Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

Sloučená rozprava k bodům 337 a 338
/sněmovní tisky 1008 a 1009/

Písemně je přihlášen kolega Adamec, ale s přednostním právem jsou přihlášeni pan předseda Ivan Bartoš a pan ministr Arenberger. První je tedy pan poslanec Bartoš s přednostním právem. Připraví se pan ministr Arenberger. Já vám dám, pane předsedo, za chvilku slovo, ale opět počkám, až se situace ve Sněmovně uklidní. Pokud máte ještě jiné diskuze, než je třetí čtení stavebního zákona, prosím zásadně v předsálí. Ještě chviličku. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji vám, pane předsedající. Dobré dopoledne, dámy a pánové, paní ministryně. Dovolil jsem si vystoupit s přednostním právem krátce k vládnímu, nebo respektive kvazi vládnímu návrhu stavebního zákona. Začnu možná trochu netradičně. Je známo, že skupina poslanců napříč politickými stranami včetně mě jsme odpůrci vládního návrhu stavebního zákona v jeho původním znění, v jeho pozměněném znění a i nyní, kdy se vracíme zpět k tomu původnímu návrhu.

Přesto jako opoziční politik dám paní ministryni na začátku za pravdu. Paní ministryně používala taková všeobjímající slova a já jí dám za pravdu. Ano, naším společným cílem je zrychlení stavebního řízení v České republice. Ano, všichni máme zájem na tom, aby se neprodlužovaly doby, kdy stavebník nebo obyčejný občan, který něco staví, čeká dlouho na povolení, kdy vstupuje do procesu, jehož výsledek je pro něj nejistý, jehož průběh je pro něj neznámý, a často záleží pouze na tom, v jakém pořadí jsou položeny listy k tomu danému projektu a stavebnímu řízení v přihrádce. Zde tedy souhlasím. Dokonce souhlasím i v části, kterou jsme započali ve spolupráci s ministerstvy, ve spolupráci s poslanci v Poslanecké sněmovně, opozice i stran podporující vládu, nebo které jsou její součástí, že základním pilířem celého moderního státního aparátu by měla být digitalizace.

Teď přichází ovšem ta část, ve které s paní ministryní nesouhlasím. Vyřeší tento vládní návrh problém stavebního řízení a jeho délky v České republice? Ztransparentní ho? Udělá ho přívětivější občanům nebo stavebníkům? Ochrání lépe třeba veřejné zájmy tam, kde probíhají stavby, které nejsou v souladu například s otázkami památkové péče nebo životního prostředí? Moje odpověď je: Ne, neurychlí. Ne, neuchrání. Ne nezpříjemní. A já vám teď řeknu proč.

Směřujeme ke stejnému cíli, ale návrh, který nyní budeme ve Sněmovně projednávat, předpokládá, že vezmu-li problém - a objektivně ty problémy existují - vezmu-li problém někde v obci a přesunu ho do jakéhosi megaúřadu, ten problém se vyřeší. Vezmu-li odborníky, kteří žijí v dané lokalitě a mají znalost, jak třeba památkové situace v té oblasti, nebo otázku dostupnosti, když je to bezpečnost objektu hasicí, a přesunu je do jednoho úřadu, ten problém vyřeším a proces urychlím. Nestane se tak.

Už když vláda přišla s první verzí nového stavebního zákona, ozvalo se i z ostatních resortů, které postupem času byly jaksi obroušeny, zásadní výhrady k tomuto kroku. Co krok vzniku nového Nejvyššího stavebního úřadu znamená? Znamená to transformaci.

Teď jsme v době covidové. Já jsem včera zrovna viděl, jak hospodaří český stát. Na začátku května jsme, myslím, ve 190miliardovém deficitu. Již teď ty peníze chybí. Ministerstvo vnitra na počátku tohoto návrhu přišlo s takovou analýzou, co to znamená dělat Nejvyšší stavební úřad. Kromě toho, že hovořili o tom, že probíhající stavební řízení a jednotlivé procesy by se mohly zaseknout klidně na půl roku, že by se v České republice nestavělo, nebo na déle, vyčíslili i ty transakční náklady, které v té první fázi hodnotili na zhruba 20 miliard korun. Ta analýza je stále, myslím si, někde k dohledání na webu, nevím, jestli ministerstva, nebo už jenom někde zkopírovaná od lidí, kteří ji reflektovali. Nicméně to byly ty výhrady.

Takže my máme nějaký problém, který dokážeme řešit moderními metodami, a my ten problém ve vládním návrhu vezmeme a přesuneme ho na Nejvyšší stavební úřad, na nově vzniklý úřad, který možná zdědí nebo dostane od někoho nějaký objekt, tudíž nepředpokládáme, že se bude stavět nějaká Babišova čtvrť v Letňanech nebo někde, ale znamená to stěhování. My jsme se bavili v danou chvíli i s panem premiérem a on v tu chvíli byl zděšen. On tady není, takže v něm to zděšení nevyvolám, ale tu informaci už má, že to zároveň znamená stěhování úředníků, ale ne jen třeba fyzicky do orgánů Nejvyššího stavebního úřadu z toho místa, kde oni normálně fungují, ale také pod služební zákon. To byl pan premiér poměrně chvilku zděšen, tak nevím, jestli tuto informaci už nějakým způsobem vytěsnil, nebo to byl jeden z argumentů, proč to také nedělat, což je nějaké formální, já bych s tím asi neměl problém, že lidé fungují v režimu pod služebním zákonem. Nicméně reakce lidí, kterých se to týká, zda, když teď děláte na nějakém městském stavebním úřadu, byste chtěli najednou být součástí Nejvyššího stavebního úřadu, a já to číslo možná v průběhu mého krátkého výstupu dohledám, byla veskrze negativní. Takže ti lidé, odborníci, co třeba řeší ochranu vody, ochranu přírody, s tím nesouhlasí a ta vůle tam samozřejmě není. Oni mají svoji odbornost, tu uplatňují tam, kde fungují, kde sedí v těch svých stávajících agendách.

A je tam celá řada věcí, s kterými jsme nesouhlasili, a proto jsme ve spolupráci s kolegy ze Sněmovny, řekněme té demokratické části opozice, připravovali po celou dobu komplexní pozměňovací návrhy, tedy vlastní návrh, který by tento centralistický způsob uvažování, přesouvání problémů na centrálu, kde se všechno vyřeší, který šel proti tomu a zavádí takzvanou procesní integraci. My jsme představili moderní návrh zákona jako alternativu, která nabízí digitální řešení. Digitální řešení ve smyslu, že na jednom místě občan nebo stavebník svůj projekt podá, vše ostatní se děje na takzvaném backendu. Ti úředníci, kteří jsou za to zodpovědní, přistupují k digitální verzi, materiálu toho stavebního řízení, kdy ta verze je jedna, nikde se neválí různé varianty v různém stadiu, viděl tento, viděl jiný. Dokumentace je zpracována postupně všemi, kteří se připojí k této dokumentaci, k tomu projektu stavebního řízení digitálně na Portálu stavebníka, který předjímá už předchozí legislativa, a na závěr tento proces bude uzavřen a občan nebo stavebník si na konci v podstatě vyzvedne svůj projekt schválený nebo schválený s nějakými úpravami.

To je to, o čem se tady asi 20 let, možná více, ještě před tím, než Piráti vůbec šli do politiky, hovoří. To je to, že úřady musí obíhat data, a ne lidé. Ono se těmi lidmi vždycky myslí občany nebo stavebníky, ale ti lidé jsou i úředníci a odborníci, kteří do tohoto procesu zasahují. Ti se skutečně nemusí stěhovat. Doba covidu nás naučila, že spoustu věcí - a mě trošku mrzí, že u hlasování Sněmovny to není, na výborech to třeba funguje, v Evropském parlamentu to funguje - můžete udělat z domova nebo pouze od počítače. Tímto směrem šel náš návrh v oblasti digitalizace. Procesní integrace a digitalizace je lepší než nákladný vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jakési šibování s úředníky. To, že ty odhady byly na desítky miliard, o tom se můžeme přít. Já si myslím, že Česká republika není v kondici na to, abychom tento proces zahajovali. To je tedy otázka digitalizace. Já si myslím, že i v tom vládním návrhu ty jisté prvky jsou, ale pro nás je to digitální řešení daleko lepší.

Možná teď řeknu ještě jednu věc - paní ministryně se taktéž jako my, i když v jinou časovou dobu, byla podívat, jak probíhá stavební řízení v severských zemích. Tam sedí pán, aspoň v tom ukázkovém úřadě - kde nebyl jediný papír, což mě trošku překvapilo - u velikého monitoru. Má sluchátka na uších, nevím, co tam poslouchal, plnovous a stěžoval si: Dneska budu mít těžký den, dneska musím vyřešit 34 stavebních řízení - uzavřít. A my jsme se na něj dívali, jak to všechno zvládne. Ten úředník si otevřel na monitoru takové workflow rozfázované na jednotlivé kroky stavebního řízení, kde mu to ukazovalo, který z těch dotčených orgánů, které nijak nebyly kráceny na svých právech se k věci vyjadřovat, má přístup k řízení v danou chvíli a kolik času mu zbývá, než naplní zákonem daný limit na vyjádření. A ten systém takto postupuje. Když vám tam svítí červená kontrolka "pouze čtyři dny", tak tam klikne na tlačítko, on se odešle e-mail nebo nějaká notifikace dotčenému orgánu nebo odborníkovi nebo účastníkovi řízení, pokud je potřeba něco doplnit, a tímto způsobem jeden člověk komunikuje se všemi účastníky a na konec to stavební řízení - a teď se můžeme bavit, jestli bylo příliš komplexní, nebo třeba jednoduché, to je také třeba rozlišovat, ale to ten člověk neřeší - uzavírá. Ten člověk měl ten den v plánu udělat s elektronickou dokumentací od svého stolu, na stole, kde neležel jediný papír, 34 stavebních řízení ke spokojenosti všech, jak těch, kteří jsou zodpovědní za dílčí části povolování jednotlivých prvků toho řízení, až po konečného konzumenta výsledku, což byl stavebník nebo občan, který se rozhodl něco stavět. Já si myslím, že tahle cesta je hodna 21. století.

Řeknu ještě jednu věc, kam bychom měli směřovat. Často hovoříme, a možná to bude druhá část i mého projevu, k tomu, že 21. století je století digitální, a ono to také v sobě přináší druhou věc, a je to decentralizace, decentralizované století. Je to moment, kdy vy nemusíte ani dnes v covidu pořádat nějaké konference, kam svážíte vědce letadly, kde jim bookujete hotely, ale prostě se ti lidé připojí do digitální platformy a vy tam vidíte přednášejícího, můžete se hlásit, pokládat mu otázky a podobně. Zároveň je zde důležitý prvek subsidiarity. To je autonomie těch místních samospráv, které umí ty věci řešit. Nechápu proč, když i covid ukázal, že centrální řízení je naprosto špatné a my nedokážeme centrálně řídit hygieny, vláda nedokáže centrálně distribuovat řádně pomůcky ani vakcíny, a to jsou čtyři typy vakcín, proč jdeme přesně opačnou cestou, než je světový trend, proč investujeme peníze do něčeho, co se ukázalo jako neefektivní a v takové věci, jako je stavební řízení, podle mě i nesmyslné. Úředníci, kteří žijí někde v tom místě, kde ta stavba probíhá, mají daleko lepší možnost komunikace a vyhodnocení.

Druhá část, a o tom budou mluvit moji kolegové: my bychom chtěli výrazně posílit roli samospráv. Uvidíme, které ty návrhy nakonec uspějí, protože předkládáme náš návrh jako pozměňovací návrh k tomu vládnímu, ale zároveň se soustředíme na dílčí oblasti, které bychom chtěli případně alespoň vylepšit pozměňovacími návrhy. A to je role samospráv v získávání územně plánovací dokumentace, která by měla být naprostým základem pro budoucí proces. Tedy říkáme, že pokud je dobrá územněplánovací dokumentace, většinu věcí jde vyřešit v této rovině, a pokud jsou naplněny všechny předpoklady, tak pak ta stavba probíhá v transparentním předvídatelném systému, který sám hlídá termíny. V danou chvíli tedy nemusím řešit žádnou fikci nebo to, že nestíhají jednotliví účastníci, ale často to je i ten stavebník, který to tam nechá ležet, který neví, že je tam nějaký požadavek, třeba na doplnění.

Proto bychom chtěli, abyste ještě jednou vy zde na plénu zvážili, zda v době, kdy Česká republika má zásadní problémy s financováním čehokoli, kdy máme vysoce deficitní rozpočet, se chceme pouštět do takové divočiny. A já stále tvrdím, že podklady, na kterých ten zákon vznikl, nejsou správně spočítány a nedoložily efektivitu tohoto řešení v budoucnu, zda se Česká republika chce pouštět do projektu vzniku Nejvyššího stavebního úřadu, investovat peníze do transformace - dle mého názoru s výsledkem nejistým, dle názoru řady odborníků naopak destruktivním na celý proces. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Bartošovi za jeho vystoupení. Teď s přednostním právem vystoupí ministr zdravotnictví vlády České republiky Arenberger. Prosím, pane ministře, máte slovo. Připraví se Leo Luzar.

 

Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger Dobrý den, pane předsedající, vážené poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte mi, abych se vyjádřil k pozměňovacím návrhům pana poslance Kalouse číslo B6 a B7, které se přímo dotýkají působnosti Ministerstva zdravotnictví, konkrétně oblasti ochrany obyvatel před hlukem.

Na úvod je třeba uvést, proč je třeba se chránit proti hlučným činnostem a provozům. Hluk snižuje obecnou odolnost organismu vůči zátěži, zasahuje do běžných regulačních pochodů, ovlivňuje psychiku a pracovní výkon a zhoršuje komunikaci mezi lidmi. Jako jeden z mnoha faktorů se může hluk podílet při dlouhodobém působení na vzniku hypertenze, tedy vysokého krevního tlaku, může poškodit funkci srdce včetně zvýšení rizika infarktu, snížení imunity organismu, může vyvolávat chronickou únavu a nespavost. Výzkumy prokázaly, že výskyt civilizačních chorob přímo závisí a vzrůstá se zvyšující se hlučností.

Jelikož pozměňovací návrhy B6 a B7 omezují možnost ochrany před hlukem, musíme s nimi zásadně nesouhlasit. V případě návrhu B6 se jedná o změnu, která činí z dosud právně závazných hygienických limitů hluku pouze doporučující hodnoty, což není možné z hlediska ochrany veřejného zdraví akceptovat. Jedná se o neúčelové opuštění politiky řízení a snižování hluku v životním prostředí, a to v době, kdy Evropská komise představila další prohlubování ve snižování emisí včetně hluku, a to až o 50 %. V případě pozměňovacího návrhu B7 pak jde o úpravu, která povyšuje institut rozumně dosažitelné míry hluku z nástroje ojediněle používaného, a to výhradně v řízení o výjimce podle § 31 zákona o ochraně veřejného zdraví, na jediný a rozhodující institut pro posouzení míry hluku. Touto změnou návrh v podstatě nechává na provozovatelích hluku, jakou hladinu hluku ve venkovním prostoru považují za rozumně dosažitelnou a kterou si sami navrhnou a zdůvodní. Orgánům státní správy přitom není ponechán žádný exaktní nástroj k posouzení takto navržené hladiny hluku. Pozměňovacím návrhem tak dochází k úplné rezignaci na ochranu veřejného zdraví obyvatel v oblasti emisí hluku.

Navržená změna je zcela v protikladu k dlouhodobé protihlukové politice Evropské unie a Světové zdravotnické organizace, a tedy i České republiky. K návrhu bylo garančním výborem přijato pozitivní stanovisko. Za resort zdravotnictví ale musíme tento návrh zásadně odmítnout.

Závěrem mi dovolte shrnout, vážené poslankyně, vážení poslanci, že oba pozměňovací návrhy nejsou změnou zákona o ochraně veřejného zdraví, která má přispět ke zlepšení oblasti stavebního práva, nýbrž se jedná o účelovou změnu jdoucí nad rámec rekodifikace stavebního práva, která reálně ohrožuje veřejné zdraví. A proto si vás dovoluji požádat, abyste tyto návrhy nepodpořili. Děkuji za pozornost a vaši podporu.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Podle mých poznámek by měl mít teď přednostní právo pan místopředseda Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi také pronést pár slov k návrhu stavebního zákona a předpisů s ním souvisejících.

Zazněla tady z úst mých předřečníků určitá anabáze tohoto zákona. Já si dovolím připomenout, že Komunistická strana Čech a Moravy již od začátku upozorňuje na to, že ve státní správě jako takové nastaly určité nevratné kroky... nebo nevratné... kroky, které by stálo za to zanalyzovat. A ty začaly tím, že se začaly rušit okresní výbory, okresní systém řízení, zavedly se kraje rozdílných velikostí a dneska jsme svědky toho špatného působení vůči státu. Ukázalo se to aktuálně u volebního zákona, ukázalo se to právě například ve fungování úřadů jako takových, které převzaly část státní správy a nyní jsou v určitém konfliktu nebo střetu zájmů, ať to nazveme správně, vůči svému vlastnímu posuzování a rozvoji svého vlastního katastru. To se ukazuje jako docela velký problém, protože samozřejmě ve vnímání občanů je pan starosta ten, který rozhoduje o daném území. Toto je vžité a takhle to občané vnímají, byť zákon hovoří zcela jasně, státní správa má být nezávislá, samostatná.

A to se týká i stavebního řízení. Tady si můžeme položit ruku na srdce každý z nás, kdo se někdy nějakou stavbou zabýval, a zcela jasně si říct, jestli tomu tak všude opravdu je. Já jsem pevně přesvědčen, že vliv samosprávy na stavby v mnoha lokalitách je obrovský, ať tak, který zákon povoluje, to znamená účastníkem řízení, ale také mnohdy i tak, že se ohýbá zákon a ten pan starosta, popřípadě pan tajemník hledají cesty, jak vyhovět. Jestli je to správné, nebo ne, to si každý zhodnoťte sám. Pokud jste měli úspěch a podařilo se v rámci stavebního řízení něco tímto stylem dosáhnout, tak samozřejmě to považujete za úspěch, ale já to považuji za škodlivé zasahování samosprávy do výkonu státní správy, minimálně v rovině přístupu všech jako rovných k rovnému, k stavebnímu řízení.

Druhá věc, která tady musí zaznít, je ta koncepce. Již na začátku tady bylo řečeno, že je tady návrh, který by měl zachovat stávající strukturu a jít cestou modernizace, jít cestou ulehčení, ale v stávajících kolejích rozdělení samosprávy spojené se státní správou. Druhá koncepce, která byla připravená ministerstvem úplně na začátku, bylo oddělení státní správy od samosprávy, a to jsme jako KSČM podporovali, protože jsme v tom viděli určitý pokus nastavit zrcadlo okresním úřadům, které byly zrušeny, a hledat cestu komunikace státní správy mezi sebou a její výstupy podrobovat kritice samosprávy a kontrole samosprávy. Postupem doby v přípravě toho zákona se ukázalo, že ty zájmy jsou různorodé, a docházelo k úpravám, které z původního vládního návrhu udělaly, jak se říká, dort kočičky a psa, kdy tam byly všechny zájmy dány dohromady a ten zákon jako takový opravdu dle mého názoru postrádal smysl. Tak se ten původní vládní návrh vrátil komplexním pozměňovacím návrhem, který byl připraven, i pomocí ministerstva, napříč politiky a je předkládán jako nosný, který dneska projednáváme.

Bohužel se objevil i třetí návrh, který já považuji za určitý tlak velkých stavitelů, developerů a dalších, i velkých měst, musím zdůraznit, který se snažil do tohoto návrhu zpátky vrátit liberální přístup k stavbám, k území a k hledání co nejrychlejší a nejlepší cesty právě pro tyto podnikatelské účely. Dalo se o některých věcech debatovat, diskutovat, ale ukázalo se, že většina směřuje spíše k ulehčení si práce na úkor stávajících kontrolních a bezpečnostních mechanismů, které máme, a proto jsme tento návrh odmítli. To vedlo i k určité roztržce, kterou jsem prezentoval na tiskové konferenci, že některé návrhy, které prošly hospodářským výborem, byly úplně v rozporu s původními dohodami a postupy a byly hledány cesty, jak tam ty developery zpátky vrátit.

