(9.30 hodin)
(pokračuje Lipavský)
Obrátil jsem se na pana premiéra Babiše s dotazem, aby se vyjádřil k nominaci bývalého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha na post mimořádného a zplnomocněného velvyslance České republiky ve Finské republice, která byla schválena vládou a která v ten moment, kdy to prošlo médii, vzbudila značně negativní odezvu nejen v médiích, ale také mezi lidmi, kteří se dlouhodobě zabývají českou zahraniční politikou, diplomacií a mají k daným otázkám co říci.
Když to vezmeme trošku od základů, tak post velvyslance České republiky je zachycen v ústavě a ve Vídeňských úmluvách o diplomatických stycích z 18. dubna 1961, kterou následně zpracovává vyhláška ministra zahraničních věcí číslo 157/1964 Sb., a v dalších mezinárodně zavedených právních a diplomatických uzancích a zachycuje tak místo vrcholného diplomatického zastoupení našeho státu - opakuji slovo vrcholného - a pro tuto funkci je následně ustanoven. Tedy osoba, která je Českou republikou, naším státem pověřena k výkonu takto vysokého diplomatického postu, je zcela stěžejní pro realizaci a naplňování bilaterálních vztahů mezi Českou republikou a zemí, do které je vyslána. Úloha velvyslance je zcela nezastupitelná, a to zejména pro jasnou formulaci, interpretaci a obhajobu zahraničněpolitických stanovisek a pozic naší země ve státě, do něhož byl jmenován a následně pověřen.
Je mimo jakoukoli diskuzi, že kandidát na uvedený vrcholný diplomatický post má kromě příslušných odborných znalostí a jazykové vybavenosti disponovat i patřičnými praktickými zkušenostmi z daného oboru zahraniční služby, které však nelze nabýt jinak než tím, že v zahraniční službě či v mezinárodních vztazích již předtím, než se ujme funkce velvyslance, po nikoli zanedbatelnou dobu působí. Ten poslední kvalifikační předpoklad je něco, co nelze nahradit ničím jiným. Když jsem se podíval na kariéru bývalého ministra zahraničních věcí (zdravotnictví), tak z toho lze usoudit, že v oblasti zahraniční služby nepůsobil ani jednu minutu svého profesního života, protože sporadické zahraniční cesty vykonané ve funkci ministra nelze za toto považovat.
Nominace, kterou si pan premiér prosadil přes Ministerstvo zahraničních věcí, dnes již přes bývalého ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka, je samozřejmě naprosto troufalá i z pohledu kariérních diplomatů pracujících na Ministerstvu zahraničních věcí. Pokud se velvyslancem stává kariérní diplomat, tak tomu nenastává dříve než po 15 letech aktivního působení v české diplomatické službě a na post velvyslance se dostává pouhá hrstka těch, kteří obstáli po absolvování vysoké školy, diplomatické akademie a prošli si celou řadou výjezdů, dvakrát až třikrát po čtyřech letech, na zastupitelské úřady v nižších diplomatických hodnostech, to znamená, odpracovali si to. Většina našich kariérních diplomatů, a jakkoli jde o vynikající pracovníky s rozsáhlými odbornými znalostmi a širokou praxí, dost často mají více vysokých škol, ovládají dva a více jazyků, se ale nemají šanci dostat na vrchol své diplomatické kariéry, protože prostě míst velvyslanců je nějaký limitovaný počet, a pak se tam takhle na padáčku snášejí politické nominace.
Samozřejmě ta nominace narušuje a nabourává základní princip, na kterém je vystavěn služební zákon, který pracuje s principem předvídatelného kariérního postupu státních zaměstnanců za předpokladu, že splní podle toho zákona stanovené odborné předpoklady, že vykonávají odborně svoji práci. Samozřejmě to přináší do systému stabilitu a od toho má být ten služební poměr. Takže na jednu stranu služební zákon tvrdě dopadá na zaměstnance, kteří se podle něj musí řídit, a na druhou stranu pak tady máme čistě politickou nominaci víceméně za poděkování.
Podle mě angažmá pana poslance Vojtěcha jako ambasadora ve Finsku je neobhajitelné i z toho důvodu, že ačkoli působil tři roky jako člen vlády, tedy vrcholného orgánu moci výkonné, a samozřejmě vláda je odpovědná za výkon zahraniční politiky, a zároveň působí jako poslanec Poslanecké sněmovny, tak jsem nezaznamenal, že by se jakkoli a kdykoli vyjádřil k zahraničněpolitickým otázkám. Neučinil tak, ačkoli za uvedenou dobu měl možnost coby politik a veřejně činná osoba, v některých případech můžeme říct, že měl i povinnost se vyjadřovat k zahraničněpolitickým a bezpečnostním otázkám, které se dotýkaly České republiky, ať už to bylo například agresivní a diverzní chování Ruska a Číny vůči České republice a dalším demokratickým státům, brutální potlačování základních lidských práv a občanských svobod v Číně, Hongkongu, Rusku či Bělorusku či bezpečnostní problematika spojená s dostavbou jaderné elektrárny Dukovany, takže mně ta ambice dělat velvyslance přijde z toho titulu naprosto troufalá.
Pan premiér, nepřítomný premiér, se opakovaně zaštiťoval, že bude bojovat proti politickým trafikám, že bude bojovat proti trafikantům. On se takhle dokonce... Já tady ukážu paní poslankyni, protože ona to hlasitě komentuje, nebo je to v rámci normy, takže tady vám připomenu váš propagační materiál z volební kampaně, kde se pan premiér nechal vyfotit s trafikou... (Ukazuje jmenovaný materiál.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já bych vás přerušil, pane poslanče, a poprosil bych, abychom se oslovovali mým prostřednictvím.
Poslanec Jan Lipavský: Omlouvám se, pane předsedající. Vážení poslanci, prostřednictvím pana předsedajícího, ukazoval jsem vám obrázek premiéra Babiše u reklamního materiálu, kde je vyfocen s trafikou a reklamním sdělením: Zrušte trafiky, volte profíky! ANO. Volby do Evropského parlamentu 23. a 24. května.
Samozřejmě pan premiér mi odpověděl na tuto interpelaci, že všechno je skvělé, že pan Adam Vojtěch tu práci zvládne. Uvidíme, jak to dopadne, jak to celé bude. Já jenom prostě považuji za důležité zmínit, že zahraniční služba není holubník. Musí se to dělat nějakým systémem. ***