Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Tomio Okamura)

Sloučená rozprava k bodům 337 a 338
/sněmovní tisky 1008 a 1009/

Těmito sněmovními tisky jsme se zabývali 5. května 2021 na 98. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili sloučenou rozpravu. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová a zpravodaj garančního výboru, což je hospodářský výbor, poslanec Martin Kolovratník. Nyní budeme pokračovat v přerušené sloučené rozpravě a s přednostním právem se hlásí paní ministryně Klára Dostálová. Prosím, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Klára Dostálová Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěla poděkovat za rozpravu, která zatím ke stavebnímu zákonu probíhá. Věřím, že budeme i dnes v této rozpravě pokračovat. Z mého úhlu pohledu je sám stavební zákon samozřejmě velmi důležitý pro rozvoj České republiky, a proto mi dovolte, abych vás informovala, že bych ráda požádala i o to, abychom jednali, nebo jednat budeme, i ve středu na mimořádné schůzi, a pokud bychom nedojednali ani ve středu, tak bych ráda požádala, abychom pokračovali ve čtvrtek a v pátek. A zároveň bych si dovolila navrhnout rozpravu na dvakrát 10 minut.

Ve stavebním zákoně a v procesu, co se týká procesu a digitalizace, jsme v úplné shodě i například s panem poslancem Kupkou, i s opozicí. Jediné, v čem se lišíme, je institucionální podoba stavebního zákona, ale toto můžeme rozhodnout pouze hlasováním. Takže ráda bych opravdu požádala o to, abychom vedli věcnou diskuzi, a pokud se nám ji nepodaří dokončit dneska nebo ve středu na mimořádné schůzi, abychom pokračovali i ve čtvrtek a v pátek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vystoupí ministr kultury Lubomír Zaorálek a připraví se paní poslankyně Dana Balcarová. Takže, pane ministře, máte slovo. (Dohadování mimo mikrofon.) Tak dáme slovo paní poslankyni. Máte zájem vystoupit, nebo ne? Tak prosím, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dámy a pánové, přeji příjemné odpoledne. Já mám samozřejmě to prokletí, že jsem tady už příliš dlouho, pamatuji už projednávání několika takovýchto úprav a novel stavebního zákona. Vzpomínám si na tu, kterou jsme projednávali v roce 2017. Možná si někteří vzpomenete, že tehdy se mluvilo o tom, že musíme změnit stavební zákon, protože stavební řízení je pomalé a že jsme někde tuším, tehdy se říkalo, na 136. místě na světě. Takže jsme udělali úpravu v roce 2017 kvůli tomu, abychom postavení České republiky v tomhle žebříčku zlepšili a abychom řízení zrychlili. Výsledek byl docela v rozporu s tím, co jsme si tady vytyčili, protože se postavení ještě zhoršilo. Takže mám skutečně zkušenost s tím, jak je to těžká norma, dokonce jedna z nejtěžších pro Sněmovnu, a mám pocit, že už to platí skoro takových nějakých 25 let. Takže to je důvod, proč teď vystupuji i v této fázi, protože mám prostě obavy z toho, co si tady slibujeme a jak pak ta kreativita a výsledky se zcela míjí s účinkem u výsledku.

A také nyní počet a povaha pozměňovacích návrhů ke stavebnímu zákonu i k tomu doprovodnému změnovému zákonu, kterým se máme zabývat, to všechno mě vede k tomu, abych tady znovu ještě zvedl několik zásadních myšlenek, které bychom možná měli vědět, než budeme mačkat ta hlasovací tlačítka. Chtěl bych se tady zmínit o třech okruzích pozměňovacích návrhů, kterým bych za sebe věnoval tu největší pozornost.

Ten první okruh, o kterém bych chtěl mluvit, je zavedení automatického vydání povolení stavby, které nově předpokládá ustanovení § 196 návrhu stavebního zákona, a navazující pak přezkumné řízení v navrhovaném § 197 stavebního zákona tak, jak to ve svém pozměňovacím návrhu předkládá pan kolega Kalous. Jedná se o společné hlasování o návrzích F26 a F27.

I přes změnu nadpisu ustanovení § 196 stavebního zákona jde v podstatě dle mého názoru o vrácení takzvaného automatického povolení do stavebního zákona. Prostým srovnáním toho návrhu v podobě předložené v listopadu 2019 do připomínkového řízení a textu toho daného dne z pozměňovacího návrhu dojde každý k závěru, že až na několik nepodstatných drobností to je vlastně totožné řešení.

Podle důvodové zprávy k návrhu stavebního zákona předkládaný návrh vychází z předpokladu zachování dosavadních nastavených standardů v oblasti ochrany architektonického dědictví tak, jak je Česká republika vázána Úmluvou o ochraně architektonického dědictví Evropy. K tomu se tedy hlásíme. Jedná se o opatření k ochraně architektonického dědictví nebo předcházení znetvoření, chátrání nebo demolice chráněných statků. A co já tady tvrdím, je - to je ta první moje zásadní připomínka - že není vůbec zřejmé, jak automaticky vygenerovaným rozhodnutím lze předejít znetvoření, zchátrání nebo demolici statků chráněných na základě oné zmíněné úmluvy, ke které tvrdíme, že se hlásíme.

Podle důvodové zprávy k návrhu stavebního zákona a s ohledem na skutečnost, že jednou z podmínek zápisu statku na Seznam světového dědictví, a dokonce ponechání toho statku na Seznamu dědictví, je existence záruky ochrany takovéhoto statku nástroji vnitrostátního práva. Takže pokud my chceme tedy usilovat o nějaké zápisy na Seznam světového dědictví, pokud chceme dokonce, aby nám tam zůstaly ty, které tam na tom seznamu máme, tak je podmínkou to, že zákon, který tady schválíme, standardy té ochrany nějakým způsobem respektuje.

Takže jenom na to upozorňuji, že to je to, s čím si tady trochu zahráváme, protože jsem přesvědčen, že s těmi dnes platnými standardy ochrany je v příkrém rozporu, že podle tohoto pozměňovacího návrhu, o kterém mluvíme, k posouzení dopadu na hodnoty chráněného statku vůbec nedojde. Opakuji, vůbec nedojde!

Vy byste mohli říci, no ale vždyť je tam přezkum, že jo, je tam přece přezkum. Ten automat podle mě ale ve skutečnosti je to schopen přezkoumat pouze z hlediska zákonnosti nebo jenom z hlediska procesního, ale nelze ho prozkoumat a přezkoumat věcně. To znamená, tím to není splněno, že ten přezkum vlastně je tedy pouze procesní nebo z hlediska zákonnosti postupu, ale nelze to přezkoumat věcně. Abych to řekl srozumitelně, nelze věcně posoudit, jestli barák má být 60 nebo 80 metrů vysoký, třeba mrakodrap. To věcně vlastně nemůžete prozkoumat. Můžete prozkoumat pouze ten proces, jakým jste se k nějakému rozhodnutí dostali.

Takže v tom je svízel, a proto tvrdím, že jestliže to nelze, tak my vlastně pak nesplňujeme to, co je podmínkou, chceme-li ty věci dostat a držet na Seznamu světového dědictví. A my se tím vlastně nedržíme toho závazku, který máme, že v naší úpravě ta odpovídající ochrana je. Ona tam prostě pak není, a to je to, co tady říkám, že vlastně k posouzení dopadu na hodnoty chráněného statku vůbec nedojde. To se klidně může stát a my tím vlastně porušujeme to, k čemu jsme se zavázali vůči oné Úmluvě o ochraně světového dědictví a podobně.