Jsem rád, že se nakonec podařilo najít nějakou shodu, zpět se dostat k jednacímu stolu a rozumně se s těmi návrhy vyrovnat. Co tady ale zaznělo jako základní rozpor nebo základní úvaha ze strany obhájců stávajícího modelu a snahy o digitalizaci, je právě důraz na digitalizaci, která by měla vyřešit problémy stávajícího stavebního řízení. Bylo tady řečeno, že stávající odborníci na úřadě, když přejdou na ten velký úřad, zdůrazňuji, že to slovo velký je spíše eufemismus, ale je to spíše omezený prostor, možná i na stejném úřadě, akorát v jiném systému struktury placení a zařazení toho pracovníka, že to nevyřeší, protože přece to už by mohl vyřešit. Ale já se ptám: Proč se to nemohlo vyřešit už na tom úřadě, když ten odborník tam teď je, a proč tam jsou ty problémy? Ty analýzy přece také existují a byly předloženy na začátku těch debat, kdy se jasně ukázalo, že to je v tom stávajícím stavu rozložení tak, jak máme dneska stavební řízení, neschopno obnovy a neschopno zlepšení stavu. Protože ty analýzy, které tady jasně byly, ukazovaly, že tam je ten problém. V odvolacích řízeních, neschopnosti rozhodnout včas, nekomunikaci mezi jednotlivými stávajícími odborníky. A ty snahy, které právě v tom novém návrhu jsou předkládány, míří k tomu, aby tito lidé byli pod jedním řízením, když to přeženu, v uvozovkách v jedné místnosti, aby si mezi sebou byli schopni tyto informace sdílet a fungovat. To je určitá digitalizace v přeneseném slova smyslu mezi úředníky.

Pokud tady bylo hovořeno o digitalizaci obecné, vždyť přece ty problémy vidíme dnes a denně, které digitalizace přináší. Dneska jsme byli svědky digitalizace při sčítání lidu a problémy firem s nasazováním. Nebudu tady opakovat další a další lapsy digitalizace, ale to se stává. Já jsem technik, rozumím tomu a nechci to používat jako zbraň proti digitalizaci, ale digitalizace není samospásná. Digitalizace v podání například daňového přiznání, je to aktuální téma - a vůbec nepovažuji podnikatele za nějaké informačně hloupější lidi, naopak, jsou to lidé, kteří s počítači dnes a denně pracují, v drtivé většině, přesto se podívejte, kolegyně a kolegové, na statistiku, jak dalece využívají již dlouhá léta fungující elektronický systém podávání daňových přiznání a kolik jich ještě neustále podává papírově, mnohdy na poslední chvíli, nevyužívá elektronické možnosti podávání přes datové schránky, nevyužívá elektronický podpis a další věci, ověření. To není o digitalizaci, to je prostě o povaze lidí, jak přistupují k úřadu a ke svým činnostem. Bude obrovská skupina lidí, kteří budou i neustále i to stavební řízení chtít dělat klasicky papírově, osobně. Budou chtít být účastníci každého kroku a nebudou chtít, aby digitalizace v tom, že vezme složku, potažmo disketu a flešku, donese to někam na úřad a ono to proběhne samo. To je opravdu o povaze lidí a tady zdůrazním, že daňové přiznání je jasným důkazem toho, že digitalizace není samospásná a přináší obrovská rizika hlavně ve vnímání lidí.

Na závěr mi dovolte jednu připomínku. Stojíme na prahu určité možnosti jít jinou cestou než doposud. Bylo tady poukazováno: Chcete oddělit státní správu od samosprávy? Ano. Ano, my poslanci za KSČM v tom vidíme určitou cestu, jak posunout státní správu České republiky k lepším výsledkům. Pokud se to podaří v rámci stavebního řízení, ano, jsou další činnosti státní správy, které jsou v rámci samosprávy sdílené a měly by se přesunout také jako samostatné činnosti státu, protože jsem přesvědčen o tom, že stát v tomto výkonu své moci, uplatňujíc zákony na občany, by měl být nezávislý, kontrolovatelný, v systému nezávislosti podávání odvolání a dalších záležitostí tak, jak zákon přikazuje a jak zákon řeší. Nesouhlasíme s tím, aby tam vstupovaly prvky laické samosprávy, které ovlivňují systém státní správy, aby tam vstupovaly prvky laické samosprávy každé čtyři roky při změně vedení radnic, při změně vedení politicky obsazených orgánů, ale chceme, aby státní správa byla oproštěna od těchto vlivů, které přicházejí s každými volbami, ale aby fungovala přesně tak, jak je psáno v zákoně, a tak, jak by státní správa měla fungovat. To jest, občan může dělat vše, co mu zákon nezakazuje, ale úředník může dělat pouze to, co mu zákon dovoluje. Takhle by měla fungovat státní správa České republiky. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Mám tu ještě jedno přednostní právo, pan ministr Brabec je přihlášen do rozpravy. Pak přijde na řadu pan poslanec Adamec.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Budu se snažit být maximálně stručný. Omlouvám se ještě jednou panu kolegovi Adamcovi, že tady postává už delší dobu, vždycky je natěšen a pak ho to zase přejde. A doufám, že už to... (Smích.) Ale víte, jak to je, to oddalované potěšení je nakonec nejlepší.

Já se ve stručnosti, ale chci využít tuhle možnost, samozřejmě vyjádřím k novému stavebnímu zákonu z pohledu ochrany životního prostředí. Věřím, že se shodneme s velkou většinou z vás, že cílem nového stavebního zákona bylo především zjednodušení a zrychlení povolování staveb, kde opravdu patříme na nelichotivá místa v rámci světového srovnání, ale nikoliv nutně za snížení úrovně ochrany přírody a krajiny ani ochrany jiných složek životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí, myslím, že mohu bez uzardění říct, že se od samého počátku účastnilo desítek, a paní kolegyně Dostálová mi potvrdí, že možná stovek už jednání nebo takřka jistě stovek jednání v rámci legislativního procesu, dlouhého a složitého, a snažilo se navrhovat i taková řešení, která by minimalizovala rizika snížení současných standardů ochrany životního prostředí, a přitom došlo ke kýženému zrychlení stavebního procesu.

My jsme sami aktivně dokonce navrhovali koncept takzvaného jednotného environmentálního povolení. V tom projednávání jsme také odmítli řadu podle našeho názoru dost nerozumných návrhů na integraci povolovacích procesů v oblasti ochrany životního prostředí takzvaně za každou cenu, které by nepřinesly žádné zrychlení, ale zato by zásadním způsobem přinesly oslabení ochrany životního prostředí. To myslím, že se povedlo, a celá řada původních pozměňovacích návrhů nebo návrhů, které tam byly, už tam dneska nejsou. Troufám si říct, že je to také zásluhou našich diskuzí a námitek k těm návrhům.

Vládní návrh stavebního i změnového zákona představoval únosný kompromis a představuje únosný kompromis, který garantoval zachování stávající úrovně ochrany životního prostředí. Objevily se ale logicky samozřejmě v rámci druhého čtení další poslanecké návrhy, se kterými souhlasit nemohu. Já bych se tady chtěl vyjádřit především zásadně, a už jsme to udělali několikrát, k jednomu pozměňovacího návrhu, a to je návrh M1 pana kolegy Bauera. Teď jsme si to před chvilkou ještě s panem kolegou Bauerem vyjasňovali. On říkal, že neměl ten záměr, který nakonec z toho pozměňovacího návrhu vyšel, ale přesto tam je. A já bych vás chtěl poprosit a upozornit na to, že tento pozměňovací návrh, pokud by byl přijat, znovu opakuji, je to pozměňovací návrh M1, tak by došlo k zásadnímu omezení kompetencí správ národních parků i chráněných krajinných oblastí.

Společnou dohodou Ministerstva životního prostředí a Ministerstva pro místní rozvoj byla totiž do vládního návrhu zákona vložena pojistka, že stavební úřady mohou nahradit orgány ochrany přírody v zastavěných územích národních parků a CHKO pouze v případě, že podmínky ochrany těchto území budou dohodnuty formou takzvaných regulačních plánů. Do doby vzniku těch regulačních plánů bude o otázkách ochrany přírody a krajiny závazně rozhodovat správa národního parku a v případě CHKO samozřejmě i Agentura ochrany přírody a krajiny.

Tohle je velmi důležité, kolegyně, kolegové, protože je zřejmé, a tím vás asi nepřekvapím, že je celá řada lokalit v národních parcích a v chráněných krajinných oblastech, kde se vlastníci pozemků a jednotlivé skupiny, někdy poměrně samozřejmě velmi mocné, vlivné skupiny, finanční skupiny, snaží opakovaně vymanit z podmínek, které jim nastavují orgány ochrany přírody. Nejvíce je to asi patrné na Šumavě nebo v Krkonoších a je to logické, protože ty pozemky v širším okolí mají obrovskou cenu. Těch se zájmem o nové projekty jsou stovky a doslova čekají na to, až se rozvolní ten režim a bude tam možnost stavět.

Já si myslím, že se asi shodneme s velkou většinou z vás, že není naším cílem mít z národních parků něco, co dřív, bych řekl, bylo nazváno lunaparkem, ale nechci to nějakým způsobem snižovat. Věřím, že obce by v řadě případů tohle nechtěly dopustit, ale prostě oslabit roli správ národních parků a CHKO považujeme za velmi nebezpečné a ten džin už by se potom velmi těžko vracel zpátky do lahve. Pokusů, aby se to stalo, byla celá řada. Jako červená nit se to táhlo projednáváním, různě to vracely do hry zpátky některé skupiny, my jsme to zase zpátky... nebo my jsme se zase snažili ty návrhy potlačovat a nakonec se tam ten návrh znovu objevil.

Takže ať už byl záměr překladatele třeba i řekněme bohulibý, tak v každém případě ten návrh rozhodně považuji za ve svých důsledcích za velmi nebezpečný a opravdu vás prosím, abyste pro něj nehlasovali. To znamená, z pohledu Ministerstva životního prostředí říkám, že nakonec se nám podařilo prosadit celou řadu změn, které ve svém důsledku podle našeho názoru - a tak, jak říkala i paní předkladatelka - znamenají zkrácení toho procesu, zkrácení přípravy staveb, ale přitom neznamenají nutně zásadní snížení ochrany životního prostředí. To se týká i třeba vstupu různých spolků a dalších skupin do řízení, protože největší problém našeho stavebního práva je řetězení těch procesů.

To znamená, je důležité, aby se zachovala účast veřejnosti, ale je důležité také, aby to neznamenalo, že účast veřejnosti tam bude pokaždé v dalším kroku znovu a znovu ve stejné věci, což bohužel se právě stávalo a pak společně s rozhodováním soudů se z celkem běžného záměru stal záměr, který se schvaloval 15 let a pak se třeba pouze jeden až dva roky stavěl. Srovnejme to s Německem, srovnejme to s Rakouskem, srovnejme to s dalšími zeměmi, které jsou vázány úplně stejnou evropskou legislativou, jako je například posuzování záměrů, životní prostředí EIA. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Nyní je do rozpravy přihlášen pan poslanec Adamec, připraví se pan poslanec Čižinský. A už je to jisté, slovo má pan poslanec.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, pane ministře, pane předsedo, kolegyně, kolegové, tak konečně jsem se dostal na řadu. Nevím, jestli je to potěšení pro mě, ale budiž, můžeme to tak vnímat.

Já jsem chtěl tady říct jednu věc. Vzpomínám si na dobu, kdy byly minulé volby a tehdy, když jsme byli v televizi my, co jsme se zúčastnili těch debat, tak tam padala otázka, co uděláme se stavebním zákonem. Já jsem tehdy říkal, že je lepší ten starý roztrhat, zahodit a prostě začít od nuly znova.

Všichni jsme chtěli nový stavební zákon. Všichni to vnímáme jako problém v České republice, pomalost kroků, některé kroky občané vůbec nechápou, že musí absolvovat, je to složité a můžu vám říct, že sám bych si na to netroufnul, podat si žádost o stavební povolení, že si na to musím najmout lidi, kteří tomu rozumí. To je pravda, nicméně musím také říct, že když se vrátím do historie - a ono to tady už padalo - tak vlastně první rekodifikace stavebního práva, myslím, byla v roce 2006 po vstupu do Evropské unie a od té doby každá změna byla změna k horšímu.

My konzervativci to říkáme pořád, že každá změna je vždycky změna k horšímu, tady se to prokázalo jako tvrdě realisticky pravdivé. Musím říct, že i minulá Sněmovna tady prohlasovala další verzi stavebního zákona, a musím říct, že mně se nelíbil ten proces, protože přijít sem s návrhem stavebního zákona, který měl v okamžiku závěrečného hlasování asi 180 pozměňovacích návrhů, tak to je opravdu velké riziko, a nakonec se ukázalo, že doba stavebního řízení se ještě prodloužila.

A nyní tedy jsme před schvalováním stavebního zákona, který mění systém a mění i obsah. To, co tady padalo, a také jsem zaregistroval kolegu Luzara, kterému bych chtěl vzkázat, vaším prostřednictvím, že není úplně férové osočovat samosprávy z toho, že něco ovlivňují nebo podobně, protože to musí dokázat, pokud takovéto ovlivnění tady zmiňuje, a já si nevzpomínám za celou svoji třiadvacetiletou kariéru starosty, že bych někdy se snažil ovlivnit šéfa stavebního úřadu. Ono to prostě nejde. On ten stavební úřad totiž je státní úřad, ať chcete, nebo nechcete, akorát je včleněn do toho úřadu městského. Jsou to vlastně stejní úředníci, stejní zaměstnanci, ale vykonávají státní správu.

Co my jako starostové můžeme, tak to je, abychom hlídali dodržování lhůt, aby ty věci běžely, jak mají, a rozhodně nemůžeme zasahovat do toho stavebního řízení. Už tady padly takové ty záležitosti podjatosti. Já si myslím, že to je nepochopení soudního systému, systému veřejné správy. Bohužel, museli jsme se s tím vyrovnávat v řadě případů, a ne úplně šťastně. To chápu, že toto je problém, nicméně řešení vlastně odtrhnout stavební úřady od veřejné správy a udělat z nich samostatný státní úřad, nepovažuji za úplně šťastné a vhodné a důvody vám tady teď řeknu.

Vůbec to není o tom, že bych tady plakal jako starosta nad tím, že přijdu o část úředníků stavebního úřadu, vůbec ne. Je to jinak. On to tady začal kolega Luzar. V roce 1999 se připravovala reforma veřejné správy. Z nás tu byl možná tak Marek Benda, jinak nikdo si to tady nemůžeme pamatovat, a tehdy vlastně vzniklo 14 krajů, různě velkých, a zanikly okresní úřady. Jestli to byl šťastný krok - myslím si, že ne. Já jsem to v té době kritizoval, že takto to není úplně dobré, a dokonce na vlastní kůži jsem to pocítil, protože já jsem se 1. 1. 2000 stal zároveň přednostou okresního úřadu, aniž bych měl na to se státem jakoukoliv smlouvu.

A tehdy proběhla diskuze, jestli veřejná správa bude mít sloučený model, nebo oddělený model. Zvítězil sloučený model ze zvykových důvodů a pak také z ekonomických důvodů. Je potřeba říci, že obce nedostávají 100 % peněz na výkon státní správy. Kdo si to myslí, tak je tedy vedle jak ta jedle. Obce dostávají pouze příspěvek na výkon státní správy, a to je něco jiného. Ono je to ještě složitější. Někde je to příspěvek, někdo to jsou účelové dotace. To si řekněme, ono to je ještě daleko složitější, takže někde stát hradí 100 % někde nehradí. Ale rozhodně ten ekonomický model asi hrál tehdy významnou roli, a proto nám vznikla veřejná správa tak, jak vznikla.

A teď stát přichází s tím, že vlastně je to špatně, po 20 letech, více jak 20 letech, že tedy díky špatnému obsahu stavebního zákona je potřeba změnit i systém. A v tom já vidím problém, protože - a také je potřeba říct tady, že ten systém už jednou nabourán byl, a bylo to za Nečasovy vlády, mám pocit, kdy se oddělila část sociální práce, která přešla na úřady práce. Jestli si někdo myslíte, že to bylo dobře a je to dobře, tak se na to podívejte zblízka. Já si to nemyslím. Je pravda, že ti nepřizpůsobiví už si k nám nechodí pro ty základní dávky, nejezdí tam těmi taxíky, nehází nám vajgly před úřad, to je pravda. Jezdí na jiný úřad. Ale zmizely takové ty lidské stránky věci, protože tito lidé potřebují pracovat konkrétně s konkrétními lidmi, a potřebují někdy i věci, které nejsou v systému, a stát se chová jenom zákonně. Ten úředník nemůže udělat nic jiného. Proto já to nepovažuji za šťastný krok.

Představa teď, že vlastně státní správa bude částečně oddělená, tak pro mě je to takový signál, že bychom měli přemýšlet, jestli tento systém nastavení veřejné správy je v pořádku či nikoliv, jestli nemáme náhodou udělat razantní krok a změnit systém veřejné správy. To bych pochopil. A diskutujme o tom, protože to je potřeba pořádně probrat, všechny plusy, minusy, a říkat, co nám to přinese, a také se podívat do zahraničí. Oddělený model mají třeba v Polsku, na Slovensku a musím říct, že ty zkušenosti také nejsou úplně růžové, jak si někdo představuje. Nejsou, prostě to tak je. Prostě každý systém má svoje plus a svoje minus.

Mě tady překvapila jedna věc u tohoto návrhu zákona. Je to zákon, který patří gesčně do Ministerstva pro místní rozvoj, a vlastně my jsme ho řešili hlavně po ekonomické stránce v hospodářském výboru. Už to mě varovalo, že tady není něco v pořádku. Chápu, že je snaha zvednout investování, urychlit stavby, to chceme všichni, ale za každou cenu bych byl opatrný. Navíc zjistil jsem, že ten tlak pochází z podnikatelské sféry od různých groupů, nebudu jmenovat které, od Hospodářské komory, od Svazu průmyslu, a myslím si, že představitelé těchto organizací se mýlí, a mám takový pocit, že jsme jim trošku naběhli na vidle, lidově řečeno.

Musím říct, když tady paní ministryně říkala, že 75 % lidí v dotazníku chce samozřejmě zrychlit stavební řízení, tak já jsem si myslel, že to bude třeba i větší číslo. To chceme přece my všichni. A pak bylo ještě druhé kolečko grafů, jsem viděl včera na tiskové konferenci, že si to přejí pod státní správou. No, to jsem zvědav, co budou říkat za dva roky. A když se podíváte na jiné grafy, kdo komu věří, tak zjistíte, že samosprávám věří výrazně víc občanů než státní správě. To jde trošku proti sobě.

Takže já si myslím, že ten systém není nastaven šťastně, navíc když jsem tady kritizoval spoustu pozměňovacích návrhů u předchozí verze, tady to bylo podobné. Je to dělání za pochodu. Já to chápu, máme prostě takový systém tvoření legislativy. Já si myslím, že takovýto návrh zákona měl být prodiskutován v podstatně delší době, což se nestalo, a veškeré připomínky měly být zapracovány v základní verzi, která by měla mít minimum pozměňovacích návrhů. Toto ve mně nebudí žádnou velkou důvěru, co se tady děje.

A chtěl jsem říct jednu věc. Já vím, že si to dneska schválíte, beru to, rozhoduje většina, jsme v parlamentu, je to tak správně, na druhé straně ta platnost bude za doby jiné vlády a teprve tam se pozná, nakolik je to zpracováno dobře, či nikoliv, a zda demontáž systému veřejné správy, která začala, za to stála. Já opravdu říkám, že jako starostovi je mi relativně jedno, jestli stavební úřad bude pod státní správou, protože on stejně vykonává státní správu, ale není mi jedno, že takovouhle salámovou metodou se demontuje systém. Chtěl bych, aby ten systém buď byl potvrzen, anebo jak tvrdil kolega Leo Luzar, že je špatně, že samosprávy každé čtyři roky se mění a že je potřeba, aby výkon státní správy byl tvrdě oddělen od výkonu veřejné správy. Takže to je, proč já mám s tím velký problém, s tímto návrhem zákona.

