(16.10 hodin)
(pokračuje Maříková)
Naskýtá se tedy otázka, jsou-li testy tak spolehlivé, tak školy byly zavřené zbytečně, proč tedy děti musí mít zakrytý nos a ústa ve školách? Anebo naopak, nejsou-li testy spolehlivé, proč se děti vůbec testují antigenními testy a stát vyhazuje plno peněz za nákup těchto testů, které jsou určeny, jak sami výrobci uvádí, k záchytu příznakových jedinců, než právě děti bývají bezpříznakovými nosiči?
Testy LEPU MEDICAL, které se ve školách používají, v Rakousku naprosto propadly. Dle testů v laboratoři jejich citlivost je 25 %. Mě by zajímalo, jestli to budete nějak řešit a jak zaručíte rodičům, že ty testy jsou závadně (?) pro jejich děti neškodlivé. Pokud tato čísla budou přetrvávat, tak by mě zajímalo, jestli uvažujete o zrušení testování ve školách.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji a požádám pana ministra o odpověď. Prosím, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, poslanci. Testování je základem k tomu, abychom si mohli dovolit udělat větší skupinu dětí, dospělých, v podstatě kohokoliv, a řešili při tom pandemickou situaci v dnešní době, kdy stále ještě virová nálož je vysoká. My máme takovou arbitrální hranici kolem 100 nemocných na 100 000 obyvatel, dneska se pohybujeme asi na dvojnásobku až trojnásobku, včera to bylo ještě dokonce o něco víc. To znamená, že vlastně když si uvědomíme, tak v populaci máme 300 lidí na 100 000 obyvatel, a když si to tedy vydělíme, tak jsou to tři na tisíc, čili to jsou tři promile, která zachytáváme ve zdravé populaci. Takže není velkým překvapením, že ten záchyt je malý, a není to tím, že by ty testy nefungovaly, ale je to tím, že opravdu ve zdravé populaci nemůžeme dneska očekávat víc nemocných, než kteří jsou podle statistiky v tom průměru. Dokonce v dětských skupinách se předpokládá, že děti by měly být zdravější než dospělí. To je samozřejmě spekulace, ale i to některá data dokládala. Naše statistiky tedy tak úplně jednoznačné nejsou. My máme v jednotlivých věkových kategoriích v podstatě homogenní zastoupení jak starších, tak mladších, protože v současné době u nás převažuje britská mutace, která tak nějak na věk moc nekouká.
Takže testování má samozřejmě vědecký podklad a je nástrojem k tomu, abychom identifikovali zdravé a nemocné, a je to v podstatě i argumentem pro ty, kteří se bojí posílat děti do školy právě proto, aby se tam nenakazily. Čili to je ten druhý pohled na věc, že musíme nabídnout nástroj, který by to umožnil. PCR testování by mělo být pochopitelně ještě účinnější, přesnější, pohodlnější.
Na druhou stranu porovnání nebo různé průzkumy. Třeba Akademie věd testovala svoje zaměstnance. Má jich asi 600 v ústavu, který testování prováděl, a měli tam prakticky stejně nízké nálezy jako antigenními testy. Navíc antigenní testy, s kterými pracujeme, přicházejí s certifikací. Otázka je, jestli ta certifikace je udělána validně, nebo není, ale ona neexistuje jednoznačná metodika, jakým způsobem ověřit citlivost testu. Proti PCR testu je to zjišťování oproti nemocným, s jakou antigenní náloží a podobně. Otázek v té metodice je velká řada. My dneska nemáme jiný nástroj než akceptovat certifikát výrobce, že test má deklarovanou kvalitu.