Já bych vám rád řekl, že to, co tady říkám, tak nereprezentuji pouze názor Ministerstva kultury. Navrhované zavedené, nazval bych to mlčení státní správy, by na základě zkušeností v jiných jurisdikcích podle Centra světového dědictví UNESCO nebylo pozitivním krokem k ochraně dědictví. My opravdu chceme prosadit úpravu, která i dle organizace UNESCO může ohrozit naše nominace k zápisu na Seznam světového dědictví? Dokonce chceme ohrozit už i naše zapsané statky? To je to, co bych rád, aby si všichni zvážili, jestli tohle opravdu chceme udělat.

Znovu opakuji i s ohledem na tvrzení kolegy Kalouse v rámci druhého čtení, že záruku podle mého názoru nepředstavuje jím zmiňovaný postup podle § 197 návrhu nového stavebního zákona. Podle § 197 se provede ve stanovených případech povinně přezkumné řízení, tyto případy však dopadají pouze na část statků chráněných na základě zmíněných úmluv. Nedopadají totiž na památkové rezervace, nedopadají na památkové zóny, ač ty jsou nesporně chráněným statkem rovněž. Tady jde o problematiku, kterou Ministerstvo kultury samostatně a výslovně připomínkovalo již od prosince roku 2019, přesto to řešení, opuštěné v průběhu vyjednávání podoby stavebního zákona, bylo uznáno za nevhodné, a přesto se to vrací zpět. Podle mě jde o naprosto mylný pohled na to, co je mezinárodně uznanou hmotnou kulturně-historickou hodnotou. Já bych vás upozornil - což nemusíte všichni vědět - že jenom pět statků zapsaných za Českou republiku na Seznamu světového dědictví jsou opravdu individuálně kulturní památky, a ve skoro dvojnásobném počtu jsou tam zapsány za Českou republiku právě památkové rezervace a památkové zóny, které ten daný pozměňovací návrh nechává zcela stranou. Takže tady je tenhle vážný nedostatek.

V roce 2017 byly tyto hodnoty mému předchůdci velmi důrazně připomínány při projednání neschváleného zákona o ochraně památkového fondu. Mě velmi zaráží, že je řada poslanců, která tyto závazky mému předchůdci tak důrazně připomínala při projednávání návrhu zákona o ochraně památkového fondu, a v rámci předchozích čtení k návrhu stavebního zákona mlčí. A to, přátelé, dopady nyní projednávané normy na naše kulturní dědictví jsou podstatně větší, než bylo to, co se diskutovalo tehdy. Nebo chce někdo tvrdit, že by se nový stavební zákon ochrany nemovitého kulturního dědictví nějak netýkal nebo neměl týkat? Jak to? Nebo jenom to, že tento předpis nemá slovo památkový v názvu, snad ještě neznamená, že se přece takový předpis památek a kulturního dědictví obecně netýká!

Předmětem přezkumného řízení je přezkum zákonnosti, nikoliv přezkum věcné správnosti automaticky vygenerovaného rozhodnutí. Je pro mě více než zásadní otázkou, jak by například nadřízený stavební úřad z hlediska zákonnosti posuzoval věcnou otázku, zda realizací záměru nedojde ke znetvoření chráněného statku. Domnívám se, že tato otázka překračuje meze přezkumného řízení, a tedy přezkumné řízení žádnou faktickou zárukou není, a zde se tedy nemohu ztotožnit se závěry kolegy Kalouse.

Prostor pro korupční jednání, kdy postačí ze strany úřadu kvalifikovaná nečinnost, je v tomto případě enormní. Proto i závěr o protikorupčním potenciálu navrženého zákona jako celku z tohoto pohledu považuji za více než sporný. Odkazuji z důvodu stručnosti na připomínky uplatněné již k věcnému záměru stavebního zákona, kdy je třeba konstatovat, že dříve vznesené obavy nebyly nikdy rozptýleny, a proto byl daný institut z vládní předlohy stavebního zákona bez náhrady vypuštěn.

Paní ministryně nás již během prvního čtení informovala, že návrh stavebního zákona obsahuje dostatečné záruky proti nečinnosti, které měly být navíc posíleny kompletním vyloučením možnosti výkonu působnosti stavebního úřadu v přenesené působnosti tak, jak to vyplývá z komplexního pozměňovacího návrhu, který tvoří základ pro naše jednání. A ejhle - nestačí to. Vracíme se k řešení automaticky generovaného povolení stavby, které bylo shledáno jako problematické už v připomínkovém řízení.

Já si myslím, že v rámci druhého čtení v kuloárech zaznělo, že jsem možná ty záruky, o kterých hovořil kolega Kalous, dostatečně nepochopil. Jak jsem ho tak tady poslouchal, tak to vypadalo, že jsem takový trochu neinformovaný pomatenec. Tak bych si dovolil připomenout, že tedy nejsem neinformovaný pomatenec, že proti tomuto řešení se postavila naprostá převaha většiny připomínkových míst. Kolegové, jde o 35 připomínkových míst. Proti se postavil Úřad vlády, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí, převážná část krajů, veřejný ochránce práv. S tímto řešením nesouzněly ani Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud nebo Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ta teorie, že jsem jediný, kdo nepochopil danou úpravu, se jeví nepravděpodobná, protože se mi nezdá, že by ti všichni stejně jako já nevěděli, o čem mluví.

Opravdu tedy takto problematické ustanovení vypustilo Ministerstvo pro místní rozvoj zbytečně? Ostatně stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj k tomuto pozměňovacímu návrhu je podle mého názoru rovněž negativní. K tomuto návrhu se tak aktuálně nestaví i Ministerstvo dopravy, Ministerstvo průmyslu, obchodu, Ministerstvo zemědělství nebo životního prostředí. Stále se domnívám, že opak je pravdou a věřím, že stejně jako já se ani převážná část vás k tomuto podle mě hazardu nepřipojí.

A teď se vracím k dalšímu pozměňovacímu návrhu, který jsem zmínil již ve druhém čtení, a mrzí mě, že si kolega Kolovratník nevzal více má slova k srdci nebo vážně a že tento pozměňovací návrh načetl pod číslem 8008. Jinak jde o společné hlasování o pozměňovacích návrzích 07 až 034. Jde o součást takzvaných čtyř městských artikulů. Měl jsem teď nedávno jednání věnované tomuto problému a tam mě zaujalo to, že nám vytkli, vytkli mi, že se bojím vkročit do neznáma, že to je filozofický problém, můj vztah k tomu problému, že se bojím vstoupit do neznáma, že se bojím kroku do tmy.

Pokusím se vysvětlit, že to skoro opravdu tak je. V takovéto věci vkročit do neznáma mi připadá... skoro bych řekl nezodpovědné. Vysvětlím proč. Ten návrh je v zásadě - těch čtyř artikulů, nebo městských artikulů - je v zásadě prezentován jako minimalistický s tím, že jen přesouvá pořízení územněplánovací dokumentace obcí a krajů z přenesené působnosti do samostatné. Avšak tato na první pohled drobná změna představuje zásah, jehož dopady zatím nebyly v celé šíři posouzeny a které v konečném důsledku znamenají zásadní změnu optiky pro uplatňování ochrany veřejných zájmů v územním plánování a způsobu jejich vypořádání. Míra vázanosti právními předpisy v samostatné a přenesené působnosti je odlišná, respektive nelze v případě samostatné působnosti spoléhat na regulaci podzákonnými předpisy a uplatnění principu nadřízenosti a podřízenosti. Padly by tedy postupy a regulace, které dnes nemusel samotný stavební zákon řešit a nadále je navzdory přesunu dané problematiky neřeší.