Znovu opakuji, chtěli jsme všichni nový stavební zákon, chtěli jsme zrychlit řízení, chtěli jsme digitalizaci, ač si o ní kdo myslí, co chce, chtěli jsme, aby nepobíhali lidé, ale aby pobíhala lejstra, nebo maily spíš v dnešním případě, ale na druhou stranu tento systém prostě pro mě nevzbudil důvěru i vzhledem k tomu, jak ten zákon byl připraven a jakým způsobem jsme se dopracovali do třetího čtení.

A ještě mi dovolte jednu poznámku, než se vrátím k pozměňovacímu návrhu, který tady už komentoval pan ministr Brabec. Až si tady zatleskáte, jak se vám to podařilo, tak znám jiný případ ze Sněmovny, kdy se tleskalo dokonce vestoje, a to byla novela zákona o zadávání veřejných zakázek. Tehdy ve svatém protikorupčním boji se schválilo něco, co vypadalo absolutně, že je svaté, antikorupční, všichni tady tleskali vestoje, a jak to dopadlo? Sněmovna na prvním jednání musela tento zákon změnit, aby byl vůbec funkční. Já bych si osobně nepřál, aby to dopadlo s tímto návrhem zákona, tak jak to dopadlo s návrhem zákona o veřejných zakázkách. Nepřeji si to, protože považuji stavební právo za důležitou součást lidského života. Mělo by být takové, aby bylo vstřícné k lidem, mělo by být rychlé a nemělo by znamenat byrokratický nárůst.

A ještě jednu věc, na kterou jsem si vzpomněl. Víte, tady se mluví i o ekonomice. Já už jsem to tady naznačil, že obce dostávají pouze část úhrady na výkon státní správy, tady to bude celé, a teď řeknu model, jak to bude vypadat po tom rozdělení. Žádný starosta nechce mít na úřadě úředníky dvojího typu, dokonce s definitivou! To už vůbec ne! Jak ti lidé budou spolu vycházet? Teď si vezměte společné prostory, společné zájmy, které ale v tomto případě budou rozdílné, teď jak to bude třeba se služebními auty, jak to bude s dalšími věcmi? Já si myslím, že něco to stát bude, a docela bych se rád někdy dopracoval k číslu, kolik nám tato změna přinesla nákladů. A nemyslím to ve zlém, prostě jako realitu, že to bude dražší. Říkejme si, že ne, ale bude, protože ty veřejné správy to dělaly pouze za část nákladů státu. A znovu říkám, nelíbí se mi to, nelíbí se mi ta demontáž. Buďme poctiví, řekněme: Chceme jiný model veřejné správy, pak to beru, a pokud ho nechceme, tak prosím vás, nedělejme tuhle salámovou metodu.

A já si myslím, že ty další věci, které s tím mohou souviset, asi nemá cenu příliš komentovat. Znovu říkám, začal jsem pozitivně na začátku, skončím také pozitivně. Chtěl jsem říct, že všichni jsme chtěli nový stavební zákon. Lišíme se možná v názorech na to, co teď tady budeme schvalovat za chvilku, ale chci být optimistou a věřit, že ty katastrofické scénáře se nenaplní, jak tady některé možná padaly.

A zároveň takové ještě optimistické: Víte, dobré úmysly kolikrát nestačí. Cesta do pekel je dlážděna samými dobrými úmysly. Já vám děkuji za pozornost a přeji vám šťastnou ruku při hlasování o návrhu tohoto zákona. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme pokračovat v naší sloučené rozpravě a nyní je přihlášen pan poslanec Čižinský, připraví se pan poslanec Kolovratník. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Čižinský: Díky za slovo. Já si ponechám svůj názor na předkládaný zákon, respektive na ten předklad, který je vlastně avizován, že bude podpořen, to znamená, to jsou ty pozměňovací návrhy poslanecké, které vrací zákon do stavu, který jde podle mého hlubokého přesvědčení úplně opačným směrem, než bychom měli jít, opačným směrem, než by šel ten, který by skutečně chtěl mít dlouhodobě funkční stavební zákon.

Jde o to, že když jsme třeba posuzovali, proč se protahují stavební řízení v Praze a jak je na tom Středočeský kraj, tak jsme zjistili, že lidé na úřadech jsou aktivní, neaktivní, dobří, špatní; projektanti, stavebníci jsou úplně stejně dobří, špatní, aktivní, neaktivní. A vlastně zjistili jsme, že ve středních Čechách se povoluje trochu víc staveb prostě proto, že tam je víc stavebních úřadů. To znamená, ty úřady, když je větší počet úřadů stavebních, tak větší počet je těch, co fungují lépe, a větší počet je těch, co fungují také dobře, ale protože je to rozptýleno, tak vlastně v celkových číslech povolují staveb více, a je to způsobeno tím, že ti stavebníci jdou tam stavět, kde ten stavební úřad funguje dobře.

To znamená, pokud tvrdíme, že za všechno může systém, který teď se má měnit, a má se měnit vlastně revolučně, tak nemáme pravdu. Uvedu příklad. V naší městské části máme dva projekty. Jeden projekt, který je dvakrát vyšší - nebo projektován, navrhován dvakrát vyšší než okolní zástavba. Ten stavebník prostě navrhoval dvojnásobný počet pater. To samozřejmě nebylo možné povolit, sousedé se bránili, městská část se bránila. Stavebník potom přišel s tím, že bude mít poloviční počet pater, ale vlastně chtěl toho dosáhnout jenom tak, že vybourá každé druhé patro, že tam to patro bude sedm metrů vysoké, takže ten dům zůstane stejně vysoký, dvakrát vyšší než ostatní a že splní počet pater. Samozřejmě to byl trik. Ten trik neprošel, sousedé se opět bránili. Tento projekt se projednával 10 let a nebyl povolen. Pak tam byl druhý projekt, který všechno splnil, a do roka ten stavebník měl stavební povolení. A teď, pokud se posuzuje délka stavebního řízení, tak tyhle projekty jsou prostě normálně posuzovány vedle sebe, přestože je úplně evidentní, kde byla chyba při protahování projednání toho prvního projektu, který vlastně fixloval a který podváděl.

Velmi se obávám, že tahleta revoluce blbě dopadne, že dopadne blbě u soudů. Pražské stavební předpisy, které když se měnily, tak jsme mohli pozorovat, jakým způsobem dopadá změna podmínek na projekty. Moji předřečníci velmi správně poukazovali na rozpor mezi ústavou chráněnými zájmy, ochranou životního prostředí, ochranou památek a zákonem, jak je navrhován. Dokonce je situace, že tady ministři za ANO a ČSSD se vymezují proti pozměňovacím návrhům, které ale vlastně víme, že projdou. Vystupoval proti těmto zákonům pan ministr Zaorálek, pan ministr Arenberger, pan ministr Brabec.

Takže já se velmi obávám, že cesta k centralizaci je cesta opačným směrem, protože to nejhorší, co může potkat naši zemi, je špatný, nefunkční, centrální stavební úřad, a právě decentralizace a ponechání důvěry na místní znalosti úředníků by byla správnější cesta, ale je to úplně opačná cesta než ta, kterou se dnes bohužel tato Sněmovna chce ubírat.

Je to špatně a bude to špatně i pro stavebníky, je to špatně pro soudy. A velmi se bojím, že dosáhneme úplného opaku, to znamená, že se budou stavebníci a sousedé potkávat u soudů, budou se potkávat u soudů obce, starostové a stavebníci, protože centralizace, jak tady mnohokrát zaznělo, je prostě cesta špatným směrem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní je přihlášen pan poslanec Kolovratník, připraví se pan poslanec Kupka. Jo, pardon, pan poslanec Adamec má faktickou poznámku, přihlásil se již před delší dobou. Prosím.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěl ještě zareagovat na příspěvek pana ministra životního prostředí. Já mu děkuji za to vysvětlení tady toho pozměňujícího návrhu kolegy Bauera, protože to, co jsem si přečetl v médiích, a komentáře pana náměstka Many mě vyděsily. Já si myslím, že nikdo z nás nechce tady ničit životní prostředí. Nechceme, životní prostředí je cenná devíza. A navíc dneska ta společnost je natolik vyspělá, a všichni mladí lidé chtějí po svém zaměstnání chodit do přírody, užívat si to, co máme tady v České republice.

Takhle to rozhodně myšleno nebylo. Bylo to myšleno jako okruh zjednodušení. Já si myslím, že ono to stojí za úvahu pořád. Chápu obavy pana ministra a rozumím tomu, protože některé ekonomické tlaky jsou opravdu velmi silné. Dokazuje to i stávající stav, že i přesto, že dneska mají ochranáři možnost do toho zasahovat, tak v řadě míst vznikají stavby, které mně osobně tedy nedávají žádné potěšení z toho, že tam vznikly. Jenom děkuji za to vysvětlení k té... chtěl jsem slyšet opravdu názor pana ministra. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dobře, děkuji. Budeme tedy pokračovat. Nyní pan poslanec Kolovratník, připraví se pan poslanec Kupka. Prosím.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za slovo. Teď v obecné rozpravě budu mít svoje vystoupení relativně stručné, ale rozdělené do několika logických celků.

První celek - reakce na předřečníky. Vezmu to odzadu a obrátím se na pana poslance Čižinského, s kterým občas se dobře shodneme v otázkách cyklistiky, podpory mobility ve městech a podobně. Ale pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího schůze, teď tedy ve vší úctě musím se ohradit. A musím se ohradit nejen jménem svým, ale týmu a lidí a profesionálů, odborníků, kteří na té podobě zákona, na té institucionální změně, z které tedy máte obavu - a samozřejmě respektuji váš názor - tak kteří na tom pracovali. Nezlobte se na mě, pane kolego, nechci být neuctivý, neslušný k vám, ale máte nějaké životní zkušenosti, máte za sebou nějakou praxi. Ale to, co chci povědět. To, o čem se bavíme, to, co je obsahem toho komplexního pozměňovacího návrhu 1008/7, u toho stál pan doktor Stanislav Kadečka. Znáte určitě jeho jméno, už je bohužel po smrti. On byl jedním z autorů těch myšlenek, když tohle celé vznikalo, někdy od roku 2017, 2018. Pan doktor Kadečka, kdo neznáte, vygooglujte si, bohužel již je po smrti, byl opravdu jedním z nejrespektovanějších českých právníků, znalců těch procesů, správního řádu. Byl jeden ze spolutvůrců řady zákonů. On nám dal zelenou, on to vlastně vymýšlel, on byl jeden z duchovních otců té celé změny. RIA dělal pan profesor Mejstřík. Teď já jako zpravodaj, když jsem u toho půl roku zpátky, tak téměř dnes a denně jsem v úzkém kontaktu s panem doktorem Vojtěchem Vomáčkou. To je soudce Nejvyššího správního soudu. Tak přece takové autority když dají palec nahoru a řeknou: Ano, tohle je správná rozumná cesta, tak nezlobte se na mě, tohle zpochybňovat, to zkrátka nejen že k nim není fér, ale je to hodně nedobrá argumentace z mého pohledu.

A možná ještě o jeden názor, řeknu externí, nepolitický, se opřu. I rekonstrukce státu ve svých právních legislativních hodnoceních nebo stanoviscích tady k té normě jasně konstatovala, že pokud chceme dosáhnout toho cíle, o kterém s paní ministryní mluvíme, to znamená profesionality, kvality, jednotnosti postupů, jednotnosti metodiky, tak toho právě můžeme spolehlivě docílit pouze, pokud to bude centralizováno, a řízeno tedy v rámci jedné instituce. A naopak decentralizace, ta právě hrozí velikou chybovostí, nejednotnými postupy, jinými výklady a tak dále a tak dále. Tohle je tady prostě potřeba říci.

Tím se oslím můstkem dostávám i k vyjádření Ivana Adamce, když říkal: Je to narychlo, lepí se to narychlo. Zase, pane kolego, připomenu - a teď trochu supluji Kláru Dostálovou, řekla by to sama lépe než já - ty přípravy začaly vlastně na začátku tohoto volebního období, někdy v roce 2017, rozjely se 2018. Já jako zpravodaj jsem tady u toho půl roku, už jsem to říkal a v úvodu dnešního svého vystoupení jsem vám, kolegům z opozice děkoval za ty lhůty. 5. 11. jsme začali první čtení, dneska jsme vlastně o půl roku dál, jsme v květnu, takže i tady ve Sněmovně ta doba byla velmi dlouhá.

Ale znova musím se vrátit. Pan doktor Kadečka, pan profesor Mejstřík, doktor Vojtěch Vomáčka, to jsou pro mě ikony, to jsou odborníci nezpochybnitelní. A věřím, že ani kolegové poslanci z opozice nemůžou takto silné kalibry - neměli by - zpochybňovat.

Ivan Bartoš v úvodním krásném rétorickém vystoupení hovořil o digitalizaci, o velkých ambicích, ale tam jsme přece ve shodě. To jsou všechno prvky, které v našem návrhu máme. A tady se sice budu opakovat, ale zopakuji to rád a velmi stručně. Prosím, kolegyně, kolegové, podívejte se na tu normu optikou ne 20. století, a možná 19. a Rakouska-Uherska. Podívejte se na něj optikou 21. století. Bavíme se o normě, o procesu, který z pohledu... A já dám příklad řadového občana. Bude znamenat jediné: že si na chvíli sedne k počítači. Nemusí řešit, jestli je stavební úřad nebo to územní pracoviště, jak my navrhujeme, v té či oné obci, nemusí řešit, kam pojede, kde si oběhá další razítko jiného úřadu a jiné instituce. Ne, bude mít svůj Portál stavebníka, sedne si k počítači, v návaznosti na celkovou změnu stavebních procesů, která se týká i velkých státních investorů, bude moci v digitální formě v jednotných formátech do systému nahrát výkresy, projektovou dokumentaci, žádost odešle a tím de facto jeho práce končí.

Mohl bych dlouze mluvit o dalších pozměňovacích návrzích, kde říkáme, že třeba dotčené orgány musí dopředu upozornit, pokud budou mít nesouhlasné stanovisko. Zase je to nějaká služba pro toho žadatele, a tak dále a tak dále. Ale tím nebudu zdržovat. Zkrátka, takový ten hlavní claim, ten slogan 1 - 1 - 1, jedna žádost, jedno povolení, jedno razítko, bude dodržen právě tímto, takže tady jsme s Ivanem Bartošem ve shodě.

To byla reakce na kolegy. Druhá část vystoupení - chci se tady krátce v rozpravě zmínit o svých dvou pozměňovacích návrzích, které považuji za velmi zásadní a už dneska také byly diskutovány. První je územní plánování v samostatné působnosti. Je to dokument 8008, v proceduře to bude označeno O7 až O34. Já jsem tohle podal, protože jsem zastupitelem jak krajského města, řadovým zastupitelem, tak Pardubického kraje, a dává mi to smysl. Od začátku projednávání zákona říkáme - pokud budeme institucionalizovat a slučovat vydání stavebního povolení, tak to vnímáme jako proces technicistní, technický, ale zato dejme obcím, posilme jejich pravomoc, v územním plánování si sama zastupitelstva rozhodnou a řeknou, co chtějí, kdy to chtějí, ať to můžou rychle změnit. Proto jsem podal tenhle pozměňovací návrh a vím, že to není jednoznačné, že jsou z něj občas - možná někdo řekne často - do určité míry obavy. To přesně ukazuje celou tu normu. Zkrátka nikde nenajdete shodu všech nebo odpor všech. Vždycky je to vícebarevné. I u tohoto návrhu velká města, velké obce jsou pro, naopak je třeba obava u těch malých, že na to nebudou mít peníze a finance. Rozumím tomu, ale tady - pokud ještě nejste rozhodnuti - prosím o podporu tohoto návrhu, protože on opravdu dává do rukou do samostatné působnosti zastupitelstev to, aby si rozhodovala o svých územních plánech. A to si myslím, že je právě krok pro samosprávy, který jim vracíme.

A ještě druhý, pro mě také zásadní, pozměňovací návrh 7968 pod písmeny O1 až O, transparentnost. Ten jsem připravil společně s kolegy z Rekonstrukce státu. Tady navrhujeme dvě věci. Za prvé, pokud ta složka nebo kauza, ta jedna akce, žádost, bude někam přesouvána k jinému úředníkovi, tak aby to bylo vidět veřejně, aby to bylo elektronicky kontrolovatelné. Ve druhém kroku cílíme na to, aby pracovníci celé té stavební správy, té instituce, měli svoji odbornost přesně dedikovanou tomu, o jaké věci rozhodují.

Na to navazuji návrhem na drobnou legislativně technickou úpravu - paní kolegyni, pracovnici legislativy, už jsem na ni upozorňoval - takže poprosím, pokud s tím Sněmovna bude souhlasit, aby toto bylo zařazeno. Je to u tisku 1008, legislativně technická, právě v tomto pozměňovacím návrhu, kde já měl chybu a pro stenozáznam to teď přečtu přesně. Ve druhé části mého pozměňovacího návrhu upravuji § 31 odst. 2, kde říkám, že NSÚ, Nejvyšší stavební úřad a specializovaný, se vnitřně člení do oddělení. Tady jsem měl textovou chybu, respektive výpadek textu. Správné znění této úpravy - nijak zásadně to nemění obsah nebo smysl celého návrhu - má být, že se člení vnitřně do sekcí, odborů a oddělení. Je to takové textové zpřesnění. Takže to bude jeden můj leg-tech do 1008.

Potom do tisku 1009 avizuji legislativně technickou úpravu, která je na žádost Ministerstva zemědělství a řeší problematiku vodoprávních úřadů. My jsme na hospodářském výboru jedním hlasováním odsouhlasili výborový pozměňovací návrh v bodech A1 až A39, ale Ministerstvo zemědělství prosí tady tu skupinu, ten hlasovací krok, rozdělit na dvě části, a to hlasovat samostatně takto: nejdříve jedním hlasováním A23, 24, 27, 28, 31, 32, 34, 37 a 38, a potom druhým hlasováním zbytek z toho bloku, tedy A1 až 22 a potom body A25, 26, 29, 30, 33, 35 a 36. Takže to bude taková změna procedury. Omlouvám se, já jsem to vlastně řekl špatně, nebude to legislativně technická úprava, ale bude to změna procedury u tisku 1009. To samozřejmě přečtu a vysvětlím, až vás jako zpravodaj budu provázet tím krokem 1009.

A ještě poslední věc. Musím to říct, také na pana kolegu Čižinského, proč jsem se do toho pustil, když mě paní ministryně požádala o pomoc se zpravodajováním. Byla to moje osobní zkušenost. Já jsem na svém rekreačním objektu, na chatě v Hradci Králové, se rozhodl vybudovat žumpu. Je to uzavřená plastová nádrž, jímka, nějaké 4 metry krychlové. Podal jsem žádost o územní rozhodnutí, jednoduchou žádost jsem podal loni v zimě, někdy na začátku roku 2020. Letos v zimě jsem po roce to jednoduché povolení získal. Shodou okolností stavba té žumpy začala včera. To je moje osobní zkušenost, pane kolego. Takhle jednoduchá věc mi trvala více než rok. Myslím si, že i to je důvod pro to, pustit se do této velké změny, kde já jako malý stavebník budu vědět, že tohle jsme schopni vyřídit nejpozději do jednoho měsíce. Děkuji za pozornost a těším se na Martina Kupku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Než dám slovo panu poslanci Kupkovi, tak nejdříve připomenu, že je třeba se obracet na kolegy poslance mým prostřednictvím. Nechtěl jsem pana poslance Kolovratníka přerušovat. Nyní se k faktické poznámce hlásí pan poslanec Čižinský. Změny procedury potom probereme v té proceduře. Prosím.