Co je důležité také si uvědomit, a já doufám, že se čísla nijak výrazně nebudou měnit, co se týče záchytu nemocných v testování ve školách a ve školkách, ale musíme si uvědomit, že to včerejší testování - já už jsem to tady vlastně i včera říkal ve Sněmovně - že to včerejší testování neukazuje to, jaká je situace v dětském kolektivu, ale jaká je situace v rodině každého toho dítěte, protože to dítě ráno přišlo z domova a udělal se mu výtěr z nosu, čili tam se nemohlo nakazit jinde než v domácím prostředí. To prakticky reflektuje výskyt virové infekce v běžné populaci, v domácím prostředí, kde děti v rámci lockdownu byly doma, neměly kontakt se svými kamarády, neprovozovaly žádnou mimoškolní činnost. Prostě reflektuje to něco jiného, než kvůli čemu bychom to potom chtěli sledovat dál. Otázka, jestli dostaneme víc dat při testování těch kolektivů, tak to uvidíme možná již dnes z dnešních dat, anebo eventuálně až příští týden nebo týdny.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní poslankyně položí doplňující dotaz.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, když je populace tak zdravá, jak nám ukazují ta čísla, tak proč se děti testují anebo nosí tedy ty roušky? A vy jste mi stále neodpověděl, jak zaručíte to, že ty testy jsou skutečně nezávadné? Vy tady mluvíte o nějaké certifikaci. Kdo jim, těm výrobcům, tu certifikaci dal? Předpokládám, že ji získali někde z Číny, ale Ministerstvo zdravotnictví to nebylo. Takže jak zaručíte rodičům, že ty testy, kterými šmrdlají děti v nose, jsou skutečně nezávadné?
Další věc. Obrací se na mě učitelé nultých a prvních ročníků, že děti kolikrát nejsou schopny ten test ani vybalit, natož si ho pak provést, a těžko po nich asi můžeme chtít, že si ho budou odborně provádět jako třeba zdravotníci. Samozřejmě tím se ta citlivost ještě snižuje, takže jestli toto vůbec má význam. Děti musí podstupovat testy dvakrát týdně, zaměstnanci jednou týdně. Proč tomu tak je? Děti jsou větší rizikovou skupinou?
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji a pan ministr odpoví. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Petr Arenberger Pane předsedající, vážené poslankyně, poslanci, děti nejsou rizikovější skupinou. My nabízíme to, aby především ve školách bylo děláno kvalitní testování, proto ho nabízíme dvakrát týdně. V dalších institucích jsme přistoupili ke kompromisu a zatím ho děláme jenom jednou týdně, ale není to tím, že by to u dospělých stačilo, ale je to tím, že je to logistický problém. Když si uvědomíte, že třeba byste dělali dvakrát týdně testování v nějakém podniku, a protože se to většinou dělá službou, tak byste museli třeba při pětidenním pracovním týdnu to dělat vždycky jenom v pondělí, jinak byste to museli dělat dvakrát týdně, když je to po pěti dnech. Takže je to prostě složitější záležitost a chápu, že se to dělalo tímto způsobem.
Otázka druhá, jak jste se ptala, jestli je zaručena bezpečnost pro toho, kdo si ten nástroj strčí do nosu, jestli jsem správně pochopil otázku. To je certifikace opravdu od toho výrobce a je to stejná certifikace, jako když dítě má nějakou hračku z Číny nebo odkudkoliv odjinud, tak samozřejmě ji zase může olizovat. Zase tam mohou být nějaké barvy. Tady nečekáme, že by ta tyčinka byla nějak speciálně barvena, protože by to byla jenom zbytečná investice, takže bych tam nějaké složité látky nečekal. Navíc ten kontakt je tak krátký, že i třeba kdybychom čekali v těch plastech nějaké ftaláty, tak je to opravdu extrémně malá doba. Takže bych se toho spíš neobával ve srovnání, s jakými chemikáliemi děti přicházejí do styku s jiným materiálem včetně oblečení a podobně.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji za přesné dodržení času. Další v pořadí vystoupí s interpelací pan poslanec Radek Koten, s interpelací rovněž na pana ministra zdravotnictví. Prosím.
Poslanec Radek Koten: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, já bych měl na vás několik otázek. Samozřejmě to přímo souvisí i s dětmi a s tím, jak jsou testované ve školách. Já jsem zachytil dnes v rádiu, když jsem jel do práce, nějaký nápad testovat děti antigenními (PCR?) testy. Já když si představím, že těm dětem by se měla strkat nějaká delší špejle do nosu, tak mě tedy opravdu běhá mráz po zádech. Protože mnoho dětí má například nějak narušenou nosní přepážku a docházelo by tam k poměrně velkému krvácení. Takže to je jedna věc. ***