V rámci výkonu přenesené působnosti je pořizovatel vázán i prováděcími předpisy, usnesením vlády nebo i metodickým vedením v rámci hierarchie výkonu státní správy. Analýza toho, které otázky je třeba upravit s ohledem na přesun problematiky pořizování územněplánovací dokumentace obcí a krajů do samostatné působnosti, nebyla vůbec provedena. Nicméně i bez této analýzy je zřejmé, že celá řada otázek, které byly dosud přenechány podzákonným předpisům, upravena stavebním zákonem vůbec není. I ústavně garantovaný výkon samosprávy a relativně úzký prostor pro vstup státní moci do tohoto výkonu podle článku 8 a 101 Ústavy České republiky sebou nese řadu otázek, jak by bylo vůbec možné uplatňovat za veřejné zájmy ústavně obhajitelná omezení při pořizování územněplánovací dokumentace. Tady nejde o principy obhajitelné s oporou v zákonech, ale je třeba posoudit, zda změna této optiky nevyžaduje i vstup do úrovně ústavních předpisů, které s tímto rozsahem výkonů samosprávy nepočítaly a nepředpokládaly také obdobnou míru garance ochrany jednotlivých veřejných zájmů.

To by se ostatně netýkalo jen otázek veřejných zájmů na ochranu kulturního nebo přírodního dědictví, ale například i veřejných zájmů u nadregionálních staveb, ať již dálnic, železničních koridorů nebo staveb páteřních produktovodů. Už v současné době poskytují nálezy Ústavního soudu České republiky relativně vysokou míru ochrany zájmům samospráv a není jakkoli rozporována samostatná působnost obcí a krajů při schvalování územněplánovací dokumentace. Přesun pořizování územněplánovací dokumentace obcí a krajů do jejich výlučné pravomoci by tak mohl vést k naprosté nemožnosti prosazení veřejných zájmů prosazovaných z pozice státu, a navíc tyto rozsudky zjevně předpokládají jiný vztah, jiný zásah práva na samosprávu ve vazbě na územní plánování, než který je předpokládán v předmětném pozměňovacím návrhu, jehož cílem je postavení samospráv dále posílit. Tedy pro posílení záruk ze strany soudů je v těsném závěsu předkládán návrh, který jako základní myšlenku předpokládá další významné posílení územních samospráv, aniž by vysvětloval, proč to dosavadní posílení je nedostatečné.

To, že je nyní uvažováno o odlišném řešení, které zcela mění dosavadní a dohodnuté principy, to lze považovat za problematické a rozhodně odporující principům, na nichž měla být zajištěna ochrana veřejných zájmů podle nového stavebního zákona. Navržené řešení těch rozporů, o kterých mluvím, je více než sporné. Není provázáno s ustanovením § 55 odst. 1 a § 55 odst. 2 a 3 stavebního zákona. Linie řešení rozporů se v důsledku přenesení pořizování územněplánovací dokumentace do samostatné působnosti rozdělily do dvou samostatných větví, s jejichž propojením zmíněná ustanovení nepočítají. Vztah řešení těchto dvou větví řešení rozporů má sice být záležitostí, která se může potkat ve vládě, ale máme zde odlišné skončení lhůt k řešení rozporů a dále ne vždy může dojít ke spojení obou větví řešení rozporů až u vlády. Alespoň si v to jako člen vlády dovolím doufat, protože možnost zahlcení vlády touto agendou mi připadá velmi pravděpodobná.

Zkušenost s udělováním individuálních výjimek z režimu zákona o ochraně přírody a krajiny, které svého času také řešila výlučně vláda, je mementem a my si ho tady na půdě Poslanecké sněmovny musíme být vědomi. Skutečnost, že rozpor s jedním a tím samým dotčeným orgánem může mít jak samospráva, tak pořizovatel, tak jiný dotčený orgán, navržená úprava tedy neřeší a možnost, že se řešení v těch dvou větvích mine na nižší úrovni nebo vznikne potřeba již uzavřenou dohodu o řešení rozporu znovu otevřít, navržená úprava nadále také neřeší.

Mám zásadní pochybnosti o zvoleném řešení ve vztahu k rozporu mezi dotčeným orgánem a samosprávou. Vláda ani Nejvyšší stavební úřad nejsou nadřízenými orgány samosprávy a není zřejmé, proč by subjekt hájící vybraný okruh veřejných zájmů měl řešení rozporů vůbec předkládat vládě, formulovat východiska rozporů bez účasti samosprávy a navrhovat možná řešení opět bez účasti samosprávy a proč by měla být rozhodujícím orgánem vláda, která představuje svým způsobem vrcholný orgán dotčených orgánů, ale nikoli samospráv. Právě skutečnost, že vláda není nadřízeným orgánem samosprávy, který by mohl rozhodnout o řešení rozporů samosprávy se státní správou, vedl zákonodárce k tomu, že v ustanovení § 136 odst. 6 správního řádu vysloveně konstatoval: "Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije na řešení rozporů s územními samosprávnými celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu." Konec citace. Jak však opakovaně judikoval Ústavní soud, je právě územní plánování věcí, která se bytostně dotýká práva územního samosprávného celku na samosprávu. Jde tak o nepřímou novelu správního řádu, jejíž ústavní konformita je více než sporná a která velmi zásadním způsobem nabourává jednotu právního řádu v základní otázce.

Z hlediska možného přezkumu schváleného územního plánu pak je třeba zdůraznit, že budou dále významně sníženy možnosti vstupu státní moci do schváleného územního plánu, neboť v případě pořizování územněplánovací dokumentace v přenesené působnosti již poskytlo silné postavení právu na územní samosprávu například usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 5. roku 2019. Jde o další neprovázanost koncepce přenosu pořizování územněplánovací dokumentace obcí a krajů do samostatné působnosti.

Zde je třeba konstatovat, že navzdory textu ustanovení § 287 odst. 1 stavebního zákona je v tomto případě kontrola omezena výlučně na dodržování stavebního zákona. Předmětem kontroly s ohledem na výše uvedené ustanovení Ústavy ČR již nemůže být dodržování právních předpisů vydaných k provedení stavebního zákona, opatření obecné povahy a rozhodnutí vydaných na základě tohoto zákona, včetně dodržování usnesení vlády, směrnic ústředních správních úřadů, jakož i opatření příslušných orgánů veřejné správy přijatých při kontrole výkonů přenesené působnosti. Navíc dotčené zájmy budou hájeny s oporou v naprosto jiných zákonech, než je stavební zákon, a tedy bude víc jak sporné, nakolik bude možné tímto způsobem reagovat na nerespektování veřejných zájmů, jejichž základ je mimo stavební zákon. A tak je otázkou, zda nerespektování zájmu na ochraně veřejných zájmů stojících mimo stavební zákon bude možné řešit nápravným opatřením podle § 288 navrženého stavebního zákona.

Z návrhu u stavebního zákona byla také vyproštěna dozorčí žaloba Ministerstva pro místní rozvoj, kterou zná stávající stavební zákon. O tom, že právě při přenosu pořizování územněplánovací dokumentace obcí a krajů v samostatné působnosti by šlo o zásadní pojistku ochrany veřejného zájmu, není sporu. Absence této pojistky byla kritizována již ve vztahu k předchozímu znění stavebního zákona v odborném tisku, a to shodou okolností... no, nebudu říkat jména. Jména... tím jménem jsem nemyslel argument, ale už v rámci druhého čtení při obhajobě čtyř městských artikulů.

