(17.20 hodin)
(pokračuje Bláha)
Dneska co rozhoduje? Jak vypadá vesnice, můžeme říct, a jak vypadala vesnice! Dříve vesnice byla vybavená - kulturní dům, lékař, všechny potřeby. Dneska se běžte podívat, jak fungují vesnice. Tam není nic, tam je planina. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Josef Kott, faktická poznámka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych jenom navázal na to, co tady řekl pan Bláha, ke kolegovi Bendlovi, vaším prostřednictvím. On to určitě ví, že se jednalo o celní sazebník, kde byly vyjmenované suroviny nebo potraviny, které se v České republice vyrábějí a které se tady dají vypěstovat a vychovat. Jenom to, co vůči těm malým a středním. Samozřejmě že tady je to v rámci Programu rozvoje venkova nastaveno tak, že tam jsou různé obálky pro malé, mikro, střední a velké. Každý má možnost, kdo to chce dělat, tak se v tom určitě najde, v těch různých podporách.
Je důležité se podívat na to, jak se vlastně ta vesnice změnila. Nedokážu si dost dobře představit, že by se zpátky vrátilo to, že každá rodina na vesnici bude víceméně soběstačná, minimálně ve výrobě nějakých těch základních potravin, jako to bylo. Srovnávat českou vesnici s vesnicí rakouskou nebo polskou se určitě nedá, protože tam se to zemědělství na rozdíl od České republiky zlikvidovalo (nezlikvidovalo?), protože tam nikdo nerazil tu teorii, že si raději všechno dovezeme. A z České republiky vlastně to zemědělství se tímto způsobem úplně ztratilo a pozbývá to, co tady dneska říkáme, úplně smysl. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Petr Bendl bude reagovat faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Já jenom, protože jsem byl osloven, tak na pana kolegu, vaším prostřednictvím. Já samozřejmě nejsem naivní a nemyslím si, že v každé obci nebo v každé vesnici můžeme produkovat všechny druhy těch základních potravin, že by v každé vesnici byla pekárna a tak dále. Ale určitě nejsme v planinách. To bych tedy doporučoval panu kolegovi, aby se na ty vesnice jel podívat a srovnal to s minulostí. Možná by byl překvapený.
Nicméně co se týká produkce potravin, zcela určitě ano. V jedné takové sám žiju a lidi, kteří se tam z Prahy stěhují, mají pocit, že když zakokrhá kohout, že se najednou děje něco strašného. To je pravda, protože už si lidi odvykli, že se v obci normálně objeví domácí zvířata. Prasata v podstatě vymizela, ta nejsou, bohužel, a nevytváříme podmínky pro to, aby vznikla z nějakých důvodů. Ovce, kozy totéž, koně se postupně vracejí.
Takže myslím, že prostě máme systematicky dělat věci, které budou transparentní, dostatečně viditelné. Zřejmě to úplně nefunguje. Asi stojí za to se zamyslet nad tím, co udělat pro to, abychom producentů potravin měli víc a aby ten zpracovatelský průmysl, který kulhá v řadě případů - v tom vepřovém je to vidět asi nejvíc, protože když se podíváme do těch jednotlivých čísel, tak zjistíme zajímavé věci, že významná část vepřového, byť jsme nesoběstační, tak se vyváží, a podobně. To znamená, že někde je pes zakopán, je v detailu. Nemyslím si, že to vyřešíme tady na jednání Sněmovny, ale na jednání zemědělského výboru, případně příslušném podvýboru, bychom tu ambici mít mohli.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní v obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Margita Balaštíková, připraví se pan poslanec Holomčík. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den, kolegyně a kolegové. Jako poslanci neseme určitou míru odpovědnosti a měli bychom vést diskuzi, používat kritické myšlení a snažit se hledat optimální řešení pro naše občany. Kampaň, která se spustila kolem tohoto zákona, je jakousi lekcí. Je důkazem, že myšlenka jakkoliv dobrá a záměr jakkoliv čistý se najednou ztrácí v záplavě slov, neumětelství a emocí. Diskuze, kterou jsme kolem tohoto zákona vedli, určitě věcná nebyla.
Ti, kterým má zákon pomoci, nedostali prostor veřejně vystupovat, aby obhájili potřeby občanů a potřeby své, a ti, kterým se zákon nehodí, naopak zaplatili drahé kampaně, ne vždy s korektními argumenty. Svaz obchodu a cestovního ruchu se včera přihlásil k intenzivnímu lobbingu, přesvědčování senátorů, vás, kolegové poslanci. A bohužel využil při tom nástrojů, které útočí na emoce, a hlavně nástrojů, které vyvolávají strach.