 

Poslanec Jan Čižinský: Děkuji. Já bych tady rád zareagoval na pana kolegu Kolovratníka, samozřejmě prostřednictvím předsedajícího. Pane kolego, neberte to nějak úkorně, ale nijak nezpochybňuji jména, která tady zazněla, ale přesto si dovolím posoudit vaše vystoupení. Vy jste řekl zvučná jména a pak jste tady vlastně opravoval chyby. Tamhle vám vypadla dvě slova, tamhle Ministerstvo zemědělství to chce jinak. Kdyby to bylo všechno perfektně precizně připravené, tak by vaše vystoupení muselo vypadat prostě jinak, protože pokud by se - neberte to ve špatném - prostě pokud by se ta zvučná jména podílela také mimo jiné na vašich pozměňovacích návrzích, pokud by to ti lidé viděli, tak by určitě k té drobné chybě, ale že vypadnou dvě důležitá slova, tak by k tomu nedošlo.

Mimochodem, mě by skutečně zajímalo, proč to v případě té žumpy trvalo rok, a pokud to netušíte, no tak ta změna by byla v tom, že by člověk, který to má na vyřízení, že by, když tu lhůtu nestihne, tak že by dostal nějakou penalizaci v tom úřadě. Ale není to důvod k tomu, aby se tady dělal centrální moloch, a navíc je potřeba říci, a v tom právě tkví to obří nebezpečí, že ten výklad nakonec budou dělat soudy, a lidé, kteří budou chtít něčemu bránit, tak teď po přijetí toho návrhu půjdou k soudům určitě.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji i za dodržení času. Nyní pan poslanec Kupka, který je jako další přihlášen do sloučené všeobecné rozpravy. Prosím.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si před vás předstoupit s celou řadou argumentů a s vystoupením, jehož cílem je zabránit vážným problémům, kterým Česká republika bude čelit, pokud by došlo ke konečnému schválení verze stavebního zákona s pozměňovacím návrhem pana kolegy Kolovratníka. Předložím celou řadu zásadních argumentů a vyjádření těch, kteří v tuto chvíli většinově právě stavební řízení zaštiťují. Zároveň, protože je to materie složitá, si dovolím - abyste se i v tom vystoupení snadněji orientovali - předeslat, že bude mít celkem šest obsáhlých částí. V první části bych rád upozornil na klíčový základní prvek, to je, kdo vlastně v tuto chvíli oponuje té podobě stavebního zákona a jaký je jeho význam z hlediska úspěšnosti stavebních řízení a celého procesu nejenom teď, ale i v dalších letech.

Odhadem více než 97 % všech úkonů ve stavebním řízení, 97 % všech úkonů ve stavebním řízení, spočívá na bedrech současných obecních a městských úřadů a krajských úřadů - 97 %! To číslo zvlášť zdůrazňuji, protože v okamžiku, kdy právě tyto obecní, krajské a městské úřady vyslovují ústy různých asociací starostů a hejtmanů důrazné "ne" tomu návrhu, tak se přece nad tím musíme pozastavit - hlas 97 % těch, kteří mají se stavebním zákonem dnes a denně co do činění. Dovolím si proto citovat tady konkrétní usnesení Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Asociace krajů. To jsou klíčoví aktéři, bez nichž se stavební řízení v České republice nemůže pohnout. V okamžiku, kdy by došlo k tomu návrhu vytvoření megastavebního úřadu, tak by se v mnoha ohledech stejně pohnout nemohlo, protože k dokonalé institucionální integraci nedochází a vzniká pouze problém, se kterým si Česká republika v následujících letech velmi obtížně poradí.

Chci ale na úplný úvod jasně deklarovat, že to, k čemu míříme, není destrukce stavebního řízení na rozdíl od vládní a verze pana kolegy Kolovratníka, ale opravdu posun ke zrychlení stavebního řízení. Ano, to je náš klíčový zájem, na kterém se shodují všichni v Poslanecké sněmovně, ví to veřejnost, vědí to všichni, kteří hýbou stavebním průmyslem, i všichni developeři. Čili základní teze, aby to nikdo nemohl zpochybnit, to, kam míříme, je stejný vektor, snaha urychlit, zjednodušit stavební řízení a posunout Českou republiku mezi úspěšnou konkurenci ostatních států v oblasti stavebního řízení.

A teď jak toho dosáhnout. Víte, že jsme celou řadu věcí, celou řadu změn už dokázali na půdě Poslanecké sněmovny projednat napříč politickým spektrem. Mám na mysli zejména digitalizaci, na které se pracuje, kdy konkrétní pracovní skupiny řeší jak samotnou architekturu, financování, tak také už dávají dohromady zadání pro nezbytná výběrová řízení, aby digitalizace mohla fungovat. Já se k digitalizaci vrátím, ale chtěl jsem jen na úvod jasně deklarovat, že zájem je společný, a teď jde o to, jak toho cíle dosáhnout, aby to ve výsledku neznamenalo, že místo reálné pomoci dojde opravdu k rozvratu a k zastavení vydávání stavebních řízení. A to je reálné riziko návrhu vlády a návrhu pana poslance Kolovratníka, podporovaného paní ministryní.

Pojďme tedy k hlasu těch, kteří v tuto chvíli představují absolutní většinu zátěže všech úkonů v oblasti stavebního řízení: "Předsednictvo Svazu měst a obcí České republiky ve svém usnesení ze 17. února odmítá stávající proces projednávání stavebního zákona, kdy jsou navrhovány rozsáhlé změny, aniž by byly známy finanční, personální a věcné dopady takových návrhů, což může mít negativní důsledky pro úspěch rekodifikace stavebního práva. Předsednictvo Svazu měst a obcí České republiky za druhé požaduje, aby Poslanecká sněmovna zastavila proces projednávání návrhu stavebního zákona. Návrh stavebního zákona musí být připraven a následně přijat na základě dohody širokého okruhu zainteresovaných a dotčených subjektů a za účasti odborníků na problematiku stavebního práva a fungování veřejné správy tak, aby jeho výsledkem byl efektivní proces stavebního řízení a územního plánování. Dále předsednictvo Svazu měst a obcí České republiky odmítá institucionální změny, které obsahuje komplexní pozměňovací návrh hospodářského výboru, neboť nejsou podloženy analýzou očekávaných dopadů v oblasti finanční, personální a věcné a nebyly projednány v rámci standardního legislativního procesu s dotčenými subjekty. Zavádí se experiment, který nebyl odzkoušen, není podložen řádnou analýzou a nejsou známy jeho personální, finanční a věcné dopady. Dále předsednictvo Svazu měst a obcí České republiky nesouhlasí s přesunem agendy pořizování územního plánování do samostatné působnosti krajů a obcí, pokud nebude garantováno zajištění financování této agendy pro malé obce a města, která budou pořizovat územněplánovací dokumentaci prostřednictvím jiného pořizovatele. Pozměňovací návrh předložený pány poslanci Ing. Martinem Kolovratníkem a Ing. Adamem Kalousem a Petrem Dolínkem pod číslem 8008 takovou záruku neposkytuje, proto s ním nelze vyslovit souhlas. A konečně Svaz měst a obcí konstatuje, že nedodržení dohody stran k převodu územního plánování do samostatné působnosti s jasným zajištěním financování."

To jsou konkrétní body, se kterými se přihlásil Svaz měst a obcí. Pan předseda Lukl ve svém tiskovém vyjádření říká razantně: "Odmítáme tento chaotický a nepřehledný způsob přípravy zákona, který zásadně ovlivní stavební činnost v celé republice. Takový zákon je nutno projednávat ve standardním legislativním procesu a najít shodu nejen napříč politickým spektrem, ale i mezi dalšími aktéry, od stavebníků až po územně samostatné celky. Sama vláda," pokračuje jeho vyjádření, "sama vláda najednou odstupuje od původního akceptovatelného návrhu a podporuje komplexní pozměňovací návrh poslance Kolovratníka. V něm je napadrť rozbit léta dobře fungující smíšený model veřejné správy a s tím nelze souhlasit. Nedostatečně připravená institucionální změna může způsobit destrukci a v krajním případě úplné zastavení stavebních řízení." Tolik hlas Svazu měst a obcí, který zastupuje velmi významnou část samospráv v České republice, od velkých měst ke středním a menším městům, až po malé obce.

Stejně kritický je hlas Sdružení místních samospráv České republiky. I tady si to dovolím citovat, protože jde o poměrně hutný podklad, který ale přináší celou řadu srozumitelných argumentů a snaží se upozornit na klíčové nedostatky toho projednávaného zákona. Tedy Sdružení místních samospráv České republiky konstatuje, že je stavební řízení potřeba zjednodušit a zrychlit, a říká také, že to všichni víme už dlouho. Nesouhlasí ale s tím, že podmínkou změny je zrušení významné části stávajících stavebních úřadů, nebo dokonce převedení celé stavební agendy pod stát, jak navrhuje komplexní pozměňovací návrh poslance Kolovratníka, který je rovněž součástí celého usnesení hospodářského výboru. Důvody, pro které Sdružení místních samospráv nesouhlasí s vládním návrhem stavebního zákona ani s komplexním pozměňovacím návrhem poslance Kolovratníka, vychází z dlouholeté praxe měst a obcí a hluboké znalosti chodu jak stavebních úřadů, tak agendy samotné. V případě nesouhlasu ze strany obcí a měst se rozhodně nejedná o mocenský boj, o razítko či obstrukční nesouhlas založený na antipatiích, ale o vyjádření oprávněných obav, které pramení ze zkušeností zástupců samospráv a znalosti materie i legislativního procesu, který byl minimálně v případě předložení komplexního pozměňovacího návrhu poslance Kolovratníka významně porušen. Hlavní argumenty Sdružení místních samospráv, které hovoří v neprospěch vládního návrhu i komplexního pozměňovacího návrhu, jsou následující:

"Za prvé, zrušení několika stovek stavebních úřadů a jejich přesun do větších měst povede k zásadnímu omezení dostupnosti stavebních úřadů, zejména pro obyvatele menších sídel.

Za druhé, zároveň prodloužení vzdálenosti mezi stavebním úřadem a stavebníkem bude představovat komplikaci i pro úředníky, kteří se v rámci územního i stavebního řízení účastní takzvaných místních šetření. Některé části řízení prostě zdigitalizovat nelze.

Za třetí, oddálení úřadů od občana a úředníků od faktického předmětu stavby bude představovat vznik většího počtu černých staveb. Stavebníci nebudou mít zájem o získání povolení a do vzdálených míst oko úředníka nedosáhne. S neblahou situací se ovšem budou potýkat i obce, ve kterých se tyto nešvary budou bez potrestání dít.

Za další, před osmi lety byla přijata takzvaná Drábkova reforma, která odvedla sociální pracovníky z malých obcí a z městských a obecních úřadů převedla sociální pracovníky věnující se agendě sociálních dávek. Již na začátku reformy z obecních úřadů na úřady práce nepřešel plný počet zaměstnanců, jak se původně předpokládalo, a v následujících letech následovala další vlna odchodů z úřadů práce, které jsou dodnes v podstavech. Tento přesun sociálních pracovníků z menších obcí, takzvaných dávkařů, na úřady práce jsme měli možnost pocítit během pandemie, kdy starostové a starostky byli povinni se postarat o seniorní obyvatelstvo v obcích. Sociální pracovníci ze sociálních odborů na ORP během pandemie neopouštěli úřady, tedy území nebylo pokryté. Nutno dodat, že sociální agenda se od takzvané Drábkovy reformy ani po osmi letech nestabilizovala, a stejné obavy máme i v případě změny struktury stavebních úřadů.

Za další, souhlasíme s argumentem zastupitelnosti. Proto neobhajujeme existenci takzvaných jednohlavých stavebních úřadů. Nicméně i zastupitelnost má své limity a představa zastoupení nemocného zaměstnance úřadu v Českých Budějovicích kolegou z Ostravy je více než iluzorní. V rámci stavebního i územního řízení je potřeba znát místní poměry a dále se účastnit takzvaných místních šetření, což se na dálku opravdu velmi špatně vyřeší.

Aby naše argumentace nebyla pouhou dojmologií a z důvodu nedostatečné analýzy vládního návrhu zákona a nulové analýzy i komplexního návrhu, jsme byli nuceni zjistit si vlastní údaje. Z našich průzkumů vyplývá, že do státní správy chce přejít jen 40 % stávajících pracovníků stavebních úřadů, což je méně než polovina. Nedostatek úředníků v konečném důsledku znamená delší dobu na vyřízení žádosti o povolení a také přetížení personálního obsazení, což vede k častější fluktuaci mnohdy již proškolených zaměstnanců, nespokojenosti stavebníků, úředníků a větším výdajům. Ostatně podobnou situaci zažíváme v případě dávkařů na úřadech práce.

Z průzkumů také vyplynulo, že nejsou například vyřešeny přesuny archivů, a především způsob jejich rozdělení, což se může jevit jako detailní záležitost, dokud ovšem nedojde ke kalkulaci přesunu a nového vybudování jednoho jediného archivu. 70 % představitelů obcí by si rádo ponechalo stávající zaměstnance stavebních úřadů, a pokud to bude možné, rádi jim nabídnou jinou pozici v rámci struktury obecního či městského úřadu.

Velkou neznámou je finanční náročnost předpokládaných změn, která není dostatečně zmapována. Proto rozhodně nelze předpokládat, že by nový systém a jeho změna představovaly úsporu. Chaos, opomenutá detailní příprava a nevyjasněné vztahy v každé oblasti lidské činnosti představují zbytečné úkony a nadměrné finanční výdaje, které nás v případě přijetí nového stavebního zákona čekají.

Sdružení místních samospráv České republiky se snaží předejít fatálnímu kolapsu, který v oblasti výstavby po přijetí novely stavebního zákona nastane, leč bohužel zatím bezúspěšně. Navzdory naší odborné argumentaci se nám zatím nepodařilo ministerstvo ani předkladatele komplexního pozměňovacího návrhu poslance Martina Kolovratníka přesvědčit, že navrhovaný zákon přinese nejen zhoršení dostupnosti pro stavebníky z menších obcí, ale také komplikace pro úředníky a ve výsledku stavební řízení v celé České republice fatálně poškodí.

Nehledě na fakt, že v případě návrhu poslance Kolovratníka se nejedná pouze o komplexní pozměňovací návrh, ale fakticky o reformu, která nebyla řádně projednána jak s resorty, tak připomínkovacími místy, není podložen závěry jednání odborné veřejnosti, výpočty finanční náročnosti ani analýzou dopadů." Tolik částečná citace, nebudu číst celý ten dokument z reakce Sdružení místních samospráv.

Další významný aktér, od kterého nelze odhlížet, pokud chcete odpovědně realizovat územní rozvoj a věnovat se odpovědně reformě stavebního práva, je Spolek pro obnovu venkova České republiky: "I v této situaci znovu navrhujeme, aby změna zákona byla činěna postupnými kroky a byly využity již stávající nástroje ke zrychlení a zkvalitnění rozhodování stavebních úřadů, jako jsou například elektronizace státní správy, dodržování stávajících zákonných lhůt, osobní odpovědnost úředníků za rozhodnutí a mnoho dalších. Cestu rušení nejmenších stavebních úřadů vidíme jako nebezpečnou slepou uličku omezující součinnost odborníků a politiků na nejnižší úrovni, která vytváří precedens pro další negativní aktivity centra, například pro rušení matrik. Hrozí, že se územní plánování a stavební řízení zásadně oddálí občanovi a samosprávě, to znamená lidem, kteří v daném území žijí a pracují. V každém případě rušení stavebních úřadů vzdaluje systém samosprávy a služeb občanům a tím výrazně oslabuje pro obce zásadní princip subsidiarity. Oslabuje také venkov odchodem vzdělaných odborníků z venkovských obcí a malých center do velkých měst.

Zásadně odmítáme vznik superstavebního úřadu. Šlo by o nesmírně drahé řešení, které rozhodně nebude řešit problémy, které zatěžují stávající stavební řízení, ale vyvolá nesmyslné a zbytečné přesuny pracovníků. Ve svých důsledcích povede jen k centralizaci a byrokratizaci státní správy, která právě z těchto důvodů nakonec nebude schopna rychle a kvalitně zajišťovat služby občanům a investorům.

Na druhé straně rozhodně podporujeme digitalizaci a kroky, které povedou ke zkrácení a zjednodušení procedury a také k úsporám. Na ty se ale návrh zpravodaje hospodářského výboru Ing. Martina Kolovratníka, podporovaný ministryní pro místní rozvoj a poslankyní Ing. Klárou Dostálovou, nesoustředí." Tolik znovu krátká citace ze stanoviska Spolku pro obnovu venkova České republiky.

Dostáváme se k usnesení Rady Asociace krajů České republiky, tedy k hlasu hejtmanů. Rada Asociace krajů České republiky dne 7. dubna 2021 odmítá vládní návrh stavebního zákona. Dále souhlasí s komplexním pozměňovacím návrhem k vládnímu návrhu stavebního zákona, jehož předkladateli jsou poslanci Ivan Bartoš, Marek Výborný, Věra Kovářová, Dominik Feri a Martin Kupka. Dále nesouhlasí s tím, aby prostřednictvím dílčích legislativních návrhů v jednotlivých oblastech veřejné správy docházelo k postupnému a nesystematickému vyčleňování jednotlivých správních orgánů a správních agend z ustáleného a osvědčeného spojeného modelu výkonu veřejné správy v území.

Tolik hlas klíčových aktérů. Znovu zdůrazňuji, že jejich názor se opírá o naprosto většinovou praxi, většinovou zátěž jednotlivých úkonů ve stavebním řízení. To jsou ti, kteří se dnes věnují stavebnímu řízení a znají jak problémy protahování jednotlivých procesů, tak ale v mnoha případech byli schopni zajistit fungující stavební úřady.

Než se pustím do konkrétních bodů a do konkrétní argumentace pro důležité principy, na kterých shodujeme, tak si dovolím ještě se zastavit právě u té nejvíce kritizované institucionální reformy, co to vlastně znamená a jaké by mohly být dopady. Je to tak, že je možné všechny tyhle názory a tahle stanoviska zmuchlat, hodit do koše a říct: To nás nezajímá? No, zaznívalo to tady opakovaně. To určitě nelze, mimo jiné proto ne, že bez aktérů v území se žádný rozumný stát neobejde. Centralizace moci - ukázala historie nejenom v České republice - má naopak velmi negativní projevy. Končí nárůstem byrokracie, nárůstem byrokratických procesů, zapouzdřováním úřadů a cestou přesně v neprospěch občanů a těch, kteří chtějí stavět. Opakovaná zkušenost, popsaná v mnoha učebnicích, popsaná všude, kde se jen chcete kriticky začíst. A místo toho, abychom poslouchali tyhle základní teze a názory prověřené historií a praxí, tak se nám tady předkládá varianta centralizace stavebního úřadu - plnou parou vpřed.

Jaká jsou další konkrétní rizika? Některá se už objevila v citovaných stanoviscích. Ten úřad, aby mohl fungovat, tak by měl pojmout více než 13 000 úředníků. 13 000 úředníků v režimu zákona o státní službě! Kdykoli jsme tady měli debatu o současné podobě zákona o státní službě, tak i z vládních řad, i z úst pana premiéra zaznívala celkem zdrcující kritika, že to je prostě nefunkční zákon. Když je něco nefunkční, tak samozřejmě velí zdravý rozum, napněme síly a hned tam pošleme dalších 13 000 úředníků, ať se stát poměje, ať nám to hezky šlape. No to je jasné, že prostě fungovat dobře nemůže.

Paní ministryně slibuje, že to celé poběží, protože lépe zaplatíme úředníky, ty odborníky, které potřebujeme. Proti tomu jde ale jasný názor, že z těch, kteří v současné době pracují na stavebních úřadech, jen 40 % by chtělo přejít a neexistuje žádná páka, která by to státu umožnila. Zásadní rozdíl oproti stavu v roce 2000, kdy vznikaly kraje, tehdy skutečně mohl stát rozhodnout o delimitaci úředníků i o delimitaci úřadů jednotlivých organizací, protože do té doby je prostě měl ve své moci. Dneska ale jak úředníci, majetek, kanceláře, auta, jsou v rukách samospráv měst a obcí a krajů a není možné s nimi z pozice státu nakládat tak, že něco schválíme a ono se to hned stane. Prostě nestane.

A ty problémy, o kterých hovoří lidé z praxe, jsou jednoznačné. Jeden z vážných problémů stávající praxe je nedostatek úředníků. Když se budete bavit s lidmi, kteří se věnují školení úředníků třeba v zařízení Ministerstva vnitra v Benešově - velmi to doporučuji pro načtení toho, v jaké se ocitáme situaci - upozorňují na to a vidí ze svého úhlu pohledu největší nedostatek v tom, že nemáme dostatečnou výbavu, dostatečný počet těch, kteří by se té expertní praxi mohli věnovat - ani na úseku územního plánování, ani v oblasti stavebních úřadů.

Čili je jasně pojmenováno, podloženo argumenty, že jeden z vážných problémů je nedostatek úředníků. Pak ale naprosto nedává logiku tento vážný problém řešit tak, že vytvoříte novou strukturu. Tím si jenom vyvrtáte další obrovskou díru pod čarou ponoru, protože nebudete prostě pak opravdu mít lidi, kteří by se těm správním řízením věnovali. Nedostanete je do toho nového megastavebního úřadu.

Notabene chci upozornit na to, že ze strany samotných starostů a samospráv zaznívá jednoznačně - od některých z nich jsem to slyšel: Nám to vlastně nevadí, ať si to stát vezme, ale my ty kvalitní, se kterými dlouhodobě spolupracujeme a nemáme jich dost, tak my si je tu chceme nechat - báječný nápad, nám teď nemá kdo pracovat na odborech, které se věnují samotné investiční aktivitě, my konečně pro ně budeme mít lidi, navíc lidi zkušené, znalé stavebního zákona, patřičně připravené na to, aby kontrolovali dodavatele a připravovali zakázky. A samozřejmě že ti lidé, a to si troufnu tvrdit, je další velmi významný aspekt, cítí sounáležitost s tím městem a s městským úřadem prostě proto, že tam žijí, a prostě proto, že jsou v tomto směru schopni snáz dohlédnout, stejně jako občané, ke svému bližšímu místu než ke vzdálenému orgánu, ke vzdálenému byrokratickému aparátu.

Další velmi významný aspekt toho kroku, kromě toho, že nebudou přecházet lidé a nepřesvědčíte je, je to, že v současné době velká část úřadů nemá ani dost vlastních prostor, velmi s nimi šetří, a možnost, že by se jim uvolnily kanceláře, velmi přivítají. Jak pak bude stát řešit nedostatek kanceláří, ve kterých bude muset tu činnost realizovat? Jistě, po covidu je možné větší část aktivit soustředit na home office a určitě se tímto směrem bude i státní správa vydávat, přál bych si to. Ale i tak bude potřeba zajistit prostory, kde budou možná jednání, kde bude možné setkávání s lidmi.

Mohl bych zmiňovat další aspekty - zajištění počítačové sítě, oddělení od sítě samotného úřadu, protože to samozřejmě bude jiná instituce a není možné počítat s tím, že se to snadno všechno vyřeší v jedné budově. Od Ivana Adamce také jasně zaznívalo, jak by dopustili starostové to, že se v jejich úřadech najednou bude potkávat často kolizní činnost, bude jim to přičítáno na vrub, ale už nebudou mít absolutně žádnou moc do toho zasáhnout třeba jen tím, že upozorní tajemníka na stížnosti občanů. Na tom není nic špatného. To v žádném případě neznamená zásah politiků, ten negativní, o kterém je řeč, do výkonu veřejné správy. To, že starosta často je lidmi oslovován v první řadě a obrací se na něj, aby mu řekli: Prosím vás, nefunguje to tam, čekáme tady na stavební povolení příliš dlouho. A cesta, která je potřeba, je přirozená, že se starosta obrátí na tajemníka a patřičně mu vyčiní, aby rozpohyboval třeba laxní nebo nefungující úřad. Ale je to na dosah, je to prostě řešitelné.

A pak samozřejmě další významný aspekt je to, kolik celá procedura vzniku nového stavebního úřadu bude stát. A tady je mi to líto, ale musím jasně říct, že údaje ministerstva jsou v tomto směru zavádějící - mám na mysli Ministerstvo pro místní rozvoj. Abych to řekl přímo, jsou lživé, mimo realitu. V okamžiku, kdy tak, jak jsem to tady stačil pojmenovat, dohlédnete do jednotlivých míst oerpéček v České republice, tak je jasné, že se bavíme o řádech stovek milionů korun. A to není názor opozice, který by byl a priori třeba nepřátelský. To je názor Ministerstva vnitra, které se tou analýzou poctivě zabývalo a které pojmenovalo náklady na zavedení takového úřadu v řádech miliard korun, navíc v době pocovidové a s nejasným výsledkem.

Tohle všechno jsou velmi závažná rizika, do kterých se ten zákon pouští. Varujeme před nimi, protože jsme přesvědčeni o tom, že je potřeba zrychlit stavební řízení a udělat to způsobem, který bude bezpečný pro Českou republiku, bezpečný třeba proto, že nás čeká možnost využít finanční prostředky z Evropské unie v rámci fondu obnovy i v rámci dalších připravovaných operačních programů. Schválení tohoto zákona znamená, že se prostě střelíte do nohy, ale ne jen tak nějakou devítkou, ale rovnou samopalem, protože to, co se reálně rýsuje v případě schválení toho zákona, znamená ohrožení té činnosti.

Zmíním ještě jednu důležitou věc, aby byla jasná pro ty, kteří měli možnost zatím třeba jenom zběžně do té diskuze proniknout. To, co se chystá, znamená nejenom, že vznikne stavební úřad, kam se soustředí všichni ti, kteří teď vydávají stavební povolení na stavebních úřadech. Fakticky tam přejdou i ti, kteří se k jednotlivým záměrům a projektům vyjadřují jako úředníci dotčených orgánů, to znamená lidé z odboru životního prostředí, lidé z odboru dopravy, lidé z odboru kultury a památkové péče, a to nejenom na městech, ale také na krajích. Ti všichni se tam musejí potkat. Ale současná praxe a důležitá praxe, když se bavíme o zastupitelnosti, je, že ty současné týmy fungují jako celky na krajích a na městech a dochází tam k zastupování lidí navzájem, kde se potkává samosprávný výkon a výkon státní správy, a jsou s to se zastoupit v mnoha dalších i nesouvislých úkonech a správních řízeních prostě proto, že se podílejí na jedné věci. Co se stane, když tímhle krokem vstoupíte do současného smíšeného modelu? Stáhnete ty lidi například z Odboru životního prostředí malého krajského úřadu, protože je potřebujete do toho stavebního úřadu, stáhnete třeba dva a tam na tom kraji zbyde třeba jeden. A v tu chvíli vznikne další problém, který tahle reforma bez projednání generuje, protože najednou vznikne problém ve výkonu správní činnosti v jiné oblasti na krajském úřadě nebo případně na městském úřadě obce s rozšířenou působností.

Tohle jsou vážná rizika. Je možné na ně reagovat, ale není možné nad nimi mávnout rukou a říct: Ve svatém boji za rekodifikaci stavebního práva (nás to) nezajímá, všechno to přetlačíme, zválcujeme, jsme nejlepší, umíme to nejlépe. Znovu zdůrazňuji, tady jsou stanoviska těch, na kterých leží dominantní nálož správních řízení v oblasti stavebního práva. A ti říkají jednoznačně: je to vážný problém, je potřeba se na to podívat jinak a hledat buď, jak zaznělo už v průběhu dneška, opravdu kompletní reformu veřejné správy a toto do ní zapojit jako jeden z kamínků mozaiky, anebo prostě hledat jinou cestu.

Já se k tomu dostanu na závěr, kdy se vám znovu pokusím popsat v páté části vystoupení pozměňovací návrh, který se vydává jinou cestou. Omezuje ona rizika, předchází jim a přináší sjednocení procesů na stávajících úřadech, zefektivnění toho, čeho je možné dosáhnout bez zbytečných nákladů a bez zbytečných rizik. To je ale až pátá část, zatím jsme na konci té první, tak abych nepředcházel.

Já si dovolím v této chvíli uzavřít onu první část, která se věnovala jak odezvě klíčových partnerů, jejich názorům, tak jsem chtěl ale také představit další důležitou věc, a to jsou přesně popsaná rizika, se kterými bude vznikat nový megastavební úřad. Zmínil jsem to. Jenom pro rekapitulaci: nežádoucí centralizace, nový byrokratický aparát, množství směrnic, obrovské pořizovací náklady na to, aby stavební úřad v této podobě vůbec vznikl, a celá řada dalších problémů.

Pojďme se teď ale zaměřit na to, co naopak představuje nějaké spojnice, na čem existuje shoda, a zkusím to popsat znovu podrobně, aby bylo jasné, že i kdyby ve výsledku vyslyšela vládní koalice racionální volání celé řady předkladatelů opozičního pozměňovacího návrhu, tak co by to mohlo přinést, kdy je shoda, a co by ve výsledku mohlo sloužit rozvoji stavební činnosti v České republice. Zaznělo to tady - digitalizace. Na tom je shoda. Jenom možná nezaznělo, co všechno digitalizace řeší. Paní ministryně opakovaně zmiňovala, že je to důležitý stavební kámen rekodifikace, ale, a s tím souhlasím také, není to samospasitelná záležitost. Jinými slovy, v okamžiku, kdy by došlo jenom k digitalizaci, ještě tím nedosáhneme zlepšení stavebního řízení v rozsahu, který bychom si představovali. Ale pojďme si pojmenovat, kde už ta samotná digitalizace změny a pozitivní kroky přináší.

Bod číslo 1 - sjednocení metodiky. To, na co si stěžují stavebníci, že když přijdou na úřad do Třebíče a potřebují tam stavět, a pak přijdou na úřad do Jihlavy nebo ještě, abych byl od Třebíče dál, přijdou na stavební úřad do Aše, tak tam zaznamenají třeba dokonce jiný formulář a jinou praxi. Digitalizace přináší na území celé republiky sjednocení metodiky v tom, že se v tu chvíli stavebníci budou do systému přihlašovat a podávat svoji žádost formou Portálu stavebníka, jednotnou v rámci celé republiky. Důležitý příspěvek ke sjednocení metodiky, významnější než nějaká směrnice, víme to velmi dobře. Směrnice se píší, zakládají do šanonů a pak schraňují ve skříních. To, jestli projdou do života a jestli je někdo sleduje, jako například směrnice o zacházení s těhotnými ženami, která musí být na každém obecním úřadě, kterou sice nikdo nečetl a každý slušný člověk ji číst nemusí, protože se tak chová, tak tohle vlastně může být podobný případ. Ale digitalizace v tomto směru má jasný a pozitivní efekt v tom, že jakmile sjednotíme tuto formu, bude to prostě užívaný nástroj k realizaci stavebních řízení, tak to znamená, že prostě vyplňujete jenom jednu stejnou žádost, stejnou kolonku, a co více, protože jsme v režimu zákona o právu občana na digitální služby, celou řadu kolonek už nemusíte vyplňovat, protože je stát zná a je schopen je samozřejmě sám doplňovat. Významná úspora, zjednodušení a taky ztransparentnění toho procesu. Váš projekt uloží, nebo vy sami, dokumentaci do úložiště projektové dokumentace. Nezbytně významný krok pro to, aby se konečně odstranilo přenášení těch složitých těžkých spisů z jednoho úřadu na druhý v okamžiku, kdy se něco komplikuje. V ten okamžik má přístup k projektové dokumentaci nejenom samotný stavební úřad, ale samozřejmě i dotčené orgány. Důležitá pomoc, můžou se tam dívat kdykoliv.

A teď nejpodstatnější změna pro pochopení toho, co může přinést digitalizace v této oblasti a jaký dopad může mít na i na respekt vůči jednotlivým lhůtám. Portál stavebníka je nástroj, který v tu chvíli uvidí jednotliví úředníci, umožní sledovat celý průběh řízení od samého začátku a samozřejmě i to, že tomu úředníkovi tam poběží čas, stopky, jak dlouho se tomu věnuje, kolik dní tomu věnoval. A co je důležité, uvidí to i jeho kolegové v jiných úřadech. Současná praxe tuhle kontrolu prostě neumožňuje. Ale vezměte si, jaký posun z hlediska i rozumného konkurenčního boje a hlídání vlastní praxe znamená, že se vám na jedné obrazovce objeví posun v té praxi, posun v řízení na odboru životního prostředí, na odboru dopravy a jinde. Uvidí to mezi sebou i ti úředníci a můžou v ten okamžik také přinést například podnět zpět k stavebníkovi a nemusejí čekat ani na 30denní lhůtu. Tohle je jedna ze zásadních změn, kterou sama o sobě digitalizace přináší, a není to možné popřít. Já si troufnu tvrdit, že z hlediska toho posunu tím, že to není jenom někde uložená směrnice, ale realita, tak ten dopad bude hmatatelný, bude významný a projeví se okamžitě.

Tolik alespoň stručně k digitalizaci a k tomu reálnému dopadu. Každý, kdo sleduje efekt kroků a to, jestli vynaložené náklady odpovídají efektu, určitě zaznamená, posoudí a taky pozitivně vyhodnotí, že tohle samotné už významně mění a zlepšuje situaci za přijatelné náklady, kdy navíc velmi pravděpodobně - nebo skoro jistě - bude možné na tu digitalizaci získat finanční prostředky i Evropské unie. Tím můžeme udělat významné procento požadované změny ke zlepšení, významné procento. A přitom toto neznamená žádná další rizika, o kterých tu byla řeč, tohle je prostě věc zjevně pozitivní.

Další důležitý aspekt, na kterém je také shoda, je zákaz ping-pongu. V tom se naše přístupy naprosto shodují. Je to praxe, která je nežádoucí, a jenom abych dokumentoval, oč přesně běží, pro ty, kteří se třeba neměli možnost tolik potkat s vyjádřeními jednotlivých stavebních úřadů. Obecní úřad, respektive stavební úřad na úrovni obce, rozhodne, stavebník nebo soused se odvolají a věc putuje k projednání krajskému úřadu. Krajský úřad se případem zabývá na základě toho, že tam doputují rozsáhlé spisy dokumentace, projednává, zvažuje jednotlivé aspekty a ve výsledku vydá třeba třístránkový názor na to, kdy došlo k pochybení a co by se mělo změnit. Fakticky to do značné míry odpracuje. Jenom - ke škodě České republiky - na konci toho rozhodnutí není definitivní zpráva, definitivní povolení, anebo naopak zamítnutí, ale zpravidla je tam věta: Na základě projednání se námitce vyhovuje, povolení se zrušuje a věc se vrací zpět k projednání prvoinstančnímu úřadu. Tohle je pro nás po všechny zásadní problém pro to, aby se věci pohybovaly rychleji dopředu. Změna, na které panuje shoda, zákaz ping-pongu, rozhoduje ten příslušný krajský úřad. A když už si dal práci se zhodnocením jednotlivých aspektů, dokonce je to tak, že u dobrých krajských úřadů stavební úřad velmi podrobně navede prvoinstanční orgán, aby se s tím vypořádal, a vlastně mu řekne, jak to udělat. Zbývá jediné: aby prostě vydal to rozhodnutí za něj. A to ta nová podoba souladně jak opoziční princip, tak to, s čím přichází vláda, je v pořádku. S tím se shodujeme.

Další významná věc, která řeší nejpalčivější problémy, a na tom také panuje shoda, je specializovaný stavební úřad pro liniové stavby a pro významné stavby typu elektrárny v Dukovanech a podobně. Tohle je právě klíč k řešení nejčastěji skloňovaných problémů i na úrovni České republiky, že nám prostě schází orgán, který by byl schopen soustředit opravdu specializované úředníky, kteří budou znát problematiku liniových staveb, protože ji nebudou řešit jednou za čas, ale budou ten případ mít k dispozici opakovaně, za rok hned několik takových případů. V lékařské praxi se tomu říká kazuistika, v případě stavebních řízení to má mít přece stejnou váhu. Je prostě něco úplně jiného, když odoperujete jeden případ za rok, a něco jiného je, když takových případů můžete odoperovat dvacet. V tu chvíli znáte přesněji úskalí a jste schopni navrhnout postup, i v rámci svého rozhodnutí, který je funkční a který je schopen předcházet celé řadě problémů. Tedy říkám jednoznačně, i v tomto bodě panuje shoda, tak jsme schopni postupovat.

Dostávám se - a to vás teď potěší, tím speciálním stavebním úřadem a touto shodou jsem vyčerpal třetí část svého vystoupení - a dostávám se již ke čtvrté. Ve čtvrté části bych se rád pozastavil nad reálnými slovy o posílení samosprávních rolí, a to na případu územní studie. Zmíním ještě a předešlu před samotnou hlavní částí debaty o územních studiích několik obecných poznámek ke krokům, které posilují pozice samospráv. Jednoznačně podtrhuji - a tady také panuje shoda na tom - že je dobře, aby v novém stavebním zákoně byly dobře ukotveny plánovací smlouvy. Je to silný nástroj k tomu, aby se mohly samosprávy domlouvat s developery na podmínkách, za jakých se bude stavět, a také na tom, v jakých podmínkách budou v budoucnu žít klienti těch developerů. A tohle je jedna z podstatných věcí pro organický rozvoj území, aby tam nevznikaly vážné problémy typu nedostatku sociální infrastruktury, dětských hřišť, sportovišť, následně samozřejmě také škol, zdravotních středisek, stacionářů a podobně. Proto plánovací smlouvy jsou další z významných pozitivních posunů, ke kterým se hlásíme, a znamenají jednoznačné posílení samospráv.

Územní studie je oblast, na kterou my i v našem pozměňovacím návrhu velmi významně tlačíme, aby měla jasné a pevné ukotvení a aby, pokud vzniká územní studie, opravdu byla nejen projednána místní samosprávou v zastupitelstvu, ale aby byla schválena. To je totiž nezbytná podmínka, hned vysvětlím proč. Územní studie často zpřesňuje to, co je důležité v tom území, proto, aby podoba měst a obcí se vyvíjela podle správných urbanistických pravidel a aby to byla, jak říká jiný pozměňovací návrh, pěkná města. Územní studie připravují ti, jejichž úkolem je už dát nějakou tvářnost tomu území, zamyslet se nad tím, jak bude vypadat tvar budov, jakým způsobem budou v území rozložené zelené plochy, jak bude fungovat doprava, jak bude vypadat uliční čára, což je jedno z důležitých specifik při budování nových oblastí, tak abyste, když tam přijdete, měli pocit, že věci mají svůj řád a že je dělal někdo, kdo o tom přemýšlel a kdo věci rozuměl. K tomu slouží územní studie. Často je iniciují obce k tomu, aby dokázaly zpřesnit i pro projednání s veřejností, jak třeba bude vypadat nové rozvojové území na ploše třeba 2 000, nebo lépe pro představu třeba 5 000 metrů čtverečních, kdy vznikne třeba nová čtvrť, tak aby tam byly funkční domy, byty a aby se tam dobře s tím kombinovala třeba také jiná funkce využití, komerční prostory a podobně, a třeba ono sociální zázemí. Tohle je velmi významné už proto, že jak ve stávajícím zákoně, tak v novém se praví, že k územním studiím se při vyhodnocování příslušných stavebních povolení, při správním rozhodování přihlíží a vychází se z nich. Mělo by se tedy stát, že finální návrh toho řešení se neoddálí od územní studie, ale respektuje ji, sleduje přesně, co se v územní studii odehraje. A je to důležité, protože z vlastní praxe vím, že v územních studiích zadáváme důležité neuralgické body území, ať už jde třeba o místa pro pěší pohyb, tak aby ta místa byla dobře prostupná, to je jedna ze základních dobrých podmínek stavby jakéhokoli města či obce, aby tam byl adekvátní prostor pro pohyb vozidel a aby měl moderní kultivovanou podobu, aby tam byla ona zmíněná uliční čára jasně definovaná, aby i tvar budov, jejich výška, jejich uspořádání, odpovídal představám samosprávy a korespondoval s územím. Do územní studie je možné vtěsnat opravdu relevantní názor na to, jak by konkrétní čtvrť měla vypadat.

Ale důležité je, že tohle je opravdu nezbytné učinit v souladu s názorem zastupitelstva. Současná praxe, kdy územní studie byla zakotvená mizerným způsobem, přinesla celou řadu závažných precedentů a problémů, kdy v některých místech bez znalosti, bez informování samospráv si třeba soukromý investor - nic proti soukromým investorům obecně - zadal zpracování takové územní studie, dokázal ji zaregistrovat na krajském úřadě, aniž by se samospráva k tomu mohla vyjádřit. V tom ten princip je úplně špatně a pozměňovací návrh, se kterým přicházíme, je velmi důležitý - aby každá územní studie podléhala schválení místního zastupitelstva. Bez toho hrozí, že budou znovu v území vznikat nepříhodné tvary, neorganická území nebo vyloženě vadná území v tom, že tam třeba nebude místo, kam jít na procházku, že tam třeba nebude místo pro separovaný odpad, že tam nebudou dobře uspořádané komunikace a že tam prostě nebude fungovat budoucí život. Takže v tomto případě apeluji na to, abyste, říkáte-li, že nám běží o to, vytvořit silnější, větší prostor pro samosprávy, dostáli svým slovům a podpořili pozměňovací návrh, který říká jednoznačně, že územní studie musí podléhat souhlasu zastupitelstva.

Upozorním ještě na jednu spojitost, která by byla velmi závažná, protože mezi pozměňovacími návrhy je také pozměňovací návrh pana kolegy Kalouse, který říká, že v případě, že v daném místě je zrušen územní plán, tak se k územní studii přihlíží jako k závazné podobě, jako k závazné normě, na základě které se vydává finální rozhodnutí. Co se stane v případě, že ona územní studie bude zaregistrována v rozporu s názorem samosprávy? To je distorze jak blázen. To znamená, že se fakticky v tom území bude moci stavět proti vůli samosprávy na základě územní studie, se kterou třeba ta samospráva vyslovila nesouhlas. Tak prosím, při schvalování věnujte této souvislosti a návaznosti pozornost. A pokud tedy chceme přijmout, a já nejsem proti, variantu toho, aby v případě, že územní plán je v místě zrušen, tak aby územní studie sloužila jako podklad pro rozhodování, tak je ale důležité, aby zároveň ta územní studie musela být nejenom projednána, jak říká vládní návrh, ale aby musela být schválena v zastupitelstvu. Jinak, jak říkám, by to znamenalo, že když říkáte a mluvíte a bijete se v prsa ohledně posilování role samospráv, tak byste činili pravý opak. Tak prosím, tohle zaznamenejme a tomu se snažme vyjít vstříc, protože bez toho vzniknou další vážné problémy.

Tím uzavírám čtvrtou část a dovolím se vydat do části páté, která je důležitá, abych popsal, co vlastně znamená opoziční návrh, který řeší alternativu vzniku megastavebního úřadu. Upozorním na výhody, na princip a upozorním také na to, kde tenhle návrh vychází opravdu výrazně efektivněji než budování nového megastavebního úřadu. Ten princip vychází především z praxe ve světě v mnoha státech, kde stavební řízení trvá mnohem kratší čas, a vycházíme také ze zkušeností a praxe ve funkčních stavebních úřadech. Vycházíme tedy z existujících modelů z konkrétní praxe, která je funkční. A proti tomu v podobě megastavebního úřadu stojí něco, co nikdo neprověřil, neexistuje žádná věrohodná analýza, jak by to hned vzniklo a dobře fungovalo. Proti tomu náš návrh - znovu to zdůrazňuji - respektuje osvědčené a vyzkoušené principy. Vycházeli jsme z praxe například Městského úřadu - Magistrátu přesněji - v Plzni, vycházeli jsme ze zkušeností z Karviné a z dalších mnoha míst, kde stavební úřady fungují a vydávají povolení v zákonných lhůtách. Udělaly to tak, že se pokusily - nepotřebovaly k tomu dokonce ani speciální ustanovení zákona, ale na základě rozhodnutí tajemníka toho úřadu procesy sjednotily. Řekly svým úředníkům: Heleďte, podílíte se na jedné věci, sloužíte občanům, to je váš hlavní smysl práce. Přestaňte hledět na svůj resortismus, a je-li tady potřeba dát dohromady společné rozhodnutí, společné řešení, například pro novou stavbu bytového domu, tak pojďte se na tom podílet, pojďte se vyslovit, spolupracujte už na té úrovni současných různých odborů. A funguje to, funguje to přesvědčivě.

Náš návrh právě z tohohle principu vychází. Říká: Nepotřebujete, zejména v okamžiku, kdy máte digitalizaci, vytvářet novou byrokratickou strukturu, stavět tady nové stavební úřady - třeba ne všude, ale někde určitě to nezbytné bude, nepotřebujete další složité směrnice. Stačí, když k tomu vytvoříte legislativní prostor a když to, co funguje jinde jako příklad dobré praxe, rozšíříte na celou republiku. To je princip našeho pozměňovacího návrhu. A říká jednoduše: V okamžiku, kdy přichází stavebník, podá žádost, rozbíhá se řízení a už v něm, už v rámci toho jednoho celku, dochází k oslovení i správců sítí, dochází i k oslovení jednotlivých orgánů, takzvaných dotčených orgánů státní správy. Dál působí na svém odboru dopravy nebo na svém odboru životního prostředí, i proto, aby mohli udržovat svoje odborné vazby. A to, že to je důležité, o tom není debata. Vznikají na funkčních úřadech skutečně kvalitní týmy, které posilují svoji odbornost vzděláváním v jejich specifických segmentech - životního prostředí, památkové péče a dopravy. To má smysl zachovat a má smysl stejně tak je při přípravě toho rozhodnutí přivést ke společnému stolu a spolupracovat s nimi.

V ten okamžik, kdy tohle stavebník udělá, rozešle se informace všem, kterých se týká, že mají začít s kontrolou příslušného projektu. Už v ten okamžik se může rozeběhnout a má rozeběhnout ona spolupráce. A jakmile narazí, a ne nutně ve lhůtě po 30 dnech, ale klidně dříve, narazí na konflikt, kolizi veřejných zájmů, tak má nastat krok, který znovu vychází z dobré praxe v mnoha státech světa a bez které se u složitých případů prostě neobejdeme, a to je jednání. Společné jednání, kdy u stolu může sedět a má sedět investor, projektant a ti, kteří se ocitli při projednávání toho projektu ve střetu veřejných zájmů.

Těch případů bych mohl zmiňovat tisíc. Obvyklým a poměrně známým případem jsou střety památkářů a hasičů, památkářů a hygieny. Konkrétní příklad: Potřebujete zajistit kvůli požární bezpečnosti únikové schodiště v památkově chráněném objektu. Úkol jako hrom pro to, aby to bylo průchozí pro ty, kteří sledují historický zájem, kulturní hodnotu toho objektu, a zároveň aby se naplnil požadavek na aktuální požární bezpečnost. To se nedá vyřešit jenom tak, že jeden odškrtne nezájem, nepřichází v úvahu, a druhý udělá totéž. Tím zabijeme stavební aktivity v České republice. Jediná možná cesta je spolu s těmi projektanty hledat řešení. My k tomu máme konkrétní nástroj v podobě koordinovaného jednání, které nastává právě v okamžiku, kdy se ty zájmy ocitnou v kolizi, v konfliktu. A je to jediné dobré řešení, tak, aby opravdu hledali památkáři spolu s hasiči způsob, jak vyhovět oběma nárokům. Řešení? V konkrétním případě nebylo průchozí z hlediska památkové péče ocelové schodiště, ale díky invenci projektantů bylo možné přijít s návrhem na dřevěné únikové schodiště, což současné normy připouštějí po přepočtech z 11. září, a podařilo se najít reálné řešení. Ale nepodařilo by se to udělat, kdyby existovali jednotliví úředníci pevně zamčeni v zákopech. Důležitá věc v tomhle případě je tedy opravdu vytvořit i v rámci celého procesu prostor pro uspokojení veřejných zájmů a nalezení podmínek, za kterých by ten projekt mohl vzniknout a mohl fungovat.

Zaznívala kritika, že ty lhůty v tomto případě nejsou tak striktní jako v případě vládního návrhu. Tomu musím oponovat, protože ty lhůty jsou úplně identické. Úplně identické. A v okamžiku, kdy dojde k jejich překročení, tak to podání putuje na druhoinstanční orgán. V našem případě by to byly stávající krajské úřady. Zaznívalo, že to může zahltit příslušné krajské úřady, které na to nebudou připraveny. Podotýkám ale, že problémy s prodlužováním lhůt, a všichni to taky dobře víme, kdo se tomu věnují, nastávají častěji než na samotných úřadech u dotčených orgánů, kde se právě řeší ony kolize. Dáváme navíc prostor i stavebníkovi, aby v okamžiku, kdy třeba ta lhůta uplyne, tak aby mohl sám o své vůli rozhodnout, že chce doběhnout v režimu správního řízení na té první instanci, protože třeba je schopen dohlédnout už konce té lhůty a toho řešení. Taky významná pomoc směřující k tomu, aby to fungovalo lépe.

Jaké jsou jednoznačné výhody takové reformy, která mění věci, zrychluje věci, ale nevytváří novou byrokratickou strukturu? Odpověď je jednoduchá: Necentralizujete, nevytváříte novou byrokratickou strukturu, která je navíc striktně hierarchizovaná, kde těžko dohledáte a opřete se o opravdu nezávislé, bezpečné, nestranné odvolací řízení. V modelu megastavebního úřadu institucionálního sjednocení to pak bude ležet na bedrech jedné instituce. Jedné instituce, byť bude rozdělena do různých úrovní. Ale tak si já spravedlivé odvolání nepředstavuji a bude to nepochybně narážet - a na to chci upozornit - na možnost nových a vážných sporů. Jedněch se zbavíme a další přibudou. Jak se bude cítit stavebník v okamžiku, kdy přijde s reálnými námitkami proti postupu první instance, a odvolávat se bude vlastně k šéfovi toho, kdo rozhodl? Současná praxe, kdy se stavebník odvolává k druhé instanci nejčastěji na krajský úřad, to znamená opravdu nezávislou instituci, která může přinést do toho jiný pohled. To je důležitý princip dvouinstančního řízení a ten je zakotven hluboko v systému veřejné správy České republiky. I proto je důležité zachovat současnou logiku a sjednocení těch forem.

Vydáme se k dalšímu důležitému aspektu, já už jsem o tom hovořil. Samozřejmě že ten náš návrh z hlediska vstupních nákladů nepřináší vlastně žádnou nezbytnou korunu navíc. I když by se podařilo minimalizovat problémy s nedostatkem prostor, s nedostatkem lidí, s počítači, s auty a podobně, tak ale stejně to nutně znamená nějaké pořizovací vstupní náklady navíc. Jenomže to nejvážnější, kromě toho, že tedy v tu chvíli asi bude muset paní ministryně pořídit tiskárnu na peníze, bude muset taky pořídit tiskárnu na úředníky, jak jsem o tom mluvil, protože prostě vznik takového stavebního úřadu vyvolá větší nedostatek kvalifikovaných lidí v tom systému, protože ti, kteří tam v tuhle chvíli jsou a jsou nepostradatelní, nejsou dobře nahraditelní.

V mnoha případech, kdybychom se podívali na věkovou strukturu úředníků stavebních úřadů, tak dojdeme k tomu, že jsme vlastně blízko stavu praktických lékařů v České republice, protože jsou to lidé zkušení, ve vyšších věkových kategoriích a i jejich náhrada je komplikovaná. A bez toho, aniž bychom realizovali změnu ve stavebním řízení a nesledovali tuhle důležitou věc, tak děláme opravdu vážnou chybu.

Tohle já pokládám za další důležitý argument, proč máme postupovat ne bázlivěji, ne nutně obezřetněji, ale se zhodnocením reálných rizik a se zhodnocením toho, jak situace v životě vypadá, jak vypadá praxe na jednotlivých úřadech a co s tím dělat. Výhoda našeho modelu znamená, jak jsem zmiňoval, zachování odborných týmů. Zachování odborných týmů má samozřejmě významný dopad na kvalitu stavebních řízení a budoucí komplikace. Každý stavebník vám řekne, že vedle hrozby prodlužování lhůt ho ještě víc děsí, že narazí na nekvalitní, nekompetentní rozhodnutí. Protože to když se stane, tak to má vážný dopad na možné, i významné finanční dopady, protože může jít pak reálně například o promarněnou investici.

Tohle jsou podstatné argumenty, proč se snažíme těm rizikům zabránit. Tohle skutečně znamená, že by mohlo dojít ke kolapsu celého procesu, protože v okamžiku, kdy omezíte, ochromíte systém vydávání stavebních povolení, naředíte současnou sestavu úředníků, tak vás ve výsledku nečeká jenom ohrožení samotného výkonu a času, ale i kvality výsledných rozhodnutí. A to je ještě větší hrozba i pro samotné investory.

Další velmi důležitá věc a poznámka k těm modelům. Sjednocení procesů znamená zároveň konsenzuální model nebo model, který prostě spoléhá na to, že se lidé budou spolu schopni o té věci bavit. Bez toho, aniž by se bavili, to stejně nemůže fungovat, a vidíme to všude. Samozřejmě že stavební řízení je nutně konfliktní, protože se tu střetávají zájmy. Tím spíš je ale nebezpečné sázet na to, že je v té hierarchické struktuře zválcujete. To totiž přesně generuje další návazné problémy, a dokonce provokuje možné soudní spory. Daleko správnější je se pokusit ty konflikty vypořádat, vyřešit tím, že se najdou podmínky k jejich řešení.

A koneckonců tak je postavena velká řada současných procesů včetně EIA. Smyslem EIA přece není zamezit všemu. Smyslem EIA je najít řešení a najít podmínky, za kterých projekt má vzniknout. Přesně proto náš pozměňovací návrh směřující právě ke sjednocení procesů místo institucionální reformy míří k tomu, aby se snáz nacházely podmínky a lidé i díky digitalizaci, úředníci byli s to spolu s investorem hledat to nejvhodnější možné řešení a projít tím ve výsledku do úspěšného konce.

Já si dovolím na závěr, dostávám se do poslední části vystoupení - tady se raduje paní ministryně... ale neradujte se, protože já jsem se snažil, a myslím, že to vidíte dobře, že to nebylo prodlužování toho jednání, že tady zaznívaly jasné, věcné argumenty, naprosto pádné názory aktérů v území. Na závěr se sluší rekapitulovat, říct, co vlastně požadujeme, o co si říkáme. A tady chci jasně deklarovat, že naše pozměňovací návrhy opravdu nemíří k destrukci, ale míří k tomu, abychom zrychlili a zjednodušili stavební řízení způsobem, který nebude znamenat riziko vážného zpomalení vydávání stavebních povolení a ve výsledku ohrožení státních investic, že jsme schopni připravit a prosadit, tedy pořád pevně doufám, model, který by Českou republiku neochromil, využil to, na čem panuje shoda, a ty konkrétní principy jsem zmínil, ale nevystavil nás nebezpečným experimentům.

Jasně jsem také ukázal, že chceme posílit roli samosprávy v ochraně zájmů obcí a měst v územních studiích, plánovacích smlouvách, v tom, že bude možné dosáhnout funkčních správních řízení, kdy obce i města jsou samozřejmě i důležitými investory. Zákaz ping-pongu ve stavebním řízení, další důležitý princip. Dodržování lhůt, jak jsem to zmínil, stejně jako v případě vládní verze i pozměňovacího návrhu pana kolegy Kolovratníka. Co je důležité - zmiňoval jsem to v tom předchozím bloku - vypořádání kolizí při společných jednáních. Ne válcování zájmů, ale hledání východisek. Vznik specializovaného stavebního úřadu pro liniové a velké stavby jako další bod shody. Digitalizace celého procesu stavebního řízení, tak jak jsme se tady v Poslanecké sněmovně na ní shodli, tak jak se na tom významně podílelo ministerstvo a tak jak to při jednáních speciální pracovní skupiny dávali dohromady kolegové napříč politickým spektrem.

Další důležitá věc, zachování stavebních úřadů i v menších místech blízko lidem. Tohle není zanedbatelná věc. Můj pohled na digitalizaci státní správy, na digitalizaci veřejné správy nesmí mířit proti těm a nesmí omezovat ty, kteří potřebují nezbytný fyzický kontakt s úředníkem, kteří se potřebují poradit a pro které třeba digitální forma nikdy nebude šálek jejich čaje. A tohle musí i ten pohled na stavební zákon zahrnovat. Proto je nežádoucí, aby došlo k významnému omezení malých stavebních úřadů. A jsem rád v tomto případě, jak zaznělo, že i sdružení místních samospráv nelpí a netrvá na jednohlavých stavebních úřadech.

Naše řešení vychází vlastně z pravidel, které nastavilo Ministerstvo pro místní rozvoj, a podle mě je nastavilo správně, určilo tři kritéria - kritérium velikosti správního, to znamená vlastně i fyzické dostupnosti místa, počtu jednotlivých úkonů a počtu pracovníků toho úřadu, řeklo, podle mě správně, rozumně a velkoryse: Není třeba splnit všechny tři podmínky, stačí, když se splní jedna. Důležitý princip, stojíme za ním a prosazujeme ho v našem návrhu řešení. Je potřeba, aby digitalizace veřejné správy zachovávala lidský prvek, a především vždycky počítala s tím, že budou dveře otevřené k přímé návštěvě úřadů, k přímému setkání s úředníkem tváří v tvář pro možnou konzultaci, pro nápovědu, pro metodické vedení celým procesem, který je často komplikovaný. Tenhle lidský prvek se nesmí ztratit a naše verze, která zachovává velkou část úřadů, na to pamatuje mnohem víc než centralizovaný stavební úřad, kde navíc v návrhu není nikde pevně stanoveno, kde ve výsledku ty pobočky budou. Nikde to není jmenovitě ukotveno v samotném zákoně.

Co je další důležitý princip - prosazení plánovacích smluv. O tom jsem hovořil, ale v tom rovněž panuje shoda. A nastavení jasných pravidel pro zmíněné územní studie.

Na závěr: tohle všechno jsou věci, za kterými jdeme, pro které společně vytváříme podmínky, a už jsme pro to leccos odvedli napříč Sněmovnou. Tady nemůže nikdo vytýkat opozici, že by jenom namítala a nebyla schopna přijít s konkrétními návrhy. Naopak si troufnu tvrdit, že v případě digitalizace to opravdu vycházelo z velké části právě z opozičních řad.

Ale zkusím znovu zmínit a zdůraznit na závěr, čemu se snažíme v předkládaném návrhu bránit a co pokládáme za důležité. Chceme zabránit zbytečnému vyhazování peněz za vznik nového megastavebního úřadu. To je přece relevantní. Dosahujeme změn v našem návrhu bez zbytečných vstupních nákladů, je to prostě efektivnější, a zaměřujeme se na řešení nejvážnějších důvodů problémů ve stavebním řízení, jak jsem je popsal - u liniových staveb, u toho, že nejsou jednotliví úředníci schopni vidět na sebe navzájem, že se nesledují i v naplňování lhůt. Tohle řešíme a říkáme, že vytváření nové byrokratické struktury ve výsledku je kontraproduktivní a ohrožuje výkon stavební činnosti.

Co vytýkáme tomu návrhu, je likvidační zásah do současného uspořádání veřejné správy. Varují před tím odborníci, kteří dlouhodobě v České republice sledují výkony veřejné správy z úrovně měst, obcí a krajů. Odborná skupina na úrovni Rady Asociace krajů - měl jsem možnost se účastnit jejího jednání - upozornila na velmi vážné dopady takového zásahu do současného smíšeného modelu veřejné správy. Upozorňoval jsem na věc, kterou paní ministryně nerada slyší, ale v praxi to bohužel to znamená. Koneckonců i proto přichází pan kolega Kolovratník s návrhem transparentních zásahů nebo protransparentních zásahů do řízení, ale vytvoření takového megastavebního úřadu, hierarchická podoba toho úřadu s jasným dopadem rozhodování vedoucích úředníků na podřízené prostě reálně hrozí rizikem válcování veřejných zájmů, zejména v situaci, kdy tam budou lidé různých profesí a budou mít za úkol zastávat třeba právě zájem ochrany přírody a krajiny.

Zmíním jednu důležitou věc v té souvislosti a prosím, podíváte-li se zpět v historii veřejné správy České republiky, co vyvolá obvykle neorganický zásah do vypořádání veřejných zájmů? Vždycky vyvolá protireakce, protireakce na straně ústředních orgánů. V tu chvíli totiž právě ministerstva pochopí, že musejí své zájmy zastávat mnohem srdnatěji, že musejí bránit dobyté mety, a nastává pravá válka v oblasti přijímání nových zákonných norem. Fakticky podobou centralizace stavebního úřadu startujete v tu chvíli zápas všech ministerstev za co nejstriktnější, nejsilnější složkové zákony, které půjdou do větších detailů, aby se ubránily vlivu nového megastavebního úřadu, který by si chtěl rozhodovat podle svého. Znovu říkám, pokud chceme dobře řešit veřejnou správu a správní řízení, tak válka je to to nejhorší, kudy je možné postupovat. A naopak, správné řešení je konsenzus a hledání společných variant a jednání.

Další významný bod, čemu bráníme, je ochromení stavební činnosti na několik let kvůli zbytečnému úřadu. Nebudu to více rozvádět, opakovaně jsem to komentoval a zmiňoval jsem se o tom.

A konečně poslední bod je personální nestabilita. O tom také byla řeč, rozvádět to více nebudu.

Prosím, toto jsou věcné jasné argumenty, a navíc neříkají jenom, co nedělat, říkají také, co je dobré udělat, a přináší reálnou variantu pro lepší stavební řízení v České republice. Prosím, zkuste zhodnotit to, co tu zaznívalo. Dobře naslouchejte tomu, co říkají, a znovu to opakuji tak jako na začátku, ti, na jejichž bedrech v tuto chvíli leží absolutně dominantní zátěž všech správních řízení v oblasti stavebního práva. Ti nám říkají, že se obávají vzniku megastavebního úřadu, a přinášejí argumenty, které jsem se tady snažil za ně vyslovit, doplnit a pojmenovat ta nejzávažnější rizika.

Děkuji mnohokrát za pozornost. Prosím, aby při finálním hlasování se vám minimálně otazník těch argumentů objevil v mysli a zhodnotili jste kroky na základě téhle argumentace a na základě jasných ukazatelů i varujících signálů, třeba o tom, že jenom 40 % úředníků by chtělo do nového stavebního úřadu přejít. Ještě jednou děkuji za pozornost a těším se na další věcnou debatu, a především na rozumné hlasování na závěr.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobré poledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Další v rozpravě vystoupí pan poslanec Adam Kalous. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Adam Kalous: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak já po tom obstrukčním vystoupení pana Kupky chci provést pouze legislativně technickou úpravu, a to k pozměňovacímu návrhu číslo 7997, jsou to mobilní domky. To znamená, vzhledem ke správnému postřehu MMR bych rád doplnil tento pozměňovací návrh a za slova "výrobek plnící funkci stavby" slova "(mobilní domy)". Vzhledem k tomu, že v mém pozměňovacímu návrhu je toto označení v nadpise i odůvodnění, je cíl zřejmý, avšak pravdou je, že toto vysvětlení v legislativním textu chybí a může vyvolat otázky. To znamená, v příloze číslo 1 se za bod 2 v odst. 1 písm. a) vkládá nový bod 3, který zní: "3. výrobek plnící funkci stavby (mobilní domy), včetně základové konstrukce, do 55 metrů čtverečních zastavěné plochy a do 4 metrů výšky na pozemku, který je určen rozhodnutím o povolení záměru, územním plánem s prvky regulačního plánu nebo regulačním plánem pro způsob využití jako plochy rekreace, která je umisťována v odstupové vzdálenosti od hranic pozemků nejméně 2 metry a plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku." Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další v rozpravě vystoupí pan poslanec Polanský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Polanský: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, milá vládo, já bych vás rád požádal o podporu svého pozměňovacího návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 8003. Jeho obsahem je materie, kterou jsme zde probírali poměrně nedávno, a sice uzákonění povinnosti vést stavební deník v elektronické podobě u některých veřejných zakázek.

Než se k tomu tématu ještě dostanu, rád bych zareagoval krátce na vystoupení Martina Kolovratníka, který tady mluvil o panu Vomáčkovi. Já bych chtěl upravit jeho vyjádření nebo byl jsem požádán, abych jeho vyjádření přinesl na pravou míru. Pan Vomáčka na Nejvyšším správním soudě nesoudil, on tam pracoval jako poradce oddělení dokumentace a analytiky, jestli jsem si to dobře zapamatoval. Tak to jenom tak na okraj.

Jak možná víte, elektronický stavební deník Sněmovna schválila v rámci poslední novely zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní a jiné infrastruktury, a je účinná od letošního roku, byť nefunguje úplně tak, jak bychom si představovali, ale k tomu se ještě dostanu. Do rekodifikované verze stavebního zákona se ustanovení ale už nedostalo, což si dovoluji tímto krokem napravit. Principem úpravy je, a jak už jsem řekl, povinnost stavebníka vést stavební deník elektronicky, je-li předmětem stavby nadlimitní veřejná zakázka. Význam a smysl této úpravy se pokusím krátce nastínit.

V České republice jsou každoročně z veřejných rozpočtů zadány zakázky v oblasti stavebnictví v celkovém objemu zhruba 15 % veškerých veřejných výdajů. Za rok 2018 to bylo asi 220 miliard korun. Jen podotknu, že v tom čísle jsou započteny jak nadlimitní, tak ty podlimitní veřejné zakázky, číslo pro nadlimitní zakázky se mi nepodařilo zjistit. Vlastní stavba se řídí pravidly ukotvenými především v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, stavební zákon, tedy zákoně, který má být nahrazen dnes projednávaným tiskem. Tento zákon pro stavby podléhající stavebnímu povolení nebo oznámení ve svém ustanovení v § 157 definuje povinnost vést stavební deník. Forma a způsob vedení deníku je pak dále upravena v příloze číslo 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb.

Tato vyhláška rovněž umožňuje vést stavební deník elektronickou formou, což je logické, neboť v soukromé sféře je tato forma vedení deníku velmi populární. Samotný stavební deník je dle definice písemný záznam o průběhu stavby, ve kterém mají být obsaženy informace o osobách pracujících na staveništi, klimatických podmínkách provedených prací, dodávkách materiálu a tak dále. Stavební deník má být přístupný na staveništi všem oprávněným osobám, záznamy do něj mají být prováděny průběžně každý den, nesmí v něm být vynechána volná místa. Stavební deník tak představuje klíčový dokument během stavby: použité materiály, dodržování technologických postupů, ale i záznam o kontrolních dnech, ale i po ukončení stavby, kdy se stává hlavním a mnohdy jediným důkazem pro případ reklamací, popřípadě soudních sporů. Právě proto jsou kvalita zápisů ve stavebním deníku, jejich věrohodnost, čitelnost, úroveň detailů a množství extrémně důležité především pro investora, v tomto případě pro český stát, popřípadě jiné veřejné instituce samospráv.

Mimochodem, pohleďme, jak je stavební deník definován v tomto návrhu zákona. Jeho definici nalezneme v § 166 v odst. 1. Cituji: "Při provádění nebo odstraňování stavby, zařízení nebo terénní úpravy, která vyžaduje povolení podle tohoto zákona, musí být veden stavební deník v českém jazyce. Do stavebního deníku se pravidelně zaznamenávají údaje týkající se provádění nebo odstraňování stavby, zařízení nebo terénní úpravy. Při provádění nebo odstraňování jednoduchých staveb a s výjimkou jednoduchých staveb uvedených v odst. 1 písm. a) až c) přílohy číslo 2 k tomuto zákonu postačí vedení jednoduchého záznamu o stavbě."

V odst. 2 novela dále definuje, že záznamy do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě jsou oprávněni provádět stavebník, stavbyvedoucí, osoba vykonávající stavební dozor, osoba provádějící kontrolní prohlídku stavby a osoba odpovídající za provádění vybraných zeměměřických činností. Záznamy jsou dále oprávněny provádět osoby vykonávající technický dozor stavebníka nebo dozor projektanta, jsou-li takové dozory vykonávány, koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi, a další osoby, které mohou vykonávat kontrolu podle jiných právních předpisů. A v odst. 3 dále definuje, že po dokončení nebo odstranění stavby předá zhotovitel originál stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě stavebníkovi, v případě jejich vedení v elektronické formě je zhotovitel předá ve strojově čitelném formátu nebo je uchová a zajistí k nim stavebníkovi a jim určeným osobám přístup po dobu 10 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí, popřípadě o dokončení stavby, pokud se kolaudační rozhodnutí nevyžaduje. K této definici mohu jen dodat, že ji považuji za poměrně málo ambiciózní a svým způsobem nedostatečnou. Chybí například ustanovení o tom, že součástí elektronického stavebního deníku jsou také provozní záznamy o přístupu k datům, tedy ve světě IT dobře známé takzvané logy.

Logy jsou významným bezpečnostním prvkem každého informačního systému, který provádí nějaké operace nad daty, tedy kromě vytvoření úpravy a smazání také třeba k přečtení, vyhledání, listování mezi položkami a tak dále. Je-li auditní log dobře a podrobně veden a je-li doprovázen i nějakou strukturovanou informací o povaze změny, je možné z těchto logů zpětně rekonstruovat historickou podobu dat. Této problematice se dále věnuje kolega poslanec Ivan Bartoš ve svém pozměňovacím návrhu na úpravu podmínek vedení elektronického stavebního deníku, proto se jimi nebudu podrobněji zabývat. A asi ani nemusím zdůrazňovat, jak užitečné mohou tyto informace být v případě stavebního deníku, který nezřídka slouží jako důkazní prostředek právě v případě soudního sporu.

V případě tak vážných situací, jako bylo například zřícení mostu ve Studénce na železniční trať v roce 2008, by logy mohly dát odpověď nejen na otázku, kdy kdo do deníku co zapsal, ale i která osoba si tento zápis kdy přečetla. Tato kvalita je klasickému papírovému stavebnímu deníku nedostupná. Umíme si asi, dámy a pánové, představit, jak významným způsobem může tato skutečnost zvýšit vypovídací schopnost stavebního deníku, tedy jeho roli coby důkazního prostředku či svědka rekonstrukce nějaké události.

Ta samotná nehoda ve Studénce může sloužit jako zcela ultimátní příklad toho, proč je elektronický stavební deník potřebný. Stručně rekapituluji. Případ zříceného mostu ve Studénce z roku 2008, s osmi ztrátami na životech. Chybějící montážní deník a neúplně vedený stavební deník neumožňuje soudním znalcům zjistit, jaké práce se prováděly bezprostředně před zřícením mostu. Není ani jasné, jaké práce se prováděly a kdy. Nelze nalézt příčinu pádu mostu, obvinění nevypovídají. Soudní spor se táhne přes deset let. Nejnovější informace jsou z října loňského roku a hovoří v tom smyslu, že půlka obžalovaných byla zproštěna žaloby, zbytek stanul znovu u soudu. Montážní deník chyběl úplně, stavební deník veden neúplně, a tím pádem žádný důkaz. Ano, možná vás to napadlo také: tato praxe je nezákonná, bohužel ale častá.

V praxi se vyskytují ale i jiné situace, kdy je stavební deník veden v rozporu se zásadami uvedenými v zákoně a ve vyhlášce. Mezi nejčastější případy porušování pravidel patří antedatování a zpětné pozměňování záznamů, vedení více alternativních stavebních deníků v jedné stavbě, vynechávání prázdných míst pro pozdější vpisy, záměrné fyzické poškozování deníku, zničení deníku živelní katastrofou, ať už požárem, povodní či při havárii, nečitelné záznamy a neidentifikovatelné podpisy v deníku, což například u předání stavby je velký problém, odepření přístupu ke stavebnímu deníku oprávněným osobám. Tu situaci známe všichni, jenom si ji dovolím jednou větou rozvést.

Je obecnou a zákonem danou praxí, že po dobu výstavby spravuje stavební deník zhotovitel, který jej po dokončení stavby předá investorovi - to už jsem koneckonců zmiňoval. A z logiky věci vyplývá přirozená snaha zhotovitele mít pod kontrolou zápisy do deníku, respektive bránit zápisům, které nejsou pro zhotovitele výhodné, například výsledky kontrolních zeměměřických prací a podobně, přičemž v těchto případech často argumentují fyzickou nedostupností deníku. To je takové to klasické: Je zamčený v unimobuňce, nemáme klíče, přijďte ve středu a podobně. Oprávněným osobám tak v rozporu se zákonem není umožněn zápis do stavebního deníku. Všechny tyto nedostatky často se vyskytující v praxi jsou v rozporu se zájmem investora, to je v našem případě Česká republika. A přestože jsou tyto skutečnosti v rozporu s již současným právním řádem, neexistuje na jejich vynucování či kontrolu žádný systémový nástroj.

Právě proto jsme navrhli uzákonit praxi užití elektronické podoby deníku, který zcela zjevně každému jednotlivému z těchto prohřešků zabrání. Ale to není jediná výhoda elektronické formy stavebního deníku. Elektronický stavební deník může být snadno napojen na ostatní infrastrukturní služby, například meteostanici přímo na stavbě. Každý zápis tak může být automaticky opatřen informací o klimatických podmínkách, což automaticky zlepší například kontrolu dodržování technologických postupů, například míchání stavebních směsí pouze v certifikovaném rozsahu teplot a podobně. Případné nedodržení postupů bude snadno rozpoznatelné, což zlepší investorovu pozici například při reklamaci. Tyto nebo podobné vlastnosti na českém trhu nabízejí poskytovatelé elektronického stavebního deníku mimochodem již dnes.

Další velkou výhodou elektronického stavebního deníku je možnost připojení obrazové přílohy. Fotografie podstatným způsobem zlepší vypovídací schopnost samotného zápisu, zúží prostor pro uvádění nepravd v textu či antedatování zápisů. Každá fotografie může například obsahovat časové razítko, dokonce i GPS souřadnice. Dobře vedená fotodokumentace může být stejně důležitá nebo důležitější pro dokumentaci průběhu stavebních prací než samotný text.

Vzdálený přístup pro zápis, ale především pro čtení představuje asi nejvýraznější výhodu elektronického deníku oproti fyzickému. Možnost vzdáleného čtení stavebního deníku umožní centralizovat kontrolní funkci coby součást stavebního dozoru ve specializovaném orgánu, a to v reálném čase. Příslušná organizace, například tady Ředitelství silnic a dálnic nebo nadřazené ministerstvo, může vytvořit specializované oddělení stavebních odborníků, kteří budou na denní bázi vzdáleně monitorovat průběh vybraných staveb, kontrolovat zápisy a obrazovou přílohu. V případě nejasností či pochybení mohou ihned vydat pokyn, aby byl zápis ve stavebním deníku doplněn, popřípadě byla provedena nová fotodokumentace.

Jednotná metodika uplatňovaná na tomto centrálním pracovišti výrazně zvýší vypovídací hodnotu všech stavebních deníků vedených v tomto režimu, a tím pádem posílí roli investora v případě reklamací či soudních sporů. V praxi jsou zdokumentovány i situace, kdy se v protokolu o předání stavby objevují podpisy či parafy, ke kterým se při pozdější reklamaci nebo soudním sporu nikdo nehlásí. Znamená to, že stavba byla údajně předána, ale nelze dohledat odpovědnou osobu, která ji přebrala. V případě elektronické autentizace je z podstaty identita každého zapisujícího zřejmá.

Další výhodou je návaznost na workflow. Elektronický stavební deník prochází životním cyklem od zřízení jednotných zápisů přes kontrolní dny až po předání stavby ke kolaudaci. Automatické workflow může tento postup hlídat, umožnit, aby žádný krok nebyl vynechán, což se v praxi opět děje. Jsou případy, kdy ve stavebním deníku chybí třeba informace o datu předání stavby, což efektivně vylučuje pozdější reklamaci.

Nezměnitelnost předchozích záznamů - další velké téma. Elektronická forma stavebního deníku z podstaty řeší největší nešvar fyzického nosiče, a to možnost zpětně měnit historii. Neznamená to, že by v deníku nemohlo docházet k opravám chybných záznamů, to přirozeně ano. To však bude vždycky zpětně dohledatelné v historii úprav, tedy v lozích.

Ve výjimečných případech se stavební deník stává obětí nehody, buď záměrně, nebo nešťastnou náhodou, záznamy v něm vedené jsou ztraceny a je nutné začít psát deník nový. Elektronická forma stavebního deníku toto a priori opět vylučuje.

Elektronický stavební deník je také podmínkou pro rozvoj metod typu BIM, tedy informační model stavby - přeloženo velmi volně. Jde vlastně o databázi obsahující životní cyklus stavby nebo objektu od návrhu výstavby, provozu až po odstranění stavby. Strategický dokument Koncepce zavádění metody BIM v České republice vláda schválila 25. září 2017, avšak bez elektronizace stavební dokumentace v něm nelze příliš pokročit.

Většinu argumentů ve prospěch elektronického stavebního deníku obsahují předchozí body. Zde uvedu pouze dva obecně známé případy, kdy po zjištěných problémech stavební deník svou roli svědka postupu prací nemohl z nějakého důvodu sehrát. Pokud by byl deník veden elektronicky, je zřejmé, že by podobná situace nastat nemohla. O neštěstí ve Studénce jsem už hovořil. Dovolte mi proto ještě stručně jeden případ, shodou okolností také z Moravskoslezského kraje. Je to případ té slavné zvlněné dálnice D47 u Ostravy z roku 2007. Ředitelství silnic a dálnic podalo žalobu na zhotovitele stavby z důvodu zjištěných hrubých závad na sjízdnosti dálnice hned po jejím otevření. Bobtnající náspy a podloží se staly předmětem soudního sporu u rozhodčího soudu, který do dnešní doby spor nerozhodl. Stát se dostal do důkazní nouze, protože stavební deníky skartoval najatý - a to pozor - skartoval najatý technický dozor investora, tedy externí soukromá firma. Soudní spor se táhne od roku 2013 do současnosti, tedy už sedm let. Nelze identifikovat materiály, které se zabudovaly do náspu, nelze zjistit, kdo tyto stavební materiály schválil.

Elektronické vedení stavebních deníků má tedy navíc jistý protikorupční vliv, neboť znemožňuje úmyslné či neúmyslné pozměňování, zpětné doplňování či znehodnocování záznamů ve stavebním deníku či jeho celkovou úmyslnou či neúmyslnou likvidaci. To může zvýšit právní jistotu a ochranu zájmů investora, tedy České republiky, veřejných rozpočtů a územně samosprávných celků v segmentu ekonomiky, který zatěžuje veřejný sektor více jak 220 miliardami korun každý rok. Jak už jsem zmínil, z těchto důvodů nepovažuji onu zmínku v odst. 3 § 166 stavebního zákona, že v případě jejich vedení v elektronické podobě, za dostatečnou.

Jak si tedy koncept elektronického stavebního deníku vede v praxi? To je vlastně aktuální otázka od letošního ledna. Bohužel, popravdě moc dobře ne. A hned to vysvětlím. K samotné povinnosti vést elektronický stavební deník se vyjádřila organizace ČKAIT, která vychází ze stanoviska MMR, z něhož nyní krátce odcituji: "Dne 29. září 2020 schválila Poslanecká sněmovna zákon č. 403/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009, o urychlení výstavby rozličné infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2021. Současně s tímto zákonem byl novelizován také zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, takzvaný stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Na základě této novely byl mimo jiných změn do § 152 doplněn nový odstavec 6, který zní: U stavby, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu, je stavebník povinen zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě." Tento text nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2021. Přechodná ustanovení zákona č. 403/2020 obsahují přechodná ustanovení vztahující se k aplikaci tohoto nového ustanovení § 152 odst. 6, neboť uvádí, že "4. povinnost vést stavební deník v elektronické podobě u stavby, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu se použije, je-li zadávací řízení zahájeno po dni nabytí účinnosti tohoto zákona."

Specifikaci elektronické formy stavebního deníku uvádí příloha číslo 16, Náležitosti a způsob vedení stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě, vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, která uvádí: "V případě, že všechny zúčastněné osoby jsou vlastníky elektronického podpisu, lze stavební deník vést elektronickou formou." Z toho vyplývá, že aby mohl být stavební deník veden elektronickou formou, musí být všechny osoby provádějící zápis do stavebního deníku vlastníky elektronického podpisu. Pokud jej nemají, musí být zápisy takové osoby do elektronického deníku vloženy jako takzvaný konvertovaný dokument podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Při autorizované konverzi dochází k úplnému převzetí dokumentu z listinné podoby do podoby elektronické. Dokument původní i dokument konverzní, vzniklý, mají oba stejné právní účinky. Autorizovaná konverze dokumentu tedy pouze zrovnoprávňuje papírovou a elektronickou formu dokumentu a nemá vliv na obsahové náležitosti stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě a způsob jejich vedení, které dnes stanoví příloha číslo 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Zápis do stavebního deníku mohou provádět jak projektant, tak stavbyvedoucí, kteří jsou oba autorizovanými osobami podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, dále jen autorizační zákon. Tyto autorizované osoby, které podle ustanovení § 13 autorizačního zákona opatřují dokumenty související s výkonem jejich činnosti vlastnoručním podpisem a otiskem razítka se státním znakem České republiky, jménem autorizované osoby, číslem, pod nímž je zapsaná v seznamu autorizovaných osob vedeném příslušnou profesní komorou - Česká komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě - a vyznačeným oborem, popřípadě specializací své autorizace, mohou vlastnit elektronický podpis, avšak podle současné platné legislativy nikoli elektronické razítko.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud musí být na stavbě veden stavební deník v elektronické podobě a zápisy do něj provádí autorizované osoby, musí být zápisy autorizovaných osob převedeny do elektronické formy v souladu s postupy podle zákona č. 300/2008, o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Změnu pro zápis autorizovaných osob do elektronického stavebního deníku přinese až účinnost zákona č. 47/2020, kterým se mění zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a to od 1. července 2023, kdy vejde v účinnost také změna ustanovení § 13 autorizačního zákona, která umožní autorizovaným osobám, aby dokumenty související s výkonem jejich činnosti byly opatřeny kvalifikovaným elektronickým podpisem, založeným na kvalifikovaném certifikátu obsahujícím jméno autorizované osoby, číslo, pod nímž je zapsána v seznamu autorizovaných osob vedeným komorou, obor, popřípadě specializaci, označení komory a opatření kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem.

Povinnost stavebníka vzniká od 1. ledna 2021, a to na stavbu, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu, jejíž zadávací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2021. Podle ustanovení § 157 stavebního zákona je stavební deník nebo jednoduchý záznam o stavbě povinen vést zhotovitel stavby u stavby prováděné svépomocí stavebníkem. Povinnost zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě může stavebník splnit dvěma způsoby, a to buď na základě dohody, nebo smlouvy se zhotovitelem, jejímž předmětem bude závazek zhotovitele vést stavební deník v elektronické formě, anebo tak, že sám zajistí převod zápisů ve stavebním deníku do elektronické formy. Odpovědnost stavebníka vyplývající z ustanovení § 152 odst. 6 stavebního zákona tímto totiž není dotčena. Tolik stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj.

Já k němu jenom doplním, že informace o nabytí platnosti elektronického razítka 1. července 2023 již neplatí, v rámci digitalizačního balíčku DEPO jsme ji posunuli na 1. 1. 2022. ČKAIT na základě tohoto stanoviska dále dovozuje, že ze stanoviska (nesrozumitelné) vyplývá, že stavebník nadlimitní veřejné zakázky bude muset až do 1. července 2023, tedy teď nově do 1. 1. 2022, papírový stavební deník konvertovat do autorizované elektronické podoby jako celek podle zákona č. 300/2008. Chybí totiž elektronické autorizační razítko i přechodné ustanovení.

Nyní krátce ocituji z analýzy, kterou si nechala zpracovat společnost First Information Systems k aktuální situaci z pohledu stavebníka. K dispozici je veřejně na internetu. Dovolte mi přeskočit úvodní informace a začít rovnou u části druhé, nazvané Relevantní právní úprava: "Ustanovení § 157 odst. 2 zákona 183, stavebního zákona, stanoví, že jednoduchý záznam o stavbě je povinen vést zhotovitel stavby." To už víme. Tak a tady: "V příloze číslo 9 vyhlášky č. 499/2006, o dokumentaci staveb, jsou stanovené náležitosti a způsob vedení stavebního deníku uvedeny. Odstavec C přílohy mimo jiné stanoví, že a) stavební deník musí být na stavbě přístupný kdykoli v průběhu práce na staveništi všem oprávněným osobám a musí obsahovat originální listy a potřebné množství kopií pro oddělení dalším osobám. Musí mít číslované stránky a nesmí v něm být vynechána volná místa. b) Záznamy o postupu prací a jejich souvislostech se zapisují tentýž den, nejpozději následující den, ve kterém se na stavbě pracuje. U technicky jednoduchých staveb se mohou záznamy se souhlasem stavebního úřadu provádět nejdéle za období jednoho pracovního týdne. c) V případě, že všechny zúčastněné osoby jsou vlastníky elektronického podpisu, lze stavební deník vést elektronickou formou."

Ustanovení § 5 zákona č. 297/2016, o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, stanovuje, že k podepsání elektronickým podpisem lze použít pouze kvalifikovaný elektronický podpis, podepisuje-li elektronický dokument, kterým právně jedná stát, územní samosprávný celek, právnická osoba zřízená zákonem nebo právnická osoba zřízená nebo založená státem, územním samosprávným celkem nebo právnickou osobou zřízenou zákonem. Ustanovení § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, stanovuje, že k podpisování elektronickým podpisem lze použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právě jedná vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti. Uznávaným elektronickým podpisem se pak dle tohoto zákona rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

Právní posouzení. Jelikož vyhláška 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, elektronické stavební deníky výslovně upravuje, jsme přesvědčeni, že o možnosti vést stavební deník v elektronické formě nemůže být pochyb. Výklad všech souvisejících předpisů pak musí být takový, aby byl tento postup umožněn. Opačný postup by byl v rozporu s principy jednoty a racionality právního řádu. Případné nejasnosti ve výkladu pak nemůžou být přičítány adresátům právních norem. Srovnej k tomu například rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, spisová značka 1US643/06, ze dne 13. 9. 2007, kde bylo výslovně judikováno, že, cituji: "Veřejná moc nemůže využívat nejasnosti právní úpravy, kterou sama vyvolala."

Základní předpoklady pro vedení elektronického stavebního deníku jsou upraveny v § 157 stavebního zákona ve spojení s přílohou číslo 9 vyhlášky. Vyhláška stanoví, že stavební deník nemůže být veden v elektronické podobě, jen pokud jsou všechny zúčastněné osoby vlastníky elektronického podpisu, zatímco definici elektronického podpisu nalezneme v zákoně č. 297/2016. O tom jsem už hovořil. Přestože je stavební deník považován za úkon vůči orgánu veřejné moci, použije se pro účely vyhlášky definice elektronického podpisu dle § 6 zákona č. 297/2016 Sb. Uznávaným elektronickým podpisem, kterým lze podepisovat elektronický stavební deník, se tak rozumí pouze zaručený elektronický podpis zakončený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Jiné druhy elektronických podpisů jako biometrický podpis, neautorizované certifikáty a podobně nelze pro podpis elektronického stavebního deníku využít.

Pojem zúčastněné osoby není zákonem nikde definovaný, proto je zapotřebí jej vyložit v kontextu dotčených právních předpisů. Domníváme se, že je namístě použít spíše restriktivního výkladu ve smyslu výše uvedených principů a judikatury, dle kterého není osobou zúčastněnou každá osoba nacházející se na staveništi, ale pouze ty osoby, které jsou oprávněné, respektive povinné, pořizovat záznamy do stavebních deníků dle § 157, respektive 158 stavebního zákona. Tímto výkladem bychom tedy zúžili okruh účastněných osob na stavebníka, stavbyvedoucího, osobu vykonávající stavební dozor, osobu provádějící kontrolní prohlídku stavby a osobu odpovídající za provádění vybraných zeměměřických prací, popřípadě další osoby vypočtené ve výše uvedených paragrafech.

Zatímco stát, územní samosprávní celek či jiný veřejnoprávní subjekt podepisuje elektronický dokument ze zákona vždy uznávaným elektronickým podpisem - § 5 zákona č. 297/2016, soukromé osoby povinnost vlastnit elektronický podpis nemají. Není tedy vyloučeno, že v průběhu provádění stavby vyjde najevo, že některá ze zúčastněných osob není oprávněna uznávaný elektronický podpis využívat. Jak v takovém případě postupovat? Máme za to, že situace, kdy některá ze zúčastněných osob nemůže v určité chvíli záznam ve stavebním deníku elektronickým podpisem podepsat, není nepřekonatelnou překážkou pro vedení elektronického stavebního deníku. Domníváme se, že dokument podepsaný uznávaným elektronickým podpisem lze nahradit autorizovanou konverzí originálu listinného dokumentu. Autorizovanou konverzí si dokument zachová sílu elektronického originálu a zároveň je zaručena jeho nezměnitelnost. Listinná verze dokumentu by tak byla v této situaci nejprve podepsána osobou k tomu oprávněnou v písemné podobě, následně by byla provedena autorizovaná konverze dokumentu do elektronické verze, například prostřednictvím kontaktního místa Czech Point na městském úřadě, u notáře, advokáta a podobně. Takto zkonvertovaný dokument by se posléze připojil k elektronickému stavebnímu deníku jako elektronický záznam. Vyhláška totiž výslovně umožňuje, aby provedení zápisu do stavebního deníku proběhlo nejpozději následující den, ve kterém se na stavbě pracovalo. Z tohoto pohledu tedy dojde k tomu, že listinný dokument bude převeden do elektronické formy a následně dojde k elektronickému zápisu do elektronického stavebního deníku ve vyhláškou stanoveném limitu. Nebude se tak jednat o kombinovaný stavební deník, který by kombinoval písemné a elektronické zápisy, ale stále o deník čistě elektronický.

Na shora uvedeném nic nemění ustanovení vyhlášky, které říká, že osoby vykonávající vybrané činnosti ve výstavbě podle § 158 stavebního zákona prokazují oprávnění k výkonu těchto činností otiskem svého razítka a podpisem ve stavebním deníku. Taktéž platí při změně těchto osob v průběhu stavby. Ačkoliv právní předpisy neznají elektronický ekvivalent otisku razítka, jsme toho názoru, že výše citované ustanovení vedení elektronického stavebního deníku nijak nebrání. Také tyto dokumenty mohou být nejprve vytvořeny v listinné podobě, následně konvertovány včetně otisků razítek prostřednictvím autorizované osoby, jak je uvedeno v bodě 3.7 tohoto stanoviska.

Podle našeho názoru je rozhodnutí, aby tato osoba vlastnila elektronický podpis, protože to je jediný požadavek uvedený v právních předpisech. Podle našeho názoru není možné nad rámec příslušných právních předpisů tyto požadavky rozšiřovat nad splnitelnou mez, například elektronické razítko, které neexistuje. Jak již bylo výše uvedeno, jediný ústavně konformní výklad právních předpisů je takový, aby bylo reálně možné stavební deník elektronicky skutečně vést. I přes výše uvedené se ale domníváme, že by tento postup měl být spíše výjimkou než pravidlem. Veškeré dokumenty by měly být primárně autorizovány pomocí uznávaného elektronického podpisu, nikoliv konverzí. Ta by měla být použita pouze jako nouzový postup. Já se s tímto hodnocením mimochodem ztotožňuji.

Přístup k elektronickému stavebnímu deníku na staveništi. kromě uvedeného nelze opomenout ani další podmínky vedení pro stavební deník stanovené zákonem. Vzhledem ke specifičnosti elektronického stavebního deníku je potřeba zmínit především podmínku přístupnosti stavebního deníku na staveništi po celou dobu průběhu práce všem oprávněným osobám. Podle našeho názoru je tato podmínka splnitelná i například prostřednictvím dálkového přístupu ke cloudové službě.

Ostatní náležitosti elektronického stavebního deníku jako například číslování stran, absence volných míst či provedení zápisu do stavebního deníku nejpozději následující den, ve kterém se na stavbě pracovalo, se svou povahou od náležitosti stavebního deníku v listinné podobě v podstatě neliší a jejich realizace je spíše technickou otázkou. To však nemění nic na skutečnosti, že tyto podmínky musí být při vedení elektronického stavebního deníku také dodrženy.

Závěrem: vedení stavebního deníku v elektronické podobě je za splnění zákonných předpokladů podle našeho názoru možné. Výklad všech souvisejících předpisů pak musí být takový, aby tento postup byl reálně možný.

Za druhé, základním předpokladem pro možnost vedení elektronického stavebního deníku je skutečnost, že všechny zúčastněné osoby jsou vlastníky elektronického podpisu. To je především stavebník, stavbyvedoucí, osoba vykonávající stavební dozor, osoba provádějící kontrolní prohlídku stavby a osoba odpovídající za provádění vybraných zeměměřických prací. V případě státu a správních orgánů lze tuto podmínku podle našeho názoru považovat za automaticky splněnou.

Za třetí, pro případ, že by bylo třeba provést do elektronického stavebního deníku záznam a podepsat ho osobou, u které to přes výše uvedené není právně možné, lze podle našeho názoru postupovat tak, že bude vyhotoven listinný záznam, který bude následně autorizovanou konverzí listinného originálu převeden do elektronické podoby, která bude posléze ve lhůtě stanovené příslušnou vyhláškou - to je do druhého dne - do stavebního deníku vložena. Pro společnost First Information Systems zpracovává právní kancelář Kruták & Partners.

Na tyto závažné skutečnosti jsme byli nuceni reagovat, jak už jsem říkal, přípravou pozměňovacího návrhu k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci, takzvané DEPO, sněmovní tisk 756. Zde v této části 163, která reprezentuje změnu zákona č. 47/2020, kterým se mění zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánovaní a stavebním řádu, stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Prostřednictvím tohoto nosiče jsme posunuli účinnost ustanovení části čtvrté, tedy té upravující elektronické razítko, která nově nyní nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Ještě k výše uvedenému stanovisku ČKAIT. Musím dodat několik poznámek.

Za prvé, to stanovisko se netýká námi prosazené povinnosti vést stavební deník elektronicky, to se týká elektronického stavebního deníku jako takového. Tato Sněmovna poslední novelou vůbec nesáhla na to, jak se má elektronický stavební deník vést nebo jaké požadavky jsou na podpis projektanta. To všechno už dávno platí a dělá se to dobrovolně zcela běžně.

Elektronický stavební deník už je ve své vyhlášce zakotvený 14 let. Pokud by to byla skutečně pravda, co se ve stanovisku, které jsem ocitoval, píše, v tom předchozím, tak to neplatí od 1. ledna 2021, ale už od 1. ledna 2007, kdy vyhláška poprvé připustila možnost vést stavební deník elektronicky. Snad zde nebude nikdo tvrdit, že 14 let se elektronicky deníky vedly tak, že se dělaly na papír a pak se na Czech Pointu skenovaly.

Než však 1. 1. 2022 začne platit možnost využívat elektronické razítko, dovolím si ještě jednou nastínit ten možný postup, který by šlo uplatnit již v tomto roce. Víme, že od 1. ledna 2021 stanovuje stavební zákon povinnost u stavby - bla, bla, bla - (ve?) stavebním režimu vést deník v elektronické podobě. Pardon, to přeskočím. Podle autorizačního zákona osoby autorizované podle tohoto zákona opatřují dokumenty v souvislosti s výkonem jejich činnosti autorizačním razítkem.

Ze stanoviska MMR, ze kterého jsem citoval, výše vyplývá, že stavebník bude muset v přechodném období vést stavební deník v listinné podobě a průběžně konvertovat do elektronické podoby jako celek podle zákona č. 300/2008. Tento postup nicméně ve finále popírá účel zákona, a to zajistit vedení plnohodnotného elektronického stavebního deníku. Zhojení absence elektronického razítka by přitom bylo možné i jiným postupem, než navrhuje MMR ve svém stanovisku. To je má otázka zde na paní ministryni, zda by tato změna výkladu podle ní byla možná, a sice stavební deník jako dokument by byl opatřen titulní stranou, originálně vyhotovenou v listinné podobě, opatřenou autorizačním razítkem autorizované osoby, která provádí zápisy do tohoto deníku.

Tato titulní strana by byla řádně konvertovaná do elektronické podoby podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech. Jednalo by se tedy o titulní stranu obsahující elektronickou verzi původního razítka na listině. Integrita stavebního deníku, tedy svázání této titulní strany se zbytkem stavebního deníku, který by byl veden již pouze elektronicky, by bylo možné využitím technologie uznávaných elektronických podpisů. Autorizovaná osoba by elektronicky podepsala uznávaným elektronickým podpisem jednak titulní stranu deníku s otiskem svého razítka, a dále by takto podepisovala záznamy do stavebního deníku. Stavební deník by tedy byl opatřen autorizačním razítkem ve smyslu autorizačního zákona na titulní konvertované straně, ale bylo by jej možné prakticky vést v plnohodnotné podobě s využitím uznávaných elektronických podpisů. Ztotožnění tohoto dokumentu a razítka by přitom autorizovaná osoba mohla provést kdykoliv, a to podpisem titulní strany dokumentu svým razítkem a svým uznávaným elektronickým podpisem.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pane poslanče, já se omlouvám, ale je 13.00.

 

Poslanec Ondřej Polanský: Já mám tady poslední tři věty. Myslíte, že bych to mohl dočíst?

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Zkuste to, ano, to snad stihnete.

 

Poslanec Ondřej Polanský: Děkuji vám. Vzhledem k tomu, že právní předpisy neobsahují žádné další požadavky na elektronickou podobu či formu stavebního deníku, lze jej při přiměřeném dodržení požadavků na obsahové náležitosti listinného stavebního deníku vést v jakémkoli elektronickém formátu či softwaru.

S tímto návrhem se kromě MMR chci ještě obrátit na Ministerstvo vnitra, neboť autorizační zákon je v jeho gesci. Nicméně stanovisko MMR bude, troufnu si říct, kruciální. Věřím, že tento postup by MMR mohlo přijmout za svůj a umožnilo by praktický a racionální výklad daného ustanovení, který je v podmínkách demokratického právního státu zakotveného v čl. 1 Ústavy žádoucí. Děkuji za pozornost i za případnou odpověď.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Stihli jsme to víceméně ve 13.00 včetně. Přerušuji projednávání bodů této sloučené rozpravy a připomínám, že 101. schůze bude zahájena ve 14.30.

 

(Schůze byla přerušena ve 13.01 hodin.)

(Schůze pokračovala v 16.12 hodin.)

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji odpolední jednání přerušené 98. schůze Poslanecké sněmovny. Aby byla zaznamenána vaše účast, tak jsem vás právě odhlásil, poprosím, abyste se přihlásili, případně mi sdělili, kdo hlasuje s náhradní kartou. Jinak samozřejmě platí, že může být odkázáno na to, co už jsme měli zaznamenáno včera v 98. schůzi, včetně omluv.

 

Připomínám, že jsme dnes ráno rozhodli, že budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu 536, což je

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 16. 6. 2021 v 15:27.