Jak jsem již uvedl, paní ministryně Klára Dostálová mě ve svém dopisu ze dne 22. 2. 2021 ujistila, že teze přesunu pořizování územněplánovací dokumentace do samostatné působnosti řešené tímto pozměňovacím návrhem jí zřízené ministerstvo nepodporuje. Tento pozměňovací návrh však byl načten kolegou z poslaneckého klubu, tuším ANO, a zpravodajem tohoto tisku. Znovu připomínám, že proti hledání řešení této otázky se nestavím a priori, nechme tu zásadní problematiku nejdřív probrat odbornou laickou veřejnost. Ostatně pro hodnocení možných dopadů přesunu pořizování územněplánovací dokumentace obcí a krajů z přenesené do samostatné působnosti zřídila ministryně pro místní rozvoj pracovní skupinu Územní plánování 2030 a z již úvodní diskuze na prvním jednání této skupiny bylo zřejmé, že ani ty základní otázky té problematiky nejsou ještě zdaleka vyjasněny a že to uvažované řešení rozhodně není vnímáno jako bezkonfliktní. Výstupem této pracovní skupiny má být koncepční řešení.

V téhle věci a v tomto směru je Ministerstvo kultury připraveno plně na tom pracovat a toto je platforma, kde může vzniknout základ celkové koncepce přenosu působnosti a kde by měly být prodiskutovány i případné záruky pro nesnížení, nebo dokonce nevyloučení možnosti uplatnění veřejného zájmu v rámci územního plánování. Ale nechtějme prosadit tuto koncepci bez domýšlení důsledků. To je to, jako mi bylo řečeno, ať se nebojím kroků do neznáma, nebo do tmy. Mně to připadá, že to nejde, nedomýšlet důsledky. A stejně jako v předchozím případě připomínám, že stanovisko i resortu u paní kolegyně Dostálové je podle mých informací neutrální. Nejenom já, ale i předsedové všech poslaneckých klubů obdrželi negativní stanovisko jedné ze zastřešujících odborných institucí v oblasti územního plánování, a to je Asociace pro urbanismus a územní rozvoj České republiky. Proti tomuto návrhu se staví také Ministerstvo vnitra, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí nebo Ministerstvo dopravy.

Tak je zjevné, že jsme teprve na začátku. My jsme teprve na začátku hledání nějaké..., a nikoliv na konci, a pozměňovací návrh předpokládající přesun pořizování územněplánovací dokumentace do samostatné působnosti se nám pak snaží prezentovat opak, že už jsme na konci. No, jen výše uvedený příkladný výčet negativních postojů však může dokládat ono cimrmanovské: Tudy tedy ne, přátelé. Kromě již uvedených dvou významných navržených změn považuji za nezbytné ještě komentovat trend obsažený ve více pozměňovacích návrzích.

Problematické mohou být i vstupy do základních zásad stavebního zákona, které obsahuje hned několik pozměňovacích návrhů. Tím míním snahy o reformulaci základních věcí, které mají jen proklamativní povahu, aniž by dávaly jasná pravidla pro prosazení těch proklamací. Tato problematická ustanovení například najdeme v pozměňovacích návrzích F2, K1.01. Použití zdvojeného záporu pak navíc znejasní praktické uchopení těchto zásad, například spojení "nesmí vést k nepřiměřenému". Jo, když napíšete větu "nesmí vést k nepřiměřenému", nese to otázku, co to je přiměřené, zejména ve vztahu k území, na nichž se konkrétní veřejný zájem uplatňuje.

Je nesporné, že ochrana kulturního dědictví, přírodního bohatství bude i z pohledu jiných veřejných zájmů překážkou potenciálu rozvoje, ale kde je v těch ustanoveních zakotven nějaký princip ochrany dochovaných dílčích hodnot, území, archeologických nebo přírodních? Hledal jsem to tam a nikde jsem to tam nenašel. To nejsou hodnoty území jako celku, rozumíte. Co to je výraz "hodnoty území jako celku"? Co to je ten celek? To jsou naprosto vágní a abstrusní formulace. Jakému území bude toto spojení "jako celku" vztahováno? Mnohdy jde o dílčí hodnoty, kde však jediné slovíčko přemazává smysl. Je to ten ďábel, co se skrývá v detailu, a ten se tady zavrtal opravdu velmi hluboko. Postoje resortu k těmto pozměňovacím návrhům - opět negativní. Obdobně riziková řešení však obsahují i pozměňovací návrhy k doprovodnému změnovému zákonu.

Já bych si dovolil zmínit jeden z pozměňovacích návrhů, který směřuje k zákonu o státní památkové péči. Jde o pozměňovací návrh kolegy Černohorského pod číslem 8045. Jde o hlasování k pozměňovacímu návrhu L10, který fakticky představuje komplexní novelu zákona č. 20/1987 Sb. Tento pozměňovací návrh mění zejména organizační uspořádání státní památkové péče prohlašování za kulturní památky, úpravu nápravných opatření a jejich výkonu, problematiku práva přednostní koupě státu, regulaci posuzování, úpravy a další věci. Jde o ambiciózní pozměňovací návrh, ale po mém soudu tomu vytčenému cíli zdaleka nedostál. Problematických oblastí je v tomto návrhu více, já bych si dovolil zdůraznit jen dvě místa, která mají nesporný vztah k projednávanému návrhu u stavebního zákona. Tento návrh považuji za vnitřně rozporný, kdy v případě úprav nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v ochranných pásmech, zakotvuje souběžně působnost jak Krajskému památkovému úřadu, navrženém v § 14 odst. 2 a 3 zákona o státní památkové péči, a stavebnímu úřadu v navrženém § 17a odst. 1 zákona o státní památkové péči. Je třeba zdůraznit, že okruh regulovaných prací není v obou ustanoveních totožný, nicméně se nesporně překrývá.

Typicky lze zmínit působnost ve věcech realizace novostaveb. Pravomoc stavebních úřadů pak není propojena na novou úpravu přestupků. Tento pozměňovací návrh pak nerespektuje terminologii navrženého stavebního zákona, když například v navrženém § 14 odst. 4 zákona o státní památkové péči hovoří o územním řízení, vydání územního souhlasu, o řízení o povolení staveb nebo o společném územním a stavebním řízení. Nic takového však v projednávaném stavebním zákoně nenajdeme. Nebylo to obsaženo v žádné z verzí stavebního zákona, jimiž se dosud Poslanecká sněmovna zabývala. To znamená, že schválení tohoto pozměňovacího návrhu představovalo řešení, které by základním způsobem znemožňovalo reálné hájení veřejných zájmů na úseku státní památkové péče, když by například tutéž působnost měly pro oblasti státní památkové péče vykonávat souběžně jak stavební úřady, tak krajské památkové úřady.

Takže jsem uvedl jenom několik střípků z mozaiky mnoha změn, kterými vládní předloha stavebního zákona a vládní předloha doprovodného změnového zákona prošla či by mohla projít v Poslanecké sněmovně. A nejsou to vůbec jenom nějaké změny kosmetické nebo dílčí. Já se snažím tady dnes říci, že jsou to změny revoluční, koncepční, které se odchylují od toho, co schválila vláda, jejímž jsem členem. Znovu naléhavě upozorňuji na křehkost substance hmotného kulturního dědictví, včetně naší mnohotvárné kulturní krajiny. Potvrdí-li se při praktické implementaci takto zásadně změněného zákona obavy vyjadřované mnoha odborníky i zástupci samospráv, může dojít k docela značným kulturním ztrátám, a to dříve, než se v náročném legislativním procesu podaří dosáhnout nějaké korekce nebo změny.

Mě mrzí, že nemalá část vskutku koncepčních změn byla načtena z pozic vládních stran a do jisté míry jsou devalvovány dohody, které jednotliví zástupci vlády mezi sebou navzájem, vně vlády, s důležitými zástupci dotčených skupin uzavřeli. Nejen v římském právu byla vyznávána zásada pacta sunt servanda a i tato zásada by nás měla varovat před dalšími koncepčními změnami, na nichž nepanuje odborná nebo také politická shoda. Je bohužel skutečností, že velká míra změn v rámci tohoto projednávání se velmi negativně podepisuje na nepřehlednosti a nesrozumitelnosti toho, co je předmětem projednávání.