Strach je jednou z nejsilnějších emocí, a když je člověk opravdu pod dojmem strachu, vystrašen, tak přestává myslet logicky. Nemám ráda tento způsob diskuze a o to horší se mi to zdá v době, kdy tato země zažívá strachu až dost. Je to strach o budoucnost, strach o vzdělání svých dětí, o svoje podnikání a také o svoje zdraví a život. A zneužít této situace tak, jak to udělala tato společnost, mi přijde, vážení, ale hodně nefér.
Jakkoliv dnešní hlasování skončí, měli bychom si uvědomit, na základě čeho jsme se nakonec rozhodli hlasovat a jak. Pro mne je atmosféra kolem tohoto zákona jakousi lekcí - lekcí, abych si uvědomila, jak emoce a útočné kampaně na nás všechny působí, a abych si do další práce uvědomila, co je opravdu potřeba si ohlídat: svou nezávislost, svou nezaujatost a schopnost odstupu.
K reklamě, která vyvrcholila včerejší tiskovou zprávou Svazu obchodu a cestovního ruchu, snad mohu říct jen jediné. Podle ní za zákonem stojí nenasytní agrobaroni, kteří prohrávají v soutěži se svou konkurencí a které je potřeba odkázat do patřičných mezí. Dosud mne kampaň Svazu obchodu a cestovního ruchu nijak nezasahovala, on totiž za ně mluví nějaký pan Prouza, a tak já vůbec nevím, jestli je to nějaké jeho osobní vyřizování účtů s podnikateli, nebo je to opravdu hlas této organizace. Každopádně jsou to zjevné lži a je to už hodně, ale hodně, za hranou.
Když si Svaz obchodu a cestovního ruchu vyřizuje účty s podnikateli, vlastníky zemědělských podniků, znevažuje a uráží práci tisíců lidí, kteří v těch podnicích pracují, to mi opravdu vadí, protože ti lidé svoji práci milují a ti by měli být osloveni, když chceme relevantní zkušenosti. Oni by nám měli dát pravdivé informace o chovu, o pěstování, o ekologii a přístupu vedení jejich firem, určitě ne Svaz obchodu a cestovního ruchu.
Prosím tedy, abychom i v této vyostřené debatě k těmto lidem měli respekt a úctu, protože jsou to lidé, kteří pro nás pečují o půdu, zvířata a vyrábějí potraviny. A to je jedna z věcí, kterou tato diskuze zvýraznila - potřeba korektní diskuze, věcných argumentů a schopnosti přiznat si sám sobě, na základě čeho se rozhoduji při mačkání tlačítka.
Další věc se mi neříká úplně snadno. Zákon jsem podporovala a pořád ho podporuji. Ale jak jsem řekla, jsou to dobré myšlenky, ale někdy ne úplně dokonalé provedení, a na drobných nedokonalostech, které se do zákona dostaly, se snaží odpůrci říci, že je nesmyslný. Nedostatky v zákoně usnadnily masivní kampaň proti němu a to je další lekce, kterou jsem se naučila: pohlídat si kontrolovací záměr a jeho provedení. Možná se nespoléhat na jednoho odborníka, ale musí na těchto věcech pracovat tým s širokým rozhledem.
Mým cílem bylo vyvolat diskuzi a otevřít téma neférových podmínek pro české zemědělce, téma skrytých dotací a ptát se, jak má vypadat skutečně jednotný trh Evropské unie, a zda je chování řetězců v naší zemi ještě standardním podnikáním, nebo zneužíváním dominantního postavení a prosazováním vlastních zájmů proti zájmům českých občanů. Tyto otázky jsem chtěla vyvolat, tyto otázky si nepřestanu klást a chci je klást i těm, kteří jsou zodpovědní za stav.
A nakonec je tu Evropská unie. Kdo chce po národních vládách, aby ochranu před nekalou soutěží zakomponovaly do svých legislativ? Je to například zákon o významné tržní síle. Měl by se opět otevřít, měl by se zpřísnit a měli bychom aktivně začít jednat s Bruselem, že je tu nespokojenost s funkčností Evropské unie. Určitě nechci rozbíjet Evropskou unii, ale chci, aby fungovala pro účely, pro které byla založena, a to, se domnívám, nyní nedělá.
Chtěla bych z tohoto místa poděkovat všem zemědělcům za jejich práci a ujistit je, že já a tisíce dalších lidí si vážíme jejich práce, i když v debatách posledních dnů to tak nemusí vypadat. Jsem si vědoma, jakým podmínkám čelíte a že mnohdy soutěžíte v předem prohraném závodu. ***
