(10.00 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Nicméně když se podíváme na tyto ekonomiky, tak ani záporné úrokové sazby, které jsou důsledkem masivního kvantitativního uvolňování, nevedly v těchto ekonomikách k nějakému zdravému robustnímu ekonomickému růstu nebo nějaké rozumné cílované inflaci, kterou jednotlivé centrální banky mají jako svůj hlavní cíl. Ani nemohly, podle mého názoru, protože problémem nejen České republiky, ale i západních zemí opravdu není nedostatek levných peněz na trhu, kterých je dostatek i bez toho, aniž by jakékoliv kvantitativní uvolňování probíhalo.
A znovu se ptám: Skutečně chceme v České republice, aby Česká národní banka používala netradiční nástroje měnové politiky, aby tiskla peníze, abychom tu měli záporné úrokové sazby? Já si to nepřeju, nepovažuji to za prospěšné ekonomice a myslím si rovněž, že Česká republika nic takového, žádný takový netradiční nástroj měnové politiky, nepotřebuje. Kvantitativní uvolňování, ke kterému se Česká národní banka prostřednictvím této novely dostane, není žádná bezriziková věc.
Co hrozí, když Česká národní banka spustí kvantitativní uvolňování, které má vepsané v této novele zákona o ČNB, kterou dnes projednáváme? No, v ekonomikách vždycky došlo k tomu, že ve chvíli, kdy centrální banky masivně zlevňovaly peníze, masivně pumpovaly peníze do ekonomiky, dříve nebo později v té ekonomice přišla výrazná inflace. Chceme České národní bance dát nástroj, který ve finále může přispět k velmi vysokému nárůstu inflace, a to ve chvíli, kdy Česká národní banka není schopna ani bez těchto netradičních nástrojů plnit dneska na dlouhodobé bázi svůj inflační cíl, který má hlídat? Já si myslím, že to prostě potřeba není a že Česká národní banka má dneska opačný problém, a sice že není schopna snížit inflaci na svoji cílovou úroveň, kterou v rámci inflačního cílování má vetknutý jako hlavní cíl své měnové politiky.
Ale není to jen riziko vysoké inflace, které může s kvantitativním uvolňováním přijít. Tím, že se Česká národní banka pustí do nákupu na finančních trzích, tím, že bude tisknout další peníze, samozřejmě bude docházet k narůstání velikosti finančního sektoru vůči reálné ekonomice. Rostou zkrátka bilance světových centrálních bank, které se do kvantitativního uvolňování pustily. Roste relativní podíl finančního sektoru vůči reálné ekonomice a to riziko je jednoduché. Jakákoliv další krize, která vzejde z finančního systému, bude mnohem ničivější než finanční krize, kterou jsme zažili v roce 2008, protože zkrátka finanční systém bude ve svém velikosti vůči reálné ekonomice mnohem větší, než tomu bylo v roce 2008.
Kolega Ferjenčík to zmínil, byť to je podle mého názoru méně vážný argument, ale přesto ho musím zmínit: existuje tu prostě velmi vysoké riziko schopnosti centrální banky pomoci určitým zájmovým skupinám, protože zkrátka centrální banka bude mít nástroj, kterým bude moci ukázat na jednotlivé cenné papíry, na jednotlivé akcie soukromých subjektů a bude si moct říci: Ten koupím, ten nekoupím, této firmě, která je v problémech, pomůžu, této firmě nepomohu.
Jakýkoliv další prezident, který bude zvolen, a bezesporu se na jeho volební kampani bude podílet finančně celá řada zájmových skupin, tak tento prezident, uvědomíme-li si, že v České republice je to právě hlava státu, která jmenuje všechny členy centrální banky včetně guvernéra, tento prezident bude v permanentním střetu zájmů ve smyslu toho, jestli náhodou nebude chtít jmenovat do Bankovní rady České národní banky ty bankéře, kteří budou v budoucnu vycházet vstříc nákupem nebo nenákupem finančních soukromých cenných papírů té či oné zájmové skupiny, která se třeba podílela nebo nepodílela na financování takové prezidentské kampaně.
Pokud tento zákon projde, myslím, že bychom měli přemýšlet nad tím, abychom upravili způsob jmenování členů České národní banky, protože při tak brutálním nárůstu pravomocí České národní banky, ke kterému v rámci tohoto zákona, pokud jej schválíte, dojde, tak si nemyslím, že jakýkoliv prezident, jakýkoliv příští prezident má mít jako jediná osoba v ústavním systému České republiky právo a pravomoc jmenovat všechny členy Bankovní rady České národní banky.
Tou druhou oblastí, kterou novela zákona o České národní bance upravuje, je regulace hypoték, byť mediálně i při diskuzích v Poslanecké sněmovně o tomto zákoně dominovala tato oblast diskuzím a přím v rámci politické diskuze tady v Poslanecké sněmovně nebo kdykoli jinde, tak považuji to za samozřejmě důležitou součást, ale ty netradiční nástroje jsou podle mého názoru mnohem závažnější. Nicméně k regulaci hypoték. Česká národní banka si touto novelou chce na sebe brát roli risk managementu jednotlivých komerčních bank, které samozřejmě dneska, a určitě to celá řada z vás zažila při žádosti o hypoteční úvěr, tak dneska samozřejmě komerční banky, které tyto hypoteční úvěry poskytují, testují jakéhokoliv žadatele o hypotéku, co se týče jeho příjmové situace a schopnosti splácet. A vy, kteří jste žádostí o poskytnutí hypotéky prošli, dobře víte, že musíte už dnes poměrně explicitně dokládat výši svých příjmů, výši své majetkové situace, to, zda nejste zadluženi dalšími spotřebitelskými úvěry, a podobně. Čili už dnes, aniž by Česká národní banka cokoliv dělala, samozřejmě komerční banky v rámci svého zájmu - protože ony chtějí, aby jim klienti poskytnutý úvěr splatili - samozřejmě velmi bedlivě testují každého žadatele o hypotéku, co se týče jeho příjmové, majetkové či dluhové situace.
Zároveň je potřeba zmínit, že už dneska má Česká národní banka k dispozici takzvaná doporučení, která ve směru ke komerčním bankám využívá, a tato doporučení v minulosti komerční banky respektovaly. Tudíž když Česká národní banka doporučila komerčním bankám, že nemají půjčovat na 90 % ceny kupované nemovitosti, ale pouze na 80, tak to komerční banky - a pan guvernér mi to jistě potvrdí - v 99 % tato doporučení prostě respektovaly.
Myslím si, že tak výrazný nárůst pravomocí v oblasti regulace hypoték není v České republice třeba i z hlediska zdraví našeho finančního sektoru. My máme skutečně náš bankovní systém v rámci Evropské unie jako jeden z nejzdravějších, nejstabilnějších, a dokonce i jeden z nejziskovějších. Když se podíváme na úvěrové portfolio českých bank, je velmi kvalitní a v porovnání s celou řadou evropských ekonomik je toto portfolio velmi zdravé. Když se podíváme a rozdělíme poskytované úvěry na úvěry podnikatelským subjektům a hypoteční úvěry, tak zjistíme, že hypoteční úvěry jsou méně nebezpečné, méně riskantní produkty, které české komerční banky poskytují, než je tomu u podnikatelských úvěrů. ***