Já jsem uvedl během druhého čtení jeden ilustrativní příklad, který se týkal drobné změny v ustanovení dotýkajících se ochrany nálezů nejen archeologických, ale i paleontologických nebo nálezů chráněné části přírody. Ta drobná formulační změna v komplexním pozměňovacím návrhu hospodářského výboru, kterou přehlédli i nesmírně pečliví kolegové nebo paní ministryně z Ministerstva pro místní rozvoj, učinila Ministerstvo kultury odpovědné za všechny nálezy, byť by i spadaly do působnosti orgánů ochrany přírody. Z věcného hlediska se jedná o nesmysl a na tuto změnu reaguje můj pozměňovací návrh. Jsem paní ministryni vděčný za jeho podporu. Musím se však tázat: Kolik takových na první pohled drobných změn již bylo do vládního návrhu, možná v dobrém úmyslu, ale bez hlubších znalostí a určité přesnosti těch souvislostí, znalostí, vloženo? Takže své vystoupení v rámci druhého čtení jsem ukončil, pokud se pamatuji, konstatováním, které platí ještě více než v tom druhém ještě v rámci i třetího čtení. Já si prostě myslím, že vidíme pouze špičku ledovce a masa ledu pod hladinou je nám stále skryta. Mám dojem, že si ani nechceme připustit, že množství prosazovaných změn by mohlo přispět k havárii celého stavebního práva, spíš k havárii než k jeho renesanci, o kterou jsme usilovali.

Takže já vím, že stavební zákon je super těžká norma, ale obávám se, že tentokrát se nám nepodařilo ji zvládnout a že to, co máme před sebou, nemá šanci přispět k oživení stavebnictví a vyřešit problémy, kvůli kterým jsme se do této novely pustili. Těch rizik vidím příliš mnoho. Je to opravdu cesta do temnoty a do té temnoty se bojím jít - ne proto, že jsem zbabělec, ale protože si myslím, že je to nezodpovědné. (Ozývá se potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, pane ministře. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat ve sloučené rozpravě. V tuto chvíli zde nemám žádné přihlášky s přednostním právem, takže řádně přihlášená písemně je paní poslankyně Balcarová. Upozorním, že ve 13.45 je potom pevně zařazen jiný bod. Prosím.

 

Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážená paní ministryně, dovolte mi, abych tady promluvila o svém pozměňovacím návrhu, a to z toho důvodu, že jsem zachytila, že jsou šířeny informace o právě tomto pozměňovacím návrhu, který se týká účasti veřejnosti, a to informace, které jsou velmi zkreslené a ten pozměňovací návrh staví do dost nelichotivého světla. V Poslanecké sněmovně koluje nepravdivá informace týkající se mého pozměňovacího návrhu k vládnímu návrhu zákona, sněmovní tisk 1009, a pozměňovací návrh se týká obnovení účasti veřejnosti, sněmovní dokument 7609.

Tímto pozměňovacím návrhem se snažím o jedinou změnu, a tou je vyškrtnutí pravidla, že spolky mají právo účastnit se všech řízení týkajících se ochrany životního prostředí. Jinými slovy, navrhuji pouze to, aby se účast veřejnosti vrátila do stavu, jaký byl před rokem 2017. Nicméně jsem zachytila, že v Poslanecké sněmovně je můj návrh mylně vykládán tak, že Piráti chtějí zavést účast ekologických spolků do všech správních řízení, tedy i do těch, jejichž činnost s ochranou životního prostředí vůbec nesouvisí. Tak tomu opravdu není. Ráda bych tento omyl vyvrátila. Proto jsem požádala o stanoviska doktora Petra Svobodu a profesora Milana Damohorského, oba pracují na Právnické fakultě Karlovy univerzity, na katedře práva životního prostředí. Ráda bych vám tedy přečetla jejich stanoviska k mému pozměňovacímu návrhu.

Nejprve slovo pana doktora Petra Svobody: "Pokud bude stavební úřad v řízení o povolení stavby současně posuzovat otázky ochrany přírody a krajiny v rámci takzvané integrované agendy, pak řízení o povolení stavby bude zčásti i řízením podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a tudíž v něm budou spolky účastníky. Pokud ale stavební úřad v řízení o povolení stavby nebude posuzovat otázky ochrany přírody a krajiny v rámci takzvané integrované agendy, a to třeba i proto, že tyto otázky bude ohledně záměru ve zvláště chráněných územích posuzovat agentura životního prostředí nebo správa národního parku, pak řízení o povolení stavby nebude možné považovat za řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a tudíž v něm spolky nebudou účastníky. Budou v tomto případě jen účastníky případného řízení vedeného agenturou nebo správou národního parku podle zákona o ochraně přírody a krajiny, například řízení o povolení území nebo druhové výjimky. Z toho důvodu je návrh Dany Balcarové jednoznačně přínosný. Pokryje totiž účastenství spolků v řízeních, která povede stavební úřad podle stavebního zákona a budou se dotýkat zájmů ochrany přírody a krajiny, ale stavební úřad v nich nebude vykonávat takzvanou integrovanou agendu." Takže to je stanovisko pana doktora Svobody.

A dovolte mi ještě krátce stanovisko pana profesora Damohorského. Ten píše: "Plně souhlasím s uvedeným názorem doktora Petra Svobody. Žádáme upravené původní znění § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Je to dnes zúžení nabytého okruhu občanských práv, který dosud Ústavní soud, právě až na tento případ, zásadně držel."

Takže tady jsem vás teď seznámila s názory dvou odborníků na právo životního prostředí z Právnické fakulty. A chtěla bych opravdu apelovat na vás, abyste účast veřejnosti, ten pozměňovací návrh, podpořili, protože opravdu tak již to bylo před rokem 2017 a současná právní úprava oslabila účast veřejnosti, ale ta, která je teď navržená v novele, ta ještě více právo občanů chránit svoje území, ve kterém žijí, a rozhodovat nebo podílet se na rozhodování o umístění stavby, která se jich bude přímo dotýkat, a může to být třeba nějaká výrobní hala nebo to může být třeba nějaká velmi rušná komunikace, tak my bychom neměli těm občanům brát právo se k tomuto vyjadřovat. V tom řízení můžou klást různé námitky nebo připomínky, které si třeba stavební úřad, nebo dokonce ani stavitel nemusí uvědomovat, takže jejich účast je žádoucí nejenom z hlediska toho, že dojde k vyšší ochraně kvality jejich života, ale i to může prospět té vlastní stavbě. Takže k tomu jsem se chtěla vyjádřit jako k prvnímu.

Za druhé bych se chtěla vyjádřit k pozměňovacím návrhům, které podávám také, a je to hlavně otázka plánovacích smluv. Tak jak je to navrženo teď, ve vládní novele, tak ty plánovací smlouvy podle mě jsou žádoucí ve svém principu, to znamená, že stavitel by se měl podílet náklady na vybavení infrastruktury, která je občansky žádoucí, a v té vládní novele vidím bohužel dva nedostatky. Jeden z nich je nedomyšlený v tom směru, že pro uzavření plánovací smlouvy, a tedy pro dosažení konsenzu stavebníka a obce, popřípadě vlastníka veřejné infrastruktury, stanoví absolutní lhůtu čtyři roky s tím, že pokud v této lhůtě nebude plánovací smlouva uzavřena, pak již nebude dále rozhodování v území o dané ploše podmíněno plánovací smlouvou. A to má dvě slabiny. Jednak to umožňuje, aby obec či vlastník veřejné infrastruktury prakticky libovolně otáleli s uzavřením plánovací smlouvy - důvodová zpráva k vládnímu návrhu v této souvislosti dokonce hovoří o nepřímé stavební uzávěře, což ale nemůže být smyslem tohoto typu plánovacích smluv, a jednak to umožňuje, aby stavebník čtyři roky přečkal a poté mohl ve vymezené ploše postavit předvídanou stavbu, a to bez jakékoli nezbytné souvislosti veřejné infrastruktury - a to určitě nechceme. Obojí tak popírá smysl tohoto typu plánovací smlouvy. Je-li totiž smyslem tohoto institutu, aby nová soukromá výstavba byla povolena jen tehdy, pokud se stavebník v plánovací smlouvě zaváže ke spoluúčasti na nezbytné související veřejné stavbě, pak tedy původní vládní návrh stojí jen na půl cesty.

Další problém těchto plánovacích smluv vidím v obsahu. Můj pozměňovací návrh odmítá podtyp plánovacích smluv o územněplánovací dokumentaci, jímž se obec či kraj mohou zavázat zpravidla za institucionalizovaný úplatek od stavebníka k vydání či změně své vlastní územněplánovací dokumentace, nebo naopak k tomu, že po sjednanou dobu svoji územněplánovací dokumentaci nezmění. Tento typ plánovaných smluv omezuje pravomoc a působnost zastupitelstev obcí a krajů při rozhodování o pořízení, zadání, pokynech, a především schválení návrhu územněplánovací dokumentace. Zmíněný typ plánovacích smluv se snaží tento veřejnoprávní proces obejít a předem zavázat obec, že bude souhlasit s danou stavbou. A to si myslím, že je vlastně v rozporu s nějakou transparencí a s tím, že obec může potom později ovlivnit, jak bude daná stavba vypadat. Takže to je jeden pozměňovací návrh, který podávám.

A další, o kterém bych se chtěla zmínit a který mi přijde velmi závažný, hlavně v dnešní době, kdy města jsou v létě velmi ohrožena teplem a suchem a ve městě vznikají tepelné ostrovy, aby byl do územního plánu zahrnut pojem zelené infrastruktury, aby zelená infrastruktura byla vlastně stejně zakotveným pojmem, jako je infrastruktura technická - sítí. A je to velmi důležité proto, že když se plánuje výstavba třeba nové čtvrti, když se rozhoduje o tom, kudy povedou sítě, aby zelená infrastruktura, to znamená třeba parky nebo zelené stromořadí, aby měly stejná práva a stejně už v tuto chvíli o tom prostoru rozhodovaly nebo měly stejné postavení jako ostatní sítě, to znamená třeba vedení vodovodních trubek nebo elektrosítí. Myslím, že to je velmi důležité.

V tomto pozměňovacím návrhu zmiňuji ještě jednu velmi důležitou věc, která souvisí s ochranou klimatu, a to je ukotvení pojmu Pařížské dohody do této smlouvy, protože ta v tuto chvíli není ve stavebním zákoně určena, a obce někdy argumentují tím, proč nedělají opatření na ochranu klimatu, protože Pařížskou dohodu podepsal stát, a ony říkají, že je to věc státu a že ony jako obce nemají žádné povinnosti dbát na to, aby projekty, které připravují, byly v souladu s ochranou klimatu, aby v sobě měly prvky, které podporují nízkoemisní postupy, technologie, řešení ve městě. Takže proto já tam pojem Pařížské dohody vkládám a mělo by se to vlastně zohlednit hlavně při plánování, to znamená při vytváření plánovací dokumentace by měl brát ohled na to, že nejen Česká republika, alespoň ale i obce jsou zavázány přispívat k tomu, aby byla plněny naše cíle v oblasti ochrany klimatu, které vyplývají z Pařížské dohody. To je za mě zatím všechno. Děkuji moc.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Jako další je přihlášen v rozpravě pan poslanec Výborný. Prosím.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové, nejprve si dovolím přece jenom jistou poznámku směrem k projednávání tohoto tisku. Jsme před třetím čtením. Předpokládal bych, že pan zpravodaj bude pečlivě poslouchat na místě tomu vyhrazeném kolegyni Balcarovou a další, protože samozřejmě ty příspěvky, a můj speciálně, se mohou také týkat některých legislativních kroků v rámci hlasování ve třetím čtení. Přijde mně to minimálně velmi neuctivé vůči kolegyni Balcarové, o sobě teď nemluvím. Ale hlavně to může způsobit podstatný problém v hlasování ve třetím čtení v okamžiku, kdy jsou tady načítány v rozpravě ve třetím čtení některé návrhy na legislativně technické úpravy. Vidím pana místopředsedu poslaneckého klubu hnutí ANO, že zaregistroval to, o čem hovořím. Možná by bylo dobré, kdyby pan zpravodaj skutečně se věnoval své pozici zpravodaje. (Poslanec Kolovratník usedá ke stolku zpravodajů.) Děkuji. Myslím, že by to mělo být standardem pro každého z nás tady v této Sněmovně.

Teď mi dovolte kratičký komentář k brilantnímu vystoupení pana ministra kultury. Pane ministře, musím říct, že jsem velmi pečlivě - pan ministr sice také neposlouchá, ale tak beru to, že je pátek a už se opravdu blížíme ke konci - nicméně děkuji za vystoupení pana ministra kultury, protože pokud jste dobře poslouchali, tak on skutečně upozorňoval na věci, které nemůžeme přejít jen tak mávnutím ruky. On ve svém vystoupení poukazoval na návrhy, které nejsou jenom detailní, ale které se mohou zásadním způsobem promítnout do dopadů a důsledků na ochranu kulturního dědictví. Myslím si, že kulturní dědictví by nám všem mělo být svaté a my bychom skutečně neměli přijímat takovou změnu stavebního řízení a stavebního zákona a všech souvisejících předpisů, která by fakticky vedla k ohrožení péče o kulturní památky, péče o kulturní dědictví naší země. A my jsme na to i jako poslanci napříč demokratickou opozicí - protože víte, že zde máme i v seznamu pozměňovacích návrhů pozměňovací návrh komplexní, na kterém jsme pracovali spolu s kolegy z ODS, z TOP 09, z hnutí STAN i od Pirátů, kde jsme se snažili reagovat i přesně na ty výtky a výhrady, které zazněly z Ministerstva kultury a které tady zmiňoval pan ministr Zaorálek.

Je sice pozoruhodné, že vládní předlohu stavebního zákona zde tímto způsobem velmi kriticky hodnotí, případně pozměňovací návrhy z pera velmi často vládních poslanců, hodnotí ministr kultury, součást té vlády, nicméně, pane ministře, já si vaši řeč rád dneska vytisknu a o víkendu si ji znovu přečtu, protože tam jsou skutečně věci, které v zásadě kopírují naše připomínky, naše stanoviska, která jsme zde přednášeli jak v rámci prvního čtení, tak v rámci druhého čtení, kdy jsme předkládali pozměňovací návrhy, a musím říct, že s naprostou většinou těch výhrad, které zněly z Ministerstva kultury, se také ztotožňujeme.

Tak jenom doufám, když jsem si ve středu, protože jsem pracovně tady nebyl na podstatnou část projednávání stavebního zákona, přečetl stenozáznam, že už tady nikdo nebude označovat vystoupení kteréhokoliv poslance za obstrukční, protože myslím, že pan ministr Zaorálek tady jasně ukázal, co je povinností zákonodárce a v jeho případě i ministra: prostě tady vystoupit, hájit resort, který zastupuji, a v tomto případě hájit kulturní dědictví České republiky. Děkuji tedy ještě jednou panu ministrovi.

A protože toho času nám bohužel nezbývá mnoho a já mám připravené poměrně delší vystoupení i se stanoviskem poslaneckého klubu KDU-ČSL, a jestli jsem správně zaregistroval, tak vláda prostřednictvím paní ministryně práce a sociálních věcí si nechala na 13.45 pevně zařadit projednání jiného tisku a pro mě je v tuto chvíli trochu prekérní začínat řeč, kterou evidentně dnes nemohu stihnout, tak základní stanovisko klubu KDU-ČSL s dovolením ponechám na další projednávání sněmovních tisků 1008 a 1009 a využiji tento čas k přednesení jedné legislativně technické úpravy, která se týká pozměňovacího návrhu, který jsem načetl ve druhém čtení.

Tady bych poprosil pečlivě pana zpravodaje, kdyby tu věc poznamenal, aby byla poté v rámci hlasování ve třetím čtení v rámci legislativně technických úprav hlasována. Omlouvám se, je to chyba, která samozřejmě může být po právu vyčtena mně jako předkladateli, nicméně když jsem si pročítal stenozáznam ze středečního jednání, vím, že pan zpravodaj také zde vystupoval s některými body, kde byly objeveny chyby, případně vypadlá slova a podobně. Tak bych poprosil ve stejném režimu, kdyby bylo možné odhlasovat v rámci legislativně technických úprav změnu pozměňovacího návrhu, který je v systému pod číslem SD 8014, sněmovní dokument. Je to, aby to bylo jednodušší, je to pozměňovací návrh G4.5 Marka Výborného, který jsem načetl. Jinak je to pozměňovací návrh Martina Kupky, Ivana Bartoše, Marka Výborného, Věry Kovářové a Dominika Feriho a týká se vyvlastňování. Tam skutečně došlo k chybě, která mohla způsobit možná i to negativní stanovisko ministerstva nebo možná gesčního hospodářského výboru.

Já bych vás chtěl požádat, i vás, pane zpravodaji, jestli by bylo možné o tom návrhu hlasovat v tom správném znění, kde - já tedy si dovolím nejprve načíst správné znění toho pozměňovacího návrhu a poté ho vysvětlím - ta legislativně technická úprava spočívá v tom, že v bodě 1 se upraví písmena c, d na písmena a, b. Já to přečtu celé:

Za prvé. V § 170 odst. 1 písm. a) se za slovo stavby vkládají slova "podle § 10 odst. 1 písm. a) a písm. b)". To je tedy ta úprava. Ještě jednou: místo písmen c, d má být správně písmena a, b toho dotčeného paragrafu 170. O co běží: skutečně pokud se podíváte na odůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu, které zaznělo i ve druhém čtení a je i součástí písemného znění pozměňovacího návrhu, tak skutečně to odůvodnění hovoří o písmenech a, b, ale omylem chybou tam došlo k záměně.

Ten pozměňovací návrh, kolegyně, kolegové, se týká vyvlastnění, které je obsaženo v předloze, kterou projednáváme, ve znění pozměňovacího návrhu toho kvazi vládního, tedy pozměňovacího návrhu pana poslance Kolovratníka, kde z našeho pohledu, z pohledu předkladatelů toho pozměňovacího návrhu, je režim možného vyvlastnění velmi široký. Musíme si uvědomit, že vyvlastnění je skutečně zásadním zásahem do ústavně chráněného práva na vlastnictví, a jako takové by mělo být vyhrazeno pro případy realizace významných veřejných zájmů, které bez takového zásahu nelze uskutečnit.

Podle našeho mínění takovým veřejným zájmem může být pouze to, co je v § 10 návrhu stavebního zákona uvedeno pod písmeny a) a b), ale nikoliv pod písmeny c) a d). Jinak řečeno, současné znění navrhuje možnost vyvlastnění pod písmeny všemi, tedy a), b), c), d), a my chceme tu možnost, právo na vyvlastnění, omezit na písmena a) a d), tedy na stavby dopravní infrastruktury, které jsou zejména stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, leteckých staveb a s nimi související stavby a zařízení, a za b), technická infrastruktura, kterou jsou zejména systémy a sítě technické infrastruktury a s nimi související stavby a zařízení pro zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod, energetiku, produktovody a elektronické komunikace a dále stavby a zařízení ke snižování nebezpečí v území a pro zlepšování stavu povrchových a podzemních vod nebo k nakládání s odpady.

Pro nás říkáme, pro předkladatele Martina Kupku, Ivana Bartoše, Věru Kovářovou, Dominika Feriho a mne: tečka. Nepovažujeme za rozumné a moudré, aby možnost vyvlastnění byla i u staveb, které se dotýkají veřejného prostranství anebo případně u občanské vybavenosti, tedy tak, jak je definována v § 10 odstavec 1 písmeno c), občanské vybavení, kterým jsou stavby, zařízení a pozemky sloužící k zajištění základních potřeb obyvatel, zejména pro vzdělávání, výchovu a sport, sociální a zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu a ochranu obyvatelstva. Ne že by ty stavby v našich obcích, městech nebyly důležité. Samozřejmě všichni víme, že je potřeba zajistit základní občanskou vybavenost, postavit mateřskou školku, dětské hřiště, upravit veřejné prostranství, nicméně, dámy a pánové, je potřeba na ty misky vah, na ty pomyslné misky vah dát ochranu základního ústavně chráněného zájmu čili práva na vlastnictví na straně jedné a na straně druhé skutečně váhu toho veřejného zájmu. Z našeho pohledu, pokud se jedná o stavby dopravní infrastruktury, tak je to naprosto jasné. Tam velmi často ani nelze - a já jsem zaznamenal od pana zpravodaje debatu okolo vysokorychlostních tratí - tak samozřejmě tam těžko lze to přeprojektovat, posunout a podobně, tak tam lze tento krajní prostředek řekněme tolerovat. Stejně tak u staveb technické infrastruktury, protože velmi často jsou ta vedení nebo dráhy podobných staveb prostě determinovány, těžko se nějakým způsobem mění a bez zásahu do vlastnických práv prostě někde ta realizace možná není.

Na druhou stranu v případě dalších staveb jako jsou úpravy veřejného prostranství, jako jsou různé stavby občanské vybavenosti, tak z našeho pohledu je možné, aby si obec nebo město dokázaly najít cesty legální, v souladu se zákonem, k těm pozemkům tak, aby ty stavby mohly skutečně být, ať už formou koupě, směny a podobně - prostě nechceme, aby se ten nástroj, který považujeme za mimořádný, to znamená vyvlastňování tímto způsobem, dle našeho názoru nadbytečně, nadbytečně rozšiřoval.

To je tedy předmětem toho pozměňovacího návrhu. Prosím tedy ještě jednou, aby ta záměna, která tam došla chybou, tedy písmena c, d, byla napravena písmeny a a b tak, aby to skutečně odpovídalo tomu, co je popsáno i v odůvodnění, a tudíž prosím, i z našeho pohledu je možné toto považovat za legislativně technickou změnu, kterou v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny tímto načítám.

Abych ten pozměňovací návrh odůvodnil celý a nemusel se už vracet k němu při svém vystoupení při dalším projednávání tohoto sněmovního tisku, tak připomenu ještě bod 2, který upravuje v § 170, který se týká účelu vyvlastnění, odst. 3, a tím účelem je vytvoření podmínek pro realizaci staveb v režimu vyvlastnění. To, co je v návrhu, zní takto, cituji: "Odejmutí nebo omezení práva podle odst. 1 se vztahuje také na plochy nezbytné k zajištění výstavby nebo k uskutečnění veřejně prospěšného opatření a vytvoření ochranného pásma, jde-li o ochranné pásmo podle zákona." Opět za tímto účelem to ustanovení považujeme za nepřiměřeně široké, které vlastně fakticky umožňuje odejmutí vlastnického práva, které pro realizaci opatření svou povahou dočasných není nezbytné. Současně to ustanovení pracuje i s pojmem - a to je možná otázka na tvůrce, teď nevím, jestli to je ještě obsahem té původní předlohy, nebo jestli to přinesl pan poslanec Kolovratník, potažmo tedy to, co připravovalo Ministerstvo pro místní rozvoj - a to je ten pojem ochranné pásmo podle zákona, protože to je pojem, který legislativa nezná, není běžně používaný a bohužel to může být opět jedna z cest, jak tento zákonem nedefinovaný pojem vykládat různě široce.

Mimochodem, vzpomeňte si na to, co říkal pan ministr Zaorálek, ano, i on poukazoval na to, že nejenom na tomto místě v § 170, ale i jinde se objevují zcela nové pojmy, které potom mohou implementační praxi, interpretaci pojmů učinit velmi komplikovanou, respektive spíše tedy takovou, že si pod tím každý může představit, co chce, a to může způsobit velký problém při realizaci opatření stavebních, která budou podle nového režimu stavebního řízení, podle těchto dvou tisků, pokud budou schváleny.

Tolik tedy k pozměňovacímu návrhu, který jsem chtěl tímto požádat o jeho úpravu, než bude hlasováno o něm jako o celku ve třetím čtení. Děkuji panu zpravodaji a širší vystoupení, jak jsem říkal, si nechám pro pokračování projednávání těchto dvou tisků.

Jenom bych chtěl připomenout, když jsem si pročítal stenozáznam ze středečního projednávání, můj ctěný kolega Martin Kupka tady uváděl stanoviska řady významných institucí, ať už to je Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv a další - Asociace krajů mimochodem také - s řadou kritických připomínek jednak k tomu způsobu projednávání stavebního zákona, jednak také k tomu, jakým způsobem vypadá finální podoba i po stanoviscích gesčního hospodářského výboru i se stanovisky Ministerstva pro místní rozvoj.

Jsem povinen z mého pohledu vás, kolegyně, kolegové, také seznámit, protože jsem se pečlivě díval - pan zpravodaj tady vystoupil, on je také zastupitelem Pardubického kraje a k mému překvapení to od něj nezaznělo, tak bych rád splnil povinnost. Já sice nejsem zastupitelem Pardubického kraje, protože to bych asi už těžko stíhal, nicméně zastupitelstvo Pardubického kraje, mého domovského kraje, přijalo usnesení ze 4. jednání, které se konalo 20. dubna 2021, které je stanoviskem k rekodifikaci stavebního práva. Nakonec se v tomto usnesení také praví, že by mělo zaznít na půdě Poslanecké sněmovny. A pokud se tak nestalo z úst člena zastupitelstva Pardubického kraje Martina Kolovratníka, tak mi dovolte, abych vás s tímto usnesením zastupitelstva Pardubického kraje seznámil já, abyste vnímali i tento hlas jednoho ze 14 krajských zastupitelstev. Toto usnesení bylo přijato 20. dubna 2021 v tomto znění: "Zastupitelstvo Pardubického kraje projednalo předloženou zprávu a za prvé schvaluje stanovisko Pardubického kraje k rekodifikaci stavebního práva, vycházející ze závěrů komise rady Pardubického kraje pro veřejnou správu a legislativu dle důvodové zprávy, část druhá, a ukládá předložit stanovisko Pardubického kraje k rekodifikaci stavebního práva Poslanecké sněmovně a Senátu, příslušným výborům Poslanecké sněmovny a Senátu a dále jej zaslat poslancům a senátorům za Pardubický kraj. Zodpovědná osoba: Martin Netolický. Podepsáni hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a první náměstek hejtmana Pardubického kraje Michal Kortyš."

A teď tedy to podstatné, ten obsah čili důvodová zpráva, obsah usnesení, to je to důležité. Dne 10. února 2021 proběhlo 1. jednání komise rady Pardubického kraje pro veřejnou správu a legislativu, na němž byla podrobné analýze podrobena rekodifikace stavebního práva. Předmětem jednání pak byly zejména postupné komplexní pozměňovací návrhy, které mají být předloženy Poslanecké sněmovně do druhého čtení. Vláda od navrhované rekodifikace očekává usnadnění podnikání ve stavebnictví a nastartování ekonomiky. Na jednání komise však zazněly obavy z chaosu, soudních sporů i nákladů v řádech desítek miliard korun na plánovanou centralizaci veřejné správy. Dlouhodobě negativní postoj k návrhu Ministerstva pro místní rozvoj včetně poslaneckého návrhu z něj vycházejícího zaujímá také Asociace krajů České republiky. S usnesením Asociace krajů České republiky jste byli seznámeni v příspěvku kolegy Martina Kupky ve středu. Pokračuji. Je třeba připomenout, že v tomto postoji není Asociace krajů osamocena. Negativní stanovisko zaujala například rada vlády pro veřejnou správu a také veřejný ochránce práv, k jehož výzvě se připojil mimo jiné i Nejvyšší správní soud České republiky. Komise rady Pardubického kraje pro veřejnou správu a legislativu ve svém závěru shrnula nejdůležitější body, které by měly být při projednávání nového stavebního zákona zohledněny. Tyto body byly rozpracovány do následujícího stanoviska.

Za prvé. A teď už tedy stanovisko Pardubického kraje k rekodifikaci stavebního práva:

"Za prvé, ponechání spojeného modelu veřejné správy na úseku stavebního práva. Jde o dlouhodobě ověřený funkční model veřejné správy, který je personálně zajištěn. Agenda je rovnoměrně rozdělena v rámci celé České republiky, z čehož vyplývá velmi dobrá znalost území. Argumentace systémovou podjatostí je marginální. Navíc systémová podjatost nebyla vyřešena novelou správního řádu v rámci zákonodárné iniciativy, byla..." pardon, "...navíc systémová podjatost byla vyřešena novelou správního řádu v rámci zákonodárné iniciativy Pardubického kraje" - to si možná pamatujete, hlasovali jsme to v tomto volebním období. "Spojený model představuje též prokazatelně nižší náklady na výkon agend. Příspěvek na výkon přenesené působnosti ve výši okolo 60 %. Spojený model přináší možnost spojování více agend, co se týče přenesené a samostatné působnosti na jednotlivých obcích.

Za druhé, akcent na procesní stránku stavebního práva a její úpravy ve smyslu zrychlení a zjednodušení. Stávající procesní model je skutečně dlouhodobě neudržitelný. Je třeba odstranit řetězení správních úkonů. Návrh nového stavebního zákona přináší minimálně určité spojení agend, zánik samostatného územního a stavebního řízení. Vše by mělo vést k jedinému povolovacímu procesu. Tento návrh je napůl cesty. Měla by mu být věnována pozornost a měl by být dál rozpracován, neboť právě tato cesta může přinést zrychlení a zjednodušení celého procesu."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já bych vás měl přerušit, protože...

 

Poslanec Marek Výborný: Já tomu rozumím, pane místopředsedo. Dámy a pánové, se zbytkem usnesení zastupitelstva Pardubického kraje vás s dovolením seznámím při pokračování projednávání sloučené rozpravy k bodům 337 a 338. Děkuji a přeji vám pěkný víkend.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tuto sloučenou rozpravu musíme přerušit. Přerušuji vás uprostřed vašeho projevu, takže slovo dostanete, až se k tomuto bodu opět dostaneme. Nyní je ovšem pevně zařazen na čas jiný bod. Takže děkuji paní navrhovatelce a panu zpravodaji.

Nyní je tedy na pevný čas zařazen bod

Aktualizováno 16. 6. 2021 v 15:27.