mám je na ošetřování člena rodiny. Zbytek do 222 lidí je běžná nemoc, protože lidi už toho mají plný zuby.

Tak to byl druhý atak, že průmysl se zavře, zděšení mezi podnikateli, kteří - v sobotu, v neděli jsem nedělal nic jiného, než jsem bral telefony a komunikoval s paní ministryní Schillerovou a s panem vicepremiérem Havlíčkem a s panem premiérem, protože to zděšení nebylo jenom zděšení u podnikatelů a firem, ale to zděšení bylo u našich zákazníků. Zvlášť automobilový průmysl reagoval tak, že já snad ani nemůžu říct, jak reagoval, protože to bylo: Co si to vlastně ta Česká republika dovoluje? To nebyl březen, duben loňského roku, kde všichni jsme se zastavili, celé řetězce se zastavily a ten kamínek v mozaice, Česká republika, byla součástí téhle vyšší moci. Ale teď zastavit tento kamínek v rámci automobilového průmyslu, to vyvolává takovou bouři, že oni řekli: Tak my vás budeme okamžitě penalizovat, hodina - 250 milionů korun za zastavení jedné hodiny jedné destinace automobilky. Za den je to 6 miliard, jedné destinace. To zaplatí vláda, paní ministryně financí nebo paní ministryně práce a sociálních věcí zaplatí? To budou ne miliardy, to budou biliony, protože jenom moje firma dodává na 220 destinací na světě. A je to všude stejné. Takže to bylo druhé zděšení. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP